Na břehu minulosti - Gregg Olsen
2024, Vendeta
Dva dny jsem spal na festivalu venku, jen na matraci. Byla mi zima, alkoholu bylo také požehnaně. Znáte to, koncerty bývají úplně jiný svět. Přijeli jsme domů v neděli ráno a měl jsem udělat fotky, sepsat nějaké zážitky, reporty z kapely, měl jsem se dát trošku dohromady a hlavně se mi chtělo hrozně spát. Osprchoval jsem a padl za vlast. Jenže moje zubožené tělo se začalo vzpírat. Asi jsem to přetáhl. Prostě jsem nemohl usnout. A tak jsem se začal přehrabovat v knížkách, o kterých si myslím, že by mě mohly v takovýchto chvílích zaujmout. Na břehu minulosti je již druhý díl série a protože se mi první líbil, tak jsem byl zvědavý. Gregga Olsena mám navíc moc, jako autora, rád a tak nebylo moc co řešit. Zpočátku mi to trošku trvalo, nemohl jsem se začíst, ale po několika hodinách jsem se nakopl a manželka mě našla, jak sedím v křesle, brýle stále na nose. Ještě, že mám zítra volno. Spal jsem jako špalek, konečně.
Mrtvá žena na pláži, no začalo to pěkně. Vyryté symboly na těle a vyšetřovatelka, která vás bude štvát takovým tím správným způsobem. Jsem pořád ve festivalovém režimu, nějak se mi nechce vrátit do reality. Dělám asi hodinku fotky, ale nejde mi to. Píšu si poznámky, co jsem zažil, jak se mi akce líbila, ale nějak to není ono. Potřeboval bych nakopnout, získat trošku nadhled. Nudných reportů bylo napsáno až příliš mnoho. A tak si i druhý den raději zalezu do kouta a nechám tělo, aby si trošku odpočinulo. To je hrozný, jak už mi to trvá dlouho. Jenže já neumím jen tak stát, nebavit se, nepít alkohol. Mám to zkrátka nastavené takhle. A tak berte můj knižní tip tentokrát s nadhledem, všechno ve mě doznívá. Přesto se začtu a dokonce se mi o knížce i zdá. Akorát nenajdu mrtvolu na pláži, ale na jedné louce, kousek od kapel, které hrají divoce. To by taky byla hezká kriminálka. Zítra jdu do práce, spi už hergot, říkám svému tělu.
Mám rozhozený biorytmus. V práci to stojí za velký špatný. Nechce se mi nic dělat a pořád koukám z okna. Vyloženě se nutím, abych něco vytvořil. Doma si ale konečně sednu a všechno sepíšu. Najednou to jde. Odbíhám mezitím ke knize a je to takové zvláštní, nikdy jsem takhle nepsal a vlastně ani nečetl. Divný pocit, ale není to vyloženě špatné. Kniha odsýpá velmi dobře a pomalu se dostávám do rytmu. Jsem zvědavý, jak a kam bude děj pokračovat. Teď už mě Megan ale opravdu občas štve. Asi to k téhle knížce patří. Případ je to ale zajímavý, napínavý, pořád se něco děje. Olsen umí pořád psát, myslím si, že pokud máte jeho styl rádi, budete určitě spokojeni. Jen se musíte naladit na stejnou notu. Nemám s tím víceméně žádný problém.
Asi to znáte, když člověk něco vytvoří, tak čeká, jestli se to bude někomu líbit. V dnešní době haterů a provokatérů, schovaných za klávesnici, je to těžké. Každý, kdo něco tvoří, dává do toho čas a energii, mnohdy dlouhé hodiny práce, je najednou sundaný blbcem, který nikdy nic nevytvořil. Nadává se tak na všechno, na tuhle knihu, někdy i na mě, na metal všeobecně, na to, že čteme jen detektivky a že je to braková literatura. Osobně si to nemyslím, ale znáte lidi, nadávají pořád a na všechno. Nesmíte si nechat zkazit radost. Proto už nečtu recenze na muziku, na filmy a vlastně ani na knížky. Nějak nechci, aby mi někdo ovlivňoval názor. Za sebe můžu říct jen jediné. Na břehu minulosti mě bavilo o trošku víc než první díl.
Trvá mi to skoro týden, než se dostanu do normálu. Pořád před sebou vidím kamarády, kapely, všechno se mi to míchá s případem mrtvých žen. Navždy tak budu mít tuhle knížku spojenou s jedním malým festivalem. Zajímavé bylo, že tam bylo cca 450 lidí a deset fanoušků přišlo a chtělo se bavit o knihách. No řekněte, není ten svět nakonec krásný? Vždycky mi to dává naději, že ve všem tom marastu kolem, který ať je způsobený čímkoliv a stejně nás ovlivňuje, jsou i malé oázy normálnosti. Co takhle kávu nebo čaj, pivo nebo rum? A k tomu dobrou knihu? Na břehu minulosti jsem četl fakt rád, snad se vám bude také líbit. Děkuji za pozornost a zase za týden. Ať vás provází síla.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tělo mladé ženy leží s rozpaženýma rukama. Rty jsou pootevřené. Obličej nedotčený a vlasy rozprostřené kolem hlavy jako vějíř. Zrzka. Jako ty ostatní. Když se v opuštěné zátoce Mystery Bay najde tělo Leann Truittové, jako jedna z prvních se na místo činu dostane Megan Carpenterová. Oběť má charakteristické rány na zápěstích, kotnících a krku, kde byla spoutaná. Ale to není všechno, vedle Leannina těla leží záhadný symbol vyškrábaný do kamene.
Během vyšetřování má Megan na starost začínající zástupkyni šerifa Ronnie Marshovou a pak náhle začne dostávat znepokojivé vzkazy. Někdo zná její traumatizující minulost. Vědí, co udělala.
Megan je odhodlaná neztratit koncentraci a brzy objeví znepokojivou souvislost mezi Leanninou brutální vraždou a zatím nevyřešenými vraždami dvou dalších žen – všechno jsou to zrzky se stejnými zraněními na těle, na místech činů je vyrytý totožný symbol a nejzajímavější je fakt, že všechny tři byly těhotné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: