Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - GOMORRHA.
Odpovídal Peter König (basa, zpěv), děkujeme!
Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025):
Ave GOMORRHA! Zdravím na death metalové bojiště do Německa. Poslouchám zrovna vaše nové album „Straight into Beyond“ a je to již podruhé, co mě doslova přikovalo na zeď! Minule to bylo u vaší předchozí nahrávky „Doomed Mankind“. Jako novinka vznikala a kam jste se chtěli od minulého počinu posunout?
Ave Jakub, zatracení tě zdraví. Jsme rádi, že se ti líbí naše nové dílo. Po vydání našeho prvního alba Doomed Mankind opustil kapelu ze zdravotních důvodů náš kytarista Steffen. Byl spolu se mnou hlavním skladatelem a jeho odchod nás velmi zasáhl. Okamžitě jsem se tedy pustil do psaní nových skladeb a textů a nahrávání s ostatními členy kapely. Výsledkem je album Straight into Beyond, na které jsme všichni velmi hrdí. Doufáme, že se s novým albem posuneme dál a odehrajeme co nejvíce koncertů, abychom potěšili fanoušky old school death metalu naším zvukem.
Patříte mezi staré kapely, které datují svůj vznik až do roku 1986. Na konci osmdesátých let a na začátku devadesátých jste vydali tři demonahrávky a potom jako by se po vás slehla zem. K znovuzrození došlo až v roce 2018. Co bylo vlastně příčinou, že jste se dali zase dohromady? Provedeš nás prosím historií vaší kapely? Jaké byly vaše začátku? Zavzpomínej prosím na staré dobré časy.
Můj nejlepší kámoš Thomas (bicí) a já (basa + zpěv) jsme před rokem 1986 dělali v suterénu mých rodičů pekelný randál na vlastnoručně vyrobených nástrojích. Byli jsme absolutní metaloví fanatici, jako mnoho jiných v polovině 80. let. Metalová scéna byla v té době plná optimismu, objevovaly se nové zvuky. Zrodil se speed, black a thrash metal, death metal se chystal na svět. V roce 1986 jsme si koupili nástroje a vznikla kapela Gomorrah. V Joergu jsme našli našeho prvního kytaristu. Pak přišla dema a v roce 1994 se kapela rozpadla. Ale my jsme zůstali metalovými fanatiky tělem i duší. Chodili jsme na koncerty a festivaly, pravidelně jsme se scházeli, abychom poslouchali novou i starou metalovou hudbu. Jak to bývá, když se vypije pár piv navíc, v roce 2018 jsme se rozhodli Gomorrah znovu oživit. Nikdy jsem toho nelitoval, zpětně si myslím, že jsme se měli dát dohromady mnohem dříve.
Jestli se nepletu, tak původně jste hrávali thrash metal. Teď jste ale pravověrnou death metalovou kapelou. Proč ta změna? Nebo to byl přirozený vývoj? Já tedy pořád u vás takovou tu thrash metalovou naštvanost slyším.
Rozhodně, v našich skladbách jsou prvky thrash metalu, nemůžeme popřít své kořeny. Myslím, že debut Death „Scream Bloody Gore“ nás přivedl k death metalu. Do alba jsme dali všechno, riffy byly naprosto ďábelské a nikdy předtím jsem nikoho tak zpívat neslyšel. Young Chuck je můj absolutní idol. Vždy jsem obdivoval umění znít tak agresivně a ďábelsky.
Pojďme k novému albu „Straight into Beyond“. Jak se vám povedlo dosáhnout tak staroškolský zvuk? Když novinku poslouchám, tak mám pocit, že jsou zase devadesáté roky a přinesl jsem si domů nové album MASSACRE, DEATH (nevím proč, ale pořád mi v hlavě naskakuje Symbolic). Kde jste novinku nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem?
Často slýcháme, zejména po živých vystoupeních, že metaloví fanoušci v našem věku se cítili jako v mládí, jako by se ve stroji času vrátili do slavných pozdních 80. a raných 90. let. Tento autentický old school zvuk vděčíme Dennisovi Haukovi. Od našeho znovusjednocení s námi nahrál, smíchal, zmasteroval a produkoval všechna tři alba. Dennis je pro nás výhra. Když jsme hledali studio, dostali jsme tip, abychom zaklepali na jeho dveře. Ve svém domě v našem rodném městě Frankenthalu si zřídil malé studio. Byli jsme trochu skeptičtí, protože Dennis nemá s metalovou hudbou nic společného. Pustili jsme mu nějaké old school death metalové věci a řekli mu, že zvuk by měl směřovat tímto směrem, a on to prostě udělal. Říkáme mu také náš Rick Rubin.
Stylový je i obal. Kdo je jeho autorem? Jestli se nepletu, tak vám ale pomáhala umělá inteligence? Nebo ne? Jak souvisí motiv s hudbou samotnou?
Máš pravdu. Obal jsem vytvořil já sám pomocí bezplatné aplikace s umělou inteligencí. Pro nás jako malou kapelu, která si vše financuje sama a každé euro vkládá zpět do kapely, je to požehnání. Vím, že se o tom diskutuje, ale bez vydavatelství v zádech, s rozpočtem na malovaný obal a kontakty na dobré grafické designéry je těžké získat dobré obaly. Navíc motiv velmi dobře ladí s tím, co chceme vyjádřit naší hudbou. Cílem obalu je pranýřovat nesmyslné umírání na tolika frontách po celém světě.
Co se týká textů, tak se zabýváte válkou, násilí a smrtí. Jedná se o klasická death metalová témata. Prozradíš nám, kde jsi se pro ně inspiroval? Jsou to knihy, filmy? Osobní zážitky?
Snažím se svými texty sdělit určitou zprávu. Inspiraci čerpám z mnoha zdrojů. Ze starých knih, které často najdete na bleších trzích, z filmů, používám tu a tam nějakou citaci. Samozřejmě také z osobních zkušeností. V současné době stačí zapnout televizi a sledovat zprávy. Větší inspiraci než tam nenajdete. Ale i v tak zdánlivě bezvýznamných textech, jako jsou Slaughtered a Sausaged, je skryta zpráva. Záměrně nechávám na posluchači, aby si ve své fantazii domyslel, co je zabíjeno. Ani slovem se nezmiňuji o tom, co visí na háku.
Jste z malého města Frankenthal z Německa. Kousek od vás je Mannheim. Jaká je u vás death metalová scéna? Já, jako fanoušek z Čech, mám vaši zemi zafixovanou v hlavě jako metalový ráj. Chodí mi od vás spousta promo materiálů od starých i nových kapel, takhle zvenku to vypadá, že to u vás opravdu žije. Jaký je tvůj názor? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
V našem regionu působí mnoho kapel různých metalových stylů. Nabídka koncertů je také bohatá, takže každý víkend můžete opravdu navštívit nějakou akci. To pak vede také k určitému konkurenčnímu tlaku a některé koncerty nejsou tak dobře navštěvované. Scéna je zde živá a na akce opět chodí stále více mladých metalistů. Jsem za to rád a ukazuje mi to, že metal v jeho mnoha stylech a metalová scéna nikdy nezemřou.
Jestli se nepletu, tak jste u nás v Čechách i na Slovensku nedávno hráli. Jak se vám u nás líbilo? Co říkáš na české a slovenské fanoušky?
Ano, to je pravda. Hráli jsme v Popradu, v Chodově a na Ilfestu. Pokaždé to bylo úžasné, nemůžeme říct nic negativního. Vždy nás přivítali s otevřenou náručí vřelí a velmi příjemní lidé, kteří sdílejí naši vášeň pro metalovou hudbu. To platí i pro české a slovenské fanoušky. Potkali jsme skvělé lidi, kteří jsou metalovými fanoušky s vášní, srdcem a duší. Rádi bychom se vrátili.
Co vy a koncerty obecně? Hraješ rád naživo? Docela by mě zajímalo, jak vnímáš rozdíly mezi současností a vašimi začátky? Za tu dobu, co jste na scéně, se svět hodně změnil, máme internet, nové technologie, zvuk. Jak vás tyhle změny ovlivnily? Chystáte nějaké delší turné k novému albu?
Jsme živá kapela, milujeme živá vystoupení. Nasadíme si náramky a opasky s cvočky, jdeme na pódium a vždycky do toho dáme všechno. To je ten old schoolový duch, který mnoho metalistů katapultuje zpět do jejich mládí. V minulosti bylo méně kapel, ale bylo těžší sehnat koncerty, nebylo tolik festivalů a akcí jako dnes. Díky internetu máte dnes médium, kde můžete představit svou kapelu a oslovit mnoho metalistů. V minulosti jste vždy posílali kopie letáků kapely v dopisech s promo demo kazetami, abyste upoutali pozornost. Scéna kazetových obchodníků v 80. a 90. letech byla legendární. Svět se za posledních 40 let hodně změnil. S umělou inteligencí nás čeká další velká změna, ale umělá inteligence nikdy nebude schopna nahradit upřímné, autentické živé vystoupení.
Hraješ metal už spoustu let. Co pro tebe muzika znamená? Jako asi všechno, co chce dělat člověk pořádně, je to o odříkání, sebezapření, práce a někdy i bolesti. Co ti hudba dala a vzala? Můžeš se klidně pustit i do lehkých filozofických úvah.
Poslouchám metal od svých 13 let, metal je pro mě víc než jen hudba. Je to způsob života. Metalovou scénu vnímám jako druhou rodinu, která drží pohromadě, kde nikdo není vyloučen, kde je každý vítán a kde se s každým zachází s respektem. Někdy přijdeš na metalový koncert jako cizinec a odejdeš jako přítel. Hrát v metalové kapele je skoro jako být ve vztahu, chemie mezi členy kapely musí být správná, musíte si navzájem důvěřovat a musíte být spolehliví, jinak nastanou problémy jako v reálném životě. Než je nové album hotové, od prvního riffu až po okamžik, kdy máte své nové dílo v rukou, je to vyčerpávající, časově náročné a je třeba vyřešit některé konflikty. Ale nakonec jste šťastní a prostě hrdí, protože jste vytvořili něco, co vám nikdo nemůže vzít.
Máte na svém kontě dvě skvělá alba. Díváte se ale i dopředu? Kam až chcete GOMORRHA posunout? Máte nějakou metu, cíl, něco, čeho chcete dosáhnout? Je to dobrý label, nějaký festival, na kterém si chcete zahrát?
Od našeho znovusjednocení uplynulo už 7 let, vydali jsme 3 alba a odehráli jsme více koncertů, než jsem si před 7 lety dokázal představit. Cíle, které jsme si na začátku stanovili, jsme více než splnili. Nyní ale máme nové cíle, chceme se dostat na větší festivaly a představit naši hudbu širšímu publiku. Bez podpory nahrávací společnosti je to těžké, ale uděláme vše pro to, abychom to dokázali.
Co chystají GOMORRHA v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, promotérů, labelům, tak zde je prostor…
První reakce na naše nové album jsou jednoznačně pozitivní, do konce roku chceme vydat „Straight into Beyond“ na vinylu. Chtěl bych poděkovat metalistům za jejich podporu, choďte na undergroundové koncerty a podporujte malé kapely. Bez vás by underground neexistoval a ten je základem pro kapely, které jsou na výsluní. Organizátoři a promotéři, pokud máte volné místo, kontaktujte nás, nebudete litovat.
Otázky připravuji v pátek večer. Za chvilku si dám pivo a pustím si nějakou muziku. Jasně, nejen dnes je pro mě „Straight into Beyond“ jasnou volbou! Díky moc za něj i za tenhle rozhovor. Moc si toho vážím. Ať se vám daří, ať máte spoustu inspirace do budoucna a ať je vše dobré i v soukromí! Budu se těšit někde na koncertě. Máš u mě pivo!
Doufejme, že to bude velmi brzy. Děkujeme za otázky a za příležitost představit naši kapelu českým fanouškům. Všechno nejlepší tobě i Deadly Storm Zine.
Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025):
Recenze/review - GOMORRHA - Doomed Mankind (2023):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: