Příběh pětistý padesátý sedmý - A zase ten Mácháč
Vylezu ze zmrzlé a špinavé chatky. Ráno mě probudila bolavá hlava, chlad a taky nějací broučci, co mi lezli po hlavě. Vyzvracel jsem se do kýble, co tu byl šikovně, historicky i prakticky postavený u dveří. Motá se mi hlava. Musím si sednout. Marně se pokouším poskládat střípky včerejšího dne. Vím, že jsme byli domluvení s mým teplým kamarádem Tomášem, že mě vyzvedne na nádraží v Boleslavi. Ihned mi dal do ruky pivko, cinkli jsme si, pak napili a odříhli, což znechutilo nějaké staré paní na zastávce autobusu. S lahváčema nás dovnitř nepustili, tak jsme šli přes Jizeru pěšky. Kecali jsme, jak je, jak bylo, jak bude. Tomáš byl pořád smutný, že se rozešel z Buddhou, trápilo ho to, asi se měli fakt rádi. Nějak jsem tenkrát moc netušil, jak se teploušci utěšují. Měl jsem jistotu v jediném, na mě nikdy nevyjede. Nejsem jeho typ. Jinak bychom nemohli být kámoši. Hodím si věci domů a sotva pozdravím doma, tak už si to šineme k autobusáku. Oba mastný huby od řízků, co jsme dostali s sebou. Teď vidím kousky pečlivě osmaženého a obaleného masa v kýblu. Fuj, mě je fakt blbě. Co jsme to včera zase prováděli?
Měl to být poklidný prodloužený víkend. Nějaké ty výlety, plavání v Mácháči, pokec, potřeboval jsem si odpočinout. Jenže my potkali v Doksech nějakou partu holek a protože Tomáš byl na rozdíl ode mě velký fešák a uměl se nimi bavit, tak se šlo, už jako parta do hospody. Pak někdo prohlásil, že večer je tu nějaká diskotéka. Představte si návrat do osmdesátek. Smažák a pivo, rum, zelená, hopsinky, pilo se, co teklo. Nějaká taková oplácanější dívka, který jsem se zase líbil já, nedokázala za boha pochopit, že jsem zadaný. Nosila mi houbu, zde bambus, kola a víno, jedno z nejhnusnějších pití, co jsem do sebe kdy dostal. Ale šetřil jsem na výlet s blondýnkou, tak jsem se nechal krmit. Jako děvka, to mi říkal Tomáš. Hergot, já s ní fakt seděl celý večer, tancoval jsem. Její kámošky na nás měly blbý kecy, byly vyloženě na lovu. A znáte to, když to holky rozjedou, tak se můžeme i my, kluci a hovádka boží, jít zahrabat. Vrací se mi pomalu vzpomínky. Kurva, co jsem to zase vyváděl. Měl bych mít rozum. Achjo.
Tancovalo se, ploužáky, u toho lití chlastu do chřtánu. Ona mi pořád šeptala do ucha nějaký oplzlosti. Připadalo mi to dost nechutný, ale jak jsem byl opilej, tak jsem se tomu smál. Pamatuji si, uff, že měla mastnou bradu. Vyplazovala na mě erotický jazýček a dávala si prsa k sobě. U stolu mě pořád vyzývala, že jí mám sáhnout sem a nebo sem. Vedle mě byl zakouslej Tomáš do jedný holky. Na hajzlíku u žlábku se ho ptám, jak to? Vždyť si na kluky? Prej vole, já se rád mazlím. Spát s ní ale nebudu, nejde to, to už jsem zkoušel jako cucák. Vrátíme se a tlustá Berta, jak jí říkáme, někam zmizí. Ptám se, cože? Ona šla blejt. Už se nevrátí, je zelená jak sedma, prozradí mě tiché děvče s velkými brýlemi. Je hezounká jak obrázek. Jen má nějaké smutné oči. Jsem navátej a tak si dám závazek, že ji rozveselím. Trvá mi to nekonečně dlouho, ale pak i ona začne pít a jak to tak vidím, tak nebýt oba zadaní, skončíme v zablešený posteli. Je to ale jen nevinný flirt. Je to pro mě hrozně těžký, teď ráno se fakt stydím, ale zase jsem hrdý, že jsem se ovládl. Nebo ona? Netuším.
Znovu se vyzvracím a pak mi dojde, že vlastně nemám Tomáše. Jdu do umývárky, opláchnu se, dojdu si na záchod, dám se v rámci možností do kupy. Nemusím hledat dlouho, leží u vedlejší chatky. Dole je nahý a kolem něho je omotaná, stejně mrtvá holka. Vstávej, přinesu jim ručníky, aby se zakryli. Děvče, myslím, že Jana? Ne Klára, se vyděšeně zvedne. Co jste vyváděli? Ona se mě snažila přesvědčit, že nejsem teplej, řekne můj kamarád a poblije schody. Zaslechne to nějaký tatík s pupkem, jako by spolkl globus, a začne na nás sprostě řvát. Za ním paní, v župánku, faldy ji přetékají ven. Jdi do vole prdele, křičíme na ně, ale pak v rámci možností zdrhneme. Co se stane na Mácháči, to tu také zůstane, řekne nám nějaká dámička, co nás sleduje z druhé strany. Musíme vypadat skvěle. Jsme zmuchlaní, v sobě zbytkáč jak hovado a Tomáš má kolem pasu jenom ručník. Ona k nám přijde a normálně začne flirtovat. Vůbec ji nevadí, že můj kámoš mezitím hodí dvě šavle. Zve nás na snídani. Jsem tak hladovej, že bych normálně šel, ale mám vymeteno, protože mě Tom varuje, ty vole, musel bys ji tentonoc, žejo paní. No, bylo by to milé, směje se jakože svůdně.
Sem asi každý jezdí jen na šukání, shrne včerejší akci Tomáš. Dáme se do kupy, koupíme si bramboráky v bufáči, protože nic jiného momentálně nemají. Je to šíleně mastný, ale máme ještě kachní žaludky. Co budeme dělat? Potřebuješ se vyvětrat. Jdeme na Bezděz. Nenapadlo to jenom nás. Potkáme holky ze včerejška. Zpočátku je to velmi rozpačité, hlavně buclatá dívka se hrozně stydí, ale nakonec pokecáme fakt dobře. Výlet se vydaří, i když v kopci na Bezděz málem vypustíme duši. Vrátíme se, dáme pivko a pak jedna z dívek navrhne, co si něco zahrát. No a protože je tu volejbalové hřiště a můžete si i pustit míč, tak je to jasný. Namícháme družstva tak, aby byla silná a svlékneme se do plavek. Začíná velký zápas. Nakonec vyhraje moje družstvo, ale asi to bude spíš tím, že já volejbal hrával závodně a jedna holka taky. Je z nás docela sehraný team. Pak někoho napadne, že se vykoupeme. Ale bez plavek! Zajdeme bokem, na stranu, kde je borový les a po chvilce přemlouvání (mně) vlezeme do docela už studené vody. Máchám se jak lachtan a najednou mám deja vu. Tohle jsem tu už několikrát zažil. Jen s jinými lidmi, s partou, co už není. S kámarády, co zemřeli. Je mi najednou hrozně smutno.
Vylezu a sednu si na šutr. Vůbec mi nevadí, že jsem nahý jak mě pánbůh stvořil. Normálně se rozbrečím. Ono to tenkrát nebylo moc normální, my kluci jsme se za slzy styděli. Mělo to něco do sebe, osobně nejsem zrovna dojímavá plačka, ale vzalo mě to. Viděl jsem před sebou kamarády, Kačenku, tu její prdelku, jak si máčí vlasy, jak se usmívá. Co je, zeptá se mě brýlatá ze včera, nestalo se ti něco? Omluvím se, ona mě jen tak, ani nevím proč, obejme. Kdyby jsme se setkali někde jinde, jindy a v jiné konstelaci hvězd a vesmíru, sbalila bych tě. Jo holka, chápu, vidíš mě nahého, směju se přes slzy a znovu se obejmeme. Potřebuji to. Není v tom nic erotického, možná jen trošku. No znáte to, my kluci tyhle věci moc neovládáme. Řekne mi, že jí to lichotí, ale pak jdeme k ostatním a studená voda mi moc pomůže. Házíme holky do vody, cákáme, děláme blbosti. Pak jsou samozřejmě souboje. Sednou si nám na ramena a mě je mezi těmi všemi prsy, zadky a klíny moc dobře. Nechceme, aby to skončilo. Schvácení si lehneme na šišky a přemýšlíme, co dál. Pivo? Kdo to řekl první? A rum? To vím, že byl Tomáš. On se snad chce zničit.
Je tu diskotéka. Zjistíme na plakátě hned vedle parníku, na který čekají rodinky. Zrovna vyjedou záchranáři. Vytáhnou dalšího tatíka, co machroval, jakej je Jura. Že prý doplave doprostřed na ostrůvek. To dá skoro každý. Zpátky už ne. Pivo a studená voda udělají své. Říká nám to mladý záchranář. Je to fešák a má uniformu, holky šílí. Přijdeš večer tančit? Usměje se a řekne, že ano. Jsem rád, aspoň nebude přesila holek. Ještě pár dní a budu si při čůrání sedat. Navíc, Tomáš je fakt na kluky a slečny jsou tak trošku na lovu a jsou otevřené ledasčemu. U mě mají smůlu (achjo!). U Toma taky. Jdeme chvilku na chatku, vyprášíme deky, vyneseme konečně kýbl se zvratky. Opět se před námi objeví dámička z rána. Tak co kluci, jdete večer tančit? Culí se, dělá pusou kapříka, ale na Tomáše tohle nefunguje. Figuru má moc pěknou, ale na mě je tohle moc jednoduchý, vyzývavý. Asi je na koloušky, řekne mi potom Tomáš a dělá si ze mě prdel, že ji mám dát, mluví o jejích nejlepších letech, o zkušenostech a takových věcech. Jako natlemíme se hodně, ale pak už musíme do jídelny. Máme hlad jako vlci. Sejdeme se tam všichni. My, holky, dámička i záchranář.
Už rozjezd je hodně divokej. Ty, co se přes den stydí, jsou po alkoholu nejvíc divoké. Dámička ihned loví záchranáře, ale i Toma. Má smůlu, stejně jako ostatní dívky. Oni totiž k sobě pasují jako gayové. To je prdel, směju se tomu a dámička loví dál. Točí se kolem ní padesátníci, ale na ty ona není. Chvilku, když už má naváto a tancuje se, se motá i kolem mě, ale je to spíš ze sportu. Já mám svoji brýlatou, již k večeru jsme se dohodli, že tu budeme jako spolu, aby nás nikdo neotravoval. DJ hraje osmdesátky, řádí na pódiu, předvádí se. Je to fakt jak návrat po časové ose zpět. Zastavily se zde hodiny. Má to ale svoje kouzlo, to zase jo. Třeba takové ploužáky jsme si fakt užili. Objímání, snažil jsem se být jemný a taktní, ale ono stejně k nějakým těm dotekům docházelo. Super bylo, že nás nechali ostatní na pokoji. Každá z dívek si našla jiného. Kluků tu bylo dost. Hodně se to párovalo. Oplácaná dívka měla snad nejvíc nových kamarádů. V určité fázi opilosti s ní totiž byla největší sranda. A taky, měla ty proporce na těch správných místech. Sedíme s brýlatou a kecáme. Ptá se mě, jakou bych si vybral. Hele nevím. Líbí se mi, jak některé chodí, nemám žádný vyloženě typ, ale delší vlasy, úsměv, mrdavý oči, jak říkával kdysi dávno Prcalík.
Je to dlouhá debata a jsem za to moc rád. Je už kolem třetí, když řeknu, že bychom měli jít. Loučíme se dlouze a je to moc milé. Máš krásný ruce, řekne mi ještě a musím se hodně ovládat. Jsem rád, když zalezu do chatky. Chci si lehnout, mám toho plný kecky, jenže o něco na zemi zavadím. Ty vole, do prdele. Tomáš a záchranář jsou v nejlepším. Uff. Ve světle baterky se objeví dvě vyděšené tváře. Vykoktám omluvu a vylezu ven. Vůbec nevím, kam půjdu. Vyhnu se dámičce, co zrovna tahá k sobě nějakého totálně namol kluka. Zkusím to u brýlaté, ale ta zrovna také vychází. Oplácaná tam má nějakýho nabíječe a hrozně řvou, to se nedá spát. Nezbude nám nic jiného, než se jít projít. Kolem Mácháče je ticho, jen lehké šplouchání ruší noční klid. Sem tam se k nám donesou z chatek vzdechy nebo chrápání. Vrátíme se na druhou stranu, je nám zima, ale stejně si sedneme na stejný kámen, jako odpoledne. Kdybychom spolu chodili, bylo by to naše místo, co? Směje se. Zůstaneme tu až do svítání. Až do doby, než otevřou bufet a zajdeme na kafe, čaj a rohlíky s paštikou. Někdy jsem ticho několik minut, jindy se smějeme a kecáme.
Vlastně jsme se nikdy nerozloučili. Pro Tomáše to byla jedna noc se spoustou alkoholu v krvi. Nebyl promiskuitní, ale znáte to, když se s někým rozejdete, tak jste v takovým divným stavu, hledáte a občas uklouznete. Vyčítal si svého záchranáře už odpoledne. Dámička si vesele zpívala. Holky ještě spaly, ale my dali na rozloučenou pár piv a už jsme si to štrádovali na autobus. Co se stane na Mácháči, taky tu zůstane. Přemýšlím o tom, když sedím s obličejem přitisknutým na sklo. Sleduji cestu, kterou znám od dětství. Vzpomínky. Proti mě sedí smutný Tomáš. Ty vole, bude dobře, tak sis aspoň užil. Já vím, odpoví mi, já vím. Přál bych mu někoho normálního. Na brýlatou také myslím. Je to chytrá holka. Hele, proč není možné mnohoženství? Zeptám se ho. Dostal bys od blondýnky do držky. Teď se konečně směje. V Boleslavi se rozloučíme a mě zůstane v hlavě takový zvláštní pocit. V Plzni se mě moje milá zeptá, jak bylo? Vyprávím, ale některé detaily si nechám jako správný gentleman pro sebe.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
