Příběh pětistý šedesátý pátý - Hororové pornokino
Stavil jsem se zase jednou u jablonecké přehrady u Vency. Petra už byla na rozsypání. Připomínala nafouklý balón. Ale slušelo jí to a vypadala spokojeně. Měla rizikové těhotenství a dle lékařů byl malý zázrak, že dítě zatím donosila. V budoucnosti měli mít potom ještě jednoho syna, ale o tom jsme nikdo nevěděli. Nešli na ultrazvuk, respektive, úzkostně hlídali, aby nevěděli pohlaví miminka. Bylo to ale těžké, těch vyšetření, co si užili, bylo opravdu hodně. Všechno mi to vypráví v jedné zaplivané hospodě na dolním náměstí. Ládujeme do sebe pivka a je nám fajn. Na mém kamarádovi je vidět, že si potřebuje trošku od všeho toho stresu odpočinout. Samozřejmě se i vzpomíná, to staří kamarádi dělávají. Zase jsem jednou vyrazil makat na chalupu a když jsem měl hotovo, tak jsem to vzal po hřebenech až do Jablonce. Nic jsme neplánovali, jen tak jsme seděli a užívali si, že vidíme jeden druhého.
Tak trošku mu závidím. Usadil se. Ten neklidný kluk, co se dozvěděl o šílenství svých rodičů, ten punkáč, co vyrůstal jen s babičkou, bývalý feťák, který měl stále v obličeji otištěnou bolest, najednou vypadal spokojenější než já. Rodinný život, to si nechám líbit, říkal mi několikrát, když jsme se kývali na záchodě u žlábku. Nebavili jsme se ale jenom o vážných věcech. Naopak, byla sranda. Po tom všem, co zažil, to bylo až obdivuhodné. Měl v sobě pořád takové to klučičí rošťáctví. Vypadal jsem vedle něho unaveně. Studium a brigády mi dávaly zabrat. Vytušil, že mě něco trošku trápí a tak jsem se také rozpovídal. Mluvil jsem o tom, jak jsem si myslel, že už bude doma v Boleslavi klid, když odešel otec, ale místo toho je tam jen smutek a takové divné ticho. Asi to chce čas, řekl mi a měl pravdu. Nejjednodušší řešení bývají mnohdy ty nejlepší. Jen na ně přijít. A co blondýnka? To už jsem se usmíval a rozplýval. Ihned jsem si vzpomněl na její chůzi, na boky, na zadek, na...ale to vy určitě také znáte. Když ona má v sobě vášeň a tak krásně se vlní. A pak zaznělo mé oblíbené. Je hedvábná.
Stavili jsme se ještě u Petry, byl jsem pozván na lehkou večeři. Ona byla Slovenka a vařila náramně. Halušky od ní, to bych vám přál zažít. Rozplývaly se na jazyku. Jdi si na chvilku lehnout, pošleme jí potom a dostaneme požehnání. Moc se neožerte. Škoda, že nemůžu s vámi. Já mám sice divný chutě, ale pivo, bože, jak já bych si dala pivo. Rozloučíme se. Jdeme dolů, směr na tramvaj. Vlastně ani nevím, co nás to popadlo. Toužili jsme po nějakém koncertě, ale jako na potvoru nikde nic nehrálo. Přejeli jsme do Liberce a marně hledáme na plakátech, kam bychom zapluli. Hele, tady je nějaký malý soukromý kino. Horory! Bylo to napsáno krvavým písmem. Dole pod tím poznámka - Hitchcock, Fulci, ale i názvy jako Drákulovy nevěsty, Pramen panny, Zánik domu Usherů, Psycho, 13 ghost. My neměli doma video, rodiče bývali proti, ale kamarádi, včetně již zesnulého Sabatha ano. Znal jsem ledacos. To není vůbec špatný nápad. Začínají v osm, najdeme někde poblíž hospodu, pokecáme a pak se necháme trošku vyděsit. Slovo dalo slovo a už jsme seděli v nějaký špinavý knajpě.
Kecáme o muzice a o filmech. My chodili s blondýnkou do kina docela často, i když je fakt, že ty, na které nás brával Petr nás moc většinou nebavily. To bylo samý umění, které jsme nechápali. Utíkali jsme někdy ale sami a muchlovali se na tehdejší pecky. Kino mívalo vždycky něco do sebe. Všechny ty uvaděčky, sklápěcí sedadla, dvojice ve tmě i osamělí diváci, co přišli opravdu jen na film. Nesmělo se jíst a pít a tak byl v kině klid. Jakmile by totiž někdo vyrušoval, vyvedli by ho. V Boleslavi Kino Oko i Svět, v Táboře také a v Plzni Eden, Elektra, Beseda. Měli jsme své rituály. Po filmu se chodilo do hospody, kecalo se a většinou se končilo dlouho v noci. Měli jsme od začátku našeho vztahu velkou výhodu v tom, že nás bavily stejné filmy, knihy a i muzika. Tam to bylo trošku složitější, ale těch styčných bodů jsme měli mnoho. Na horory jsme se ale neměli kde podívat. Venca má stejný problém. VHS kazety pomalu končily a shánět všechno vypálené na CD ani nešlo. Nějak jsme ani nevěděli kde.
Když vlezeme dovnitř, tak si připadáme divně. Nejsou tu nikde žádný dvojice. Jen samotní pánové. Dobře, holky asi horory nezajímají. Paní u pokladny se nám nedívá do očí. Jen něco zamumlá, my zaplatíme a jdeme dovnitř. Sál je to malý, všude jsou jen obyčejné židle. Promítací plátno visí na špatně omítnuté zdi. Jsme jediní, kteří si sednou vedle sebe. Odběhnu si ještě na záchod a když se vrátím, tak zrovna nějaká zombie vysává ze své oběti mozek. Krev teče všude kolem, ozývá se řev a některé momenty jsou fakt nechutné. Následuje takový temný, hrobařský příběh. Názvy filmů si nepamatuji, je to dlouhé pásmo. Vypadá to jakoby někdo předal nebo prodal provozovateli kina svojí sbírku. Občas je divný, zastřený zvuk, sem tam se na plátně objeví porušené části filmů. Pak se konečně vyděsím. Nemám rád malé holčičky s podmračeným pohledem a nožem v ruce. V normálním světě by měly být nevinné a roztomilé, ale tady mají v rukou bolest a vraždí ve spánku. Jdu znovu na záchod, těch piv bylo asi opravdu příliš a když se vrátím, tak vidím, jak je Venca úplně bílý.
Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaká pasáž z hororu. Znáte to, mladá dívka s klukem, co na to právě vlítli a za křovím číhá maniak s dlouhým kinžálem. Jenže jsem se mýlil. Během mé nepřítomnosti začali promítat porno. Rozhlédl jsem se kolem sebe a teprve teď mi došlo, že jsme tu nejmladší. Všem bylo tak kolem padesáti, některým i víc. Kývnu na Vencu, že odejdeme. On se ale nezvedá. A tak si sednu a přímo před obličejem mám obrovské chlupaté dámské přirození. Film je italský, má takový ten divný český dabing. Pravdou ale je, že má aspoň příběh. A tak potkáme mladé vesničanky, které chtějí mladého pána. Nadrženou paní domu, pozdraví nás kožené kalhoty. Musím ale uznat, že je to i místy vtipné. Horší je, že ti, co sedí kolem nás, mají nadržené obličeje a ruce v klínech. Všechno je to takové slizké, špinavé, divné. Proč neodejdeme? Zeptám se svého kamaráda, ale on je opilý. Odpoví mi, že je zvědavý, jak to dopadne. Jak asi, na obličeji.
Vydržíme dva filmy. Jeden z italské vesnice, druhý z Alp. Dámy jsou některé hezké, jiné méně, ale mají všude trvalou a chlápci zase drsný řeči a knírky. Přistihnu se, že když do toho na plátně buší, tak se jim dívám jen do tváře a nebo na krajinu. Ne že by mě porno nějak štvalo, ale takhle na veřejnosti mi to přijde hodně zvláštní. Můj kamarád je ale jiného názoru. Vtipně všechno komentuje, až se musím tlemit. Vysloužíme si za to okřiknutí. Vzadu za námi sedí chlap jak hora. Za světla jsem si říkal, jaký je to elegán. Vypadal nepatřičně jak na hororech, tak i na pornu. Teď momentálně vzdychá. Začne se mě zvedat žaludek a normálně zdrhnu na záchod. Když vylezu, tak jde proti mě paní z pokladny. Zeptám se, jak to, že se nepokračovalo s dalšími horory. Hele, mladej, máš to napsaný na vstupence. Nakonec, stejně sem chodí všichni jenom honit. Je jí tak 40 a vypadá hodně vyžile. Pak mluví sprostě, což se mi nelíbí. Tak si sednu a čekám, až všechen tenhle bizár skončí. Trvá to ale dlouho.
Sleduji, jak všichni vylézají ven. Někdo se usmívá, někdo je rudý, je tu dokonce jeden, co je hrozně komunikativní a chce se dát do řeči. Já jsem nějakej Kamil, podává mi ruku. V poslední chvíli ucuknu. Uff, tohle fakt ne. Kde je do prdele Venca? Ptám se sám sebe. Tak vstáváme, křičí přede mnou paní z pokladny. Táhne se za ní divnej smrad. Má v rukou koště a zametá kapesníky. Mumlá si něco o prasatech a mě se zase zvedá kufr. Vepředu sedí Venca a vzadu ten tlustej chlap. Pomalu ho probudím a můj kamarád se ptá, kolik zombie zabili? To už dávno skončilo, říkám mu a pak paní zaječí. Tlustému chlápkovi vzadu se zvrátí hlava. Má vytřeštěný pohled, bledou tvář a vypadá jako oběť z jednoho právě promítnutého filmu. Kurva do prdele, proč zrovna já. Nadává jak dlaždič ta roztomilá dáma. Pak se rozbrečí. Jsem asi jediný, kdo zareaguje nějak rozumně. Asi jsem už vystřízlivěl. Jdu do pokladny a vytočím záchranku. Trvá to jen pár minut a jsou tady. Patrně infarkt. Poznamenají si naše iniciály a pak se mě jedna sestřička zeptá, jestli jsme úchylové. My přišli na horory, zamumlám omluvně a ona odpoví jasně. Dívá se na mě, jakoby se mnou měla soucit. A já se stydím.
Když konečně vylezeme ven, tak svítá. Venca už je taky poměrně v pohodě. Začíná na nás padat únava. Sejdeme dolů na tramvaj a jedeme do Jablonce. Tam je otevřený mlíčný bar. Dáme něco malého k snídani a jdu ho doprovodit domů. Pak se rozloučíme a slíbíme si, že před svými milými o tom raději pomlčíme. Horory by nám určitě prošly, porno určitě taky, ale ne v pornokině. I když jsme v tom byli vlastně nevinně. Nebo jsme byli jen naivní? Netuším. Vždyť jsme šli na filmy, které se momentálně všude špatně sháněly. A to porno? No, na rovinu, byla to spíš sranda, než něco, kvůli čemu bychom chtěli zemřít, jako chudák pán. Cestou na hřebenech jsem si říkal, co mu asi napíšou na parte. Náš milovaný otec, manžel, zemřel při honění v pornokině. To asi ne, co? Na chalupě si zalezu rovnou do postele. Usnu a zdá se mi o obrovských chlupatých přirozeních, které mě chtějí sežrat mozek. Spím snad patnáct hodin v kuse.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
