TOWERING - The Oblation of Man
CD 2026, Dolorem Records
for english please scroll down
Když jsem se probudil uprostřed noci, tak bylo nebe nebývale temné. Hvězdy nebyly skoro vidět a měsíc měl barvu krve. V ulicích se objevily přízraky toužící po čerstvém mase. Nejdříve jsem si myslel, že je to jenom hnusná noční můra, která přišla na návštěvu, ale po chvilce jsem věděl, že je konec. Apokalypsa, o které staří mluvili již několik let, se stala krutou skutečností. Lidé umírali po stovkách, po tisících a země byla pokryta jejich mrtvolami. Člověk se stal člověku vlkem.
Podobné dystopické vize mě napadají při poslechu druhého dlouhohrajícího alba francouzských tmářů TOWERING pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači. Dívám se na černé nebe a přemýšlím, kdy nastane konec, úplný konec. Kolem mě létají chladné, ostré a disonantní melodie a v kostech se mi usadil mráz. Svět je zahalen do špinavé mlhy.
Jakoby se do mě zabodávaly ostré hřeby. Hudba mě drásá, bolí, pálí a zároveň chladí. Francouzi mají svůj jasný rukopis. Volně se inspirovali u kapel typu ULCERATE, SVART CROWN, WATAIN a udělali to velmi elegantně a zkušeně. Vlivy zmiňovaných smeček jsou sice patrné a zřetelné, ale pánové do skladeb vložili i velkou porci vlastních nápadů a invence. Za velmi povedený, masivní, ostrý a velmi dobře čitelný, považuji zvuk (Eloi Nicod at Craftline Studio (The Scalar Process)). Dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti, opravdovosti a autenticitě. Motiv na obalu (Leoncio Harmr) ve mě evokuje spoustu představ, které jsem napsal v úvodu dnešní recenze. Zpočátku vám možná budou připadat nové skladby nepřístupné, zahalené do složitosti a v některých momentech pro vás budou i nepříjemné. Není to také album na první poslech. Chce čas, vyžaduje plné soustředění a i určitou dávku trpělivosti. Když ale vydržíte, začnete po nějaké době rozkrývat jednotlivé vrstvy, zajímavé momenty, pasáže, které po sobě zanechávají hlubokou krvavou stopu. Osobně jsem potřeboval klid, tichou místnost a otevřené okno nad pulsujícím městem. Hudba vynikla opravdu nejvíce v hluboké noci. To potom na mě měla až magický účinek. O "The Oblation of Man" lze s jistotou napsat, že bude jednou znít éterem, až se budete procházet po spálené zemi. Netuším, kdy ten okamžik přijde, ale každým dalším rokem víc souhlasím se starými spisovateli sci-fi, kteří nám náš současný stav světa předpovídali. Temné a chladné black death metalové album, u kterého se noční můry stávají krutou skutečností!
Asphyx says:
When I woke up in the middle of the night, the sky was unusually dark. The stars were barely visible, and the moon was the color of blood. Ghosts craving fresh flesh appeared in the streets. At first, I thought it was just a horrible nightmare that had come to visit, but after a moment, I knew it was the end. The apocalypse that the elders had been talking about for years had become a cruel reality. People were dying by the hundreds, by the thousands, and the land was covered with their corpses. Man had become a wolf to man.
Similar dystopian visions come to mind whenever I listen to the second full-length album by the French dark metal band TOWERING, every time I press play on my player. I look up at the black sky and wonder when the end will come the absolute end. Cold, sharp, and dissonant melodies fly around me, and a chill settles in my bones. The world is shrouded in a dirty fog.
It’s as if sharp spikes were piercing me. The music tears at me, hurts me, burns me, and chills me all at once. The French band has a distinct style. They drew loose inspiration from bands like ULCERATE, SVART CROWN, and WATAIN, and they’ve done so with great elegance and skill. While the influences of these bands are evident and distinct, the guys have also infused the songs with a generous dose of their own ideas and creativity. I consider the sound (Eloi Nicod at Craftline Studio (The Scalar Process)) to be very well-executed, massive, sharp, and very clear. It lends the recording even greater believability, sincerity, and authenticity. The cover art (Leoncio Harmr) evokes in me many of the ideas I wrote about in the introduction to today’s review. At first, the new songs may seem inaccessible to you, shrouded in complexity, and at times even unpleasant. This is not an album for a first listen. It takes time, requires full concentration, and even a certain amount of patience. But if you stick with it, after a while you’ll begin to uncover individual layers, interesting moments, and passages that leave a deep, bloody trail in their wake. Personally, I needed peace and quiet, a silent room, and an open window overlooking the pulsating city. The music truly shone brightest in the dead of night. That’s when it had an almost magical effect on me. One thing we can say for certain about "The Oblation of Man" is that it will one day echo through the ether as you walk across scorched earth. I have no idea when that moment will come, but with each passing year, I find myself agreeing more and more with the old sci-fi writers who predicted our current state of the world. A dark and cold black death metal album where nightmares become a cruel reality!
Tracklist:
01. Asceticism
02. To Die Once And Emerge
03. Shattering Individuality
04. The Devouring Presence
05. Herald Of The Black Sun
06. Embraced Atonement
band:
Vocals, Lead Guitars / T. J. S.
Guitars / Christnacht
Bass / Arboria
Drums / Mortem
