Rajské pole - LJ Ross
2026, Vendeta
Když jsem se lehce připitý potácel po koncertě domů, bylo mi tak nějak divně, možná bych řekl i smutno. Všichni mířili do svých domovů a já zůstal na zastávce sám. Kouknu do mobilu, kdy mi to jede a vyskočí na mě zpráva o tom, jak nějaký magor pobodal matku holky mého syna. Byl jsem na black a death metalu a všichni vypadali děsně tvrdě. V srdcích i naživo ale působili mile. Věřte mi, poslouchám tuhle hudbu více než 35 let a debilů je mezi námi přeci jen méně, než je v běžné společnosti obvyklé. Přijdou dvě mladé holky, kterým bych mohl dělat klidně tátu a dají se se mnou do řeči. Kecáme o muzice, probíráme koncert a pak jedna z nich, zcela nečekaně přejde na knížky. Já jsem četla někde na internetu nějaký tip, líbilo se mi jak je to napsané, ale pravdou také je, že se ten kritik občas až moc dojímá. Chvíli jsem nevěděl, netušil, že mluví o mě. Pak mi to došlo a byl jsem tak nějak povznesený, protože přivést ke čtení mladou generaci je vlastně trošku zázrak.
A co říkáte holky na Rajské pole, zkusím to opatrně a jsem skoro šokovaný, protože jedna se ihned chytí, řekne mi o autorovi skoro všechno, má přehled a vůbec působí hodně sečtěle. Trošku se stydím, protože jsem knihu ještě celou nepřečetl. Ale ona ví, zná, dokonce celý příběh velice dobře rozebere. Také mi řekne, že i její přítel čte, ale že mu knížku dá až asi za týden, protože je zrovna ponořen do něčeho jiného. A já starý pes, který již mnohokrát zlomil nad současným světem hůl, se najednou usmívám a říkám si pod vousy, že není ještě všechno ztraceno, že pořád existuje naděje. Kolem létají drony a mocní tohoto světa vyrábějí další zbraně, ale pak potkáte takové dvě milé a hezké panenky a najednou se všechno kolem rozjasní. Neřeknu jim, že ty knižní tipy píšu já, ale uvnitř jsem tak nějak hrdý a spokojený.
Je to dobrá kniha. Napínavá, se zajímavou zápletkou. Ležela mi doma několik dlouhých dní, protože jsem měl zcela jiné starosti, ale když už jsem se k ní dostal, tak jsem pokaždé vzpomínal na ty dvě mladé krásné metalistky. Může být něco hezčího, než mladé holky? Byly plné energie, záhadných úsměvů a bavily se se mnou tak nějak normálně. Usmíval jsem se navenek i dovnitř a neskutečně jsem si užíval, že mě čtou. Kdybych měl větší ego, tak bych zamachroval, ale nechtěl jsem. Jedna z nich mě i trošku kritizovala, říkala něco o tom, že píšu jen pozitivně, že by jí zajímala ode mě i nějaká kritika, ale říkala to mile. Ta druhá zmínila i moje Příběhy mrtvého muže a než jsme přijeli na přestupní stanici, tak odvyprávěla některé pasáže. Přestoupil jsem, rozloučil se a spát jsem šel takový spokojený. Má to smysl, ten čas a energie, které psaní věnuji. Navíc, co si budeme, byly to moc hezké holky, od kterých byste v životě nečekali, že budou číst.
Druhý den jedu víceméně jen na autopilota. Musím napsat report z koncertu, zacvičit si a mám toho nad hlavu. Tělo už je staré a všechno mě bolí. Přesto se usmívám, povedlo se mi totiž vyšetřit čas, abych se téhle knize věnoval. Jsem unavený, přesto sedím dlouho do noci a po každé kapitole si říkám, že ty holky měly pravdu, že mají dobrý vkus. Zaklapnu knihu, protože už je fakt pozdě a bolí mě unavené oči. Jdu spát. Napiju se vody a zase jednou přemýšlím, kde se v lidech bere zlo a nenávist. Tenhle příběh je o temnotě, o tom, o čem píšu velmi často. Ďábel není žádná příšera, ale vypadá jako kolega, kterého potkáváš denně v práci, jako hezká dívka, jako tvůj soused, který se na tebe každý den usmívá. Je to zajímavě napsaný příběh, který mě chytl za pačesy a už nepustil.
Jedna z těch krásných mladých dívek, se kterými mě svedla dohromady náhoda, mi řekla, že čtení je svým způsobem prokletí. Měla pravdu. Lidé, kteří nečtou, naše nadšení nikdy nepochopí. Také mluvila o tom, že ji knihy uklidňují, že má s nimi svůj vlastní osobní prostor. Uvědomil jsem si, že by o knihách měla psát ona a ne já starý unavený pes. O víkendu jsem nachodil hodně kilometrů. Na poli za městem byla mlha a já si představoval, že v dálce leží mrtvola. Nemůžu jinak, já čtení opravdu prožívám. Jsem pokaždé úplně pohlcený. Přesně tohle říkala ta druhá, zadumanější dívka a já nemůžu jinak, než jim vyseknout poklonu. Holky, pokud budete můj dnešní knižní tip číst, tak je věnován hlavně vám. Děkuji všem za pozornost. Čtení je někdy řehole, ale krásná. Mějte se co nejlépe. A moc děkuji za přízeň.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lovec se stává loveným… Když je u odlehlého kostela v Rajském poli nalezen mrtvý muž, je detektiv šéfinspektor Ryan jedinou další osobou v okruhu několika kilometrů. Policie nemá žádnou vražednou zbraň, žádný motiv ani žádné podezřelé – kromě Ryana. Ryan je už suspendován z Northumbrijského policejního sboru, a tak musí napnout všechny síly, aby očistil své jméno. Brzy však půjde o mnohem víc než jen o jeho kariéru, když začnou umírat významní členové tajemného „Kruhu“. Někdo očividně touží po tom, aby se Ryanovo jméno objevilo jako další na koronerově seznamu, a pokud chce tuto těžkou zkoušku přežít, musí odhalit ďábla, který chodí mezi nimi – než bude příliš pozdě.
Bohužel pro Ryana, ďábel vypadá úplně jako všichni ostatní…
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: