DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#ATOMICAGGRESSOR. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#ATOMICAGGRESSOR. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 2. listopadu 2026

Interview - ATOMIC AGGRESSOR - An ancient, raw, and filthy ritual of bloody death metal death!


Interview with death metal band from Chile - ATOMIC AGGRESSOR.

Answered by Enrique “Kike” Zúñiga / guitarist & founder, thank you!

Recenze/review - ATOMIC AGGRESSOR - The Occult Forces (2026):

Ave ATOMIC AGGRESSOR! Greetings from the catacombs in Chile! While preparing for this interview, I dug out all the albums of yours that I own over the weekend. I found out (and a friend confirmed it) that the first one we got was the 1991 demo “Resurrection.” You know what’s interesting? I haven’t found a single weak album in your entire discography. How is that possible? Do you have a secret formula for it? To maintain such a high standard of quality for so many years.

Ave! Thank you very much for the compliment, though we honestly don't think there is any secret formula.

If you look at our history, we have a very small discography for a band that started in 1985, partly because the band was completely inactive for 15 years between 1992 and 2007. We have simply never been a very fast band when it comes to writing.

Our "secret," if any, is that we are extremely critical of our own work. We analyze every single riff and arrangement, discarding anything that feels like filler, sounds unoriginal, or simply doesn't pass the "Atomic test” hahaha. Furthermore, our core musical parameters have remained unchanged since 1988: Possessed, old Morbid Angel, Slayer, Sodom, Celtic Frost… We create music for ourselves.


Anyway, your new album “The Occult Forces” is out, and it immediately became one of my most-played albums. When you listen to it, you feel like you’ve traveled back in time to the ’90s. It’s excellent! How did it come together? And how does ATOMIC AGGRESSOR actually create new material?

We are glad to hear you are enjoying The Occult Forces. The album was released on August 28, 2026, through Hells Headbangers Records. Although we wanted to release it sooner, it took almost seven years after our 2019 EP, Invoking the Primal Chaos.

Our composition process is very collective. Usually, Julio or I (Enrique) start by creating initial riffs and home demos on the computer. Then we bring those ideas to rehearsals, where all four members work together on the arrangements, tempos, and structures. Once the musical part is solid, Alejandro writes the lyrics.

In the whole process we are very critical and aware of making music that fits in the band style.

I’ve always really loved the sound on your albums. “The Occult Forces” is no exception. Where did you record the album? How did you achieve such a gritty and dense sound? To me, it sounds like it was recorded analog or am I mistaken? Interestingly, the sound of this recording strikes me as very similar to that of your previous album, “Sights of Suffering.” Do you have a strong say in how the album should sound, or do you leave it up to the sound engineers?

Thank you. For The Occult Forces, the drums were tracked at CHT Estudios with engineer Cristóbal Arriagada, while the rest of the recording, mixing, and mastering process took place at Audio Custom Studios under engineer Seba Puente.

Achieving an organic, gritty, and dense sound is a very deliberate goal for us. We strongly avoid hyper-polished, digital, or over-triggered productions because when everything sounds too clean or mechanical, the sinister and visceral spirit of Death Metal is lost. One fundamental element of our sound is that we still tune our guitars in E (standard tuning) recorded with real tube amps.

We maintain total control over our sound. We actively discuss the tone of every instrument during recording and mixing to ensure we get a natural, heavy, and analog feeling rather than a sterile digital product.


I’m an old-school fan and I’m really particular about album covers. Who designed “The Occult Forces”? That artwork is so great to me that I set it as my computer desktop background. Can you tell us how the artwork relates to the music on the new album? How did you all get together, and how did the album cover come about?

It's an honor to hear that you set it as your desktop background! I (Enrique) have been responsible for designing all of the band's artwork, logos, and covers since our beginnings in 1985.

The artwork is directly connected to the music and its underlying concept. Specifically, the illustration represents the occult forces that manifest when interacting with dark entities and rituals that escape human control, capturing a sense of helplessness and torment when facing forces beyond our comprehension, linked to our love for Lovecraftian horror.

For this cover, I explored various ideas that would symbolize those occult forces through a memorable and iconic image, and we discussed them together as a band before I started drawing. My main visual influences remain classic 80s album covers and the artwork of H.R. Giger.

You’ve been playing as a band since 1985, and two of the original members are still in the band. That’s not very common. Haven’t you ever gotten sick of each other? Have your opinions on how your music should sound ever changed? You know how it is some people prefer blondes, others brunettes. Then all it takes is a few harsh words. Someone once wrote somewhere that a band is like a family. How’s that working out for ATOMIC AGGRESSOR?

Alejandro and I are the remaining members from the original 1980s era, and then the band dissolved for 15 years. Julio joined us during our 2007 reunion, and Álvaro became our official drummer around 2012.

Like any family, we certainly have our disagreements, especially when composition moves slowly or when balancing rehearsals with our jobs, wives, and children, but our bond is very strong.

Fortunately, we never argue too much about how Atomic Aggressor should sound. Our musical compass has been crystal clear since 1988: pure old-school Death Metal in the vein of Possessed and old Morbid Angel. Since our direction is so well defined, we don't try to reinvent ourselves or follow trends. We just write what we love.


The good thing about today’s world is that we have the internet. Well, it depends on the situation, but at least I can watch your concerts remotely. It’s not quite the same the sound on YouTube is always kind of weird but based on all the available information, do you mainly perform at big festivals? I’ll be blunt: I’d really love to see you live, but there’s nowhere to do so. Are you planning a tour? I could imagine you, MASTER, and maybe even AUTOPSY. That would be a dream come true for me. No, seriously what about ATOMIC AGGRESSOR and concerts? What would you say to a trip to Europe with a stop here in the Czech Republic?

Regarding festivals, we play a bit of everything. We’ve been lucky to do some bigger shows—like playing The Metal Fest twice here in Chile, San Luis Metal Fest 2026 in Mexico alongside big international bands, and recently Kill-Town Death Fest 2026 in Copenhagen. Also we’ve shared stages with icons like Slayer, Venom, Possessed, and Obituary here in Chile. But honestly, when we tour, most of our shows are in small, intimate underground venues.

As for playing in Europe and visiting the Czech Republic, we actually just finished our second European tour last month, including dates in Denmark, Holland, Belgium, the UK, Switzerland, Italy, Germany, Poland, and Slovakia. On our first tour, about 10 or 11 years ago, we did play a show in Prague. This time we didn't have a stop in the Czech Republic, but we're always open if a local promoter reaches out. It’d be great to play for the Czech headbangers again.

Just yesterday I was talking with a friend at a pub about how everything has changed so drastically in recent years. Everyone has the internet in their pocket; young people are now more influenced by images and videos than by music and lyrics. Nobody reads much anymore; we agreed that a lot of things have become more superficial. Maybe it’s different in South America, but here in the Czech Republic, I see it every day. It’s no different in music. As a musician, how do you perceive these changes in society? We have a lot of new technology, recording studios are better equipped, and ideas can be sent over the internet.

It is no different in South America, we see the exact same shift here. Modern technology obviously brings great advantages: we can record demos at home, share songs ideas instantly between us, and reach people worldwide in seconds.

However, we do feel that some of the original commitment, physical effort, and mystique has been lost. In the late '80s and early '90s under in Chile under Pinochet's dictatorship, everything required physical labor. We had to write physical letters, trade cassettes by mail, print zines by photocopy, and meet outside the "Rock Shop" record store in Santiago every Saturday to exchange music. Because everything required real sacrifice and effort, music had a deeper value for both musicians and fans.

Today, instant access can make music consumption feel more rapid and superficial, but we still believe that true underground bangers exist, the ones who still buy physical media and support honest, uncompromising Metal.


It’s a different world now, even when it comes to labels and record companies. ATOMIC AGGRESSOR is a band that, for me, is synonymous with underground death metal. We have Bandcamp and YouTube; labels can distribute your music faster, and it reaches more people. But you know how it is vinyl is vinyl, and cassettes and CDs have their own charm, too. Have you had to change your approach to releasing your music at all? Or do you still stick to the old ways, and new trends leave you cold?

While we utilize modern digital tools like Youtube, Bandcamp, Spotify for music or Facebook and Instagram for news and promotion, we remain complete advocates of physical formats. Holding a vinyl, CD or cassette in your hands and enjoy the artwork printed in paper is an irreplaceable experience. Working with labels like Hells Headbangers, Rawforce or Melipulli has been fantastic because they genuinely understand and support that vision.

You founded the band in 1985. But all of you were once at the beginning of something new. I really love the old school of death metal. I like that it’s so dirty and raw. What were the ’90s and your early days actually like? Please take a trip down memory lane for us. Which bands did you enjoy going to see? Who was your role model? Feel free to throw in a funny story I’m sure you have plenty.

In our early days between 1985 and 1987, we were basically a group of neighborhood friends in Ñuñoa, a district in Santiago, who didn't even know how to play our instruments. It was a very amateur garage project with an unfocused, "schizophrenic" mixture of hardcore punk, thrash, and early proto-death metal. We rehearsed with extremely precarious gear in my grandfather's garage or behind our drummer's house, making noise with whatever we could gather.

There was an incredible energy and brotherhood in the Chilean underground scene back then. We used to meet every Saturday at noon outside the Rock Shop, the only record store in Santiago to exchange cassette tapes and fanzines, which was our primary way of discovering new music.

If we look back at the shows we loved attending, the legendary Death Metal Holocaust I in December 1985 stands out. It was the first true thrash recital in Chile’s history, featuring pioneer acts like Dorso, Belial, Crypt, Rust, Pentagram, and Massacre. Also it was awesome attending the first show of Kreator in 1992, the first big international concert in the country.

As for our role models, what inspired us to start a band were Sodom’s In the Sign of Evil and Celtic Frost’s Morbid Tales in 1984-85. Once we solidified our Death Metal path in 1988, Possessed and old Morbid Angel became our ultimate benchmarks.

We have plenty of stories from those days! One curious memory comes from a show at Sala Lautaro, in Santiago. My girlfriend at the time (who is now my wife) had to film a show for a university project. A classmate of hers happened to be dating a very famous co-host from the massive Chilean TV show Sábados Gigantes. He offered to help as our cameraman. The crowd in the pit couldn't believe their eyes seeing a famous mainstream TV personality on stage filming a dirty Death Metal band, but they treated him with great respect because he was helping us out.

Another memorable experience was a winter gig in Valparaíso at Teatro Mauri, where the promoter completely disappeared with the money after the show. We were left stranded without a place to sleep and ended up spending a freezing winter night sleeping outdoors in an open lot overlooking the bay.


I ask every band this question, and I’m really interested in your opinion. What does death metal actually mean to you? How would you define it? On ATOMIC AGGRESSOR’s albums, it’s very clear that you put everything into your music that it’s played from the heart. As a fan, that’s how I perceive it. So, what does death metal mean to you…?

For me, Death Metal is not just a style of music; it is a vital form of expression and a creative necessity.

To preserve its true soul and honesty, Death Metal must strictly remain in the underground. The moment a band tries to become commercial or mainstream, it loses its reason for being. Underground metal is an attitude, it means maintaining a critical view of the establishment, the markets, and dominant institutions like the church, while creating music freely without commercial demands.

Musically, it is defined by its obscure, sinister, and organic atmosphere. I don't care about clinical, empty virtuosity just to display skills. For me, it is about heaviness, rhythm changes, and a dark, visceral energy played straight from the heart.

To wrap things up, one classic but important question. What does SADISM have in store for the near future? Can we look forward to a new album from you guys? Or, and I truly believe this will happen, will we finally get to see you on a club tour in Europe? If you have anything on your mind that you’d like to share with fans, labels, or promoters, this is your chance…

I think there might be a slight mix-up in your question, or perhaps you are asking because of my personal history! I actually played guitar in Sadism for twelve years between 1997 and 2009. Sadism are our brothers; we grew up together in the Santiago underground, sharing the stage at Sala Lautaro almost every weekend back in the day. Sadism is currently active with its own lineup and continues to release great records.

However, speaking for Atomic Aggressor, as you know we have recently released our second studio album, The Occult Forces, through Hells Headbangers Records. While the album took much longer to finish than we wanted due to some member’s personal issues, we are completely satisfied with the result because it represents a natural continuation of our style.

Right now, our main focus is to keep playing the new songs from The Occult Forces everywhere we can. Another tour to Europe would be awesome, but no plans yet.

Thank you so much for the interview. I really appreciate it. I’m a longtime fan of ATOMIC AGGRESSOR, and this has actually made one of my dreams come true. I wish you lots of sold-out shows, may your fans snap up your merchandise, and I look forward to your future music. Hopefully I’ll get to see you live as well. May you also thrive in your personal lives. ATOMIC AGGRESSOR RULES!

Thank you very much for your great support and for taking the time to talk with us. Hearing from dedicated bangers who have supported us is deeply gratifying.

To all the readers and maniacs: keep supporting your local underground scenes, attend the shows, and buy physical formats. Without your passion and dedication, this movement simply cannot exist.

We hope to see you on the road very soon. Stay brutal and stay underground!.

Death 'till death!


Recenze/review - ATOMIC AGGRESSOR - The Occult Forces (2026):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ATOMIC AGGRESSOR - Starodávný, syrový a prašivý rituál krvavé death metalové smrti!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Chile - ATOMIC AGGRESSOR.

Odpovídal Enrique “Kike” Zúñiga / kytarista & zakladatel kapely, děkujeme!

Recenze/review - ATOMIC AGGRESSOR - The Occult Forces (2026):

Ave ATOMIC AGGRESSOR! Zdravím do katakomb v Chile! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první, které se k nám dostalo, tak bylo demo „Resurrection“ z roku 1991. Víš, co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.

Ave! Díky moc za poklonu, i když upřímně řečeno si nemyslíme, že by existoval nějaký tajný recept.

Když se podíváte na naši historii, zjistíte, že na kapelu, která vznikla v roce 1985, máme velmi skromnou diskografii – částečně i proto, že jsme byli v letech 1992–2007 celých 15 let zcela neaktivní. Zkrátka jsme v procesu skládání nikdy nebyli zrovna rychlí.

Naše „tajemství“ – pokud se to tak dá nazvat – spočívá v tom, že jsme ke své vlastní tvorbě nesmírně kritičtí. Rozebíráme každý riff i aranžmá a vyřazujeme všechno, co působí jen jako „vata“, zní neoriginálně nebo prostě neprojde naším „atomovým testem“, hahaha. Navíc naše základní hudební východiska zůstávají už od roku 1988 stejná: Possessed, staří Morbid Angel, Slayer, Sodom, Celtic Frost… Hudbu tvoříme sami pro sebe.


Každopádně, novinka „The Occult Forces“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří ATOMIC AGGRESSOR nový materiál?

Jsme rádi, že se vám album *The Occult Forces* líbí. Deska vyšla 28. srpna 2026 u vydavatelství Hells Headbangers Records. Ačkoliv jsme ji chtěli vydat dříve, trvalo to nakonec téměř sedm let od vydání našeho EP *Invoking the Primal Chaos* z roku 2019.

Náš skladatelský proces je velmi kolektivní. Obvykle Julio nebo já (Enrique) začneme tím, že vytvoříme prvotní riffy a domácí dema na počítači. Tyto nápady pak přineseme na zkoušku, kde všichni čtyři členové společně pracují na aranžích, tempech a skladbách. Jakmile je hudební složka hotová, Alejandro napíše texty.

Během celého procesu jsme velmi sebekritičtí a dbáme na to, aby výsledná hudba zapadala do stylu naší kapely.

Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „The Occult Forces“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali? Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jako by se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „Sights of Suffering“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?

Díky. V případě alba *The Occult Forces* se bicí nahrávaly v CHT Estudios pod dohledem zvukového inženýra Cristóbala Arriagady, zatímco zbytek nahrávání, mixáž a mastering probíhaly v Audio Custom Studios pod vedením zvukového inženýra Seby Puenteho.

Dosažení organického, syrového a hutného zvuku je naším zcela záměrným cílem. Důsledně se vyhýbáme přehnaně uhlazeným, digitálním či příliš „vytriggerovaným“ produkcím – pokud totiž vše zní až příliš čistě nebo mechanicky, vytrácí se zlověstný a živelný duch death metalu. Jedním ze základních pilířů našeho zvuku je fakt, že kytary stále ladíme do E (standardní ladění) a nahráváme je přes skutečné lampové zesilovače.

Nad svým zvukem si udržujeme naprostou kontrolu. Během nahrávání i mixáže aktivně řešíme barvu zvuku každého nástroje, abychom dosáhli přirozeného, ​​těžkého a analogového vyznění – namísto sterilního digitálního produktu.


Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Kdo je podepsán pod „The Occult Forces“. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na novém albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?

Je mi ctí slyšet, že jste si obrázek nastavili jako pozadí plochy! Já (Enrique) mám na starosti veškerou vizuální stránku kapely – od grafiky a log až po obaly alb – a to už od našich začátků v roce 1985.

Tato grafika úzce souvisí s hudbou a jejím základním konceptem. Ilustrace konkrétně znázorňuje okultní síly, které se projevují při kontaktu s temnými entitami a rituály vymykajícími se lidské kontrole. Zachycuje pocity bezmoci a trýzně tváří v tvář silám, které přesahují naše chápání – což odráží i naši lásku k hororům ve stylu H. P. Lovecrafta.

Při tvorbě tohoto obalu jsem zvažoval různé nápady, jak tyto okultní síly ztvárnit prostřednictvím zapamatovatelného a ikonického výjevu; než jsem se pustil do samotné kresby, vše jsme společně jako kapela probrali. Mezi mé hlavní vizuální inspirace patří klasické obaly alb z 80. let a tvorba H. R. Gigera.

Jako kapela hrajete již od roku 1985 a stále v ní hrají dva původní členové. To nebývá příliš časté. To jste neměli nikdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom ATOMIC AGGRESSOR?

Alejandro a já jsme jediní zbývající členové z původní sestavy z 80. let; poté kapela na 15 let zanikla. Julio se k nám přidal během našeho návratu na scénu v roce 2007 a Álvaro se kolem roku 2012 stal naším stálým bubeníkem.

Jako v každé rodině, i u nás občas dochází ke sporům – zejména když skládání postupuje pomalu nebo když se snažíme skloubit zkoušení s prací, manželkami a dětmi –, ale naše vzájemné pouto je velmi silné.

Naštěstí se nikdy příliš nehádáme o to, jak by měli Atomic Aggressor znít. Náš hudební směr je už od roku 1988 naprosto jasný: ryzí death metal staré školy v duchu kapel jako Possessed či raných Morbid Angel. Vzhledem k tomu, že máme takto pevně vymezený směr, nesnažíme se o žádné překotné proměny ani se neženeme za módními trendy. Prostě skládáme hudbu, kterou milujeme.


Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen na velkých festivalech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, MASTER a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co ATOMIC AGGRESSOR a koncerty? Co bys řekl na výlet do Evropy se zastávkou u nás v Čechách?

Co se týče festivalů, hrajeme v podstatě všechno možné. Měli jsme štěstí, že jsme si zahráli na několika větších akcích – například dvakrát na The Metal Festu tady v Chile, na San Luis Metal Festu 2026 v Mexiku po boku velkých mezinárodních kapel a nedávno na Kill-Town Death Festu 2026 v Kodani. Tady v Chile jsme se také dělili o pódium s takovými ikonami, jako jsou Slayer, Venom, Possessed či Obituary. Upřímně řečeno, když jsme na turné, většinu koncertů odehrajeme v malých, komorních undergroundových klubech.

Pokud jde o hraní v Evropě a návštěvu České republiky, zrovna minulý měsíc jsme dokončili naše druhé evropské turné. V jeho rámci jsme hráli v Dánsku, Nizozemsku, Belgii, Velké Británii, Švýcarsku, Itálii, Německu, Polsku a na Slovensku. Během našeho prvního turné, zhruba před 10 nebo 11 lety, jsme vystoupili i v Praze. Tentokrát jsme se v Česku nezastavili, ale jsme vždy otevření spolupráci, pokud se ozve nějaký místní promotér. Bylo by skvělé si pro české „headbangery“ zase zahrát.

Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Jižní Americe jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.

V Jižní Americe tomu není jinak; jsme svědky naprosto stejného posunu. Moderní technologie samozřejmě přinášejí obrovské výhody: doma můžeme nahrávat dema, okamžitě mezi sebou sdílet hudební nápady a během několika sekund oslovit lidi na celém světě.

Máme však pocit, že se vytratila část původního odhodlání, fyzického úsilí i onoho tajemného kouzla. Na konci 80. a na počátku 90. let, v Chile za Pinochetovy diktatury, vyžadovalo všechno fyzickou práci. Museli jsme psát dopisy, posílat si poštou kazety, na kopírce vyrábět fanziny a každou sobotu se scházet před obchodem s deskami „Rock Shop“ v Santiagu, abychom si vyměnili hudbu. Protože vše vyžadovalo skutečné oběti a úsilí, měla hudba pro hudebníky i fanoušky hlubší hodnotu.

Dnešní okamžitý přístup může způsobit, že konzumace hudby působí uspěchaněji a povrchněji. Přesto věříme, že stále existují opravdoví „undergroundoví srdcaři“ – lidé, kteří si stále kupují fyzické nosiče a podporují poctivý, nekompromisní metal.


Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. ATOMIC AGGRESSOR jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD mají také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?

Ačkoliv využíváme moderní digitální nástroje – jako jsou YouTube, Bandcamp či Spotify pro hudbu, nebo Facebook a Instagram pro novinky a propagaci – zůstáváme i nadále skalními zastánci fyzických nosičů. Držet v rukou vinyl, CD nebo kazetu a prohlížet si grafiku vytištěnou na papíře je nenahraditelný zážitek. Spolupráce s vydavatelstvími, jako jsou Hells Headbangers, Rawforce nebo Melipulli, je naprosto skvělá, protože tato vydavatelství naši vizi skutečně chápou a podporují.

Kapelu jste založili v roce 1985. Všichni jste ale kdysi stáli jste u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.

V našich začátcích, mezi lety 1985 a 1987, jsme byli v podstatě jen parta kamarádů ze čtvrti Ñuñoa v Santiagu, kteří ani neuměli hrát na své nástroje. Byl to ryze amatérský „garážový“ projekt s nesourodou, až „schizofrenní“ směsicí hardcoru, punku, thrash metalu a raného proto-death metalu. Zkoušeli jsme na naprosto provizorní vybavení v garáži mého dědečka nebo za domem našeho bubeníka a dělali jsme hluk na cokoliv, co se nám podařilo sehnat.

V chilské undergroundové scéně tehdy panovala neuvěřitelná energie a silné bratrské pouto. Každou sobotu v poledne jsme se scházeli před obchodem „Rock Shop“ – jediným místem v Santiagu, kde se daly sehnat desky – a vyměňovali si kazety a fanziny. Právě tak jsme tehdy objevovali novou hudbu.

Když vzpomínám na koncerty, které jsme tak rádi navštěvovali, vyčnívá mezi nimi legendární akce „Death Metal Holocaust I“ z prosince 1985. Byl to první skutečný thrashmetalový koncert v historii Chile, na kterém vystoupily průkopnické kapely jako Dorso, Belial, Crypt, Rust, Pentagram a Massacre. Skvělým zážitkem byl také první koncert kapely Kreator v roce 1992 – šlo o vůbec první velký mezinárodní koncert v naší zemi.

Co se týče našich vzorů, k založení kapely nás v letech 1984–1985 inspirovala alba *In the Sign of Evil* od Sodom a *Morbid Tales* od Celtic Frost. Když jsme se v roce 1988 definitivně vydali cestou death metalu, staly se pro nás klíčovými vzory kapely Possessed a raní Morbid Angel.

Z té doby máme spoustu historek! Jedna zajímavá vzpomínka se váže ke koncertu v sále Sala Lautaro v Santiagu. Má tehdejší přítelkyně (dnes moje manželka) měla za úkol natočit vystoupení v rámci svého univerzitního projektu. Její spolužačka zrovna chodila s velmi známým moderátorem obrovského chilského televizního pořadu *Sábados Gigantes* a ten nabídl, že nám pomůže jako kameraman. Lidé v kotli nevěřili vlastním očím, když na pódiu uviděli známou televizní celebritu, jak natáčí drsnou deathmetalovou kapelu. Chovali se k němu však s velkým respektem, protože nám pomáhal.

Dalším nezapomenutelným zážitkem byl zimní koncert ve Valparaísu v divadle Teatro Mauri, kde promotér po vystoupení zmizel i s penězi. Zůstali jsme na holičkách, bez místa na přespání, a mrazivou zimní noc jsme nakonec strávili venku na volném prostranství s výhledem na záliv.


Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách ATOMIC AGGRESSOR je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?

Death metal pro mě není jen hudební styl; je to životně důležitá forma vyjádření a tvůrčí nutnost.

Aby si death metal zachoval svou pravou duši a upřímnost, musí zůstat striktně v undergroundu. V okamžiku, kdy se kapela pokusí stát komerční nebo mainstreamovou, ztrácí důvod své existence. Undergroundový metal je postoj – znamená udržovat si kritický odstup od establishmentu, trhu a dominantních institucí, jako je církev, a zároveň svobodně tvořit hudbu, aniž by ji svazovaly komerční požadavky.

Po hudební stránce jej definuje temná, zlověstná a organická atmosféra. Nestojím o sterilní, prázdnou virtuozitu, která slouží jen k předvádění technických dovedností. Jde mi o hutnost, rytmické zvraty a temnou, živelnou energii, která vychází přímo ze srdce.

Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají SADISM v nejbližší době? Můžeme se těšit na nějakou novou desku z vaší kuchyně? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě? Pokud máš něco na srdci a rád bys to řekl fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Myslím, že ve tvé otázce došlo k drobnému omylu – nebo se možná ptáš s ohledem na mou osobní historii! V kapele Sadism jsem totiž v letech 1997–2009 hrál na kytaru. Sadism jsou naši bratři; vyrůstali jsme spolu na undergroundové scéně v Santiagu a kdysi jsme téměř každý víkend sdíleli pódium v ​​klubu Sala Lautaro. Kapela Sadism je v současnosti aktivní, funguje v vlastní sestavě a nadále vydává skvělé nahrávky.

Pokud jde o Atomic Aggressor, jak jistě víš, nedávno jsme u vydavatelství Hells Headbangers Records vydali naše druhé studiové album s názvem *The Occult Forces*. Ačkoliv dokončení desky trvalo kvůli osobním problémům některých členů mnohem déle, než jsme zamýšleli, s výsledkem jsme naprosto spokojeni – album totiž představuje přirozené pokračování našeho stylu.

Momentálně se soustředíme především na to, abychom nové skladby z *The Occult Forces* hráli, kde jen to jde. Další turné po Evropě by bylo skvělé, ale zatím žádné konkrétní plány nemáme.

Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek ATOMIC AGGRESSOR a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. ATOMIC AGGRESSOR RULES!

Díky moc za vaši skvělou podporu a za to, že jste si na nás udělali čas. Je pro nás nesmírně potěšující slyšet ohlasy od oddaných fanoušků, kteří nás podporují.

Všem čtenářům a šílencům vzkazujeme: nepřestávejte podporovat svou místní undergroundovou scénu, choďte na koncerty a kupujte fyzické nosiče. Bez vaší vášně a oddanosti by toto hnutí zkrátka nemohlo existovat.

Doufáme, že se brzy uvidíme na cestách. Zůstaňte brutální a zůstaňte v undergroundu!

Death 'till death!

Recenze/review - ATOMIC AGGRESSOR - The Occult Forces (2026):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 27. srpna 2026

Recenze/review - ATOMIC AGGRESSOR - The Occult Forces (2026)


ATOMIC AGGRESSOR - The Occult Forces
CD 2026, Hells Headbangers

for english please scroll down

Vstupuji do chrámu nekonečné bolesti. Je v něm otištěno všechno zlo, kterého je člověk jako druh schopen. Satan sedí ve stínu a usmívá se, jeho trůn je pokrytý dušemi prokletých a postavy v kápích mají hlavy sklopené. Starodávný rituál kruté smrti, tak jak se prováděl během osmdesátých let minulého století v jednom znesvěceném kostele v Santiagu, v Chile. ATOMIC AGGRESSOR jsou death metalová kapela, která po sobě v těch dobách zanechala hlubokou krvavou stopu. Pamětníci a pravověrní vědí. Novinka je volným pokračování černé mše, která byla kdysi započata.

Kapela neztratila za dlouhé roky na intenzitě, uvěřitelnosti, opravdovosti, ani autenticitě. Nové album odtrhává maso od kostí, je v něm pověstná živočišnost jihoamerických smeček, dlouholeté zkušenosti posbírané v tom nejhlubším podzemí a samozřejmě talent a schopnost napsat skladby, které zabíjejí na potkání. 


Nové album "The Occult Forces" má v sobě vše, co si srdce fanoušků žádá. Ostré riffy, maniakální vokál, surové bicí. Také masivní, prašivý a dobře čitelný zvuk, s takovou tou prašivou aurou, kterou máme všichni u starých kapel rádi. Vše je v nejlepším pořádku i co se týká produkce, motivu na obalu a dalších formálních záležitostí. Hlavní je ale, ostatně jako vždycky hudba a ta drásá zevnitř, je opravdovým rituálem pro vyvolávání temných sil.  Kapela pochází ze stejné líhně jako smečky typu SADISTIC INTENT, MORTEM, PENTAGRAM CHILE, SADISM, MORBID ANGEL. Samozřejmě s tím, že pánové mají svůj nezaměnitelný a originální rukopis. Ohně byly znovu zapáleny a hoří jasným, černým plamenem, kříže jsou otočeny směrem dolů a svěcená voda má rudou barvu. V dřevěných lavicích sedí všichni ti, kteří již dávno nevěří ve znovuzrození. Z nedalekého hřbitova se ozývají hlasy nemrtvých. Nedivím se, hraje se zde hlavně pro ně, pro všechny démony, pro padlé kněze, ale hlavně pro posluchače, kteří dokáží ocenit morbidní krásu prašivého kovu smrti. Ten je nahrán, vyroben a složen z té nejkvalitnější oceli. Na ATOMIC AGGRESSOR je i po všech těch letech spolehnutí, hrají od srdce a osobně se jejich novinka stala i mým nejhranějším albem v soukromé diskografii. Kývám se spokojeně do rytmu a mé pohyby připomínají nemrtvé, kteří právě vylezli z plesnivých hrobů. Nemůžu jinak a musím vám tuhle nahrávku doporučit. Hoří totiž zevnitř, i když je na povrchu chladná jako ruka mrtvoly ve značné stádiu rozkladu. Chilané vzali tmu a nahrubo ji rozsekali. Přidali smradlavý odér, síru, tlak, energii a spoustu zajímavých momentů. Výsledkem je jedovaté, naléhavé a syrové album, které vás pohřbí zaživa. Vstupuji do chrámu nekonečné bolesti. Je v něm otištěno všechno zlo, kterého je člověk jako druh schopen. Satan sedí ve stínu a usmívá se, jeho trůn je pokrytý dušemi prokletých a postavy v kápích mají hlavy sklopené. Starodávný, syrový a prašivý rituál krvavé death metalové smrti! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná se špínou, sírou a bolestí! Album, u kterého se probouzejí démoni! 


Asphyx says:

I enter the temple of infinite pain. Imprinted within it is all the evil of which humanity, as a species, is capable. Satan sits in the shadows and smiles; his throne is covered with the souls of the damned, and the hooded figures keep their heads bowed. An ancient ritual of cruel death, as it was performed during the 1980s in a desecrated church in Santiago, Chile. ATOMIC AGGRESSOR is a death metal band that left a deep, bloody trail in its wake during those times. Those who remember and the true believers know. This new release is a loose continuation of the black mass that was once begun.

Over the years, the band has lost none of its intensity, credibility, sincerity, or authenticity. The new album tears flesh from bone; it embodies the legendary ferocity of South American packs, years of experience gathered in the deepest underground, and, of course, the talent and ability to write songs that kill on sight.


The new album “The Occult Forces” has everything a fan's heart desires. Sharp riffs, maniacal vocals, raw drums. It also features a massive, gritty, and clear sound, with that gritty aura we all love about old-school bands. Everything is top-notch in terms of production, the cover art, and other formal aspects. But the main thing as always is the music, and it tears at you from the inside; it’s a true ritual for summoning dark forces. The band hails from the same scene as groups like SADISTIC INTENT, MORTEM, PENTAGRAM CHILE, SADISM, and MORBID ANGEL. Of course, these gentlemen have their own unmistakable and original style. The fires have been reignited and burn with a bright, black flame; the crosses are turned upside down, and the holy water is red. Seated in the wooden pews are all those who have long since ceased to believe in rebirth. Voices of the undead echo from the nearby cemetery. I’m not surprised the music here is played mainly for them, for all the demons, for the fallen priests, but above all for listeners who can appreciate the morbid beauty of the rusty metal of death. It is recorded, crafted, and forged from the highest-quality steel. Even after all these years, you can count on ATOMIC AGGRESSOR; they play from the heart, and personally, their new release has become the most-played album in my private collection. I nod contentedly to the beat, and my movements resemble those of the undead who have just crawled out of their moldy graves. I can’t help but recommend this recording to you. It burns from within, even though on the surface it’s as cold as the hand of a corpse in an advanced state of decomposition. Chilané took darkness and roughly chopped it up. They added a foul stench, sulfur, pressure, energy, and plenty of intriguing moments. The result is a toxic, urgent, and raw album that will bury you alive. I enter the temple of endless pain. Imprinted within it is all the evil of which humanity, as a species, is capable. Satan sits in the shadows and smiles; his throne is covered with the souls of the damned, and hooded figures bow their heads. An ancient, raw, and filthy ritual of bloody death metal death! Roughly chopped darkness, mixed with filth, sulfur, and pain! An album that awakens demons!



tracklist:
1. Souls Degradation
2. Forms from the Occult
3. The Chalice of Despair 
4. Evil from Beneath
5. Dwellers of the Unknown 
6. Divided to Conceived
7. As I Descend
8. Tormenting Voices

TWITTER