BURDEN OF DESPAIR - Confutatis
CD 2025, Memento Mori
for english please scroll down
Ztracený v mlze všedních dní bloudíš nekonečnými chodbami podzemí. Marně hledáš alespoň chvilku klidu. Nasloucháš nářku prokletých, objevuješ stále nové a nové kapely, které umí svojí hudbou znázornit temnotu a chlad, které se ukrývají hluboko v každém z nás. Neodbytný strach ze smrti i z vlastního svědomí. Objevil se již během prvního setkání s albem "Confutatis". A měl moji tvář. Vypadal jako démon z těch nejhorších nočních můr.
Poslouchám novinku japonských maniaků BURDEN OF DESPAIR stále dokola a stala se pro mě mrtvolnou mantrou, tajemným zaříkáváním i magickým obřadem pro vyvolávání zlých a temných sil z onoho světa. Staroškolský americký death metal, surový a zahnívající doom a nahrubo nasekané kousky hardcore. Tohle vše dohromady tvoří celek, který vás navěky prokleje. Amen!
Svět kolem nás je plný utrpení, zla a špíny. Někdy bývá těžké nalézt alespoň nějaké světlo. Japonci tohle všechno vytáhli na povrch, opatřili masivním a zabijáckým zvukem (Rec/Mixed/Mastered: Seitaro Inui (246 studio)). Za velmi zajímavý a stylově zaměřený považuji i motiv na obalu, pod kterým je podepsán mistr Namurian Visions namurianvisions.com. Hlavní je, ostatně jako vždy hudba samotná. Tentokrát mi nejvíce připomíná smradlavou zkaženou krev, která vytéká pomalu ze staré zanícené rány. Jakoby byl pro mě každý riff ostrým nožem, který mi je zabodnut do těla, jakoby byl každý úder bicích ránou přímo do hlavy. Připočtěte si chorobami nasáklý vokál a z výsledné rovnice vám nakonec vyjde výsledek, který nelze ignorovat. Pokud posloucháte hudbu hlavně srdcem, potom má slova určitě potvrdíte. Jako vždy nejvíce oceňuji opravdovost, ryzost, schopnost napsat zajímavý motiv. Kapela do mě zasekla svůj dráp a nahrávka "Confutatis" se pro mě stala na dlouhou dobu mým hlavním průvodcem nekonečnými chodbami podsvětí. Představte si špinavou stoku pod vaším městem, plnou hnisu, špíny, lidského odpadu a beznaděje. Také cítíte ten pach rozkladu? Pokud ano, tak se vám budou určitě líbit i BURDEN OF DESPAIR. Jakoby mě při poslechu obejmula samotná smrt. Cítím její kostnaté ruce, slyším její jedovatý smích. Ztracený v mlze všedních dní bloudím nekonečnými chodbami podzemí. Marně hledám alespoň chvilku klidu. Naslouchám nářku prokletých, objevuji stále nové a nové kapely, které umí svojí hudbou znázornit temnotu a chlad, které se ukrývají hluboko v každém z nás. Neodbytný strach ze smrti i z vlastního svědomí. Surový a temný doom death metal, u kterého vás začnou bolet staré rány! Hnis, špína, absolutní tma a nekonečné utrpení!
Asphyx says:
Lost in the fog of everyday life, you wander through endless underground corridors. You search in vain for a moment of peace. You listen to the cries of the damned, discovering new bands that use their music to portray the darkness and coldness hidden deep within each of us. The persistent fear of death and of one's own conscience. It appeared during my first encounter with the album "Confutatis". And it had my face. It looked like a demon from the worst nightmares.
I listen to the new album by Japanese maniacs BURDEN OF DESPAIR over and over again, and it has become a deadly mantra for me, a mysterious incantation and a magical ritual for summoning evil and dark forces from that world. Old-school American death metal, raw and rotting doom, and roughly chopped pieces of hardcore. All this together forms a whole that will curse you forever. Amen!
The world around us is full of suffering, evil, and filth. Sometimes it's hard to find even a glimmer of light. The Japanese have brought all this to the surface, providing it with a massive and killer sound (Rec/Mixed/Mastered: Seitaro Inui (246 studio)). I also find the cover art, signed by master Namurian Visions namurianvisions.com, very interesting and stylistically focused. The main thing, as always, is the music itself. This time, it reminds me most of the stench of rotten blood slowly oozing from an old infected wound. It's as if each riff is a sharp knife stabbed into my body, as if each drum beat is a blow directly to the head. Add to that the disease-soaked vocals, and the resulting equation gives you a result that cannot be ignored. If you listen to music mainly with your heart, then you will certainly agree with my words. As always, I appreciate authenticity, purity, and the ability to write an interesting motif the most. The band has sunk its claws into me, and the album "Confutatis" has become my main guide through the endless corridors of the underworld for a long time to come. Imagine a dirty sewer beneath your city, full of pus, filth, human waste, and despair. Can you smell the stench of decay? If so, you'll definitely like BURDEN OF DESPAIR. It's as if death itself embraces me when I listen to it. I feel its bony hands, hear its poisonous laughter. Lost in the fog of everyday life, I wander through endless underground corridors. I search in vain for at least a moment of peace. I listen to the cries of the damned, discovering more and more bands that can use their music to portray the darkness and coldness that lurk deep within each of us. The persistent fear of death and of one's own conscience. Raw and dark doom death metal that will make your old wounds hurt! Pus, filth, absolute darkness, and endless suffering!
tracklist:
01. Slaughterfaith + 殺戮信仰
02. Lifeblasphemer + 終生冒涜者
03. St. Massacre + 虐殺聖
04. -confutatis- + 原罪神授
05. Nega-Messiah + 反救世主
06. Godforsaken + 遺棄られしもの
band:
7405926 - Guitars
Yama - Bass
Talow Hanaoka - Drums
Kiske - Vocals
