DEATHHAMMER - Crimson Dawn
CD, LP, TAPE 2025, Hells Headbangers
for english please scroll down
Nevím, jak to máte nastavené v hlavě vy, ale mě někdy současný digitální svět neskutečně štve (i když si samozřejmě užívám všechny jeho výhody). Vyrůstal jsem ve zcela jiných časech. Každé nové album jsem si musel zasloužit, koupit, podpořit kapelu. Nahrávky nevydával každý, kapely si musely oddřít svoje, mít talent, dobrý label, musely projít sítem jak u vydavatelů, tak i u fanoušků. Vyměňovali jsme si kazety, nocovali před obchody a čekali, že budeme mít štěstí a budeme si moci novinky koupit. Nechci působit jako stařec, křičící na mraky, ale občas se mi po tomhle všem stýská.
Netřeba zoufat, pořád ještě existují kapely jako DEATHHAMMER, které jsou schopné vás na podobné výlety do historie vzít. Pokud máte rádi thrash metal, speed metal, black metal a třeba i starý heavy metal, potom dejte téhle smečce určitě šanci. Jejich diskografie je totiž plná vzpomínek na dobu, kdy se hrál metal ještě opravdově, od srdce.
Já vím, dnes se hraje úplně jinak, kapely mívají úplně odlišnou produkci, muzikanti mnohdy připomínají perfektně seřízené stroje. DEATHHAMMER jsou zkrátka jiní, sázejí spíše na nostalgii mě podobných a nebo také na novou generaci fanoušků, kteří si chtějí také prožít to, co pro nás kdysi na konci osmdesátých a počátku devadesátých let minulého století bylo samozřejmostí. Pánové velice umně, inteligentně a zajímavě citují ze starých metalových učebnic. Skvělé je pro mě osobně hlavně to, že jim jejich hudbu věřím. Dnes se takhle snaží vracet poměrně velká spousta skupin, ale většina mě nechává zcela chladným. Norové za to zkrátka a dobře umí vzít. Jsou opravdoví, reální, autentičtí. S ničím se moc nepářou a tak lze ve skladbách vystopovat velké množství tlaku a energie. Jednou jsem v nějakém hodně starém béčkovém hororu viděl psychopata, který přivázal krásnou blondýnku ke sloupu. Řezal do ní ostrými žiletkami. Ona křičela a trvalo to nekonečně dlouho, než zemřela. Při poslechu "Crimson Dawn" si na to velmi často vzpomenu. Novinka totiž hoří zevnitř, je neskutečně heavy. Hele, na rovinu, tohle všechno tady už bylo snad tisíckrát a je velmi lehké tuhle kapelu zavrhnout. Jenže když ono mě jejich hudba tak nějak podvědomě baví, užívám si ji. Je v tom samozřejmě spousta osobních vzpomínek, ale komu to vadí? Viděl bych to spíše tak, že už jsem zkrátka starý pes, který poslouchá jenom hudbu, která se mi líbí. Proč bych měl psát o něčem, co pro mě není dobré? Těším se, až bude víkend. To si dělám doma retro večery. Je vám doufám jasné, že tahle nahrávka nebude v mé sbírce chybět. Black thrash speed metalový útok z toho nejhlubšího podsvětí! Ohně byly znovu zapáleny!
Asphyx says:
I don't know how you're wired, but sometimes the current digital world really annoys me (although I enjoy all its benefits, of course). I grew up in completely different times. Every new album I had to earn, buy, support the band. Not everyone released records, bands had to do their own thing, have talent, a good label, they had to pass the test of both publishers and fans. We swapped cassettes, spent the night in front of stores and waited for luck and to be able to buy new releases. I don't want to sound like an old man shouting at the clouds, but sometimes I miss all this.
Don't despair, there are still bands like DEATHHAMMER that are able to take you on similar trips into history. If you like thrash metal, speed metal, black metal and maybe even old heavy metal, then definitely give this band a chance. Their discography is full of memories of a time when metal was still played truly, from the heart.
I know, today's music is completely different, bands tend to have completely different production, musicians often resemble perfectly tuned machines. DEATHHAMMER are simply different, they rely more on the nostalgia of people like me or on a new generation of fans who also want to experience what was once a matter of course for us in the late eighties and early nineties of the last century. The gentlemen quote from old metal textbooks very skillfully, intelligently and interestingly. What's great for me personally is that I trust them with their music. Nowadays, quite a lot of bands are trying to make a comeback like this, but most of them leave me completely cold. The Norwegians simply know how to take it well. They are genuine, real, authentic. They don't mess with anything much, and so you can trace a lot of pressure and energy in the songs. Once, in a very old B-rated horror movie, I saw a psychopath who tied a beautiful blonde to a pole. He cut her with sharp razor blades. She screamed and it took an infinite amount of time for her to die. I remember that very often when listening to "Crimson Dawn". The new album burns from the inside, it's incredibly heavy. Look, let's face it, all of this has been here a thousand times before and it's very easy to dismiss this band. But if I somehow subconsciously enjoy their music, I enjoy it. Of course, there are a lot of personal memories in it, but who cares? I would rather see it as me being an old dog who only listens to music that I like. Why should I write about something that's not good for me? I'm looking forward to the weekend. That's what I do at home for retro evenings. I hope you understand that this record will not be missing from my collection. Black thrash speed metal attack from the deepest underworld! The fires have been lit again!
about DEATHHAMMER on DEADLY STORM ZINE:
tracklist:
Abyssic Thunder
Satan's Sword
Stygian Lust
Nocturnal Windz of Fire
Crimson Dawn
Legacy of Pain
Die Eternal
Into the Blackness of Hell
band:
Sergeant Salsten - Bass, Guitars, Vocals
Sadomancer - Drums, Guitars, Vocals (backing)
