DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#KADAVEREICH. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#KADAVEREICH. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 24. března 2026

Interview - KADAVEREICH - Dark, mysterious, enigmatic black death metal, surrounded by a bloody aura!


Interview with death black metal band KADAVEREICH.

Answered Daemorph and Kist, thank you!

Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026):

Ave KADAVEREICH! I'm listening to your new album "Perversa Mysteria" right now, and I have this nagging feeling that I'm at an evil black mass. You play black death metal, and this is your first full-length album. Can you tell us how the new record came about and what direction you wanted to take after your excellent previous EP "Radiance of Doom"? Did you want to be even faster, darker, more devilish?

Hello, and thank you very much for your interest. It’s great that you’re feeling this way. It means our message has gotten through. All the material was ready by 2022, and at the beginning of the year we were already planning to go into the studio and considering our options. The start of the war stunned us all, and my family and I decided to leave Russia. At first, things got a little strained between me and the guys, but later I realized that we didn’t actually disagree on how to view the events. So after some time, the idea of finishing the album, on which so much time and effort had been spent, resurfaced. Actually, at the very beginning, I envisioned KADAVEREICH as a more primitive and straightforward war-bestial metal. I tried to write riffs that were as primitive as possible, deliberately simplifying them. But during the writing process—and to a large extent during the recording process as well—I gave up on self-imposed limitations and constantly worrying about how well the music fit the style, and just started creating however I felt. If I wanted to slow things down right there and use a doom riff, I just went for it. Same goes for the keyboard samples. Usually that’s not really encouraged in this genre, but I figured, “What the hell.” When I wrote “Tauroctony,” I initially wanted to offer it to GROND—the band where I was the bassist at the time. It seemed to me that it was too slow for KADAVEREICH and kind of stood out from the rest of the material. But GROND already had a full set of songs for their upcoming album at the time, and besides, I thought this track would serve as a sort of “epilogue” to the album, much like “Perversion Of The Mysteries” is a semi-intro.


You know what immediately hit me in the face? The sound on the new record. It's organic, raw, the album has a black spark to it. In today's world of over-compressed formats, it's literally refreshing. In my opinion, this is what true hell sounds like! Please tell me where and how you recorded it? How did you achieve such a sound?

Overall, we’re very happy with the result. Sasha Borovykh from TsunTsun Productions handled the mixing and sound design. He’s simply an excellent sound engineer and professional; we didn’t have any misunderstandings at all—he immediately grasped the vision for how our album should sound. We wanted the sound to be as natural and “raw” as possible—in a good way. We barely straightened out the drums on the grid, as is common practice these days, so you can hear some imperfections and rough edges. Although I have to admit that during the mixing process, when the sound engineer sent me the mixed tracks as MP3s, I was totally fine with that raw and dirty sound. But when I got the master files in WAV format, the sound seemed too clean to me, haha. So there’s still room to go in terms of that “dirty” sound.

I'm exactly the kind of old-school fan who approaches music in such a way that if he likes an album, he buys both the CD and the T-shirt. I must say that the cover art for this year's album is really well done. This is how I imagine real hell. Can you tell us how you chose the motif and how it relates to the music? Daemorph did a great job as always, but I feel like the motif is a little unusual for him, different.

Yes, it was a difficult task for me; designing my own album is, for some reason, much harder than it is for anyone else. Probably because I lack that sense of distance and an outside perspective. I made six or seven “drafts,” but none of them satisfied me; I kept wondering if that was really what should be on the cover. Finally, on the eighth try, I came up with what you see on the cover. The main idea was to convey a sense of madness and a dark ritual. Later, I used some elements from the failed cover designs as parts of the digipak and booklet artwork. In general, the theme of madness has always fascinated me in my work; you can see this in some of my covers, where it’s unclear exactly what’s happening and how one thing flows into another. Unfortunately, since the advent of AI, I can’t compete with it in this area. I can only say that I was trying to do this long before it became AI technology.


It is written about KADAVEREICH that Daemorph was behind the band's inception and that the band was originally Ukrainian, but due to Russia's invasion of the country, it moved to Germany, Turkey? Can you please tell us more about the history of your band? I follow the war in Ukraine regularly and for me, as a Czech, it is something terrible that affects me personally. How has the war influenced your work? I can't help but feel a strange darkness in your new album.

There’s no doubt we’re going through difficult times right now. I’m Ukrainian; I was born in Kharkiv. After graduating from Kharkiv University, I married a Russian woman and moved to Moscow, though I still visited Kharkiv several times a year. So you could say I’ve spent half my life in Russia with a Ukrainian passport. I never “became Russian” and always felt Ukrainian. In 2012, I joined the old-school death metal band GROND as a bassist. Around 2018, the band began to experience a period of stagnation, creative stagnation, and lineup changes. Due to various internal reasons, I was unable to realize my creative potential within the band, so that’s when the idea arose to form my own band, but with a more aggressive and extreme direction. I found the guitarist Panzer through an ad, and we were very lucky with him; he turned out to be an excellent musician, although it took him some time to get into the style. The hardest part was finding a drummer. After a long and unsuccessful search, I asked Kist—the former vocalist and drummer from GROND who had since become just a vocalist—to help out on drums, at least for the recording. When he agreed, we recorded the Radiation Of Doom demo, which was released as an EP on Godz Ov War in 2021. At the time, we saw ourselves as a full-fledged band with the potential to perform live. That’s why the lineup included two guitarists and a vocalist. On the day Russia bombed my hometown of Kharkiv, my family and I decided to leave Russia. That same day, we bought tickets for an evening flight to Kazakhstan—at the time, it was the only available flight. We had only two suitcases of belongings with us. We were in Kazakhstan for just a week, but we didn’t know how the Kazakh government would act in a war situation, since they were part of the CSTO—a military alliance with Russia. So we left Kazakhstan for Turkey and lived there for over a year—fourteen months. There I worked drawing cover art—my only remaining source of income. It became a salvation for me, even if only psychologically; I threw myself into my work and escaped the terrible reality for a while. My wife, an employee and curator at the Tretyakov Gallery, naturally quit her previous job and was looking for opportunities to further her career. After some time, she received an offer from a museum in Berlin, and so we have been living in Germany since May 2023. While I was still living in Turkey, the idea resurfaced to finally finish the album we’d put so much effort into. We scaled the lineup down to the bare minimum. The drums were recorded sometime in mid-2022. Kist recorded them on his own; I couldn’t be there for the session to oversee anything. But since the material was already more or less polished, everything went well. The guitars were recorded about a year later; I participated online for that, and we consulted and made minor changes as we went along. Later, we recorded the vocals, and in the fall of 2024, I recorded the bass. We spent the rest of 2024 mixing the album. In early 2025, I asked Greg from Godz Ov War to release our album, and he immediately agreed. However, the label already had plans for the next six months, so the release was scheduled for the fall. But in the fall, we had to change plans again due to some issues with the label and postpone it to February 2026. It’s been a long and difficult journey.


When I look at your lineup, you are a band made up of experienced musicians. How do you actually create new music? How does the process of creating new material work? Do you have any problems agreeing on things? After all, experience can sometimes be an obstacle. You know how it is, egos and all that.

I usually write riffs on the bass, often at the same time as the drum part, and sometimes with ideas for what the guitar might play. When the composition feels more or less ready to me, I send it to the guitarist, and he records the guitar track over it. I listen to the result and make adjustments to the structure or the riffs themselves, because there’s a difference between how a riff sounds on bass and how it sounds on guitar. Then I send it back to the guitarist with the changes. And so on until the composition is finished. So you could say Panzer is a full-fledged co-author. He often suggests interesting arrangement ideas, as was the case, for example, with the composition “Radiation Of Doom.” But if the ideas conflict with the main concept of the composition, then I either reject them or we rework them.

I'm curious about what it's like in Ukraine in terms of music. How did you get into music and who was your role model? What about your scene, clubs, fans?

Before the war, the music scene in Ukraine was much the same as in any other European country, with a few minor differences. For example, in Germany, as a musician, you need to own absolutely all your own equipment—an amplifier, a cabinet, a drum kit if you’re a drummer—and rehearsal spaces are rented on a long-term basis like housing, whereas in Ukraine the system is a bit different. All you need is an instrument and some pedals, and rehearsal rooms are rented by the hour with all the necessary equipment. In every other respect, the music scene is the same. Since the war began and the borders closed, Ukrainian bands have had a hard time going on European tours—I mean those who’ve kept their bands going. Otherwise, the whole music routine is exactly the same. That’s exactly why it was easy for me to fit into Berlin’s music scene. I started my musical career a long time ago, back when I was a student, as a vocalist. It was the early nineties, the golden age of extreme metal. We played some kind of death-doom. Later, when I moved to Moscow and continued my musical career, we couldn’t find a suitable bassist, and it just so happened that I had to pick up the bass. My favorite bassists are Steve DiGiorgio and Timmy Hansen (Mercyful Fate/King Diamond); I also really like the bass parts on the early albums by Rainbow and Ozzy Osbourne.


Your lyrics are also very dark. Of course, that's part of death metal and black metal, and I like it, but I'd be interested in the origin and creation of the lyrics. How did the lyrics for the new album come about? What are they about?

Our overall conceptual theme is sort of a post-nuclear Roman Empire. I forwarded your question to Kist, our singer and drummer who writes the lyrics, and here’s what he wrote: "During the work on the album, I became fascinated with literature about Mithraism — a mystical religious cult that was widespread in the Roman army during the 1st to 4th centuries AD. This influenced the lyrics to a significant extent, some of which contain direct references to the cult of Mithras (for example, "Perversion of the Mysteries," "Sun-Horned God," and "Tauroctony"). Some of the songs are dark, perverted fantasies on the theme of antiquity. For instance, "Panzercletian" tells the story of how, after his death, Emperor Diocletian ends up in a kind of hell, where, for his lifelong "achievements," he is transformed into a tank-like, perfect killing machine. "Arrows of Ahriman" deals with Angra Mainyu — the deity and embodiment of evil in Mazdaism and later Zoroastrianism. In general, the essence of KADAVEREICH's lyrics is dark tales that we pulled from the abyss of the past using the hooks of fantasy and pain."

In the history of metal, there have been many instances of bands being banned because they shocked people or had opinions that differed from those of the majority. Have you ever had any problems? In today's internet age, it's very easy to immediately condemn someone, spread rumors, and destroy them. How is extreme metal perceived by the Ukrainian public, media, etc.?

The metal scene has always operated in the realm of provocation and rebellion against conventional norms. And current trends—especially those coming from the younger generation—to make “metal safe,” acceptable for social media, and subject to self-censorship—all of this is, of course, disgusting and worthy of contempt. They can find a reason to accuse you of being a “fascist” and start canceling you. For example, I was never a big fan of BURZUM; Varg isn’t the brightest guy, and I remember when his ridiculous texts were published in the late ’90s and early 2000s—they elicited nothing but a condescending, ironic smile. But what they’ve made of him now—almost a “second Hitler,” with even the name itself being censored—is just idiocy. I don’t like “antifa” because they use aggressive methods against anyone they don’t like for whatever reason. Back in Russia, there were (or are there still?) “Antifa” groups that “fought the Nazis.” And now Russia has a totalitarian fascist regime that is waging war not only against Ukraine, but already against the rest of Europe (it’s just that the “hot” phase hasn’t started yet). And where are all these clowns, the “Russian Antifa”? Generally speaking, I don’t like either the far right or the far left. History shows us that both sides ultimately end up with concentration camps and mass executions. By the way, there’s much more freedom of speech in Ukraine than there is in Europe right now. At least that was the case before the war. I don’t like that suddenly your gender has become the most important thing, and genitals have become the dominant, defining theme of the new reality. It feels like humanity is rapidly getting dumber. It’s a good thing I’m already old enough, and it won’t be me reaping the fruits of this “brave new world.”


How are KADAVEREICH doing with concerts? Do you perform live at all? Wouldn't you like to tour Europe? I could imagine you alongside bands like POSSESSED or DEICIDE, who come to us quite often.

There are no plans for concerts yet, simply because the band members are scattered across the country. I don't know if I'll be able to get the band together in Germany, but if I do, then we can start talking about live concerts.

Daemorph, I have to ask you about your work as an illustrator and graphic designer. Do you have any favorite techniques? Where do you get inspiration for your paintings? How did you get into painting? Please walk us through your career and tell us where we can find your paintings. If I wanted a motif for a new album cover, where would I contact you? Do you choose bands based on your taste?

I graduated from university with a degree in architecture, so technically, according to my diploma, I’m an architect. But I’ve always hated architecture—I don’t even have that “engineering and design” mindset. The main benefit of the program was that it included painting and drawing classes. So even while I was still in college, I knew I wouldn’t work as an architect—I’d be an illustrator. At first, I worked in web design, then went freelance as an artist. Mostly, I did storyboards for commercials and feature films. I especially liked the latter since I’m a cinephile. Drawing album covers was more of an extra “cherry on top.” As for comics, my success there was fairly limited. I once dreamed of becoming a professional comic artist, but all my attempts to break into the comic industry were unsuccessful, and over time I simply lost interest in that career path. After the war began and I left Russia, I naturally lost my job as a storyboard artist, and right now my only source of income is metal album covers. I create only digital illustrations, but lately my interest in classical painting has been reawakened—we’ll see what comes of it. You can contact me any way you like—via email, Instagram Messenger, or Facebook.


What does death metal and black metal mean to you? How would you define it and how do you perceive these styles as an experienced musician? I don't want you to describe the playing technique, I'm more interested in your perspective, feelings, the energy you convey, and so on. Try to be a philosopher for a moment.

I discovered metal in my early youth because I became interested in Satanism and all things occult. So black and death metal (as well as dark ambient) have always served as a gateway to another, otherworldly reality for me. At first, I even went out of my way to shield myself from information about the musicians themselves, so that the music would remain as abstract as possible and not tied to earthly affairs. That’s why I still don’t really like social themes, let alone political ones. And by the way, I don’t like gore themes in music either, even though I practically specialize in them as a metal illustrator. And although I haven’t considered myself a Satanist for a long time—I’ve come a long way spiritually since then, and we all change with age—I still have a soft spot for this aesthetic.

What does KADAVEREICH have planned for the coming months? If you have something on your mind that you would like to say to fans, labels, promoters, here's your chance..

It's hard to say anything for sure at this point. I have a few riffs, but no finished songs. And it's unclear whether the project will continue—with the same lineup or a different one. Only time will tell. For now, we're just happy that the album is finally out.

Thank you very much for the interview. I really appreciate you taking the time for our website. I wish your whole band a lot of hellish inspiration, sold albums, and enthusiastic fans. May you also be successful in your personal lives. I hope to see you live sometime.

Thanks for the interview! We're all looking forward to future live shows! Stay brutal!


Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026):

Recenze/review - KADAVEREICH - Radiance of Doom (2021):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - KADAVEREICH - Temný, záhadný, tajemný black death metal, kolem kterého se vznáší krvavá aura!


Rozhovor s black death metalovou skupinou KADAVEREICH.

Odpovídal Daemorph a Kist, děkujeme!

Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026):

Ave KADAVEREICH! Právě poslouchám vaši novinku „Perversa Mysteria“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black death metal a jedná se o vaše první dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajího předchozího EP „Radiance of Doom“? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?

Ahoj a moc děkuji za tvůj zájem. Je skvělé, že to takhle cítíš. Znamená to, že se naše poselství dostalo k lidem. Veškerý materiál byl hotový do roku 2022 a na začátku roku jsme už plánovali jít do studia a zvažovali možnosti nahrání. Začátek války nás všechny ohromil a s rodinou jsme se rozhodli opustit Rusko. Zpočátku se mezi mnou a kluky věci trochu pokazily, ale později jsem si uvědomil, že se ve skutečnosti neshodneme na tom, jak se na události díváme. Takže po nějaké době se znovu objevila myšlenka dokončit album, na kterém bylo vynaloženo tolik času a úsilí. Vlastně jsem si KADAVEREICH hned na začátku představoval jako primitivnější a přímočařejší válečný bestiální metal. Snažil jsem se psát riffy, které byly co nejprimitivnější, a záměrně jsem je zjednodušoval. Ale během procesu psaní – a do značné míry i během procesu nahrávání – jsem se vzdal vlastních omezení a neustálých starostí o to, jak dobře hudba zapadá do stylu, a začal jsem tvořit, jak jsem cítil. Pokud jsem chtěl věci hned zpomalit a použít doomový riff, prostě jsem do toho šel. Totéž platí pro klávesové samply. Obvykle se to v tomto žánru moc nepodporuje, ale říkal jsem si: „Co to sakra je?“ Když jsem psal „Tauroctony“, chtěl jsem ji zpočátku nabídnout GROND – kapele, kde jsem tehdy hrál na basu. Zdálo se mi, že je pro KADAVEREICH příliš pomalá a trochu vyčnívá ze zbytku materiálu. Ale GROND už v té době měli kompletní sadu písní pro své připravované album a kromě toho jsem si myslel, že tato skladba bude sloužit jako jakýsi „epilog“ alba a podobně jako „Perversion Of The Mysteries“ je polointro.


Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?

Celkově jsme s výsledkem velmi spokojeni. Mix a zvukový design zvládl Sasha Borovykh z TsunTsun Productions. Je to prostě vynikající zvukař a profesionál; neměli jsme žádné nedorozumění – okamžitě pochopil vizi, jak by naše album mělo znít. Chtěli jsme, aby byl zvuk co nejpřirozenější a „syrovější“ – a to v dobrém slova smyslu. Bicí jsme sotva narovnali, jak je dnes běžnou praxí, takže je slyšet pár nedokonalostí a drsných hran. Musím ale přiznat, že během mixování, když mi zvukař poslal mixované stopy jako MP3, jsem s tím syrovým a špinavým zvukem byl naprosto v pohodě. Ale když jsem dostal master soubory ve formátu WAV, zvuk mi připadal až moc čistý, haha. Takže v tom „špinavém“ zvuku je ještě kam jít.

Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali a jakým způsobem souvisí s muzikou? Daemorph odvedl jako vždy skvělou práci, přesto mi přijde, že je motiv pro něj trošku netypický, jiný.

Ano, byl to pro mě těžký úkol; navrhnout motiv pro vlastní album je z nějakého důvodu mnohem těžší než pro kohokoli jiného. Pravděpodobně proto, že mi chybí smysl pro odstup a pohled zvenčí. Udělal jsem šest nebo sedm „návrhů“, ale žádný z nich mě neuspokojil; pořád jsem přemýšlel, jestli tohle by na obálce opravdu mělo být. Nakonec, na osmý pokus, jsem přišel s tím, co vidíte na obálce. Hlavní myšlenkou bylo zprostředkovat pocit šílenství a temného rituálu. Později jsem některé prvky z neúspěšných návrhů obálek použil jako součást digipaku a bookletu. Obecně mě téma šílenství v mé tvorbě vždy fascinovalo; je to vidět na některých mých obálkách, kde není jasné, co přesně se děje a jak jedna věc přechází do druhé. Bohužel od příchodu umělé inteligence s ní v této oblasti nemohu konkurovat. Mohu jen říct, že jsem se o to snažil dlouho předtím, než se z toho stala technologie umělé inteligence.


O KADAVEREICH se píše, že u zrodu této kapely stál Daemorph a kapela byla původně ukrajinská, ale díky napadení této země Ruskem, se přesunula do Německa, Turecka? Můžeš nám prosím o historii vaší kapely prozradit víc? Sleduji válku na Ukrajině pravidelně a pro mě, jako pro Čecha, je to něco hrozného, co se mě osobně dotýká. Jak vaši tvorbu ovlivnila válka? Nemůžu si pomoc, ale z novinky cítím takovou zvláštní temnotu.

Není pochyb o tom, že právě teď procházíme těžkými časy. Jsem Ukrajinec; narodil jsem se v Charkově. Po absolvování Charkovské univerzity jsem se oženil s Ruskou a přestěhoval se do Moskvy, i když jsem Charkov stále několikrát ročně navštěvoval. Takže se dá říct, že jsem půlku života strávil v Rusku s ukrajinským pasem. Nikdy jsem se „nestal Rusem“ a vždycky jsem se cítil jako Ukrajinec. V roce 2012 jsem se připojil k oldschoolové death metalové kapele GROND jako baskytarista. Kolem roku 2018 začala kapela zažívat období stagnace, tvůrčího ustrnutí a změn v sestavě. Z různých vnitřních důvodů jsem v kapele nemohl realizovat svůj tvůrčí potenciál, a tak tehdy vznikl nápad založit si vlastní kapelu, ale s agresivnějším a extrémnějším směrem. Kytaristu Panzera jsem našel přes inzerát a měli jsme s ním velké štěstí; ukázal se jako vynikající hudebník, i když mu chvíli trvalo, než se do stylu dostal. Nejtěžší bylo najít bubeníka. Po dlouhém a neúspěšném hledání jsem požádal Kista – bývalého zpěváka a bubeníka z GROND, který se mezitím stal pouhým zpěvákem – aby mi pomohl s bicími, alespoň s nahráváním. Když souhlasil, nahráli jsme demo Radiation Of Doom, které vyšlo jako EP na Godz Ov War v roce 2021. V té době jsme se považovali za plnohodnotnou kapelu s potenciálem hrát živě. Proto se v sestavě objevili dva kytaristé a zpěvák. V den, kdy Rusko bombardovalo mé rodné město Charkov, jsme se s rodinou rozhodli opustit Rusko. Téhož dne jsme si koupili letenky na večerní let do Kazachstánu – v té době to byl jediný dostupný let. Měli jsme s sebou jen dva kufry s věcmi. V Kazachstánu jsme byli jen týden, ale nevěděli jsme, jak by se kazašská vláda zachovala ve válečné situaci, protože byli součástí CSTO – vojenské aliance s Ruskem. Takže jsme z Kazachstánu odjeli do Turecka a žili tam přes rok – čtrnáct měsíců. Tam jsem pracoval na kreslení obalů alb – mého jediného zbývajícího zdroje příjmů. Stala se pro mě spásou, i když jen psychologickou; vrhl jsem se do práce a na chvíli unikl hrozné realitě. Moje žena, zaměstnankyně a kurátorka Treťjakovské galerie, přirozeně opustila své předchozí zaměstnání a hledala příležitosti k dalšímu kariérnímu postupu. Po nějaké době dostala nabídku od muzea v Berlíně, a tak od května 2023 žijeme v Německu. Ještě když jsem žil v Turecku, znovu se objevila myšlenka konečně dokončit album, do kterého jsme vložili tolik úsilí. Sestavu jsme zredukovali na nezbytné minimum. Bicí byly nahrány někdy v polovině roku 2022. Kist je nahrál sám; nemohl jsem být u nahrávání, abych na cokoli dohlížel. Ale protože materiál už byl víceméně vybroušený, všechno šlo dobře. Kytary byly nahrány asi o rok později; na tom jsem se podílel online a postupně jsme se radili a dělali drobné změny. Později jsme nahráli vokály a na podzim roku 2024 jsem nahrál basu. Zbytek roku 2024 jsme strávili mixováním alba. Začátkem roku 2025 jsem požádal Grega z Godz Ov War, aby vydal naše album, a on okamžitě souhlasil. Vydavatelství však už mělo plány na dalších šest měsíců, takže vydání bylo naplánováno na podzim. Na podzim jsme ale museli kvůli problémům s vydavatelstvím plány znovu změnit a odložit ho na únor 2026. Byla to dlouhá a náročná cesta.


Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.

Obvykle píšu riffy na basu, často současně s bicí partem, a někdy i s nápady, co by mohla hrát kytara. Když se mi skladba zdá víceméně hotová, pošlu ji kytaristovi a on přes ni nahraje kytarovou stopu. Poslechnu si výsledek a upravím strukturu nebo samotné riffy, protože je rozdíl mezi tím, jak riff zní na basu a jak zní na kytaře. Pak ji s úpravami pošlu zpět kytaristovi. A tak dále, dokud není skladba hotová. Takže by se dalo říct, že Panzer je plnohodnotným spoluautorem. Často navrhuje zajímavé aranžmá, jako tomu bylo například u skladby „Radiation Of Doom“. Pokud jsou ale nápady v rozporu s hlavním konceptem skladby, pak je buď zamítnu, nebo je přepracujeme.

Zajímalo by mě, jaké to je na Ukrajině, co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?

Před válkou byla hudební scéna na Ukrajině v podstatě stejná jako v kterékoli jiné evropské zemi, s několika drobnými rozdíly. Například v Německu musíte jako hudebník vlastnit absolutně veškeré své vybavení – zesilovač, skříň, bicí soupravu, pokud jste bubeník – a zkušebny se pronajímají dlouhodobě jako bydlení, zatímco na Ukrajině je systém trochu jiný. Stačí vám nástroj a nějaké pedály a zkušebny se pronajímají na hodinu se vším potřebným vybavením. Ve všech ostatních ohledech je hudební scéna stejná. Od začátku války a uzavření hranic měly ukrajinské kapely problém s evropskými turné – myslím tím ty, které své kapely udržely při životě. Jinak je celá hudební rutina úplně stejná. Přesně proto jsem se snadno začlenil do berlínské hudební scény. Svou hudební kariéru jsem začal už dávno, když jsem byl student, jako zpěvák. Bylo to na začátku devadesátých let, zlatý věk extrémního metalu. Hráli jsme nějaký druh death-doomu. Později, když jsem se přestěhoval do Moskvy a pokračoval v hudební kariéře, nemohli jsme najít vhodného basistu a shodou okolností jsem se musel chopit basy. Moji oblíbení basisté jsou Steve DiGiorgio a Timmy Hansen (Mercyful Fate/King Diamond); také se mi moc líbí basové party na raných albech Rainbow a Ozzyho Osbournea.


Ve vašich textech jste také velmi temní. K death metalu a blacku to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?

Naším celkovým koncepčním tématem je jakási postnukleární Římská říše. Vaši otázku jsem přeposlal Kistovi, našemu zpěvákovi a bubeníkovi, který píše texty, a toto napsal: „Během práce na albu mě fascinovala literatura o mitraismu – mystickém náboženském kultu, který byl rozšířený v římské armádě v 1. až 4. století n. l. To do značné míry ovlivnilo texty, z nichž některé obsahují přímé odkazy na kult Mithry (například „Perversion of the Mysteries“, „Sun-Horned God“ a „Tauroctony“). Některé z písní jsou temné, zvrácené fantazie na téma antiky. Například „Panzercletian“ vypráví příběh o tom, jak císař Dioklecián po své smrti skončí v jakémsi pekle, kde se za své celoživotní „úspěchy“ promění v tank podobný, dokonalý stroj na vraždu. „Arrows of Ahriman“ se zabývá Angrou Mainyu – božstvem a ztělesněním zla v mazdaismu a později zoroastrismu. Obecně platí, že podstatou textů KADAVEREICH jsou temné příběhy, které jsme vytáhli z propasti...“ minulost s využitím háčků fantazie a bolesti.“

V historii metalu došlo již mnohokrát k tomu, že byly některé kapely zakazovány, protože šokovaly, měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je hrozně jednoduché někoho ihned odsoudit, vypustit fámu, zničit ho. Jak vnímá extrémní metal ukrajinská veřejnost, média apod.?

Metalová scéna se vždy pohybovala v oblasti provokací a vzpoury proti konvenčním normám. A současné trendy – zejména ty, které pocházejí od mladší generace – dělat „metal bezpečným“, přijatelným pro sociální média a podléhat autocenzuře – to vše je samozřejmě nechutné a hodné opovržení. Mohou si najít důvod, proč vás obvinit z „fašismu“ a začít vás rušit. Například jsem nikdy nebyl velkým fanouškem BURZUM; Varg není zrovna nejchytřejší chlap a pamatuji si, když byly jeho směšné texty publikovány na konci 90. a začátku roku 2000 – nevyvolávaly nic jiného než blahosklonný, ironický úsměv. Ale to, co z něj udělali teď – téměř „druhého Hitlera“, přičemž i samotné jméno bylo cenzurováno – je prostě idiocie. Nemám rád „antifa“, protože používají agresivní metody proti komukoli, koho nemají rádi z jakéhokoli důvodu. V Rusku existovaly (nebo stále existují?) skupiny „Antifa“, které „bojovaly proti nacistům“. A teď má Rusko totalitní fašistický režim, který vede válku nejen proti Ukrajině, ale už i proti zbytku Evropy (jen ještě nezačala „horká“ fáze). A kde jsou všichni tihle klauni, „ruská Antifa“? Obecně řečeno, nemám rád ani krajní pravici, ani krajní levici. Historie nám ukazuje, že obě strany nakonec skončí v koncentračních táborech a na masových popravách. Mimochodem, na Ukrajině je mnohem větší svoboda projevu než v současné době v Evropě. Alespoň tomu tak bylo před válkou. Nelíbí se mi, že se najednou nejdůležitějším stalo pohlaví a genitálie dominantním, určujícím tématem nové reality. Mám pocit, že lidstvo rychle hloupne. Je dobře, že už jsem dost starý a nebudu to já, kdo bude sklízet plody tohoto „statečného nového světa“.


Jak jsou na tom KADAVEREICH s koncerty? Vystupujete vůbec naživo? Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.

Zatím nejsou žádné plány na koncerty, jednoduše proto, že členové kapely jsou roztroušeni po celé zemi. Nevím, jestli se mi podaří dát kapelu dohromady v Německu, ale pokud ano, pak se můžeme začít bavit o živých koncertech.

Daemorph, musím se zeptat i na tvoji práci, kterou odvádíš jako ilustrátor a grafik. Máš nějaké oblíbené techniky? Kde bereš pro své obrazy inspiraci? Jak si se vlastně k malování dostal? Proveď nás prosím svojí kariérou a prozraď nám, kde nalezneme tvé obrazy? Kdybych od tebe chtěl třeba motiv na obal nové desky, kam se na tebe mám obrátit? Vybíráš si kapely třeba podle svého vkusu?

Vystudoval jsem univerzitu s titulem v oboru architektury, takže technicky vzato jsem podle diplomu architekt. Ale architekturu jsem vždycky nenáviděl – nemám ani to „inženýrsko-designové“ smýšlení. Hlavní výhodou programu bylo, že zahrnoval kurzy malby a kreslení. Takže už během studia na vysoké škole jsem věděl, že nebudu pracovat jako architekt – budu ilustrátor. Nejdříve jsem pracoval ve webdesignu, pak jsem se stal nezávislým umělcem. Většinou jsem dělal storyboardy pro reklamy a celovečerní filmy. Obzvlášť se mi líbily ty druhé, protože jsem filmový fanoušek. Kreslení obalů alb bylo spíše takovou „třešničkou na dortu“. Co se týče komiksů, tam byl můj úspěch poměrně omezený. Kdysi jsem snil o tom, že se stanu profesionálním komiksovým umělcem, ale všechny mé pokusy prorazit v komiksovém průmyslu byly neúspěšné a časem jsem o tuto kariérní dráhu prostě ztratil zájem. Poté, co začala válka a já opustil Rusko, jsem přirozeně přišel o práci storyboardového umělce a momentálně jsou mým jediným zdrojem příjmů obaly metalových alb. Tvořím pouze digitální ilustrace, ale v poslední době se ve mně znovu probudil zájem o klasickou malbu – uvidíme, co z toho vzejde. Můžete mě kontaktovat jakýmkoli způsobem – e-mailem, přes Instagram Messenger nebo Facebook.


Co pro tebe znamená death metal, black metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.

Metal jsem objevil v raném mládí, protože jsem se začal zajímat o satanismus a všechno okultní. Black a death metal (stejně jako dark ambient) pro mě tedy vždy sloužily jako brána do jiné, nadpozemské reality. Zpočátku jsem se dokonce snažil chránit před informacemi o samotných hudebnících, aby hudba zůstala co nejabstrahovanější a nebyla svázaná s pozemskými záležitostmi. Proto stále nemám moc rád sociální témata, natož politická. A mimochodem, v hudbě nemám rád ani krvavá témata, i když se na ně jako metalový ilustrátor prakticky specializuji. A ačkoli se už dlouho nepovažuji za satanistu – od té doby jsem ušel dlouhou cestu duchovně a všichni se s věkem měníme – stále mám pro tuto estetiku slabost.

Co chystají KADAVEREICH v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys rád vzkázal fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

V tuto chvíli je těžké říct cokoli s jistotou. Mám pár riffů, ale žádné hotové písně. A není jasné, zda bude projekt pokračovat – se stejnou nebo jinou sestavou. Čas ukáže. Prozatím jsme jen rádi, že album konečně vyšlo.

Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.

Díky za rozhovor! Všichni se těšíme na budoucí živá vystoupení! Zůstaňte brutální!

Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026):

Recenze/review - KADAVEREICH - Radiance of Doom (2021):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 5. března 2026

Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026)


KADAVEREICH - Perversa Mysteria
CD 2026, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Z krvavé mlhy vystoupily děsivé přízraky. Postavy bez tváře, přesto s jedovatým smíchem v obličeji. Dlouhé pláště, kápě, jako prokletí kněží, kteří se přišli pomstít za všechna příkoří, které se jim za jejich hnusného života staly. Do kostí se mi dostal mráz, nemůžu dýchat, dusím se vlastní krví. Umírám a znovu se rodím v nekonečných bolestech. Existuje už jenom utrpení, hnus a špína. Brodím se po kolena v bažinách smutku a osamění a topím se ve stoce pod naším městem. Stále mě pronásledují, moji vlastní démoni. Některé nahrávky ve mě probudí pradávné běsy a dostanou se mi do podvědomí. O KADAVEREICH jsem již psal. Bylo to v roce 2021 a odkaz na recenzi najdete dole pod dnešním článkem.

Jakoby se od té doby kapela ponořila do ještě větší tmy a strhla mě do hlubiny, do nekonečných chodeb Hádovy říše. Základem je zde prastarý, surový a divoký death metal, kolem kterého se vznáší krvavá a chladná black metalová aura. Jedná se o první dlouhohrající album kapely, která má ve svém středu všem známého ukrajinského grafika, ilustrátora a baskytaristu Daemorpha. Jedná se o smečku složenou ze samých zkušených muzikantů, kteří se svojí hudbou pokoušejí definovat naprostou tmu a zlo. Nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. 


Během poslechu mám neodbytný pocit, že někdo zlý stojí ve stínu, sleduje mě a pokaždé, když se otočím, tak ustoupí stranou, aby nebyl vidět. Přesto jej vnímám, ten neklid, zlo v jeho duši. Úplně stejně na mě působí i nové album "Perversa Mysteria". Ve skladbách je obsaženo něco magického, záhadného. Jednotlivé motivy jsou sice ohlodány až na kost, žhnou a chladí zároveň, ale také jsou zahaleny do pláště upleteného z pevných pavučin bolesti. Hudba se nejdřív kolem mě plazila jako klubko jedovatých hadů, postupně mě uhranula a pak se mi dostala do žil. Některé momenty jsou velmi jedovaté, hnisavé, záhadné a surové, jiné zase mrazivé, ostré. Každé společné setkání se tak pro mě stalo spíše obřadem, seancí, než jen obyčejným poslechem. Mám rád hudbu, která mě dokáže rozdrásat zevnitř, která má v sobě drive a pověstnou sílu, schopnost do mě zaseknout dráp a už mě nikdy nepustit. Při poslechu nové nahrávky KADAVEREICH jsem nikdy nebyl v současném podivném a zkaženém světě, ale toulal jsem se záhrobím, setkával se s nemrtvými i dušemi prokletých. Překročil jsem několikrát špinavou řeku Styx a zaplatil převozníkovi tímto albem, abych už se nemusel nikdy vracet. O obalu, zvuku a celkové produkci není třeba diskutovat, jedná se po všech stránkách o profesionálně odvedenou práci. Tahle nahrávka má v sobě ale hlavně něco navíc, něco, co mě pokaždé přikove k přehrávači a přenese mě na onen svět. Novinku bych doporučil všem, kteří mají rádi opravdovou, uvěřitelnou, nespoutanou, autentickou a záhadnou muziku, která vás přenese mezi děsivé stíny. Z krvavé mlhy vystoupily děsivé přízraky. Postavy bez tváře, přesto s jedovatým smíchem v obličeji. Dlouhé pláště, kápě, jako prokletí kněží, kteří se přišli pomstít za všechna příkoří, které se jim za jejich hnusného života staly. Jsem jedním z nich. Temný, záhadný, tajemný black death metal, kolem kterého se vznáší krvavá aura! Démoni se vrátili a touží po krvi!


Asphyx says:

Terrifying specters emerged from the bloody mist. Faceless figures, yet with venomous smiles on their faces. Long cloaks, hoods, like cursed priests who had come to take revenge for all the injustices that had befallen them during their miserable lives. A chill ran through my bones, I couldn't breathe, I was suffocating in my own blood. I was dying and being reborn in endless pain. All that existed was suffering, filth, and squalor. I waded knee-deep in the swamps of sadness and loneliness and drowned in the sewers beneath our city. My own demons still haunt me. Some recordings awaken ancient demons in me and enter my subconscious. I have already written about KADAVEREICH. It was in 2021, and you can find a link to the review below today's article.

It's as if the band has plunged into even greater darkness since then and dragged me into the depths, into the endless corridors of Hades' realm. The foundation here is ancient, raw, and wild death metal, around which hovers a bloody and cold black metal aura. This is the first full-length album by the band, which features the well-known Ukrainian graphic artist, illustrator, and bassist Daemorph. It is a pack of experienced musicians who attempt to define absolute darkness and evil with their music. It must be said right away that they succeed brilliantly. 


While listening, I have the persistent feeling that someone evil is standing in the shadows, watching me, and every time I turn around, they step aside so as not to be seen. Yet I can sense them, the restlessness, the evil in their soul. The new album "Perversa Mysteria" has the same effect on me. There is something magical and mysterious in the songs. The individual motifs are stripped down to the bone, burning and cooling at the same time, but they are also shrouded in a cloak woven from the solid cobwebs of pain. At first, the music crept around me like a ball of poisonous snakes, gradually bewitching me and then getting into my veins. Some moments are very poisonous, festering, mysterious, and raw, while others are chilling and sharp. Each encounter became more of a ritual, a séance, than just ordinary listening. I like music that can tear me apart from the inside, that has drive and legendary power, the ability to sink its claws into me and never let go. When listening to KADAVEREICH's new recording, I was never in the strange and corrupt world of today, but wandered through the afterlife, encountering the undead and the souls of the damned. I crossed the dirty river Styx several times and paid the ferryman with this album so that I would never have to return. There is no need to discuss the cover, sound, and overall production; it is a professionally done job in every respect. But this recording has something extra, something that keeps me glued to the player and transports me to the other world. I would recommend this new release to anyone who likes real, believable, unrestrained, authentic, and mysterious music that transports you into terrifying shadows. Terrifying specters emerged from the bloody fog. Faceless figures, yet with venomous smiles on their faces. Long cloaks, hoods, like cursed priests who have come to take revenge for all the injustices that have befallen them during their miserable lives. I am one of them. Dark, mysterious, enigmatic black death metal, surrounded by a bloody aura! The demons have returned and they thirst for blood!


Recenze/review - KADAVEREICH - Radiance of Doom (2021):


tracklist:
01. Perversion Of The Mysteries 
02. Radiance Of Doom 
03. Mortar Severus Caracalla 
04. Sun-Horned God 
05. In Torment Of Oblivion 
06. Arrows Of Ahriman 
07. Panzercletian 
08. Spawn Invictus 
09. Tauroctony

Art and Logo by Daemorph.

Line-up:
Kist • Drums, Voices
Panzer • Guitars
Daemorph • Bass, Keys/Samples



čtvrtek 24. února 2022

Recenze/review - KADAVEREICH - Radiance of Doom (2021)


KADAVEREICH - Radiance of Doom
CD 2021, Godz Ov War Productions

for english please scroll down

Představte si, že vás někdo uprostřed krásného dne unese a zavře na několik let do kobky. Bez světla, zmučeného, bez naděje. Vaše tělo i duše projde proměnou, na povrch vylezou ty nejtemnější pudy a stane se z vás bestie zavřená v kleci. Stačí tak málo, abychom odhodili masky. Někde tady, v podzemí, hned vedle špinavé stoky, muselo vznikat i nové EP ruských maniaků KADAVEREICH.

Neexistuje nic jiného, než zlo. Absolutní nihilismus. Odvrácená stránka lidské mysli. A hnusný, ošklivý death metal. Přesně takový, jako jej hrají Rusové. Mokvající, krvavý, zastřený do špinavých pavučin. Vítejte v reálném pekle!

 

Na stěnách jsou přikovány obrovské háky, na kterých visí zubožená těla hříšníků. Vše smrdí sírou, stejně jako skladby, které se na "Radiance of Doom" nacházejí. Ne, tahle deska není rozhodně pro každého. Ocení ji nejvíce všichni prokletí i fanoušci totální, nepropustné tmy. Nebudu vám naschvál tvorbu Rusů k nikomu přirovnávat. Názor si udělejte sami, nejlépe v tichém pokoji, který je čerstvě vymalován krví. Napadá mě při poslechu spousta přirovnání, což je jasným znamením, že se jedná o dobrou hudbu. Alespoň pro mě, protože bez rozjitřené fantazie by se dostavila nuda a pak bych o nahrávce nepsal vůbec nic. Koneckonců, stejně nejvíc u kapel oceňuji energii, kterou mi dokáží předat a emoce, které zažívám. KADAVEREICH si se mnou hrají jako šelma se svojí obětí. Zcela jsem jejich novému EP podlehl. Opravdu si připadám jako chycený do sítě a zavřený ve starých katakombách. Smrt je většinou hnusná, krutá, nezvratná. Co po ní následuje nevím, ale pánové nám dávají hodně zřetelnou nápovědu. Onen svět vás při "Radiance of Doom" zhltne jako chřtán nějaké bájné příšery. Schválně, zkuste přidat hlasitost a přeneste se do jiné dimenze. Tahle deska žhne a chladí zároveň. Jako kované železo, které ponoříte do ledové vody. Death metal, který nezná slitování! Inferno!


Asphyx says:

Imagine being kidnapped in the middle of a beautiful day and locked in a dungeon for several years. No light, no torment, no hope. Your body and soul will be transformed, your darkest instincts will come to the surface and you will become a caged beast. It takes so little to throw off the masks. Somewhere here, underground, next to the dirty sewer, the new EP of Russian maniacs KADAVEREICH must have been created.

There is nothing but evil. Absolute nihilism. The flip side of the human mind. And nasty, nasty death metal. Just like the Russians play it. Wet, bloody, covered in dirty cobwebs. Welcome to the real hell!


Huge hooks are nailed to the walls, on which hang the mangled bodies of sinners. Everything stinks of sulfur, just like the songs on "Radiance of Doom". No, this record is definitely not for everyone. It will be most appreciated by all the damned and fans of total, impenetrable darkness. I won't compare the Russians' work to anyone on purpose. Make up your own mind, preferably in a quiet room that is freshly painted with blood. Many comparisons come to mind as I listen, which is a sure sign that this is good music. At least for me, because without a rampant imagination, boredom would set in and then I wouldn't write anything about the recording. After all, what I appreciate most about bands anyway is the energy they can convey and the emotions I experience. KADAVEREICH play with me like a beast with its prey. I completely succumbed to their new EP. I really feel like I'm caught in a net and locked in the old catacombs. Death is usually ugly, cruel, irreversible. What comes after it I don't know, but the gentlemen give us a very clear hint. The other world swallows you up like the throat of some mythical monster in "Radiance of Doom". Try turning up the volume and transport yourself to another dimension. This record glows and chills at the same time. Like wrought iron that you dip in ice water. Death metal that knows no mercy! Inferno!


Tracklist:
01. Invincible Sun Devourer
02. Caldarium Of Boiling Blood
03. CCCIII
04. Dismal Radiance Of Doom

band:
Morkbeast - Screams & Chants
Panzer - Guitar
Bonecrushing Apocalypse - Guitar
Daemorph - Bass
Kist - Drums



TWITTER