GLOOM - Reflexions
CD 2026, vlastní vydání
for english please scroll down
Potkával jsem ji na ulici. Měla vždy černé oblečení, smutný výraz v obličeji a byla záhadně krásná. Sedávala na lavičce se sluchátky na uších a i její úsměv byl zahalený do tajemna. Nikdy jsem s ní nemluvil, znal jsem ji jen od vidění. Přesto byla součástí mého života. Byla to ta krásná žena, na kterou se všichni dívali zasněným pohledem. Potom zmizela. Ztratila se, nebyla a zůstalo po ní prázdno. Ukončila svůj život. Nesla si s sebou až příliš bolesti. Zajímavé je, že se mi po ní již několik měsíců stýská. Je mi smutno a vlastně ani nevím proč.
A přesně takové pocity mám i z nové nahrávky slovenských GLOOM. Znáte to, jsem již starý pes, který toho v životě viděl a slyšel mnoho. Zvedám hlavu jen v případě, když mě nějaká nahrávka zaujme. S novým letošním albem těchto tmářů to mám velmi podobně jako se smutnou dívkou v úvodu dnešního článku. Přirozeně se mi dostalo do krve, do podvědomí. Najednou pro mě bylo hrozně příjemné se nechat unášet na zpěněných vlnách smutné řeky zapomnění. Rozplynout se v nicotě. Užívat si. Sedět u přehrávače, pořád přidávat hlasitost a užívat si veškerý smutek, který ke mě stéká s velkou razancí a přesvědčivostí.
Klaníme se s kapelou stejným stínům, stejným doom, rock, gotickým vzorům. Poslouchat "Reflexions" je pro mě velmi podobné, jako chvíle, kdy mě zachvátí nostalgická nálada a vzpomínám na celý svůj život. Na kamarády, co tu už nejsou, na bývalé holky, které se vlnily ulicemi a byl na ně vždy krásný pohled, na bolest i radost, na zážitky, které se již nebudou opakovat. Jako bych mezi prsty proséval prach a hlavou mi létaly myšlenky jako můry kolem ohně. Nové album je, ostatně jako vždy, velmi dobře napsané, má v sobě potřebnou dávku smutku, ale také energie, takový ten pradávný drive, který máme my staří psi tolik rádi. Na novince ale naleznete i spoustu romantických a dobře napsaných momentů. O zvuku, motivu na obalu a dalších formálních věcech netřeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Líbí se mi rukopis kapely, jak jsou jednotlivé skladby napsané, jak postupně gradují. Nejsem zrovna příznivce ženských vokálů (dámy prominou), ale zde mi přijde vše absolutně v pořádku a líbí se mi jak barva, tak i zpracování. GLOOM mají cit pro melodie, pro vytvoření potřebné atmosféry. Celým albem se prolíná jako jedovatý břečťan takový zvláštní neklid, který mě nutí se neustále vracet. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co bych nahrávce vytkl, aby nevyzníval tolik pozitivně, jenže jsem na nic nepřišel. Pokud totiž máte tenhle styl rádi, měla by být pro vás deska doslova povinností. A to myslím smrtelně vážně. Je v ní totiž vše, co od dobré nahrávky chci a požaduji. Krásnou smutnou dívku z úvodu dnešní recenze již nikdy nepotkám. Tohle album ale budu poslouchat rád a s chutí se k němu budu vracet. Hudba je totiž o srdci a já ji tak i poslouchám. Temné gotické album, které vás zahalí do chladné krvavé mlhy! Vzpomínky na bolest, na smutek, u kterých se rozplynete ve věčnosti!
Asphyx says:
I used to run into her on the street. She was always dressed in black, with a sad expression on her face, and she was mysteriously beautiful. She would sit on a bench with headphones on, and even her smile was shrouded in mystery. I never spoke to her; I only knew her by sight. Yet she was a part of my life. She was that beautiful woman whom everyone gazed at with a dreamy look. Then she disappeared. She vanished, was gone, and left a void behind her. She took her own life. She carried far too much pain with her. Interestingly, I’ve been missing her for several months now. I feel sad, and I don’t even know why.
And that’s exactly how I feel about the new album by the Slovak band GLOOM. You know how it is I’m an old hand who’s seen and heard a lot in my life. I only take notice when a record really grabs me. With this year’s new album by these gloomy musicians, I feel much the same way as I do about the sad girl mentioned at the beginning of today’s article. Naturally, it seeped into my blood, into my subconscious. Suddenly, it felt incredibly pleasant to let myself be carried away on the foaming waves of a sad river of oblivion. To dissolve into nothingness. To enjoy it. To sit by the player, constantly turning up the volume and savoring all the sadness that flows toward me with such force and conviction.
Together with the band, we pay homage to the same influences doom, rock, and gothic styles. Listening to “Reflexions” feels very much like those moments when I’m overcome by nostalgia and reflect on my entire life. To friends who are no longer here, to ex-girlfriends who used to sway through the streets and were always a beautiful sight to behold, to pain and joy, to experiences that will never be repeated. It’s as if I were sifting dust through my fingers while thoughts fluttered through my head like moths around a fire. The new album is, as always, very well written; it has the necessary dose of sadness, but also energy that primal drive that we old-timers love so much. But you’ll also find plenty of romantic and well-written moments on this new release. There’s no need to discuss the sound, the cover art, or other formal aspects everything is in perfect order. I like the band’s signature style how the individual songs are written and how they gradually build up. I’m not exactly a fan of female vocals (my apologies to the ladies), but here everything seems absolutely right to me, and I like both the tone and the delivery. GLOOM has a knack for melodies and for creating the right atmosphere. A strange unease weaves its way through the entire album like poisonous ivy, compelling me to keep coming back to it. I thought long and hard about what I could criticize about this record so it wouldn’t sound so positive, but I couldn’t come up with anything. If you like this style, this album should be a must-have for you. And I mean that dead seriously. It has everything I want and expect from a good album. I’ll never meet that beautiful, sad girl from the beginning of today’s review again. But I’ll enjoy listening to this album and will happily return to it time and again. Music is all about the heart, and that’s how I listen to it. A dark, gothic album that will envelop you in a cold, blood-red fog! Memories of pain and sorrow that will make you melt away into eternity!
about GLOOM on DEADLY STORM ZINE:
Tracklist:
1. Beloved
2. Nevermore
3. Vanisher
4. Lies
5. Unspoken
6. Sweet Fall
7. Shiver
8. Black Butterflies
9. Reflexions
band:
Radoslav Priputen - Drums
Martin Pazdera - Vocals, Keyboards
Miroslav Maľcovský - Bass, Keyboards
Tomáš Petrík - Guitars, Guitars (acoustic)
Lukáš Trón - Guitars, Keyboards, Drums (track 8), Guitars (lead) (tracks 5, 6, 9)
Martin Pazdera - Vocals, Keyboards
Miroslav Maľcovský - Bass, Keyboards
Tomáš Petrík - Guitars, Guitars (acoustic)
Lukáš Trón - Guitars, Keyboards, Drums (track 8), Guitars (lead) (tracks 5, 6, 9)
.jpg)
