DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#StenchOfSorcery. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#StenchOfSorcery. Zobrazit všechny příspěvky

středa 24. června 2026

Interview - STENCH OF SORCERY - Raw and cold death metal that will guide you through utter darkness!


Interview with death metal band from Spain, Catalonia - STENCH OF SORCERY.

Answered Jaume Roca Roca (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace (2026):

Ave STENCH OF SORCERY! Greetings to the Catalan underground. I hope everything is going well for you. It should be you’ve just released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to take things, and in what ways do you think the albums differ?

Oi Jakub! Jaume here. First of all, thank you for having us. It’s a pleasure to do this interview, and I really enjoy talking about these things.

That’s an interesting question because when I started Stench of Sorcery, I was going through a very difficult period in my life. My only goal was to record a death metal demo that was aggressive, direct and straight to the throat. I was angry, frustrated and had a lot to get out of my system. Looking back now, I can clearly hear that in songs like “King God Savior”. It’s relentless from beginning to end, and honestly, it’s probably not the kind of song I would write today (laughs). Hopefully that just means I’m a little more at peace with myself these days, although that’s always hard to say for sure.

At the time, I didn’t even have the idea of starting a band. I simply wanted to prove to myself what I was capable of doing after leaving previous projects, and then move on from music entirely. But you know how these things go... I started writing, then kept writing, and eventually I just couldn’t stop.

Comparing The Palegold Menace to our first two EPs, I see it as a more mature and complete version of what we had been building from the beginning. It combines the oppressive and darker side of Unseen Battles with the raw and groovy death metal of Spellcaster. We took those foundations, refined them and focused on writing stronger songs. The result was The Palegold Menace.

I think the evolution between the three releases feels very natural and organic, and we’re extremely happy with where it led us.


“The Palegold Menace” embodies all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does STENCH OF SORCERY compose new material?

First of all, thank you very much. We’re really glad to hear that the album keeps bringing you back.

When Gerard joined on second guitar, I already had some new material written. From the beginning, we agreed that we wanted to create something a little more refined and cohesive. We wanted to slow down, focus on writing better songs, and avoid the temptation of simply stacking riff after riff. We also wanted to consolidate a sound that truly felt like us, something we’re still refining to this day.

Our writing process is actually very simple. One of us usually brings in an idea or a basic structure, and then we start working on it together. We exchange riffs, arrangements, transitions and all kinds of ideas until the song begins to take shape. Sometimes one of us writes almost an entire song and the other helps refine the structure, dynamics or details.

The important thing is that everything ends up being a collaborative effort. We both have our own roles within the band, but every song becomes a Stench of Sorcery song through that collaboration.

What helps tremendously is that our musical tastes are incredibly similar (sometimes it’s almost scary (laughs). Because of that, we rarely struggle to find common ground, and we usually end up with something that excites both of us. In the end, that’s what matters most.

Luis later joined on vocals, and we’re very proud of him because he does an exceptional job, honestly!

I looked it up and saw that Dan Swanö and Unisound Studio handled the mastering and mixing. I have to confirm that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Dan Swanö created a sound for you that is brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

Working with Dan was an absolute pleasure. Everything was very easy, smooth and straightforward from the beginning. He quickly understood what we were aiming for and found a sound that fit the album perfectly.

We chose Dan because he has worked with many bands we admire and because he has a remarkable ability to bring clarity and power to extreme music without sacrificing character. We knew he was a safe pair of hands, and his reputation speaks for itself.

The recording and mixing were actually done in Barcelona at Axtudio, where we had also recorded our previous two EPs. We have developed a great relationship with the studio and always feel comfortable working there. The foundation was already strong, but Dan's mastering elevated the final result and gave the album that extra punch and cohesion we were looking for.


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it yourselves, and it features interesting artwork. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The artwork was created by Orhan Mert. I discovered his work after speaking with several artists who recommended him, and honestly, I couldn't be happier with the result.

The cover represents the first glimpse into a story that is gradually taking shape through our music. We call it the "Execrated Lands Saga", a conceptual narrative built around themes such as good versus evil, light and darkness, corruption and resilience.

The Palegold Menace serves as the opening chapter of that story. The artwork was designed to reflect those themes and introduce some of the central characters and ideas that will continue to evolve in future releases. For those interested in exploring the lore further, the first chapter of the saga can be found on our website.

In your lyrics, you deal primarily with history, wars, and the darkness of human existence. Who wrote them, and where did they draw inspiration from? Were they old books? Movies?

Up to this point, I have written all the lyrics myself.

The inspiration comes from many different places, but fantasy literature is probably the biggest one. I have always been fascinated by medieval fantasy, grimdark fiction, science fiction, mythology, historical lore and poetry. Films, books and even historical events often find their way into the writing process as well.

I don't really like setting strict boundaries for inspiration. If an idea sparks my imagination and fits the world we are building, it can become part of a song. Looking ahead, I don't see that changing. If anything, I expect our influences to become even broader in future releases.


I've been wandering the underground for over thirty years now, and when it comes to music, I always turn to Spain it's a sure bet. I think we share a similar temperament and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

First of all, thank you for the kind words. There are many dedicated musicians, promoters, labels and fans who keep supporting underground music despite all the difficulties that come with it.

To be honest, I'm probably not the best person to give a complete overview of the current Spanish death metal scene. These days I'm quite focused on my own creative work and don't follow every new release or movement within the underground as closely as I once did.

At the same time, I believe it's important for every band to find its own voice rather than simply becoming part of a scene or following trends. For us, the goal has never been to fit into a particular movement. We want to build our own identity, connect with listeners who genuinely enjoy what we do, and allow the music to evolve naturally over time.

You come from Catalonia, a region I’ve visited several times. Beautiful nature, history, but also very nice people. How has the place where you come from influenced your music? Do you have any tips for us on a good club or a place I should visit next time?

Thank you! Catalonia is indeed a beautiful place, and although I wouldn't say that our local culture directly influences our music in the same way that traditional folk music might influence other bands, the environment certainly plays a role.

I live in a small town, and the peace and quiet of that setting gives me the space to think, write and compose in a way that would probably be impossible in a large, crowded city. I think that sense of solitude and reflection inevitably finds its way into the music.

Unfortunately, our region has been experiencing a gradual decline in live music venues over the years. Tourism has become such a dominant industry that many cultural spaces struggle to survive, and local authorities are often more interested in protecting other economic interests. It's a shame, because those venues are essential for keeping underground music alive.

That said, if you're looking for a good place to visit, I'd recommend the Undead Dark Club in the Sants district of Barcelona. It's a great spot with a genuine underground spirit.

And if you'd like to see something a little different, I'd actually recommend my hometown, Polinyà. We have a church that is over a thousand years old, still standing with original medieval frescoes on its walls. Walking inside feels like stepping back in time, and it's one of those places that reminds you just how much history surrounds us, often hidden in plain sight.


You play old-school-influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form STENCH OF SORCERY actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band? Are you tempted by big international festivals, for example, and would you be willing to go on tour with a more famous band?

As I mentioned before, Stench of Sorcery wasn't really born with the intention of becoming a proper band. At the beginning, it was simply a personal project. I wanted to prove to myself what I was capable of creating after leaving previous bands, and I thought it would probably be the last thing I ever did in music. Fortunately, things didn't work out that way.

Of course, there are some very obvious influences in our sound. Bands like Bolt Thrower, Benediction, Immortal and Death have all left a mark on us in one way or another. But as time goes on, our range of influences keeps expanding. These days, artists such as Opeth, Dream Theater and many others have also become important sources of inspiration.

What I can say is that the new material we're currently working on goes a little further than what we've done so far. We have no interest in repeating ourselves. We are very proud of The Palegold Menace and feel that we achieved everything we wanted to achieve with that album. Now the doors are open, and while death metal will always remain part of our DNA, we're becoming increasingly interested in atmosphere, storytelling, dynamics and creating something with a stronger identity of its own.

As for festivals and touring, absolutely. We'd love the opportunity to share the stage with bigger bands and reach new audiences. To be honest, at this point almost every band is more famous than we are (laughs). But we're ambitious, and we're not afraid to dream big. If the opportunity to play major festivals or tour internationally came our way, we'd jump at it without hesitation.

When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention and to let the world discover them. I think I’ve been pretty successful in that regard, at least judging by the feedback I’ve received. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label, or do you send out CDs for reviews yourselves? For example, I often buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

The truth is, we don’t currently have a label or anyone backing us. In fact, we haven’t even released physical editions of our new LP yet because we need to recover financially first. Of course, if any label were interested, we would definitely be open to releasing physical copies!

We’re big fans of buying physical albums ourselves. There’s nothing quite like going into a record store and savoring the moment of holding an album you really love, or one that has caught your attention, and being able to enjoy the experience of reading the booklet and taking in the artwork. I think we’re slowly losing something very important in music: the physical experience.

As for concerts, we do go quite often, but personally I prefer to attend shows I truly care about rather than just going out for the sake of it. I don’t really enjoy a live performance if I haven’t genuinely connected with the music beforehand through recordings.

 

On the one hand, a band starting out today has many ways to get their name out there, but on the other hand, there are also a huge number of bands, and listeners can easily get lost in the crowd. Many people simply download MP3s from the internet and, instead of going to shows, prefer to vent their frustration online. How does modern technology influence you as STENCH OF SORCERY? What are your thoughts on downloading music, streaming platforms, and online discovery tools?

Honestly, I miss the times when people actually bought physical music. That’s definitely something I prefer.

If I have to be honest, these days I listen to a very wide range of music, almost more than just death metal, haha. But I can say that when I do listen to death metal, it’s purely because I enjoy the music itself, not because of any lifestyle or need to prove anything to anyone. It’s just something I appreciate.

To wrap things up, a classic but important question: what does STENCH OF SORCERY have planned for the coming months? Where can we catch you live? And if you have any message for fans, labels, or promoters, this is the place.

We’ve got a few shows lined up toward the end of the year. We can’t announce anything just yet, but they’re looking very promising. And of course, we’re still working on new music and already deep into the process!

And to all our fans and supporters: thank you so much for the continued interest and support. It truly means a lot. And to any labels or promoters out there: we’re always open to new opportunities and collaborations, so feel free to reach out.

And thank you so much, Jakub.

See you and stay safe!

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “The Palegold Menace” again!


Recenze/review - STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - STENCH OF SORCERY - Syrový a chladný death metal, který vás provede naprostou tmou!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska, Katalánska - STENCH OF SORCERY.

Odpovídal Jaume Roca Roca (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace (2026):

Ave STENCH OF SORCERY! Zdravím do katalánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe desky odlišné?

Ahoj Jakube! Tady Jaume. V první řadě děkuji za pozvání. Je mi potěšením dělat tento rozhovor a opravdu rád o těchto věcech mluvím.

To je zajímavá otázka, protože když jsem začínal se Stench of Sorcery, procházel jsem si velmi těžkým obdobím svého života. Mým jediným cílem bylo nahrát death metalové demo, které by bylo agresivní, přímočaré a šlo by přímo do krku. Byl jsem naštvaný, frustrovaný a musel jsem se z toho dostat. Když se teď ohlédnu zpět, jasně to slyším v písních jako „King God Savior“. Je to neúprosné od začátku do konce a upřímně řečeno, asi to není ten typ písně, kterou bych dnes napsal (smích). Doufám, že to jen znamená, že jsem v dnešní době trochu víc v klidu sám se sebou, i když je to vždycky těžké říct s jistotou.

V té době jsem ani neměl myšlenky na to založit kapelu. Chtěl jsem si prostě dokázat, čeho jsem schopen po odchodu z předchozích projektů, a pak se od hudby úplně odpoutat. Ale víte, jak to chodí... Začal jsem psát, pak jsem psal dál a nakonec jsem prostě nemohl přestat.

Když srovnávám The Palegold Menace s našimi prvními dvěma EP, vidím to jako zralejší a kompletnější verzi toho, co jsme budovali od začátku. Kombinuje utlačující a temnější stránku Unseen Battles se syrovým a groovy death metalem Spellcasteru. Vzali jsme tyto základy, vylepšili je a zaměřili se na psaní silnějších písní. Výsledkem bylo The Palegold Menace.

Myslím, že vývoj mezi těmito třemi vydáními působí velmi přirozeně a organicky a jsme nesmírně spokojeni s tím, kam nás zavedl.


„The Palegold Menace“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál STENCH OF SORCERY?

V první řadě vám moc děkuji. Jsme opravdu rádi, že vás album stále baví.

Když se Gerard přidal na druhou kytaru, už jsem měl napsaný nějaký nový materiál. Od začátku jsme se shodli, že chceme vytvořit něco trochu propracovanějšího a soudržnějšího. Chtěli jsme zpomalit, soustředit se na psaní lepších písní a vyhnout se pokušení jednoduše skládat riff za riffem. Také jsme chtěli upevnit zvuk, který by nám skutečně připomínal něco, co dodnes zdokonalujeme.

Náš proces psaní je ve skutečnosti velmi jednoduchý. Jeden z nás obvykle přinese nápad nebo základní strukturu a pak na ní začneme společně pracovat. Vyměňujeme si riffy, aranžmá, přechody a nejrůznější nápady, dokud píseň nezačne nabývat tvaru. Někdy jeden z nás napíše téměř celou píseň a druhý pomáhá zdokonalovat strukturu, dynamiku nebo detaily.

Důležité je, že všechno nakonec vznikne společným úsilím. Oba máme v kapele své vlastní role, ale každá píseň se díky této spolupráci stává písní Stench of Sorcery.

Nesmírně nám pomáhá, že náš hudební vkus je neuvěřitelně podobný (někdy je to skoro děsivé (smích)). Díky tomu se nám jen zřídka stává, že se nám nedaří najít společnou řeč, a obvykle skončíme s něčím, co nás oba nadchne. Nakonec je to to nejdůležitější.

Později se k nám přidal Luis s vokály a jsme na něj velmi hrdí, protože odvádí upřímně výjimečnou práci!

Dohledal jsem si, že pod masteringem a mixem je podepsán Dan Swanö a Unisound Studio. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Swanö vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Spolupráce s Danem byla naprostým potěšením. Všechno bylo od začátku velmi snadné, plynulé a přímočaré. Rychle pochopil, o co se snažíme, a našel zvuk, který se k albu perfektně hodil.

Vybrali jsme si Dana, protože spolupracoval s mnoha kapelami, které obdivujeme, a protože má pozoruhodnou schopnost vnést do extrémní hudby jasnost a sílu, aniž by obětoval charakter. Věděli jsme, že je to spolehlivý hráč, a jeho pověst mluví sama za sebe.

Nahrávání a mixování probíhaly v Barceloně v Axstudiu, kde jsme také nahráli naše předchozí dvě EP. S tímto studiem jsme si vybudovali skvělý vztah a vždy se při práci v něm cítíme dobře. Základy už byly pevné, ale Danův mastering konečný výsledek pozvedl a dodal albu tu extra ráznost a soudržnost, kterou jsme hledali.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno zajímavým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Umělecké dílo vytvořil Orhan Mert. Jeho dílo jsem objevil po rozhovoru s několika umělci, kteří mi ho doporučili, a upřímně řečeno, s výsledkem jsem nemohl být spokojenější.

Obálka představuje první pohled do příběhu, který se postupně formuje skrze naši hudbu. Říkáme tomu „Sága prokletých zemí“, což je konceptuální vyprávění postavené na tématech, jako je dobro versus zlo, světlo a tma, korupce a odolnost.

Bledogold Menace slouží jako úvodní kapitola tohoto příběhu. Umělecké dílo bylo navrženo tak, aby odráželo tato témata a představilo některé z ústředních postav a myšlenek, které se budou v budoucích vydáních dále vyvíjet. Pro ty, kteří se chtějí s touto historií podrobněji seznámit, je první kapitola ságy k dispozici na našich webových stránkách.

Ve svých textech se zaobíráte převážně historií, válkami, temnotou lidské existence. Kdo je autorem a kde čerpal inspiraci? Byly to staré knihy? Filmy?

Až doposud jsem si všechny texty psal sám.

Inspirace pochází z mnoha různých míst, ale největší inspirací je pravděpodobně fantasy literatura. Vždycky mě fascinovala středověká fantasy, grimdark fikce, sci-fi, mytologie, historické tradice a poezie. Do procesu psaní si často nacházejí cestu i filmy, knihy a dokonce i historické události.

Nerad si pro inspiraci stanovuji striktní hranice. Pokud nějaký nápad zažehne mou fantazii a hodí se do světa, který budujeme, může se stát součástí písně. Do budoucna si nemyslím, že by se to mělo změnit. Spíše očekávám, že naše vlivy se v budoucích vydáních ještě rozšíří.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Především děkuji za milá slova. Existuje mnoho oddaných hudebníků, promotérů, labelů a fanoušků, kteří i přes všechny s tím spojené obtíže podporují undergroundovou hudbu.

Abych byl upřímný, asi nejsem ten nejlepší člověk, který by mohl podat úplný přehled o současné španělské death metalové scéně. V dnešní době se spíše soustředím na svou vlastní tvůrčí práci a nesleduji každé nové vydání nebo hnutí v undergroundu tak pozorně jako kdysi.

Zároveň si myslím, že je důležité, aby si každá kapela našla svůj vlastní hlas, spíše než aby se jen stala součástí scény nebo následovala trendy. Naším cílem nikdy nebylo zapadnout do konkrétního hnutí. Chceme si vybudovat vlastní identitu, spojit se s posluchači, kteří si to, co děláme, skutečně užívají, a nechat hudbu přirozeně se vyvíjet v průběhu času.

Pocházíte z Katalánska, což je oblast, destinace, do které jsem již několikrát zavítal. Krásná příroda, historie, ale také velmi milí lidé. Jak vaši muziku ovlivnilo místo, odkud pocházíte? Měl bys pro nás nějaký tip na dobrý klub, místo, které bych měl příště navštívit?

Děkuji! Katalánsko je skutečně krásné místo a i když bych neřekl, že naše místní kultura přímo ovlivňuje naši hudbu stejným způsobem, jako by tradiční lidová hudba mohla ovlivňovat jiné kapely, prostředí rozhodně hraje roli.

Žiji v malém městě a klid a ticho tohoto prostředí mi dává prostor k přemýšlení, psaní a komponování způsobem, který by ve velkém, přeplněném městě pravděpodobně nebyl možný. Myslím, že tento pocit samoty a reflexe si nevyhnutelně nachází cestu i do hudby.

Bohužel, náš region v průběhu let zažívá postupný úpadek míst s živou hudbou. Cestovní ruch se stal tak dominantním odvětvím, že mnoho kulturních prostor se potýká s přežitím a místní úřady se často více zajímají o ochranu jiných ekonomických zájmů. Je to škoda, protože tato místa jsou nezbytná pro udržení undergroundové hudby při životě.

Nicméně, pokud hledáte dobré místo k návštěvě, doporučil bych Undead Dark Club v barcelonské čtvrti Sants. Je to skvělé místo s opravdovým undergroundovým duchem.

A pokud byste chtěli vidět něco trochu jiného, ​​doporučil bych své rodné město Polinyà. Máme kostel starý přes tisíc let, který stále stojí s původními středověkými freskami na stěnách. Procházka uvnitř je jako návrat v čase a je to jedno z těch míst, která vám připomenou, kolik historie nás obklopuje, často skryté před očima.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit STENCH OF SORCERY, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Jak jsem již zmínil, Stench of Sorcery se ve skutečnosti nezrodili s úmyslem stát se pořádnou kapelou. Na začátku to byl prostě osobní projekt. Chtěl jsem si dokázat, co jsem schopen vytvořit po odchodu z předchozích kapel, a myslel jsem si, že to bude pravděpodobně to poslední, co v hudbě udělám. Naštěstí se to tak nevyvinulo.

Samozřejmě, v našem zvuku jsou některé velmi zjevné vlivy. Kapely jako Bolt Thrower, Benediction, Immortal a Death na nás všechny tak či onak zanechaly stopu. Ale s postupem času se naše škála vlivů stále rozšiřuje. V dnešní době se důležitými zdroji inspirace stali i umělci jako Opeth, Dream Theater a mnoho dalších.

Mohu říct, že nový materiál, na kterém momentálně pracujeme, jde o něco dál, než co jsme dosud udělali. Nemáme zájem se opakovat. Jsme velmi hrdí na The Palegold Menace a cítíme, že jsme s tímto albem dosáhli všeho, čeho jsme chtěli dosáhnout. Teď jsou dveře otevřené a ačkoliv death metal vždy zůstane součástí naší DNA, stále více se zajímáme o atmosféru, vyprávění příběhů, dynamiku a vytváření něčeho se silnější vlastní identitou.

Co se týče festivalů a turné, tak rozhodně. Rádi bychom měli možnost sdílet pódium s většími kapelami a oslovit nové publikum. Abych byl upřímný, v tuto chvíli je téměř každá kapela slavnější než my (smích). Ale jsme ambiciózní a nebojíme se mít velké sny. Pokud bychom měli příležitost hrát na velkých festivalech nebo jet na mezinárodní turné, bez váhání bychom se jí chopili.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Pravdou je, že momentálně nemáme žádný label ani nikoho, kdo by nás podporoval. Ve skutečnosti jsme ještě ani nevydali fyzické edice našeho nového LP, protože se nejdřív potřebujeme finančně zotavit. Samozřejmě, pokud by o to nějaký label měl zájem, určitě bychom byli otevřeni vydání fyzických kopií!

Jsme velkými fanoušky nákupu fyzických alb sami. Není nic lepšího než jít do obchodu s deskami a vychutnat si okamžik, kdy držíte v ruce album, které opravdu milujete, nebo které upoutalo vaši pozornost, a můžete si užít zážitek z čtení bookletu a vnímání obalu. Myslím, že v hudbě pomalu ztrácíme něco velmi důležitého: fyzický zážitek.

Co se týče koncertů, chodíme na ně docela často, ale osobně raději navštěvuji koncerty, na kterých mi opravdu záleží, než abych tam chodil jen tak pro sebe. Živé vystoupení si moc neužívám, pokud se s hudbou předem nepropojím prostřednictvím nahrávek.

 

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako STENCH OF SORCERY ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Upřímně řečeno, chybí mi doba, kdy si lidé kupovali fyzickou hudbu. To je něco, co rozhodně preferuji.

Abych byl upřímný, v dnešní době poslouchám velmi širokou škálu hudby, skoro víc než jen death metal, haha. Ale můžu říct, že když už death metal poslouchám, je to čistě proto, že si hudbu samotnou užívám, ne kvůli nějakému životnímu stylu nebo potřebě někomu něco dokazovat. Je to prostě něco, čeho si vážím.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají STENCH OF SORCERY v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Ke konci roku máme naplánováno několik koncertů. Zatím nemůžeme nic oznámit, ale vypadají velmi slibně. A samozřejmě stále pracujeme na nové hudbě a už jsme hluboko v procesu!

A všem našim fanouškům a podporovatelům: moc děkujeme za neustálý zájem a podporu. Opravdu to pro nás hodně znamená. A všem vydavatelstvím nebo promotérům: jsme vždy otevřeni novým příležitostem a spolupráci, takže se neváhejte ozvat.

A moc děkujeme, Jakube.

Na viděnou a buďte opatrní!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Palegold Menace“ zase narvat do hlavy!

středa 3. června 2026

Recenze/review - STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace (2026)


STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Otevírám staré rezavé dveře a vstupuji dovnitř. Ihned mě pohltí temnota a obejmou chladné, pevné pavučiny. Začne mě mrazit v zádech. Stoletá kobka, dosud ukrytá v ruinách starého hradu, vydala další ze svých svědectví. Byla tu kdysi mučírna, lidé zde umírali hladem, roztržení, zohavení, znásilnění. Ve jménu víry, ve jménu jediného boha. Poslech prvního dlouhohrajícího alba katalánských maniaků STENCH OF SORCERY vás vrátí po časové ose zpět.

Death metal v podání těchto tmářů je velmi propracovaný, melodický a zároveň surový a naléhavý. Když jsem slyšel nahrávku poprvé, musel jsem si sednout a jen jsem nábožně poslouchal. Strhla mě energie celé desky, zahalila mě do černého pláště a stal se ze mě cestovatel v čase. Cítil, vnímal jsem celým svým tělem i podvědomím, že tu mám co do činění s opravdu velmi zajímavou a dobře složenou a napsanou hudbou. Koneckonců, posuďte sami, poslechněte si ukázky. 


První, co vás doslova uhodí do obličeje, tak je zvuk. Podepsán je pod ním mistr Dan Swanö a Unisound Studio. Zvuk je masivní, ostrý, velmi dobře čitelný a dynamický. Dodává celé nahrávce další rozměr. Osobně se mi líbí i motiv na obalu, který se k muzice krásně hodí. Nejzajímavější je ale hudba samotná. Španělé ctí klasické death metalové postupy, zhlédli se v severské škole, ale přidávají velkou spoustu svých nápadů a hlavně melodií. Podupávám si nohou do rytmu, křičím spolu s kapelou do tmy, jednotlivé skladby se mi dostávají postupně pod kůži i do podvědomí. Každý song má v sobě motiv, který řeže do živého. Navíc, a to je pro mě jako vždy velmi důležité, je kapela opravdová, ryzí, uvěřitelná a naprosto autentická. Ne, najednou nejsem ve svém pokoji, ani nechodím ulicemi našeho města, jsem ve starých ruinách, ve kterých je do zdí otištěna bolest a utrpení. Určitě si prostudujte i texty, rozhodně stojí za to. Osobně se mi hrozně líbí i vokál, práce s hlasem Luís Vargas je jedním slovem vynikající. STENCH OF SORCERY letos přicházejí s albem, kterému nechybí vůbec nic. Jsou pro mě velkým překvapením i důkazem, že i v dnešní době můžete potkat v podzemí opravdu zajímavé kapely. "The Palegold Menace" je přesně tím druhem alba, které je na povrchu chladné a hoří zevnitř. Každým dalším poslechem roste a zadírá se mi hluboko pod kůži i do podvědomí. Otevírám staré rezavé dveře a vstupuji dovnitř. Ihned mě pohltí temnota a obejmou chladné, pevné pavučiny. Začne mě mrazit v zádech. Stoletá kobka, dosud ukrytá v ruinách starého hradu, vydala další ze svých svědectví. Na stěnách visí prašivé mrtvoly prokletých. Ano, teď už to vím, jsem zde správně. Brána do temnoty je otevřena! Syrový a chladný death metal, který vás provede naprostou tmou! Staré ruiny vydaly další děsivé svědectví! 


Asphyx says:

I open the old, rusty door and step inside. Darkness engulfs me at once, and cold, stiff cobwebs wrap around me. A chill runs down my spine. The century-old dungeon, long hidden within the ruins of the old castle, has revealed yet another of its secrets. This was once a torture chamber; people died here of starvation, torn apart, mutilated, raped. In the name of faith, in the name of the one true god. Listening to the first full-length album by the Catalan maniacs STENCH OF SORCERY will take you back in time.

The death metal delivered by these dark masters is highly sophisticated, melodic, yet raw and urgent. When I heard the recording for the first time, I had to sit down and just listen reverently. I was swept away by the energy of the entire album; it enveloped me in a black cloak, and I became a time traveler. I felt, I sensed with my whole body and subconscious, that I was dealing with truly very interesting and well-composed and written music. After all, judge for yourself listen to the samples. 


The first thing that literally hits you right in the face is the sound. It’s the work of master engineer Dan Swanö and Unisound Studio. The sound is massive, sharp, crystal-clear, and dynamic. It adds another dimension to the entire recording. Personally, I also like the cover art, which fits the music perfectly. But the most interesting part is the music itself. The Spaniards honor classic death metal techniques, drawing inspiration from the Nordic school, but they add a whole lot of their own ideas and, above all, melodies. I’m tapping my foot to the beat, screaming along with the band into the darkness, and the individual songs are gradually getting under my skin and into my subconscious. Every song has a motif that cuts to the quick. Moreover, and this is, as always, very important to me, the band is genuine, pure, believable, and completely authentic. No, suddenly I’m not in my room, nor am I walking the streets of our city; I’m in ancient ruins where pain and suffering are imprinted on the walls. Be sure to check out the lyrics as well they’re definitely worth it. Personally, I really love the vocals; Luís Vargas’s vocal delivery is, in a word, outstanding. STENCH OF SORCERY are releasing an album this year that has absolutely everything. They’re a huge surprise to me and proof that even today, you can still find truly interesting bands in the underground scene. "The Palegold Menace" is exactly the kind of album that’s cold on the surface but burns from within. With every listen, it grows on me and burrows deep under my skin and into my subconscious. I open an old, rusty door and step inside. Immediately, darkness engulfs me and cold, solid cobwebs wrap around me. A chill runs down my spine. A century-old dungeon, hitherto hidden in the ruins of an old castle, has revealed another of its secrets. The walls are hung with the dust-covered corpses of the damned. Yes, now I know for sure I’m in the right place. The gate to darkness is open! Raw and cold death metal that will guide you through utter darkness! The ancient ruins have revealed yet another terrifying testimony!


tracklist:
01. Fear Facer (The Palegold Menace) 
02. Stain Of Suspicion 
03. Here In The Dark 
04. Warden Of The Last Dawn Light 
05. The Stench Of Sorcery 
06. Alric's Deadly Omen 
07. Superstition 33: Eternal Demand 
08. Grudgeborn (Accursed Be He, The Doomwalker)

TWITTER