DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#Warside. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#Warside. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 21. května 2026

Interview - WARSIDE - Raw, massive, sharp, and unbridled death metal that will tear you to pieces!


Interview with death metal band from France - WARSIDE.

Answered Jérôme (bass), thank you!

Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026):

Ave WARSIDE! Greetings to the French underground. Let’s get straight to the point. You’ve just released your new album, “Cognitive Extinction,” which is literally packed with raw, gritty death metal. How did the album come together, and how do you feel about it? In what direction has WARSIDE evolved since your last EP, “The Enemy Inside”?

Cheers and thanks for the support! The first demo was actually ready by late 2022, but our European tours in 2023 and 2024 changed everything. The band hit a new level on the road, especially with Thomas joining us behind the kit, he brought a massive amount of precision and efficiency to our sound. When we got back from touring in 2024, I decided to scrap everything and start from scratch. I wanted to inject that raw live experience and Thomas's crushing performance into the new tracks. Compared to the EP, our goal was clear, we wanted a more organic and savage, far away from over-polished productions. We wanted the listener to feel the same violence we deliver on stage. It’s a raw Death Metal record, no bullshit, and we’re fuckin' happy of the result.


I’m listening to the album right now, and I have to say that this time it took me a while to really get into it. I popped the CD into my player and have been listening to it in the car. I really like the sound. It’s raw, organic, old school, brutal, and at the same time clear and easy to follow. It seems different from your previous recordings. Where did you record it, and who is responsible for the sound?

Thanks! We’re glad the production hits the mark. This time, we handled the recording of the guitars, bass, and vocals ourselves to keep total control over the vibe. For the drums, we wanted something massive and real, so they were tracked in-studio under the direction of Kevin Paradis. As for the final sound, the mixing was handled by a close friend, Thibault Bernard from Convulsound Studio in France. He really understood that we weren't looking for a over-produced sound, but something raw and punishing. We wanted that "in-your-face" live energy while keeping every element clear, and Thibault nailed it.

I think you’ll agree with me that the cover art sells the album. Who designed the new album cover? How did you come together, and what exactly is the motif meant to express in relation to the music?

The artwork was created by Jesus Lhysta (Rotted Artist). We already worked with him on our previous EP, and over the last five years, we’ve stayed in close contact, he’s become a personal friend of the band. It was a natural choice to bring him on board for this new record.The cover perfectly captures the savage and raw energy of our music. That central skull, with the third eye and the shattered jaw, is a direct visual translation of the "Cognitive Extinction" concept. It represents the intellectual decay and the dislocation of perception we describe in our lyrics. The mind is no longer a whole it’s fragmenting and collapsing under pressure. When I say the mind fragments, I mean we’re witnessing a massive intellectual regression. People are becoming nothing more than cattlemindless sheep stripped of their culture and critical thinking. The modern world is lobotomizing the masses through screens and constant pressure, turning humans into hollow shells that just follow the herd without questioning a single thing. It’s the death of the individual.


Your lyrics really caught my attention. I have several people around me who are truly consumed by screens, the internet, and social media and have become addicted. Where do you get inspiration for the lyrics? And who wrote them? Some of these people seem like zombies to me.

You’re spot on with the "zombie" comparison, that’s exactly what we’re seeing. Mathieu wrote most of the lyrics, except for "Synthetic Abyss", which I handled personally. We don’t have to look far for inspiration, it’s everywhere. Whether it’s at work, in our family lives, with our kids, or just looking at the news, we’re witnessing a massive intellectual regression.

People are losing the ability to argue, to reflect, or to even think for themselves. They’re becoming hollow shells, fed by screens and social media. Sometimes, seeing this level of sheep-like behavior and lack of culture is so frustrating it makes you want to throw a grenade...

I keep playing “Cognitive Extinction” over and over in my head, and I find myself thinking that what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal, brutal feeling. It seems like we’re cut from the same cloth. Who was and is actually your role model? Every musician started somewhere; there are role models that shaped their style. What were yours?

It’s cool to hear the "old-school" vibe resonates with you,that’s exactly where we come from. Very early on, around age 10 or 11, my models were guys like Dimebag Darrell, Lemmy, and Slash. It wasn't just the music; it was that raw, "don't give a fuck" Rock 'n' Roll attitude that spoke to me. That mindset has stuck with me ever since.

But the real turning point, the final stage of my "education," was seeing Dying Fetus live in the late '90s. It was the biggest slap in the face I’ve ever experienced. Right then, I knew this was the only music I wanted to play. I’ve been working at it with total passion for over 25 years now.

Today, if I had to pick the most inspiring and representative figure in Death Metal, it would definitely be Erik Rutan. His work ethic, his sound, and his dedication are the ultimate benchmarks for me.


What do you think of the current trend, prevalent mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, often incorporating things like saxophones and various keyboards into death metal, and generally pursuing a very complicated approach? Do you enjoy bands like that? For example, when I go to a concert and a band like that is performing, I’m confused. It feels like an exercise at a jazz school, but in the end, I don’t remember a thing. What about you and current trends in death metal?

I’ve come a long way regarding that. When we started Warside in 2018, I was just coming back from a long break where I’d completely cut ties with the music scene for personal reasons. When I got back into it, I discovered this "new" Death Metal you’re describing. At first, I was dead against it.

Nowadays, honestly, I don’t care as much, as long as the guys are cool and stay humble. Musically, there’s this constant race for instrumental technique, high-end gear, and chasing stream numbers or all that bullshit. But I’ve realized one thing hasn't changed, the stage.

You can release ultra-polished albums or YouTube videos with unplayable riffs, but the stage is the only truth. The power and authenticity of your music will always be judged there. I don't look at how technical or "original" a band is anymore, I look at their impact live. If I feel like a tank is rolling over my skull, I’m going to love that band, no matter what style of Death Metal they play.

If we go back to the beginning… What was actually the initial impulse that led you to form the band? And why death metal, specifically? It’s not exactly a style that would bring you great “fame.”

We do what we love, period. We couldn’t give a fuck about fame or notoriety. Back in the early 2000s, Vincent and I were in a band that was touring quite a bit in France, we shared the stage with bands like Gojira and Decapitated... That project ended in 2008, but we always told each other that one day, we’d pick up exactly where we left off. We both kept busy with our own projects, but in 2018, I finally reached out to him to launch Warside. Why Death Metal? Because it’s who we are. We love this music more than anything else. It’s not about "making it"; it’s about the raw energy and staying true to ourselves. It’s in our blood, and we wouldn't have it any other way.


You’re from France and you play extreme death metal. Our readers would definitely be interested in how the death metal scene works over there. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from you guys. Does that mean the scene is really strong over there right now? What about concerts how many people show up?

It’s true, France is producing a massive amount of high-quality bands right now. Some are touring heavily across Europe, Asia, and the US, the "French touch" in extreme music is definitely making its mark globally. Regarding the local scene, it depends on the lineup, but generally, people show up. In major cities, a solid Death Metal show can easily pull between 150 to 300 people. We also have some killer specialized festivals like Muscadeath or Brutal Swamp Fest, where you can see up to 600 or 800 fans gathering.

Your music shows that you’re influenced by both the American death metal school and old European bands. What about you as fans? Do you prefer classic death metal, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on WARSIDE.

My personal influences are definitely rooted in Classic Death Metal. I have a "Top 5" that serves as my permanent blueprint: Dying Fetus, Misery Index, Vomitory, Hate Eternal, and Suffocation. These bands defined the standard for me. That said, I’m also deeply influenced by bands like Vader, Aborted, Rotten Sound, and Blood Red Throne. I’ve always loved their energy, and they continue to shape my playing style today. Whether it’s the American groove and brutality or the European intensity, these bands are the core of Warside’s DNA.


How did you get started with music? And how did you get into death metal? Do you have any formal music training? What about your first concert? What about your first live performance, when you stood on stage?

I really got into music at 14 with my first high school band, and played my first show at 15. Back then, we were mostly playing covers of the Sex Pistols, the Ramones, and I think some AC/DC too. My real turning point came later, at 19, when I discovered Death Metal through that legendary Dying Fetus show. It was a total revelation. That’s when Vincent and I formed our first Death Metal band in 2003. We played our first gig that same year, and honestly, I’ve never changed lanes since. Once I tasted that level of brutality and power, there was no turning back. It’s been my life for over 20 years.

We’re nearing the end of our interview, and I always like to ask a slightly philosophical question. How would you define death metal, and what does it mean to you? I don’t mean the technical aspects of playing, but rather what it gives you, what it takes from you, and how you perceive it in relation to the fans.

For me, Death Metal is pure, raw energy,completely stripped of any bullshit or pretension. It’s the only medium that allows us to channel and express our deepest, most sincere rage. But beyond the music, it’s a powerful human adventure. Every person you meet in this scene, whether they are musicians or fans, has a unique story to tell. There’s a level of brotherhood and authenticity here that you don’t find anywhere else.

On a personal level, I’ve always said that this music is my therapy. When I’m on stage or in studio, I let the beast out. It’s a primal release. After every show, I feel like I’ve "reset" my animal side back to zero. Playing the most brutal music possible is what allows me to stay "civilized" and balanced in my daily life. Without this outlet, I’d probably be a much more dangerous person to be around. It’s a shared catharsis that goes far beyond just "playing for fans." Whether you’re on stage, behind the soundboard, or in the pit, we’re all there for the same reason. It’s a collective exorcism. In those moments, we aren't just playing notes or listening to songs; It’s a communal release that keeps us all sane.

What does WARSIDE have planned for the coming months? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

First off, I want to give a massive thanks to everyone who supports our vision every single day. Right now, our main focus is the launch of "Cognitive Extinction". We have about ten shows lined up across France for 2026, and we're grinding behind the scenes to prepare a tour for early 2027.

Our goal is simple, to take this album as far as possible, to travel !

See you on the road!

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. Now let’s let the music do the talking. I’m going to put on “Cognitive Extinction” and crank it up loud! I wish you all the best with the new release and hope everything goes well in your personal lives too. Thank you!

Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - WARSIDE - Surový, masivní, ostrý a nespoutaný death metal, který vás roztrhá na kusy!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - WARSIDE.

Odpovídal Jérôme (basa), děkujeme!

Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026):

Ave WARSIDE! Zdravím do francouzského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Cognitive Extinction“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se WARSIDE od minulého EP "The Enemy Inside" posunuli?

Díky za podporu! První demo bylo vlastně hotové koncem roku 2022, ale naše evropská turné v letech 2023 a 2024 všechno změnila. Kapela se na turné posunula na novou úroveň, zejména s Thomasem, který se k nám připojil na bicí, a ten do našeho zvuku vnesl obrovské množství preciznosti a efektivity. Když jsme se v roce 2024 vrátili z turné, rozhodl jsem se všechno zahodit a začít od nuly. Chtěl jsem do nových skladeb vnést ten syrový živý zážitek a Thomasův drtivý výkon. Ve srovnání s EP byl náš cíl jasný, chtěli jsme organičtější a divočejší skladbu, daleko od přehnaně vyleštěné produkce. Chtěli jsme, aby posluchač cítil stejnou násilnost, jakou předvádíme na pódiu. Je to syrová death metalová deska, žádné kecy, a s výsledkem jsme zatraceně spokojení.


Právě album poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi proniklo do krve. Narval jsem si nahrávku do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový, brutální a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích nahrávek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Díky! Jsme rádi, že se produkce trefila do černého. Tentokrát jsme si nahrávání kytar, basy a vokálů zajistili sami, abychom měli naprostou kontrolu nad atmosférou. U bicích jsme chtěli něco masivního a skutečného, ​​takže byly nahrané ve studiu pod vedením Kevina Paradise. Co se týče finálního zvuku, o mixáž se postaral náš blízký přítel Thibault Bernard z Convulsound Studia ve Francii. Opravdu chápal, že nehledáme přehnaně produkovaný zvuk, ale něco syrového a drsného. Chtěli jsme živou energii, která vám „dojde do očí“, a zároveň zachovat každý prvek čistý, a Thibault to zvládl.

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Kdo je autorem k nové desce? Jak jste se dali dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Obal alba vytvořil Jesus Lhysta (Rotted Artist). S ním jsme již spolupracovali na našem předchozím EP a během posledních pěti let jsme zůstali v úzkém kontaktu, stal se osobním přítelem kapely. Bylo přirozené ho přizvat i k nové desce. Obal dokonale zachycuje divokou a syrovou energii naší hudby. Ta centrální lebka s třetím okem a roztříštěnou čelistí je přímým vizuálním překladem konceptu „kognitivního vyhynutí“. Představuje intelektuální úpadek a narušení vnímání, které popisujeme v našich textech. Mysl už není celek, fragmentuje se a hroutí se pod tlakem. Když říkám fragmentace mysli, myslím tím, že jsme svědky masivní intelektuální regrese. Lidé se stávají jen dobytkem – bezduchými ovcemi zbavenými kultury a kritického myšlení. Moderní svět lobotomizuje masy skrze obrazovky a neustálý tlak a mění lidi v prázdné skořápky, které jen následují stádo, aniž by se na cokoli zeptali. Je to smrt jednotlivce.


Vaše texty mě opravdu zaujaly. Mám ve svém okolí několik lidí, kteří jsou obrazovkami, internetem, sociálními sítěmi opravdu pohlceni a stali se závislými. Kde pro texty berete inspiraci? A kdo je jejich autorem? Mě někteří jedinci připadají jako zombie.

S tím přirovnáním k „zombie“ máš naprostou pravdu, přesně to vidíme. Většinu textů napsal Mathieu, kromě „Synthetic Abyss“, kterou jsem napsal osobně. Inspiraci nemusíme hledat daleko, je všude. Ať už v práci, v rodině, s dětmi nebo jen při sledování zpráv, jsme svědky masivního intelektuálního úpadku.

Lidé ztrácejí schopnost argumentovat, reflektovat nebo dokonce myslet samostatně. Stávají se prázdnými skořápkami, které se živí obrazovkami a sociálními médii. Někdy je pohled na tuto úroveň ovčího chování a nedostatku kultury tak frustrující, že se ti chce hodit granát...

Dávám si „Cognitive Extinction“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový, brutální feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Je skvělé slyšet, jak s tebou rezonuje ta „oldschoolová“ atmosféra, přesně odtud pocházíme. Už velmi brzy, kolem 10 nebo 11 let, byli mými vzory kluci jako Dimebag Darrell, Lemmy a Slash. Nebyla to jen hudba; byl to ten syrový, „je mi to fuk“ rock 'n' rollový přístup, který na mě mluvil. Toto smýšlení mi utkvělo v paměti dodnes.

Ale skutečným zlomem, poslední fází mého „vzdělávání“, bylo vidět Dying Fetus naživo koncem 90. let. Byla to největší facka, jakou jsem kdy zažil. V tu chvíli jsem věděl, že je to jediná hudba, kterou chci hrát. Pracuji na ní s naprostou vášní už přes 25 let.

Kdybych dnes měl vybrat nejinspirativnější a nejreprezentativnější postavu death metalu, byl by to rozhodně Erik Rutan. Jeho pracovní morálka, jeho zvuk a jeho odhodlání jsou pro mě konečným měřítkem.


Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

V tomto ohledu jsem ušel dlouhou cestu. Když jsme v roce 2018 zakládali Warside, zrovna jsem se vracel z dlouhé pauzy, kdy jsem z osobních důvodů úplně přerušil vazby na hudební scénu. Když jsem se k tomu vrátil, objevil jsem tenhle „nový“ death metal, který popisuješ. Zpočátku jsem byl proti němu naprosto nesouhlasný.

Dnes už mi to, upřímně řečeno, tolik nevadí, hlavně když jsou kluci v pohodě a zůstávají skromní. Hudebně je tu neustálý závod o instrumentální techniku, špičkové vybavení a honění se za čísly streamů nebo takovými kravinami. Ale uvědomil jsem si, že jedna věc se nezměnila, pódium.

Můžete vydávat ultra-propracovaná alba nebo videa na YouTube s nehratelnými riffy, ale pódium je jediná pravda. Síla a autenticita vaší hudby se bude vždycky posuzovat tam. Už se nedívám na to, jak je kapela technická nebo „originální“, dívám se na její dopad naživo. Pokud mám pocit, že mi po lebce převaluje tank, budu tu kapelu milovat, bez ohledu na to, jaký styl death metalu hrají.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Děláme, co milujeme, tečka. Sláva nebo proslulost nám byly úplně u prdele. Začátkem prvního desetiletí prvního desetiletí jsme s Vincentem hráli v kapele, která hodně koncertovala po Francii, sdíleli jsme pódium s kapelami jako Gojira a Decapitated... Ten projekt skončil v roce 2008, ale vždycky jsme si říkali, že jednoho dne navážeme přesně tam, kde jsme skončili. Oba jsme se věnovali svým vlastním projektům, ale v roce 2018 jsem ho konečně oslovil, aby založil Warside. Proč Death Metal? Protože to je to, kým jsme. Milujeme tuhle hudbu víc než cokoli jiného. Nejde o to „to udělat“, jde o syrovou energii a zůstat věrní sami sobě. Máme to v krvi a nechtěli bychom to jinak.


Pocházíte z Francie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Je pravda, že Francie v současnosti produkuje obrovské množství kvalitních kapel. Některé z nich silně koncertují po Evropě, Asii a USA, „francouzský nádech“ v extrémní hudbě se rozhodně projevuje globálně. Co se týče místní scény, záleží na sestavě, ale obecně se lidé dostaví. Ve velkých městech může solidní death metalová show snadno přilákat 150 až 300 lidí. Máme také několik skvělých specializovaných festivalů jako Muscadeath nebo Brutal Swamp Fest, kde se sejde až 600 nebo 800 fanoušků.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na WARSIDE největší vliv.

Mé osobní vlivy jsou rozhodně zakořeněny v klasickém death metalu. Mám „Top 5“, která mi slouží jako trvalý plán: Dying Fetus, Misery Index, Vomitory, Hate Eternal a Suffocation. Tyto kapely pro mě definovaly standard. Nicméně mě také hluboce ovlivnily i kapely jako Vader, Aborted, Rotten Sound a Blood Red Throne. Vždycky jsem miloval jejich energii a dodnes formují můj styl hraní. Ať už je to americký groove a brutalita nebo evropská intenzita, tyto kapely jsou jádrem DNA Warside.


Jak jsi ty začínal s muzikou? A jak ses dostal k death metalu? Máš nějaké hudební vzdělání? Co první koncert? Co první živé vystoupení, kdy jsi stál na pódiu?

K hudbě jsem se opravdu dostal ve 14 letech se svou první středoškolskou kapelou a svůj první koncert jsem odehrál v 15. Tehdy jsme většinou hráli covery Sex Pistols, Ramones a myslím, že i něco od AC/DC. Můj skutečný zlom nastal později, v 19 letech, když jsem objevil death metal prostřednictvím té legendární show Dying Fetus. Bylo to naprosté zjevení. Tehdy jsme s Vincentem v roce 2003 založili naši první death metalovou kapelu. V témže roce jsme odehráli náš první koncert a upřímně řečeno, od té doby jsem nikdy nezměnil směr. Jakmile jsem okusil tu úroveň brutality a síly, nebylo cesty zpět. Je to můj život už přes 20 let.

Blížíme se k závěru našeho rozhovoru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům.

Pro mě je death metal čistá, syrová energie, zcela zbavená jakýchkoli keců a předstírání. Je to jediné médium, které nám umožňuje usměrňovat a vyjadřovat naši nejhlubší a nejupřímnější zuřivost. Ale kromě hudby je to silné lidské dobrodružství. Každý člověk, kterého v této scéně potkáte, ať už jsou to hudebníci nebo fanoušci, má k dispozici jedinečný příběh. Je zde úroveň bratrství a autenticity, kterou nikde jinde nenajdete.

Na osobní úrovni jsem vždycky říkal, že tato hudba je mou terapií. Když jsem na pódiu nebo ve studiu, vypouštím ven bestii. Je to prvotní uvolnění. Po každém koncertě mám pocit, jako bych „resetoval“ svou zvířecí stránku zpět na nulu. Hraní té nejbrutálnější možné hudby mi umožňuje zůstat „civilizovaný“ a vyrovnaný v mém každodenním životě. Bez tohoto ventilu bych byl pravděpodobně mnohem nebezpečnějším člověkem. Je to sdílená katarze, která jde daleko za hranice pouhého „hraní pro fanoušky“. Ať už jste na pódiu, za ozvučnou deskou nebo v boxu, všichni jsme tam ze stejného důvodu. Je to kolektivní exorcismus. V takových chvílích nehrajeme jen noty nebo neposloucháme písně; je to společné uvolnění, které nás všechny udržuje při smyslech.

Co chystají WARSIDE v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

V první řadě bych chtěl obrovsky poděkovat všem, kteří naši vizi každý den podporují. Momentálně se zaměřujeme především na vydání alba „Cognitive Extinction“. Na rok 2026 máme naplánovaných asi deset koncertů po celé Francii a v zákulisí usilovně pracujeme na přípravě turné na začátek roku 2027.

Náš cíl je jednoduchý, dotáhnout toto album co nejdál, cestovat!

Uvidíme se na cestách!

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Cognitive Extinction a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 3. května 2026

Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026)


WARSIDE - Cognitive Extinction
CD 2026, Gruesome Records

for english please scroll down

Už od dětství trávil většinu času u obrazovek. Zabíjel ve hrách děsivá monstra, sledoval krásné ženy, které dělaly věci, o kterých se vám ani nesní. Mučil nevinné, sbíral body za to, že někomu ubližuje. Dospěl a začalo ho zajímat, jaké to je, udělat všechny ty hnusné věci reálně. Když to zkusil poprvé, tak ucítil pradávný pach krve. Nůž byl jeho nejlepším společníkem. Absolutně chladný, v přímém kontaktu bez emocí. Stal se hvězdou, píšou se o něm knihy, zatímco pozůstalí pláčou ve stínu.

WARSIDE jsou death metalová kapela z Francie, která hraje surově, upřímně, ostře a divoce. Témata jejich textů jsou aktuální, týkající se naší psychiky ovlivněné tisíci hodinami u obrazovek, na sociálních sítích, mimo realitu. Pro mě osobně je to velmi zajímavé, protože to, co vidím poslední roky ve svém okolí, tak mě upřímně děsí. Konečně to také někdo pojmenoval. 


Co jsem pochopil, tak kapela od minulého EP "The Enemy Inside" změnila sestavu a stala se přímočařejší. Má syrovější a masivnější zvuk, útočí rovnou na solar plexus. Nové album jsem poslouchal již několik dní a začal si všímat prázdných obličejů lidí v městské hromadné dopravě. Působili na jako nějaké šílené zombie, závislé na imaginárních myšlenkách někoho jiného. Jakoby už dávno začala apokalypsa a někdo je ovládal na dálku. Pokud bych potom měl k někomu styl WARSIDE přirovnat, tak bych volil jména jako VOMITORY, MISERY INDEX, DYING FETUS, ABORTED, CRIMINAL ELEMENT. Zkrátka a dobře, pánové se s tím moc nepářou, jsou ostří a nekompromisní. Každý riff se vám zadře pod kůži, jako nějaký hřeb, každá melodie vám propláchne mozek kyselinou. Skladby jsou navíc velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, tlak a takovou tu pradávnou energii a touhu ničit hudbou. Nová nahrávka "Cognitive Extinction" na mě funguje ve všech bodech obhajoby. Rád se k ní vracím, rvu si ji do hlavy pokaždé, když mě začne současný svět štvát, když se ve mě nakumuluje takový ten zdravý vztek, frustrace a bezmoc. Líbí se mi melodie, jednotlivé nápady, motivy, celková atmosféra alba. Připadá mi a jsem si s tím naprosto jistý, že nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Vypínám televizi, počítač, zahazuji mobilní telefon a přidávám na svém přehrávači hlasitost. Novinka na mě působí jako srážka s náklaďákem naloženým kostmi, lebkami a těly těch, kteří byli ve virtuální realitě prokleti. Za sebe, za starého prašivého psa, který se toulá v katakombách již několik dekád, vám mohu tuhle nahrávku jenom doporučit. Hoří totiž zevnitř! Surový, masivní, ostrý a nespoutaný death metal, který vás roztrhá na kusy! Album ostré jako břitva!


Asphyx says:

Ever since childhood, he had spent most of his time in front of screens. He killed terrifying monsters in games and watched beautiful women do things you wouldn’t even dream of. He tortured the innocent and earned points for hurting others. He grew up and became curious about what it would be like to do all those vile things in real life. When he tried it for the first time, he smelled the ancient scent of blood. The knife was his best companion. Utterly cold, in direct contact, devoid of emotion. He became a star; books are written about him, while the bereaved weep in the shadows.

WARSIDE is a death metal band from France that plays raw, honest, sharp, and wild. The themes of their lyrics are timely, addressing our psyche influenced by thousands of hours spent in front of screens, on social media, detached from reality. For me personally, this is very interesting because what I’ve seen around me in recent years honestly terrifies me. Finally, someone has put a name to it. 


From what I understand, the band has changed its lineup since their last EP, "The Enemy Inside", and has become more direct. They have a rawer, more massive sound that hits you right in the solar plexus. I’ve been listening to the new album for a few days now and have started noticing the blank expressions on people’s faces on public transportation. They seemed like some kind of crazy zombies, addicted to someone else’s imaginary thoughts. As if the apocalypse had begun long ago and someone was controlling them remotely. If I were to compare WARSIDE’s style to anyone, I’d pick names like VOMITORY, MISERY INDEX, DYING FETUS, ABORTED, CRIMINAL ELEMENT. In short, these guys don’t mess around; they’re sharp and uncompromising. Every riff digs under your skin like a nail, every melody washes your brain with acid. The songs are also very well written; they have the necessary drive, power, intensity, and that primal energy and desire to destroy through music. The new album "Cognitive Extinction" works for me on every level. I love coming back to it; I play it on repeat whenever the modern world starts to get on my nerves, whenever that healthy mix of anger, frustration, and helplessness builds up inside me. I love the melodies, the individual ideas, the themes, and the overall atmosphere of the album. It seems to me and I’m absolutely certain of this that nothing is missing, nor is anything superfluous. I turn off the TV, the computer, toss my cell phone aside, and crank up the volume on my player. This new release hits me like a collision with a truck loaded with bones, skulls, and the bodies of those cursed in virtual reality. Speaking for myself, an old mangy dog who’s been wandering the catacombs for decades, I can only recommend this recording to you. It’s burning from the inside! Raw, massive, sharp, and unbridled death metal that will tear you to pieces! An album as sharp as a razor!



tracklist:
1. Mind Fracture
2. Synaptic Decay
3. Neurocide
4. Invasive Thoughts
5. Synthetic Abyss
6. Visceral
7. Thirst for Rot
8. Cognitive Extinction

band:
Vincent Morelle - Guitars
Jérôme Camus - Bass
Thômas Jarret - Drums
Mathieu Jarret - Vocals




TWITTER