Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - WARSIDE.
Odpovídal Jérôme (basa), děkujeme!
Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026):
Ave WARSIDE! Zdravím do francouzského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Cognitive Extinction“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se WARSIDE od minulého EP "The Enemy Inside" posunuli?
Díky za podporu! První demo bylo vlastně hotové koncem roku 2022, ale naše evropská turné v letech 2023 a 2024 všechno změnila. Kapela se na turné posunula na novou úroveň, zejména s Thomasem, který se k nám připojil na bicí, a ten do našeho zvuku vnesl obrovské množství preciznosti a efektivity. Když jsme se v roce 2024 vrátili z turné, rozhodl jsem se všechno zahodit a začít od nuly. Chtěl jsem do nových skladeb vnést ten syrový živý zážitek a Thomasův drtivý výkon. Ve srovnání s EP byl náš cíl jasný, chtěli jsme organičtější a divočejší skladbu, daleko od přehnaně vyleštěné produkce. Chtěli jsme, aby posluchač cítil stejnou násilnost, jakou předvádíme na pódiu. Je to syrová death metalová deska, žádné kecy, a s výsledkem jsme zatraceně spokojení.
Právě album poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi proniklo do krve. Narval jsem si nahrávku do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový, brutální a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích nahrávek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?
Díky! Jsme rádi, že se produkce trefila do černého. Tentokrát jsme si nahrávání kytar, basy a vokálů zajistili sami, abychom měli naprostou kontrolu nad atmosférou. U bicích jsme chtěli něco masivního a skutečného, takže byly nahrané ve studiu pod vedením Kevina Paradise. Co se týče finálního zvuku, o mixáž se postaral náš blízký přítel Thibault Bernard z Convulsound Studia ve Francii. Opravdu chápal, že nehledáme přehnaně produkovaný zvuk, ale něco syrového a drsného. Chtěli jsme živou energii, která vám „dojde do očí“, a zároveň zachovat každý prvek čistý, a Thibault to zvládl.
Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Kdo je autorem k nové desce? Jak jste se dali dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?
Obal alba vytvořil Jesus Lhysta (Rotted Artist). S ním jsme již spolupracovali na našem předchozím EP a během posledních pěti let jsme zůstali v úzkém kontaktu, stal se osobním přítelem kapely. Bylo přirozené ho přizvat i k nové desce. Obal dokonale zachycuje divokou a syrovou energii naší hudby. Ta centrální lebka s třetím okem a roztříštěnou čelistí je přímým vizuálním překladem konceptu „kognitivního vyhynutí“. Představuje intelektuální úpadek a narušení vnímání, které popisujeme v našich textech. Mysl už není celek, fragmentuje se a hroutí se pod tlakem. Když říkám fragmentace mysli, myslím tím, že jsme svědky masivní intelektuální regrese. Lidé se stávají jen dobytkem – bezduchými ovcemi zbavenými kultury a kritického myšlení. Moderní svět lobotomizuje masy skrze obrazovky a neustálý tlak a mění lidi v prázdné skořápky, které jen následují stádo, aniž by se na cokoli zeptali. Je to smrt jednotlivce.
Vaše texty mě opravdu zaujaly. Mám ve svém okolí několik lidí, kteří jsou obrazovkami, internetem, sociálními sítěmi opravdu pohlceni a stali se závislými. Kde pro texty berete inspiraci? A kdo je jejich autorem? Mě někteří jedinci připadají jako zombie.
S tím přirovnáním k „zombie“ máš naprostou pravdu, přesně to vidíme. Většinu textů napsal Mathieu, kromě „Synthetic Abyss“, kterou jsem napsal osobně. Inspiraci nemusíme hledat daleko, je všude. Ať už v práci, v rodině, s dětmi nebo jen při sledování zpráv, jsme svědky masivního intelektuálního úpadku.
Lidé ztrácejí schopnost argumentovat, reflektovat nebo dokonce myslet samostatně. Stávají se prázdnými skořápkami, které se živí obrazovkami a sociálními médii. Někdy je pohled na tuto úroveň ovčího chování a nedostatku kultury tak frustrující, že se ti chce hodit granát...
Dávám si „Cognitive Extinction“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový, brutální feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?
Je skvělé slyšet, jak s tebou rezonuje ta „oldschoolová“ atmosféra, přesně odtud pocházíme. Už velmi brzy, kolem 10 nebo 11 let, byli mými vzory kluci jako Dimebag Darrell, Lemmy a Slash. Nebyla to jen hudba; byl to ten syrový, „je mi to fuk“ rock 'n' rollový přístup, který na mě mluvil. Toto smýšlení mi utkvělo v paměti dodnes.
Ale skutečným zlomem, poslední fází mého „vzdělávání“, bylo vidět Dying Fetus naživo koncem 90. let. Byla to největší facka, jakou jsem kdy zažil. V tu chvíli jsem věděl, že je to jediná hudba, kterou chci hrát. Pracuji na ní s naprostou vášní už přes 25 let.
Kdybych dnes měl vybrat nejinspirativnější a nejreprezentativnější postavu death metalu, byl by to rozhodně Erik Rutan. Jeho pracovní morálka, jeho zvuk a jeho odhodlání jsou pro mě konečným měřítkem.
Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?
V tomto ohledu jsem ušel dlouhou cestu. Když jsme v roce 2018 zakládali Warside, zrovna jsem se vracel z dlouhé pauzy, kdy jsem z osobních důvodů úplně přerušil vazby na hudební scénu. Když jsem se k tomu vrátil, objevil jsem tenhle „nový“ death metal, který popisuješ. Zpočátku jsem byl proti němu naprosto nesouhlasný.
Dnes už mi to, upřímně řečeno, tolik nevadí, hlavně když jsou kluci v pohodě a zůstávají skromní. Hudebně je tu neustálý závod o instrumentální techniku, špičkové vybavení a honění se za čísly streamů nebo takovými kravinami. Ale uvědomil jsem si, že jedna věc se nezměnila, pódium.
Můžete vydávat ultra-propracovaná alba nebo videa na YouTube s nehratelnými riffy, ale pódium je jediná pravda. Síla a autenticita vaší hudby se bude vždycky posuzovat tam. Už se nedívám na to, jak je kapela technická nebo „originální“, dívám se na její dopad naživo. Pokud mám pocit, že mi po lebce převaluje tank, budu tu kapelu milovat, bez ohledu na to, jaký styl death metalu hrají.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Děláme, co milujeme, tečka. Sláva nebo proslulost nám byly úplně u prdele. Začátkem prvního desetiletí prvního desetiletí jsme s Vincentem hráli v kapele, která hodně koncertovala po Francii, sdíleli jsme pódium s kapelami jako Gojira a Decapitated... Ten projekt skončil v roce 2008, ale vždycky jsme si říkali, že jednoho dne navážeme přesně tam, kde jsme skončili. Oba jsme se věnovali svým vlastním projektům, ale v roce 2018 jsem ho konečně oslovil, aby založil Warside. Proč Death Metal? Protože to je to, kým jsme. Milujeme tuhle hudbu víc než cokoli jiného. Nejde o to „to udělat“, jde o syrovou energii a zůstat věrní sami sobě. Máme to v krvi a nechtěli bychom to jinak.
Pocházíte z Francie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Je pravda, že Francie v současnosti produkuje obrovské množství kvalitních kapel. Některé z nich silně koncertují po Evropě, Asii a USA, „francouzský nádech“ v extrémní hudbě se rozhodně projevuje globálně. Co se týče místní scény, záleží na sestavě, ale obecně se lidé dostaví. Ve velkých městech může solidní death metalová show snadno přilákat 150 až 300 lidí. Máme také několik skvělých specializovaných festivalů jako Muscadeath nebo Brutal Swamp Fest, kde se sejde až 600 nebo 800 fanoušků.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na WARSIDE největší vliv.
Mé osobní vlivy jsou rozhodně zakořeněny v klasickém death metalu. Mám „Top 5“, která mi slouží jako trvalý plán: Dying Fetus, Misery Index, Vomitory, Hate Eternal a Suffocation. Tyto kapely pro mě definovaly standard. Nicméně mě také hluboce ovlivnily i kapely jako Vader, Aborted, Rotten Sound a Blood Red Throne. Vždycky jsem miloval jejich energii a dodnes formují můj styl hraní. Ať už je to americký groove a brutalita nebo evropská intenzita, tyto kapely jsou jádrem DNA Warside.
Jak jsi ty začínal s muzikou? A jak ses dostal k death metalu? Máš nějaké hudební vzdělání? Co první koncert? Co první živé vystoupení, kdy jsi stál na pódiu?
K hudbě jsem se opravdu dostal ve 14 letech se svou první středoškolskou kapelou a svůj první koncert jsem odehrál v 15. Tehdy jsme většinou hráli covery Sex Pistols, Ramones a myslím, že i něco od AC/DC. Můj skutečný zlom nastal později, v 19 letech, když jsem objevil death metal prostřednictvím té legendární show Dying Fetus. Bylo to naprosté zjevení. Tehdy jsme s Vincentem v roce 2003 založili naši první death metalovou kapelu. V témže roce jsme odehráli náš první koncert a upřímně řečeno, od té doby jsem nikdy nezměnil směr. Jakmile jsem okusil tu úroveň brutality a síly, nebylo cesty zpět. Je to můj život už přes 20 let.
Blížíme se k závěru našeho rozhovoru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům.
Pro mě je death metal čistá, syrová energie, zcela zbavená jakýchkoli keců a předstírání. Je to jediné médium, které nám umožňuje usměrňovat a vyjadřovat naši nejhlubší a nejupřímnější zuřivost. Ale kromě hudby je to silné lidské dobrodružství. Každý člověk, kterého v této scéně potkáte, ať už jsou to hudebníci nebo fanoušci, má k dispozici jedinečný příběh. Je zde úroveň bratrství a autenticity, kterou nikde jinde nenajdete.
Na osobní úrovni jsem vždycky říkal, že tato hudba je mou terapií. Když jsem na pódiu nebo ve studiu, vypouštím ven bestii. Je to prvotní uvolnění. Po každém koncertě mám pocit, jako bych „resetoval“ svou zvířecí stránku zpět na nulu. Hraní té nejbrutálnější možné hudby mi umožňuje zůstat „civilizovaný“ a vyrovnaný v mém každodenním životě. Bez tohoto ventilu bych byl pravděpodobně mnohem nebezpečnějším člověkem. Je to sdílená katarze, která jde daleko za hranice pouhého „hraní pro fanoušky“. Ať už jste na pódiu, za ozvučnou deskou nebo v boxu, všichni jsme tam ze stejného důvodu. Je to kolektivní exorcismus. V takových chvílích nehrajeme jen noty nebo neposloucháme písně; je to společné uvolnění, které nás všechny udržuje při smyslech.
Co chystají WARSIDE v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…
V první řadě bych chtěl obrovsky poděkovat všem, kteří naši vizi každý den podporují. Momentálně se zaměřujeme především na vydání alba „Cognitive Extinction“. Na rok 2026 máme naplánovaných asi deset koncertů po celé Francii a v zákulisí usilovně pracujeme na přípravě turné na začátek roku 2027.
Náš cíl je jednoduchý, dotáhnout toto album co nejdál, cestovat!
Uvidíme se na cestách!
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Cognitive Extinction a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!
Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.jpg)
