Husman Fest představuje svou finální soupisku pro rok 2025. V tradičním termínu 19. července se v západočeském Tachově opět sejde vybraná společnost kapel, které potěší především milovníky deathmetalové klasiky a moderny, chybět však nebudou ani zástupci jiných stylů. Do čela festivalu se letos postaví němečtí oldschool deathoví řezníci FLESHCRAWL a slovenští atmosferici DOOMAS.
FLESHCRAWL patří k tomu nejlepšímu, co německá oldschool deathová škola nabízí. Jejich diskografie čítá devět dlouhohrajících desek a každá z nich je skutečnou pochoutkou pro deathmetalové maniaky – ať už zmíníme vynikající debut "Descend into the Absurd" (1992), brutální "As Blood Rains from the Sky – We Walk the Path of Endless Fire" (2000) nebo dosud poslední studiovku "Into the Catacombs of Flesh" (2019), která je plná potlačovaného hněvu umocněného třiceti lety zkušeností. FLESHCRAWL se samozřejmě mají čile k světu taktéž na koncertní frontě, přičemž jsou častými návštěvníky i v České republice. Svými nekompromisními koncerty si u nás vybudovali solidní fanouškovskou základnu, která bude mít možnost vidět své oblíbence i na Husman Festu.
Také slovenští DOOMAS u nás vystoupí vůbec poprvé. Jejich aktuální hudební projev je perfektně vyváženou kombinací death a doom metalu, ve které narazíte na atmosférické blackmetalové prvky. DOOMAS na posledních studiových počinech prozkoumávají nejtemnější hlubiny mysteriózního světa H. P. Lovecrafta, takže se můžete spolehnout, že o zlověstná poselství nebude letos na Husmanu nouze.
Mezi další zvučné jméno naší soupisky patří českobudějovická grindová legenda INGROWING, která po dlouhých letech chystá novou dlouhohrající desku. Pro milovníky deathové klasiky máme připravené zombie komando SECTESY a pořádný nářez bez zbytečných příkras chystají i thrash-death-groovemetaloví HORRIBLE CREATURES.
Ani letos pak nebudou chybět domácí NEUROTIC MACHINERY, kteří celou akci pořadatelsky zaštiťují. Jejich technicky pojatý death metal již spadá spíše do moderního deathového proudu. Na moderní strunu brnknou také pražští blackened deathoví SECRET OF DARKNESS nebo oblíbení melodeathoví F.O.B. z jižních Čech. Na metalcorové vlně se pak svezeme ve společnosti pražských NOISEBLEED, které nedávno posílila fenomenální zpěvačka Dahlien, a plzeňských NOTHING LEFT TO SAY. Na rozmanitosti pak dodají takřka domácí OBJECT, kteří se věnují moderně pojatému progressive metalu.
Kromě vytříbeného line-upu se návštěvníci mohou těšit i na další tradiční atributy Husman Festu, mezi něž patří přátelská atmosféra, profi zvuk, krásné festivalové zázemí a dobré jídlo a pití.
Veškeré aktuální dění sledujte na oficiálním Facebooku.
Opravdu se mohou stát z průměrných, obyčejných lidí symboly zla? Tuhle otázku si kladl ve své skvělé knize Luciferův efekt Philip Zimbardo a přemýšlím nad ní i já, když každý den vstávám do práce a sleduji poslední roky dění kolem sebe. Jakoby se něco změnilo, jakoby nad námi visel podivně černý mrak. Možná už Bafomet čeká na poslední pokyn, aby znovu vstoupil na svět. Ukázal nám svoji pravou tvář. Představuji si jej jako některé ze svých kolegů z práce s hezkou upravenou vizáží, uvnitř zkažené a zlé. Dost ale bylo stěžování, dnes je neděle a nechci, aby se stala nudou. I když narovinu, někdy se nudím docela rád.
Jednou za čas zkrátka potřebuji vyčistit hlavu, ujistit se, že někde je ještě svět v pořádku. Měl jsem to tak ve svém mládí a mám to tak dodnes. Líbí se mi, že je na koncertech vše ohlodáno na kost, že vzduchem létá napětí, radost. Jakoby pod pódiem neměl nikdo žádnou masku a každý tu byl jen sám za sebe. Připravím si tedy doma foťák, nabiju baterie, vyberu hotovost a vydám se do plzeňského Parlamentu, toho času místa, kde dosud žije opravdový metalový underground. Čekají mě dvě divoké kapely ostré jako břitva. Přesně podle mého gusta.
Sestupuji po schodech dolů a těším se jak na pivo, tak na muziku. Už dávno jsem si všiml, že jsou zde všichni milí, pohodoví, což je v kontrastu s temnou výzdobou pro někoho možná zpočátku trošku zarážející, ale my, staří metaloví psi moc dobře víme, že tomu tak je. Jsou to mimikry, kterými se bráníme proti mainstremu, proti růžovým králíčkům v reklamách, proti Zemi ve tvaru krychle. Dávám si první pivo a ve vnitřnostech se mi rozlije příjemné teplo. Těším se na první riff, až do toho kapely pořádně hrábnou, až mi Lucifer ukáže svoji pravou tvář. Stoupnu si kousek bokem a nasávám atmosféru. Jsem mezi svými.
SODOMIZER - perverzní, syrový, nekompromisní black thrash metalový útok z toho nejhlubšího podzemí. Kapela, dnes sídlící v Německu, ale s brazilskými krvavými kořeny, se s tím moc napárala. Byla to jízda na rozzuřeném býkovi směřující přímo do pekla. Vše probíhalo ve stylu AURA NOIR, DESASTER, SODOM, MIDNIGHT, VENOM, CELTIC FROST, MOTORHEAD, samozřejmě s vlastními mrtvolnými nápady ve skladbách. Bylo to ostré jako čerstvě nabroušený skalpel. Hudba pro všechny tmáře a prokleté byla předložena s nadšením, odhodláním a krvavou elegancí! Připadal jsem si jako v dobách svého mládí, když se ještě na špínu nehledělo a vše bylo upřímnější a opravdovější. Satan zase jednou seděl na svém trůnu a usmíval se. Apokalypsa dávno začala!
A perverse, raw, uncompromising black thrash metal attack from the deepest underground. The band, now based in Germany but with bloody Brazilian roots, didn't hold back. It was a ride on an angry bull heading straight for hell. Everything was done in the style of AURA NOIR, DESASTER, SODOM, MIDNIGHT, VENOM, CELTIC FROST, MOTORHEAD, of course with their own corpse-like ideas in the songs. It was sharp as a freshly sharpened scalpel. Music for all the dark and damned was presented with enthusiasm, determination, and bloody elegance! I felt like I was back in my youth, when dirt didn't matter and everything was more honest and real. Satan was once again sitting on his throne, smiling. The apocalypse had long since begun!
SEXTRASH - v nedalekém kostele začala plakat socha panny Marie. Její slzy měly barvu krve a na pódiu stála kapela, která datuje svůj vznik až do roku 1987. Brazilské komando k nám do Plzně přivezlo starodávný, surový a špinavý death thrash metal. Jedná se o jednu z legend, kterou jsem chtěl ještě vidět, slyšet a zažít naživo. Bylo to jedním slovem epesní, dokonalé, zahrané jak z partesu. Pánové, nejen, že nás rozsekali, rozemleli, ale zároveň v sobě měli pověstnou jihoamerickou živočišnost a temperament. Kapela do nás nasázela jednotlivé riffy a melodie jako kdyby do nás střílela zničující nábojnice. Tohle byl pravý metal s velkým M. pro všechny pravověrné, ortodoxní, prokleté. Cítil jsem reálnou přítomnost démonů. Přišli se podívat, hrálo se totiž hlavně pro ně. Ztratil jsem se v naprosté tmě, v krvavých stínech. Neskutečný zážitek, nahrubo nasekané zlo, smíchané s nenávistí. Dokonalá, temná a chladná blasfemie!
In a nearby church, a statue of the Virgin Mary began to cry. Her tears were the color of blood, and on stage stood a band that dates its origins back to 1987. The Brazilian commando brought ancient, raw, and dirty death thrash metal to us in Pilsen. This is one of the legends I wanted to see, hear, and experience live. It was, in a word, epic, perfect, played like clockwork. Gentlemen, not only did they tear us apart and grind us down, but they also had the proverbial South American animalism and temperament. The band fired individual riffs and melodies at us as if they were shooting devastating bullets. This was true metal with a capital M for all the true believers, the orthodox, the damned. I felt the real presence of demons. They came to see, because the show was mainly for them. I lost myself in complete darkness, in bloody shadows. An unreal experience, roughly chopped evil mixed with hatred. Perfect, dark, and cold blasphemy!
Pivo bylo velmi dobře ošetřené, navíc podávané příjemnou a milou obsluhou. Povedl se i zvuk. Žádných námitek nemám ani proti organizaci. Všechno běželo jako na drátkách. Zkrátka a dobře, V Parlamentu bylo moc fajn. Plzeňský underground stále žije!
Za pár hodin vstávám do práce. Budu se z toho několik dní dostávat. Je mi to jedno. Nechodím sice na koncerty už tak často, jak bych chtěl (znáte to, rodina, práce, sport), ale tentokrát jsem si to opravdu užil po všech stránkách. Mám na krku pět křížků a moc dobře vím, že z některých, obyčejných a průměrných lidí se mohou opravdu stát symboly zla. Snažím se jim vyhýbat, vymazat je ze svého života. Raději si užívám muziku, koncerty a život samotný. Nakonec nezbývá nic jiného, než poděkovat všem pořadatelům, fanouškům, kteří stále podporují opravdový metal a samozřejmě čtenářům. Bez vás a vašich kladných ohlasů by nebylo pro koho psát. Děkuji vám, že jste dočetli až do konce. Jdu spát a už teď se těším na další obřad. Ježíš ten den visel otočený směrem dolů. S podivným úsměvem na tváři. Myslím na něj, když jdu ráno v pondělí utahaný do továrny. Zajímavé je, že se usmívám úplně stejně jako on. Hlavou mi totiž pořád létají vzpomínky na včerejší koncert.
Jsem srdcař, teď už to mám i úředně potvrzené. Ne, nebojte, ještě tu nějaký ten rok s vámi budu. Ale už mi bylo padesát a musí mě sledovat. Přežil jsem všechny své mužské předky a je nutné, abych prý zvolnil. Nojo, ale kdy? To máte práci, rodinu, pak se člověk snaží v rámci možností podporovat kapely, k tomu sport, na jedno srdce je toho příliš, řekli mi. A tak jsem, když mi psal Goro, že by zašel na koncert, řekl ano - pro mě jsou koncerty vždycky odpočinek a relax. I když jsem se ještě vzpamatovával z nádherného výletu do Budapešti. Také zemřel papež a kolem mě se vyvrbilo najednou tolik lidí, kterým to přišlo vtipné, že jsem byl až zaskočený. Opravdu chcete někomu přát smrt? Vždyť zrovna tahle hlava církve patřila k osvícenějším. To je ale na jinou disputaci. Jak jde život, ptám se v klubu, po tom, co jsem již vypil několik piv při rozplavbě (které proběhly jako vždy ve velmi příjemném čtenářsko-hudebním stylu). Nasávám atmosféru a užívám si ty napjaté chvíle před první kapelou. Tentokrát v ryze českém znění. Což u mě nebývá příliš častým zvykem. Některé skupiny moc neznám a tak jsem je jen vyfotil. Abych neplácal nesmysly.
VANGUARD - melodický, technický death metal z Brna.
PURNAMA- melodický black death metal.
INNERSPHERE - psal jsem to mnohokrát a napíšu to i teď. Mám pro tuhle melodicky znějící, death thrash metalovou smečku slabost. Líbí se mi způsob, jakým se prezentují, ale hlavně jejich hudba, která má v sobě vše, co mám na tomhle stylu rád. Ostré riffy, naléhavé vokály, spousta divokých rytmů. Ale hlavně chladně temnou atmosféru, hromadu zajímavých pasáží, tohle všechno dohromady tvoří koktejl, který když vypijete, stanete se součástí jejich muziky. Alespoň takhle jsem to viděl, vidím a slyším já, starý metalový pes. V pátek v Plzni pánové opět předvedli jízdu, která směřovala jak jinak, přímo do pekla. Bylo mi velkou ctí!
TORTHARRY - když tenhle starý buldozer vyjel na pódium, těšil jsem se. Už jsem kapelu neviděl pěkně dlouho. V Plzni pánové opět naplno potvrdili svůj status a bylo to stejně skvostné jako za starých dobrých časů. Poctivý, valivý a svým způsobem pěkně brutální death metal starého střihu mě nikdy neurazí. Navíc, tady ho hráli jedni z nejpovolanějších. Mělo to drive i sílu, sypalo to pěkně a chvílemi jsem měl pocit, že padnu k zemi se všemi kostmi v těle náležitě polámanými. TORTHARRY zkrátka pořád umí a hotovo. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Na Plzeň byl proveden jeden z dalších náletů a po vystoupení kolem nás zůstala jenom spálená země! Masakr!
Návštěvnost byla v pořádku, zvuk také a co se týká organizace, ta také nemám žádných námitek.
Jak říká jeden můj kamarád. Byl to vskutku krásný poetický večer. Inu, opravdu. Odcházel jsem spokojený. Paní doktorka by ze mě měla určitě radost. Nesměl bych jí ale prozradit, že piva bylo opět mnoho. Jenže znáte to, kdybych nemohl pít, asi bych raději nikam nešel. Pivo totiž patří ke koncertům jako k mrtvému zimník. Uvolní vás a to je přesně věc, kterou jsem potřeboval. Vždyť si to vezměte. Kolem nás je to jen samá nenávist, člověk aby se bál otevřít zprávy a připadá si jako by pomalu začínala dystopie. Vypadá to, že dobro zalezlo někam vystrašeně do kouta. Objeví se jen občas, jako na téhle akci. Děkuji všem za hezký zážitek, a to jak organizátorům, tak i kamarádům a známým. Dnes dělají tuhle muziku srdcaři pro srdcaře. Jsem rád, že můžu aspoň občas patřit mezi ně. Na sobotu se mi spalo krásně, to vám povím. A o to koneckonců šlo. Opatrujte se a děkuji za pozornost!
Stejně jsem na to zvědavý. Jaké to asi bude, až budu jednou ležet v rakvi a kolem bude zástup truchlících. Nebo nepřijde nikdo? Netuším. Jasná mi je jenom jedna věc. Stále existují kapely, které vám umožní díky své hudbě nahlédnout na onen svět. Nebo si to aspoň při poslechu jejich hudby představuji. Tento týden jsem začal velmi pracovně a hekticky. Koncert mých oblíbených německo-bangladéšských KHNVM byl ve středu, tedy v nejméně vhodný den. Nebyl tedy čas na rozplavby, ani na nějaký pokec. Zkrátka a dobře, jen jsem si odskočil od každodenních povinností a zašel do Parlamentu v Plzni zase po delší době na jeden kacířský obřad.
Stres, který má asi každý, kdo pracuje a má rodinu, mě opustil právě až při vstupu do klubu,. Byl zkrátka zapomenut, rozplynul se mezi zdmi sklepení. Jsem rozhodnutý, že to nebudu přehánět s pivem, přeci jen, druhý den vstávám normálně ve 3:50 a odpoledne mě čeká trénink v bazénu. Nicméně, jsem povahy slabé a nějaký ten půllitr jsem přeci jen vypil. Zúročit se mi to mělo hned druhý den, někde kolem osmé ranní, když jsem měl krizi, ale nepředbíhejme. Zatím jsem v klubu, korzuji a usrkávám pěnivý mok. Chutná mi a v Parlamentu se mi líbí. Je to malý prostor, ale je vidět, že se o něj provozovatelé starají a dávají mu potřebnou péči. Mám tyhle komorní akce moc rád. Nasávám atmosféru. Akorát vynechám první kapelu DOUPOV. Neznám je a tak se neodvážím jakkoliv popisovat, natož pak hodnotit. Koneckonců, jsem jen pouhý fanoušek a ne hudební kritik. Co jsem ale slyšel, neznělo úplně špatně. Nic nového, ale poslouchat se to vcelku dalo. Pojďme ale raději k hlavním hvězdám večera, kvůli kterým jsme koneckonců všichni přišli.
KHNVM - když začala tahle kapela hrát, nejdřív jsem si myslel, že jsem vstoupil do staré smradlavé hrobky. Stačilo několik prvních tónů a věděl jsem, že je to krutá realita. Předkládaný death metal byl totiž velmi uvěřitelný, skvěle zahraný a obsahoval v sobě velké množství temné a hnisavé energie. Jako bych podal ruku studené mrtvole. Ostré riffy, zničující bicí a chorobami nasáklý vokál. Svět byl najednou hodně temné místo k žití. Během skladeb došlo ke samovznícení a na rukou se mi objevila stigmata. Ještě několik minut potom, co pánové svůj obřad dokončili, jsem nevěřil tomu, že nejsem ve starých katakombách. Bylo to skvělé vystoupení po všech stránkách. Krutý a ošklivý rituál krvavé death metalové smrti! Kult!
When this band started playing, at first I thought I had entered an old stinking tomb. The first few notes and I knew it was a harsh reality. The death metal on display was very believable, well played and contained a lot of dark and festering energy. It was like shaking hands with the cold dead. Sharp riffs, devastating drums and disease-soaked vocals. The world was suddenly a very dark place to live in. During the songs, spontaneous combustion occurred and stigmata appeared on my hands. For a few minutes after the gentlemen finished their ceremony, I couldn't believe I wasn't in the old catacombs. It was a great performance all round. A cruel and ugly ritual of bloody death metal dying! Cult!
EMBRACE OF THORNS - vyhlásili jsme zase jednou válku samotnému nebi. Okultní nálada, kterou tahle řecká skupina vytvořila, smrděla sírou. Bylo to bestiální, divoké, zahnívající a velmi syrové. Mám rád tento styl, když je ohlodaný až na kost. A Řekové se nám představili ve velmi dobré formě. Připomínali mi prokleté kněží, kteří se modlí se zvrácenými slovy na rtech. Kříže byly obráceny směrem dolů a ve svěcené vodě se objevila krev. Stál jsem pod pódiem a hltal ty kousky zkaženého masa, které nám kapela házela přímo do obličeje. Smrt obcházela kolem a stíny byly dlouhé. Satan seděl na svém trůnu a usmíval se. V nedalekém kostele shořela socha Ježíše. Věřil jsem kapele každou notu, každý tón. Black/death metal nasáklý sírou!
We have once again declared war on heaven itself. The occult mood this Greek group had created reeked of brimstone. It was bestial, wild, rotting and very raw. I like this style when it's gnawed to the bone. And the Greeks gave us a very good performance. They reminded me of cursed priests praying with perverted words on their lips. The crosses were turned upside down and blood appeared in the holy water. I stood under the stage and gobbled up the chunks of rotten meat the band threw in our faces. Death walked around and the shadows were long. Satan sat on his throne and smiled. A statue of Jesus burned in a nearby church. I trusted the band with every note, every note. Black/death metal soaked in brimstone!
Organizace byla v pořádku, pivo mi chutnalo, za barem se na mě usmívali. Na pohodu byl i zvuk, který byl čitelný a řezal tou správnou stranou nože. Co se týká návštěvnosti, tak byla poplatná tomu, jak to v dnešním undergroundu vypadá. Lidé přišli, ale mladých příliš nebylo. Což je škoda, protože by jinak zažili koncert, který měl v sobě vše potřebné pro to, abych odcházel spokojený.
Vyrazím svižným krokem k domovu. Vyhýbám se podivným existencím s temným pohledem a v kapucích, kterých je v Plzni poslední roky čím dál tím víc. Připomínají mi přízraky, hledající další fet, další dávku. Jsem rád, když vylezu u nás doma z MHD. Byl to vydařený, i když pro mě velmi náročný večer. Uléhám do postele s pocitem dobře odvedené práce. A to nejen mojí, ale hlavně kapel, klubu, pořadatelů. Ráno se mi vstává těžko. Naladím v telefonu KHNVM a i když mám nohy těžké jako olovo, nějak do práce dolezu. Potom nasadím na několik hodin autopilota. Odpoledne se v bazénu párkrát nalokám chlorované vody. Ono taky, nikdo nikdy netvrdil, že metal není řehole. Je, něco málo o tom vím. Držte se a děkuji vám za pozornost. Budu se těšit na nějakém dalším okultním obřadu. A jednou, až mě démoni povolají k sobě, tak i na mém vlastním pohřbu. Jaké to asi bude, ležet ve studené rakvi? Přemýšleli jste o tom někdy?
Už jsem tady dlouho nebyl, co? Omlouvám se, ale znáš to, práce, rodina, sport, do toho spousta dalších problémů. Normální život, jsem spokojený. Mám vlastně všechno, o čem jsme si kdysi povídali a o čem jsme snili. Opilí na jablonecké přehradě, když si zvracel do vody a krmil ryby. Když jsme zachraňovali tu mladou holku, co se chtěla utopit z nešťastný lásky. Pamatuješ? To už je tak dávno, že se mi vzpomínky ztrácejí v mlze. Brzy to budou tři roky, co si odešel. Poslední z mých starých kamarádů. Teď tu ležíš a já tě přišel navštívit a vypadám s tou krosnou jako blázen. Jako stará bábuška s konvičkou, co sem chodí každý den za svým manželem. Jsem na hřbitově a chvilku mi trvá, než se vrátím do reality.
Někdy si připadám jako šedej vlk samotář, kterého zachytila fotopast při přechodu z Polska. V Jizerkách jsem už na koncertě nebyl několik let. Zbyla mi ale dovolená z minulého roku, pomalu začínalo jaro a bylo potřeba udělat na chalupě spoustu práce. Vyjel jsem už ve čtvrtek. Navštívil hrob svého nejlepšího kamaráda a potom si koupil nějaké pivo. Vše jsem vynesl nahoru, do kopců a po chvilce jsem seděl u stolu, s knihou a popíjel. Malý reprák s dobrou muzikou (noví IMPREACATION se střídali s EMBRIONAL). Dovolená může začít. Zítra tu je dole ve městě, v jednom klubu, co se mu říká Woko, koncert starého death metalu. Vyspím se dobře, nasekám hromadu dřeva a potom se vydám po hřebenech do Jablonce. Jdu kolem Nisanky, přes Kynast a hlavou mi jako šílené létají myšlenky na dobu, kdy jsem byl ztepilý, divoký a holky mi ležely u nohou. Kurva, proč to všechno tak rychle uteklo?
Nějak automaticky, podvědomě, navštívím pár míst, kde jsme kdysi řádili. Připadá mi, že se kruh uzavřel. Kdysi dávno jsem měl na kolejích v Plzni období, kdy jsem neměl s kým jezdit na koncerty. Tak jsem vyrážel sám. Byla to pro mě vždycky taková terapie, při které jsem si ujasnil a srovnal všechno v hlavě. Uteklo více než třicet let a jsem na tom stejně. Jen toho piva vypiju o trošku méně a bývám víc unavený. Táhnu tuhle káru zvanou metal na bedrech už opravdu dlouho a abych pravdu řekl, tak mnohdy už nedržím prst na tepu doby. Mě třeba nebaví nekonečné diskuze na sociálních sítích. To si raději přečtu dobrou knihu. Nebo vyrazím ven, třeba jako teď, když popíjím u Jablonecké přehrady a čekám, až nastane čas a otevřou klub. Kolem trénují běžci, cyklisti a někdo vlezl už i do vody. Mě se klepou ruce po sekání dříví a zpočátku piju obouruč. Po třetím mám ale stisk pevný jako ocelový muž.
Klub Woko mě schramstne a i když jsem v Jablonci chodil vždycky jen Na Rampu, tak mi přijde, že sem tak nějak patřím odjakživa. Obsluha je k mojí maličkosti milá, pivo si dám s chutí a když zaplatím vstup, tak se konečně naladím na samotnou akci. Kdysi, jako malý, jsem sledoval Lovy beze zbraní o přírodě a vždycky jsem chtěl hrozně fotit zvířata. Třeba na to jednou dojde, zatím beru do rukou svůj drahý kompakt Canon a nastavím jej na špatné světelné podmínky. Jen se tak klátím klubem, nasávám atmosféru a těším se na první kapelu. Nevím čím to je, ale tady na severu mi všechno vždycky přijde upřímnější, ohlodanější na kost. Třeba tu nejsou, alespoň mi to tak přijde, žádní pozéři jako tomu bývá často v hlavním městě. Ale dost bylo mudrování, náladu mám tak akorát, hladinku v krvi také a jsem připraven na metal. Hlavou mi ještě jednou probleskne, jak jsme takhle kdysi s mým kamarádem čekávali pod pódiem a potom už je zde jenom smršť riffů, dunivých bicích, mocných vokálů a neskutečné pohody, která se rozlije mým tělem jako nějaká blahodárná tekutina. Pryč je najednou únava, veškerý stres všedních dní. Jsem tu jen já a muzika. Pojďme na to, narvěte to do mě pod tlakem.
KRAAKE - pánové hrají black metal přesně takovým tím způsobem, co mám rád. Vše je syrové, mrazivé a evokuje to ve mě odkazy na kapely jako SATYRICON, MASTER´S´HAMMER, ROOT. Zkrátka a dobře, stará škola, přesně jak to mám nejraději. Rouhat se dá mnoha způsoby a ten který zvolili tihle maniaci, byl pro mě uvěřitelný a s takovou tou krvavou jiskrou v oku. Nic nového, ani převratného, ale ruku na prohnilé srdce, to dnes nedělá skoro nikdo. Skladby mě řezaly tou správnou stranou nože. Black metal až za hrob!
FLESHLESS - není žádným tajemstvím, že mám pro tyhle staré patology naživo slabost. Je pro mě vždy milou povinností potkat je někde na pódiu. Viděl jsem FLESHLESS už tolikrát, že bych mohl jen znuděně postávat bokem, ale neudělal jsem to. Baví mě stará tvorba, líbí se mi ale i nové skladby, které v sobě mají víc temnoty. Je až fascinující, kolik je v těchto veteránech energie. Kdejaká mladá smečka by jim mohla závidět nadšení, feeling, i schopnost bourat muzikou zdi. Nahrubo nasekaný death metal a grindcore, to vše zabalené v mokvajících melodiích. Byl jsme stržen do víru a opět jsem si potvrdil, že na tuhle kapelu je spolehnutí. Z reproduktorů se k nám valilo pěkně divoké tsunami! Masakr, ostatně jako vždy.
ASTRIFEROUS - když začala hrát tahle skupina z Kostariky, připadalo mi, že kolem začíná smrdět shnilé maso. Netuším, jestli jste někdy byli přítomni u exhumace hrobu, ale ani nemusíte. Stačí si poslechnout jejich death metal volně inspirovaný kapelami jako INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS a garantuji vám, že re rozpadnete v prach. Mě se to alespoň při pátečním vystoupení stalo. Byl to podmanivý obřad, starodávný rituál pro vyvolávání temných sil. Ze skladeb odkapávala zkažená krev a smrt byla zase jednou hodně blízko. Stála ve stínu a kývala souhlasně hlavou. Jak by také ne, hrálo se tu hlavně pro ní i pro všechny prokleté. Tohle byla hodně smradlavá, rozkládající se a mokvající death metalová mršina! Hroby byly otevřeny, rakve rozsekány na kusy!
When this band from Costa Rica started playing, I thought I smelled rotten meat all around. I don't know if you've ever been present at a grave exhumation, but you don't have to. Just listen to their death metal loosely inspired by bands like INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS and I guarantee you will re crumble into dust. At least it happened to me during Friday's show. It was a captivating ceremony, an ancient ritual for summoning dark forces. The songs dripped with corrupted blood and death was once again very close. She stood in the shadows, nodding her head in agreement. How could she not, the music was played for her and all the damned. This was a very smelly, decomposing, pissing death metal carcass! The graves were opened, the coffins cut to pieces!
MORBIFIC - pánové vydávají 21. dubna nové album. Mám jej už nějaký čas doma na recenzi (která vyjde brzy) a tak pro mě bylo vystoupení těchto tmářů takovým potvrzením, jestli na mě jejich hudba funguje i naživo. Mohu vám podepsat vlastní krví, že to byla smradlavá pitva podle mého gusta. Kdysi dávno jsem dělal na civilní službě na patologii. Občas se tam děly podivné věci. Při vystoupení těchto maniaků jsem si na své morbidní zážitky ihned vzpomněl. Atmosféra opravdu připomínala veřejnou pitvu. Pacient ještě trošku žil, ale to nám nikomu nevadilo. Hlavní bylo, že jsme si tenhle totální shnilý nářez ve stylu AUTOPSY, CARCASS, IMPETIGO, MORTICIAN, GRAVE, PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG, užili. Reálně jsem cítil, že mám ruce ponořené hluboko do vnitřností. Pálil mě mozek a byl jsem mimo. Tohle byl starý, zahnívající death metal, jak vystřižený ze starých učebnic. Navíc zahraný s elegancí a morbidním nadšením. Pánové zkrátka přišli, provedli nám vivisekci a odešli středem! Úžasný temný zážitek!
The masters are releasing a new album on April 21. I've had it at home for a while for review (which will be out soon) and so for me the performance of these darkies was a confirmation if their music works for me live. I can sign with my own blood that it was a smelly dissection to my liking. Once upon a time, I worked in the civil service in pathology. Strange things happened there sometimes. When these maniacs performed, I immediately remembered my morbid experiences. The atmosphere was really like a public autopsy. The patient was still a little alive, but we didn't mind. The main thing was that we enjoyed this total rotten blast in the style of AUTOPSY, CARCASS, IMPETIGO, MORTICIAN, GRAVE, PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG. Realistically, I felt my hands were buried deep in my guts. My brain was burning and I was out of it. This was old, rotting death metal, like something out of the old textbooks. And played with elegance and morbid enthusiasm. Gentlemen simply came in, gave us a vivisection and left in the middle! What an amazing, dark experience!
Návštěvnost byla velmi slušná a zvuk musím rozhodně pochválit. Už dlouho jsem neslyšel takhle dobře odvedenou práci. Klobouček! Co se týká organizace, tak je znát, že pánové mají muziku rádi. Vše běželo jako po drátkách.
Jak už bývá mým dobrým zvykem, rád bych poděkoval všem, co se o tuhle akci zasloužili. Pevně věřím, že jsme se neviděli naposledy. Klub Woko vám můžu jenom doporučit. Moc se mi tam líbilo. Pro menší, undergroundové akce se jedná o místo jako stvořené. Bylo to opravdu fajn, děkuji pěkně. Nečekal jsem, kolik potkám v Jablonci známých a kamarádů. I kvůli vám byl večer ještě víc vydařený. Rád jsem vás viděl! Některá setkání zahřála u srdce.
Když jsem tuhle dovolenou a akci plánoval, měl jsem v hlavě několik neznámých. Jak se dostanu zpátky na chalupu? Za den jsem nakonec nachodil něco ke dvaceti kilometrům v kopcích. Lehce pod vlivem (cestou vystřízlivím), jsem se vydal směr Kynast. Nikde ani živáčka, přesto jsem měl pocit, že jsem právě zhlédl několik hororových filmů a nechce se mi věřit, že ve stínu nikdo nestojí. Bolí mě nohy, pálí na plicích, je to pro mě docela náročné. Podcenil jsem síly? Ne, já se nedám, jsem stará škola. Nesmím si nikde sednout, jinak usnu a umrznu. Pohltí mě les, vylezu nahoru na hřebeny. Svítím si telefonem, potkám samozřejmě několik srnek, lišku a potom se objeví on. Není to šedý vlk, ale toulavý pes. Chvíli na sebe ceníme zuby, ale nakonec to vzdá. Zdá se, že mám štěstí, říkám si pod kaštanem, u kterého jsme kdysi s mým kamarádem vždycky kouřili (a následně cucali mentolový bonbóny, aby byla moje máma v klidu), než jsme se vydali do chalupy. Kamna dávno vyhasla a tak si jen zalezu pod spacák. Chvilku vytuhnu a pak klepu kosu až do rána.
Když vstanu, tak si sednu na lavičku a dlouho se dívám na Ještěd. Jsem moc rád, že jsem vyrazil. Takhle nějak má, podle mě, vypadat underground! Držte se v současném divném světě a třeba se jednou potkám i s vámi. Věřte mi, že to stojí pořád za to! Je to moje krev, neumím bez koncertů žít. Prostě to nejde a jsem tomu moc rád. Děkuji vám za pozornost, moc si vaší přízně i toho, že v dnešní době vůbec čtete, vážím! Death metal forever! Na zdraví, přátelé! Jdu sekat dříví a potom asi zmizím na nějaký čas v lesích....jsem prostě šedý vlk samotář...
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
