DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#coprolith. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#coprolith. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 11. července 2026

Recenze/review - COPROLITH - Putrescence (2026)


COPROLITH - Putrescence
CD 2026, Me Saco Un Ojo / Rotted Life

for english please scroll down

Smradlavé, hnusné, zahnívající a kompostované tělo. Kdysi krásný mladý člověk, zohavený mučením a nenávistí, vypadá jako nějaká bizarní loutka. Hnis a špína, zkažená krev, spousta odřezků masa. Ne, to není žádná děsivá noční můra, ani špatný horor, ale krutá, chladná a nekonečně temná realita. S kanadskými death metalisty COPROLITH jste se mohli na našich stránkách již setkat. A tak asi víte, že tahle smečka hraje surový, mokvající smrtící kov, po kterém se budete cítit, jako by vaše tělo hnilo zaživa.

I na letošní novince můžete potkat velmi podmanivou atmosféru patologických sálů, starých pohřebišť, dávno opuštěných lidských jatek. Velmi dobře napsané skladby se vám dostanou postupně do hlavy, pod kůži i do podvědomí. Je něco bažinatého, rozkládajícího se, co vás bude provázet během celého poslechu. Procesy hnití byly započaty, stačí jen přidat volume. 


Kapela čerpala inspiraci v tom nejhlubším podzemí. Novinka má velmi masivní, prašivý a nekonečně surový zvuk. Praskají u něj kosti, odpadává maso ze tváře. Pokud bych potom měl zmínit nějaké smečky, kterými se COPROLITH pravděpodobně inspirovali, musel bych napsat jména jako SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM, INCANTATION. Kanaďané potom, ve stylu zkušených patologů, velice vkusně a morbidně přidávají spoustu svých nápadů a invence. Pokud jste měli někdy na svém těle nějakou mokvající, zanícenou ránu, hnusný vřed, který vám byl nakonec proříznut a vytekla z něj černá, zkažená krev, tak asi víte o čem píšu. Poslech "Putrescence" je totiž velmi podobným zážitkem, srovnatelným snad jen s veřejnou pitvou z dob, kdy ještě nebyla anestezie. Je vám asi jasné, že pacient byl plně při vědomí a živý. Nejvíc se mi na novince opravdu asi nejvíc líbí atmosféra, takové ty plazivé nálady, velmi podobné ranním mlhám na hřbitově, případně smradlavým močálům nekonečné bolesti. Červi tančí v tkáních, krmí se zkaženým masem, všude kolem se vznáší nasládlý puch. Oči byly dávno vyklovány a já marně přemýšlím, kdo může něco tak ohavného udělat. Určitě znáte ten zvláštní pocit, když se v ulicích toulá šílený vrah a vy se bojíte vylézt ven. Lekáte se každého stínu, ohlížíte se za sebe, abyste se nakonec stejně stali obětí, která je velmi podobné té z úvodu dnešní recenze. Abych to nějak shrnul. Pokud máte rádi smrtící kov v tomto stylu, potom neváhejte ani chvilku. Kanaďané odvedli skvělou řeznickou práci po všech stránkách. Smradlavé, hnusné, zahnívající a kompostované tělo. Kdysi krásný mladý člověk, zohavený mučením a nenávistí, vypadá jako nějaká bizarní loutka. Hnis a špína, zkažená krev, spousta odřezků masa. Ne, to není žádná děsivá noční můra, ani špatný horor, ale krutá, chladná a nekonečně temná realita. Hnisavý, mokvající, surový death metal ve značném stádiu rozkladu! U tohoto alba budete kompostováni zaživa! 


Asphyx says:

A stinking, disgusting, rotting, and decomposing body. Once a beautiful young person, disfigured by torture and hatred, he looks like some kind of bizarre puppet. Pus and filth, tainted blood, and piles of flesh scraps. No, this isn’t some terrifying nightmare or a bad horror movie, but a cruel, cold, and infinitely dark reality. You may have already come across the Canadian death metal band COPROLITH on our website. So you probably know that this pack plays raw, oozing, deadly metal that will make you feel as if your body is rotting alive.

On this year’s new release, you’ll once again encounter the deeply captivating atmosphere of pathology labs, old cemeteries, and long abandoned human slaughterhouses. The exceptionally well-written songs will gradually seep into your head, under your skin, and into your subconscious. There’s something swampy and decaying that will accompany you throughout the entire listening experience. The rotting has begun all you have to do is turn up the volume. 


The band drew inspiration from the deepest underground. Their new album has a very massive, gritty, and endlessly raw sound. It makes your bones crack and the flesh fall off your face. If I were to mention some bands that COPROLITH were likely inspired by, I’d have to name acts like SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM, and INCANTATION. The Canadians, in the style of seasoned pathologists, then very tastefully and morbidly add plenty of their own ideas and creativity. If you’ve ever had a weeping, inflamed wound on your body a nasty ulcer that was eventually lanced, releasing black, putrid blood then you probably know what I’m talking about. Listening to “Putrescence” is a very similar experience, comparable perhaps only to a public autopsy from the days before anesthesia. You probably realize that the patient was fully conscious and alive. What I really like most about this new release is the atmosphere those creeping moods, very similar to the morning mists in a cemetery, or perhaps the stinking swamps of endless pain. Worms dance in the tissues, feeding on rotten flesh, and a sweetish stench hangs in the air all around. The eyes had long since been gouged out, and I wonder in vain who could do something so hideous. You’re surely familiar with that strange feeling when a deranged killer is on the loose and you’re afraid to step outside. You flinch at every shadow, constantly looking over your shoulder only to end up as a victim very similar to the one described at the beginning of today’s review. To sum it up: If you like death metal in this style, don’t hesitate for a moment. The Canadians have done a brilliant job of butchering it in every way. A stinking, disgusting, rotting, and decomposing body. Once a beautiful young person, disfigured by torture and hatred, now looks like some kind of bizarre puppet. Pus and filth, rotten blood, piles of flesh scraps. No, this isn’t some terrifying nightmare or a bad horror movie, but a cruel, cold, and infinitely dark reality. Pus-filled, oozing, raw death metal in an advanced state of decay! This album will compost you alive!



Recenze/review - COPROLITH - Coprolith (2023):


tracklist:
1. Sentenced to the Grave
2. Putrescence
3. Defiling Incantation
4. Birthed by Remorseless Flames
5. Another Skull to Claim
6. Possessed by Incoherent Violent Suggestions



středa 13. září 2023

Recenze/review - COPROLITH - Coprolith (2023)


COPROLITH - Coprolith
demo 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Červi se kroutí v podivných rytmech. Požírají shnilé, rozkládající se maso a mě se tenhle obraz navždy otiskne do paměti. Tělo roztrhané a pohozené kousek od cesty. Kdysi živý tvor, který měl své sny, naděje, rodinu a přátele. Je tak lehké někoho zabít. Otevřu rakev a naložím ostatky dovnitř. Cítím pach smrti a šepot ze záhrobí. Lákají mě k sobě, za oponu, na onen svět. Bráním se, ale není mi to nic platné. Poslouchám totiž demo kanadských death metalistů COPROLITH a ti mi nedávají na výběr. Naplno propadnu temnotě.

Není divu, nahrávka je natolik shnilá a hnilobná, že už během několika prvních poslechů potkáte stejné mršiny jako já. Pokud tenhle styl uctíváte, tak se pohodlně usaďte, přidejte hlasitost a nechte se pozvat na výlet bez konce. Do devadesátých let minulého století. Mezi nemrtvé, mezi zohavená těla obětí. Smrt si tentokrát říká COPROLITH


O kapele toho nelze příliš zjistit. Nemají mimo bandcampu žádné jiné stránky. Je mi to sympatické. Mluví za ně jenom hudba. A ta je skvělá. Napsaná a složená ve starých katakombách. Mezi vyschlými mrtvolami, v chladu a temnotě. Přesně jak to mám nejraději. Chtěli byste nějaké smečky, ke kterým lze COPROLITH přirovnat? Napadají mě SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM a samozřejmě INCANTATION. Potkává se zde taková ta stará prašivina se špinavým a přesto čitelným zvukem. Obal se mimochodem také povedl. Před lety jsem si dal za úkol, že přesně takový druh hudby budu podporovat. A "Coprolith" se mi ihned, bez jakéhokoliv slitování, zadřelo hluboko pod kůži. Pokud má být tohle první demonahrávka, jsem hodně zvědavý, jak bude kapela pokračovat dále. Budu ji bedlivě sledovat. Bývám častým návštěvníkem na hřbitovech, v opuštěných kostelech nebo na pohřebištích, kde se kdysi obětovalo bestiím. A při poslechu téhle desky si připadám jako acheolog, který postupně odkrývá jednotlivé vrstvy. Nakonec vykopu zpuchřelé kosti a také spoustu morbidních vzpomínek. Líbí se mi jak rychlé pasáže (doslova mi drtí mozek), tak ty pomalejší (u těch se zase připadám jako bych se topil ve smradlavé stoce). Až zase jednou objevím nějaké mrtvé tělo, budu se mít na pozoru. Pokaždé totiž zároveň potkám i dobrou muziku. Temnou a hnisavou. Přesně jako nové demo od COPROLITH. Červi se kroutí v podivných rytmech. Požírají shnilé, rozkládající se maso a mě se tenhle obraz navždy otiskne do paměti. Tělo roztrhané a pohozené kousek od cesty. U tohoto hnisavého a morbidního death metalu shnijete zaživa! Rakev byla otevřena!


Asphyx says:

The worms wriggle in strange rhythms. They devour rotten, decaying flesh and this image is forever imprinted in my memory. A body torn apart and dumped just off the road. A once living creature with dreams, hopes, family and friends. It's so easy to kill someone. I open the coffin and load the remains inside. I smell death and whispers from beyond the grave. They beckon me to themselves, behind the curtain, to the other world. I resist, but it's no use. I'm listening to a demo by Canadian death metallers COPROLITH and they give me no choice. I'm going to fall completely into the darkness.

No wonder, the record is so rotten and putrid that within the first few listens you will meet the same carrion eaters as me. If you worship this style, then sit back, turn up the volume and let yourself be taken on a trip with no end in sight. To the 1990s. Among the undead, among the mutilated bodies of the victims. This time, death calls itself COPROLITH.


Not much can be found out about the band. They don't have any other sites outside of bandcamp. I like it. The music speaks for them. And it's great. Written and composed in the old catacombs. Among the desiccated corpses, in the cold and dark. Just the way I like it best. Would you like some packs to compare COPROLITH to? SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM and of course INCANTATION come to mind. It's kind of the old dirt meets dirty yet legible sound. The cover art is also good, by the way. Years ago I made it my mission to promote exactly this kind of music. And "Coprolith" immediately, without any mercy, got deep under my skin. If this is supposed to be the first demo, I'm very curious to see how the band will go on. I'll be watching her closely. I am a frequent visitor to cemeteries, abandoned churches, or burial grounds where beasts were once sacrificed. And listening to this record, I feel like an archaeologist uncovering layers one by one. I end up digging up rotten bones and a lot of morbid memories. I like both the fast passages (they literally crush my brain) and the slower ones (which again make me feel like I'm drowning in a stinking sewer). When I discover a dead body again, I'll be on the lookout. Because every time I meet good music at the same time. Dark and festering. Just like COPROLITH's new demo. Worms wriggling to strange rhythms. Eating rotten, decomposing flesh, and this image is forever imprinted on my mind. A body torn apart and dumped just off the road. This festering and morbid death metal will rot you alive! The coffin has been opened!


Tracklist:
01. Putrid Cruelty 
02. Killed Twice 
03. Hallucinatory Bloodbath 
04. Disfigured Beyond Recognition 
05. Fields Of Tooth And Bone

band:
G - J.H
G - A.K
V - K.D
B - A.M
D - S.A

TWITTER