DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#gluttony. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#gluttony. Zobrazit všechny příspěvky

středa 15. dubna 2026

Interview - GLUTTONY - A cold, dark, and bloody exhumation of a cursed Swedish grave!

Interview with death metal band from Sweden - GLUTTONY.

Answered Anders Härén (guitars), thank you!

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026):

Ave GLUTTONY! It’s been two years since I saw you here in the Czech Republic at the awesome BACK TO THE SYMBOLIC festival. How did you enjoy the event? I don’t even remember if we met in person. You know how it is you spend a few days drinking beer, going to shows, and running around nonstop. Did you like it here? And what do you think of Czech fans? Did you like our beer?

Ave Jakub! Back to the Symbolic was great, like all Czech festivals (though I’m pretty sure we didn’t meet). We love the Czech Republic and it’s a mandatory stop on our European tours, just like this year.

A few weeks ago, I found your previous album “Drogulus” on my phone and played it on my way to work. It was snowy and foggy. I accidentally stepped on some ice and broke two bones in my leg. Before I went to the doctor, I walked several kilometers with a broken leg. I don’t know about you, but when I listen to good music, I’m in another world. I started out as a young guy, way back in the ’90s, and it still gets me. It’s like a curse. How did you get into death metal? Which band first caught your attention?

It’s the same for me. Great music takes you on a spiritual journey. My descent into extreme metal was also a journey. It started with Heavy Metal when I was about 5 and then evolved into Thrash Metal which I thought was the baddest stuff out there. But then in 1992 when I was 11 or 12, a friend of mine had bought the Pieces EP by Dismember and he also played me Cannibal Corpse’s Hammer-smashed face which I went out to purchase right away. I prefered Dismember but the experience was the same for both bands: What is this? How can someone play this brutal and sing like this? This is the coolest shit I’ve ever heard. Shortly after I bought Mayhem’s Deathcrush and Marduk’s Dark Endless as well as Dismember’s back catalogue and well... the journey continues.


I just lay in bed for a few days, and since this is the first time in my life I’ve broken something, I was constantly cursing. Suddenly you have a lot of time on your hands. I check my email and read your message, and I’m nervous because it took me a while to get to your new album, “Eulogy to Blasphemy.” However, when I heard it for the first time, suddenly my leg didn’t hurt at all. I call it the Swedish spa😊). The only thing missing was beer, because I was taking a lot of painkillers. Can you tell us how the new album came about?

The easy answer would be to say that we followed our trusted process: I write some riffs, we meet up for rehearsal and craft it into a song together, and record a demo of it. We keep this up every other week until we’re out of inspiration. Like I said, that is the easy answer because that is our process. But when I think about it, I feel that I had more inspiration this time around and that we had more fun crafting the songs. After Drogulus, in 2023, we started touring more frequently which has brought new energy to the band. And that new energy can be heard on Eulogy to Blasphemy in that the songs are better; better hooks and more varied. Also longer songs for some reason.

I’ve got some time to read now, so I’ve been diving into some good old horror stories. The undead are clashing with zombies, blood is flowing freely, and since I’m here alone listening to your new album from this year, it all came together for me. A serious question popped into my head. Do you believe in the afterlife? I’m more of a materialist and a skeptic, but when I’m alone at the cabin in the mountains, I sometimes feel like I catch a glimpse of someone undead in the cemetery.

Hehe well I am a scientific atheist so unfortunately I believe that we simply rot away. That being said, I’ve had some truely weird experiences that science cannot explain so, who knows. It’s an attractive thought that I can become a specter and haunt other people after I’m dead...


I’ve come to love GLUTTONY mainly because not only do you play brilliantly and present a style I’ve loved for nearly 35 years, but above all because, as a band, you’re genuine, real, believable, and authentic. It’s not just about technique, but mainly about heart, as a friend of mine who’s no longer with us used to say. What do you think about that? I meet a lot of bands these days that can play perfectly, but they’re sterile and, in the end, actually terribly boring.

Thanks Jakub, that’s probably the best compliment we have received. The four of us and our trusted tour driver are great friends, we have a lot of fun doing this and I think that translates into good music. We’re easy-going guys and we love to meet our fans and have a beer with them. I see no point in being a pretentious asshole just because I spend some hours on a stage every year. We have high standards and rehearse a lot and we don’t want to piss away a single show. Whether it’s 20 people or 200, everyone who paid to see us shall get a great experience. And if putting on a good show means missing a note or two, fine. I’d rather bang my brains out and play the riff wrong than stand in a corner of the stage with a Fender up under my armpits, playing the riff perfect.

Everyone in the band is over 40. You surely have your jobs, families, and plenty of other responsibilities. How do you perceive death metal and music in general? What does it mean to you? For me, for example, it’s not just a lifestyle, but also relaxation and rest. Thanks to music, I’ve met a lot of great people, and whenever work gets to me (I work in a technical field), when I can’t stand looking at this rotten world anymore, I “escape” to concerts. Plus, the coolest people have always hung around extreme music… How do you feel about it?

If I were religous I would say „Amen“. One of the best things I know (which like you said with job, family etc happens too seldom) is going to a metal show in Sundsvall. I often go there alone because I know I will meet friends from the last 30 years, ranging from those I hung out with when I was 15, to the kids who are the new blood and that I’ve gotten to know. That is my extended family and just like you said, there’s no better escape than washing away the world or a shitty week with a metal show. It’s a lifestyle for sure.


We should also talk a little bit about the new album, what do you say…? It really grabbed me right away. If I’m not mistaken, Jonas Jönsson is credited with the sound. Where did you record the album, and who did the mastering? Look, to be honest, every time I hit play, I feel a chill in my broken leg!

Haha big thanks! Sundsvall where we live isn’t big, just around 100k inhabitants, so naturally you know almost every metalhead and Jonas is no exception. We though Jonas did a good job on Drogulus but we actually tried out two other producers because just like artwork artists, we like to do something different on every album. But it didn’t work and after hearing Jonas test mix, we know he was the man for the job. We recorded in our own Studio Blastbeat and sent everything to him. Our drummer is a sound engineer and Max (bassplayer) is just a self-taught genious. They are the engineers and producers of the recording and then when we’re tired of hearing the songs, it’s great to send it to someone that we know understands our vision. We met up with Jonas two times in his studio to discuss some details and give him the horror samples and in the end, this is the album where I’m most satisfied with the sound. I think he nailed the right balance with a sound that is polished just enough.

The zombie on the cover, and the church behind it, looks kind of familiar to me. We have one just like that at our cabin in the mountains. A lot of people died there during the war. Crazy, horrible things happened there, and the old folks always said it’s haunted. Who designed the cover, and where did they get their inspiration? I’m seriously thinking about buying a T-shirt that design is really awesome!

We’ll be playing to shows in Czech Republic in May (NTEY Death Fest May 15 and Grabo Fest in Karviná May 16). If you come by then I’ll hook you up with the t-shirt. Our friend Mysteriis, founder and drummer of Setherial, designed the cover artwork and the booklet. Another close friend and an amazing artist who also took the band photos and has directed the upcoming music video. We spent a lot of time together digesting old horror movie covers from the 70’s and 80’s because we really like the color schemes and compositions. That was the main inspiration and also we wanted the zombie to tie it together with our earlier work so he ended up with a zombie preacher vomiting forth blood and flies and a 70’s feeling title art.


What about the lyrics? What are they about? Who wrote them, and what do they deal with?

Me and Magnus (vocals) divide the lyrics usually 50/50. Our first collaboration was Cult of the Unborn when we wrote the whole album as a horror tale which was a lot of fun. On Drogulus we had the main theme of the Lovecratian universe but on this album we decided early on that we would go back to the roots and skip the overarching theme. Instead, since we write the music first, we divided the songs between us according to what song we liked. Then each to his own. Magnus lyrics were heavily inspired by horror movies, like Corpses Eating Corpses that draws from Hellraiser, and Threshold to Nonexistence which is about the French movie Martyrs. For my lyrics, it’s a wide range. On Immured by Rotting Corpses, I wanted to explore the horror of waking in a massgrave and having to claw your way out. For the title track Eulogy to Blasphemy I wanted to explore a metaphore. I you read the lyrics literally, it‘s about a black mass. But is also a metaphore for going to a metal show and being consumed by the by the experience. Eulogy to Blasphemy is both meant as a celebration of everything considered unholy and a celebration of Metal music and Metal lifestyle.

I checked out your website, and you’ll be performing several times in the Czech Republic and Slovakia this May. Does that mean you really like it here? The rest of your concerts are in Germany, Denmark, and Sweden. Can you compare the fans? Where do they buy the most merchandise, who jumps off the stage the most, etc.? I’m curious about how people react to death metal in different places.

Man, that’s a great question. The audience differs for sure between each country but I haven’t actually though about how. During the show, I would say the behavior is similar, perhaps with the exception that in Sweden someone always has to crack a joke and scream things like „Play faster“ between songs. The main difference I would say is before and after the show. In some countries, fans can be very nervous and almost don’t dare to talk to you, whereas in other countries we are asked to sign autographs and take selfies.

 

In the nineties, death metal was at its peak. Gradually, it shifted back to the underground, where I think it belongs. For me, the best is a small club, just die-hard fans, a beer in hand, and if there are some pretty girls around, I wouldn’t mind that either. It might sound strange, but for me, this is paradise. Which concerts do you enjoy the most? How do you perceive the differences between clubs and festivals?

It’s uncanny how we think alike Jakub. Death Metal belongs in a club, period. Sure, I’ve seen the classic bands at Wacken and Sweden Rock but I don’t think it’s the same. It belongs in a dark, sweaty room, that’s when the audience truely looses their boundaries. As a band we enjoy playing festivals as well, for instance the Metal!!! festival at Ostrava castle in 2024 was amazing. But, hand on heart, I prefer the venue shows. Like I said, Death Metal belongs in the darkness...

I’m sorry, but my leg really hurts. I’m going to have to wrap this up. What does GLUTTONY have in store for the future? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is your chance…

Focus right now is getting Eulogy To Blasphemy out everywhere because I truely believe it is our best album. We will be touring this year and next and after that we’ll see. I have to thank Rico at F.D.A. Records for a fantastic teamwork from day one, F.D.A. has done a great job. As for promoters, we don’t have a booking agency so we are very easy to book. A simple email to info@gluttony.se does the trick. To our fans we want to extend our sincere gratitude. You have been with us since the Coffinborn demo, you send us DMs and order merch from the weirdest places, you come up after the show and talk, and we are extremely grateful to you!

Thank you so much for the interview; I really appreciate it. You probably know what music I’m going to listen to now. Of course, “Eulogy to Blasphemy”! I wish you massive sales, packed shows, and I look forward to grabbing a beer with you somewhere! All the best in your personal lives, too. Cheers!

The pleasue was all mine Jakub, see you in May!

about GLUTTONY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026):







Rozhovor - GLUTTONY - Chladná, temná a krvavá exhumace prokletého švédského hrobu!

Rozhovor se švédskou death metalovou skupinou GLUTTONY.

Odpovíddal Anders Härén (kytara), děkujeme!

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026):

Ave GLUTTONY! Je to již dva roky, co jsem vás viděl u nás v České republice na skvělém festivalu BACK TO THE SYMBOLIC. Jak jste si akci užili? Už si ani nepamatuji, jestli jsme se setkali osobně. Znáš to, člověk několik dní popíjí pivo, chodí na muziku a je v jednom kole. Líbilo se ti u nás? A co říkáš na české fanoušky? Chutnalo ti naše pivo?

Ave Jakube! Back to the Symbolic byl skvělý, stejně jako všechny české festivaly (i když jsem si docela jistý, že jsme se nepotkali). Milujeme Českou republiku a je to povinná zastávka na našich evropských turné, stejně jako letos.

Před několika týdny jsem si našel v telefonu vaše minulé album „Drogulus“ a cestou do práce si jej pustil. Byl sníh a mlha. Omylem jsem vkročil na led a zlomil si dvě kosti v noze. Než jsem šel k doktorovi, tak jsem se zlomenou nohou ušel několik kilometrů. Nevím jak ty, ale já když poslouchám nějakou dobrou muziku, tak jsem mimo. Začínal jsem jako mladý kluk, kdysi dávno v devadesátých letech a pořád mě to bere. Je to jako prokletí. Jak si začínal s death metalem ty? Jaká první kapela tě oslovila?

Pro mě je to stejné. Skvělá hudba vás vezme na duchovní cestu. Můj sestup k extrémnímu metalu byl také cesta. Začalo to heavy metalem, když mi bylo asi 5, a pak se to vyvinulo do thrash metalu, který jsem považoval za to nejhorší, co existuje. Ale pak v roce 1992, když mi bylo 11 nebo 12, si můj kamarád koupil EP Pieces od Dismember a také mi pustil Cannibal Corpse's Hammer smashed face, kterou jsem si hned šel koupit. Dismember jsem měl raději, ale zážitek byl u obou kapel stejný: Co to je? Jak může někdo hrát takhle brutálně a takhle zpívat? Tohle je nejúžasnější věc, jakou jsem kdy slyšel. Krátce nato jsem si koupil Deathcrush od Mayhem a Marduk's Dark Endless a také starší alba Dismember a no... cesta pokračuje.


Ležel jsem několik dní jen tak na posteli a protože mám poprvé ve svém životě něco zlomeného, tak jsem pořád nadával. Najednou má člověk spoustu času. Koukám do emailu a čtu si zprávu od tebe a jsem nervózní, protože než jsem se k vaší nové nahrávce „Eulogy to Blasphemy“ dostal, chvilku mi to trvalo. Nicméně, když jsem ji slyšel poprvé, najednou mě noha vůbec nebolela. Říkám tomu švédské lázně😊). Jen mi chybělo pivo, protože jsem bral spoustu prášků na bolest. Prozradíš nám, jak nové album vznikalo?

Jednoduchá odpověď by byla, že jsme dodržovali náš osvědčený postup: napíšu pár riffů, sejdeme se na zkoušce a společně z nich vytvoříme písničku a natočíme demo. Pokračujeme v tom každý druhý týden, dokud nám nedojde inspirace. Jak jsem řekl, to je jednoduchá odpověď, protože to je náš postup. Ale když se nad tím zamyslím, mám pocit, že jsem tentokrát měl více inspirace a že jsme si tvorbu písní užili víc. Po albu Drogulus v roce 2023 jsme začali častěji koncertovat, což do kapely vneslo novou energii. A tu novou energii je slyšet na albu Eulogy to Blasphemy v tom, že písně jsou lepší; s lepšími melodiemi a pestřejší. Z nějakého důvodu také delší písně.

Mám teď čas i na čtení a narval jsem si do hlavy nějaké staré dobré horory. Nemrtví se potkávají se zombie, krev teče proudem a jak tu jsem sám a poslouchám vaše nové letošní album, tak se mi všechno spojilo v jedno. Napadla mě jedna vážná otázka. Věříš na posmrtný život? Já jsem spíš materialista a skeptik, ale když jsem na horách na chalupě sám, tak mám občas pocit, že na hřbitově někoho nemrtvého zahlédnu.

Hehe, no, jsem vědecký ateista, takže bohužel věřím, že prostě shnijeme. Nicméně jsem měl pár opravdu zvláštních zážitků, které věda nedokáže vysvětlit, takže kdo ví. Je lákavá představa, že se po smrti můžu stát přízrakem a strašit ostatní lidi...


GLUTTONY jsem si oblíbil hlavně kvůli tomu, že nejen, že umíte skvěle hrát, předkládáte styl, který miluji skoro 35 let, ale hlavně kvůli tomu, že jste jako kapela opravdoví, reální, uvěřitelní, autentičtí. Nejde tu jen o postupy, ale hlavně o srdce, jak říkal jeden, dnes už mrtvý kamarád. Co si o tom myslíš? Potkávám dnes spoustu kapel, které umí perfektně hrát, ale jsou sterilní a v závěru vlastně hrozně nudné.

Díky Jakube, to je asi nejlepší kompliment, jaký jsme kdy dostali. My čtyři a náš důvěryhodný řidič jsme skvělí přátelé, u toho si užíváme spoustu zábavy a myslím, že se to promítá do dobré hudby. Jsme pohodoví kluci a rádi se setkáváme s našimi fanoušky a dáme si s nimi pivo. Nevidím smysl v tom být nafoukaný blbec jen proto, že každý rok trávím pár hodin na pódiu. Máme vysoké standardy, hodně zkoušíme a nechceme zkazit ani jednu show. Ať už je to 20 lidí nebo 200, každý, kdo si zaplatil, aby nás viděl, si odnese skvělý zážitek. A pokud dobrá show znamená vynechat notu nebo dvě, fajn. Raději si prásknu hlavou a zahraji riff špatně, než abych stál v rohu pódia s Fenderem v podpaží a hrál riff perfektně.

Všem vám je v kapele přes 40. Určitě máte svoje práce, rodiny, spoustu dalších povinností. Jak vnímáš death metal a muziku všeobecně? Co pro tebe znamená? Já to mám třeba tak, že je to pro mě nejen životní styl, ale i relax, odpočinek. Potkal jsem díky hudbě spoustu skvělých lidí a pokaždé, kdy mě štve práce (pracuji v technickém oboru), když se už nemůžu dívat na tenhle zkažený svět, tak „utíkám“ na koncerty. Navíc, kolem extrémní muziky se vždy motali ti nejpohodovější lidé… Jak to máš nastavené ty?

Kdybych byl věřící, řekl bych „Amen“. Jedna z nejlepších věcí, které znám (což se, jak jsi řekl, s prací, rodinou atd. stává jen zřídka), je jít na metalový koncert do Sundsvallu. Často tam chodím sám, protože vím, že se tam setkám s přáteli z posledních 30 let, od těch, se kterými jsem se bavil, když mi bylo 15, až po kluky, kteří jsou nová krev a které jsem poznal. To je moje širší rodina a jak jsi řekl, není lepší únik než smýt svět nebo strávit mizerný týden s metalovou show. Je to rozhodně životní styl.


Měli bychom taky trošku probrat nové album, co říkáš…? Do mě byl dráp vlastně ihned zaseknut. Jestli se nepletu, tak pod zvukem je podepsán Jonas Jönsson. Kde jste album nahrávali, kdo vám dělal mastering? Hele, na rovinu, pokaždé, když zapnu play, tak cítím ve zlomené noze chlad!

Haha, velké díky! Sundsvall, kde žijeme, není velký, má jen kolem 100 tisíc obyvatel, takže tam samozřejmě znáte skoro každého metalistu a Jonas není výjimkou. Mysleli jsme si, že Jonas odvedl na Drogulus dobrou práci, ale ve skutečnosti jsme vyzkoušeli dva další producenty, protože stejně jako umělci, kteří tvoříme umělecká díla, rádi na každém albu děláme něco jiného. Ale nefungovalo to a po poslechu Jonasova testovacího mixu jsme věděli, že je pro tu práci ten pravý. Nahrávali jsme v našem vlastním studiu Blastbeat a všechno jsme mu poslali. Náš bubeník je zvukař a Max (baskytara) je prostě samouk génius. Jsou to inženýři a producenti nahrávky a když nás pak unaví poslouchání písní, je skvělé poslat ji někomu, o kom víme, že rozumí naší vizi. S Jonasem jsme se dvakrát setkali v jeho studiu, abychom probrali pár detailů a dali mu hororové samply, a nakonec je to album, u kterého jsem se zvukem nejvíce spokojený. Myslím, že se mu podařilo dosáhnout správné rovnováhy se zvukem, který je dostatečně vybroušený.

Zombie na obalu, i kostel za ní, je mi nějaký povědomý. U nás na chalupě v horách, také jeden takový máme. Kdysi tam zemřelo za války spousta lidí. Děly se tam šílené ohavné věci a staří pamětníci vždycky říkali, že tam straší. Kdo je autorem obalu a kde pro něj vzal inspiraci? Opravdu uvažuji o tom, že si koupím triko, ten motiv je fakt parádní!

V květnu budeme hrát na koncertech v České republice (NTEY Death Fest 15. května a Grabo Fest v Karviné 16. května). Pokud se dostavíte, pošlu vám tričko. Obal a booklet navrhl náš kamarád Mysteriis, zakladatel a bubeník Setherialu. Další blízký přítel a úžasný umělec, který také fotil kapelu a režíroval připravovaný videoklip. Strávili jsme spolu spoustu času pročítáním starých coverů hororů ze 70. a 80. let, protože se nám moc líbí barevná schémata a kompozice. To byla hlavní inspirace a také jsme chtěli, aby zombie album propojil s naší dřívější tvorbou, takže nakonec vznikl zombie kazatel zvracející krev a mouchy a titulní obrázek v sedmdesátkové atmosféře.


A co texty? O čem jsou? Kdo je napsal a o čem pojednávají?

S Magnusem (zpěv) si texty dělíme obvykle 50/50. Naše první spolupráce byla u Cult of the Unborn, kde jsme celé album napsali jako hororový příběh, což byla velká zábava. Na Drogulus jsme měli hlavní téma lovecratovské univerzum, ale na tomto albu jsme se brzy rozhodli, že se vrátíme ke kořenům a toto zastřešující téma vynecháme. Místo toho, protože hudbu píšeme nejdřív my, jsme si písně rozdělili podle toho, která se nám líbila. Pak každý podle svého. Magnusovy texty byly silně inspirovány horory, jako například Corpses Eating Corpses, která vychází z Hellraiseru, a Threshold to Nonexistence, která je o francouzském filmu Martyrs. Moje texty mají široký záběr. V Immured by Rotting Corpses jsem chtěl prozkoumat hrůzu z probuzení v masovém hrobě a nutnosti se prodírat ven. V titulní skladbě Eulogy to Blasphemy jsem chtěl prozkoumat metaforu. Pokud text čtete doslova, je o černé mši. Je to ale také metafora pro návštěvu metalového koncertu a nechat se pohltit tímto zážitkem. Eulogy to Blasphemy je míněna jako oslava všeho považovaného za nesvaté a zároveň jako oslava metalové hudby a metalového životního stylu.

Koukal jsem k vám na webové stránky a budete v květnu několikrát vystupovat i u nás v Čechách a na Slovensku. Znamená to, že se vám u nás fakt líbí? Zbytek koncertů máte v Německu, Dánsku, Švédsku. Můžeš nějak porovnat fanoušky? Kde kupují nejvíc merchandise, kdo nejvíc skáče z pódia apod.? Zajímá mě, jak se kde reaguje na death metal.

Člověče, to je skvělá otázka. Publikum se v jednotlivých zemích určitě liší, ale vlastně jsem nepřemýšlel jak. Řekl bych, že chování během koncertu je podobné, snad s tou výjimkou, že ve Švédsku musí někdo vždycky mezi písněmi vyprávět vtip a křičet věci jako „Hraj rychleji“. Hlavní rozdíl bych řekl, že je před koncertem a po něm. V některých zemích mohou být fanoušci velmi nervózní a téměř se neodváží s vámi mluvit, zatímco v jiných zemích nás žádají o autogramy a selfie.

 

V devadesátých letech byl death metal na vrcholu. Postupně se přesunul zase spíše do undergroundu, kam podle mého patří. Nejlepší je pro mě malý klub, jen pravověrní fanoušci, pivo v ruce a když budou kolem nějaké pěkné holky, tak bych se také nezlobil. Možná to bude znít divně, ale pro mě je tohle ráj. Které koncerty si užíváš nejvíce? Jak vnímáš rozdíly mezi kluby a festivaly?

Je zvláštní, jak moc smýšlíme podobně, Jakube. Death metal patří do klubu, tečka. Jasně, viděl jsem klasické kapely na Wackenu a Sweden Rocku, ale nemyslím si, že je to totéž. Patří do tmavé, zpocené místnosti, tehdy publikum skutečně ztrácí své hranice. Jako kapela si užíváme i hraní na festivalech, například festival Metal!!! na Ostravském hradě v roce 2024 byl úžasný. Ale ruku na srdce, dávám přednost koncertům v klubech. Jak jsem říkal, death metal patří do tmy...

Omlouvám se, ale už mě fakt bolí noha. Budu muset končit. Co chystají GLUTTONY do budoucna? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Momentálně se soustředíme na to, aby se Eulogy To Blasphemy dostalo všude, protože si opravdu myslím, že je to naše nejlepší album. Letos a příští rok budeme mít turné a pak uvidíme. Musím poděkovat Ricovi z F.D.A. Records za fantastickou týmovou práci od prvního dne, F.D.A. odvedli skvělou práci. Co se týče promotérů, nemáme bookingovou agenturu, takže je velmi snadné si u nás zarezervovat album. Stačí jednoduchý e-mail na adresu info@gluttony.se. Našim fanouškům chceme vyjádřit upřímné poděkování. Jste s námi od dema Coffinborn, posíláte nám DM a objednáváte si merch z těch nejpodivnějších míst, chodíte po koncertě a povídáte si s námi a my jsme vám nesmírně vděční!

Děkuji moc za rozhovor, opravdu si jej vážím. Je ti asi jasné, co si jdu pustit za muziku. Jasně, „Eulogy to Blasphemy“! Přeji vám co největší prodeje, narvané koncerty a budu se těšit někde na pivu! Ať se vám daří i v soukromí. Na zdraví!

Potěšení je na mé straně, Jakube, uvidíme se v květnu!


about GLUTTONY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026):

úterý 17. března 2026

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026)


GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy
CD 2026, F.D.A. Records

for english please scroll down

Pamatujte, že mrtví nejdou zabít. Jejich prokleté duše se navěky toulají mezi naším a oním světem. Většinou jsou jenom tichým a děsivým stínem, ale někdy, když se stane něco opravdu zlého nebo nějaká kapela vydá album, které hoří zevnitř, tak se vrátí zpět na zem a touží po čerstvé krvi. Vylézají z hrobů, ze starých plesnivých rakví. Mají zohavené tváře a odpadává jim maso od kostí. Švédští maniaci GLUTTONY jsou zpět a znovu útočí na samou podstatu death metalu. Ostré riffy, divoké bicí, řev bestie, melodie plné chladu, bolesti a utrpení.

Stalo se to kdysi dávno v devadesátých letech minulého století. Nesl jsem si domů kazetu od mě dosud neznámé kapely GRAVE a jejich název jsem si musel přeložit se slovníkem. Seděli jsme s kamarádem dlouhé hodiny, dny i noci a neustále dokola album poslouchali. Byla nám tenkrát tahle muzika zakódována do samé podstaty naší DNA, do našich prokletých duší. Myslím si, cítím, slyším, že u GLUTTONY tomu bylo hodně podobně, jako u mé maličkosti. 


A tak znovu odkládám lahev svého oblíbeného piva na víko od rakve a zasněně se dívám na mlhu, která se vznáší nad hřbitovem. Setkání s touhle smečkou ve mě vždycky probudí nostalgickou náladu. Trvá to ale jenom chvilku. Pak začnu bouchat pěstí do stolu, kývat spokojeně hlavou do rytmu a usmívám se jako každý starý hrobník, který ví dávno své. Kurva, je to tam, šeptám do tmy. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří jdou svoji vlastní, severskou cestou. Dělají to velmi zkušeně, návykově. Dodržují všechna nepsaná pravidla stylu a zároveň do hudby přidávají kus sebe samých, své invence a spoustu morbidních nápadů. Stylově stále patří mezi vyvolené. Pokud máte rádi kapely typu INTERMENT, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, potom vám doporučuji stejný postup jako provádím já. Volume úplně doprava, výhled na starý hřbitov a pokud jej nemáte, tak si před poslechem aspoň pusťte nějaký dobrý starý horor. Jen pamatujte nato, že vás nové album "Eulogy to Blasphemy" vtáhne do sebe a budete se procházet v záhrobí, potkávat své vlastní démony a nasávat pach rozkládajících se mrtvol. GLUTTONY jsem viděl naživo a byli vynikající, dělal jsem s nimi skvělý rozhovor a jejich hudba mi pokaždé přišla opravdová, ryzí, nespoutaná, uvěřitelná a absolutně autentická. Pro mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, jsou to zásadní věci, které ihned zařadily novou nahrávku mezi vyvolené. Pamatujte na to, až zapnete znovu play, až se vydáte na hřbitov. Povedlo se vlastně všechno. Masivní zvuk, stylový obal, ale hlavně nápady, které jsou do mě opětovně zatloukány jako rezavé hřeby, které budou jednou i v mé rakvi. Masakr v márnici! Mrtví nejdou zabít! Chladná, temná a krvavá exhumace prokletého švédského hrobu! Death metal par excellence!


Asphyx says:

Remember, the dead cannot be killed. Their cursed souls wander forever between this world and the next. Most of the time, they are just a silent and terrifying shadow, but sometimes, when something truly evil happens or a band releases an album that burns from within, they return to earth, craving fresh blood. They crawl out of graves, out of old, moldy coffins. Their faces are disfigured, and flesh is falling off their bones. The Swedish maniacs GLUTTONY are back, once again attacking the very essence of death metal. Sharp riffs, wild drums, the roar of a beast, melodies full of cold, pain, and suffering.

It happened long ago in the 1990s. I brought home a cassette by a band I hadn’t heard of before, GRAVE, and I had to look up their name in a dictionary. My friend and I sat for hours on end, days and nights, listening to the album over and over. Back then, this music was encoded into the very essence of our DNA, into our cursed souls. I think, I feel, I hear that it was much the same for GLUTTONY as it was for yours truly. 
 

And so, once again, I set down the bottle of my favorite beer on the coffin lid and gaze dreamily at the mist hovering over the cemetery. Meeting up with this crew always puts me in a nostalgic mood. But it only lasts a moment. Then I start pounding my fist on the table, nodding my head contentedly to the beat, and smiling like any old gravedigger who’s known his stuff for ages. Fuck, it’s here, I whisper into the darkness. These guys are seasoned musicians who are forging their own Nordic path. They do it with great skill, in an addictive way. They adhere to all the unwritten rules of the genre while adding a piece of themselves, their creativity, and plenty of morbid ideas to the music. Stylistically, they still belong among the chosen few. If you like bands like INTERMENT, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, then I recommend you do the same as I do. Turn the volume all the way up, look out at an old cemetery, and if you don’t have one, at least watch a good old horror movie before listening. Just keep in mind that the new album "Eulogy to Blasphemy" will pull you in, and you'll find yourself wandering through the afterlife, facing your own demons, and breathing in the stench of decaying corpses. I’ve seen GLUTTONY live, and they were outstanding; I had a great interview with them, and their music has always struck me as genuine, pure, unbridled, believable, and absolutely authentic. For me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, these are essential qualities that immediately placed this new release among the chosen few. Keep that in mind when you hit play again, when you head to the graveyard. Everything actually worked out. Massive sound, stylish packaging, but above all, ideas that are hammered into me again like rusty nails that will one day be in my coffin too. A massacre in the morgue! The dead cannot be killed! A cold, dark, and bloody exhumation of a cursed Swedish grave! Death metal par excellence!



about GLUTTONY on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Intro
2. All These Trees Are Gallows
3. Hung from Entrails 04:03
4. Excoriation Thrall
5. Eulogy to Blasphemy
6. Awoken in Autopsy
7. A Face Devoured by Rats
8. Corpses Eating Corpses
9. Threshold to Nonexistance
10. A Haunting Wordless Choir
11. Immured by Rotting Corpses

band:
Anders Härén - Guitars (My Own Grave)
Magnus Ödling - Drums (Setherial, ex-Diabolical)
Max Bergman - Bass (My Own Grave)
Magnus Ödling - Vocals

sobota 12. listopadu 2022

Interview - GLUTTONY - True, pure Swedish death metal from the old burial grounds!


Interview with death metal band from Sweden - GLUTTONY.

Answered Anders Härén (guitars), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - GLUTTONY - Drogulus (2022):

Ave GLUTTONY! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of GLUTTONY.

Hail Jakub! GLUTTONY was formed in 2009 by me, John and Max, after we had disbanded MY OWN GRAVE. One guy who truly understands the early days of Swedish Death Metal and was already involved in the early scene is Johan Jansson (INTERMENT, ex-DELLAMORTE, ex-CENTINEX, ex- REGURGITATE) so I asked him to sing on the first demo which he did. We recorded the Coffinborn demo mostly for ourselves but a few copies got circulated and one ended up at Rogga Johansson (PAGANIZER, RIBSPREADER, ex-DEMIURG) and he really digged it and told Roel at VIC RECORDS who also liked it so we signed with them for two albums. The debut album Beyond the Veil of Flesh turned out exactly like we wanted thanks to the great mix and master by Dan Swanö (ex-BLOODBATH, ex-EDGE OF SANITY). It was really hard to stay active as a band with Johan living 7 hours away so we decided to part ways and we brought in our friend Magnus Ödling (ex-DIABOLICAL, ex-SETHERIAL, ESCUMERGAMENT) on vocals. The debut album got great reviews and we did a few shows. Then we started writing the second album which became Cult of the Unborn. This album took longer to write since me and Magnus created a horror tale and wanted to make the album a theme album, telling the legend of The Casket Master raising the dead to life. This time around we choose Daniel Mikaelsson (SYN:DROM) as a producer because he did such a good job on our split with SORDID FLESH. I still think the album is strong song-wise, but I’m not as happy with the sound as on the first album. It also got mixed reviews – overall positive reviews but the sound was a watershed where some thought it was awful whereas others thought it sounded better than the debut. We played a few shows and started preparing for a tour with MOB-47 and CRAWL when the pandemic came. Since we couldn’t tour, we figured we might as well start writing a new album, so we did and that became the latest album, Drogulus.


This year, you have just released the new album „Drogulus“. Again, it's a dark, harsh and honest death metal. Did you access the recording process differently than last time or did you choose verified practices?

Actually we recorded this album in exactly the same way as Cult of the Unborn. We meet up for 2-3 hours and write a complete song and record it. We continue this process at each rehearsal until we feel we’ve run out of inspiration. Then we listen through the songs and decide what songs are good enough and which ones need adjustments (usually they all do). Then the second iteration starts where we re-arrange the songs and record them again. After that we listen one final time and decide which ones are good enough to be on the album. After that me and Magnus write the lyrics and we record it in our own studio, starting with drums, then guitars, then bass and finally vocals.

The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?

There are some Black Metal-minding musical parts on the new album but I think musically it’s actually very similar to our previous albums, but the new vocals overarch this and gives the impression of the music being harsher and more evil even though it’s quite the same. The reason for changing the vocals was the lyrical theme. We wanted to do an album dedicated to the universe of H.P. Lovecraft and subsequent, inspired authors. When it was time to record the vocals, the lyrics simply sounded better with a more high-pitched growl so we went with that. This is actually something we talk about in the Studio Diary on our YouTube channel as we are recording the vocals.


I have a „Drogulus“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?

That makes me really happy to hear! I’m 41 myself but I find that I still want to write and perform the same fast and aggressive music as I did twenty years ago. A lot of people in my age shift towards softer and slower music and that’s fine but I simply can’t. If you can’t mosh to it, I don’t want to play it. We recorded the album in our own studio where we have recorded the two previous albums, but for mix and master we co-operated with Jonas Jönsson (BLACK BAY) who is a very talented yet unknown, local talent here in Sundsvall.

Who is the author of the lyrics on „Drogulus“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?

On the two last albums, Magnus and I have written about 50% of the lyrics each. I wrote the lyrics to the title track. It started with me trying to find a title for the album that would encapsulate the vast lyrical theme. I stumbled upon the word Drogulus which means “Something that exists but whose existence cannot be verified because it is completely intangible” which to me is a perfect metaphor of what H.P. Lovecraft is conveying. In many of his books, he describes the monsters and beasts as hard to describe, explain, or fathom, so I found it to be the perfect title. Then when I wrote the lyrics for the title track I wanted to do the same: To write something that summarizes H.P. Lovecraft’s world of horrible beasts. For the chorus I used a line from the book The Case of Charles Dexter Ward which I found poetic and dark: “And of ye Seede of Olde shall One be borne”. Besides H.P. Lovecraft, for this album we also found inspiration in the works of Robert W. Chambers and Clark Ashton Smith.


Who is signed under the cover of „Drogulus“? I like his work very much. How did you choose the motif for the cover?

The cover was drawn by the artist known as Karmazid. I follow a lot of artists on Instagram and I always think a lot about what kind of esthetics would suit the music. I really like his raw and occult style so I contacted him and explained what we envisioned for the cover: some kind of Lovecraftian monster arising from the sea.

When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".

I grew up listening to Swedish Death Metal in the late 80’s, early 90’s. But for some reason when we formed our first Death Metal band MY OWN GRAVE we went for the more thrashy / Gothenburg style of Death Metal. So I’ve always had the desire to start a band playing Death Metal the old-school way and when MY OWN GRAVE disbanded in 2009 it turned out that Max (bass) and John (drums) felt the same way so GLUTTONY was formed. And you’re right, we didn’t start GLUTTONY and choose to play this type of music to get fame and fortune. I think with MY OWN GRAVE we had that rock star dream of making it big, but pretty soon we realized that there is a very select few Death Metal bands who do and I think they’ve all earned it. We wrote great Death Metal, especially the last album, Necrology, but we weren’t original in any way and did not deserve to make it big. So when starting GLUTTONY we decided we just wanted to start a band and play the type of music we love and grew up with. That has been the ambition from the start and I believe we have been consistent so far, staying true to our formula for how GLUTTONY should sound.


You come from Sweden and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Sweden. To tell you the truth, so lately I hear only the great new bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?

I am very proud of the Swedish Death Metal heritage and that is what we try to honor with GLUTTONY. I would say that the scene has had its ups and downs but has always been strong with the old bands continuing and new great bands appearing each year. I think the pandemic hit the scene hard as with all live music but I’m seeing many of the gigs, tours and festivals re-emerging so I have high faith in the future of Swedish Death Metal. I’ve always liked the community and have met vey few rude fans or bands. When going to the shows, you meet people that you’ve met at concerts since you were 15 and that you share some kind of bond with for that reason. That’s one of the reasons I keep doing this and that’s what I like about the Death Metal community worldwide as well – it still feels like a strong subculture even though it’s not as active and steaming as it was in the early 90’s.

I have to ask. You live in Sweden, which is considered a strongly Lutheran country (61%). You play death metal. Do you have any problems with it? Do you get space in TV or in newspapers? How is life in your country affected by religion?

You have to understand that Sweden is a very non-religious country. It’s true that statistically a lot of people are registered with the Swedish church which is automatic when you’re born. But the number of people who are actually actively Christian is much, much smaller. Of course, during the years, often when I was young, there were situations with people commenting on our shirts and our lyrics but nothing more than that. We have a strong freedom of speech in Sweden and musically or lyrically I have never once stopped to wonder what people might say about the work we put out. Death and Black Metal are accepted musical genres so it would not be odd to see such bands in the media but it’s often the recognized bands like In Flames or Entombed who get the spotlight. Which I think they’ve earned, we’re comfortable with getting press in the underground media and have no strive to make it big. We only want to keep writing our music and get to play it live. Although I do miss touring in Europe, that was too long ago.


From your music it is possible to feel that you are influenced by strong Swedish old school death metal bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on GLUTTONY.

I’m a bit traditional when it comes to Death Metal. Sometimes I say things like “but I do like the never stuff, like The Crown’s Deathrace King” only to realize that it was released 2000... I’ve realized that the Death Metal I listen to span somewhere from the mid 80’s till somewhere around the millennium. I try to listen to new bands sometime but I realize that the ones I like seem to play old-school Death Metal that sounds a lot like it could have been recorded in the early 90’s. As for influences, it’s not any particular band, it’s more like a mood or feeling that emanates from those bands. One record that for some reason always has stuck with me as inspiration is Ancient God of Evil by UNANIMATED. On that album I think they combined Death and Black Metal in a way that has inspired many songs I’ve written. And sound-wise there are of course albums like Left Hand Path and Slaughter of the Soul that you unintentionally define as a foundation. But my favorite band in the Swedish scene was always DISMEMBER. Since no song on any GLUTTONY album is intentionally inspired by any particular band or song I think it’s better for the fans to listen for themselves and let me know what they hear.


What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?

We really like playing live but living in the North of Sweden has limited us in many ways for instance when it comes to being booked in Europe. We have to charge more than a band from Malmö or Gothenburg for instance. But we’ve done several European tours with our previous bands MY OWN GRAVE, DIABOLICAL and SETHERIAL and we definitely want to do it again. So if there’s any organizers out there who are interested, please get in touch. We’re not picky. As for touring with any particular band I think BLOODBATH + GLUTTONY would be a great bill but there are so many other great bands as well. As for places to play on the bucket list, it would be fun to play in the U.S. since we have so many fans there and also in Japan or South Korea.

I'm going to listen again your new album „Drogulus“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!

Thanks Jakub, I’m very happy that you enjoy the album. As for any final words, keep an eye out next year for the LP release of Drogulus and if you want to book us, just reach out to info@gluttony.se

Keep on rotting!





------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GLUTTONY - Pravý, ryzí švédský death metal ze starých pohřebišť!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - GLUTTONY.

Odpovídal Anders Härén (kytara), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - GLUTTONY - Drogulus (2022):

Ave GLUTTONY! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií GLUTTONY.

Nazdar, Jakube! GLUTTONY jsme založili v roce 2009 já, John a Max poté, co jsme rozpustili MY OWN GRAVE. Jedním z lidí, kteří opravdu rozumí počátkům švédského death metalu a byli zapojeni do rané scény, je Johan Jansson (INTERMENT, ex-DELLAMORTE, ex-CENTINEX, ex- REGURGITATE), takže jsem ho požádal, aby nazpíval první demo, což udělal. Demo “Coffinborn” jsme nahráli hlavně pro sebe, ale pár kopií se dostalo do oběhu a jedna skončila u Rogga Johanssona (PAGANIZER, RIBSPREADER, ex-DEMIURG), kterému se líbila a řekl o ní Roelovi z VIC RECORDS, kterému se také líbila, takže jsme s nimi podepsali smlouvu na dvě alba. Debutové album “Beyond the Veil of Flesh” dopadlo přesně podle našich představ díky skvělému mixu a masteringu od Dana Swanö (ex-BLOODBATH, ex-EDGE OF SANITY). Bylo opravdu těžké zůstat aktivní jako kapela, když Johan žil sedm hodin cesty od nás, a tak jsme se dohodli, že se naše cesty rozejdou. Přibrali jsme našeho kamaráda Magnuse Ödlinga (ex-DIABOLICAL, ex-SETHERIAL, ESCUMERGAMENT) na vokály. Debutové album mělo skvělé recenze a odehráli jsme několik koncertů. Pak jsme začali skládat druhé album, ze kterého se stalo “Cult of the Unborn”. Tohle album se psalo déle, protože jsme s Magnusem vytvořili hororový příběh a chtěli jsme z něj udělat tematické album, které by vyprávělo legendu o Vládci rakví, který oživuje mrtvé. Tentokrát jsme si jako producenta vybrali Daniela Mikaelssona (SYN:DROM), protože odvedl skvělou práci na našem splitku se SORDID FLESH. Pořád si myslím, že album je skladatelsky silné, ale nejsem tak spokojený se zvukem jako na prvním albu. Taky mělo smíšené ohlasy - celkově pozitivní recenze, ale zvuk byl zlomový, kdy někteří si mysleli, že je to hrozné, zatímco jiní si mysleli, že to zní lépe než debut. Když přišla pandemie, odehráli jsme pár koncertů a začali se připravovat na turné s MOB-47 a CRAWL. Protože jsme nemohli jet na turné, řekli jsme si, že bychom mohli začít skládat nové album a tak jsme to udělali a vzniklo z toho poslední album “Drogulus”.


Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Drogulus“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Toto album jsme vlastně nahráli úplně stejně jako “Cult of the Unborn”. Sešli jsme se na 2-3 hodiny, napsali kompletní skladbu a nahráli ji. V tom pokračujeme na každé zkoušce, dokud nemáme pocit, že nám došla inspirace. Pak si skladby poslechneme a rozhodneme se, které z nich jsou dost dobré a které potřebují úpravy (většinou je potřebují všechny). Pak začíná druhá iterace, kdy skladby přearanžujeme a znovu nahrajeme. Poté si je naposled poslechneme a rozhodneme, které z nich jsou dost dobré na to, aby se dostaly na album. Potom s Magnusem napíšeme texty a nahráváme je ve vlastním studiu, začínáme s bicími, pak s kytarami, pak s basou a nakonec zpěvy.

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Na novém albu je několik black metalových pasáží, ale myslím, že hudebně je vlastně velmi podobné našim předchozím albům, ale nové vokály to překrývají a vytvářejí dojem, že hudba je drsnější a zlejší, i když je docela stejná. Důvodem pro změnu vokálů bylo lyrické téma. Chtěli jsme nahrát album věnované vesmíru H. P. Lovecrafta a pozdějších, jím inspirovaných autorů. Když přišel čas nahrát vokály, texty prostě zněly lépe s vyšším growlem, takže jsme na to přistoupili. O tom vlastně mluvíme ve Studiovém deníku na našem YouTube kanálu, když nahráváme vokály.


Mám „Drogulus“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

To mě opravdu těší! Mně samotnému je 41 let, ale zjišťuji, že mám stále chuť psát a hrát stejně rychlou a agresivní hudbu jako před dvaceti lety. Spousta lidí v mém věku se posouvá k měkčí a pomalejší hudbě a to je v pořádku, ale já prostě nemůžu. Pokud se na ni nedá moshovat, nechci ji hrát. Album jsme nahráli ve vlastním studiu, kde jsme nahrávali i předchozí dvě desky, ale na mixu a masteringu jsme spolupracovali s Jonasem Jönssonem (BLACK BAY), což je velmi talentovaný, ale neznámý místní umělec tady v Sundsvallu.

Kdo je autorem textů na „Drogulus“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Na posledních dvou albech jsme s Magnusem napsali zhruba polovinu textů. Já jsem napsal text k titulní skladbě. Začalo to tím, že jsem se snažil najít pro album název, který by vystihl rozsáhlé lyrické téma. Narazil jsem na slovo “Drogulus”, což znamená "Něco, co existuje, ale co nelze ověřit, protože je to zcela neuchopitelné", což je pro mě dokonalá metafora toho, co vyjadřuje H. P. Lovecraft. V mnoha svých knihách popisuje nestvůry a příšery, jako těžko popsatelné, nevysvětlitelné nebo neuchopitelné, takže mi to přišlo, jako dokonalý název. Když jsem pak psal text k titulní skladbě, chtěl jsem udělat totéž - napsat něco, co by shrnovalo svět strašlivých bestií H. P. Lovecrafta. Pro refrén jsem použil verš z knihy “Případ Charlese Dextera Warda”, který mi přišel poetický a temný: "And of ye Seede of Olde shall One be borne". Kromě H. P. Lovecrafta jsme pro toto album našli inspiraci také v dílech Roberta W. Chamberse a Clarka Ashtona Smithe.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Drogulus“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Obálku nakreslil umělec známý jako Karmazid. Na Instagramu sleduji spoustu umělců a vždycky hodně přemýšlím o tom, jaký vizuál by se k hudbě hodil. Moc se mi líbí jeho syrový a okultní styl, takže jsem ho kontaktoval a vysvětlil mu, co si pro obal představujeme - nějakou lovecraftovskou příšeru vynořující se z moře.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Vyrůstal jsem na švédském death metalu na přelomu 80. a 90. let. Ale z nějakého důvodu, když jsme založili naši první death metalovou kapelu MY OWN GRAVE, jsme se rozhodli pro thrashovější / Göteborgský styl death metalu. Vždycky jsem tedy toužil založit kapelu hrající death metal ve starém stylu a když se MY OWN GRAVE v roce 2009 rozpadli, ukázalo se, že Max (basa) a John (bicí) to cítí stejně, tak vznikli GLUTTONY. A máš pravdu, GLUTTONY jsme nezakládali a nerozhodli se hrát tenhle žánr kvůli slávě a bohatství. Myslím, že s MY OWN GRAVE jsme měli takový ten sen rockové hvězdy, že to dotáhneme daleko, ale celkem brzy jsme si uvědomili, že existuje jen pár vybraných death metalových kapel, kterým se to daří, a myslím, že si to všechny zaslouží. Skládali jsme skvělý death metal, hlavně na posledním albu Necrology, ale nebyli jsme nijak originální a nezasloužili jsme si, abychom se prosadili. Takže, když jsme zakládali GLUTTONY, rozhodli jsme se, že prostě chceme založit kapelu a hrát hudbu, kterou máme rádi a na které jsme vyrostli. To byla naše ambice od začátku a myslím, že jsme zatím byli konzistentní a zůstali jsme věrní našemu vzorci, jak by GLUTTONY měli znít.


Pocházíte ze Švédska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Švédsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé nové smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Jsem velmi hrdý na švédské death metalové dědictví a to se snažíme ctít i s GLUTTONY. Řekl bych, že scéna měla své vzestupy a pády, ale vždy byla silná, staré kapely pokračovaly a každý rok se objevovaly nové skvělé kapely. Myslím, že pandemie zasáhla scénu tvrdě, stejně jako u veškeré živé hudby, ale vidím, že se mnoho koncertů, turné a festivalů znovu objevuje, takže mám velkou víru v budoucnost švédského death metalu. Vždycky jsem měl rád zdejší komunitu a potkal jsem jen velmi málo neurvalých fanoušků nebo kapel. Když chodíte na koncerty, potkáváte lidi, které na koncertech znáte od svých patnácti let a se kterými vás z toho důvodu pojí nějaké pouto. To je jeden z důvodů, proč v tom pokračuju, a to se mi líbí i na komunitě death metalistů po celém světě - pořád je cítit, že je to silná subkultura, i když už není tak aktivní a propařená jako na začátku 90. let.

Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete ve Švédsku, které je považována za silně luteránskou zemi (61%). Hrajete death metal. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvím?

Musíte si uvědomit, že Švédsko je velmi nenáboženská země. Je pravda, že statisticky je hodně lidí registrováno u švédské církve, což je automatické, když se narodíte. Ale počet lidí, kteří jsou skutečně aktivními křesťany, je mnohem, mnohem menší. Samozřejmě, během let, často když jsem byl mladý, docházelo k situacím, kdy lidé komentovali naše trička a texty, ale nic víc. Ve Švédsku máme silnou svobodu projevu a hudebně ani textově jsem se nikdy nepozastavil nad tím, co by lidé mohli říkat o tvorbě, kterou vydáváme. Death a black metal jsou uznávané hudební žánry, takže by nebylo divné, kdyby se takové kapely objevovaly v médiích, ale často se do centra pozornosti dostávají uznávané kapely jako IN FLAMES nebo ENTOMBED, které si to podle mě zaslouží. Nám vyhovuje, že se o nás píše v undergroundových médiích a nemáme žádnou snahu prorazit. Chceme jen dál psát naši hudbu a hrát ji naživo. I když mi chybí turné po Evropě, ale to už je moc dávno.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni silnou starou švédskou death metalovou školou. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na GLUTTONY největší vliv.

Co se týče death metalu, jsem trochu tradiční. Někdy říkám věci jako "ale mám rád novější věci, třeba The Crown's Deathrace King", abych si záhy uvědomil, že to vyšlo v roce 2000... Uvědomil jsem si, že death metal, který poslouchám, se rozprostírá někde od poloviny 80. let až někam do konce tisíciletí. Snažím se někdy poslouchat nové kapely, ale uvědomuju si, že ty, které mám rád, zřejmě hrají old schoolový death metal, který zní hodně podobně, jako by mohl být nahraný na začátku 90. let. Co se týče vlivů, není to žádná konkrétní kapela, spíš nálada nebo pocit, který z těch kapel vyzařuje. Jedna deska, která mi z nějakého důvodu vždycky utkvěla jako inspirace, je "Ancient God of Evil" od UNANIMATED. Myslím, že na tom albu zkombinovali death a black metal způsobem, který mě inspiroval k mnoha skladbám, které jsem napsal. A zvukově jsou tu samozřejmě alba jako "Left Hand Path" a "Slaughter of the Soul", která nechtěně definují základy. Ale mojí nejoblíbenější kapelou na švédské scéně byli vždy DISMEMBER. Vzhledem k tomu, že žádná skladba na žádném albu GLUTTONY není záměrně inspirovaná nějakou konkrétní kapelou nebo skladbou, myslím, že je lepší, když si to fanoušci poslechnou sami a dají mi vědět, co slyší.


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Opravdu rádi hrajeme naživo, ale život na severu Švédska nás v mnoha ohledech omezuje, například pokud jde o booking v Evropě. Musíme si účtovat víc než kapela z Malmö nebo Göteborgu. Ale s našimi předchozími kapelami MY OWN GRAVE, DIABOLICAL a SETHERIAL jsme absolvovali několik evropských turné a rozhodně to chceme zopakovat. Takže pokud by se našel nějaký pořadatel, který by měl zájem, ozvěte se. Nejsme vybíraví. Co se týče turné s nějakou konkrétní kapelou, myslím, že BLOODBATH + GLUTTONY by byl skvělý line up, ale je tu i spousta dalších skvělých kapel. Co se týče míst, která máme na seznamu, bylo by fajn zahrát si v USA, protože tam máme spoustu fanoušků a také v Japonsku nebo Jižní Koreji.

Jdu si vaši novou desku „Drogulus“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Díky, Jakube, jsem moc rád, že se ti album líbí. Co se týče nějakých slov na závěr, příští rok očekávejte vydání LP “Drogulus” a pokud si od nás budete chtít cokoliv objednat, stačí se ozvat na info@gluttony.se. 

“Keep on rotting!”

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine