Rozhovor se švédskou death metalovou skupinou GLUTTONY.
Odpovíddal Anders Härén (kytara), děkujeme!
Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026):
Ave GLUTTONY! Je to již dva roky, co jsem vás viděl u nás v České republice na skvělém festivalu BACK TO THE SYMBOLIC. Jak jste si akci užili? Už si ani nepamatuji, jestli jsme se setkali osobně. Znáš to, člověk několik dní popíjí pivo, chodí na muziku a je v jednom kole. Líbilo se ti u nás? A co říkáš na české fanoušky? Chutnalo ti naše pivo?
Ave Jakube! Back to the Symbolic byl skvělý, stejně jako všechny české festivaly (i když jsem si docela jistý, že jsme se nepotkali). Milujeme Českou republiku a je to povinná zastávka na našich evropských turné, stejně jako letos.
Před několika týdny jsem si našel v telefonu vaše minulé album „Drogulus“ a cestou do práce si jej pustil. Byl sníh a mlha. Omylem jsem vkročil na led a zlomil si dvě kosti v noze. Než jsem šel k doktorovi, tak jsem se zlomenou nohou ušel několik kilometrů. Nevím jak ty, ale já když poslouchám nějakou dobrou muziku, tak jsem mimo. Začínal jsem jako mladý kluk, kdysi dávno v devadesátých letech a pořád mě to bere. Je to jako prokletí. Jak si začínal s death metalem ty? Jaká první kapela tě oslovila?
Pro mě je to stejné. Skvělá hudba vás vezme na duchovní cestu. Můj sestup k extrémnímu metalu byl také cesta. Začalo to heavy metalem, když mi bylo asi 5, a pak se to vyvinulo do thrash metalu, který jsem považoval za to nejhorší, co existuje. Ale pak v roce 1992, když mi bylo 11 nebo 12, si můj kamarád koupil EP Pieces od Dismember a také mi pustil Cannibal Corpse's Hammer smashed face, kterou jsem si hned šel koupit. Dismember jsem měl raději, ale zážitek byl u obou kapel stejný: Co to je? Jak může někdo hrát takhle brutálně a takhle zpívat? Tohle je nejúžasnější věc, jakou jsem kdy slyšel. Krátce nato jsem si koupil Deathcrush od Mayhem a Marduk's Dark Endless a také starší alba Dismember a no... cesta pokračuje.
Ležel jsem několik dní jen tak na posteli a protože mám poprvé ve svém životě něco zlomeného, tak jsem pořád nadával. Najednou má člověk spoustu času. Koukám do emailu a čtu si zprávu od tebe a jsem nervózní, protože než jsem se k vaší nové nahrávce „Eulogy to Blasphemy“ dostal, chvilku mi to trvalo. Nicméně, když jsem ji slyšel poprvé, najednou mě noha vůbec nebolela. Říkám tomu švédské lázně😊). Jen mi chybělo pivo, protože jsem bral spoustu prášků na bolest. Prozradíš nám, jak nové album vznikalo?
Jednoduchá odpověď by byla, že jsme dodržovali náš osvědčený postup: napíšu pár riffů, sejdeme se na zkoušce a společně z nich vytvoříme písničku a natočíme demo. Pokračujeme v tom každý druhý týden, dokud nám nedojde inspirace. Jak jsem řekl, to je jednoduchá odpověď, protože to je náš postup. Ale když se nad tím zamyslím, mám pocit, že jsem tentokrát měl více inspirace a že jsme si tvorbu písní užili víc. Po albu Drogulus v roce 2023 jsme začali častěji koncertovat, což do kapely vneslo novou energii. A tu novou energii je slyšet na albu Eulogy to Blasphemy v tom, že písně jsou lepší; s lepšími melodiemi a pestřejší. Z nějakého důvodu také delší písně.
Mám teď čas i na čtení a narval jsem si do hlavy nějaké staré dobré horory. Nemrtví se potkávají se zombie, krev teče proudem a jak tu jsem sám a poslouchám vaše nové letošní album, tak se mi všechno spojilo v jedno. Napadla mě jedna vážná otázka. Věříš na posmrtný život? Já jsem spíš materialista a skeptik, ale když jsem na horách na chalupě sám, tak mám občas pocit, že na hřbitově někoho nemrtvého zahlédnu.
Hehe, no, jsem vědecký ateista, takže bohužel věřím, že prostě shnijeme. Nicméně jsem měl pár opravdu zvláštních zážitků, které věda nedokáže vysvětlit, takže kdo ví. Je lákavá představa, že se po smrti můžu stát přízrakem a strašit ostatní lidi...
GLUTTONY jsem si oblíbil hlavně kvůli tomu, že nejen, že umíte skvěle hrát, předkládáte styl, který miluji skoro 35 let, ale hlavně kvůli tomu, že jste jako kapela opravdoví, reální, uvěřitelní, autentičtí. Nejde tu jen o postupy, ale hlavně o srdce, jak říkal jeden, dnes už mrtvý kamarád. Co si o tom myslíš? Potkávám dnes spoustu kapel, které umí perfektně hrát, ale jsou sterilní a v závěru vlastně hrozně nudné.
Díky Jakube, to je asi nejlepší kompliment, jaký jsme kdy dostali. My čtyři a náš důvěryhodný řidič jsme skvělí přátelé, u toho si užíváme spoustu zábavy a myslím, že se to promítá do dobré hudby. Jsme pohodoví kluci a rádi se setkáváme s našimi fanoušky a dáme si s nimi pivo. Nevidím smysl v tom být nafoukaný blbec jen proto, že každý rok trávím pár hodin na pódiu. Máme vysoké standardy, hodně zkoušíme a nechceme zkazit ani jednu show. Ať už je to 20 lidí nebo 200, každý, kdo si zaplatil, aby nás viděl, si odnese skvělý zážitek. A pokud dobrá show znamená vynechat notu nebo dvě, fajn. Raději si prásknu hlavou a zahraji riff špatně, než abych stál v rohu pódia s Fenderem v podpaží a hrál riff perfektně.
Všem vám je v kapele přes 40. Určitě máte svoje práce, rodiny, spoustu dalších povinností. Jak vnímáš death metal a muziku všeobecně? Co pro tebe znamená? Já to mám třeba tak, že je to pro mě nejen životní styl, ale i relax, odpočinek. Potkal jsem díky hudbě spoustu skvělých lidí a pokaždé, kdy mě štve práce (pracuji v technickém oboru), když se už nemůžu dívat na tenhle zkažený svět, tak „utíkám“ na koncerty. Navíc, kolem extrémní muziky se vždy motali ti nejpohodovější lidé… Jak to máš nastavené ty?
Kdybych byl věřící, řekl bych „Amen“. Jedna z nejlepších věcí, které znám (což se, jak jsi řekl, s prací, rodinou atd. stává jen zřídka), je jít na metalový koncert do Sundsvallu. Často tam chodím sám, protože vím, že se tam setkám s přáteli z posledních 30 let, od těch, se kterými jsem se bavil, když mi bylo 15, až po kluky, kteří jsou nová krev a které jsem poznal. To je moje širší rodina a jak jsi řekl, není lepší únik než smýt svět nebo strávit mizerný týden s metalovou show. Je to rozhodně životní styl.
Měli bychom taky trošku probrat nové album, co říkáš…? Do mě byl dráp vlastně ihned zaseknut. Jestli se nepletu, tak pod zvukem je podepsán Jonas Jönsson. Kde jste album nahrávali, kdo vám dělal mastering? Hele, na rovinu, pokaždé, když zapnu play, tak cítím ve zlomené noze chlad!
Haha, velké díky! Sundsvall, kde žijeme, není velký, má jen kolem 100 tisíc obyvatel, takže tam samozřejmě znáte skoro každého metalistu a Jonas není výjimkou. Mysleli jsme si, že Jonas odvedl na Drogulus dobrou práci, ale ve skutečnosti jsme vyzkoušeli dva další producenty, protože stejně jako umělci, kteří tvoříme umělecká díla, rádi na každém albu děláme něco jiného. Ale nefungovalo to a po poslechu Jonasova testovacího mixu jsme věděli, že je pro tu práci ten pravý. Nahrávali jsme v našem vlastním studiu Blastbeat a všechno jsme mu poslali. Náš bubeník je zvukař a Max (baskytara) je prostě samouk génius. Jsou to inženýři a producenti nahrávky a když nás pak unaví poslouchání písní, je skvělé poslat ji někomu, o kom víme, že rozumí naší vizi. S Jonasem jsme se dvakrát setkali v jeho studiu, abychom probrali pár detailů a dali mu hororové samply, a nakonec je to album, u kterého jsem se zvukem nejvíce spokojený. Myslím, že se mu podařilo dosáhnout správné rovnováhy se zvukem, který je dostatečně vybroušený.
Zombie na obalu, i kostel za ní, je mi nějaký povědomý. U nás na chalupě v horách, také jeden takový máme. Kdysi tam zemřelo za války spousta lidí. Děly se tam šílené ohavné věci a staří pamětníci vždycky říkali, že tam straší. Kdo je autorem obalu a kde pro něj vzal inspiraci? Opravdu uvažuji o tom, že si koupím triko, ten motiv je fakt parádní!
V květnu budeme hrát na koncertech v České republice (NTEY Death Fest 15. května a Grabo Fest v Karviné 16. května). Pokud se dostavíte, pošlu vám tričko. Obal a booklet navrhl náš kamarád Mysteriis, zakladatel a bubeník Setherialu. Další blízký přítel a úžasný umělec, který také fotil kapelu a režíroval připravovaný videoklip. Strávili jsme spolu spoustu času pročítáním starých coverů hororů ze 70. a 80. let, protože se nám moc líbí barevná schémata a kompozice. To byla hlavní inspirace a také jsme chtěli, aby zombie album propojil s naší dřívější tvorbou, takže nakonec vznikl zombie kazatel zvracející krev a mouchy a titulní obrázek v sedmdesátkové atmosféře.
A co texty? O čem jsou? Kdo je napsal a o čem pojednávají?
S Magnusem (zpěv) si texty dělíme obvykle 50/50. Naše první spolupráce byla u Cult of the Unborn, kde jsme celé album napsali jako hororový příběh, což byla velká zábava. Na Drogulus jsme měli hlavní téma lovecratovské univerzum, ale na tomto albu jsme se brzy rozhodli, že se vrátíme ke kořenům a toto zastřešující téma vynecháme. Místo toho, protože hudbu píšeme nejdřív my, jsme si písně rozdělili podle toho, která se nám líbila. Pak každý podle svého. Magnusovy texty byly silně inspirovány horory, jako například Corpses Eating Corpses, která vychází z Hellraiseru, a Threshold to Nonexistence, která je o francouzském filmu Martyrs. Moje texty mají široký záběr. V Immured by Rotting Corpses jsem chtěl prozkoumat hrůzu z probuzení v masovém hrobě a nutnosti se prodírat ven. V titulní skladbě Eulogy to Blasphemy jsem chtěl prozkoumat metaforu. Pokud text čtete doslova, je o černé mši. Je to ale také metafora pro návštěvu metalového koncertu a nechat se pohltit tímto zážitkem. Eulogy to Blasphemy je míněna jako oslava všeho považovaného za nesvaté a zároveň jako oslava metalové hudby a metalového životního stylu.
Koukal jsem k vám na webové stránky a budete v květnu několikrát vystupovat i u nás v Čechách a na Slovensku. Znamená to, že se vám u nás fakt líbí? Zbytek koncertů máte v Německu, Dánsku, Švédsku. Můžeš nějak porovnat fanoušky? Kde kupují nejvíc merchandise, kdo nejvíc skáče z pódia apod.? Zajímá mě, jak se kde reaguje na death metal.
Člověče, to je skvělá otázka. Publikum se v jednotlivých zemích určitě liší, ale vlastně jsem nepřemýšlel jak. Řekl bych, že chování během koncertu je podobné, snad s tou výjimkou, že ve Švédsku musí někdo vždycky mezi písněmi vyprávět vtip a křičet věci jako „Hraj rychleji“. Hlavní rozdíl bych řekl, že je před koncertem a po něm. V některých zemích mohou být fanoušci velmi nervózní a téměř se neodváží s vámi mluvit, zatímco v jiných zemích nás žádají o autogramy a selfie.
V devadesátých letech byl death metal na vrcholu. Postupně se přesunul zase spíše do undergroundu, kam podle mého patří. Nejlepší je pro mě malý klub, jen pravověrní fanoušci, pivo v ruce a když budou kolem nějaké pěkné holky, tak bych se také nezlobil. Možná to bude znít divně, ale pro mě je tohle ráj. Které koncerty si užíváš nejvíce? Jak vnímáš rozdíly mezi kluby a festivaly?
Je zvláštní, jak moc smýšlíme podobně, Jakube. Death metal patří do klubu, tečka. Jasně, viděl jsem klasické kapely na Wackenu a Sweden Rocku, ale nemyslím si, že je to totéž. Patří do tmavé, zpocené místnosti, tehdy publikum skutečně ztrácí své hranice. Jako kapela si užíváme i hraní na festivalech, například festival Metal!!! na Ostravském hradě v roce 2024 byl úžasný. Ale ruku na srdce, dávám přednost koncertům v klubech. Jak jsem říkal, death metal patří do tmy...
Omlouvám se, ale už mě fakt bolí noha. Budu muset končit. Co chystají GLUTTONY do budoucna? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…
Momentálně se soustředíme na to, aby se Eulogy To Blasphemy dostalo všude, protože si opravdu myslím, že je to naše nejlepší album. Letos a příští rok budeme mít turné a pak uvidíme. Musím poděkovat Ricovi z F.D.A. Records za fantastickou týmovou práci od prvního dne, F.D.A. odvedli skvělou práci. Co se týče promotérů, nemáme bookingovou agenturu, takže je velmi snadné si u nás zarezervovat album. Stačí jednoduchý e-mail na adresu info@gluttony.se. Našim fanouškům chceme vyjádřit upřímné poděkování. Jste s námi od dema Coffinborn, posíláte nám DM a objednáváte si merch z těch nejpodivnějších míst, chodíte po koncertě a povídáte si s námi a my jsme vám nesmírně vděční!
Děkuji moc za rozhovor, opravdu si jej vážím. Je ti asi jasné, co si jdu pustit za muziku. Jasně, „Eulogy to Blasphemy“! Přeji vám co největší prodeje, narvané koncerty a budu se těšit někde na pivu! Ať se vám daří i v soukromí. Na zdraví!
Potěšení je na mé straně, Jakube, uvidíme se v květnu!
about GLUTTONY on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
