GOLGOTHA - Hubris
CD 2026, Abstract Emotions
for english please scroll down
Prosévám prach z dávno opuštěného hrobu a představuji si, jaký měl zesnulý asi život. Také ho někdy bolelo vstávat, chodit, milovat, bojovat? Nebo žil klidně a spokojeně? Kde se bere smutek a melancholie? Lze je vysvětlit vědeckými pokusy a nebo nás ovládá něco většího, neuchopitelného? Chodíme po světě a stáváme se postupně svým vlastním stínem. Jednou upadneme v zapomnění a stane se z nás jenom potrava pro červy? Vždycky jsem měl rád kapely, které řežou do živého, které umí pokládat otázky, které dovedou navodit přemýšlivou náladu.
Kapela GOLGOTHA je pojem nejen na španělské doom death metalové scéně. Pánové a dáma mají svůj vlastní rukopis, talent, výraz, ale hlavně spoustu nápadů, které když zazní, tak se mi otisknou hluboko do podvědomí. Utíkám potom z chaosu všedních dní. Zastavím se a usedám ke hrobu, který jsem nikdy předtím neviděl. Vím ale naprosto přesně, že jsem zde správně. Je na něm totiž moje jméno. Nebo ne?
Kapela i letos dokázala vytvořit velmi pochmurnou, přemýšlivou a melancholickou atmosféru. Skladby kolem mě nejdřív plynuly jako špinavá voda v řece smrti. Na povrch vyplouvaly jak děsivé, smutné vzpomínky, tak i naděje a radost, že stále žiju, že pořád dýchám, že můžu ráno vidět slunce, pohladit svoji ženu, zasmát se s dětmi. GOLGOTHA jsou opět ve velmi dobré formě, skladby se dobře poslouchají, mají v sobě spoustu zásadních myšlenek. Přiznám se bez mučení, novinka se pro mě stala doslova povinností. Vstával jsem s ní, pracoval u ní, chodil ulicemi a sledovat ruch města, usínal jsem, četl si. Pro mě osobně tohle hrozně moc znamená. Došlo mezi mnou a kapelou k tomu nejdůležitějšímu, ke vzájemnému přenosu drásavých emocí. Hudba mě rozhodně nenechává v klidu. "Hubris" je pro mě ale i nahrávkou, která nejvíc vynikla na jednom horském hřbitově, kde jsou pochováni mí předci a kam chodím někdy jen tak rozjímat. Na povrchu je album chladné, v určitých momentech temné, ale jinak hoří zevnitř. Kapela se pohybuje mezi podobnými mantinely, jako smečky typu DRACONIAN, HALLATAR, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS, MADDER MORTEM, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, CANDLEMASS. To ale není zase tolik důležité. Pro mě je hlavní to, že španělským tmářům věřím každý tón, melodii, úder bicích, výkřik do tmy. Už dávno si získali moje srdce a novinka to jenom znovu potvrzuje. Jsou totiž naprosto uvěřitelní, opravdoví, zajímaví, autentičtí. Prosévám prach z dávno opuštěného hrobu a představuji si, jaký měl zesnulý asi život. Také ho někdy bolelo vstávat, chodit, milovat, bojovat? Nebo žil klidně a spokojeně? Netuším. Co ale vím jistě je, že se sem budu rád a často vracet. A poslouchat budu určitě "Hubris". Drásavá, uhrančivá doom death metalová ozvěna vašich smutných a melancholických myšlenek a nálad! Album, které vám nastaví zrcadlo!
Asphyx says:
I brush the dust from a long-abandoned grave and imagine what kind of life the deceased might have led. Did he, too, sometimes find it painful to get up, to walk, to love, to fight? Or did he live a peaceful and contented life? Where do sadness and melancholy come from? Can they be explained by scientific experiments, or are we controlled by something greater, something intangible? We walk through the world and gradually become our own shadows. Will we one day fall into oblivion and become nothing more than food for worms? I’ve always loved bands that cut to the quick, that know how to ask questions, that can evoke a contemplative mood.
The band GOLGOTHA is a household name not only on the Spanish doom death metal scene. These gentlemen and lady have their own style, talent, and expression, but above all, a wealth of ideas that, when heard, leave a deep imprint on my subconscious. I then flee from the chaos of everyday life. I stop and sit down by a grave I’ve never seen before. But I know with absolute certainty that I’m in the right place. Because my name is on it. Or is it?
Once again this year, the band managed to create a very somber, contemplative, and melancholic atmosphere. At first, the songs flowed around me like dirty water in the river of death. Both terrifying, sad memories and hope and joy rose to the surface the joy that I’m still alive, that I’m still breathing, that I can see the sun in the morning, caress my wife, and laugh with my children. GOLGOTHA are once again in excellent form; the songs are a pleasure to listen to and contain many profound ideas. I’ll admit it without hesitation: this new album has literally become a necessity for me. I woke up with it, worked to it, walked the streets watching the city bustle, fell asleep to it, read to it. For me personally, this means an awful lot. The most important thing happened between me and the band: a mutual exchange of heart-wrenching emotions. The music definitely doesn’t leave me indifferent. But for me, “Hubris” is also the album that stood out the most at a mountain cemetery where my ancestors are buried and where I sometimes go just to reflect. On the surface, the album is cold, dark at certain moments, but otherwise it burns from within. The band operates within similar boundaries as bands like DRACONIAN, HALLATAR, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS, MADDER MORTEM, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, and CANDLEMASS. But that’s not really what matters. For me, the main thing is that I believe every note, every melody, every drumbeat, every cry into the darkness from these Spanish dark masters. They won my heart long ago, and this new release only confirms it once again. They are utterly believable, genuine, interesting, and authentic. I sift through the dust of a long-abandoned grave and imagine what kind of life the deceased might have had. Did it sometimes hurt him to get up, to walk, to love, to fight? Or did he live peacefully and contentedly? I have no idea. But what I know for sure is that I’ll be happy to return here often. And I’ll definitely be listening to “Hubris”. A harrowing, mesmerizing doom death metal echo of your sad and melancholic thoughts and moods! An album that holds up a mirror to you!
Recenze/review - GOLGOTHA - Spreading The Wings Of Hope (2024):
tracklist:
1. A Simple Life
2. The Weight of the Weak
3. Broken Toy
4. Empty Minds
5. Too Late
6. Blind
7. Fire in the Shadows
8. Intolerance
Line-up:
Vicente J. Paya – Guitar/Keyboards/Vocals
Andrew Spinoza – Bass/Harsh Vocals
Rafel Garcies – Drums
María J. Lladó – Clean Vocals
Dan Garcia – Guitars
