Muž s prstenem - Jan-Erik Fjell
2026, Vendeta
Nejhorší na tom, že si zlomíte nohu, není bolest a imobilita. Nejhorší je, že si začnete připadat zranitelní. Jdete třeba do dveří, nasedáte do auta nebo se chcete jen napít a kýváte se na berlích jako mátoha. Samozřejmě, pak je tu ještě samota, na kterou jsem si třeba já velmi těžko zvykal. Doma na home office si práci přeci jen uspořádáte podle sebe a uděláte ji rychleji. Odpoledne pak, utaháni jako kdybyste opravdu do továrny šli, ulehávám ke knize a přemýšlím, proč mi kosti srůstají tak pomalu. Proč někdo nevymyslel nějaký zlepšovák, který by moje utrpení aspoň trošku zmírnil. V závěru je všechno o trpělivosti, kterou tedy zrovna neoplývám. S nohou nahoře si čtu, tentokrát zbrusu novou knihu od mého oblíbeného spisovatele Jana-Erika Fjelleho. Zase se mi ihned všechno spojilo v jedno, hlavní hrdina příběhu, Anton Brekke je nejen bývalým policistou, ale zároveň pracuje v nemocnici.
Jsem tak na klinice v Plzni, pajdám tam prvorepublikovými chodbami obrovského monstra a všechno mi to připomíná nemocnici v Norsku, kde brutálně zabijí sestřičku. Moje fantazie pracuje na plné obrátky a knihu mám tak zadřenou pod kůží, že když mi milá slečna v bílém pomáhá vylézt na rentgenový stůl, tak ji málem varuji, aby si dávala pozor, protože je dost dobře možné, že v okolí řádí sériový vrah. Knihy pro mě byly spolu s hudbou vždy způsobem, jak pomocí nich přežít těžké chvíle. Jedná se sice jen o zlomenou nohu, ale abych pravdu řekl, tak je to pro mě poměrně nová zkušenost. Kdysi dávno na civilní službě jsem měl sice přeražený palec na noze, ale mohl jsem aspoň došlápnout na patu. Tenkrát jsem si volno, které jsem díky tomu měl, docela užíval. Byl jsem mladý a plný energie. Teď je mi 51 a je pro mě návštěva lékaře poměrně slušným fyzickým výkonem.
S tím ale asi nic nenadělám. V noze mi zrovna divně cuká, občas se objeví bolest jako čert. Nikdy bych nevěřil, že se mi něco takového stane. Jsem zranitelný a bezbranný, co když ten pán, co pořád chodí kolem našeho domu a divně se na mě díval, když jsem se pokoušel strčit klíč do zámku, má také nekalé úmysly. Ne, brácho, možná už ti z toho všeho hrabe. Seber se, jsi kus velkého chlapa, bránil bych se i s berlemi. Pak mi mezi nohy vběhne pes. On vám nic neudělá. Jasně, jen mě sejme. Jsem rád, že dolezu domů, musím si na několik minut sednout, teprve potom se převléknu do domácího, konečně si přečtu zprávu od skvělého pana doktora a pokouším se vyluštit, kam jsme se po kontrole vlastně posunuli. Jdu si bodnout injekci proti trombóze, znovu usedám ke knížce a musím říct, že mě úplně pohltila. Muž s prstenem je detektivka přesně podle mého gusta. Napínavá, syrová, temná, velmi čtivá.
Netuším, jestli za to mohou prášky nebo jen to, že vstávám velmi brzy. Snažím se o podobný rytmus, jako bych chodil do práce. Zapínám počítač a opravdu celý den pracuji. Noha mě ke konci směny bolí a tak se pokaždé natáhnu s knihou do postele. Otevřu ji na poslední přečtené stránce a pak celé odpoledne bojuji se spánkem. Proberu se až večer, dám ještě pár kapitol a pak se mi zase začnou klížit oči. Nikdy bych nevěřil, jak mi budou chybět obyčejné věci jako procházka v lese, plavání v bazénu nebo jen prostá chůze. Chce to trpělivost, říká mi sestřička, když mi dělá novou sádru. Vidí na mě, že jí moc nemám. Sice všechno srůstá jak má, ale občas se přistihnu, že jen tak sedím, jsem mimo a koukám se do zdi. Promítám si na ní příběh Muže s prstenem a jsem tak nějak podivné smutný. Asi mě opravdu tíží samota. Vyloženě se těším, až přijdou všichni ze školy a prohodí se mnou pár slov.
Jan-Erik Fjell píše velmi poutavě, napínavě. Přesně jak to mám rád. Jedná se o další z výletů do temných zákoutí lidské mysli. Navíc, naordinoval jsem si k četbě poslech nových SHADOWSPAWN a tak nějak mi všechno sedlo příjemně dohromady. Knížku jsem si opravdu užil, navíc na ní byla menší akce, takže za mě velká spokojenost po všech stránkách. Jenom pokaždé, když se dopajdám na kontrolu, tak se nemůžu zbavit dojmu, že se po těch chladných a nehostinných chodbách velké kliniky toulá někdo, kdo myslí jenom na vraždu. Uff, když na to pomyslím, tak jsem se oklepal mrazem. Tak to vidíte, jak se mi dostala knížka do hlavy. Moc vám děkuji za pozornost. Jdu číst dál. Jednou z mála výhod toho, když se zraníte, tak je čas i na knihy, které vám dlouhou dobu leží na hromadě. Držte se a zase za týden.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Říká se, že nadpoloviční většinu vražd žen spáchá jejich partner. V případě nezvykle brutální vraždy sestřičky z nemocnice v Kalnes ale všechno nasvědčuje tomu, že partner je v tom tentokrát nevinně a v okolí řádí sériový vrah. Na světlo postupem času vyplývají další skutečnosti, které ukazují na dávný, dosud nevyřešený případ mladé studentky ve vzdálené Voldě – je mezi nimi ale skutečná spojitost, nebo se jedná jen o slepou uličku?
Bývalý policista Anton Brekke má navíc úplně jiné starosti – snaží se udržet si práci v nemocnici a nepropadnout své staré hráčské vášni. Když ho jeho bývalý parťák přijde požádat o radu, nemá žádnou motivaci se do případu zapojovat. To se ovšem změní, když zemře jedna z jeho pacientek. Že by i její smrt souvisela s vraždami, které vyšetřuje Magnus Torp?
Při rozkrývání starých tajemství se ale může snadno stát, že bývalí kolegové narazí na protivníka, na kterého jejich síly stačit nebudou.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
