Až na kost - Ellison Cooper
2021, Vendeta
S napětím jsem sledoval předpověď počasí. Bude sníh a nebo ne? Běžky jsem měl připravené, věci sbalené a telefon nabitý. Jak je mým dobrým zvykem, jedu vlakem, hezky směr Železná Ruda. Hodím si do batohu svačinu a pití. O tom, jestli si tam přidám i knihu Až na kost, přemýšlím jenom chvilku. Říkám si, jestli už to není moc, přeci jen, každý gram se ve stopě pronese, ale nakonec si řeknu, co už a knížku si vložím hned vedle bot na běžky. Když dorazím na místo, tak mám za sebou několik kapitol. Kdybyste mě viděli, jak přestupuji v Klatovech, asi byste se mi smáli. V jedné ruce běžky, na zádech batoh a pod paží knihu. Jako blázen, říkám si, když se zase začtu. Je mi tak nějak fajn, čeká mě den v lesích, na horách a to já moc rád.
Klouže to, stopa je jako zrcadlo. Stoupám nahoru do kopců, tetřeví stezkou. Užívám si, kochám se a přemýšlím nad tím, jak se může ztratit celý autobus středoškoláků. Sjíždím dolů ze stráně, bořím se, protože to taje. Slunce svítí, lyže mi kloužou po povrchu a usmívám se. Jsem ve svém živlu. Asi mám běžky v genech. Sice pomalu stárnu a moc dobře vím, že mě zítra bude bolet celé tělo, ale ještě si pár kilometrů přidám. Když už jsem tady. Ujede mi kvůli tomu vlak a protože svítí slunce a oteplilo se, sednu si na zastávku a čtu si. Mám hodinu a půl času a jsem dějem tak pohlcen, že málem nenastoupím. Na Špičáku se do kupé vměstná snad sto středoškoláků. Najednou, jakoby mi všechno sepnulo a spojilo se v jedno. Zase ta moje zatracená fantazie a představivost.
Běžky, alespoň mi to tak přijde, spojují lidi. Když mě někdo vidí s lyžemi ve vlaku, v tramvaji nebo jen tak ve městě, osloví mě, usměje se. Je to krásný sport. Samozřejmě, v mém provedení jde spíše o turistiku, ale i tak. Vyčistím si hlavu, srovnám myšlenky, udělám si dobře. Není to ani moc drahé, a nejlepší je, že jsem v lese většinou sám. Vlastně by se dalo napsat, že je to podobné jako čtení. Osobní záležitost, která mi pokaždé vyloudí takový ten vševědoucí úsměv na tváři, který může připadat neznalému až jako znak debility, ale nenechte se mýlit, to jen mozek vysílá jasné signály spokojenosti. Tady, když si kupuji pivo, když svištím z kopce, když sedím v kupé a listuji stránkami, je svět v pořádku. Je takový, jaký jej mám rád. Obyčejný, jadrný, syrový. Unavený jako kůň se konečně převlékám doma. Osprchuji se a křeslo je jasnou volbou. Kde jsem to jenom přestal. Jasně, Washington.
Autorka píše opravdu velmi poutavě. Jasně, některé věci jsou trošku přitažené za vlasy, ale kdyby tomu tak nebylo, mohla by to být nuda. A to rozhodně není. Baví mě hlavní postava neurovědkyně Sayer Altairové, i její výzkum mozků psychopatů. Abych pravdu řekl, tak mě tohle téma zajímalo ještě v době, kdy nebylo tolik informací, ani internet. Nachomýtl jsem se k němu kdysi náhodou v jedné malé knihovně v Mladé Boleslavi. Jako ostatně skoro ke všemu jsem se k tomuto tématu dostal díky kamarádům. Bylo to na základě jednoho textu death metalové kapely MALEVOLENT CREATION. Tak to vidíte, co může člověka nakonec ovlivnit a nasměřovat. Manželka byla u rodičů, jedno dítě na brigádě, druhé na plese. Lednice plná piva. Nohy mi pomalu přestávají sloužit, ale čtu si hrdinně dál. Skoro do zemdlení. Když odkládám brýle, jsem šíleně utahaný.
Stačily mi dva dny, abych knížku přečetl. A neskutečně jsem si ji užil. Jak už u mě bývá dobrým zvykem, začal jsem sérii zase od konce. Ale nevadí, není všem dnům konec a já si ty dva předchozí díly obstarám, to se zase nebojte. Poslední roky jsem takový ochutnávač, hrozně rád objevuji nové autory a autorky. Ellison Cooper si mě touhle knihou získala na svoji stranu. Píše poutavě, zajímavě, autenticky. Věřím ji, což je pro mě hrozně důležité. Dívám se do kalendáře, kdy bych zase mohl vyrazit na svoji běžeckou misi. Snad nesleze sníh. Už aby to bylo. Mějte se co nejlépe, čtěte co to jde a zase za týden se budu těšit. Přeji vám dobré světlo a ostrý zrak.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V samostatném románu Až na kost autorky Ellison Cooper se ve Washingtonu ztratí autobus plný středoškoláků a neurovědkyně Sayer Altairová musí dopadnout viníka, s nímž ji pojí její vlastní minulost. Poté, co oplakala smrt svého snoubence a téměř přišla o práci, začíná agentka Sayer Altairová konečně svůj život budovat znovu od začátku. Její výzkum mozků psychopatů začíná přinášet své výsledky a její podivné malé rodině se daří. Sayeřina nově nalezená spokojenost se však ocitá v ohrožení, když je povolána k vyšetřování případu zavražděné dívky, jejíž tělo bylo nalezeno v kruhu zvířecích figurek pod záhadným, krví napsaným vzkazem. Když zjistí, že mrtvé děvče je jedním ze čtyřiadvaceti pohřešovaných středoškoláků, Sayer rychle pochopí, že nic na tomto případu není tak, jak to vypadá.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
