Kluci bez srdce - Alexander Gordon Smith
2023, Vendeta
Abych pravdu řekl, tak stále neumím být moc sám. Víkendy, kdy mi odjede manželka a děti pryč, nemívám moc rád. Já vím, člověk by měl mít čas taky sám na sebe, jenže já vypadnu z takového toho klasického rytmu a je mi to divné. Přišel jsem v pátek domů, cestou se stavil v jednom boxu poblíž domu. U Dobrovského byly zase slevy a tak jsem si říkal, že zkusím zase nějakého dalšího autora. Od Alexandra Gordoma Smitha jsem nečetl zatím vůbec nic. Byla to sázka do loterie. A vyšla na výbornou. Mám poslední měsíce fakt štěstí. Venku hrály děti fotbal a děsně u toho řvaly. Některým hláškám jsem se musel smát. Pustil jsem si dobrý death metal, usadil se pohodlně v křesle, chvilku si prohlížel obal, abych se nakonec zase nechal strhnout velmi napínavým příběhem. Starodávný krvavý rituál, který někdo oživil. Hnus a špína, temnota lidské mysli. Tohle se mi bude líbit, říkám si pod vousy, o tomhle budu muset napsat do knižních tipů.
Pomalu se setmělo a já zase jednou zjišťuji, že jsem si koupil šestý díl série. Nijak to nevadí, jen je tu hlavní hrdina Kett v nemocnici a sleduje celý případ z postele, sem tam dodá nějakou tu radu. Jinak ale vyšetřují Savaegová a Porter. Nijak mi to nevadí, i když v některých momentech děj navazuje, odkazuje se na minulé případy. Není to ale nijak na závadu, děj pochopíte. Je to celé hrůzné, drsné, brutální a čtu si tak dlouho, že se mi klíží oči. Tentokrát, protože je pátek, jsem si dal i pár piv. Nějak se mi všechno promítne do snů a jsou to hodně divné noční můry. Ráno vstanu, udělám si čaj a napíšu dvě recenze. Dnes mám lenivou. Lednička je sice prázdná, ale nevadí, nějak si poradím. Stejně, pokaždé, když si čtu a jsem tu sám, tak se zapomínám najíst. Do pokoje začalo svítit slunce, je tu teplo, brýle mi kloužou po nose. Odcházím se jenom napít, ukrojit chleba, ale stejně knihu nedočtu. Pořád mi někdo volá, vyrušuje mě a tak telefon vypnu. Chci mít klid, absolutní, musím se soustředit. Někdy kolem poledne mi začne kručet v břiše. Slupnu kus skývy, abych ošálil žaludek.
Někdy kolem druhé se jdu projít. V lese, i když je krásně, nikdo není. Jdu až kousek pod Krkavec, pod rozhlednu, kterou považuji za svoji domácí. Líbí se mi borové lesy kolem. Dojdu na jeden palouk, chvilku si sednu na lavičku a najednou jsem někde na severu Británie. Představuji si, že vedle na velkém kameni se klidně také mohlo kdysi obětovat. Naše historie je doslova prodchnutá násilím a krví, pořád to někteří z nás mají v sobě, na tohle fakt věřím a Kluci bez srdce se klidně mohli stát. Někde jsem dokonce četl, že se podobné případy doopravdy odehrály. Možná se jimi dokonce autor inspiroval. On ten chlápek, co jsem ho potkal uprostřed lesní pěšiny, tak divně koukal, že byl v mých představách podezřelým. No řekněte, kdo kromě mě chodí sám do lesa? Byl hodně zvláštní. No, nechme ho jeho představám a pojďme se ještě chvilku projít, řeknu si a pak už nikoho nevidím. Jsem tu sám. Jen já, příběh a tichý les. Půjdu domů, už jsem si vyčistil hlavu, chci si zase číst.
Děti dnes fotbal nehrají. Zato nějaký schizofrenik, co bydlí nedaleko, asi zapomněl na prášky. Chodí mezi domy, hrozně sprostě a nahlas řve. Kope do popelnic, matky s dětmi se před ním ukrývají. Lidem do hlavy nevidíte, je to strašidelné, i když je bílý den. Občas jej slýchávám i v noci. Dokonce jsem slyšel, že bydlí u staré matky, která na něj asi už nestačí. No nic, konečně utichl a můžu se v klidu soustředit. Knihu dočtu, konec mi přijde trošku složitější, ale jinak jsem velmi spokojený. Takhle nějak to mám asi nejraději. Napínavé, čtivé, se zajímavou zápletkou. Temnota a chlad na mě doslova dýchaly, vyšetřovatelé mi byli sympatičtí a bylo i trošku toho humoru. Kettovy holky, to je kapitola sama o sobě. Smál jsem se, bavily mě. I když asi nebudou sedět každému. Zkrátka a dobře, kniha mě zaujala, autor také a tak mám zase dalšího oblíbence a spoustu dalších tipů.
V neděli, i když je ráno docela zima, jdu plavat ven. Zase jsem v lese a přemýšlím o tom, jak je lidská mysl komplikovaná. Někteří z nás jsou pochroumaní a dělají děsivé věci. Celá kniha byla zahalená v takové zvláštní mlze, byla tajemná, to mám moc rád. A tak vám zase dávám svým neumělým a pokorným způsobem na vědomí, že Alexander Gordon Smith píše fakt parádně, že si určitě jeho dílo pořádně prostuduji. Záleží jen na tom, jestli budou zase někde slevy, protože v mé kadenci čtení knížek vždy rád ušetřím nějakou tu korunu. Asi jako každý. Rodina se mi vrátí, zeptá se mě, co jsem dělal, i když moc dobře vědí, že jsem nikde nekalil, nechodil po hospodách. Nějak už není moc s kým. A na rovinu, v mém křesle je tak pohodlně, tak příjemně. Už teď se těším na další knížku. Jsem moc zvědavý, pro kterou sáhnu tentokrát. Mějte se krásně a děkuji moc za pozornost.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Uprostřed jedné z nejbrutálnějších norfolkských zim je na legendárním Kameni z Lyngu nalezeno zmrzlé tělo. A jelikož je Robert Kett zraněný a mimo službu, případ připadne detektivům Savageové a Porterovi, kterým začne být brzy jasné, že mladík nebyl jen zabit. Byl obětován. A není sám. V rámci jediného týdne je na jednom z prastarých norfolkských kamenů nalezeno stejně zmrzačené tělo dalšího mrtvého muže. Někdo provádí rituál, a pokud ho Savageová a Porter nedokážou včas zastavit, zemře spousta dalších lidí.
Šestý díl série o šéfinspektorovi Kettovi představuje Savageovou a Portera tak, jak jste je ještě neviděli, a to při vyšetřování jednoho z nejbrutálnějších případů, kterým kdy čelili – případu tak strašného, že mu neunikne ani Kett.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
