DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemEdgar Allan Poe. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemEdgar Allan Poe. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 20. března 2026

KNIŽNÍ TIPY - Příběhy Artura Gordona Pyma - Edgar Allan Poe (2026)


Příběhy Artura Gordona Pyma - Edgar Allan Poe
(1838), 2026, Phobos

Když mi kdysi dávno přinesl děda knížku od Julese Verna, propadl jsem jí natolik, že jsem kolikrát ani nechtěl jít hrát ven hokej s kamarády. Vymlouval jsem se na nachlazení, protože jsem zkrátka musel vědět, jak to celé dopadne. Dobrodružství, daleké plavby, boj s divokými zvířaty, návštěva místního kmene. Tohle všechno u mě odstartovalo takové to krásné chlapecké nadšení, která ve vás probudí touhu ochraňovat, být čestný a hrdý, mít svůj názor a stát si za ním. Nosil jsem tenkrát velké těžké brýle a byl jsem mezi ostatními spolužáky tak trošku za mimoně, snílka. Účastnil jsem se sice všech nezbedností, ale snažil jsem se nad nimi aspoň trošku přemýšlet. K Allanovi Edgarovi Poeovi jsem se dostal až někdy na střední škole. Asi to byl logický vývoj, protože mě výuka nebavila a tak jsem se díval z okna na Havrana, který na jeden strom přilétal každý den. Pod lavicí jeden výtisk z knihovny. Byly to krásné časy.

Potom, když jsem se dostal do Plzně na vysokou, jsem začal mezi mě podobnými, v jednom čtenářském kroužku, který vznikl zcela spontánně, vnímat tohoto autora úplně jinak. Dlouhé hodiny jsme o něm diskutovali, nosili si a navzájem půjčovali nové knížky a snažili se jeden druhého překvapit něčím zajímavým. Nasávali jsme jako nějaké houby nové vědomosti, utvářeli si svůj názor a postupně se snad stávali dospělými. Byli jsme samozřejmě rozervaní a temnota a šílenství, o kterých tento skvělý a pro mě doslova srdcový autor píše, u mnohých z nás odstartovala zcela nový čtenářský směr. To se mi potom nedivte, že když si jdu takhle kolem Levných knih, které mají mimochodem díky insolvenci brzy skončit a vidím upoutávku na tuhle knihu, že zajdu dovnitř a potom zklamaně odcházím, protože mají jenom e-knihu. Jenže mi to nedá, dráp už byl zaseknut a je to nové vydání, tak zalezu do Knih Dobrovský a konečně ukojím svoji vášeň a touhu.

Pak se ale nic dlouho neděje, mám spoustu jiných knížek k přečtení a vlastně až teď, když mám zlomenou nohu a díky home office a díky tomu, že nemusím nikam cestovat, ušetřím trošku víc času. Odkládám ve dvě hodiny počítač, znovu si pro jistotu čistím brýle a a zalézám si do postele, noha mě bolí, cuká v ní a kosti snad srůstají. Dám si ji na vyvýšené místo, aby se lépe léčila a pak se začtu. Najednou se mi všechno spojí v jedno. Moje dětské touhy po cestování a objevování nových světů, dobrodružství, noční hlídky na táborech, toulání se v lesích s bratranci, ale i krása jazyka, kterým tento autor vládne. Temnota a napětí, čtu jedním dechem, chvílemi slyším podivný šepot za zdí. Jsem na palubě americké brigy Grampus, plujeme do jižních moří. Ztroskotáme. Dál vám nebudu nic dalšího prozrazovat, byli byste ochuzeni o zážitek a také se to nedělá.

Zdá se mi pak o tom, že mám mořskou nemoc, kurděje, že kolem mě plavou žraloci i ohlodané kusy utopenců. Už asi týden neberu léky na bolest a tak si mé prožitky vysvětluji jednak společnou historií s autorem a také mou bujnou fantazii, která byla, jak s oblibou píši ve svých hudebních recenzích, rozdrásána do krve. Příběhy Artura Gordona Pyma jsou navíc, alespoň tak to vnímám, přeci jen trošku méně známou knihou od tohoto autora a možná právě proto jsem si ji dovolil zařadit do svých knižních tipů. Jasně, že sem patří, nebýt Poa, nebylo by spousty dalších autorů, které mám tolik rád. Když si navíc vezmete, že originál byl vydán již v roce 1838, tak je úžasné, jak se dodnes kniha skvěle čte. Zmínit musím i parádní překlad, pod kterým je podepsán Josef Schwarz.

Nevnímal jsem aspoň chvilku bolavou nohu, ani okolní svět, který je poslední roky nějaký divný. Nebo možná jenom nestíhám držet tep na času doby. Asi je to normální. Ono taky, co chcete vysvětlovat dneska lidem, když většina jenom sedí a nekonečně šmatlá po telefonech. Dívky s opuchlými rty, které se natřásají a snaží se šokovat. Krev a hry, jak kdysi dávno řekl v jednom rozhovoru spisovatel Zdeněk Mahler, dochází k postupné debilizaci společnosti. To samozřejmě nezměním a ani nechci být stařec, co křičí na mraky, ale přátelé, číst knížky a být jim oddaný, to je úplně jiný svět. Plný dobrodružství, napětí a fantazie. Tenhle knižní tip jsem zkrátka musel napsat, dlužil bych si jej. Opatrujte se, mějte se co nejlépe a ať se vám daří. Děkuji za pozornost.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poea k napsání tohoto příběhu inspirovala novinová zpráva o ztroskotání lodi a následné záchraně dvou mužů na palubě. Toto strhující námořní dobrodružství, vydané v roce 1838, pojednává o chlapci z Nové Anglie, Pymovi, který se spolu s kapitánovým synem Augustusem načerno dostane na velrybářskou loď. Oba chlapci se opakovaně ocitají na pokraji smrti nebo jim hrozí, že budou objeveni, a jsou svědky mnoha děsivých událostí, včetně vzpoury, kanibalismu a zběsilých pronásledování.

Poe tomuto příběhu vtiskl alegorickou bohatost, biblickou obraznost a psychologické postřehy, jimiž ovlivnil spoustu jiných spisovatelů, mezi nimiž byli například Melville, James, Verne a Nabokov.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. ledna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Havran - Edgar Allan Poe (1845)


Havran - Edgar Allan Poe
1845 (1999), Tomáš Novotný

Chodili jsme tenkrát do školy přes koleje. A tak obden nás naháněly švestky. Tak se říkalo vysloužilým policistům, co hlídali dráhu. Byla to taková krásná hra. Mládí a dobrodružství. Ušetřili jsme tím spoustu času. Tajně jsme kouřili za školou a dívali se na netypický platan, který kdysi vysadil někdo na louce. Konec města, kousek od dálnice a hejno krkavců, kteří si na plodech stromu pochutnávali. Když byla mlha, celá scéna působila velmi děsivě. Můj kamarád na tom byl jako já. Knihomol. Někdy si připadáme jako bychom měli cejch. Kolem nás nečte nikdo.

"Víš co mi to připomínalo?": zeptá se mě kámoš po několika hodinách ve škole na chodbě, když musíme pochodovat se svačinami v rukou. Chodí do jiné třídy. Nevím o čem mluví. "Havran, vole, od Poea": pokračuje. Zakroutím nechápavě hlavou. On míval občas podobné řeči a tak mi mávnutí rukou momentálně připadalo jako nejlepší řešení. Druhý den jsme znovu utekli švestkám, znovu kouřili za školou. Krkavci ale tentokrát nepřiletěli. Čekal skoro týden, aby prý předání mělo správnou atmosféru. Tvářil se tajemně a byl hrozně zvědavej, jestli už jsem Havrana četl.

Nojo, jenže já měl odpoledne jiné starosti. Ptal se mě každý den a mě se do knihy vůbec nechtělo, nějak nemám z principu rád básně. Nečtu je, málokteré mě osloví. "Jestli si knížku nepřečteš o víkendu, tak mi ji laskavě vrať": řekl mi a já z jeho hlasu cítil výčitku. Musel půjčit, slíbil Havrana jedný holce, co si s ní dost rozuměl. Pamatuji si to přesně. Byla sobota, měl jsem po práci na chalupě na horách a v kamnech praskalo čerstvě nasekané dříví. Odmítl jsem hospodu, sedl si do starého křesla a nasadil si brýle. A propadl jsem Allanovi Edgarovi Poemu. Stal se na nějaký čas mým hlavním autorem, jestli mi rozumíte. Přečetl jsem od něj vše, co měli v knihovně a po letech dal dokonce nekřesťanské peníze za další knihy. Prostě jsem musel. Prokletí asi vědí. Měli by.

V téhle básni je taková neskutečná tíha, smutek, vášeň, samota, všechno, co mě v životě mělo potkat. Krásná hra se slovy, která jsou poskládané tak, že dávají vyšší smysl. Napětí a temnota. Poslouchal jsem samozřejmě metal a třeba Poe mi přišel vždy jasnější a srozumitelnější, než H.P. Lovercraft, který je sice také skvělý, ale nikdy mi nepronikl přímo do srdce. Havran mě neskutečně zasáhl a provází mě vlastně celý život. Mám tenhle výtisk od jedný skvělý dívky, co mi chtěla udělat radost. Sehnala ji v antikvariátě v době, kdy se prodávala za pár drobných. Dnes má myslím i velkou sběratelskou hodnotu. 

Víte co je nejlepší? Občas měním svoji cestu do práce. Kousek za školou (jak podobné), hned u chodníku, štěkal pes. Jeho majitel, klasický maník s tlustým zátylkem, zavolal na pražského krysaříka nějakým hodně drsným jménem. Sundal jsem sluchátka z uší a musel se zastavit. Prostoupil mě pocit deja vu. Byli tam. A tvářili se stejně. Jako havran v povídce, jako krkavci kdysi v mém rodném městě. Nakláněli hlavu a kdybych býval byl pověrčivý, asi bych ten den uléhal dost vyděšený. Místo toho jsem se několik dní těšil, když v mlze zakřehotal každé ráno vedoucí hejna. Díval se a mluvil na mě. Krásná zvířata. Já vím, krkavec není havran, ale myslím si, že Allan Edgar Poe by mi odpustil. Býval to mistr slova, bojovník s vlastními démony.

Určil směr, byl jedním z prvních a ovlivnil spoustu svých pokračovatelů. Víte, vzájemné propojení mezi umělcem a posluchačem, čtenářem, divákem, je hrozně vrtkavé, jemné, křehké. Jsem hrozně moc rád, že můj kamarád měl tak dobrý vkus, že jsme utíkali před švestkama, že jsme kouřili za školou, že jsme se dívali na hejno krkavců, kteří nám napověděli. Havrana si určitě přečtěte. O tom, že jsem byl stejně jako v básni za pár měsíců mladý muž, který ztratil svoji dívku, ani nemluvím. Myslím, že jsem knihu pochopil i prožil. 

Děkuji přátelé, přeji dobré světlo, odpočinutý zrak a samé knižní dobroty. A abych nezapomněl, díky za přízeň, moc si jí vážím! Váš knihomol tělem i duší. Jakubsson

"A má duše z těchto stínů,
spleti stínů podvratné,
neunikne.
Víckrát ne..."

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Bibliofilní vydání slavné básně vydal v nákladu 45 na losinském papíru T. Novotný pro profesorský sbor Gymnázia Opatov a přátele.

---------------------------------------------------------------------------------------------------


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER