DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemFelix Blackwell. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFelix Blackwell. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 16. října 2026

KNIŽNÍ TIPY - Ukradené jazyky - Felix Blackwell (2023)


Ukradené jazyky - Felix Blackwell
2023, Fobos

O téhle knize jsem někde zaslechl, že je dobrá. Jen už vůbec netuším kde. Možná to bylo v tramvaji nebo na jedné z mnoha sociálních sítích, které musíte mít, jinak o vás dnes nikdo neví. Byla to jen malá zmínka, netušil jsem kdo je autor, ale asi jsem dal like, protože jsem chtěl podpořit algoritmus. Pak jsem byl pozván do hospody, abychom si pokecali o muzice. Byla to neskutečná jízda, která se zvrtla v návštěvu několika klubů. Vůbec si nepamatuji, jak jsem se dostal domů a druhý den jsem měl výčitky, klasický bolehlav a taky jsem hledal něco, co nebude příliš těžké ke čtení. Nějaký dobrý horor. Ani jsem netušil, že jsem si tuhle knížku objednal, říkal jsem si, když jsem poprvé usedl do svého křesla. 

Jenže jsem ji držel v ruce a nezbylo nic jiného, než se vydat na jednu horskou chatu. Původně romantický víkend se samozřejmě zvrhne. Kolem oken začne chodit temná postava a z lesa se ozývají děsivé skřeky. Bolí mě hlava a tak chvílemi usínám, čtu s přestávkami a příběh se mi ihned dostane do hlavy. Souhlasně kývnu hlavou, ten začátek je opravdu šílený a napínavý, ke konci se kniha ale začne tvářit trošku zmateně. Nebo jsem byl zmatený já? Teď už nevím. Moje kocovina je opravdu hrozná, jen se proplachuji vodou a neustále dokola si říkám, že už bych měl mít ve svém věku rozum. Nemám, ale zase na druhou stranu, aspoň bude jednou na co vzpomínat. Potkal jsem spoustu lidí, vidíte, teď si vzpomínám, o knize jsem asi mluvil s jednou slečnou, která měla moc hezké oči, přesto žila sama a četla hlavně horory. Pak ale nechápu, jak může být kniha už doma? Záhada, kterou ale teď řešit nebudu.

Čtu dál, jsem ve svém živlu. Za okny jsou v plném proudu poslední dny krásného babího léta, ale mě obestřela temnota. Děj je napínavý, má v sobě všechny atributy dobrého hororu. Někde jsem četl, že je kniha vystavěna na základě povídky, která vyhrála nějakou soutěž na Redditu. Zajímavé, říkám si pod vousy a když jdu potom v pondělí brzy do práce, tak se lekám i takových roztomilých zvířátek, jako jsou králíci. Přijde mi, že se mě vůbec nebojí, sledují mě a možná mají i nekalé úmysly. V práci jsem celý den neklidný, raději bych si četl. Navíc, znáte to, tělo se po padesátce již trošku hůře dává do kupy. Musím pracovat dlouho, pak mám něco na České poště, kde mě vždycky vytočí do běla. A tak se těším domů, až udělám všechny nutné úkony všedního dne a vyhradím si chvilku na čtení. Příběh pokračuje, spojí se mi samozřejmě naše chalupa v Jizerkách s knihou a vše se mi promítne i do snů. 

Trvá mi to ještě několik dní, než se dostanu do konce. Nemohu si ale stěžovat. Knížku mě fakt bavilo číst, všechno krásně odsýpalo a i když je to vlastně "jenom" horor, tak jej považuji z mé strany za povedený. Není to asi to nejlepší, co jsem kdy četl, ale takhle na dovolenou, do vlaku nebo ke kocovině, to nebylo vůbec špatné. Naopak. V závěru jsem si vše užil mírou vrchovatou a to si horory hodně vybírám. Netuším, jak to máte nastaveno vy, ale já muziku, filmy a knihy hodnotím už dávno jen podle sebe. Buď se mi líbí a nebo ne. A Ukradené jazyky mě chytly za pačesy a už nepustily. Atmosféra je pochmurná, tíživá, děsivá. Přesně tak, jak to má být. Když jsem zaklapl poslední stránku, chvilku jsem seděl a říkal si, že to byla opravdu jízda od začátku do konce. 

Už hledám další knihu, kterou si chci přečíst. Ale Ukradené jazyky si budu velmi dlouho pamatovat. Já si je fakt užil. Je to klasický horor s dobrým motivem, se zajímavou zápletkou, velmi napínavý, děsivý. Mám to takhle rád, i když moc dobře vím, že pro spoustu čtenářů je tenhle žánr pořád podceňovaný. Nevadí mi to, nejsem přeci žádný kritik, jsem jen obyčejný chlápek, který rád čte. A jako takový vám knihu doporučuji. Myslím, že vám přijde k duhu. Navíc začíná podzim, který se zdá být pro podobné knihy velmi příhodný. Mějte se co nejlépe a děkuji za pozornost. A až pojedete někam na chatu do hor, tak si dávejte velký pozor.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Romantický pobyt v horské chatě se nevyvíjí tak docela podle očekávání.

Vysoko na větrem ošlehaných svazích hory Pale Peak slaví Faye a Felix své čerstvé zasnoubení. Záhy se však z okolních lesů rozezní sbor hrůzostrašných zvuků: skřeky zvířat, dětský pláč a vyšinuté blábolení stovek tklivých hlasů. Za hlubokých nocí se kolem oken plíží temná postava a něco Faye našeptává.

Když se počasí promění ve smrtící past, zjistí Felix, že jeho vyděšená snoubenka nemumlá ze spaní jen tak nějaké nesmysly – někomu šeptem odpovídá.

Ukradené jazyky vznikly z vítězné povídky na hororovém fóru NoSleep sociální sítě reddit.com. Povídka si během neuvěřitelně krátké doby vysloužila spoustu nadšených ohlasů a již brzy se dočká i filmové adaptace.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. srpna 2026

KNIŽNÍ TIPY - Ve stínu hory - Felix Blackwell (2026)


Ve stínu hory - Felix Blackwell
2026, Fobos

Vzhledem k tomu, že moje v únoru zlomená noha není stále úplně v pořádku, tak ji zatěžuji postupně, pomalu. Tedy, ono to na chalupě moc nejde, ale snažím se víc odpočívat, cvičit různé rehabilitační cviky a když dělám dřevo, tak ji odlehčuji. Někdy to ale stejně přeženu a ona pak různě cuká, pálí a vůbec dělá rotyku. Už je to dlouhé, ale bojuji. Jsem na chalupě sám, jen na pár dní. Někdo všechnu tu těžkou práci musí udělat. Máma je už stará a asi jste si všimli, že nikdo jiný z rodiny na práce na podzimku moc není. Jezdívám vlakem a autobusem a k večeru, když se trošku ochladí, tak se chodívám projít. Navštěvuji místa, své kořeny, na kterých jsem byl jako mladý i jako dítě šťastný. Šourám se krajem a občas zajdu i do temného hvozdu. Ne, nejsou to Skalisté hory, jako v této knize, jsou to jen obyčejné Jizerky, ale stejně. Je něco děsivého v opuštěných jeskyních. Klidně bych si dovedl představit, že i naši předci věřili v to, že se jimi dá projít do jiné dimenze.

Nejsem zrovna z těch, kteří by se báli stínů, ale když jsem tuhle knížku četl a venku už byla tma, tak jsem se cítil nesvůj. Pokud to bylo autorovým cílem, tak se mu to povedlo na výbornou. Jako malý jsem měl rád indiánky a tak je pro mě Ve stínu hory zajímavé i z tohoto pohledu. Noha mě brní, občas si žije stále vlastním životem. Lampička poblikává, elektrická síť na horách stále není tak stabilní jako u nás ve městě. Je zajímavé, jak některé knihy vyniknou o samotě a ve tmě. Možná kdybych se k ní dostal za slunného dne v Plzni, třeba by mě tak nebavila. Kdo ví? Jenže já ji čtu a za oknem se kývají větve starých stromů. Včera ráno, když jsem šel s odpadky na kompost, tak jsem zahlédl na plotě krkavce. Nebo to byl jen přelud? Neblbnu už z těch knížek někdy? Netuším. Nakláněl hlavu, jako by mi chtěl něco říct. Sbalil jsem se, dnes si dávám volno a vzal si s sebou jenom vodu a knížku. Najím se, až se vrátím.

Když vylezete nahoru na hřebeny a půjdete rovnou za nosem, tak narazíte na zbytky starých chalup. Bývala tu vesnička, která byla kdysi vypálena. Pokaždé, když procházím kolem, tak mám divný pocit v žaludku. Jakoby tu zůstalo něco nedořešeného, jakoby se na mě dívaly vyděšené oči obětí a ptaly se mě proč? Moc na podobné věci nevěřím, ale stejně jsem si sedl na nedaleký pařez a začal si znovu číst. Najednou jsem se ztratil v příběhu. Kolem mě se procházely přízraky. Cítím se při čtení spojený s přírodou, s jejími krutými zákony. Se životem i smrtí. Vše je zde takové zahalené do zvláštní nálady a dovedu si představit, že knížka nebude vyhovovat každému. Je plná náznaků a pro její pochopení je opravdu nutné mít velkou představivost. Netuším, jak dlouho jsem seděl ve stínu. Asi hodně dlouho, protože se postupně změnil ve slunné místo a mě začala pálit hlava. 

Napil jsem se vody a díval se chvilku do krajiny. Stejně jsme pořád jen malým zrnkem ve vesmíru, měl jsem pocit, jako by mě lesy a louky objaly, jako bych se stal jejich součástí. Do chalupy jsem šel rozvážně, noha je z kopce stále citlivá. Cestou jsem potkal pár lidí, ale netuším, jestli byli opravdoví a reální. Někteří se na mě totiž tak zvláštně podívali a připadalo mi, že snad ani nejsou ani z tohoto světa a doby. Otevřel jsem okna i dveře do chalupy, aby se vyvětrala a po malém jídle ve stylu Hobitů, jsem si sedl před chalupu. Ze čtení mě vyrušovala jen zvířata, která se přišla k večeru podívat. Asi byl čistý vzduch, protože jsem slyšel zvony až ze Smržovky. Jen ještě pár kapitol, nechápu, proč se mi dnes tak klíží oči. Usnul jsem. A zdálo se mi o starých démonech. Byl jsem ve Skalistých horách a rozmlouval jsem s indiány. Probudili mě až komáři a já chvilku nevěděl, co je a co není pravda.

Nechtělo se mi tudíž spát a někdy kolem půlnoci jsem knihu dočetl. Chvíli jsem jen tak seděl a nechával v sobě všechno pomalu rezonovat. Byla to zvláštní kniha. Ze starých časů, plná přízraků, zla a temnoty. Pokud máte rádi napětí a rádi se i bojíte, tak neváhejte ani chvilku. Moje mise pokračuje. Od Felixe Blackwella jsem právě přečetl první knihu. A už teď vím, že si seženu další. Je mi jasné, že čtení je v dnešní době drahý koníček, ale zase na druhou stranu neznám nic lepšího, než klid, chalupu v Jizerkách a lavičku ve stínu. To se mi to potom čte. Ještě před lety jsem hrozně rád cestoval, ale jak postupně stárnu, tak větší klid nacházím na místech, kde mám své kořeny. Pokud jsem vám svým dnešním tipem udělal radost, jsem tomu opravdu rád. Mějte se co nejlépe, děkuji moc za skvělou zpětnou vazbu a zase za týden.  

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

DLOUHO PŘED UDÁLOSTMI UKRADENÝCH JAZYKŮ.

V indiánské rezervaci Cold Valley, ve stínu tiché a zlověstné hory Pale Peak, se Onwé Lopez zmítá mezi dvěma světy.

Ve dne sleduje, jak se jeho lid odvrací od původních tradic i víry a hledá útočiště v křesťanství. V noci ho však sužují děsivé sny – noční můry o Akánthovi, příteli z dětství, který před desítkami let zmizel beze stopy.

Vinou nečekané tragédie dorazí do města neznámý muž. Přináší svědectví o smrti a nevysvětlitelné zkáze. V temných ulicích městečka Autumn Ridge se začne potulovat přízrak, který po nocích nahlíží do oken a lační po lidských duších.

Z jeskyní hluboko pod horou Pale Peak k Onwému začnou šeptat hlasy. Vábí ho do nitra hory a slibují návrat všech, které miloval.

Ve stínu hory je příběh města, v němž se bolestně střetává minulost s přítomností a které padá za oběť pradávnému zlu, jež nemělo být nikdy probuzeno.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER