DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemRobert R. McCammon. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRobert R. McCammon. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 20. června 2025

KNIŽNÍ TIPY - Odejít na jih - Robert R. McCammon (2024)


Odejít na jih - Robert R. McCammon
2024, Fobos

Nevím jak to máte nastavené v hlavě vy, ale já když už mám všeho dost, tak se uzavírám do své ulity. Mám rád sport a tak plavu, jezdím na kole a nebo se toulám v lesích. Snažím se odstřihnout od všemožných jedovatých sítí, které nás všechny ovládají, ať chceme a nebo ne. Seděl jsem zrovna v práci a vyplňoval nějaké tabulky. Nudná, opakující se činnost. Najednou jsem zjistil, že se vůbec nedokážu soustředit. Muzika na uších, i když mám skvělá sluchátka, tak stejně některé kolegy nedovedou odhlučnit. Chtěl bych pryč, odlétnout, někam do lesa. Přidám hlasitost na mp3 přehrávači a raději si jdu vyřídit soukromou poštu. A hele nějaká výprodej u Knihy Dobrovský, vykoukne na mě email. Většina jsou nějaký nesmysly, tedy pro mě. Ale Robert R. McCammon za 99,- kč? To by byl hřích si nekoupit. Kolega donadává na manželku a začne hýkat. Říká vlastní vtipy, který nejsou k smíchu. Tak se jim směje sám. Hodně nahlas.

Raději ho nekomentuji, protože by se chytil a bavil se se mnou. Raději vložím knížku do imaginárního košíku. Zítra, než pojedu zase na sever, tak si ji vyzvednu v boxu Zásilkovny. I stane se. Ještě netuším, že budu ve vlaku stát, i když mám místenku, protože mi místo zasedne rozklepaná stařenka a je mi jí líto. Ve stoje mi moc číst nejde. Nahoru na Jablonec jedu autobusem, tam zase vedle mě sedí nějaká paní kolem čtyřiceti, která se mě pořád na něco ptá. Je docela hezká, ale děsně otravná. A kam že jedu a jestli se mi líbí a co dělám večer. Nakonec, když vystoupíme, tak se omluvím, že jsem gay. Smutně odejde, já nasednu do auta k mámě a když se mě zeptá, jaká byla cesta, tak řeknu, že dobrá. Nahoře na chalupě mě čeká stříhání plotu, sestavení nového lehátka. Do toho leje i bouří. Jenže znáte to, zase tolik často se sem nedostanu, tak musím makat, co to jde. S rozlámaným tělem si konečně zalezu do pokoje a otevřu knížku. Je to hodně silný příběh. O bývalém vojákovi, který se snaží přežít. Jako já, říkám si často, když roztřesenými rukami obracím stránky. Zase jsem to s prací nějak přehnal. 

V téhle knížce je všechno. Bolest, utrpení, děsivé vzpomínky, strach i naděje. A samozřejmě láska. Volám druhý den domů, jsme zrovna každý někde jinde. Jsem jak kvočna, která se uklidní, až když ví, že je vše v pořádku. Jsem starej fotr, řeknu si, když mi ti mí dva puberťáci znuděně potvrdí, že je vše ok. Manželka je také u rodičů a mě čeká vyklízení půdy. Tahám celý den železo. Rezavé nářadí, trámy,  hranoly, je toho na tři vozejky. Musím to potom odvézt do kopců do sběrného dvora. Možná si udělám kýlu a budu mít klid, nadávám, když už nemůžu. Na jednoho je toho moc, ale bratr je línej a stařenku to tahat nenechám. Nevím, jak to máte vy, ale já když čtu nějakou knihu, tak když někoho potkám, tak mu přiřazuji tváře z příběhu. Maníka v laclových montérkách jsem si zařadil ihned. Nadává jako špaček a pořád plive kolem sebe. Vrátím se na chalupu a konečně přestane pršet. Co takhle siesta po obědě? Máma usne a tak mám pár hodin na čtení. Děj ubíhá rychle, pořád se něco děje. Venku se strhne znovu bouřka, jsem zoufalý muž v zoufalé krajině. Jako Dan Lambert. 

Pálí mě záda, klouby, marně hledám aspoň kousek místa v těle, které mě nebolí. Dělám si poznámky do telefonu, postřehy, a čtu si dál. Je večer a zítra mě čeká zase cesta domů. Mívám to tahle, nějak nechápu, proč se tomu říká rekreační chalupa. Jenom tu makám. Nevadí mi to, ale aspoň nějaká procházka v kopcích (bez vozíku naloženého tunami rezavého šrotu), by bodla. Tak snad příště, loučím se na autobusáku v Jablonci. Ze čtení mě vytrhne skupina mladých Polek, co se mnou jedou na taneční soutěž do Prahy. Tolik krásy, joj. Pokazí to akorát jeden dědek, co se jich ptá, jestli jsou Rusky. Je to klasický dezolát. Jejich vedoucí k němu přijde a dá mu facku. Tak přestane. Zaleze do sedadla a drží hubu. Musím se usmívat pod fousy. Takhle se na ně musí. Neměl být sprostý a debil. Já jsem ale zase s Danem na jeho cestě na jih. Prožívám s ním všechny jeho eskapády a dost často se zamýšlím, jak bych se zachoval v jeho situaci já. 

O knížce se píše, že je to mistrovské dílo. Je, myslím si to také. Kam by se ubíral váš život, kdybyste ve strachu a vzteku někoho zabili? Ve válce? Nenechte se ale mýlit, kniha není jen smutná a pochmurná. Je v ní i vtip, lehkost a hravost. Také hledáte svoji léčitelku? Ano, další z děl autora, se kterými jsem měl tu čest, tentokrát je to opět zásah přímo do srdce. Dnešní tip si určitě užijete. Pokud máte bohatou fantazii, což určitě máte, protože jinak byste nečetli, tak si tenhle majstrštyk vychutnáte. Mějte se co nejlépe a ať vaše kroky provází síla. Děkuji za pozornost. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Panovalo pekelné léto a vzduch páchl po hořících dětech… Touto „jednou z nejchytlavějších prvních vět v současné literatuře“ (dle deníku The Atlanta Journal-Constitution) Robert McCammon otevírá mistrovské vizionářské dílo o přežití, spáse a ohromujících proměnách, jaké dovede způsobit láska.

Odejít na jih popisuje cestu zoufalého muže zoufalou krajinou, „v gotickém pikareskním románu, který kombinuje drsnou zápletku a černý humor…“ (The Wall Street Journal)

Dan Lambert, muž zavalený vzpomínkami a otrávený Agentem Orange, v jediném okamžiku strachu a vzteku zabije člověka – a to mu navždy změní život. Začne ho stíhat zároveň policie a lovci lidí a Dan prchá na jih směrem do slepých ramen v Louisianě. V bažinaté krajině potká Arden Hallidayovou, mladou ženu obtěžkanou nepřehlédnutelným břemenem z minulosti, která hledá legendární zázračnou léčitelku zvanou Zářivá dívka.

Dan a Arden, svázaní loajalitou silnější než láska, se vydávají na cestu nepolevujícího napětí a znepokojivých objevů a svět jim jen málokdy ukazuje laskavou tvář… Po temných a pokroucených pěšinách putují až do záhadných hloubek lidského srdce.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 31. ledna 2025

KNIŽNÍ TIPY - Smrt před úsvitem - Robert R. McCammon (2023)


Smrt před úsvitem - Robert R. McCammon
2023, Fobos

K něčemu se vám přiznám. Mám slabost pro malá americká města a období šedesátých - osmdesátých let. Vlastně ani nevím proč. Možná je to díky filmům, autům, módě. A taky knize TO od Kinga, to je jasné. K tomuto zásadnímu dílu je často přirovnáván i příběh Smrt před úsvitem, který jsem si koupil, prosím pěkně, v jedné pěkné slevě. Bylo to pro mě náročné, čekat několik dní, než mi otevřeli Zásilkovnu. Na dveřích bylo napsáno, že jsou na lyžích. A já chodil každý den okolo a odpočítával hodiny. Vyšlo to nakonec ale krásně. Ve čtvrtek odpoledne jsem zašel, chvilku pokecal, podělil se se slečnou o tip na knihu a doma kartonovou krabici ihned roztrhal. Přivoněl jsem si a dal knihu do batohu. V pátek jsem byl celý nedočkavý, ani jsem nešel na oběd, pelášil jsem na vlak. V kupé netopili, ale já byl mimo. Ihned jsem se začetl, Alabama mě schramstla jako nějaká pradávná bestie. Mohl byste mi prosím dát nahoru tašku, ptá se mě stařenka, co přistoupila. Udělám to, ale jsem jako ve snách, totálně mimo.

Málem nepřestoupím. Polabská nížina, kterou jedeme, je placatá a i když mě vždycky hrozně baví sledovat hemžení kolem, tak tentokrát jsem zcela pohlcený. Kniha mě opravdu baví a málem přejedu. V Boleslavi vystoupím, čeká mě tam máma a jede se pro pivo pro mě na večer. Povídáme si a když jde stařenka spát, tak ve svém kdysi dětském pokoji znovu zapnu lampičku. Zvenku ke mě doléhají zvuky ulice, ale mě to nijak nevadí. Usnu jen tak, s brýlemi na očích. Probudím se v noci, venku je tma tmoucí a padá mlha. Jdu na záchod a mám pocit, že vidím venku stíny. Jsou to přízraky, co když je někde ukrytý vrah? Nějak se mi všechno pomotá a mám divné sny. Ráno jsem probuzen velmi brzy. Ty ses vůbec nezměnil, pamatuješ, jak jsem vás chodila kontrolovat a ty sis četl s baterkou pod peřinou? Jojo, to bývala edice KOD, která má doteď čestné místo na chalupě ve knihovně. Jedeme tam. Od osmi set metrů nad mořem svítí sluníčko a je sníh. Nemůžeme zaparkovat, tak necháme auto poměrně daleko. Zatímco máma kontroluje, co napáchala zima, uklidím se nostalgicky ke knihovně. Každá kniha tu má v sobě nějaký příběh, který mi teď vyskakuje v hlavě. Dobrodružství, objevování, plavby na konec světa. Indiáni, fantazie malého kluka. Já věděla, kde tě najdu. Půjdeme se projít?

Jdeme a je krásně. Naschvál vybíráme stezky, po kterých chodí více zvěře než lidí a o kterých turisté vůbec nevědí. Máma vypráví, je ve svém živlu. Prožila tu také dětství, mládí, potkala tu mého otce. Nechávám jí, i když jsem toho už spoustu mnohokrát slyšel. Dělá jí to radost. Dojde i řeč na knihy, ve kterých se tedy moc neshodneme, ale co já vím, co budu číst, až mi potáhne na sedmdesát. Sám na sobě pozoruji, že se občas můj vkus trošku mění, že mám najednou chuť na něco jiného, než obvykle. Robert R. McCammon je pro mě novým autorem. Říkal jsem si, že zkusím, jak se mi budou jeho knihy číst. Je znát, že je to stará poctivá škola. Mě se, stejně jako v Simmonsově Temném létě hodně líbí popis městečka, vztahů mezi lidmi, té doby. Opravdu naplno vnímám, jak se procházím ulicemi. Někomu to možná bude vadit, ale pro mě je právě tohle hodně přitažlivé. Samotný děj je potom napínavý, temný, záhadný, přesně jak to mám rád. 

Najíme se jen tak lehce, není čas ztrácet čas, jak napsal mistr Cimrman. Jedem domů, celé odpoledne naslouchám a když už je máma unavená, zalezu si zase s knihou a pivem do kouta. Popíjím a nechávám se znovu unášet. Jenže jsme ušli spoustu kilometrů na čerstvém vzduchu, tak se mi klíží oči. Přemáhám se, ale nakonec to vzdám. Ještě kouknu z okna a mám neodbytný pocit, že na kraji ulice stojí někdo, kdo snad ani nepatří do naší doby. Přemýšlím o tom, ale nakonec se mi zdá o chalupě. O psovi, co jsem ho kdysi měl a s kterým se stále chodím rozloučit. Zvláštní, že ano? Ale já ho měl fakt rád. Zdá se mi, jak spolu jdeme lesem a tyhle sny patří vždy k nejhezčím. Je s námi i moje žena. Musím jí ráno napsat z vlaku. Udělám to a do Prahy je klid na čtení. Na Plzeň si vedle mě sedne nějaká paní, co se chce očividně seznamovat. Nasadím si sluchátka a brýle a už ji neslyším. Mám klid až do Rokycan, kdy si řeknu, že zbytek dorazím doma. Ale nedá mi to a v Plzni vystupuji na poslední chvíli. Hergot, to byla ale jízda.

Jak už jsem psal výše, mám rád Ameriku šedesátých až osmdesátých let. A když je ještě o klukovi, co zrovna dospívá, tak je u mě úspěch víceméně zaručen. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách po knižních webech tuhle knížku potkal a dal jsem na doporučení ostatních. Má v sobě něco zvláštně přitažlivého a navíc se opravdu velmi dobře čte. Do vlaku ideální. Takže přátelé, to je můj dnešní tip pro vás. Nechte si chutnat a teď už nezbývá, než poděkovat za vaši přízeň a věrnost. Díky moc, přátelé. Mějte se co nejlépe. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V idylickém Zephyru v Alabamě rok 1964. Lidé buď pracují pro papírnu u řeky Tecumseh, nebo pro místní mlékárnu. Je to jednoduchý život, ale podněcuje působivou představivost dvanáctiletého začínajícího spisovatele Coryho Mackensona. Ten si je jistý, že cítil, jak si na hřbitově šeptají duchové. Slyšel o podivných pašerácích, kteří číhají ve tmě za městem. Viděl na hlavní ulici potopu hadů. Cory je z toho všeho tak nadšený, jak jen malý chlapec může.

Když pak jednoho rána doprovází svého otce při rozvozu mléka, spatří auto, jak sjíždí ze silnice a pomalu se potápí do bezedného Saského jezera. Jeho otec skočí do ledové vody, aby řidiče zachránil, a najde zbitou mrtvolu, nahou a připoutanou k volantu – s měděným drátem utaženým kolem krku. Časem se zdá, že obyvatelé města na nevyřešenou vraždu už úplně zapomněli. Ale Cory a jeho otec nemohou.

Jejich hledání pravdy je cestou do světa, kde se střetává nevinnost a zlo. To, co leží před nimi, je strach a bázeň, magie a šílenství, fantazie a realita…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER