Psáno odjinud - Ronald Malfi
2026, Fobos
Ten den bylo všechno divné. Jakoby zahalené do krvavé mlhy. Lidé, které jsem potkal ve městě cestou do práce se kývali jako zombie. V práci vládla nervozita. Všichni byli po vedrech nevyspalí, naštvaní, nepříjemní. Byl jsem fakt rád, když jsem dorazil domů. Vedle ve vchodě někdo zmlátil svoji partnerku tak, že přijela policie i záchranka. Ani nevíte, jak jsem si s chutí zalezl do křesla a otevřel jsem si novou sbírku povídek od Ronalda Malfiho. Byl jsem doma sám, jenom jsem nakrmil želvu a chvilku si s ní popovídal. Jako jediný chodím přes léto do práce a odpoledne velmi často trávím při sportu a právě čtení. Tak trošku jsem si ihned vzpomněl na Stephena Kinga. Psáno odjinud je některým jeho povídkám podobné. Ničemu to nevadí, osobně jsem si knížku velmi užil. Nejedná se o žádné děsně krvavé horory, ale když jednotlivé povídky dočtete, neklid ve vás zůstane.
Napětí je budováno postupně a tak jsem hned další ráno pozoroval lidi jedoucí do továren. Byli opravdu více divní, než obvykle. Nebo mi to jen přišlo? Nevím, asi se do mě kniha zakousla, zasekla do mě svůj dráp, zanechala ve mě stopu. Mívám občas stavy, kdy se uzavírám do sebe, nechce se mi s nikým moc bavit. Nikdy bych to do sebe neřekl, vždycky jsem býval rád středem pozornosti, bavil jsem společnost, ale jak stárnu a svět kolem mě se mění čím dál tím víc a mnohdy jeho rytmus již nestíhám a vlastně ani nechci, tak si jen tak čtu nebo se toulám po lesích. Nechávám fantazii, aby mě unesla někam jinam, daleko od starostí všedních dní. Jsou knihy, které tohle umí. Ronald Malfi se nijak netají tím, že je Stephen King jeho učitelem. Mám ho jako autora moc rád. Umí napsat povídky, které se vám zadřou pod kůži a zůstanou tam velmi dlouho. Neklid, ano to je to slovo, které pořád opakuji, když už knihu unavený v noci zaklapnu.
Je léto, čas dovolených a koupání. Troufám si tvrdit, že tahle knížka se bude skvěle vyjímat jak ve vlaku, tak na dece u moře nebo u rybníka. Nejlépe se mi ale stejně četla až po setmění a litoval jsem, že jsem si ji nevzal na chalupu do Jizerek. Tam, na půdě, kam si v parnech zalézám a je slyšet skřípání stoleté chalupy, by zajisté vynikla síla této knížky ještě více. Ale i v Plzni, v zabijáckých vedrech, ve dnech, kdy každou čtvrt hodinu přijížděly do nedaleké nemocnice sanitky, jsem si ji užil. Přenesla mě do jiných světů do pochmurných příběhů, do míst, kde jsem nikdy nebyl. Užíval jsem si nálady, atmosféru a každý den ráno se divil tomu, jak jsou lidé neklidní a divní. Víte, já čtení dost prožívám, když se mi nějaký příběh zakousne do hlavy, tak jej nemůžu a ani nechci vyhnat ven. Je ve mě, hlodá do té doby, dokud knížku nedočtu. To se stalo někdy kolem půlnoci. Tak trošku jsem si potom nadával, že budu spát jen pár hodin. Ale stálo to za to, rozhodně.
Na nedávném festivalu jsem potkal jednu dívku, která se ke mě sama přihlásila. Bylo to kvůli mým knižním tipům, děkovala mi a já zase jednou nevěděl, jak se v takových situacích chovat. Samozřejmě mi to dělá hrozně dobře a pokorně za to moc děkuji. Snad jsem se na společné fotce netvářil moc hloupě. Nicméně, ptala se mě, proč nepíšu i o vtipných, humorných knihách. Přemýšlel jsem o tom, opravdu dlouho a nakonec jsem přišel na to, že mě málokterá veselá knížka baví. Většinou mi nesedí styl humoru. O temnotě, napětí, dobrodružství se mi píše přeci jen lépe. Mě musí knížka něčím zaujmout, chytnout, připoutat mě k sobě. Ronald Malfi tohle všechno umí a dělá to velmi zajímavě a elegantně. I jeho povídky se čtou tak nějak samy.
Lidé možná nejsou tak úplně divní. Určitě ne všichni. I když, ten podíl naštvaných obličejů se zvyšuje. Alespoň tak to vnímám já. Moje teorie je jednoduchá. Můžou za to sociální sítě, spolu s médii. Dnes dostávají čím dál tím větší prostor jedinci, kteří by ještě před pár lety byli prohlášeni za psychopaty a nikdo by se s nimi nebavil. Dnes je to jiné, vnímám to asi poslední roky nějak víc. Možná právě proto se čím dál častěji uchyluji do soukromí, ke knihám. Psáno odjinud je velmi dobrou sbírkou, u které se možná nebudete tak úplně bát, ale rozhodně po ní ve vás něco zůstane. Děkuji vám moc za kladné ohlasy, ani nevíte, jak si toho vážím. Mějte se co nejlépe a ať vám to čte! Držte se.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Psáno odjinud je sbírka čtyř samostatných hororových povídek propojených tématem knih, psaní a příběhů. Setkáme se s knihou, která si rozhodně nepřeje, aby na ní kdokoli cokoli měnil. Spolu se dvěma bratry se vydáme doručit tajemný kufr s knihou, kterou za žádnou cenu nesmějí otevřít. Zúčastníme se narozeninové oslavy malého chlapce, který si vytvořil vlastní knižní svět – ale je opravdu jenom v knize? Zahrajeme si interaktivní online hru, která má možná schopnost ovlivňovat realitu. Ronald Malfi stvořil svět, v němž slova mají vlastní vůli, kde mohou knihy vytvářet vlastní světy na rozhraní mezi skutečností a představivostí. Kniha kombinuje napětí, nadpřirozeno i psychologický rozměr – literatura zde není jen metaforou, ale živoucí, děsivou entitou.
Psáno odjinud jsou příběhy pro příznivce literárního hororu, kteří chtějí víc než jen strašidelnou atmosféru: chtějí být vtaženi do příběhu natolik, že přestanou rozlišovat, co je fikce a co skutečnost.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.jpg)
