DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkematmosferic black metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkematmosferic black metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 10. října 2026

Interview - HKSPK - A black death metal album that will tear you apart from the inside!


Interview with black death metal bands from Germany - HKSPK.

Answered Jim Tonik (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - HKSPK - Heimkehr (2026):

Ave HKSPK! Greetings to the German underground scene. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released a new EP this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like the sharp edge of a knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new record in relation to your previous EPs and debut? Where did you want to take things, and how do you think these recordings differ?

First of all, thank you very much! And just a small correction: “Heimkehr” is actually our second full-length album, not an EP.

Compared to “Holy Scum” and “The Human Butcher”, I think “Heimkehr” is much more focused. A lot has happened in our lives since the first record, and naturally that also changed the music and especially the lyrics.

The earlier releases had much more absurdity and humour in them. That has not disappeared completely – “White Secretions II” proves that pretty well, haha – but “Heimkehr” deals with much more serious themes.

Musically, we also allowed ourselves more freedom. There is still a lot of death and black metal, but we did not feel the need to make every song fast or aggressive all the time. Atmosphere, melody and slower parts became much more important.

There was no big meeting where we decided that HKSPK now had to become more serious. It just happened.


“Heimkehr” contains all the attributes of good black and death metal, but you can also hear punk and doom metal. For me personally, it’s a record I love coming back to. How did it come together? How does HKSPK compose new material?

Thank you, that is great to hear.
There is no strict formula for how we write songs. A lot of ideas start while jamming. Somebody plays a riff, somebody else adds something and suddenly we realise there might actually be a song hiding in there.

Sometimes one of us already has a very clear idea, and sometimes a song develops completely differently from how it started.

We also do not really care if something suddenly sounds more like doom, punk or something else. If it works, we use it. We are not sitting in the rehearsal room checking whether every riff is officially allowed in black/death metal.

The lyrics usually come when the atmosphere of the song is already becoming clear. For us, the music and the subject have to fit together.

Who’s responsible for the sound? I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. You’ve got a sound that’s brutal, raw, yet dark and primal – it has an analog feel to it. What was it like working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

The album was recorded, mixed and mastered at Room13.

We wanted the individual songs to have their own character instead of forcing everything into exactly the same production.

That is also why some tracks sound noticeably different from others. “Sonnenjäger”, for example, benefits from very punchy and compressed drums because it makes the death metal side much heavier. Other songs need more space and atmosphere.

For us, production is part of the songwriting in that sense. The atmosphere does not only come from the riffs or vocals. The mix can change how a song feels completely.

We definitely did not want everything to sound polished and sterile. If you turn it up and it makes you want to turn it up even more, then I guess we did something right. Haha.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it yourselves, and it features a macabre cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The artwork is an original oil painting by Steffen Schmolke.

The basic idea was connected very closely to the meaning of “Heimkehr”. You see a bandaged person who has returned, but obviously not unharmed.

For us, homecoming does not necessarily mean coming back and everything being fine again. You return to a familiar place, but whatever happened to you stays with you.

The figure is also writing, which connects to memories and processing experiences.

So there is actually a thought behind it. We did not just decide that a wounded mummy sitting at a desk looked cool. Although it does look pretty cool. Haha.

The physical version is limited to 50 CDs and is available through our Bandcamp. We wanted the first physical edition to remain small and personal.

I’ve been wandering through the underground scene for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Germany because I know I can count on it. I think we have similar personalities and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little – we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country in particular? How do you view your scene, the fans, and the labels?

It is difficult for us to compare the German scene objectively with other countries because this is simply the scene we know best.

But Germany definitely has a very active underground. There are many small clubs, festivals, promoters, bands, fanzines and people who have been doing this stuff for years or even decades.

Especially in the underground, a lot still works through personal contact. You play a show, meet another band, somebody recommends you to a promoter and suddenly you are playing somewhere you had never expected.

Of course, not everything is perfect. Small venues struggle, festivals cost a lot of money to organise and there are probably too many bands fighting for the same attention.

But there are still enough people who genuinely care about the music, and that keeps the whole thing alive.


You play old school influenced death/black metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form HKSPK actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

HKSPK started in 2023. The basic idea was pretty simple: we wanted to make aggressive music together.

There was never one band that we wanted to copy. Our influences are quite mixed. Bands like Nargaroth, Ellende and Harakiri For The Sky definitely left their mark on the black metal side, while Obituary and Morbid Angel are some of the influences from the death metal direction.

But there is also a lot of stuff outside those genres that finds its way into our music.

And yes, of course we would love to play bigger international festivals. We would also absolutely tour with a more established band if the opportunity made sense.

We like playing live. So if somebody wants to put us on a stage somewhere, we are probably not going to complain. Haha.

When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention to let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

We do not have a label, so most of the promotion is organised by ourselves.

Tina handles a large part of our press work, applications and contacts. She sends out the material, talks to magazines, zines, radio stations, playlist curators and promoters and somehow keeps track of all of it. For “Heimkehr” we also worked with external PR support to reach more international media.

So yes, there is quite a lot happening behind the scenes before anybody even hears the record.

And of course we also go to concerts and support other bands. The underground only works if people actually turn up, buy something, share music or simply tell somebody else about a band they discovered.

As for partying: “White Secretions II” probably answers that question better than we ever could. Haha.


On the one hand, a band just starting out today has plenty of ways to get its name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as HKSPK? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, and so on?

Modern technology is both incredibly useful and incredibly annoying.

Without streaming, social media, Bandcamp or YouTube, a band like us would have a much harder time reaching people outside our own region. We have listeners and press contacts in countries where we have never even played, and that would have been much more difficult twenty or thirty years ago.

At the same time, everybody can upload music now. That means you are competing with thousands of new releases every week.

Streaming is simply part of how people listen to music today. We cannot pretend it does not exist just because physical releases are nicer.

And as for people who spend all day arguing online about which band is “real” metal and which one is not: they can have fun with that. We would rather be in the rehearsal room or on stage.

I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it – is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us, it is not a religion or some strict philosophy.

But music is obviously a huge part of our lives. You spend hours rehearsing, writing songs, travelling to shows, standing around backstage, meeting people and then getting home at some ridiculous hour.

It becomes more than just something you do for two hours after work.

At the same time, we do not think you need to follow some lifestyle manual to be a “real” metalhead.

We make this music because we love the sound, the atmosphere, the energy and the freedom that comes with it. That is enough for us.

 

To wrap up, a classic but important question. What does HKSPK have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have something on your mind and would like to share a message with labels, promoters, or fans, this is your chance…

The main plan now is to play “Heimkehr” live as much as possible.

We will be playing at Spirale in Berlin on 12 October, and we are already working on more shows and festival appearances for 2027.

At the same time, we never really stop writing. There are always riffs and ideas lying around somewhere, but we are not going to rush straight into the next album. “Heimkehr” has only just been released and we want to give these songs some time on stage first.

To promoters: book us.

To labels: if you have an interesting offer and understand that we like keeping control of what we do, feel free to talk to us.

And to everybody who listens to the record, buys a CD or shirt, comes to a show, writes about us or simply tells somebody about HKSPK: thank you. That kind of support matters much more to a small band than people sometimes realise.

And thank you for the interview and the kind words about “Heimkehr”. Hopefully we will meet somewhere in front of a ridiculously loud stage one day.

Cheers!
Jim / HKSPK

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “Heimkehr” again!





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HKSPK - Black death metalové album, které vás roztrhá zevnitř!


Rozhovor s death black metalovou skupinou z Německa - HKSPK.

Odpovídal Jim Tonik (zpěv, kytara), děkujeme!


Ave HKSPK! Zdravím do německého undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos nové EP. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími EP a debutem? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Především moc děkujeme! A jen malá oprava: „Heimkehr“ je ve skutečnosti naše druhé řadové album, nikoli EP.

Oproti nahrávkám „Holy Scum“ a „The Human Butcher“ je podle mě „Heimkehr“ mnohem ucelenější a cílevědomější. Od vydání první desky se v našich životech mnohé změnilo, což se přirozeně odrazilo i v hudbě a především v textech.

Dřívější počiny v sobě měly mnohem více absurdity a humoru. To sice úplně nezmizelo – což docela dobře dokazuje skladba „White Secretions II“, haha ​​–, ale „Heimkehr“ se zabývá mnohem vážnějšími tématy.

I po hudební stránce jsme si dopřáli více svobody. Stále je tam spousta prvků death a black metalu, ale neměli jsme potřebu dělat každou skladbu neustále rychlou nebo agresivní. Mnohem větší důraz jsme kladli na atmosféru, melodii a pomalejší pasáže.

Neproběhla žádná velká porada, na které bychom se usnesli, že HKSPK se nyní musí stát vážnější kapelou. Prostě to tak vyplynulo samo.


„Heimkehr“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého black a death metalu, zazní ale i punk, doom metal. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál HKSPK?

Díky, to rádi slyšíme.
Pro psaní skladeb nemáme žádný pevně daný recept. Spousta nápadů vzniká při společném jamování. Někdo zahraje riff, další k tomu něco přidá a najednou zjistíme, že se v tom možná skrývá celá skladba.

Někdy má jeden z nás už velmi jasnou představu, jindy se skladba vyvine úplně jinak, než jak původně začala.

Také příliš neřešíme, jestli něco najednou zní spíš jako doom, punk nebo cokoli jiného. Když to funguje, tak to použijeme. Nesedíme ve zkušebně a nekontrolujeme, jestli je ten či onen riff v rámci black/death metalu oficiálně povolený.

Texty obvykle vznikají až ve chvíli, kdy už se začíná rýsovat atmosféra skladby. Hudba a téma k sobě zkrátka musí ladit.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Album se nahrávalo, míchalo a masterovalo ve studiu Room13.

Chtěli jsme, aby jednotlivé skladby měly svůj vlastní charakter, místo abychom vše nutili do naprosto stejného produkčního hávu.

Právě proto znějí některé skladby výrazně odlišně od ostatních. Například skladbě „Sonnenjäger“ prospívají velmi úderné a komprimované bicí, díky nimž působí její deathmetalová stránka mnohem hutněji. Jiné skladby naopak vyžadují více prostoru a atmosféry.

V tomto smyslu pro nás produkce představuje součást samotného skládání. Atmosféra totiž nevychází jen z riffů nebo vokálů; způsob, jakým je skladba namíchaná, může zásadně změnit její celkové vyznění.

Rozhodně jsme nechtěli, aby vše znělo uhlazeně a sterilně. Pokud si hudbu pustíte nahlas a máte chuť ji zesílit ještě víc, pak jsme to asi udělali dobře. Haha.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali sami a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem výtvarného zpracování je Steffen Schmolke, který vytvořil originální olejomalbu.

Základní myšlenka úzce souvisela s významem slova „Heimkehr“ (návrat domů). Vidíte na ní obvázanou postavu, která se sice vrátila, ale rozhodně ne bez úhony.

Návrat domů pro nás nutně neznamená, že se vrátíte a všechno je zase v pořádku. Vracíte se sice na známé místo, ale to, co jste prožili, zůstává ve vás.

Postava navíc píše, což odkazuje na vzpomínky a zpracovávání prožitků.

Je v tom tedy skutečný záměr. Nerozhodli jsme se pro tento motiv jen proto, že zraněná mumie sedící u stolu vypadá dobře. I když vypadá opravdu skvěle. Haha.

Fyzická verze je limitována na 50 kusů CD a je k dostání na našem profilu na Bandcampu. Chtěli jsme, aby první fyzické vydání zůstalo komorní a osobní.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Je pro nás obtížné objektivně srovnávat německou scénu s ostatními zeměmi, protože právě tuto scénu známe nejlépe.

Německo má však rozhodně velmi aktivní undergroundovou scénu. Existuje zde spousta malých klubů, festivalů, promotérů, kapel, fanzinů i lidí, kteří se této činnosti věnují už celé roky či dokonce desetiletí.

Zejména v undergroundu stále mnoho věcí funguje na bázi osobních kontaktů. Odehrajete koncert, seznámíte se s jinou kapelou, někdo vás doporučí promotérovi – a najednou hrajete na místě, kde byste to vůbec nečekali.

Samozřejmě ne všechno je dokonalé. Malé kluby to mají těžké, organizace festivalů stojí spoustu peněz a o stejnou pozornost pravděpodobně soupeří až příliš mnoho kapel.

Stále je tu však dostatek lidí, kterým na hudbě skutečně záleží, a právě to udržuje celou scénu při životě.


Hrajete death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit HKSPK, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Projekt HKSPK vznikl v roce 2023. Základní myšlenka byla docela prostá: chtěli jsme společně tvořit agresivní hudbu.

Nikdy jsme neměli v úmyslu kopírovat nějakou konkrétní kapelu; naše hudební kořeny jsou dosti rozmanité. Na naší blackmetalové stránce se rozhodně podepsaly kapely jako Nargaroth, Ellende či Harakiri For The Sky, zatímco z oblasti death metalu nás ovlivnili například Obituary a Morbid Angel.

Do naší tvorby však proniká i spousta prvků mimo tyto žánry.

A ano, samozřejmě bychom moc rádi vystupovali na velkých mezinárodních festivalech. Rozhodně bychom také vyrazili na turné s nějakou zavedenější kapelou, pokud by to dávalo smysl.

Hraní naživo nás baví. Takže když nás někdo bude chtít někam postavit na pódium, nejspíš si stěžovat nebudeme. Haha.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Nemáme vydavatelství, takže většinu propagace si zajišťujeme sami.

Tina má na starosti velkou část komunikace s tiskem, vyřizování žádostí a udržování kontaktů. Rozesílá materiály, jedná s časopisy, fanziny, rozhlasovými stanicemi, kurátory playlistů i promotéry a nějakým způsobem to všechno zvládá ukočírovat. V případě alba „Heimkehr“ jsme navíc využili externí PR podporu, abychom oslovili širší okruh zahraničních médií.

Takže ano, v zákulisí se toho děje opravdu hodně ještě předtím, než desku vůbec někdo uslyší.

A samozřejmě také chodíme na koncerty a podporujeme ostatní kapely. Underground funguje jen tehdy, když lidé skutečně dorazí, něco si koupí, sdílejí hudbu nebo prostě někomu dalšímu řeknou o kapele, kterou objevili.

Pokud jde o večírky: na tuhle otázku asi nejlépe odpovídá „White Secretions II“ – lépe, než bychom to kdy dokázali my sami. Haha.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako HKSPK ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Moderní technologie jsou nesmírně užitečné, ale zároveň i nesmírně otravné.

Bez streamování, sociálních sítí, Bandcampu či YouTube by kapela, jako jsme my, jen těžko oslovovala lidi mimo svůj region. Máme posluchače a kontakty v médiích v zemích, kde jsme nikdy ani nevystupovali – což by bylo před dvaceti či třiceti lety mnohem složitější.

Na druhou stranu dnes může svou hudbu nahrát a zveřejnit kdokoli. To znamená, že každý týden soupeříte s tisíci nových nahrávek.

Streamování je zkrátka součástí toho, jak lidé dnes poslouchají hudbu. Nemůžeme předstírat, že neexistuje, jen proto, že fyzické nosiče jsou příjemnější na dotek či pohled.

A pokud jde o lidi, kteří tráví celé dny online hádkami o tom, která kapela hraje „opravdový“ metal a která ne – ať se tím klidně baví. My raději budeme ve zkušebně nebo na pódiu.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás to není náboženství ani nějaká striktní filozofie.

Hudba však samozřejmě tvoří obrovskou součást našich životů. Trávíte hodiny zkoušením, skládáním písní, cestováním na koncerty, postáváním v zákulisí a setkáváním s lidmi, abyste se pak vraceli domů v nekřesťanskou hodinu.

Stává se z toho víc než jen činnost, které se věnujete dvě hodiny po práci.

Zároveň si nemyslíme, že k tomu, abyste byli „opravdovými“ metalisty, musíte dodržovat nějaký návod na životní styl.

Tuto hudbu děláme proto, že milujeme její zvuk, atmosféru, energii a svobodu, kterou přináší. To nám stačí.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají HKSPK v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat labelům, promotérům, fanouškům, tak zde je prostor…

Hlavním plánem je teď hrát „Heimkehr“ naživo, jak jen to půjde.

12. října vystoupíme v berlínském klubu Spirale a už pracujeme na dalších koncertech a festivalových vystoupeních pro rok 2027.

Zároveň nikdy tak docela nepřestáváme skládat. Vždycky se někde povalují nějaké riffy a nápady, ale do dalšího alba se hned hnát nebudeme. „Heimkehr“ vyšlo teprve nedávno a chceme těm skladbám nejprve dopřát čas na pódiu.

Vzkaz pro promotéry: pozvěte nás.

Vzkaz pro vydavatelství: pokud máte zajímavou nabídku a chápete, že si rádi udržujeme kontrolu nad tím, co děláme, klidně se nám ozvěte.

A všem, kdo si desku poslechnou, koupí si CD nebo tričko, přijdou na koncert, napíšou o nás nebo prostě někomu řeknou o HKSPK: děkujeme. Pro malou kapelu má taková podpora mnohem větší význam, než si lidé někdy uvědomují.

Díky také za rozhovor a milá slova na adresu „Heimkehr“. Doufejme, že se jednou potkáme někde před šíleně hlasitým pódiem.

Mějte se!
Jim / HKSPK

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Heimkehr“ zase narvat do hlavy!

https://hkspk.bandcamp.com/album/heimkehr



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 2. října 2026

Recenze/review - HKSPK - Heimkehr (2026)


HKSPK - Heimkehr
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Kolem nohou se mi plazí jedovatí hadi. Sedím v plesnivé kobce a píši své paměti. Pro mnohé jsem šílenec, vrah, násilník, pro jiné lovec, rebel a muž, který nikdy nesklonil hlavu. Čekám na popravu a nedávno za mnou přišel kněz. Plivl jsem mu do obličeje. Na Boha dávno nevěřím. Zato Satana potkávám na každém rohu. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Člověk se už dávno stal člověku vlkem. Vlna násilí bude pokračovat. Škoda, že to už nezažiju. Byl bych ve svém živlu. Zatím píšu dál a poslouchám u toho nové album německých tmářů HKSPK.

Je to moje úplně první setkání s tvorbou kapely a tak jsem poslouchal velmi pozorně. Rval jsem si novinku do hlavy v různých situacích. V autě, cestou do práce, když jsem kráčel temnou ulicí. Nakonec stejně ale jeho síla vynikla večer, když se setmělo a stíny v ulicích měly barvu krve. Tohle je neotesaný, hrubý death metal, ušpiněný chladným black metalem, ale i třeba punkem nebo doom metalem. Výsledný koktejl je jedovatý, jako hadi, kteří mě za několik minut uhranou a převedou na druhou stranu, do záhrobí. 


Novinka je přesně takovou tou intenzivní záležitostí, která mě, starému psovi dělá velmi dobře na jeho zkažené duši. Rád se se sluchátky na uších procházím po starých pohřebištích, mezi ruinami prokletých kostelů nebo jen tak, v temnotě. Potkávám postavy, které jsou dávno jenom zombie, pochodujícími a čekajícími na smrt. Jsem rád, že existují kapely jako HKSPK. Pro mě je tahle smečka jasnou definicí toho, co si představuji pod slovem underground. Pánové vzešli ze starých sklepení, z nekonečných chodeb ve Frankfurtu an der Oder, Brandenburgu. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive. Zvuk je ostrý, nespoutaný, řezající, masivní a perfektně čitelný. Motiv na obalu stylový a samozřejmě mě inspiroval i k úvodu dnešní recenze. "Heimkehr" je pro mě osobně velkým překvapením a také ujištěním, že v podzemí se stále dějí ďábelské věci a vznikají tam kapely, které se nebojí říznout do živého. Kývám se tak spokojeně do rytmu, užívám si ostré riffy, syrové melodie, zabijácké údery bicích i řev bestie. Novinka není ale jen útokem z hlubin. Nezapomíná se ani na atmosférické pasáže, které dodávají nahrávce na větší pestrosti. Mám rád smečky, které působí uvěřitelně, které hrají hudbu ohlodanou na kost, ze které cítím, slyším a vnímám naprostou oddanost stínům a hudbě samotné. V závěru je to vždy o srdci a tahle parta morbidních gentlemanů působí naprosto autenticky. Pokud budou mít koncert někde v mém okolí, budu stát v první řadě a podávat kapele pivo. Němci vás svojí hudbou naporcují na malé kusy zcela zbytečného masa. Za mě osobně se jedná o velmi povedenou záležitost. Kolem nohou se mi plazí jedovatí hadi. Sedím v plesnivé kobce a píši své paměti. Ne, já nejsem ten z úvodu dnešní recenze. Jsem ale nový fanoušek HKSPK. To vám klidně podepíšu vlastní krví! Black death metalové album, které vás roztrhá zevnitř! Intenzivní útok z toho nejhlubšího podzemí! Budete zahaleni do krvavé mlhy!


Asphyx says:

Poisonous snakes are slithering around my feet. I’m sitting in a moldy dungeon, writing my memoirs. To many, I’m a madman, a murderer, a rapist; to others, a hunter, a rebel, and a man who has never bowed his head. I’m awaiting execution, and recently a priest came to see me. I spat in his face. I stopped believing in God long ago. Satan, on the other hand, I encounter on every corner. All you have to do is look around. Man has long since become a wolf to man. The wave of violence will continue. It’s a shame I won’t live to see it. I’d be in my element. For now, I keep writing while listening to the new album by the German dark metal band HKSPK.

This is my very first encounter with the band’s work, so I listened very closely. I crammed the new album into my head in all sorts of situations in the car, on my way to work, while walking down a dark street. In the end, though, its power really shone through in the evening, when darkness fell and the shadows in the streets were the color of blood. This is raw, rough death metal, tainted with cold black metal, but also with elements of punk and doom metal. The resulting cocktail is poisonous, like snakes that will bewitch me in a matter of minutes and carry me to the other side into the afterlife.


This new release is exactly the kind of intense experience that does my corrupt soul a world of good, even for an old dog like me. I love wandering through old cemeteries with headphones on, among the ruins of cursed churches, or just out there in the darkness. I encounter figures who have long since become nothing more than zombies, marching about and waiting for death. I’m glad bands like HKSPK exist. For me, this pack is the clear definition of what I imagine when I hear the word underground. These guys emerged from ancient cellars, from the endless corridors of Frankfurt an der Oder, Brandenburg. The songs are very well written and possess the necessary drive. The sound is sharp, unbridled, cutting, massive, and perfectly clear. The cover art is stylish and, of course, inspired me to write the introduction to today’s review. “Heimkehr” is, for me personally, a huge surprise and also a reassurance that devilish things are still happening in the underground, where bands are emerging that aren’t afraid to cut to the quick. I’m nodding my head contentedly to the beat, enjoying the sharp riffs, raw melodies, killer drum hits, and the beast’s roar. But this new release isn’t just an assault from the depths. It doesn’t neglect the atmospheric passages either, which add even more variety to the recording. I love bands that come across as authentic, that play music stripped down to the bone music from which I can feel, hear, and sense a total devotion to the shadows and to the music itself. In the end, it’s always about the heart, and this bunch of morbid gentlemen comes across as completely authentic. If they play a show somewhere near me, I’ll be standing in the front row, handing the band a beer. With their music, these Germans will carve you up into tiny pieces of utterly useless meat. For me personally, this is a very well-done affair. Poisonous snakes are slithering around my feet. I’m sitting in a moldy dungeon, writing my memoirs. No, I’m not the one from the introduction to today’s review. But I am a new HKSPK fan. I’ll gladly sign that with my own blood! A black death metal album that will tear you apart from the inside! An intense assault from the deepest underground! You’ll be shrouded in a bloody fog!



tracklist:
01. Prelude 
02. Torture 
03. White Secretions II 
04. Sonnenjäger 
05. Kill The Weak 
06. Rot In Despair 
07. Rain In The Face 
08. Heimkehr

LINEUP
Jim: vocals and lead guitar
Leon: rhythm guitar
Arne: drums


čtvrtek 6. listopadu 2025

Recenze/review - RAVENOIR - Deadreams (2025)


RAVENOIR - Deadreams
CD 2025, Gothoom Productions

for english please scroll down

Fascinován nekonečnou tmou jsem vstal velmi brzy. Noční můry se ještě potkávaly s krvavým jitrem a moje kroky mě zavedly na místo nekonečného spočinutí. Čím jsem starší, tím častěji se vracím na svátek všech mrtvých na hřbitov, na kterém leží mí předci. Poslouchám nové album mých oblíbených RAVENOIR, které se se svojí magicky záhadnou atmosférou krásně hodí k mlhavým náladám mezi náhrobky. Čtu si jména, která jsem kdysi znal. Přemýšlím o životě, o tom, kam směřuji a kdy dojdu svého cíle. Stane se tak vůbec někdy? Nebo se jen rozplynu v nicotě?

RAVENOIR jsou letos ještě víc zádumčiví, přemýšliví, éteričtější. Black metal i smrtící kov lze zaslechnout spíše jen vzdáleně. Je sice stále otištěn do jednotlivých skladeb, ale o hodně větší prostor dostaly ambientní, psychedelické nálady i melancholie. Jedná se o hudbu, která vám pomůže nahlédnout i do vašeho nitra. Pokud jí dáte šanci a necháte se jí unášet na zpěněných vlnách smutku, tmy a záhadnosti. Určitě to není záležitost pro každého, jedná se spíše o obřad pro přemýšlivé jedince s bohatou fantazií. 


Každé album, které do mě zasekne svůj dráp, každá nahrávka, o které se rozhodnu napsat, je pro mě i osobním příběhem. Vždy se jedná o vzájemný vztah mezi mnou a muzikanty, o předané emoce, o sílu, tlak a energii. Alesh A.D, jako hlavní protagonista, má svůj jasný a zřetelný rukopis. Připomíná mi malíře, který nanáší pomocí riffů a melodií pestrou paletu zbarvenou do šedo černých odstínů. Letos s ještě naléhavějším vokálem. S perfektně ošetřeným zvukem, s obalem, na kterém je smrtihlav. Je jako znamení, které můžeme každý během svého života potkat. "Deadreams" je pro mě spíše výletem do země nekonečných stínů, než jen obyčejnou deskou. Zadřela se mi postupně pod kůži. Poslouchal jsem ji rád a často se k ní vracel. Zajímavé je, že jsem trošku otálel se sepsáním recenze. Byl jsem totiž natolik pohlcen, že jsem nějak nenacházel slova. Kolem nás utíká svět a někdy je velmi těžké se ve všem tom podivném chaosu vyznat. Možná právě proto se potřebujeme zastavit, srovnat si myšlenky v hlavě, naslouchat základním instinktům, abychom potom zjistili, jak jsou pro nás důležité obyčejné věci. Prosévám mezi prsty prach, osamocen v davu. Skláním se nad náhrobkem a přemýšlím, jestli se jednou rozplynu ve věčnosti. Nové album je vynikajícím soundtrackem k pomalu usínající přírodě, k samotě, k pochmurným myšlenkám, které pokaždé jednou za čas vyplavou na povrch. Ležely dlouho uloženy v našem podvědomí. RAVENOIR byli vždy originální, přesvědčiví, zajímaví, jiní. Je tomu tak i letos. Fascinován nekonečnou tmou vstanu i zítra velmi brzy. Noční můry se ještě budou potkávat s krvavým jitrem a moje kroky mě zavedou na místo nekonečného spočinutí. Čím jsem starší, tím častěji se vracím na svátek všech mrtvých na hřbitov, na kterém leží mí předci. Také slyšíte šepot nemrtvých? Já ano. Melancholie mlhavého chladného rána, ambientní a psychedelický zážitek, který se do vás otiskne s drásavou přesvědčivostí!  


Asphyx says:

Fascinated by the endless darkness, I got up very early. Nightmares still mingled with the bloody dawn, and my steps led me to a place of eternal rest. The older I get, the more often I return to the cemetery where my ancestors lie on All Souls' Day. I listen to the new album by my favorite band, RAVENOIR, whose magically mysterious atmosphere fits beautifully with the foggy mood among the gravestones. I read the names I once knew. I think about life, where I am headed, and when I will reach my goal. Will that ever happen? Or will I just dissolve into nothingness?

RAVENOIR are even more melancholic, thoughtful, and ethereal this year. Black metal and death metal can only be heard in the distance. It is still imprinted in individual songs, but ambient, psychedelic moods and melancholy have been given much more space. This is music that will help you look inside yourself. If you give it a chance and let yourself be carried away on the foamy waves of sadness, darkness, and mystery. It's definitely not for everyone; it's more of a ritual for thoughtful individuals with rich imaginations. 


Every album that gets under my skin, every recording I decide to write about, is a personal story for me. It's always about the relationship between me and the musicians, about the emotions conveyed, about the power, pressure, and energy. Alesh A.D, as the main protagonist, has his own clear and distinct style. He reminds me of a painter who uses riffs and melodies to apply a colorful palette tinged with shades of gray and black. This year with even more urgent vocals. With perfectly crafted sound, with a cover featuring a death's head. It's like a sign that we can all encounter during our lives. For me, "Deadreams" is more of a trip to the land of endless shadows than just an ordinary album. It gradually got under my skin. I enjoyed listening to it and often returned to it. Interestingly, I hesitated a little before writing this review. I was so absorbed that I couldn't find the words. The world is rushing by us, and sometimes it's very difficult to make sense of all this strange chaos. Maybe that's why we need to stop, gather our thoughts, listen to our basic instincts, and then realize how important ordinary things are to us. I sift dust through my fingers, alone in the crowd. I lean over the gravestone and wonder if I will one day dissolve into eternity. The new album is an excellent soundtrack to slowly falling asleep in nature, to solitude, to gloomy thoughts that surface from time to time. They lay stored in our subconscious for a long time. RAVENOIR have always been original, convincing, interesting, different. This year is no exception. Fascinated by the endless darkness, I will get up very early tomorrow. Nightmares will still meet bloody dawn, and my steps will lead me to a place of eternal rest. The older I get, the more often I return to the cemetery where my ancestors lie on All Souls' Day. Can you hear the whispers of the undead? I can. The melancholy of a foggy, cold morning, an ambient and psychedelic experience that will leave a lasting impression on you with its harrowing persuasiveness!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Hypnosis by Cacophonous Silence (Nymphs of Imagination - Introspection) 02:50
2. Entrancing Motifs of Madness (Ecstasy in the Atemporal Absolute) 07:10
3. Shadows Fall Victim to the Night (Darkest Shades of Lust) 05:56
4. Monumental Still Life of Death (Transcendence of Death´s Art) 05:23
5. Necromorphosis (Murderous Silence in Astral Bowels) 06:07
6. Blossoms of Blood (Epilogue) 03:55
7. Apostles of Revenge (2023) 04:19
8. Black Funeral (Mercyful Fate cover, 2022)

band:
Alesh A.D. - Vocals, Guitars, Guitars (acoustic), Piano, Keyboards



středa 2. dubna 2025

Recenze/review - DRUDKH - Гра тіней (Shadow Play) (2025)


DRUDKH - Гра тіней (Shadow Play)
CD 2025, Season of Mist Underground Activists

for english please scroll down

Čím jsem starší, tím víc se vracím ke svým kořenům. Navštěvuji místa, na kterých jsem zažil mnoho dobrého i zlého. Jakoby do mě byla otištěna půda, země, budovy, stromy, cesty, strach i bolest. Někdy se usmívám, jindy je mi do pláče. Kamarádi, co už nejsou mezi námi, krásné dívky, co už nebudou nikdy kráčet ulicí. Jsou zkrátka momenty, kdy bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a poslouchám u toho hudbu, která mi koluje v žilách. Přiznám se, že ukrajinskou kapelu DRUDKH jsem vždy sledoval spíše zpovzdálí. Věděl jsem o nich, znám jejich nahrávky, ale nikdy jsem nebyl takovým tím naplno oddaným fanouškem.

Letos je to ale jiné. Seděl jsem zrovna na hřbitově, kde je pochovaný jeden můj kamarád a vzpomínal jsem. Stromy se skláněly nad náhrobky a v korunách šuměl vítr. Přehrával jsem si stále dokola novinku "Гра тіней (Shadow Play)" a najednou jsem přesně věděl, o čem kapela hraje a zpívá. Přitom zrovna v atmosférickém black metalu si opravdu hodně vybírám. Jen tak něco se mi nelíbí. Jenže tahle deska se mi dostala hluboko do hlavy a stala se mojí součástí. 


Těch emocí, nálad, těch pocitů, které létají kolem, je opravdu velké množství. Odkazy na historii, na poetiku vlastní země, ty melodie, skvěle zpracované vokály, ta melancholie, naléhavost, tohle všechno dohromady tvoří koktejl s velmi zvláštní a podmanivou atmosférou. Ona se hudba téhle kapely vůbec špatně popisuje, je totiž osobní. Jakoby jste se dívali do kaleidoskopu proti jarnímu slunci. Vše je o kontrastech. Tma a světlo, bolest a radost, meditace nad ztrátou, smutek a spočinutí. Určitě si prostudujte texty, nechte se unášet melodiemi, nechte nálady, aby si vás podmanily. Vždycky jsem měl rád nahrávky, které ve mě dokáží probudit emoce, které mě umí rozervat zevnitř. "Гра тіней (Shadow Play)" je přesně tím druhem alba, které se musí poslouchat srdcem. Většinou tu píšu o úplně jiných hudebních stylech, vyhovují mi drsnější a surovější podoby extrémního metalu, ale novinka těchto tmářů mě zasáhla přímo na solar plexus. Je vlastně jedno, k jakému bohu se modlíte nebo jestli věříte jenom sami sobě, hlavní je tu hudba, s jasným a zřetelným rukopisem, se spoustou zajímavých momentů, se zvukem, který připomíná mráz na poli, s nápady, které si vás získají svoji jadrností, syrovostí a hlavně uvěřitelností. Bylo pro mě velmi příjemné, přesto neklidné a zvláštní, nechat se unášet na vlnách těchto melodií. Nové album se pro mě stalo průvodcem, našeptávačem, tichým stínem v pozadí, který se objevil pokaždé, když jsem zastavil svoje kroky. Dost ale bylo slov, nechme raději mluvit hudbu. Je totiž křišťálově mrazivá, záhadná a uhrančivá. Jsou zkrátka momenty, kdy bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a poslouchám u toho hudbu, která mi koluje v žilách. Atmosférický black metal, který vás vrátí k vašim vlastním kořenům! Syrová intenzita, úchvatný otisk melancholických vzpomínek, bolest i síla všedních dní! 


Asphyx says:

The older I get, the more I go back to my roots. I visit places where I have experienced many good and bad things. It is as if the soil, the land, the buildings, the trees, the roads, the fear and the pain have been imprinted on me. Sometimes I smile, sometimes I feel like crying. Friends who are no longer with us, beautiful girls who will never walk down the street again. There are moments when I like to be alone, reading old writings and listening to the music that runs through my veins. I must admit that I have always followed the Ukrainian band DRUDKH from afar. I knew about them, I know their recordings, but I was never a fully devoted fan.

But this year it's different. I was just sitting in the cemetery where a friend of mine is buried and I was reminiscing. The trees leaned over the headstones and the wind rustled in the canopy. I played the new song "Гра тіней (Shadow Play)" over and over again and suddenly I knew exactly what the band was playing and singing about. I really choose a lot in atmospheric black metal. Just something I don't like. But this record got deep into my head and became a part of me.


There are a lot of emotions, moods, feelings flying around. The references to the history, to the poetry of one's own country, the melodies, the well crafted vocals, the melancholy, the urgency, all this together creates a cocktail with a very special and captivating atmosphere. It is hard to describe the music of this band at all, because it is personal. It's like looking into a kaleidoscope against the spring sun. It's all about contrasts. Darkness and light, pain and joy, meditation on loss, sadness and rest. Be sure to study the lyrics, let the melodies take you away, let the moods capture you. I've always liked records that can stir emotions, that can tear me up inside. "Гра тіней (Shadow Play)" is exactly the kind of album that must be listened to with the heart. I usually write about completely different styles of music here, I'm comfortable with harsher and more raw forms of extreme metal, but the new release from these darkies hit me right on the solar plexus. It doesn't really matter what god you pray to, or if you only believe in yourself, the main thing here is the music, with a clear and distinct signature, with lots of interesting moments, with a sound that reminds of frost in the field, with ideas that win you over with their edginess, rawness and most importantly believability. I found it very pleasant, yet unsettling and strange, to be carried along on the waves of these melodies. The new album became a guide for me, a whisperer, a silent shadow in the background that appeared every time I stopped my steps. But enough with the words, let the music do the talking instead. For it is crystal chilling, mysterious and enchanting. There are simply moments when I like to be alone, reading in old writings and listening to the music that runs through my veins. Atmospheric black metal that brings you back to your own roots! The raw intensity, the haunting imprint of melancholic memories, the pain and power of everyday life!




Tracklist:
1. Scattering the Ashes
2. April
3. The Exile
4. Fallen Blossom
5. The Eve
6. The Thirst



čtvrtek 6. února 2025

Recenze/review - SAOR - Amidst the Ruins (2025)


SAOR - Amidst the Ruins
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Srdce mi tluče silněji než dřív. Stává se mi to čím dál tím častěji. Zavírám za sebou dveře a utíkám pryč. Před civilizací, před řevem aut, před cinkáním tramvajím, před obrazovkami, které nás jednou sežerou. Máme za domem les, hluboký a temný a tak se vydávám po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Představuji si, že jsem ve Skotsku, že jsem právě vylezl na horu a dívám se do kraje. Přemýšlím o životě i o smrti. Právě jsem dočetl další skvělou knihu a potřebuji všechno vstřebat. A tak jsem zase jednou vystoupil ze své komfortní zóny a začal poslouchat muziku, která nebývá příliš častým hostem v mém přehrávači.

Procházím jednotlivá alba SAOR a připadám si, jako bych přesně rozuměl tomu, co nám chce Andy Marshall sdělit. Skotská historie, příroda, poezie, nekonečné pláně. Život i smrt, jsou chvíle, kdy je potřeba se zastavit a jen tak být, existovat. Nechávám se unášet na zpěněných vlnách řeky beznaděje. Umírám a znovu se rodím. A u toho poslouchám "Amidst the Ruins".


Definovat hudbu je zde poměrně těžké. Základem je melodický, atmosférický black metal, vkládány jsou potom folklórní prvky. Vytvářena je zde velmi podmanivá, záhadná a nebál bych se napsat magická atmosféra. Určitě jste někdy potkali krvavou mlhu v horách. Do kostí i do podvědomí se vám dostane chlad a obejme vás jako pavučiny. Mraky jsou zase jednou nízko a mě napadá snad jen lehké přirovnání ke kapelám jako AGALLOCH, WOLVES ON THE THRONE ROOM, WINTERFYLLETH. Přiznám se bez mučení, nerad se vracím domů, do zavřeného pokoje. Raději nechávám svoji fantazii, aby se vznášela, aby létala, aby padala dolů do hlubiny. Občas se topím, dusím se, abych se nakonec vždycky vynořil a nasál do plic ledový vzduch. Ve skladbách je takový zvláštní neklid, starodávná bolest předků, síla přírody, strach i tajemno, ale hlavně vznešenost, majestátnost, nahrubo nasekaná, neotesaná energie, kterou můžete načerpat opravdu jenom o samotě v lesích a na loukách. Není nutné diskutovat o zvuku, ani o motivu na obalu, vše je v nejlepším pořádku. Pokud jste fanoušci podobných záležitostí, budete nadmíru spokojeni. Pokud nejste, stejně nové album "Amidst the Ruins" zkuste. Je totiž vynikající. A to vám říkám jako člověk, co šel náhodou okolo, co má rád vysoké hory, co se rád toulá přírodou. Někdy je dobré se zastavit v časoprostoru a jen tak poslouchat, usmívat se, jen tak být. Srdce mi tluče silněji než dřív. Stává se mi to čím dál tím častěji. Zavírám za sebou dveře a utíkám pryč. Před civilizací, před řevem aut, před cinkáním tramvajím, před obrazovkami, které nás jednou sežerou. Máme za domem les, hluboký a temný a tak se vydávám po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Atmosférický, melodický black metal, síla divoké a nespoutané přírody! Staré legendy znovu ožívají! 


Asphyx says:

My heart is beating harder than before. It's happening to me more and more often. I close the door behind me and run away. From civilization, from the roar of the cars, from the jingle of the trams, from the screens that will one day eat us. We have a forest behind our house, deep and dark, and so I follow the paths where only animals walk. I imagine I'm in Scotland, that I've just climbed a mountain and I'm looking out over the countryside. I think about life and death. I've just finished another great book and I need to take it all in. So I stepped out of my comfort zone once again and started listening to music that is not a very frequent guest on my player.

I scroll through each SAOR album and feel like I understand exactly what Andy Marshall is trying to tell us. Scottish history, nature, poetry, endless plains. Life and death, there are times to stop and just be, to exist. I let myself drift on the foamy waves of a river of despair. I die and am born again. And I listen to "Amidst the Ruins".


Defining music here is quite difficult. The base is melodic, atmospheric black metal, then folklore elements are inserted. The atmosphere created here is very captivating, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. I'm sure you've met a bloody fog in the mountains. A chill gets into your bones and subconscious and embraces you like cobwebs. The clouds are low once again and I can only think of slight comparisons to bands like AGALLOCH, WOLVES ON THE THRONE ROOM, WINTERFYLLETH. I admit without torture, I don't like going home to a closed room. I prefer to let my imagination soar, to fly, to fall down into the depths. Sometimes I drown, suffocate, only to emerge at the end and suck icy air into my lungs. There's a strange restlessness in the songs, an ancient ancestral pain, the power of nature, fear and mystery, but most of all a grandeur, a majesty, a rough-hewn, uncut energy that you can only really pick up alone in the woods and meadows. There is no need to discuss the sound or the motif on the cover, everything is in the best order. If you are a fan of this kind of thing, you will be extremely satisfied. If you are not, give the new album "Amidst the Ruins" a try anyway. It's excellent. And I'm telling you this as a person who happened to walk by, who likes high mountains, who likes to wander in nature. Sometimes it's good to stop in space-time and just listen, smile, just be. My heart beats harder than it used to. It's happening to me more and more often. I close the door behind me and run away. From civilization, from the roar of the cars, from the jingle of the trams, from the screens that will one day eat us. We have a forest behind our house, deep and dark, and so I follow the paths where only animals walk. Atmospheric, melodic black metal, the power of wild and unbridled nature! Old legends come alive again!



Tracklist:
1. Amidst the Ruins (12:41)
2. Echoes of the Ancient Land (11:41)
3. Glen of Sorrow (12:05)
4. The Sylvan Embrace (8:19)
5. Rebirth (14:10)

Line-up:
Andy Marshall - All Composition, Writing & Instrumentation



pondělí 16. září 2024

Recenze/review - MALCONFORT - Humanism (2024)


MALCONFORT - Humanism
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nemám rád loutky, ani panenky, nelíbí se mi různé figuríny a pokaždé, když je někde uvidím, cítím se divně a nepříjemně. Podobné to bylo i s novou deskou britských experimentátorů MALCONFORT. Když si totiž jejich hudbu poslechnete poprvé, budete zmatení a bude se vám zdát hodně nepřístupná a divná. Jenže znáte mě, rád ochutnávám, moc dobře totiž vím, že hudba nemá hranic.

S různými experimenty, free jazzem a dalšími progresivními prvky, vloženými do black metalu je to velmi těžké. Někdo má malou fantazii a tak to v životě neocení. Dalšímu to bude zase připadat málo uvolněné. Nutno rovnou napsat, že patřím někam mezi. Někdy mám na podobnou hudbu náladu, někdy ale vůbec ne. 


Kapela si vzala jméno po jedné písni DEATHSPELL OMEGA, kterými se nechala také volně inspirovat. Stejně jako třeba VIRUS, GRUZJA, ORANSSI PAZUZU, SEA MOSQUITO, VED BUENS ENDE a dalšími experimentátory. Nejvíce se mi osvědčil poslech brzy ráno, když byla moje mysl čistá a odpočinutá. V tichu a rytmu kroků, když jsem šel kolem opuštěných továrních hal, vynikla síla téhle desky nejvíce. Představoval jsem si, že jsou uvnitř dávno opuštěné figuríny, které pomalu ožívají. Když hudba gradovala, přejel mi pokaždé mráz po zádech, byl jsem zmatený, neklidný, stejně jako motivy na téhle desce. Zajímavé je, že každý může hudbu na "Humanism" vnímat úplně jinak. V tomto případě platí více než kdy jindy, že je lepší poslouchat a udělat si svůj vlastní názor. Koneckonců, muzika je vždy soukromá záležitost. Ale to čtenářům našich stránek nemusím zdůrazňovat. Každopádně, někdy jsou skladby živočišné, surové, jindy chladné a odlidštěné. Podobně jsem se cítil u sci-fi dystopických románů. Nebo právě v továrnách, když stroje začínají svoji práci. Nebo to byli lidé? Nevím, poslední roky se rozdíly stírají. Jakoby do mě pokaždé MALCONFORT zasekli svůj dráp a způsobili mi v hlavě podivný neklid. Nemám rád loutky, ani panenky, nelíbí se mi různé figuríny a pokaždé, když je někde uvidím, cítím se divně a nepříjemně. Experimentální, chladný a temný black metal, tepající srdce lidských strojů!


Asphyx says:

I don't like puppets or dolls, I don't like the various mannequins, and every time I see one I feel strange and uncomfortable. It was similar with the new album of British experimenters MALCONFORT. Because when you listen to their music for the first time, you will be confused and find it very inaccessible and strange. But you know me, I like to taste, because I know very well that music has no boundaries.

It's very difficult with the various experiments, free jazz and other progressive elements put into black metal. Some people have little imagination and so they don't appreciate it in life. Others will find it too loose. I have to write straight away that I belong somewhere in between. Sometimes I'm in the mood for this kind of music, but sometimes not at all. 


The band took its name from one of DEATHSPELL OMEGA's songs, which they were also loosely inspired by. As well as VIRUS, GRUZJA, ORANSSI PAZUZU, SEA MOSQUITO, VED BUENS ENDE and other experimenters. Listening early in the morning, when my mind was clear and relaxed, worked best for me. In the silence and the rhythm of the footsteps as I walked past the abandoned factory halls, the power of this record stood out the most. I imagined that there were long-abandoned mannequins inside, slowly coming to life. As the music graded, a chill went down my spine each time, I was confused, restless, just like the motifs on this record. Interestingly, everyone can perceive the music on "Humanism" in a completely different way. In this case, more than ever, it's better to listen and make up your own mind. After all, music is always a private matter. But I don't need to point that out to the readers of our website. Anyway, sometimes the songs are animalistic, raw, sometimes cold and dehumanizing. I felt the same way about sci-fi dystopian novels. Or just in factories, when the machines start their work. Or was it the people? I don't know, the distinctions have been blurring in recent years. It's as if every time MALCONFORT sticks its claw into me, causing a strange uneasiness in my mind. I don't like puppets, or dolls, I don't like the various mannequins, and every time I see them somewhere I feel strange and uncomfortable. Experimental, cold and dark black metal, the beating heart of human machines!


Track listing -
1. Compulsion (Ecstasy)
2. Cruelty (Elation)
3. Stain (Fantasy)
4. Rage (Indulgence)
5. Carnivore (God)
6. Inertia (Condense)

Line up -
Vocals - Nuun, Kopczak
Guitars and Bass - Fas
Synths - Kopczak, Fas
Drums - Kopczak

Album artwork by Nuun Studio


TWITTER