DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkematmosferic black metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkematmosferic black metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 6. listopadu 2025

Recenze/review - RAVENOIR - Deadreams (2025)


RAVENOIR - Deadreams
CD 2025, Gothoom Productions

for english please scroll down

Fascinován nekonečnou tmou jsem vstal velmi brzy. Noční můry se ještě potkávaly s krvavým jitrem a moje kroky mě zavedly na místo nekonečného spočinutí. Čím jsem starší, tím častěji se vracím na svátek všech mrtvých na hřbitov, na kterém leží mí předci. Poslouchám nové album mých oblíbených RAVENOIR, které se se svojí magicky záhadnou atmosférou krásně hodí k mlhavým náladám mezi náhrobky. Čtu si jména, která jsem kdysi znal. Přemýšlím o životě, o tom, kam směřuji a kdy dojdu svého cíle. Stane se tak vůbec někdy? Nebo se jen rozplynu v nicotě?

RAVENOIR jsou letos ještě víc zádumčiví, přemýšliví, éteričtější. Black metal i smrtící kov lze zaslechnout spíše jen vzdáleně. Je sice stále otištěn do jednotlivých skladeb, ale o hodně větší prostor dostaly ambientní, psychedelické nálady i melancholie. Jedná se o hudbu, která vám pomůže nahlédnout i do vašeho nitra. Pokud jí dáte šanci a necháte se jí unášet na zpěněných vlnách smutku, tmy a záhadnosti. Určitě to není záležitost pro každého, jedná se spíše o obřad pro přemýšlivé jedince s bohatou fantazií. 


Každé album, které do mě zasekne svůj dráp, každá nahrávka, o které se rozhodnu napsat, je pro mě i osobním příběhem. Vždy se jedná o vzájemný vztah mezi mnou a muzikanty, o předané emoce, o sílu, tlak a energii. Alesh A.D, jako hlavní protagonista, má svůj jasný a zřetelný rukopis. Připomíná mi malíře, který nanáší pomocí riffů a melodií pestrou paletu zbarvenou do šedo černých odstínů. Letos s ještě naléhavějším vokálem. S perfektně ošetřeným zvukem, s obalem, na kterém je smrtihlav. Je jako znamení, které můžeme každý během svého života potkat. "Deadreams" je pro mě spíše výletem do země nekonečných stínů, než jen obyčejnou deskou. Zadřela se mi postupně pod kůži. Poslouchal jsem ji rád a často se k ní vracel. Zajímavé je, že jsem trošku otálel se sepsáním recenze. Byl jsem totiž natolik pohlcen, že jsem nějak nenacházel slova. Kolem nás utíká svět a někdy je velmi těžké se ve všem tom podivném chaosu vyznat. Možná právě proto se potřebujeme zastavit, srovnat si myšlenky v hlavě, naslouchat základním instinktům, abychom potom zjistili, jak jsou pro nás důležité obyčejné věci. Prosévám mezi prsty prach, osamocen v davu. Skláním se nad náhrobkem a přemýšlím, jestli se jednou rozplynu ve věčnosti. Nové album je vynikajícím soundtrackem k pomalu usínající přírodě, k samotě, k pochmurným myšlenkám, které pokaždé jednou za čas vyplavou na povrch. Ležely dlouho uloženy v našem podvědomí. RAVENOIR byli vždy originální, přesvědčiví, zajímaví, jiní. Je tomu tak i letos. Fascinován nekonečnou tmou vstanu i zítra velmi brzy. Noční můry se ještě budou potkávat s krvavým jitrem a moje kroky mě zavedou na místo nekonečného spočinutí. Čím jsem starší, tím častěji se vracím na svátek všech mrtvých na hřbitov, na kterém leží mí předci. Také slyšíte šepot nemrtvých? Já ano. Melancholie mlhavého chladného rána, ambientní a psychedelický zážitek, který se do vás otiskne s drásavou přesvědčivostí!  


Asphyx says:

Fascinated by the endless darkness, I got up very early. Nightmares still mingled with the bloody dawn, and my steps led me to a place of eternal rest. The older I get, the more often I return to the cemetery where my ancestors lie on All Souls' Day. I listen to the new album by my favorite band, RAVENOIR, whose magically mysterious atmosphere fits beautifully with the foggy mood among the gravestones. I read the names I once knew. I think about life, where I am headed, and when I will reach my goal. Will that ever happen? Or will I just dissolve into nothingness?

RAVENOIR are even more melancholic, thoughtful, and ethereal this year. Black metal and death metal can only be heard in the distance. It is still imprinted in individual songs, but ambient, psychedelic moods and melancholy have been given much more space. This is music that will help you look inside yourself. If you give it a chance and let yourself be carried away on the foamy waves of sadness, darkness, and mystery. It's definitely not for everyone; it's more of a ritual for thoughtful individuals with rich imaginations. 


Every album that gets under my skin, every recording I decide to write about, is a personal story for me. It's always about the relationship between me and the musicians, about the emotions conveyed, about the power, pressure, and energy. Alesh A.D, as the main protagonist, has his own clear and distinct style. He reminds me of a painter who uses riffs and melodies to apply a colorful palette tinged with shades of gray and black. This year with even more urgent vocals. With perfectly crafted sound, with a cover featuring a death's head. It's like a sign that we can all encounter during our lives. For me, "Deadreams" is more of a trip to the land of endless shadows than just an ordinary album. It gradually got under my skin. I enjoyed listening to it and often returned to it. Interestingly, I hesitated a little before writing this review. I was so absorbed that I couldn't find the words. The world is rushing by us, and sometimes it's very difficult to make sense of all this strange chaos. Maybe that's why we need to stop, gather our thoughts, listen to our basic instincts, and then realize how important ordinary things are to us. I sift dust through my fingers, alone in the crowd. I lean over the gravestone and wonder if I will one day dissolve into eternity. The new album is an excellent soundtrack to slowly falling asleep in nature, to solitude, to gloomy thoughts that surface from time to time. They lay stored in our subconscious for a long time. RAVENOIR have always been original, convincing, interesting, different. This year is no exception. Fascinated by the endless darkness, I will get up very early tomorrow. Nightmares will still meet bloody dawn, and my steps will lead me to a place of eternal rest. The older I get, the more often I return to the cemetery where my ancestors lie on All Souls' Day. Can you hear the whispers of the undead? I can. The melancholy of a foggy, cold morning, an ambient and psychedelic experience that will leave a lasting impression on you with its harrowing persuasiveness!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Hypnosis by Cacophonous Silence (Nymphs of Imagination - Introspection) 02:50
2. Entrancing Motifs of Madness (Ecstasy in the Atemporal Absolute) 07:10
3. Shadows Fall Victim to the Night (Darkest Shades of Lust) 05:56
4. Monumental Still Life of Death (Transcendence of Death´s Art) 05:23
5. Necromorphosis (Murderous Silence in Astral Bowels) 06:07
6. Blossoms of Blood (Epilogue) 03:55
7. Apostles of Revenge (2023) 04:19
8. Black Funeral (Mercyful Fate cover, 2022)

band:
Alesh A.D. - Vocals, Guitars, Guitars (acoustic), Piano, Keyboards



středa 2. dubna 2025

Recenze/review - DRUDKH - Гра тіней (Shadow Play) (2025)


DRUDKH - Гра тіней (Shadow Play)
CD 2025, Season of Mist Underground Activists

for english please scroll down

Čím jsem starší, tím víc se vracím ke svým kořenům. Navštěvuji místa, na kterých jsem zažil mnoho dobrého i zlého. Jakoby do mě byla otištěna půda, země, budovy, stromy, cesty, strach i bolest. Někdy se usmívám, jindy je mi do pláče. Kamarádi, co už nejsou mezi námi, krásné dívky, co už nebudou nikdy kráčet ulicí. Jsou zkrátka momenty, kdy bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a poslouchám u toho hudbu, která mi koluje v žilách. Přiznám se, že ukrajinskou kapelu DRUDKH jsem vždy sledoval spíše zpovzdálí. Věděl jsem o nich, znám jejich nahrávky, ale nikdy jsem nebyl takovým tím naplno oddaným fanouškem.

Letos je to ale jiné. Seděl jsem zrovna na hřbitově, kde je pochovaný jeden můj kamarád a vzpomínal jsem. Stromy se skláněly nad náhrobky a v korunách šuměl vítr. Přehrával jsem si stále dokola novinku "Гра тіней (Shadow Play)" a najednou jsem přesně věděl, o čem kapela hraje a zpívá. Přitom zrovna v atmosférickém black metalu si opravdu hodně vybírám. Jen tak něco se mi nelíbí. Jenže tahle deska se mi dostala hluboko do hlavy a stala se mojí součástí. 


Těch emocí, nálad, těch pocitů, které létají kolem, je opravdu velké množství. Odkazy na historii, na poetiku vlastní země, ty melodie, skvěle zpracované vokály, ta melancholie, naléhavost, tohle všechno dohromady tvoří koktejl s velmi zvláštní a podmanivou atmosférou. Ona se hudba téhle kapely vůbec špatně popisuje, je totiž osobní. Jakoby jste se dívali do kaleidoskopu proti jarnímu slunci. Vše je o kontrastech. Tma a světlo, bolest a radost, meditace nad ztrátou, smutek a spočinutí. Určitě si prostudujte texty, nechte se unášet melodiemi, nechte nálady, aby si vás podmanily. Vždycky jsem měl rád nahrávky, které ve mě dokáží probudit emoce, které mě umí rozervat zevnitř. "Гра тіней (Shadow Play)" je přesně tím druhem alba, které se musí poslouchat srdcem. Většinou tu píšu o úplně jiných hudebních stylech, vyhovují mi drsnější a surovější podoby extrémního metalu, ale novinka těchto tmářů mě zasáhla přímo na solar plexus. Je vlastně jedno, k jakému bohu se modlíte nebo jestli věříte jenom sami sobě, hlavní je tu hudba, s jasným a zřetelným rukopisem, se spoustou zajímavých momentů, se zvukem, který připomíná mráz na poli, s nápady, které si vás získají svoji jadrností, syrovostí a hlavně uvěřitelností. Bylo pro mě velmi příjemné, přesto neklidné a zvláštní, nechat se unášet na vlnách těchto melodií. Nové album se pro mě stalo průvodcem, našeptávačem, tichým stínem v pozadí, který se objevil pokaždé, když jsem zastavil svoje kroky. Dost ale bylo slov, nechme raději mluvit hudbu. Je totiž křišťálově mrazivá, záhadná a uhrančivá. Jsou zkrátka momenty, kdy bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a poslouchám u toho hudbu, která mi koluje v žilách. Atmosférický black metal, který vás vrátí k vašim vlastním kořenům! Syrová intenzita, úchvatný otisk melancholických vzpomínek, bolest i síla všedních dní! 

Asphyx says:

The older I get, the more I go back to my roots. I visit places where I have experienced many good and bad things. It is as if the soil, the land, the buildings, the trees, the roads, the fear and the pain have been imprinted on me. Sometimes I smile, sometimes I feel like crying. Friends who are no longer with us, beautiful girls who will never walk down the street again. There are moments when I like to be alone, reading old writings and listening to the music that runs through my veins. I must admit that I have always followed the Ukrainian band DRUDKH from afar. I knew about them, I know their recordings, but I was never a fully devoted fan.

But this year it's different. I was just sitting in the cemetery where a friend of mine is buried and I was reminiscing. The trees leaned over the headstones and the wind rustled in the canopy. I played the new song "Гра тіней (Shadow Play)" over and over again and suddenly I knew exactly what the band was playing and singing about. I really choose a lot in atmospheric black metal. Just something I don't like. But this record got deep into my head and became a part of me.


There are a lot of emotions, moods, feelings flying around. The references to the history, to the poetry of one's own country, the melodies, the well crafted vocals, the melancholy, the urgency, all this together creates a cocktail with a very special and captivating atmosphere. It is hard to describe the music of this band at all, because it is personal. It's like looking into a kaleidoscope against the spring sun. It's all about contrasts. Darkness and light, pain and joy, meditation on loss, sadness and rest. Be sure to study the lyrics, let the melodies take you away, let the moods capture you. I've always liked records that can stir emotions, that can tear me up inside. "Гра тіней (Shadow Play)" is exactly the kind of album that must be listened to with the heart. I usually write about completely different styles of music here, I'm comfortable with harsher and more raw forms of extreme metal, but the new release from these darkies hit me right on the solar plexus. It doesn't really matter what god you pray to, or if you only believe in yourself, the main thing here is the music, with a clear and distinct signature, with lots of interesting moments, with a sound that reminds of frost in the field, with ideas that win you over with their edginess, rawness and most importantly believability. I found it very pleasant, yet unsettling and strange, to be carried along on the waves of these melodies. The new album became a guide for me, a whisperer, a silent shadow in the background that appeared every time I stopped my steps. But enough with the words, let the music do the talking instead. For it is crystal chilling, mysterious and enchanting. There are simply moments when I like to be alone, reading in old writings and listening to the music that runs through my veins. Atmospheric black metal that brings you back to your own roots! The raw intensity, the haunting imprint of melancholic memories, the pain and power of everyday life!




Tracklist:
1. Scattering the Ashes
2. April
3. The Exile
4. Fallen Blossom
5. The Eve
6. The Thirst



čtvrtek 6. února 2025

Recenze/review - SAOR - Amidst the Ruins (2025)


SAOR - Amidst the Ruins
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Srdce mi tluče silněji než dřív. Stává se mi to čím dál tím častěji. Zavírám za sebou dveře a utíkám pryč. Před civilizací, před řevem aut, před cinkáním tramvajím, před obrazovkami, které nás jednou sežerou. Máme za domem les, hluboký a temný a tak se vydávám po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Představuji si, že jsem ve Skotsku, že jsem právě vylezl na horu a dívám se do kraje. Přemýšlím o životě i o smrti. Právě jsem dočetl další skvělou knihu a potřebuji všechno vstřebat. A tak jsem zase jednou vystoupil ze své komfortní zóny a začal poslouchat muziku, která nebývá příliš častým hostem v mém přehrávači.

Procházím jednotlivá alba SAOR a připadám si, jako bych přesně rozuměl tomu, co nám chce Andy Marshall sdělit. Skotská historie, příroda, poezie, nekonečné pláně. Život i smrt, jsou chvíle, kdy je potřeba se zastavit a jen tak být, existovat. Nechávám se unášet na zpěněných vlnách řeky beznaděje. Umírám a znovu se rodím. A u toho poslouchám "Amidst the Ruins".


Definovat hudbu je zde poměrně těžké. Základem je melodický, atmosférický black metal, vkládány jsou potom folklórní prvky. Vytvářena je zde velmi podmanivá, záhadná a nebál bych se napsat magická atmosféra. Určitě jste někdy potkali krvavou mlhu v horách. Do kostí i do podvědomí se vám dostane chlad a obejme vás jako pavučiny. Mraky jsou zase jednou nízko a mě napadá snad jen lehké přirovnání ke kapelám jako AGALLOCH, WOLVES ON THE THRONE ROOM, WINTERFYLLETH. Přiznám se bez mučení, nerad se vracím domů, do zavřeného pokoje. Raději nechávám svoji fantazii, aby se vznášela, aby létala, aby padala dolů do hlubiny. Občas se topím, dusím se, abych se nakonec vždycky vynořil a nasál do plic ledový vzduch. Ve skladbách je takový zvláštní neklid, starodávná bolest předků, síla přírody, strach i tajemno, ale hlavně vznešenost, majestátnost, nahrubo nasekaná, neotesaná energie, kterou můžete načerpat opravdu jenom o samotě v lesích a na loukách. Není nutné diskutovat o zvuku, ani o motivu na obalu, vše je v nejlepším pořádku. Pokud jste fanoušci podobných záležitostí, budete nadmíru spokojeni. Pokud nejste, stejně nové album "Amidst the Ruins" zkuste. Je totiž vynikající. A to vám říkám jako člověk, co šel náhodou okolo, co má rád vysoké hory, co se rád toulá přírodou. Někdy je dobré se zastavit v časoprostoru a jen tak poslouchat, usmívat se, jen tak být. Srdce mi tluče silněji než dřív. Stává se mi to čím dál tím častěji. Zavírám za sebou dveře a utíkám pryč. Před civilizací, před řevem aut, před cinkáním tramvajím, před obrazovkami, které nás jednou sežerou. Máme za domem les, hluboký a temný a tak se vydávám po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Atmosférický, melodický black metal, síla divoké a nespoutané přírody! Staré legendy znovu ožívají! 

Asphyx says:

My heart is beating harder than before. It's happening to me more and more often. I close the door behind me and run away. From civilization, from the roar of the cars, from the jingle of the trams, from the screens that will one day eat us. We have a forest behind our house, deep and dark, and so I follow the paths where only animals walk. I imagine I'm in Scotland, that I've just climbed a mountain and I'm looking out over the countryside. I think about life and death. I've just finished another great book and I need to take it all in. So I stepped out of my comfort zone once again and started listening to music that is not a very frequent guest on my player.

I scroll through each SAOR album and feel like I understand exactly what Andy Marshall is trying to tell us. Scottish history, nature, poetry, endless plains. Life and death, there are times to stop and just be, to exist. I let myself drift on the foamy waves of a river of despair. I die and am born again. And I listen to "Amidst the Ruins".


Defining music here is quite difficult. The base is melodic, atmospheric black metal, then folklore elements are inserted. The atmosphere created here is very captivating, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. I'm sure you've met a bloody fog in the mountains. A chill gets into your bones and subconscious and embraces you like cobwebs. The clouds are low once again and I can only think of slight comparisons to bands like AGALLOCH, WOLVES ON THE THRONE ROOM, WINTERFYLLETH. I admit without torture, I don't like going home to a closed room. I prefer to let my imagination soar, to fly, to fall down into the depths. Sometimes I drown, suffocate, only to emerge at the end and suck icy air into my lungs. There's a strange restlessness in the songs, an ancient ancestral pain, the power of nature, fear and mystery, but most of all a grandeur, a majesty, a rough-hewn, uncut energy that you can only really pick up alone in the woods and meadows. There is no need to discuss the sound or the motif on the cover, everything is in the best order. If you are a fan of this kind of thing, you will be extremely satisfied. If you are not, give the new album "Amidst the Ruins" a try anyway. It's excellent. And I'm telling you this as a person who happened to walk by, who likes high mountains, who likes to wander in nature. Sometimes it's good to stop in space-time and just listen, smile, just be. My heart beats harder than it used to. It's happening to me more and more often. I close the door behind me and run away. From civilization, from the roar of the cars, from the jingle of the trams, from the screens that will one day eat us. We have a forest behind our house, deep and dark, and so I follow the paths where only animals walk. Atmospheric, melodic black metal, the power of wild and unbridled nature! Old legends come alive again!



Tracklist:
1. Amidst the Ruins (12:41)
2. Echoes of the Ancient Land (11:41)
3. Glen of Sorrow (12:05)
4. The Sylvan Embrace (8:19)
5. Rebirth (14:10)

Line-up:
Andy Marshall - All Composition, Writing & Instrumentation



pondělí 16. září 2024

Recenze/review - MALCONFORT - Humanism (2024)


MALCONFORT - Humanism
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nemám rád loutky, ani panenky, nelíbí se mi různé figuríny a pokaždé, když je někde uvidím, cítím se divně a nepříjemně. Podobné to bylo i s novou deskou britských experimentátorů MALCONFORT. Když si totiž jejich hudbu poslechnete poprvé, budete zmatení a bude se vám zdát hodně nepřístupná a divná. Jenže znáte mě, rád ochutnávám, moc dobře totiž vím, že hudba nemá hranic.

S různými experimenty, free jazzem a dalšími progresivními prvky, vloženými do black metalu je to velmi těžké. Někdo má malou fantazii a tak to v životě neocení. Dalšímu to bude zase připadat málo uvolněné. Nutno rovnou napsat, že patřím někam mezi. Někdy mám na podobnou hudbu náladu, někdy ale vůbec ne. 


Kapela si vzala jméno po jedné písni DEATHSPELL OMEGA, kterými se nechala také volně inspirovat. Stejně jako třeba VIRUS, GRUZJA, ORANSSI PAZUZU, SEA MOSQUITO, VED BUENS ENDE a dalšími experimentátory. Nejvíce se mi osvědčil poslech brzy ráno, když byla moje mysl čistá a odpočinutá. V tichu a rytmu kroků, když jsem šel kolem opuštěných továrních hal, vynikla síla téhle desky nejvíce. Představoval jsem si, že jsou uvnitř dávno opuštěné figuríny, které pomalu ožívají. Když hudba gradovala, přejel mi pokaždé mráz po zádech, byl jsem zmatený, neklidný, stejně jako motivy na téhle desce. Zajímavé je, že každý může hudbu na "Humanism" vnímat úplně jinak. V tomto případě platí více než kdy jindy, že je lepší poslouchat a udělat si svůj vlastní názor. Koneckonců, muzika je vždy soukromá záležitost. Ale to čtenářům našich stránek nemusím zdůrazňovat. Každopádně, někdy jsou skladby živočišné, surové, jindy chladné a odlidštěné. Podobně jsem se cítil u sci-fi dystopických románů. Nebo právě v továrnách, když stroje začínají svoji práci. Nebo to byli lidé? Nevím, poslední roky se rozdíly stírají. Jakoby do mě pokaždé MALCONFORT zasekli svůj dráp a způsobili mi v hlavě podivný neklid. Nemám rád loutky, ani panenky, nelíbí se mi různé figuríny a pokaždé, když je někde uvidím, cítím se divně a nepříjemně. Experimentální, chladný a temný black metal, tepající srdce lidských strojů!


Asphyx says:

I don't like puppets or dolls, I don't like the various mannequins, and every time I see one I feel strange and uncomfortable. It was similar with the new album of British experimenters MALCONFORT. Because when you listen to their music for the first time, you will be confused and find it very inaccessible and strange. But you know me, I like to taste, because I know very well that music has no boundaries.

It's very difficult with the various experiments, free jazz and other progressive elements put into black metal. Some people have little imagination and so they don't appreciate it in life. Others will find it too loose. I have to write straight away that I belong somewhere in between. Sometimes I'm in the mood for this kind of music, but sometimes not at all. 


The band took its name from one of DEATHSPELL OMEGA's songs, which they were also loosely inspired by. As well as VIRUS, GRUZJA, ORANSSI PAZUZU, SEA MOSQUITO, VED BUENS ENDE and other experimenters. Listening early in the morning, when my mind was clear and relaxed, worked best for me. In the silence and the rhythm of the footsteps as I walked past the abandoned factory halls, the power of this record stood out the most. I imagined that there were long-abandoned mannequins inside, slowly coming to life. As the music graded, a chill went down my spine each time, I was confused, restless, just like the motifs on this record. Interestingly, everyone can perceive the music on "Humanism" in a completely different way. In this case, more than ever, it's better to listen and make up your own mind. After all, music is always a private matter. But I don't need to point that out to the readers of our website. Anyway, sometimes the songs are animalistic, raw, sometimes cold and dehumanizing. I felt the same way about sci-fi dystopian novels. Or just in factories, when the machines start their work. Or was it the people? I don't know, the distinctions have been blurring in recent years. It's as if every time MALCONFORT sticks its claw into me, causing a strange uneasiness in my mind. I don't like puppets, or dolls, I don't like the various mannequins, and every time I see them somewhere I feel strange and uncomfortable. Experimental, cold and dark black metal, the beating heart of human machines!


Track listing -
1. Compulsion (Ecstasy)
2. Cruelty (Elation)
3. Stain (Fantasy)
4. Rage (Indulgence)
5. Carnivore (God)
6. Inertia (Condense)

Line up -
Vocals - Nuun, Kopczak
Guitars and Bass - Fas
Synths - Kopczak, Fas
Drums - Kopczak

Album artwork by Nuun Studio

pátek 26. července 2024

Recenze/review - AZKETEM - Azketem (2024)


AZKETEM - Azketem
CD 2024, Darkness Shall Rise

for english please scroll down

Zahalen do pevných pavučin, hniju a rozkládám se. Už jsem neměl sílu, toužil jsem, již dlouhou dobu, se jen schoulit do sebe, opustit tenhle zkažený svět a nechat se obejmout temnotou lesů. Odešel jsem a nikomu jsem nic neřekl. Drásá mě spalující tma. Hořím uvnitř, přesto je mi zima. V kostech se mi usadil chlad. Přesně takové pocity mám i z nové, druhé dlouhohrající desky německého démona, který si říká Azken.

Je to zvláštní, zajímavá deska. Plná drásajících melodií. Plyne převážně pomalu, přesto neklidně a syrově. Opravdu, nejvíce její síla vynikla v lesích. Když začala z nebe padat tma a mraky byly zase jednou hodně nízko. Ze stínů začaly vylézat přízraky a démoni se usmívali. Všichni jsme věděli, že tohle album je nejen skvěle odvedenou prací po formální stránce, ale hlavně hudbou, ze které je cítit, že je nahrána od srdce. Rozdrásá vás do krve!


Pro mě osobně se potom jedná o niternou a osobní záležitost. V tomto případě si myslím, že slova nikdy nemohou popsat všechny nálady, pocity, atmosféru. Těch odstínů je opravdu spousta a rozhodně je lepší poslouchat, než číst. Co se týká dobře čitelného, syrového zvuku, obalu, celkové produkce, je vše v nejlepším pořádku. Můžete se tak naplno soustředit na to, co se na desce odehrává. "Azketem" jsem nejvíc ocenil na prázdných lesních pěšinách, u řeky plné beznaděje, nad hlubokou propastí nebo na vysoké hoře, když vylezete nad mraky. Nahrávku jsem si užil ale i doma, když jsem otevřel okno a díval jsem se na usínající město. Zajímavě napsané riffy, motivy, které vás doslova pohltí. Přiznám se, že jsem se trošku zpočátku bál, pro jednoho člověka je takhle komplexní hudba těžký úkol. Byl ale splněn na výbornou. Jen si tak létat, jen se tak vznášet na hladině. Dívat se do tmy, rozmlouvat s démony, zapálit oheň a sledovat plameny, jak olizují včerejší den. Těch představ, emocí, nálad a pocitů, které s AZKETEM zažívám, je opravdu velké množství. Líbí se mi určitý neklid, takový ten pocit, jakoby vás pořád někdo sledoval. Kdy se stanete svým vlastním stínem? Zahalen do pevných pavučin, hniju a rozkládám se. Už jsem neměl sílu, toužil jsem, již dlouhou dobu, se schoulit do sebe, opustit tenhle zkažený svět a nechat se obejmout temnotou lesů. Odešel jsem a nikomu jsem nic neřekl. Drásá mě spalující tma. Hořím uvnitř, přesto je mi zima. V kostech se mi usadil chlad. Mrazivý, neklidný black metal plný temné mlhy a melancholie! Mantra beznaděje!


Asphyx says:

Wrapped in tight cobwebs, I rot and decompose. I no longer had the strength, I had longed, for a long time, to just curl up inside myself, to leave this wicked world and let the darkness of the woods embrace me. I left and said nothing to anyone. I was torn by the burning darkness. I'm burning inside, yet I'm cold. A chill has settled in my bones. That's exactly how I feel about the new, second full-length album from the German demon who calls himself Azken.

It's a strange, interesting record. Full of haunting melodies. It flows mostly slow, yet restless and raw. Really, its power is most evident in the woods. When the sky began to darken and the clouds were once again very low. Ghosts began to emerge from the shadows and demons smiled. We all knew that this album was not only a job well done formally, but more importantly music that felt like it was recorded from the heart. It will tear you to pieces!


For me personally, then, it is an internal and personal matter. In this case I think that words can never describe all the moods, feelings, atmosphere. There are many shades and it is definitely better to listen than to read. As far as the easy to read, raw sound, the cover, the overall production, everything is in the best order. You can concentrate fully on what's happening on the record. I appreciated "Azket" the most on empty forest paths, by a river full of despair, over a deep chasm or on a high mountain when you climb above the clouds. But I also enjoyed the recording at home when I opened the window and looked out at the city falling asleep. Interestingly written riffs, themes that literally engulf you. I admit I was a bit scared at first, for one person such complex music is a difficult task. But it was accomplished to perfection. Just soar, just float on the surface. Looking into the darkness, talking to demons, lighting a fire and watching the flames lick up yesterday. There are a lot of ideas, emotions, moods and feelings that I experience with AZKET. I like a certain restlessness, that feeling of being watched all the time. When will you become your own shadow? Wrapped in tight cobwebs, I rot and decay. I no longer had the strength, I longed, for a long time, to curl up inside myself, to leave this corrupt world and let the darkness of the woods embrace me. I left and said nothing to anyone. I was torn by the burning darkness. I'm burning inside, yet I'm cold. A chill has settled in my bones. Freezing, restless black metal full of dark fog and melancholy! A mantra of despair!


tracklist:
1. Intro
2. Schwarze Schwäne
3. Nordtor
4. Prelude
5. Azetik
6. Maere
7. Totval
8. Fallen Crescent



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine