DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkematmospheric. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkematmospheric. Zobrazit všechny příspěvky

středa 22. září 2021

News! - VOLUPTAS & SEKEROMLAT - Löwitův mlýn - úterý 28. září 2021

 



úterý 28. září 2021

Löwitův mlýn (U Českých loděnic 40, 18000, Praha)

20:00 - Sekeromlat - black metal
21:00 - Voluptas - experimental black metal
22:00 - konec

Vstupné 100 Kč (pouze na místě)


Sekeromlat jsou pražské blackmetalové komando uctívající Bone Awl a war metalové bohy stejně jako Satana. Můžete se tedy těšit na odporně agresivní rituál se špetkou Štormova feelingu. Sekeromlat právě dokončili nahrávání své první řadové desky, takže určitě zazní hromada nových songů. Sláva Ďáblu!



Voluptas se dají bez nadsázky označit na tuzemské blackmetalové scéně za unikát. Na své si přijdou všichni uctívači norských avant-blackových kultů jako Ved Buens Ende, ale i přímočarých BM blastbeatů, které Voluptas rýsují s přesností první ketaminovo-speedové lajny večera. Za sebou mají už druhou dlouhohrající desku "Towards the Great White Nothing", nicméně proslýchá se, že jejich frenetická produktivita vede k desce další. Můžete se tak těšit na z brusu nový set!


 

about VOLUPTAS on DEADLY STORM ZINE:



-----------------------------------------------------------------------------------

pondělí 21. června 2021

Recenze/review - EREMIT - Bearer of Many Names (2021)


EREMIT - Bearer of Many Names
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Existují na světě místa, která jsou tajemná ze své podstaty. Ukrývají se v šeru. Když na ně vstoupíte, tak se vám před očima začnou odehrávat šedo černé obrazy. Smutek a nostalgie, vzpomínky na staré rituály. Popínavý břečťan všechno dávno pokryl, ale přesto cítíte z kamenů pradávnou sílu. Chybí už jenom hudba, která by celou scenérii doplnila o další rozměr. Němečtí EREMIT jsou dobrou volbou. Jejich doom sludge metal je přesně tím druhem zážitku, který se vám zadře hluboko pod kůži.

Jenom musíte mít bohatou fantazii. Chuť objevovat, nechat na sebe působit poryvy větru, šepot stromů i nářek dávno zemřelých. Tři dlouhé drásavé skladby, rozprostřené do více než hodiny nejsou rozhodně pro každého. Vyžadují pečlivé soustředění, nihilistický přístup a otevřenou mysl. Do nečisté hry vás uvede magický obal (Mariusz Lewandowski) i surově ledový zvuk (Roland Wiegner at the Tonmeisterei). Cítím ve vzduchu zkaženou krev!


"Bearer of Many Names" je surovou shnilou esencí špinavého doom sludge metalu. Některé momenty připomínají setkání s mýtickými příšerami, jiné zase návštěvu míst, ne kterých se odehrávaly rituály plné smrti a utrpení. Není pro mě lehké podobnou muziku popisovat, více než jinde zde totiž platí, že je lepší poslouchat, než skládat slova za sebe. Songy jsou bažinaté, nasáklé hnilobou. Jako bych stál uprostřed lesa, kousek od obětní skály. Atmosféra je doslova hmatatelná. Na podobné záležitosti musím mít náladu, ale když se tak stane, jsem doslova nadšen (a zároveň uvnitř smutný). EREMIT jsou nejlepší uprostřed deště, když se světlo loučí se dnem. Musí být sychravo, nevlídno. Mraky se dotýkají země a vy jdete za město. Každý z nás potřebuje být někdy jenom sám se sebou. Ukrytý ve stínu. A pro takové chvíle je deska "Bearer of Many Names" nejvhodnější. Mám pocit, že vidím na skále staré symboly. Žhnou do tmy. Myslím, že jsem tu správně. Tohle album má v sobě velkou sílu. Načerpanou v podsvětí. Na starých popravištích. Mytologický sludge doom metal z onoho světa!

Pro fanoušky - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


Asphyx says:

There are places in the world that are mysterious in nature. They hide in the dim light. When you enter them, grey-black images begin to appear before your eyes. Sadness and nostalgia, memories of old rituals. Creeper ivy-covered everything a long time ago, but you can still feel the ancient strength from the stones. All that is missing is music that would add another dimension to the whole scenery. German EREMIT is a good choice. Their doom sludge metal is exactly the kind of experience that gets stuck deep under your skin.

You just have to have a rich imagination. The desire to discover, to let the gusts of wind, the whispers of trees and the lamentations of the long dead. Three long scary songs, spread over more than an hour, are not for everyone. They require careful concentration, a nihilistic approach and an open mind. The magic cover (Mariusz Lewandowski) and the raw icy sound (Roland Wiegner at the Tonmeisterei) will introduce you to the dirty game. I feel rotten blood in the air!


"Bearer of Many Names" is the raw rotten essence of dirty doom sludge metal. Some moments are reminiscent of encounters with mythical monsters, others are visits to places where no rituals full of death and suffering took place. It's not easy for me to describe similar music, because more than anywhere else it is better to listen than to compose words for oneself. The songs are swampy, soaked in rot. It was as if I were standing in the middle of a forest, not far from the sacrificial rock. The atmosphere is literally tangible. I have to be in the mood for such things, but when that happens, I'm literally excited (and sad at the same time). EREMITs are best in the middle of the rain when the light says goodbye to the bottom. It must be dry, unkind. Clouds touch the ground and you go beyond the city. Each of us needs to be with ourselves sometimes. Hidden in the shadows. And for such moments, the album "Bearer of Many Names" is the most suitable. I feel like I see old symbols on the rock. They glow in the dark. I think I'm right here. This album has great power in it. Drawn in the underworld. At old execution sites. Mythological sludge doom metal from the other world!


For fans - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


about EREMIT on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - EREMIT - Desert of Ghouls (2020)
Recenze/review - EREMIT - Carrier of Weight (2019)

Line up -
Moritz Fabian - Guitar and Vocals
Pascal Sommer - Guitar
Marco Backer - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski (Sepulcros, Bell Witch)
Layout by TG Rantanen (Paganizer)

Recorded, Mixed and Masterd by Roland Wiegner at the Tonmeisterei, Oldenburg, Germany

neděle 7. března 2021

Recenze/review - SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth (2021)


SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mlhavé ráno, město jsem nechal za sebou. Unikl jsem šedi, cestou kolem hřbitova, kde leží mí předci. Z nebe pršela krev a mraky byly hodně nízko. Bývám na svých toulkách hodně pokorný, příroda mě nepřestane nikdy udivovat. A je úplně jedno, jestli jsem vysoko v horách nebo jen kousek od svého domu. Doom metal v podání irských SOOTHSAYER poslouchám již dlouho, přesněji od roku 2016, kdy jsem se setkal s tvorbou kapely poprvé. Pokaždé mě zavedou do hlubokých močálů lidské mysli.

Jako když potkáte u mýtiny mrtvolu zvířete. Smrt, ano smutek a smrt, koloběh života. Rodíme se a umíráme, často nepovšimnuti. Zůstává nakonec jen hudba, která povznáší, jitří fantazii, je magická, zákeřná, jiskřivá jako odlesk v očích šelmy. "Echoes Of The Earth" je volným pokračováním věcí minulých, je mým průvodcem podzemím, samotou duše i prozřením. Temná, chladná, bolestivá, taková je nová deska. 


"Echoes Of The Earth" je jako vyvřelá láva, která unikla přímo z pekla. Spálí vás ve stylu třeba takových EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmosférický doom metal, spousta sludge prvků, ale hlavně naléhavost a žhavé magma. Jako bych se ocitl ve zcela jiném světě, v dimenzi, ve které jsou všechny drásavé lidské vlastnosti znásobeny a vypáleny na hudební nosič. Do kostí se mi vkrádá chlad, přesně taková alba potřebuji ve chvílích, kdy venku prší a je pošmourno. Brodím se bahnem vlastních myšlenek, škrábu si ruce do krve, nadávám Bohu, proč je kolem nás tolik zla? Odpovědí je mi skvělý zvuk, nářek umírajících a nová nahrávka SOOTHSAYER. Kapela mi opět dokázala předat obrovské množství emocí, věřím jim každý tón, každý riff. Nálada je pochmurná, je čas se vydat znovu na cestu. Možná bude poslední, kdo ví? Řeka plná špinavé vody, bahna. Nafouklé mokvající zasmrádlé mrtvoly, kdo mě převeze na druhou stranu? Myslím, že Irové to dokáží. Dovolili mi nahlédnout na druhou stranu, do země stínů, zjitřit moji mysl, být mými průvodci v temnotě. Ne, dávno už neposlouchám muziku ušima, ale spíše srdcem. Album muselo vznikat někde o samotě, v bažinách. Dokonalá esence smutku a temnoty! Z nebe zase prší krev.


Asphyx says:

A foggy morning, I left the city behind. I escaped in gray, on my way around the cemetery where my ancestors lie. Blood was raining from the sky and the clouds were very low. I tend to be very humble on my wanderings, nature never ceases to amaze me. And it doesn´t matter if I´m high in the mountains or just a short distance from my house. I have been listening to Doom metal performed by the Irish SOOTHSAYER for a long time, more precisely since 2016 when I first met the band. They always lead me into the deep swamps of the human mind.

Like meeting an animal's corpse by a clearing. Death, yes sadness and death, the cycle of life. We are born and die, often unnoticed. In the end, all that remains is music that elevates, brightens the imagination, is magical, insidious, sparkling as a reflection in the beast's eyes. “Echoes Of The Earth” is a free continuation of things of the past, it is my guide to the underground, the solitude of the soul and enlightenment. Dark, codl, painful - that is how the new album is.


“Echoes Of The Earth” is like erupting lava that escaped directly from hell. They will burn you in the style of bands like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmospheric doom metal, lots of sludge elements but mainly urgency and hot magma. It is as if I find myself in a completely different world, in a dimension in which all irritating human qualities are multiplied and burned onto a musical medium. The cold is creeping into my bons, I need just such albums when it's raining outside and it's gloomy. I wade through the mud of my own thoughts, I scratch my hands with blood, I curse Go, why is there so much evil around us? The answer is great sound, the lament of the dying and a new SOOTHSAYER recording. THe band was able to convey a huge amount of emotion to me again. I trust them every tone, every riff. THe mood is gloomy, it's time to hit the road again. Maybe it will be the last one. Who knows. River full of dirty water, mud. Puffy wet stinking corpses, who will take me to the other side? I think the Irish can do it. THey allowed me to look the other way into the land of shadows, to sharpen my mind, to be my guide in the dark. No, I haven't listened to music with my ears for a long time, but rather with my heart. The album had to be written somewhere alone in the swamps. The perfect essence of sadness and darkness! Blood is raining from the sky again.


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Fringe
2. Outer Fringe 
3. War Of The Doves
4. Cities Of Smoke
5. Six Of Nothing
6. True North

Line up -
Líam Hughes – Voices, Soundscapes
Con Doyle – Guitars, Voices
Marc O'Grady – Guitars
Pavol Rosa – Bass
Sean Breen – Drums

Official Video
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Soothsayer Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

středa 30. září 2020

Recenze/review - APHONIC THRENODY - The Great Hatred (2020)


APHONIC THRENODY - The Great Hatred
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Slyším v dálce zvony. Kolemjdoucí se křižují. Zvedají oči k nebi. Další duše, co přešla na druhou stranu. Není to tak úplně pravda. Odnášejí mě v dřevěné rakvi, zástup pozůstalých našlapuje tiše. Pohřbený zaživa, těším se na temnotu. Mám rád doom metal s pochmurnou atmosférou, s chutí navštěvuji místa, do kterých se otiskla smrt. Kývám se do větru, zdravím nemrtvé, jen já, nicota a smutek. 

APHONIC THRENODY je mezinárodní funeral doom death metalová kapela, složená z muzikantů z Velké Británie, Itálie a Chile. Pánové se sešli, aby nám letos předložili v podstatě dokonalou stylovou esenci. Skladby vás donutí se zastavit,  zamyslet, přeběhne vám mráz po zádech.  

 

A tak se toulám po onom světě, nahlížím do katakomb. V každé je pohřbený někdo jiný. Měl si veselý život nebo smutný? Trápil si se? Nakonec z nás jsou jen kusy rozpadajícího se těla. Bez duše nejsme nic. Jen prázdné schránky. Kolem mě plynou jednotlivé skladby, unášejí mě, strhávají do hlubin. Ve stylu MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, OFFICIUM TRISTE, ANATHEMA. Temní, záhadní, tajemní, návykoví. Takoví jsou letos APHONIC THRENODY. U jejich hudby opravdu zní pohřební zvony. Líbí se mi zvuk i obal alba, ale nejvíc asi šedá, studená atmosféra. "The Great Hatred" je jako pohřeb, po kterém ve vás zůstane prázdné místo. Pro doom metal musíte mít vlohy, musíte jej hrát srdcem, to se nedá ošálit. A já pánům novinku věřím bezezbytku. Nad hřbitovem se válí mlha a já nahlížím do otevřeného hrobu. Pro koho je připravený? Pak uvidím na náhrobku svoje jméno. Smutek je všudepřítomný, doslova hmatatelný. Po celou dobu desky. Brzy bude podzim a já už dnes vím, co budu poslouchat. Ano, hádáte správně - APHONIC THRENODY. Protože jsou opravdoví, uvěřitelní, záhadní a jejich doom metal je přímo magický. Až navěky, amen! Vynikající pocta stínům!


Asphyx says:

I hear bells in the distance. Passersby cross. They raise their eyes to the sky. Another soul that crossed over. This is not entirely true. They take me away in a wooden coffin, the crowd of survivors tread quietly. Buried alive, I look forward to the darkness. I like doom metal with a gloomy atmosphere, I like to visit places where death has imprinted. I nod to the wind, greet the undead, just me, nothingness and sadness.

APHONIC THRENODY is an international funeral doom death metal band, composed of musicians from Great Britain, Italy and Chile. The gentlemen have come together to present us with a basically perfect stylistic essence this year. The songs will make you stop, think, you will get a chill and goosebumps will running down your spine.


And so I wander around the other world, looking into the catacombs. Someone else is buried in each. Did you have a happy life or a sad one? Did you worry? After all, we are just pieces of a crumbling body. Without a soul, we are nothing. Just empty boxes. The individual songs flow around me, they carry me, pull me into the depths. In the style of MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, OFFICIUM TRISTE, ANATHEMA. Dark, mysterious, mysterious, addictive. Such are the APHONIC THRENODY this year. Funeral bells really sound in their music. I like the sound and the cover of the album, but mostly the gray, cold atmosphere. "The Great Hatred" is like a funeral that leaves an empty space in you. For doom metal, you have to have talents, you have to play it with your heart, you can't be fooled. And I trust to the gentlemen everything. Fog is rolling over the cemetery and I look at the open grave. Who is it ready for? Then I will see my name on the tombstone. Sadness is ubiquitous, literally tangible for whole time I pay this album. It will be autumn soon and I already know what I will listen to today. Yes, you guessed it right - APHONIC THRENODY. Because they are real, believable, mysterious and their doom metal is magical. Forever, amen! An excellent tribute to the shadows!

Line up -
Riccardo Veronese (Towards Atlantis Lights, Dea Marica) - Guitars
Juan Escobar C. (Arrant Saudade) - Vocals, Bass, Guitar & Keys

Artwork by Misanthropic Art (Xpus, Death Courier)

Track listing -
1. Locura
2. Interrogation
3. The Great Hatred
4. Drowning
5. The Rise of the Phoenix
6. The Fall

sobota 26. září 2020

Recenze/review - VOLUPTAS - Towards the Great White Nothing (2020)


VOLUPTAS - Towards the Great White Nothing
CD 2020, MetalGate Records

for english please scroll down

Poslední dobou si připadám divnej, už když se ráno probudím. Cestou do práce spřádám temné pavučiny, v mrazivém tichu poslouchám hudbu, která většině lidí způsobuje zástavu srdce. Jsem poutník tmy, někdy smutný, naštvaný. Žiju ve stínu a poslouchám jen to, co se mi líbí. Snažím se psát o deskách, které jsou něčím zajímavé, jiné, odlišné, mají svůj vlastní ksicht. Třeba pražští VOLUPTAS jsou taky "divní". To je přesné první slovo, které mě napadlo. A proto jsem si jejich novinku "Towards the Great White Nothing" musel narvat pod tlakem do hlavy.

Hraje se tady syrový black metal norského střihu, vypalují se mozky, obracejí kříže, ale také se experimentuje, drtí se myšlenky, až máte chvílemi pocit, že se vám rozskočí hlava. Líbí se mi zvuk i obal, mám rád, když kapela odvede dobré řemeslo. Při několika prvních setkáních s nahrávkou jsem si připadal, že stojím po kolena ve studené stoce. Kolem běhají krysy a do mozku mi pánové zabodávají ostré hřeby. Hodně neklidné album, řekl bych. Tak je to správně. 


Experimentovat se dá mnoha způsoby, často to bývá jen takové předvádění bez jakéhokoliv smyslu a směru. Na VOLUPTAS se mi od začátku líbí, že dokáží napsat dobré motivy, songy, které mají hlavu a patu a velmi dobře se poslouchají. Stylově lze desku přiřadit jak k norským smečkám (ULVER, VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD), tak i ke skupinám, které se zhlédli v psychedelii, jazzu i doomu (v několika momentech jsem zaslechl i odkaz na české ROOT). Kapela působí na "Towards the Great White Nothing"  jistě, předané emoce na mě fungují, jsem rád v jejich společnosti. A to považte, v black metalu nejsem zrovna častým hostem. Jedinou lehce kritickou výtku bych měl k délce skladeb. Některé pasáže by možná zasloužily trošku zkrátit. Ale možná je to jen můj dojem. Jinak tu máme co dočinění s dospělým, temným, zuřivým i chladným, syrovým, přemýšlivým a inteligentně zahraným albem. Objevují se zde temná zákoutí lidské mysli. Hlavně si prosím, při poslechu neberte do ruky žiletku. Mohlo by se vám totiž stát, že brzy vykrvácíte. Depresivnější typy moc dobře ví, o čem píšu. Pokud si ráno, když se probudíte, připadáte divní a rádi se touláte v šerosvitu, je pro vás deska jako stvořená. Experimentální black doom metal s uhrančivou atmosférou! Budiž tma.


Asphyx says:

I've been feeling weird since I wake up in the morning. On the way to work, I spin dark cobwebs, listening to music in freezing silence, which causes most people to have a heart attack. I am a pilgrim of darkness, sometimes sad, angry. I live in the shadows and listen only to what I like. I try to write about records that are interesting in some way, different, have their own face. For example, Prague's VOLUPTAS are also "weird". That's the exact first word that came to my mind. And that's why I had to put their new album "Towards the Great White Nothing" in my head.

Raw black metal of Norwegian style is played here, brains are burned, crosses are turned over, but there is also experimentation, thoughts are crushed, until at times you feel that your head explode. I like the sound and the cover, I like it when the band does a good craft. During the first few encounters with the recording, I felt like I was kneeling in a cold drain. Rats run around and the gentlemen pierce my brain with sharp nails. Very restless album, I would say. That is how it should be.



You can experiment in many ways, often just a demonstration without any meaning and direction. At VOLUPTAS, I like from the beginning that they can write good motifs, songs that have a „head and a heel „ and are listenable. Stylistically, the record can be assigned to both Norwegian bands (ULVER, VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD) and bands that were seen in psychedelia, jazz and doom (in a few moments I also heard a link to the Czech ROOT). The band acts on "Towards the Great White Nothing" self-confidence, the emotions passed on me work well, I like their company. And consider it, I'm not exactly a frequent guest in black metal rivers. The only slightly critical complaint I would have about the length of the songs. Some passages might deserve to be shortened a bit. But maybe it's just my feeling. Otherwise, we're dealing with an adult, dark, furious and cold, raw, thoughtful and intelligently played album. Dark corners of the human mind appear here. Most importantly, please do not pick up the razor while listening. You could bleed soon. More depressed types of people know very well what I'm writing about. If you feel weird in the morning, when you wake up and like to wander in the gloom, the album is perfect for you. Experimental black doom metal with an enchanting atmosphere! Let‘s Darken!


Tracklist:
1. Crystalline Key
2. Thargelia
3. Of Gnosis and Agony
4. Between Terror and Erebus
5. Desert Twilight

band:
Jan: guitars
Martin: guitars
Michal: vocals
Petr: drums
Štěpán: bass

https://voluptas.bandcamp.com/album/towards-the-great-white-nothing
https://www.facebook.com/VoIuptas/
https://www.metalgate.cz/cz/

TWITTER