DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkembook. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembook. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 27. března 2026

KNIŽNÍ TIPY - Nedokončená dobrodružství: Deník nejen z cesty na jižní pól - Lucie Výborná (2025)


Nedokončená dobrodružství: Deník nejen z cesty na jižní pól - Lucie Výborná
2025, Labyrint

Pamatujete si, když jste četli staré knížky odvahy a dobrodružství (KODky)? Vždycky mě tenkrát, v dobách mého sladkého dětství, zajímalo, proč indiáni nemohli spát v uzavřených prostorách. Museli ven, pod hvězdy. Loni mi bylo 51 let a už dávno jejich pocity chápu. V únoru jsem si zlomil nohu a dostal jsem sádru. Představte si to, silný chlap, co všude chodí pěšky, plave pořád jako drak a v lese se cítí víc doma, než na gauči. Co teď? Zblázním se? Padaly na mě chmurné myšlenky, najednou jsem hleděl i do svého nitra a protože jsem měl nepřipraveně spoustu času, tak jsem četl. Mám rád thrillery, detektivky, napětí. Jenže to také nejde pořád. Brouzdal jsem po ivysílání na České televizi a hele, ona Lucie Výborná pořád dělá ty skvělé rozhovory. Kouknul jsem na všechny, protože jsou zkrátka s lidmi, co mají co říci, inteligentní a i podle mého gusta. Žádné povrchní pozlátko, dnes tolik časté. To já nemůžu, to mě bolí. 

Šel jsem dokonce tak daleko, že jsem začal Lucii Výbornou sledovat na twitteru. Pak už to šlo jedno za druhým. Nedokončená dobrodružství: Deník nejen z cesty na jižní pól jsou mým prvním setkáním s touto autorkou a musím vám rovnou prozradit, že to byla trefa přímo do černého. Ne vlastně ne, spíš do srdce. Najednou jsem byl zase ten malý kluk, co hltal verneovky, co chodíval za krásnou knihovnicí Klárou, aby mu doporučila nějaký dobrodružný cestopis. V atlase jsem šmejdil prsty a přes obrovské kostěné brýle působil mezi spolužáky jako mimoň. Pojď s námi hrát hokejbal! Křičeli pod oknem, ale já neměl čas, protože jsem si zrovna napouštěl vanu ledovou vodou, protože můj hrdina byl momentálně Amundsen. Lidi, kteří nemají na rozdíl ode mě strach a své sny uskuteční, dodnes obdivuji a nesmírně si jich vážím.

Zajímalo mě, jak bude knížka napsaná, protože v rozhovorech působí Lucie Výborná velmi elegantně, má nadhled, vtip, inteligenci, je perfektně připravená. Je to vlastně, pro nás, co se snažíme aspoň sem tam používat mozek, taková "superžena" (manželka promine). To ale nemusí nutně znamenat, že umí i psát. Co se týká dnešního knižního tipu, tak mohu s klidným svědomím prohlásit - ano, přátelé, její vyprávění, příběh, mě strhly. Seděl jsem doma v pokoji, dovnitř svítilo jarní slunce a za oknem řvaly, jako když je na nože bere, děti z protilehlé školky. Já byl mimo, daleko na cestách, kolem mě padal sníh, v kostech (jo, i v té zatracené zlomené noze) hlodala zima, cítil jsem lesy, moře, vlastně všechno, co mám dodnes rád. Jen jsem zatím viděl jen něco, prostě tak šel život a rodina a práce, ale díky této knížce mohu být také na místech, o kterých jsem snil, prožívat radost, strach, obavy, napětí, dobrodružství. A na všechno se dívat očima a pohledem, kterých si za všechny ty společné roky, co Lucii sleduji, vážím.

Víte, vždycky přemýšlím o tom, jak se to vlastně stane, že mě nějaká knížka zaujme, chytne, že se mi líbí nějaká muzika, že ve mě dokáže vyvolat emoce, že mě donutí sednout a napsat pár pokorných a nesmělých řádek. Myslím si, alespoň tak mi moje zkušenost a šedé vlasy napovídají, že musí být autor, umělec, opravdový, ryzí, upřímný, autentický. Když někdo píše o lásce, tak vás musí bolet srdce, když o něčem napínavém, tak musíte přestávat dýchat. Lucie Výborná nás nechala nahlédnout do svého nitra, odhalila se až na kost a udělala to stylem, který nejen, že mě naplno zasáhl a pohltil, ale také mi pomohl přežít těch několik týdnů, co jsem zavřený doma se zlomenou nohou. Jak já jí záviděl a zároveň přál veškeré cesty, zážitky, zamyšlení. (Doplňuji mimo knihu, ale musím to napsat: "Jak já si přál a přeji se setkat se stejnými hosty, jako ona při svých rozhovorech"). 

Jsme stejné krve, můj milý Mauglí, troufám si nesměle a s pokorou tvrdit. Píšu většinou o drsné, tvrdé muzice, o thrillerech, o věcech, které spoustu lidí děsí. Ale nemyslete si, i já mám rád krásu, hezkou dívku, když jde ulicí, list, padající pomalu k zemi, mech na stromech, čistý vzduch a lidi, kteří vám dokáží otevřít svoji náruč i mysl, kteří vás posunou o kousek dál. Lucie Výborná není samozřejmě velká spisovatelka, která by obrátila směr světových dějin literatury, ale o to jí, ani mě, nejde. Teď budu na závěr trošku drzý. Ta knížka je skvělá a podle mě by si ji měl přečíst každý, kdo má rád oblohu nad sebou, svěží vítr ve vlasech a dokáže být nejen s ostatními, ale i sám se sebou. Hergot, to mě to vzalo, ne fakt, přátelé, kamarádi, mě těch pár expedic, hledání, sebereflexe, láska k přírodě, tak bavilo, že jsem musel všechno sepsat.  Ani nevíte, jak se těším ven, stačí kousek za dům, do lesa. Už aby mi sundali sádru. Milá Lucie, ta knížka a vlastně všechno, co děláte, je jedním slovem epesní! Děkuji vám za to i všem, kteří dočetli až sem. Slunce v duši, přátelé!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Nedokončená dobrodružství“ jsou intimní výpravou za hranice vlastní komfortní zóny a cestou k sobě. Známá moderátorka a vášnivá cestovatelka dává nahlédnout do svého osobního deníku z několika expedic, které dopadly zcela jinak, než bylo v plánu. S nečekanou otevřeností, nadhledem i humorem vypráví o výzvách, nehodách, náhodách a také o tom, jak se proměňuje smysl dobrodružství.



LUCIE VÝBORNÁ

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 30. dubna 2021

KNIŽNÍ TIPY - Outsider - Stephen King (2019)


Outsider - Stephen King
2019, Beta-Dobrovský

Takhle mám Kinga rád. Na malém městečku v Americe, kde se začnou dít divné věci. Knihu jsem četl už před delší dobou, ale zase jsem si na ní vzpomněl. Jednak jsem viděl i seriál a také se v mém okolí objevil člověk, který mi připomínal opravdu Outsidera. Ne že by byl takovou bestií, ale také mi připadalo, že se živí smutkem a utrpením. Hlavní motiv knihy je opravdu zajímavý. Někde mezi realitou a snem, v temných zákoutích lidské mysli, tam musel celý příběh vznikat.

King má velký dar vyprávět. Umí být napínavý, ale i lidský, člověk má pocit, že s postavami doslova žije. Fantazie pracuje na plné obrátky, najednou je bůhví kolik v noci a vy musíte ráno vstávat. Ještě pár stránek. S rudými víčky pak ráno jdete temnými ulicemi města směrem do práce a když se v houští peleší dva ptáci, tak by se ve vás krve nedořezal, jak se leknete. Jsem si naprosto jistý, že lidé živící se smutkem a utrpením druhých opravdu existují. Copak vás někdy nešokuje, jak se někteří jedinci chovají? Kde se bere zlo? King sice nedává přímou odpověď, ale spíše napovídá. Je tajemný. 

Po knize i seriálu jsem si uvědomil, že číst podobné knížky není jenom napínavá záležitost, lehké podráždění fantazie, ale i jakési spojení s autorem. Stejně jako skvělé Růženky, je i Outsider pro mě parádním dílem. Jinak bych jej nepřečetl několikrát po sobě. A  to já zase tak často nedělám. Navíc, když se rozhlédnu, mám pocit, že zlo a temnota kolem někdy pluje jako rozbouřená řeka. Ralph je postavou, která je mě osobně hrozně sympatická. King je jenom jeden. Jsem fakt zvědavý, kdo jej jednou nahradí. Podle mě to nejde. Outsidera lze jenom doporučit!

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Když je v městském parku zavražděn jedenáctiletý chlapec, spolehliví očití svědci bez váhání označí za viníka oblíbeného trenéra Terryho Maitlanda. Důkaz DNA a otisky prstů potvrzují, že zločin byl spáchán tímto rodinou milovaným mužem. Detektiv Ralph Anderson, jehož syna Maitland také kdysi trénoval, otřesen brutálním způsobem zabití, dává příkaz zatknout podezřelého ve veřejném představení. Ale Maitland má alibi. A další pátrání potvrzuje, že ten den byl skutečně jinde. Anderson a okresní prokurátor sledují stopy, vyšetřování se přesouvá z Ohia do Texasu a začínají se objevovat děsivé odpovědi.

Stephen King opět předvádí své mistrovství a graduje příběh do téměř nesnesitelného napětí. Terry Maitland vypadá jako fajn chlapík a člověk přece nemůže být na dvou místech najednou. Nebo může?


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 23. dubna 2021

KNIŽNÍ TIPY - Osamělí - Håkan Nesser (2020)


Osamělí - Håkan Nesser
2020, MOBA (Moravská bastei)

Když jsem minulý týden tuhle knihu dočetl, hlavní emocí, kterou jsem si z ní odnesl, tak byl nekonečný smutek. Ano, příběh je neskutečně smutný, pochmurný a pravděpodobně nebude vyhovovat každému. Není v něm ani sériový vrah, ani žádná úchylná bestie. Jedná se o uvěřitelné lidské osudy. Někomu bude vadit (obzvláště zpočátku) autorovo přeskakování v čase a mezi postavami, jiný zase odloží knihu kvůli rozmluvám s bohem. Mě se ale knížka opravdu hodně líbila. Jinak bych se s vámi o ní taky nepodělil. 

Vše se odehrává ve dvou rovinách. V současnosti, kde pomalu, ale jistě dvojice vyšetřovatelů rozplétá příběh. Není tu spousta zvratů, výslechy se opakují, vše je takové zdlouhavé, ale myslím si, že se dotýká pravdy a reality více, než mnohdy nepochopitelné úsudky. Policisté nejsou geniální, mají své chyby, žijí si obyčejné životy. Osobně mi podobný civilnější typ vyprávění vyhovuje. Je sice fakt, že jsem si na první knihu od Nessera musel trošku zvykat. Jeho styl psaní je přeci jen trošku odlišný od ostatních. Objevil jsem si pro sebe dalšího spisovatele, od kterého si přečtu všechno. Jenom doufám, že další kousky nebudou tolik smutné. Během Osamělých se vyšetřuje úmrtí vlastně "jenom" dvou lidí. Vše je spletité, záhadné, hlavní příčina všeho zla je zmíněna jen v několika kapitolách. Rozuzlení mě překvapilo. Jenže takový život opravdu bývá. A já jsem všechno autorovi věřil. Jdu si objednat další. Nechte si chutnat, přátelé!

---------------------------------------------------------------------------------------

Všechno začíná v roce 1969. Během studií v Uppsale se spřátelí šestice mladých lidí. Pořídí si autobus a vyrazí s ním na cestu do východní Evropy. Tento zpočátku bezstarostný výlet jim však přinese zážitky, které je navždy poznamenají. Po nějaké době jeden z nich za záhadných okolností zemře v lesní rokli nedaleko Kymlinge. O pětatřicet let později je na stejném místě nalezena mrtvola dalšího. Co se tady stalo? Jde o mstu po letech? Sebevraždu? O dvě sebevraždy? Souvisejí vůbec spolu oba případy? Složitého vyšetřování se neujme nikdo jiný než inspektor Barbarotti.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 9. dubna 2021

KNIŽNÍ TIPY - Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel - Jonas Jonasson (2012)


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel - Jonas Jonasson
2012, Panteon

Je prostým faktem, že jsme zlenivěli. Nejsme zvyklí přemýšlet. Spousta lidí dnes vůbec nečte. Text nahradily obrázky, pak videa. Zmlsaní neustálými útoky na naše pudy ze sociálních sítí, jsme přestali to nejdůležitější, co máme - myslet. Jsem rád, že ne všichni. Sem tam ještě potkám člověka, který čte. Když se tak stane, tak samozřejmě ihned zabrousíme na knihy. O Stoletém staříkovi, který vylezl z okna a zmizel, se dá diskutovat donekonečna. Je v něm kus Foresta Gumpa i českého Járy Cimrmana. Mě se knížka líbila hodně. Proto jsme se k ní také nedávno znovu vrátil. Opět jsem si uvědomil, že je pro její pochopení nutné klasické vzdělání a všeobecný přehled. Nic pro blbce, řekl bych. 

Smál jsem se, někdy opravdu řehtal, někdy jen usmíval. Ale také často přemýšlel. Jak stárnu, tak mě pochopitelně podobné myšlenky, jako hlavní postavu Alana, napadají čím dál častěji. Je tak trošku šaškem, smolařem, ale taky naším zrcadlem. Napsáno s nadsázkou a přesně s tím druhem humoru, který mám tolik rád. Viděl jsem i film a byl vcelku spokojený. Jak to jen po tom, když nejdřív čtete knihu, jde. Je to vlastně jednoduché. Máte bujnou fantazii? Pak si myslím, že se vám bude tenhle bláznivý příběh líbit. Pokud ne, tak si raději přečtěte nějaký návod na elektrický spotřebič. Skvělé je, že Alan není dokonalý, je v něm kus každého z nás. Jen měl to štěstí nebo smůlu...posuďte sami. Mě se kniha četla sama. Jedním dechem.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

V den, kdy se mají v přítomnosti různých hodnostářů slavit jeho sté narozeniny, vyleze Alan Karlsson z okna domova důchodců, a jak praví název knihy, zmizí. Zatímco je po něm vyhlášeno pátrání, dostane se jako slepý k houslím ke kufru plnému peněz, takže ho začnou honit jak zloději, kterým ho „ukradl“, tak policisté. On se ovšem se svými pronásledovateli postupně spřátelí, takže vše dopadne úplně jinak, než čtenář očekává. Druhá dějová rovina mapuje Alanovy předešlé osudy, a tudíž i celé dějiny Švédska, Evropy a světa v průběhu dvacátého století. Jakkoli je totiž Alan člověk veskrze apolitický, během svého úctyhodně dlouhého života se setkal snad se všemi významnými politiky – od Harryho Trumana, přes Mao Ce-tunga, Churchilla, Stalina, de Gaulla až po Kim Ir-sena – a navíc bezděčně ovlivnil významné historické události (např. sestrojení atomové bomby). Jak patrno, má přímo cimrmanovské rysy. Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je kniha duchaplná, inteligentní a také velmi vtipná a zábavná. Švédsky vyšla poprvé na podzim 2009 a skoro okamžitě se stala čtenářským hitem.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER