DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkembrutal death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembrutal death metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 2. března 2024

Interview - SICKENING - Traditional, classic brutal death metal that will rip your guts out!

 

Interview with brutal death metal band from Italy - SICKENING.

Answered Claudio Miniati (vocals), thank you!

Recenze/review - SICKENING - The Death King (2024):

Ave SICKENING! Greetings to the Italian underground. Let's go straight to the most important thing. You have released a new record „The Death King“, which is literally packed with honest, dusty death metal. How did the album come about and how do you feel about it? What direction have SICKENING evolved to?

"The Death King" is our fourth full-length and follows the natural evolution we have had from the first work to today. It is our fastest, most complex and most elaborate album, while maintaining our characteristics: playing brutal death metal without compromise, far from the fashions of the moment. "The Beyond" was a concept about the so titled movie by Lucio Fulci, while the new album is a concept about "Der Todesking" ("The Death King" in German), masterpiece by Jörg Buttgereit. I recommend watching it to all fans of disturbing films.


But let's talk about new record. I'm listening to it right now, and I have to write that this time it took me a while to get this record into my blood. I put the album into the player, I am listening to it in the car. I really like the sound. It is lively, organic, old school and at the same time clear. It seems different to me from your previous records. Where did you record and who is signed under the sound?

We are aware that this is a less immediate album than the previous ones, it requires more listens to fully understand it given its complexity. We worked on it for a long time (8 years to write it) to take care of every single detail and we also wanted the sound quality to be up to the level of the composition and arrangements. The drums were recorded by Marco Coghe (Devangelic, Posthuman Abomination, Vulvectomy) at Davide Bilia's "Mk2 Studio", while the guitars, bass and vocals were recorded ourselves in our studio. To achieve the sound we wanted to achieve, we relied on Jonathan Mazzeo's The Grid Europe for mixing, while Christian Donaldson (Cryptopsy) did the mastering. We are very happy with the final result, the album comes out as powerful and dark as we wanted.

I think you'll agree with me that packaging sells. Who's the painter for the new record? How did you and the author get together and what exactly is the theme supposed to convey in relation to the music?

Sure, having a nice cover is definitely the best business card, it's what pushes you to listen to the album. The artwork was created by Armaada Art, a talented Russian artist who goes perfectly with our music. When we contacted him we explained that we wanted a link with Buttgereit's film: the central subject represents the Death King and the skeleton underneath it takes up the corpse that appears recurrently in the movie.


I put „The Death King“ in my head again and again and I say to myself that I like the most this old school brutal death metal feeling that's hard to describe. Looks like we're of the same blood. Who were and are actually your idols? Every musician started somehow, there are patterns that shaped his signature. What about you?

Yes, the historical brutal death bands are closer to my tastes than the more modern stuff. I got involved many (too many!) years ago with classic death metal bands like Death, Morbid Angel and Obituary, and from there I never stopped listening to the genre. And when I discovered Suffocation, Dying Fetus, Gorgasm, Devourment, Brodequin and many others I understood that this would be my path. I also listen to a lot of grind and especially black metal.

What do you think about the current trends, widespread mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, they often insert a saxophone, various keyboards into death metal and look for a way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? For example, if I ever come to a concert and someone like this performs there, I'm confused. It seems like a rehearsal of a jazz school to me, but in the end I don't remember anything at all. What about you and current trends in death metal?

I don't like at all those who put technique in the foreground, we're not jazz musicians, we play fucking death metal. The technique must be at the service of the music and not the other way around. Do you want to put sax on a death metal record? If you can make the music even more evil and dark ok, but I don't think it's possible. Ultimately I don't like contaminated death metal, as well as deathcore trend.


When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".

Hehe for me music is an art form, not a quest for glory. I was 20 years old and I had already been listening to extreme metal for several years, I spent hours in my room singing in growl over the death metal albums I listened to, I wanted to do the same thing but with my own band. I was already playing drums in another band, but I also wanted to try singing. So together with Alessandro (the only remaining founding member besides me) and Marco we decided to play death metal. Initially we made simpler and more old school stuff (with strong influences from Obituary, Sepultura and early Death), then over the years we became increasingly faster and more brutal, which is what we like most.

You come from Italy and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Italy. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?

We have a nice death metal scene in Italy and luckily for us this has also been noticed in the rest of the world: Putridity, Devangelic, Hour of Penance, Fulci, Bloodtruth, Hideous Divinity, Corpsefucking Art, Logic of Denial, Vulvectomy are just some of the names known throughout the world. There are obviously also Fleshgod Apocalypse, but they are far from what I like. Regarding the concerts, I don't know what happened but since the lockdowns due to the pandemic people seem to have rediscovered extreme metal and every time I am pleasantly surprised at how many people come to the concerts. Lately I've been going to death and grind shows that were sold out, never happened before!


From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on SICKENING.

American death metal is certainly the one that influenced us the most, even if European bands like Inveracity, Beheaded, early Pestilence, Sinister, Vader and others contributed to forming our background. With Sickening it is certainly the past that has given us inspiration, even if we also listen to new bands.

In the end I always ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean the playing technique now, but rather what it brings to you, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

More than death metal, it is extreme metal in general that is part of my life, I am 41 years old and I have been listening to it since I was 16. Only that music can give me the emotions I need, it is as if the passing of time for me it was marked in blast-beats rather than minutes. For me, art is the representation of suffering, what brings out the dark side of each of us.


Thank you so much for the interview. I appreciate it. Now let's talk music. I'm going to play „The Death King“ really loud! I wish you good luck and all the best in your personal lives. Thank you!

Thank you Jakub for the interview and for your support, we really appreciate what you are doing! Best regards to you and the readers, in the hope that they too will like "The Death King".

Recenze/review - SICKENING – The Beyond (2015):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SICKENING - Tradiční, klasický brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla!

Rozhovor s brutal death metalou skupinou z Itálie - SICKENING.

Odpovídal Claudio Miniati (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - SICKENING - The Death King (2024):

Ave SICKENING! Zdravím do italského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „The Death King“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se SICKENING posunuli?

"The Death King" je naše čtvrtá dlouhohrající deska a navazuje na přirozený vývoj, kterým jsme prošli od prvního dílu až po dnešek. Je to naše nejrychlejší, nejkomplexnější a nejpropracovanější album, přičemž si zachovává naše charakteristické rysy: hrát brutální death metal bez kompromisů, daleko od momentální módy. "The Beyond" byl konceptem podle stejnojmenného filmu Lucia Fulciho, zatímco nové album je konceptem podle "Der Todesking" (německy "Král smrti"), mistrovského díla Jörga Buttgereita. Jeho zhlédnutí doporučuji všem fanouškům znepokojivých filmů.


Pojďme k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Jsme si vědomi toho, že toto album je méně bezprostřední než předchozí, a vzhledem ke své komplexnosti vyžaduje více poslechů, abychom ho plně pochopili. Pracovali jsme na něm dlouho (8 let na jeho napsání), abychom si dali záležet na každém detailu, a také jsme chtěli, aby kvalita zvuku odpovídala úrovni skladby a aranží. Bicí nahrál Marco Coghe (Devangelic, Posthuman Abomination, Vulvectomy) ve studiu Davide Bilia "Mk2 Studio", zatímco kytary, basu a vokály jsme nahráli sami v našem studiu. Abychom dosáhli požadovaného zvuku, spolehli jsme se při mixu na Jonathana Mazzea z The Grid Europe, zatímco mastering provedl Christian Donaldson (Cryptopsy). S konečným výsledkem jsme velmi spokojeni, album vychází tak silné a temné, jak jsme chtěli.

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Kdo je autorem k nové desce? Jak jste se dali dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Jistě, pěkný obal je určitě nejlepší vizitkou, je to to, co vás přiměje si album poslechnout. Obal vytvořil Armaada Art, talentovaný ruský umělec, který se k naší hudbě skvěle hodí. Když jsme ho oslovili, vysvětlili jsme mu, že chceme mít spojitost s Buttgereitovým filmem: ústřední téma představuje Krále smrti a kostra pod ním zabírá mrtvolu, která se ve filmu opakovaně objevuje.


Dávám si „The Death King“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school brutal death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Ano, historické brutální deathové kapely jsou mi bližší než ty modernější. Před mnoha (příliš mnoha!) lety jsem se dostal ke klasickým deathmetalovým kapelám jako Death, Morbid Angel a Obituary a od té doby jsem tento žánr nikdy nepřestal poslouchat. A když jsem objevil Suffocation, Dying Fetus, Gorgasm, Devourment, Brodequin a mnoho dalších, pochopil jsem, že tohle bude moje cesta. Hodně poslouchám také grind a hlavně black metal.

Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

Vůbec se mi nelíbí ti, kteří staví techniku do popředí, nejsme jazzoví muzikanti, hrajeme zasranej death metal. Technika musí sloužit hudbě, a ne naopak. Chceš na deathmetalovou desku dát saxofon? Pokud se ti podaří udělat hudbu ještě zlejší a temnější, ok, ale nemyslím si, že je to možné. Nakonec se mi kontaminovaný death metal nelíbí, stejně jako deathcorový trend.


Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Hehe, pro mě je hudba uměním, ne honbou za slávou. Bylo mi dvacet a už několik let jsem poslouchal extrémní metal, trávil jsem hodiny ve svém pokoji a growloval nad deathmetalovými alby, která jsem poslouchal, a chtěl jsem dělat to samé, ale s vlastní kapelou. Už jsem hrál na bicí v jiné kapele, ale chtěl jsem zkusit i zpívat. A tak jsme se společně s Alessandrem (kromě mě jediný zbývající zakládající člen) a Marcem rozhodli hrát death metal. Zpočátku jsme dělali jednodušší a oldschoolovější věci (se silnými vlivy Obituary, Sepultury a raných Death), postupem času jsme se stávali stále rychlejšími a brutálnějšími, což nás baví nejvíc.

Pocházíte z Itálie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Itálii death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

V Itálii máme pěknou deathmetalovou scénu a naštěstí si toho všimli i ve zbytku světa: Putridity, Devangelic, Hour of Penance, Fulci, Bloodtruth, Hideous Divinity, Corpsefucking Art, Logic of Denial, Vulvectomy jsou jen některá jména známá po celém světě. Existují samozřejmě i Fleshgod Apocalypse, ale ti mají k tomu, co mám rád, daleko. Co se týče koncertů, nevím, co se stalo, ale od výluky kvůli pandemii lidé jako by znovu objevili extrémní metal a pokaždé jsem mile překvapen, kolik lidí na koncerty chodí. V poslední době chodím na death a grindové koncerty, které jsou vyprodané, to se mi nikdy předtím nestalo!


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na SICKENING největší vliv.

Americký death metal nás určitě ovlivnil nejvíc, i když evropské kapely jako Inveracity, Beheaded, raní Pestilence, Sinister, Vader a další přispěly k formování našeho zázemí. U Sickening je to určitě minulost, která nám dala inspiraci, i když posloucháme i nové kapely.

Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

Více než death metal je to extrémní metal obecně, který je součástí mého života, je mi 41 let a poslouchám ho od svých 16 let. Jen tato hudba mi dokáže dát emoce, které potřebuji, je to, jako by se pro mě plynutí času vyznačovalo spíše v blast-beatech než v minutách. Umění je pro mě ztvárněním utrpení, tím, co v každém z nás probouzí temnou stránku.


Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „The Death King“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Děkujeme Jakubovi za rozhovor a za podporu, velmi si vážíme toho, co děláte! Zdravíme vás i čtenáře v naději, že i jim se bude "Detah King" líbit.
Recenze/review - SICKENING – The Beyond (2015):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 15. února 2024

Recenze/review - SICKENING - The Death King (2024)


SICKENING - The Death King
CD 2024, Amputated Vein Records

for english please scroll down

Každý si představuje bestii jako nějakou krvelačnou příšeru. S velkými zuby a ostrými drápy. Jenže ono tomu bývá většinou úplně jinak. Může jí být milý soused, který vždy prohodí pár vtipných slov. Může to být váš šéf, pod kterým je radost pracovat. Nebo také neklidný chlápek, kterého potkáváte každý den v tramvaji. Působí velmi nejistě a je plachý. Zdání mnohdy klame, protože temnota je hlavně v našich myslích, ukrytá hluboko. Jste potom v šoku, když objevíte chladný sklep s kobkami. V něm budoucí oběti. Tolik bolesti a strachu dokáže jiným způsobit opravdu jenom člověk. Bestie.

Brutální death metal, v jeho tradiční a klasické podobě, jak jej hrají italští maniaci SICKENING, je právě o všech těch hnusných a ošklivých věcech, které dokážeme způsobit jeden druhému. V tomto případě je hudba opět ohlodána až na kost. Kapela se vrátila po dlouhých devíti letech, aby nám znovu přinesla další svědectví o krutosti. 


Připadám si jako v nějakém děsivém hororu, když poslouchám novou desku "The Death King". Užívám si masivní a surový zvuk, obdivuji motiv na obalu. Bylo splněno vše, aby byl fanoušek spokojen. Dostanete samozřejmě brutální death metal té nejvyšší kvality. Kapela sice tento styl nikam neposouvá, ale to ani není účelem. Sází se zde spíše na krvavou a temnou atmosféru. Volná inspirace a stylová sounáležitost třeba s takovými SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEFEATED SANITY, DEVOURMENT, nijak nevadí. Naopak, jsem spokojený. Jak jenom může starý patolog být. Krev stříká všude kolem, lebky pukají pod ostrými nástroji, maso je odtrháváno od kostí. Italové zvládají své morbidní řemeslo velmi dobře a přidávají ještě něco navíc. Líbí se mi, že kapela nijak zbytečně neexhibuje, jak tomu bývá dnes dost často. Spíše se soustředí na dobré riffy, na poctivé motivy, které se vám dostanou postupně do krve. Přiznám se bez mučení, mám pro podobné nahrávky velkou slabost. Aplikuji je často a rád se k nim vracím. Umírám a znovu se vracím, abych vydal tajná svědectví o zlých myšlenkách. Doslova cítím pach zkažené krve, chlad kobek, řetězy, kterými jsem připoután ke zdi. SICKENING nahráli album, které by nemělo chybět ve sbírce žádného opravdového fanouška brutality v metalu. Vše sedí perfektně na svých místech a mě nezbývá nic jiného, než vám "The Death King" doporučit. Tohle je výlet do morbidní galerie smrti! Každý si představuje bestii jako nějakou krvelačnou příšeru. S velkými zuby a ostrými drápy. Jenže ono tomu bývá většinou úplně jinak. Dávejte pozor, kdo stojí ve stínu! Tradiční, klasický brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Chlad a temnota starých piteven!


Asphyx says:

Everyone imagines the beast as some kind of bloodthirsty monster. With big teeth and sharp claws. But it's usually quite different. It can be a nice neighbour who always says a few funny words. It could be your boss, who's a pleasure to work under. Or the restless guy you meet every day on the tram. He seems very insecure and shy. Appearances are often deceiving, because darkness is mostly in our minds, hidden deep down. You are then shocked to discover a cold cellar with dungeons. In it, future victims. Only a human being can cause so much pain and fear to others. The beast.

Brutal death metal, in its traditional and classic form, as played by Italian maniacs SICKENING, is just about all the nasty and ugly things we can do to each other. In this case, the music is once again gnawed to the bone. The band has returned after nine long years to once again bring us another testament to cruelty.


I feel like I'm in a scary horror movie when I listen to the new album "The Death King". I enjoy the massive and raw sound, I admire the motif on the cover. Everything has been done to make the fan happy. Of course you get brutal death metal of the highest quality. The band doesn't push this style anywhere, but that's not the point either. Rather, it relies on a bloody and dark atmosphere. The free inspiration and stylistic belonging to such bands as SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEFEATED SANITY, DEVOURMENT, doesn't matter. On the contrary, I am satisfied. As only an old pathologist can be. Blood spurting everywhere, skulls cracking under sharp instruments, flesh being torn from bones. The Italians have mastered their morbid craft very well, and they've added a little something extra. I like the fact that the band doesn't over-exhibit, as is often the case nowadays. Rather, they concentrate on good riffs, on honest themes that gradually get into your blood. I admit without torture, I have a great weakness for such recordings. I apply them often and I like to come back to them. I die and come back again to give secret testimonies of evil thoughts. I can literally smell the stench of tainted blood, the chill of the dungeons, the chains that bind me to the wall. SICKENING have recorded an album that should not be missing from the collection of any true fan of brutality in metal. Everything fits perfectly in place and I have no choice but to recommend "The Death King" to you. This is a trip to the morbid gallery of death! Everyone imagines the beast as some kind of bloodthirsty monster. With big teeth and sharp claws. But that's not usually the case. Watch out who's standing in the shadows! Traditional, classic brutal death metal that will rip your guts out! The coldness and darkness of the old morgues!


Recenze/review - SICKENING – The Beyond (2015):


Tracklist:
01. The Seventh Day 
02. Drowning Bath 
03. Dangling Legs 
04. Like A Slaughtered Pig 
05. The Ropeless Jump Bridge 
06. Where The Eye Can't See 
07. New Martyr 
08. Headboards On The Wall 
09. The Death King

neděle 7. ledna 2024

Recenze/review - MACABRE DEMISE - Grave​(​y​)​art Gallery (2023)


MACABRE DEMISE - Grave​(​y​)​art Gallery
CD 2023, Rebirth the Metal Productions

for english please scroll down

Jak dlouho vydrží člověk, než vykrvácí? Visíš zavěšený na hácích a každou hodinu ti vyříznou kus kůže z těla. Svět není spravedlivý, to vidíme každý den, když nezavíráme před násilím oči. Fascinuje nás krev, sledujeme přímé přenosy z umírání. Někdy se mi chce zvracet, ale nakonec se ovládnu. Stále totiž ještě dokáži očistit svoji mysl a nezbláznit se. V brutálním death metalu si ale hodně vybírám. Musí mě něčím zaujmout, musí mě přikovat na zeď. Nebo pověsit na háky, abyste se měli jednou na co dívat ve zprávách.

MACABRE DEMISE je jednočlenná kapela, pod kterou je podepsán Andreas Rieger. Jedná se klasický, syrový a krutý kov smrti, který vám vyfrézuje do hlavy pořádně krvavou stopu. Budete pomalu přidávat hlasitost, budete se kývat do rytmu, jako staří řezníci, kteří právě vykostili další ze svých obětí. Je to masakr, je to tlak a energie. Je to brutalita, která se vám dostane do hlavy. 


Pokud jste fanoušci třeba takových SKINLESS, SUFFOCATION, DYING FETUS, BROKEN HOPE, INTERNAL BLEEDING, PYREXIA, nebo DEHUMANIZED, budou se vám líbit i MACABRE DEMISE. Skladby v sobě mají potřebný vztek a frustraci. Osobně jsem si dával novou desku do hlavy nejraději v pátek, když jsem šel z práce a potřeboval jsem přepnout svůj mozek do normálního módu. Přišel jsem vždy domů a usmíval jsem se. Tady se totiž hraje opravdově, divoce a od srdce. Líbí se mi určitá živočišnost, lehká progrese i spousta nápadů, které v sobě "Grave​(​y​)​art Gallery" obsahuje. Album se vůbec velmi dobře poslouchá. Je sice kruté a útočí přímo a bez zbytečností, ale zároveň je v rámci stylu pestré a i po několika společně strávených týdnech je stále co objevovat. Určitě jste byli někdy na starých jatkách, na pitevně a nebo jenom ve starém domě. Cítíte tu zatuchlinu? Plíseň a dávné temné vzpomínky? Nevím proč, ale pokaždé, když tuhle desku poslouchám, tak si vzpomenu na klasické hororové filmy. Andreas Rieger sice neobjevuje nic nového, ale řemeslo zvládá na výbornou. Navíc přidává velké množství do tmy zahalených nálad. Nakope vám zadek, vytře s vámi podlahu a vy za to budete ještě vděční. Navíc se myslím povedl zvuk i obal, což jsou velmi důležité věci. Jak dlouho vydržím, než vykrvácím? Visím zavěšený na hácích a každou hodinu mi vyříznou kus kůže z těla. Svět není spravedlivý, to vidíme každý den, když nezavíráme před násilím oči. Fascinuje nás krev, sledujeme přímé přenosy z umírání. Brutální death metalový útok, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Masakr!


Asphyx says:

How long does a person last before they bleed to death? You're hanging from hooks and every hour they cut a piece of skin off your body. The world isn't fair, we see it every day if we don't turn a blind eye to violence. We're fascinated by the blood, we watch live coverage of the dying. Sometimes I want to vomit, but eventually I control myself. Because I can still clear my mind and not go mad. But in brutal death metal, I'm very picky. It's got to grab me, it's got to drive me up the wall. Or hang you on hooks so you'll have something to watch on the news one day.

MACABRE DEMISE is a one-man band signed by Andreas Rieger. This is classic, raw and cruel death metal that will mould a bloody trail into your head. You'll slowly turn up the volume, swaying to the beat like old butchers who have just boned another of their victims. It's carnage, it's pressure and energy. It's brutality that goes to your head.


If you're a fan of SKINLESS, SUFFOCATION, DYING FETUS, BROKEN HOPE, INTERNAL BLEEDING, PYREXIA, or DEHUMANIZED, you'll also like MACABRE DEMISE. The songs have the necessary anger and frustration in them. Personally, my favorite time to put a new record in my head was on Friday when I got off work and needed to switch my brain into normal mode. I always came home and smiled. Because this is where the playing is real, wild and from the heart. I like the certain animalism, the light progression and the many ideas that "Grave(y)art Gallery" contains. The album is very easy to listen to. It is cruel and attacks directly and without gratuitousness, but at the same time it is varied in style and even after several weeks spent together there is still a lot to discover. I'm sure you've been to an old slaughterhouse, an autopsy room or just an old house. Can you smell the mustiness? The mould and the old dark memories? I don't know why, but every time I listen to this record I think of classic horror movies. Andreas Rieger may not be discovering anything new, but he's mastering his craft. Plus, he adds a great deal of darkly shrouded moods. He kicks your ass, wipes the floor with you, and you'll be thankful for it. Plus, I think the sound and cover art are very important things. How long can I last before I bleed to death? I'm hanging from hooks and every hour they cut a piece of skin off my body. The world isn't fair, we see that every day if we don't turn a blind eye to violence. We're fascinated by blood, we watch live coverage of the dying. A brutal death metal assault that will rip the guts out of your body! Massacre!



Tracklist:
01. Melody Of The Damned 
02. Grave(Y)Art Gallery 
03. The Nerve 
04. House By The Cemetery 
05. Miss Meat 
06. Skinpeeler 
07. Tired Souls 
08. World In Blood 
09. Mind Eater 
10. Dance Of The Forgotten Corpses

band:
Andreas Rieger - All instruments, Vocals

středa 22. listopadu 2023

Recenze/review - CONDEMNED - Daemonium (2023)


CONDEMNED - Daemonium
CD 2023, Unique Leader Records

for english please scroll down

Ostrý nůž zabodnutý v zádech, lebka rozseknutá sekerou. Pachuť krve a také temnota, která vše objímá jako úchylná milenka. Vstupuji dovnitř a slyším nářek raněných. Pach rozkládajícího se masa. Stojí uprostřed a podivně se usmívá. Vůbec nepřipomíná bestii. Vypadá jako chlápek od vedle, který vás každý den ráno pozdraví. Takový slušný člověk. Dávali ti ho za vzor. Až do teď. Až když si objevil kosti za jeho domem. Hororový film nebo krutá realita? Už sám nevíš. 

Na nové album jsme čekali šest dlouhých let. A vyplatilo se. Jsem fanoušek spíše klasické, tradiční verze brutálního death metalu. A CONDEMNED jej hrají skvěle. Novinka je toho důkazem a potvrzením, že na tyhle řezníky je spolehnutí. Masakr!


Ne, nečekejte žádnou progresi, ani současné pózy, mnohdy umělých kapel. Tady najdete jen opovržení, špínu a hnis. A taky spoustu skvělých riffů, morbidní vokál a bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Nebývám v tomhle stylu zase tolik častým hostem a opravdu hodně si vybírám. CONDEMNED opět prošli mým sítem. Důvody se samy nabízejí. Pánové hrají sice podle zavedených postupů, ale mě baví jejich krutou práci poslouchat. Může za to zvuk (John Haddad - recording mixing, Zack Ohren - mastering), ale i jako vždy vynikající obal od mistra Toshihiro Egawy. Není to ale jenom jako vždy skvělé řemeslo, ale hlavně atmosféra, pochmurné a temné nálady, které opravdu připomínají návštěvu starých jatek, patologie nebo místa, kde se stal nějaký hnusný násilný čin. Krev stéká na zem a vy dostanete postupně strach. Fantazie mi u téhle desky pracuje naplno, což je pro mě jasným důkazem, že se album opravdu povedlo. Jednou mě možná rozemelou na prach nebo skončím v kafilerii, ale než se tak stane, tak budu podobnou hudbu podporovat. Je totiž opravdu skvělá a letos se opravdu povedla. Jestli rádi a často trápíte svoje sluchovody kapelami typu DISGORGE, DEVOURMENT, PUTRIDITY, PATHOLOGY, DEVANGELIC, INHERIT DISEASE, DISENTOMB, bude se vám určitě líbit i novinka "Daemonium". Myslím, že nemusím už nic dalšího dodávat, nechme raději mluvit tyhle démony. Ostrý nůž zabodnutý v zádech, lebka rozseknutá sekerou. Pachuť krve a také temnota, která vše objímá jako úchylná milenka. Brutální death metalový masakr na tradičních jatkách! Hniloba, špína, smrt!


Asphyx says:

A sharp knife stuck in the back, a skull hacked open with an axe. The smell of blood and the darkness that embraces everything like a perverted lover. I step inside and hear the cries of the wounded. The smell of decomposing flesh. He stands in the middle and smiles strangely. It looks nothing like a beast. He looks like the guy next door who greets you every morning. Such a decent man. They used to hold him up to you as a role model. Until now. Until you discovered the bones behind his house. Horror movie or harsh reality? You don't know anymore. 

We've been waiting six long years for a new album. And it was worth it. I'm a fan of the more classic, traditional version of brutal death metal. And CONDEMNED play it perfectly. The new album is a proof of that and a confirmation that these butchers can be relied upon. Massacre!


No, don't expect any progression, nor contemporary poses, often of artificial bands. All you'll find here is contempt, filth and pus. And plenty of great riffs, morbid vocals and drums that will blow your brains out. I don't frequent this style that much, and I really pick and choose a lot. CONDEMNED have passed through my net again. The reasons offer themselves. Gentlemen play according to established methods, but I enjoy listening to their harsh work. It's due to the sound (John Haddad - recording mixing, Zack Ohren - mastering), but also as always the excellent cover artwork by master Toshihiro Egawa. But it's not just the great craftsmanship as always, it's the atmosphere, the gloomy and dark moods that really remind one of visiting an old slaughterhouse, a pathology or a place where some nasty act of violence happened. Blood trickles to the ground and you get gradually scared. My imagination is working to the fullest with this album, which is a clear proof for me that the album really succeeded. One day I may be ground to dust or end up in a rendering plant, but until that happens, I'll support music like this. Because it's really great and this year it's been really good. If you like and often bother your ears with bands like DISGORGE, DEVOURMENT, PUTRIDITY, PATHOLOGY, DEVANGELIC, INHERIT DISEASE, DISENTOMB, you will definitely like the new "Daemonium". I don't think I need to add anything more, let's let these demons do the talking instead. A sharp knife stabbed in the back, a skull chopped with an axe. The smell of blood and the darkness that embraces everything like a creepy lover. A brutal death metal massacre in a traditional slaughterhouse! Rot, filth, death!


about CONDEMNED on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Thee I Invoke 
02. Malodorous Asteroth 
03. Valac 
04. Chants Of Merihem 
05. Maw Of Hellmouth 
06. Cursed Revelations Of Balam 
07. Devils Feast 
08. Daimonozomai 
09. Infernal Legions Of Amon 
10. Sigil Of Belial 
11. Ydier Nayr Pir 
12. The Divine Order Of Babylon

pátek 10. listopadu 2023

Recenze/review - SUFFOCATION - Hymns from the Apocrypha (2023)


SUFFOCATION - Hymns from the Apocrypha
CD 2023, Nuclear Blast

for english please scroll down

Čeká nás krásný nový svět. Bez nemocí, bez násilí, bez zla a špíny. Narodíme se a zemřeme v nádherném sterilním prostředí. Stroje budou chytřejší než my a budou za nás pracovat. My se budeme zajímat o filozofii a společenské vědy. Zemřeme moudří a čipy, které budeme mít celý život v hlavě, budou recyklovány? Nebo ne? Jak si budoucnost představujete vy? A budou v ní stále hrát SUFFOCATION?

Cesta, kterou tahle smečka z New Yorku ušla je obdivuhodná a vydala by na knihu. Osobně mám jejich hudbu zafixovanou jako takový etalon, na který je vždy spolehnutí. I letos se na jejich nové desce potkává technika s brutalitou a již po několika setkáních si říkám - ano, takhle zní praví SUFFOCATION! 


Zvuk, obal, celkové provedení, všechno je samozřejmě v nejlepším pořádku. Netřeba opisovat promo materiály, podrobné informace si dohledá každý jenom trošku chytřejší fanoušek sám. Soustřeďme se raději na hudbu samotnou. Ta je opět velmi propracovaná, surová a budete u ní mít pocit, že vám chce kapela vystřelit mozek z hlavy. Tentokrát jsem sice musel absolvoval více poslechů, aby mi skladby pronikly do krve, ale to nemění nic na tom, že se novinka opravdu povedla. Frank Mullen je samozřejmě vynikající vokalista a i když byl nahrazen neméně dobrým Ricky Myersem, intenzita zůstala. Ony to mají podobné smečky velmi těžké. Přílišné změny stylu by jim fanoušci neodpustili a tak jsou uzavřeny mezi mantinely, které nemohou překročit. V případě SUFFOCATION to ale vůbec nevadí. Myslím si, že si každý najde to své. Technické kousky, i syrovost, která vždy nejvíce vynikne na koncertech. A to pokaždé stojí za nástroji někdo jiný. Pánové si stále drží vysokou kvalitu. Vy si tak můžete vychutnat album, které si budou s klidem jednou pouštět i vaši potomci. Budoucnost je vždy nejistá a lidé nejsou poslední roky nejchytřejší, ale třeba stačí jenom restart a nová generace lepších čipů. Jedno ale vím jistě. I kdyby to nakonec dopadlo špatně, "Hymns from the Apocrypha" může všude hrát s klidem i po apokalypse. Čeká nás krásný nový svět. Bez nemocí, bez násilí, bez zla a špíny. Narodíme se a zemřeme v nádherném sterilním prostředí. Stroje budou chytřejší než my a budou za nás pracovat. Nebo ne? Technické, brutální harmonie, po kterých zůstává spálená země! Další vynikající zásek v řadě! 


Asphyx says:

A beautiful new world awaits us. Without disease, without violence, without evil and filth. We will be born and die in a beautiful sterile environment. Machines will be smarter than us and will work for us. We will be interested in philosophy and social science. Will we die wise and the chips we've had in our heads all our lives will be recycled? Or will they? How do you imagine the future? And will SUFFOCATION still play in it?

The journey this pack from New York has taken is admirable and would make a book. Personally, I have their music fixed as a kind of standard that can always be relied on. Also this year on their new album technique meets brutality and after a few meetings I think - yes, this is what SUFFOCATION sounds like!


The sound, the packaging, the overall execution, everything is of course in the best order. There is no need to copy promo materials, detailed information can be found by any fan who is just a little bit smarter. Let's concentrate on the music itself. It is again very elaborate, raw and will make you feel that the band wants to blow your brains out. This time, I had to go through more listens to get the songs into my blood, but that doesn't change the fact that the novelty really hit the spot. Frank Mullen is of course an excellent vocalist and although he has been replaced by the equally good Ricky Myers, the intensity remains. They have a very hard time with packs like this. Too many changes in style would not be forgiven by their fans and so they are locked between boundaries they cannot cross. But in the case of SUFFOCATION, it doesn't matter at all. I think everyone will find their own thing. Technical bits, and the rawness that always stands out the most at concerts. And it's always someone else behind the instruments. The gentlemen still maintain a high quality. So you can enjoy an album that your descendants will also enjoy one day. The future is always uncertain and people have not been the smartest in recent years, but maybe all it takes is a reboot and a new generation of better chips. I know one thing for sure. Even if it ends up going badly, "Hymns from the Apocrypha" can play everywhere with peace of mind even after the apocalypse. A beautiful new world awaits us. No disease, no violence, no evil, no filth. We will be born and die in a beautiful sterile environment. Machines will be smarter than us and will work for us. Won't they? Technical, brutal harmonies that leave a scorched earth! Another excellent hit in the series!




about SUFFOCATION on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Hymns From The Apocrypha 
02. Perpetual Deception 
03. Dim Veil Of Obscurity 
04. Immortal Execration 
05. Seraphim Enslavement 
06. Descendants 
07. Embrace The Suffering 
08. Delusions Of Mortality 
09. Ignorant Deprivation

pondělí 16. října 2023

Recenze/review - DEAD TWILIGHT - Fall of Humanity (2023)


DEAD TWILIGHT - Fall of Humanity
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

V šoku bylo celé město. Hodný soused, otec od rodiny, vždycky se usmíval. Každého zdravil a všichni ho měli rádi. Měl jenom takové zvláštní hobby. Unášel lidi a mučil je ve svém sklepě. Dlouhé roky se ztrácely mladé dívky. Chodil do kostela a pokaždé dostal rozhřešení. Stačilo několik modliteb a kněz se usmíval. Mrtvá těla, zakopaná na zahradě, nekonečná bolest a utrpení. Na tenhle šílený příběh jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat novou desku italských brutalistů DEAD TWILIGHT.

Novinka je opět nekompromisním masakrem v tradičním, klasickém stylu. Musím ze skladeb cítit tlak a energii, musí mě přikovat na zeď. Italové tohle všechno umí a dělají to s morbidní elegancí. Kývám se do rytmu a brousím ostrý nůž. Tohle je kus syrového masa, které vám hodí kapela rovnou do obličeje. 


"Fall of Humanity" je albem, které se odehrává v rychlých tempech. V určitých momentech je novinka lehce monotónní, ale to patří k tomuto stylu jako k mrtvému rakev. Jedná se samozřejmě o underground, o exhumace starých hrobů. Jsou v nich uložena těla nešťastníků, kteří byli za svého života mučeni. Také slyšíte jejich nářek? Z riffů odkapává zkažená krev. DEAD TWILIGHT na to jdou postaru, nevymýšlejí nic nového, ani objevného. Drží se svého řeznického řemesla, které zvládají velmi dobře. Novinka není nic pro slabé povahy. Ale o tom brutální death metal nikdy nebyl. Znáte to, na pitevnách také nevydrží pracovat každý. Italové porcují maso nahrubo, bez slitování. Mám pocit, že jsem na návštěvě v hlubokém sklepě, o kterém píšu v úvodu. Do stěn je otištěn nářek obětí a éterem zní nahlas nové album. Celková atmosféra je potom doplněna o hnilobu a smrad, které se vznáší všude kolem. Stále bývám v šoku, čeho jsou někteří lidé schopni. Bolest, strach a nenávist. Zlo v krvavých očích. Přetvářka a lži. Každý v sobě máme kus temnoty, záleží jen na nás, jestli ji necháme vyplout na povrch. Řezníci i patologové vědí své. Poslouchají "Fall of Humanity" a usmívají se. Skalpely i nože jsou připraveny. Stačí zapnout play a svět bude zahalen do krvavé mlhy. Dívám se do tmy a pohupuji se do rytmu. Ano, tohle album vám mohu doporučit. Je po okraj narvané hnisem, špínou i temnou energií. Brutální death metal špinavý jako ruka mrtvoly! Masakr motorovou pilou!


Asphyx says:

The whole town was in shock. A nice neighbor, a family man, always smiling. He greeted everyone and everyone loved him. He just had this weird hobby. He kidnapped people and tortured them in his basement. For years, young girls went missing. He went to church and got absolution every time. A few prayers and the priest would smile. Dead bodies buried in the garden, endless pain and suffering. I remembered this crazy story when I started listening to the new album of Italian brutalists DEAD TWILIGHT.

The new album is again an uncompromising massacre in the traditional, classic style. I have to feel the pressure and energy from the songs, they have to nail me to the wall. Italians can do all this and they do it with morbid elegance. I'm swaying to the beat and sharpening the knife. This is a piece of raw meat thrown right in your face by the band.


"Fall of Humanity" is a fast paced album. At certain points the novelty is slightly monotonous, but that belongs to this style like a dead coffin. This is, of course, the underground, the exhumation of old graves. They contain the bodies of the unfortunate who were tortured during their lifetime. Do you hear their cries too? The riffs drip with corrupted blood. DEAD TWILIGHT go about it the old-fashioned way, they don't invent anything new or revelatory. They stick to their butchery craft, which they do very well. Novelty is not for the weak of character. But that's what brutal death metal has never been about. You know, not everyone can work in the autopsy room. The Italians butcher meat roughly, without mercy. I feel like I'm visiting the deep cellar I wrote about in the introduction. The wailing of the victims is printed on the walls and a new album is playing loudly through the ether. The overall atmosphere is then complemented by the rot and stench that hovers all around. I'm still shocked at what some people are capable of. Pain, fear and hatred. Evil in bloody eyes. The hypocrisy and the lies. We all have a piece of darkness inside us, it's up to us to let it surface. Butchers and pathologists know their stuff. They listen to "Fall of Humanity" and smile. Scalpels and knives at the ready. All we have to do is turn on the play and the world will be shrouded in a bloody fog. I stare into the darkness and sway to the beat. Yes, I can recommend this album to you. It's filled to the brim with pus, filth and dark energy. Brutal death metal as dirty as a dead man's hand! A chainsaw massacre!


about DEAD TWILIGHT on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DEAD TWILIGHT - About the Prophecy (2020)

Minirecenze/minireview - DEAD TWILIGHT - Endless Torment (2015)

Tracklist:
01. I Hate 
02. Prophet’s Shit 
03. Rage From The Dead 
04. I Bring Chaos 
05. Oblivion 
06. From Father To Son 
07. Blood 
08. Bоина (War)

Line up :
- Marco BELLANTE : All growl & Guttural vocals
- Luca BELLANTE : All Guitars , Bass , Drums Programing
& Scream Vocals

úterý 19. září 2023

Recenze/review - CRYPTOPSY - As Gomorrah Burns (2023)


CRYPTOPSY - As Gomorrah Burns
CD 2023, Nuclear Blast

for english please scroll down

Určitě znáte takové ty krásné záběry, u kterých je klidné městečko během několika minut zničeno nějakou živelnou pohromou. Tsunami, vichřice, povodně, požár nebo rozzuřený dav, je to vlastně jedno. Měl bych pro vás dnes další zcela zničující záležitost. Masakrující brutální a technický death metal v podání kanadské legendy CRYPTOPSY. Kapely, která je opět zcela zničující, devastující a šílená.

Pánové šli vždy za hranu, s chutí překračovali hranice. Pokud vám něco říkají termíny jako trepanace lebky nebo vyvrhnutí vnitřností zaživa, asi víte, o čem píšu. Stačilo několik prvních tónů a hned jsem věděl, že tihle maniaci jsou stále ve skvělé formě. Posledním veteránem v kapele je Flo Mounier, který opět dokazuje, že má v rukou a nohou dynamit. 


Veškerá práce téhle smečky je vždy extrém. Vše probíhá ve stylu kapel jako SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, BROKEN HOPE, IMMOLATION, MORBID ANGEL, GORGUTS, ORIGIN, a spousty dalších. I když v tomto případě je jakékoliv přirovnání trošku troufalé. Kanaďané totiž patří k těm, kteří tento styl zakládali a byli u jeho počátků. Všechny songy jsou velmi heavy, měl jsem při každém setkání neodbytný pocit, že na mě padá lavina z kostí, kamení a zkažené krve. Zvuk (Christian Donaldson - producer, mixing, mastering), obal (Paolo Girardi) i další "formální" věci jsou samozřejmě v nejlepším pořádku. Je sice fakt, že bych si dovedl představit trošku živelnější a špinavější produkci, ale to je jen drobnost. Zkrátka a jednoduše, pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Budete nadšeni! Osobně si pokaždé připadám, že padám do obrovského mlýnu na maso, který mě rozseká na malé kousky, pak rozdrtí a spálí na popel. CRYPTOPSY odvedli letos vynikající morbidní práci. Nepřinášejí sice nic nového, ani převratného, ale album rozhodně není jen dobrým řemeslem z povinnosti. Naopak, songy jsou velmi živé, bolestivé. Nahrávka mě chytla za vlasy a vytřela si se mnou podlahu. Utopila mě ve špinavé kaluži z krve a nenávisti. Líbí se mi energie, vztek, nakumulovaná nenávist, které jsou obsaženy ve velké míře. Myslím si, že je vlastně zbytečné cokoliv dalšího dodávat, lepší bude, když si novinku poslechnete a to pořádně nahlas. Jen si dávejte pozor, aby vám neurvala hlavu i s páteří. Brutální, technická death metalová pohroma, po které zůstává jenom spálená země!


Asphyx says: 

I'm sure you know those beautiful shots where a peaceful town is destroyed by a natural disaster in a matter of minutes. Tsunami, storm, flood, fire or angry mob, it doesn't really matter. I have another completely devastating issue for you today. Massacring brutal and technical death metal by Canadian legend CRYPTOPSY. A band that is once again completely devastating, damaging and insane.

The gentlemen have always gone over the edge, crossing boundaries with gusto. If terms like skull trepanning or evisceration alive mean anything to you, you probably know what I'm writing about. The first few notes were enough and I knew right away that these maniacs were still in great shape. The last veteran in the band is Flo Mounier, who once again proves he has dynamite in his hands and feet.


All this pack's work is always extreme. Everything is in the style of bands like SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, BROKEN HOPE, IMMOLATION, MORBID ANGEL, GORGUTS, ORIGIN, and many more. Although in this case any comparison is a bit presumptuous. The Canadians are one of the founding fathers of this style and were at its beginnings. All the songs are very heavy, I had an insistent feeling of an avalanche of bones, stones and bad blood falling on me every time I met them. The sound (Christian Donaldson - producer, mixing, mastering), cover (Paolo Girardi) and other "formal" things are of course in the best order. It's true that I could imagine a bit more lively and dirty production, but that's just a small thing. In short, if you like this style, don't hesitate a moment. You will be delighted! Personally, I always feel like I'm falling into a giant meat grinder that will chop me into small pieces, then crush me and burn me to ashes. CRYPTOPSY did an excellent morbid job this year. They don't bring anything new or groundbreaking, but the album is definitely not just good craftsmanship out of duty. On the contrary, the songs are very vivid, painful. The record grabbed me by the hair and wiped the floor with me. It drowned me in a dirty pool of blood and hate. I like the energy, the anger, the accumulated hatred that is contained in great measure. Actually, I think it's unnecessary to add anything else, it's better if you listen to the news, and listen it out loud. Just be careful that it doesn't blow your head and spine off. A brutal, technical death metal disaster that leaves nothing but scorched earth!



Tracklist:
01. Lascivious Undivine 
02. In Abeyance 
03. Godless Deceiver 
04. Ill Ender 
05. Flayed The Swine 
06. The Righteous Lost 
07. Obeisant 08. Praise The Filth

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine