Zobrazují se příspěvky se štítkeme. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeme. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 5. listopadu 2022

Interview - LVCIFYRE - Dark death metal that will burn you with a hellish flame!

Interview with black death metal band from United Kingdom - LVCIFYRE.

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - LVCIFYRE - The Broken Seal (2021):

Ave LVCIFYRE! Greetings to the British underworld. About two months ago, I received your new „The Broken Seal“ and I must say that it completely engulfed me. The recording has an incredibly captivating atmosphere. You come up with a full-length album after seven long years. Why did it take you so long? The novelty seems even darker and colder than the previous „Svn Eater“, was that the purpose?

I like setting aside time to properly focus on creating, regardless of project I’m involved in. Lvcifyre is an extremely demanding band – and in addition to writing this monstrous music which can literally eat your heart out, I always spend as long as needed to ensure the final form is as it should be, without rushing. These days the world is flooded with less substantial acts that are no more than a copy of something already established years ago; perhaps it is easier to draw a thick line between the art and the fascination, if that makes any sense. Don’t forget that within these 7 years we also released a mini album (‘Sacrament’), and with that in mind I believe we did just fine.

When I listen to „The Broken Seal“, I feel like I'm in an old occult session. Once upon a time I experienced one here in the Czech Republic and I always remember it at while I am listening the record. I was a child and it left a mark on me for the rest of my life. Sound contributes a lot to the atmosphere. It is mysterious, dark, cold and at the same time glowing from the inside. Who is signed under the mix, mastering? How did you feel about going to the studio?

Lvcifyre is everything that you have pointed out and more; it is my church, my soul does rest in Lvcifyre’s chaotic realm. It’s about bringing nightside energies into this world whenever you play it, it’s serving as gateways. Absolutely great to know that you were having flashbacks to spiritual sessions while listening to the album – it sounds like the album does deliver on what it was designed to do. The mix was done by our friend Stefano Santi, a very skilful sound engineer. Stefano has long since become our live sound man and it felt pretty natural to record the album with him. He gave us literally everything we asked for during the session, we were very comfortable working with him.

LVCIFYRE music can be defined as a combination of black metal and death. Personally, I would add a little doom metal. You have a unique signature, riffs that no one else plays, or at least not in that way. You are very original to me. How does LVCIFYRE create new music? I would be interested in the process of creating a new song. Could you somehow define why you are different, recognizable?

As a human being I’m bound to the same standard tools as everyone else who is involved in Death and Black Metal Art. It is our inner spark that makes the difference, and ever since I was a child I knew that I would be creating endlessly throughout my time on Earth. Sure, it has taken a lifetime to develop my talent and skills, but at least I know they have not been laid to waste. It usually starts with a text that inspires me, a small description of obscure divinity, a ritual, a temple description or simply a barbarous name, enough to create the entire horizon in my mind. It usually happens very quickly without any pre-work, let’s call it a spontaneous act. The image resonates within and I search for the vibration that could become one with the vision – it is usually a note, or two, or three. Once I have found them on the guitar, the rest follows sooner or later and I build the sonic myth around it. Once it is written we begin our rehearsals. On occasion I may rewrite the song if I feel an element of dishonesty – the connection between us and the song must be strong, constant and reek of Darkness.

Both black and death metal are, by their nature, styles in which a lot of work is done with hatred, anger, darkness, madness, mystery. LVCIFYRE has long managed to portray these things through music. Where do you get inspiration from? Books, movies, the contemporary world? Do you have to be in a similar mood while creating this stuff?

All those emotions you pointed out are strong allies for any Satanist or Draconian. Through the amplification of such feelings we can elevate ourselves towards the sinister. I suppose it is this constant feeling within me, the scream that never stops.

Life experience as well as books play the most significant role in my inspiration towards the obscure.

Death, life after life, darkness, occultism are also the subject of your lyrics. What are you talking about on „The Broken Seal“? Who is their author and how did they come about? Do you write them when music is finished or vice versa?

The DRACONIAN PERSPECTIVE is taken as the philosophical starting point. I’m a little obsessed with the art of summoning the Unseen. I suppose that obsession relates to every lyric and song I have ever written. To me, providing a living perspective to those beyond the veil often seems to be more real than this world. The lyrics were written between me and Mark of the Devil; the inspirational lead to the „Broken Seal“ was taken from old grimoires and goetic traditions. That should pretty much summarise everything without going into deeper levels of detail.

Certain experiences or visualisation while absorbing magical text are sometimes enough to obtain inspiration; quite often to see the germ whining my mind, the idea for the lyrics also unlocks itself gradually while I’m projecting the song into this world. Sometimes they unlock themselves at the very last moment, and not one moment before. It would be fair to say they are waiting for me to complete a larger part of the song until I begin to realise and make sense out of it.

The author of the cover art this time is Daniele Valeriani. Why him? The cover is really very good. Personally, I see there a demon watching me, but the interpretation may of course be completely different. What's yours? How did you get together with Daniele and how does the cover relate to the music?

After the sudden death of Timo Ketola I was fairly at a loss as to who could take care of the visual aspects of Lvcifyre. Timo’s position was strongly set within the band and no one else was ever considered to take his place. I fell into the illusion of finding someone who could copy his obscure style, of course it was a pointless exercise. Daniele Valeriani and David Glomba were the next artists that piqued my interest due to their unique styles. When I asked Mr Valeriani about a possible collaboration he was way too busy and scheduled to the end of the next year, but while he was spinning „The Broken Seal“, he changed his mind. I suppose the album impressed him well enough to set aside all his current work and focus mostly on this, which again I took as a huge compliment. His style of painting, which follows the Old Dutch Masters’ way, is pretty amazing. From what he told me, Samael in his ancient form invaded his dreams and the painting was a projection of this dream, I found that pretty inspiring and simultaneously accurate, as he was referring a lot to the „First Archon “song.

Lots of people hear black/ death metal and they automaticaly connect it with Satanism. How do you perceive evil? Do you believe in the afterlife? Is Satan just a negation of everything for you? Or do you perceive everything more deeply? And how are your opinions reflected in the music? Do you have to be „upset“ if you want to create an "evil riff"?

I went through the process of being an adversary years ago, when I would focus more on being opposite to everything, which is absolutely necessary to acknowledge Duality and extract Kia out of it. I acknowledge Devil as God and originator of dynamics, which gives movement to the form and stagnation. His origins are such a vast and abstract subject that it cannot be explained in a single book, therefore my attempts here might do more confusion than good. My response to this energy is fairly spiritual – which I guess is self-evident when listening to Lvcifyre.

Obviously Chaos is the eternal inspiration and I will say that the music rather serves Him than the other way around, so the cosmic dust creation is more of a rehearsal that only attempts to pay tribute to such powers. Those things are with me every day as long as I don’t ignore my practise, so no, I don’t need to be upset to write an „evil riff“ as you call it. In fact, I never focus on writing Evil stuff. What you hear is pretty much written/captured in an effortless way, the hard part is to sustain your mind in connection with the outer and become or create a vessel.

I think the best feedback for any band is a live concert. I like a small club, which is really only available to fans of the band. I will enjoy music the most. How often does LVCIFYRE play gigs and how do you feel about the live presentation of your music? I see a black mass in front of me, an old abandoned church - and you play, it could be a great ceremony. Will there be a tour to support the new album?

Shows in smaller capacity clubs are usually my favourite, perhaps because the public is more focussed and channelled also. You don’t have additional hardcore fans like in bigger fests, but rather people dedicated to the same currents. Shows between 300 and 500 are maniacally crazy. We were fairly active before the pandemic, especially after releasing Sun Eater. In a way, the pandemic has also served as a reset to the music scene. You can see that there are much fewer bands active now than before, and quite a number of totally new acts.

As for the Black Mass, yes that would suit us perfectly, such a connection will surely create a powerful gateway to the Outer.

We already had some stuff planned that fell apart due to current restrictions. So it is pretty hard to say what the future will brings. We do, however, actively rehearse the Broken Seal by heart.

Time is up. What are your plans for the future with LVCIFYRE? Where do you want to move the band? Is the goal to play alongside some famous bands, for example? Or at a famous festival? What are LVCIFYRE 's dreams?

To be honest I think we have achieved pretty much everything we set out to so far. I don’t hold any dreams related with playing next to some superstars, that never was my ambition, but since you mentioned a Black Mass, I suppose it would be spiritually fulfilling to play as an addition to the real ceremony.

Thank you so much for the interview. It's foggy and dark outside. I'll have to go to work in a moment. You probably know what I'm going to listen to along the way. Yes, your new album „The Broken Seal“. When I walk around the cemetery, I think everything will combine into one great experience. I wish you all the best!

Thank you Jakub, same to you, may your magic prosper.


Rozhovor - LVCIFYRE - Temný death metal, který vás spálí pekelným plamenem!

Rozhovor s black death metalovou skupinou z Velké Británie - LVCIFYRE.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - LVCIFYRE - The Broken Seal (2021):

Ave LVCIFYRE! Zdravím do britského podsvětí. Asi před dvěma měsíci se mi dostala do rukou vaše novinka „The Broken Seal“ a musím rovnou říci, že mě zcela pohltila. Nahrávka má neskutečně podmanivou atmosféru. S dlouhohrajícím albem přicházíte po dlouhých sedmi letech. Proč vám to trvalo tak dlouho? Novinka mi připadá ještě víc temná a chladná než předchozí „Svn Eater“, bylo to účelem?

Rád si vyhradím čas, abych se mohl pořádně soustředit na tvorbu, ať už se věnuji jakémukoli projektu. Lvcifyre je extrémně náročná kapela - a kromě toho, že píšu tuhle monstrózní hudbu, která vám doslova vyžere srdce, vždycky věnuji tolik času, kolik je potřeba, abych se ujistil, že výsledná podoba je taková, jaká má být a nespěchám. V dnešní době je svět zaplaven méně podstatnými počiny, které nejsou ničím jiným, než kopií něčeho, již před lety zavedeného, možná je snazší udělat tlustou čáru za uměním a fascinací, pokud to má nějaký smysl. Nezapomínejte, že jsme během těch sedmi let vydali i minialbum ("Sacrament"), a s ohledem na to věřím, že jsme udělali dobře.

Když „The Broken Seal“ poslouchám, tak si připadám jako při staré okultní seanci. Kdysi dávno jsem jednu zažil u nás v Čechách a pokaždé si na ni u desky vzpomenu. Byl jsem ještě dítě a zanechalo to na mě stopy po celý život. Atmosféře hodně přispívá zvuk. Je záhadný, temný, mrazivý a zároveň žhne zevnitř. Kdo je podepsán pod mixem, masteringem? S jakými pocity jste šli do studia?

Lvcifyre je všechno, na co jsi poukázal a mnohem víc. Je to moje církev, moje duše odpočívá v chaotické říši Lvcifyre. Jde o to, že kdykoli hrajeme, přinášíme do tohoto světa energii noci, která slouží jako brána. Je naprosto skvělé vědět, že jsi při poslechu alba probudil vzpomínky na spirituální seance - zní to, jako by album skutečně splňovalo to, k čemu bylo určeno. O mix se postaral náš kamarád Stefano Santi, velmi šikovný zvukař. Stefano se už dávno stal našim zvukařem na koncertech a přišlo nám tedy docela přirozené, že jsme s ním album nahráli. Během nahrávání nám dal doslova vše, o co jsme požádali, pracovalo se nám s ním velmi dobře.

Hudbu LVCIFYRE lze definovat jako kombinaci black metalu a deathu. Osobně bych přidal i trošku doom metalu. Máte jedinečný rukopis, riffy, které nikdo jiný nehraje nebo alespoň ne takovým způsobem. Pro mě jste velmi originální. Jakým způsobem tvoří LVCIFYRE novou hudbu? Zajímal by mě samotný proces vzniku nové skladby. Dovedl bys nějak definovat, proč jste jiní, odlišní, rozpoznatelní?

Jako člověk jsem vázán stejnými standardními nástroji, jako všichni ostatní, kteří se zabývají death a black metalovým uměním. Je to naše vnitřní jiskra, která dělá rozdíl a už od dětství jsem věděl, že budu tvořit donekonečna po celou dobu svého pobytu na Zemi. Jistě, rozvíjení mého talentu a dovedností trvalo celý život, ale alespoň vím, že nebyly promarněny. Obvykle to začíná textem, který mě inspiruje, malým popisem obskurního božstva, rituálem, popisem chrámu nebo prostě jen barbarským jménem, které stačí k tomu, aby se mi v hlavě vytvořil celý obzor. Obvykle se to děje velmi rychle, bez jakékoliv předchozí práce, říkejme tomu spontánní akt. Obraz ve mně rezonuje a já hledám vibraci, která by s vizí mohla splynout - obvykle je to nota, dvě nebo tři. Jakmile je na kytaře najdu, zbytek dříve či později následuje a já kolem něj buduji zvukový mýtus. Jakmile je napsaný, začínáme zkoušet. Příležitostně mohu skladbu přepsat, pokud cítím prvek neupřímnosti - spojení mezi námi a skladbou musí být silné, stálé a zavánět temnotou.

Black i death metal jsou ze své podstaty styly, ve kterých se hodně pracuje s nenávistí, se vztekem, temnotou, šílenstvím, tajemnem. LVCIFYRE se dlouhodobě daří tyto věci hudbou znázornit. Kde berete inspiraci? Jsou jimi knihy, filmy, současný svět? Musíte být pro skládání v podobném rozpoložení?

Všechny tyto emoce, které jsi zmínil, jsou silnými spojenci každého satanisty nebo drakoniána. Zesílením těchto pocitů se můžeme povznést ke zlovolnosti. Předpokládám, že je to ten neustálý pocit ve mně, křik, který nikdy nepřestává. V mé inspiraci směrem k obskurnímu hrají nejvýznamnější roli životní zkušenosti i knihy.

Smrt, život po životě, temnota, okultismus jsou i námětem vašich textů. O čem jsou ty na „The Broken Seal“? Kdo je jejich autorem a jak vznikaly? Píšete je již na hotovou hudbu nebo obráceně?

Za filozofické východisko se považuje DRACONSKÁ PERSPEKTIVA. Jsem tak trochu posedlý uměním přivolávat nevídané. Předpokládám, že tato posedlost se týká všech textů a skladeb, které jsem kdy napsal. Poskytování živé perspektivy těm, kdo jsou za oponou, mi často připadá skutečnější, než tento svět. Inspirační vodítko k "Broken Seal" bylo převzato ze starých grimoárů a goetických tradic. To by mělo v podstatě vše shrnout, aniž bychom zabíhali do hlubších detailů. K získání inspirace někdy stačí určité zážitky nebo vizualizace při vstřebávání magického textu, dost často k tomu, abych viděl zárodek skuhrající v mé mysli, nápad na text se také odemyká postupně, zatímco si skladbu promítám do tohoto světa. Někdy se odemkne až na poslední chvíli, ne dřív. Dalo by se říct, že čekají, až dokončím větší část skladby, až si je začnu uvědomovat a dávat jim smysl.

Autorem obalu je tentokrát Daniele Valeriani. Proč právě on? Cover je opravdu velmi povedený. Osobně v něm vidím démona, který mě sleduje, ale interpretace může být samozřejmě úplně jiná. Jaká je ta vaše? Jak jste se dali s Danielem dohromady a jak obal souvisí s hudbou?

Po náhlé smrti Timo Ketoly jsem byl docela na rozpacích, kdo se postará o vizuální stránku Lvcifyre. Timo měl v kapele pevně danou pozici a nikdo jiný na jeho místo nepřipadal v úvahu. Propadl jsem iluzi, že nenajdu někoho, kdo by dokázal kopírovat jeho obskurní styl, ovšem bylo to zbytečné. Daniele Valeriani a David Glomba byli dalšími umělci, kteří mě zaujali svým jedinečným stylem. Když jsem se Valerianiho zeptal na možnou spolupráci, byl příliš zaneprázdněný a měl plány, až do konce příštího roku, ale zatím co poslouchal "The Broken Seal", změnil názor. Předpokládám, že album na něj zapůsobilo natolik dobře, že odložil veškerou svou dosavadní tvorbu a soustředil se hlavně na toto, což jsem opět bral jako obrovský kompliment. Jeho styl malby, který navazuje na staré holandské mistry, je prostě úžasný. Podle toho, co mi řekl, Samael ve své prastaré podobě napadl jeho sny a malba byla projekcí tohoto snu, to mi přišlo docela inspirativní a zároveň přesné, protože hodně odkazoval na skladbu "First Archon”.

Spoustě lidí, když slyší black/death metal, vyskočí na mysli hlavně satanismus. Jak vnímáš zlo? Věříš na posmrtný život? Je pro tebe Satan jen negací všeho? Nebo vše vnímáš hlouběji? A jak se tvé názory promítají do hudby? Musíš být třeba naštvaný, pokud chceš složit „zlý riff“?

Před lety jsem si prošel “procesem protivníka”, kdy jsem se více soustředil na to, abych byl ke všemu v protikladu, což je naprosto nezbytné pro uznání duality a vytěžení Kia z ní. Uznávám Ďábla jako Boha a původce dynamiky, která dává formě pohyb a stagnaci. Jeho původ je tak rozsáhlé a abstraktní téma, že se nedá vysvětlit v jediné knize, proto by mé pokusy zde mohly způsobit více zmatku než užitku. Moje reakce na tuto energii je poměrně duchovní - což je asi při poslechu Lvcifyre zřejmé. Chaos je samozřejmě nekonečnou inspirací a já si dovolím tvrdit, že hudba slouží spíše jemu než naopak, takže tvorba kosmického prachu je spíše zkouškou, která se jen snaží vzdát hold takovým silám. Ty věci mě provázejí každý den, pokud nezanedbávám cvičení, takže ne, nemusím se rozčilovat, abych napsal "zlý riff", jak to nazýváš. Ve skutečnosti se nikdy nesoustředím na psaní zlých věcí. To, co slyšíte, je do značné míry napsáno a zachyceno bez námahy, těžší je udržet svou mysl ve spojení s vnějškem a stát se nebo vytvořit nádobu.

Myslím, že pro každou kapelu je nejlepší zpětnou vazbou živý koncert. Já mám nejraději malý klub, na který přijdou opravdu jen fanoušci kapely. Užiju si tak hudbu nejvíce. Jak často hraje LVCIFYRE a jak vnímáš živou prezentaci vaší hudby? Úplně před sebou vidím černou mši, nějaký starý opuštěný kostel - a vy hrajete, mohl by to být skvělý obřad. Bude turné na podporu nového alba?

Koncerty v klubech s menší kapacitou jsou většinou moje oblíbené, možná proto, že publikum je soustředěnější a také usměrněné. Nemáte tu další hardcore fanoušky jako na větších festivalech, ale spíš lidi, kteří se věnují stejným proudům. Koncerty pro 300 až 500 lidí jsou maniakálně šílené. Před pandemií jsme byli poměrně aktivní, zejména po vydání “Sun Eateru”. Svým způsobem pandemie posloužila i jako reset hudební scény. Je vidět, že teď je aktivních mnohem méně kapel než dřív a poměrně dost úplně nových. Co se týče černé mše, ano, to by nám dokonale sedělo, takové spojení jistě vytvoří silnou bránu k vnějšku. Už jsme měli naplánované nějaké věci, které ztroskotali kvůli současným omezením. Takže je dost těžké říct, co přinese budoucnost. “Broken Seal” však aktivně zkoušíme.

Čas se chýlí ke konci. Jaké plány máte s LVCIFYRE do budoucna? Kam chcete kapelu posunout? Je cílem si zahrát třeba po boku nějaké slavné smečky? Nebo na nějakém slavném festivalu? Jaké mají sny LVCIFYRE?

Upřímně řečeno si myslím, že jsme zatím dosáhli téměř všeho, co jsme si předsevzali. Nemám žádné sny spojené s hraním vedle nějakých superhvězd, to nikdy nebyla moje ambice, ale když už jsi zmínil černou mši, předpokládám, že by bylo duchovně naplňující hrát, jako podkres skutečného obřadu.

Děkuji moc za rozhovor. Venku je mlha a tma. Za chvíli budu muset do práce. Asi tušíš, co budu cestou poslouchat. Ano, vaše nové album „The Broken Seal“. Až půjdu kolem hřbitova, myslím, že se mi vše spojí v jeden skvělý zážitek. Přeji vám jen vše dobré a ať se vám daří i v soukromí!

Díky Jakube, to stejné i tobě, ať se ti daří!


úterý 26. října 2021

Interview - NUNSLAUGHTER - I am still deep rooted in ancient lore, Satanism and Witchcraft.

Interview with old school death metal legend from USA - NUNSLAUGHTER.

Answered Don of the Dead (bass, vocal), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death (2021):

Ave NUNSLAUGHTER! Greetings to the catacombs and thank you very much for your new album "Red Is the Color of Ripping Death". I'm really enjoying the record. As one of my friends says, this is old dusty metal, in which flames will always whip from your ass! It's a long-running album on your part after a long time. How did the record come about and how did you enjoy the recording? Have you changed your approach to the past?

This album came together quickly and easily. We have a very nice practice spot that is also a studio so making quick demos of riffs or songs is very easy. We had some old idea that I wanted to flesh out but most of the writing came from this current line up. Tormentor and I have been playing together for about 7 years and he has a very good sense of what NunSlaughter should sound like. He handled all of the recording, mixing and mastering himself so we didnt have to many people with differing ideas. That is the biggest difference from the older recordings.

It's been six years since drummer Jim Sadist has been among us. I really liked his drumming. In my opinion, he was one of the hallmarks of NUNSLAUGHTER. The newcomer Wrath is already signed under the novelty. How did you get together and why him? It must have been very difficult for him to follow Jim. But I think he took on his role very well. Have you been forced to change the upload method?

Wrath is a very good drummer. He was writing and performing with Tormentor in other projects for a few years before he was asked to join. He understood that there may be some backlash with filling Sadists shoes but he said he was up for the task. He has an exceptional attitude towards performing and can make adjustments quickly. He is not just the drummer he also entertains people and us for that matter. Good guy and great musician.

I really like the sound of the news. In general, NUNSLAUGTER are a guarantee of quality in this respect. Tormentor (Noah) is signed under it. Does this mean that in recent years the sound has been completely in the hands of the band? If I'm not mistaken, have you recorded elsewhere before?

Noah was working with NunSlaughter is different capacities over the last 10 or more years. Sometimes he just recorded and sometimes he mixed and or mastered for NunSlaughter.
For many years we would record with anyone or anyplace and the varying sound quality shows this all too well. We do not have label budget so all of the recordings are paid for by me. Depending on my job situation I have more or less to spend on making a recording happen.

Another hallmark of your band is the packaging. I like the motif for "Red Is the Color of Ripping Death" so much that I also had to order a T-shirt. Now he's on his way over the ocean. I'll be handsome once again! Who is the author of the cover and how does the theme relate to the theme of the album?

Guang Yang is the artist. I let him know we wanted horns, fire upside down crosses and blood. He decided to take an iconic image of Michelangelo and pair it with Satanic imagery. I think the art came out very well and fit NunSlaughter.

In the texts you deal with Satanism, anti-Christianity, death. You could say that these are classic metal themes. But you can present them in such a way that I enjoy listening to them. Who is the author of the lyrics and how are they created? Where do you get inspiration for them?

I wrote most of the lyrics but Tormentor penned Annihilate the Kingdom of God and Red is the Color of Ripping Death with only a few additions by me. He is a very good lyricist in him own right and very helpful when it comes to phrasing. I consult and lean on him quite a bit and this is what brings the songs to life.

I am still deep rooted in ancient lore, Satanism and Witchcraft. This is where I draw inspiration from and why, I think, the lyrics for NunSlaughter have not and will not change.

It has been bothering me for a very long time, why do you actually have so many splits? It seems to me that maybe at any moment you're releasing EP, split, compilation. I admit that I already have a bit of chaos in that. It must be very organizationally demanding. In addition, issuing physical media today is perhaps not even worthwhile. Or yes? What is your favourite carrier? Are they tapes? Vinyl? CD? Or do you have mp3 music on your phone?

Most collectors have a wild time with NunSlaughter. We offer all sorts of media to collect and it is always a passion for me to release something that people will enjoy. My personal favourite is/was 7"s especially split 7"s. It is a way for bands to be united and for people to hear 2 bands for the price of one. In recent years 7"s have become so expensive that the new way is the old way...tapes. We have release so many tapes and split tapes I've lost count.

I have diginal music on my phone and I listen to CD rips off my PC when working but nothing is as satisfying as sitting down to spin a record.

When you toured Europe in 2014 (with a stop at OBSCENE EXTREME), I was just sick. I was terribly annoyed when my friends told you how they liked your performance. Aren't you planning a new tour in support of the new "Red Is the Color of Ripping Death"? How are you doing with the concerts now and how did the covid pandemic affect you?

We do have a European tour planned for 2022 but with the pandemic still real we are never sure it will happen. If countries close their boarders there is nothing we can do. Covid helped us finish the album but it is hindering us from supporting it with proper shows and tours.
Covid took from me personally friends and family. It did give me a greater sense of urgency to do things in life that I want to happen. Lets hope this does not last many more years.

You are already witnesses, the history of NUNSLAUGHTER dates back to the late eighties. How do you think the underground scene has changed? How have modern technology influenced you as a musician? What about the fans? Did you have to change your approach somehow? Sometimes I feel that a lot of people are more concerned with taking a picture with a tape and putting it on a fuckbook than actually listening to it.

The underground is not as underground as it once was but that is just life. Things change not always for better but they change. It is not as personal any more but it is easier to write and correspond with people all over the world.

Technology has helped NunSlaughter and many bands get a proper recording for a lot less money than the 80's could provide. I have not tried to change our approach but I am sure in many ways it has changed. Jim Sadist would always say "Too many bands and not enough fans". I was / am a fan of metal music before I consider myself a musician.

Speaking of social networks. For example, it happens to me regularly that our site blocks us. Maybe for two months, because of the drawn nipple on the cover of a black metal band. What is your experience with censorship in NUNSLAUGHTER? There are not exactly pink bunnies on your records either). I experienced socialism during my childhood and censorship is perhaps even worse today.

The most notable is when I tried to Copy write NunSlaughter. It was denied by the US government on the basis of "Violence towards religious figures". That has since been resolved.

Our Hells Unholy Fire was pulled from stores in Germany due to the rape scene on the back of the original pressing.

Our name has also been changed in print and on marquees. They have read Sun Slaughter, NoneSlaughter and a few others. Stupid censorship in the US.

I'm an old dog and I always really enjoy this question. How did you actually get into music? Who was your role model? What was your first concert? How did NUNSLAUGHTER once come together? Please remember for us.

It was at an early age I heard Kiss. I liked the imagery and gimmicks and that started my fascination with music. My first ever LP purchase was Double Platinum. I didnt know that is was a compilation but I liked the foil cover and 2 LPs were $8.88 which was a lot of money for me. I purchased it at the mall at a store called Zares.

My first concert that I paid for was Ozzy/ Motley Crue and Waysted. It ran me $13 and I could not believe how great of a show it was. That was 1983 or 1984 Bark at the Moon tour.

By 1985 I met a guy at school that told me about underground music and he gave me some tapes and told me the record store I needed to go to. It was Eides in Pittsburgh PA and that is when this odyssey really began.

After that I saw flyers for punk and metal shows in the area and started going with some friends. I met Ted Williams from Dream Death and he invited me to hang out with the older crowd that were all in bands. Eventually me a my freinds decided that we wanted to make Death Metal since there were no bands in the Pittsburgh area doing this kind of music. I told Ted and he was cool enough to give me his bass so I could be the bass player in our new band. That band was NunSlaughter.


Even after all these years of listening to metal, I think it's always terrible to recognize them if the band plays it with their heart. I still have that feeling from NUNSLAUGHTER. What does music mean to you? Is it for relaxation, a lifestyle? How would you define your relationship to music?

For me music is both an artistic release and cathartic. It has educated me on history and the workings of the world. Mans in humanity to man and our stupidity with religion. It is like breathing. I rarely think of it because music is pervasive in my life and without it I would die. I dont only listen to metal music but many forms of music. It helps me become a well rounded person and musician.

Thank you so much for the interview. I respect her. And you know what? I'm going to play "Red Is the Color of Ripping Death" again. And really loud. I'm looking forward to "flames whipping out of my ass" again! I wish you all the best and may you prosper in private. NUNSLAUGHTER rules!


Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death (2021):


Rozhovor - NUNSLAUGHTER - Stále jsem hluboce zakořeněný ve starověké tradici, satanismu a čarodějnictví.

Rozhovor s legendární death metalovou kapelou z USA - NUNSLAUGHTER.

Odpovídal Don of the Dead (bass, vocal), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death (2021):

Ave NUNSLAUGHTER! Zdravím do katakomb a děkuji moc za vaše nové album „Red Is the Color of Ripping Death“. Já si desku neskutečně užívám. Jak říká jeden můj kamarád, to je starej prašivej metal, u kterýho ti budou vždycky šlehat ze zadku plameny! Je to po dlouhé době dlouhohrající album z vaší strany. Jak deska vznikala a jak jste si nahrávání užili? Změnili jste nějak přístup oproti minulosti?

Toto album vzniklo rychle a snadno. Máme velmi hezkou zkušebnu, která je zároveň studiem, takže tvorba rychlých ukázek riffů nebo skladeb je velmi snadná. Měli jsme nějaké staré nápady, které jsem chtěl rozvinout, ale většina složeného pochází od této aktuální sestavy. S Tormentorem hrajeme spolu asi 7 let a on má skvělý smysl pro to, jak by NunSlaughter měli znít. Veškeré nahrávání, mixování a mastering zvládl sám, takže nebylo mnoho lidí s odlišnými představami. To je největší rozdíl oproti starším nahrávkám.

Je to už šest let, co mezi námi není bubeník Jim Sadist. Já jsem jeho hru na bicí měl hrozně rád. Podle mého byl on jedním z poznávacích znamení NUNSLAUGHTER. Pod novinkou je podepsán již nováček Wrath. Jak jste se dali dohromady a proč právě on? Muselo to pro něj být velmi těžké, nastoupit po Jimovi. Ale myslím, že se své role ujal velmi dobře. Byli jste nuceni změnit způsob nahrávání?

Wrath je velmi dobrý bubeník. Několik let skládal a vystupoval s Tormentorem v jiných projektech, než byl požádán, aby se připojil. Chápal, že při převzetí postu po Sadistovi může dojít k určitým reakcím, ale řekl, že se toho úkolu zhostí. Má výjimečný vztah k vystupování a dokáže se rychle přizpůsobit. Není to jen bubeník, ale také baví lidi a nás. Je to dobrý chlap a výborný muzikant.

Mně se na novince hrozně líbí zvuk. Ono všeobecně jsou NUNSLAUGTER v tomhle směru zárukou kvality. Podepsán je pod ním Tomentor (Noah). Znamená to, že poslední roky je zvuk kompletně v rukou kapely? Jestli se nepletu, tak dřív jste ale nahrávali jinde?

Noah pracoval s NunSlaughter za posledních deset (možná více) let na různých úrovních. Někdy jen nahrával a někdy taky míchal a nebo masteroval. Po mnoho let jsme mohli nahrávat s kýmkoli a kdekoli a různá kvalita zvuku to ukazuje až příliš dobře. Nemáme budget od vydavatelství, takže všechny nahrávky platím já. Bez ohledu na mou pracovní situaci musím více či méně pokrýt náklady spojené s nahráváním.

Dalším poznávacím znamením vaší kapely jsou i obaly. Motiv k „Red Is the Color of Ripping Death“ se mi tak líbí, že jsem si musel objednat i tričko. Teď je někde na cestě nad oceánem. Budu zase jednou za fešáka! Kdo je autorem obalu a jak souvisí motiv s tématem alba?

Oním umělcem je Guang Yang. Oznámil jsem mu, že chceme rohy, oheň, obracené kříže a krev. Rozhodl se vzít ikonický obraz Michelangela a spárovat jej se satanskými výjevy. Myslím, že obal vyšel velmi dobře a sedí k NunSlaughter.

V textech se zaobíráte satanismem, antikřesťanstvím, smrtí. Dalo by se říct, že se jedná o klasická metalová témata. Vy je ale umíte podat tak, že mě baví je poslouchat. Kdo je autorem textů a jak vznikají? Kde pro ně berete inspiraci?

Napsal jsem většinu textů, ale Tormentor napsal Annihilate the Kingdom of God a Red is the Color of Ripping Death s mým drobným přispěním. Je to sám o sobě velmi dobrý textař a velmi nápomocný, pokud jde o frázování. Trochu se s ním radím a opírám se o něj a právě to vdechuje skladbám život. Stále jsem hluboce zakořeněný ve starověké tradici, satanismu a čarodějnictví. Tady čerpám inspiraci a proto si myslím, že texty pro NunSlaughter by se neměly a nebudou měnit.

Hrozně dlouho mi vrtá hlavou, proč vlastně máte tolik splitek? Připadá mi, že snad každou chvíli vydáváte nějaké EP, split, kompilaci. Přiznám se, že už v tom mám trošku chaos. Musí to být hrozně náročné organizačně. Navíc vydávat v dnešní době fyzické nosiče se snad ani nevyplatí. Nebo ano? Jaký nosič máš nejraději ty? Jsou to kazety? Vinyl? CD a nebo máš hudbu v mp3 v telefonu?

Většina sběratelů má s NunSlaughter divoké časy. Nabízíme všemožná média, vždy je pro mě vášní vydat něco, co se lidem bude líbit. Mými osobními favority jsou 7" a zejména split 7". Je to způsob, jakým se kapely spojují a lidé slyší 2 kapely za cenu jedné. V posledních letech jsou 7" ale tak drahé, že nová cesta je stará cesta ... kazety. Vydali jsme tolik kazet a split kazet, které jsem ztratil. Mám v telefonu digitální hudbu a při práci poslouchám CD z počítače, ale nic není tak uspokojivé, jako když si sednete a pustíte si desku.

Když jste v roce 2014 jeli turné po Evropě (se zastávkou na OBSCENE EXTREME), byl jsem zrovna nemocný. Hrozně mě štvalo, když pak kamarádi vyprávěli, jak se jim vaše vystoupení líbilo. Nechystáte nové turné pro podporu novinky „Red Is the Color of Ripping Death“? Jak jste na tom teď vůbec s koncerty a jak vás ovlivnila pandemie covid?

Máme naplánované evropské turné na rok 2022, ale vzhledem k tomu, že pandemie je stále v kurzu, nikdy si nemůžeme být jisti, že k němu dojde. Pokud země zavřou své hranice, nemůžeme dělat nic. Covid nám pomohl album dokončit, ale brání nám v jeho podpoře pořádnými koncerty a turné. Covid mě osobně vzal přátele a rodinu. Dalo mi to větší pocit naléhavosti dělat v životě věci, které chci, aby se staly. Doufejme, že to nebude trvat mnoho dalších let.

Jste už pamětníci, historie NUNSLAUGHTER sahá až ke konci osmdesátých let. Jak se podle tebe undergroundová scéna změnila? Jak tě ovlivnily moderní technologie jako muzikanta? Co fanoušci? Musel si nějak změnit svůj přístup i ty? Já mám někdy pocit, že jde spoustě lidem spíš o to, se s kazetou vyfotit a dát to na fuckbook, než že by ji doopravdy poslouchali.

Underground už není takový underground, jakým kdysi býval, ale takový už je život. Věci se ne vždy mění k lepšímu, ale mění se. Už to není tak osobní, ale zase je snazší psát a komunikovat s lidmi z celého světa. Technologie pomohla NunSlaughter a mnoha kapelám získat pořádnou nahrávku za mnohem méně peněz, než mohla poskytnout 80. léta. Nesnažil jsem se změnit náš přístup, ale jsem si jistý, že se v mnoha ohledech změnil. Jim Sadist vždy říkal: „Příliš mnoho kapel a málo fanoušků“. Byl jsem metalovým fanouškem, než jsem se začal považovat za muzikanta.

Když už jsme u těch sociálních sítí. Mně se třeba pravidelně stává, že nám naše stránky blokují. Třeba na dva měsíce, kvůli nakreslené bradavce na obalu black metalové kapely. Jaké máte zkušenosti s cenzurou vy v NUNSAUGHTER? Na vašich deskách taky nejsou zrovna růžoví králíčci:). Zažil jsem za svého dětství socialismus a cenzura je dnes snad ještě horší.

Nejpozoruhodnější bylo, když jsem se pokusil zaregistrovat název NunSlaughter. To vláda USA zamítla na základě „Násilí vůči náboženským osobnostem“. Od té doby je to vyřešeno. Náš Hells Unholy Fire byl stažen z obchodů v Německu kvůli scéně znásilnění na zadní straně původního alba. Naše jméno bylo také změněno v tisku a na štítcích. Třeba jako Sun Slaughter, NoneSlaughter, atd.. Hloupá cenzura v USA.

Jsem starej pes a tuhle otázku si vždycky hrozně užívám. Jak si se dostal vlastně k muzice? Kdo byl tvým vzorem? Jaký byl tvůj první koncert? Jak se dali NUNSLAUGHTER kdysi dohromady? Zavzpomínej pro nás prosím.

Už v útlém věku jsem slyšel Kiss. Líbila se mi ta prezentace a nápady, a tím začala moje fascinace hudbou. Můj vůbec první nákup LP byl “Double Platinum”. Nevěděl jsem, že je to kompilace, ale líbil se mi obal a 2 LP stálo 8,88 $, což pro mě bylo hodně peněz. Koupil jsem ho v obchoďáku v obchodě jménem ‘’Zares”. Můj první koncert, který jsem zaplatil, byl Ozzy/ Motley Crue a Waysted. Vyšlo mě to na 13 dolarů a nemohl jsem uvěřit, jak skvělá show to byla. To bylo 1983 nebo 1984 Bark at the Moon tour. V roce 1985 jsem ve škole potkal kluka, který mi vyprávěl o undergroundové hudbě, dal mi nějaké kazety a řekl mi o obchodu s deskami, do kterého jsem musel jít. Byl to Eides v Pittsburghu, PA a tehdy tato odysea skutečně začala. Poté jsem narážel na letáky punkových a metalových akcí a začal na ně chodit s několika přáteli. Potkal jsem se s Tedem Williamsem z Dream Death a ten mě pozval na setkání se starším Davem, kteří byli všichni v kapelách. Nakonec jsem se já a moji přátelé rozhodli, že chceme hrát death metal, protože v oblasti Pittsburghu nebyly žádné kapely, které by hrály tento druh hudby. Řekl jsem to Tedovi a on byl natolik “cool”, že mi dal svou basu, abych mohl být basákem v naší nové kapely. Tou kapelou byl NunSlaughter.


Pořád si i po těch všech letech poslechu metalu myslím, že je vždycky hrozně poznat, pokud jej kapela hraje srdcem. Z NUNSLAUGHTER ten pocit pořád mám. Co pro tebe hudba znamená? Je pro relaxem, životním stylem? Jak bys definoval svůj vztah k muzice?

Hudba je pro mě uměleckým uvolněním i katarzí. Vzdělalo mě to v historii a fungování světa. O lidskosti a naší hlouposti s náboženstvím. Je to jako dýchat. Málokdy na to myslím, protože hudba je v mém životě všudypřítomná a bez ní bych zemřel. Neposlouchám jen metalovou hudbu, ale mnoho forem hudby. Pomáhá mi to stát se dobře zaobleným člověkem a muzikantem.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si jej. A víš co? Jdu si „Red Is the Color of Ripping Death“ znovu pustit. A to pořádně nahlas. Těším se, až mi zase budou „ze zadku šlehat plameny“! Přeji vám jen vše dobré a ať se vám daří i v soukromí. NUNSLAUGHTER rules!


Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death (2021):


pondělí 27. září 2021

Recenze/review - LVCIFYRE - The Broken Seal (2021)

LVCIFYRE - The Broken Seal
CD 2021, Dark Descent Records

for english please scroll down

Pach spáleného těla. Říká se, že oheň očišťuje. Něco na tom bude. Podzemí jsem poprvé navštívil před mnoha lety. Stále mě nepřestane překvapovat. Tolik temnoty, tolik zla, tolik špíny. Negace všeho dobrého. Nekonečná tma a utrpení. Okultní obřady, zkažená krev. Nic pro slabé povahy. Na stěnách visí prokletí. Jejich zohavená těla naříkají. Je tohle pravé peklo? Ptám se, když sestupuji pomalu dolů. Ne, tohle je teprve předehra. Opravdové zlo se ukrývá hlouběji. V každém z nás, v našich hlavách a myšlenkách. A také v hudbě londýnských LVCIFYRE.

Ti byli za tmáře a rouhače označeni poprvé již někdy v roce 2007. Od té doby mě každým svým albem přesvědčují o tom, že umí nejen skvěle hrát, ale také vytvořit svojí hudbou neskutečně magický a podmanivý death metal s černo černou atmosférou. Vítejte v pravém pekle. Oltář je připraven!

Obětováno je ve stylu ENTHRONED, AORATOS, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, ARCHGOAT, IMPETIOUS RITUAL, TEITANBLOOD, GRAVE MIASMA, DEATHSPELL OMEGA. Jedná se o promyšlené, velmi dobře složené rouhání, které vám zmrazí krev v žilách. Líbí se mi jednotlivé motivy, hrubý a surový zvuk, i obal, který krásně doplňuje pochmurnou hudbu. Toulám se podsvětím už dlouhou dobu. Nahlížím do jednotlivých kobek a vybírám si pro sebe jen ty nejlepší kousky zkaženého masa. Satan se usmívá a kyne nám svojí rukou. Novinka je pro mě doslova návyková. Připadám si opravdu jako na nějaké starodávné mši, nasávám spálenou kůži. Démoni si nás během poslechu cejchují, vypalují nám na záda tajemné ornamenty. Zlo a nenávist, smutek a nicota. Songy na mě mají až meditativní účinek, stávají se pro mě neklidnou mantrou, šílenstvím. Po zdi stéká špinavá voda, krysy piští strachem. Už dávno vím, že podobné desky jako je "The Broken Seal", se často přehrávají na onom světě, v zemi nekonečných stínů. Další riff, který se mi zadírá do mozku, hluboko pod kůži. Ne, u tohoto alba nedovedu být v klidu. Je pro mě rituálem, tajemnou seancí ve staré kryptě. Temný death metal, který vás spálí pekelným plamenem!

Asphyx says:

The smell of a burnt body. It is said that fire cleanses. There will be something to it. I first visited the underground many years ago. It still stops surprising me. So much darkness, so much evil, so much dirt. Negation of all good. Endless darkness and suffering. Occult ceremonies, rotten blood. Nothing for the faint of heart. A curse hangs on the walls. Their mutilated bodies moan. Is this real hell? I ask as I descend slowly. No, this is just a prelude. The real evil is hidden deeper. In each of us, in our heads and thoughts. And also, in the music of London's LVCIFYRE.

They were first branded as dark and blasphemers sometime in 2007. Since then, they have convinced me with each of their albums that they can not only play great, but also create incredibly magical and captivating death metal with a black-black atmosphere with their music. Welcome to true hell. The altar is ready!

It is sacrificed in the style of ENTHRONED, AORATOS, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, ARCHGOAT, IMPETIOUS RITUAL, TEITANBLOOD, GRAVE MIASMA, DEATHSPELL OMEGA. It is a well-thought-out, very well-composed blasphemy that freezes the blood in your veins. I like the individual motifs, the rough and raw sound, as well as the cover, which beautifully complements the gloomy music. I've been wandering the underworld for a long time. I look into the individual dungeons and choose for myself only the best pieces of spoiled meat. Satan smiles and nods at us. The novelty is literally addictive for me. I really feel like some kind of ancient mass, I suck burnt skin. The demons calibrate us while listening, burning mysterious ornaments on our backs. Evil and hatred, sadness and nothingness. The songs have a meditative effect on me, they become a restless mantra for me, madness. Dirty water runs down the wall, rats screaming in fear. I have known for a long time that similar records like "The Broken Seal" are often played back in the afterlife, in a land of endless shadows. Another riff that hits my brain, deep under my skin. No, I can't rest on this album. It's a ritual for me, a mysterious session in an old crypt. Dark death metal that will burn you with a hellish flame!


01. Gods Await Us
02. Tribe Of Khem
03. Black Beneath The Sun
04. Headless Rite
05. The Broken Seal
06. The Wolf Of The Great Dark
07. The First Archon
08. Blood Of Az
09. Black Mass

T. Kaos - Vocals/Guitars/Bass
Menthor - Drums

neděle 12. září 2021

Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death (2021)

NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death
CD 2021, Hells Headbangers Records



for english please scroll down

Vystoupil ze stínu a v očích měl pekelné plameny. Kývnul na pozdrav a pozval mě na nedaleký hřbitov. Všichni už byli na místě. Přistoupil ke starodávnému kazeťáku a vložil do něj novou kazetu maniaků NUNSLAUGHTER. Stačilo pár prvních tónů a nemrtví lezli z děr. Všichni tančí na hrobech, do rytmu prašivého metalu. Kříže jsou obráceny směrem dolů, svěcená voda se vaří strachem. Peklo o sobě dalo zase jednou vědět. A to pořádně nahlas.

NUNSLAUGHTER patří mezi prokleté, mezi bezvěrce, kteří jedou stále dál jediný pravý metal. Kombinace prašivého death metalu, chladného blacku a ostrého thrashe je jak vystřižená z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Jenom tma, zima a lámající se kosti. Rituál smrti!

"Red Is the Color of Ripping Death" jsem poslouchal ráno, v noci i během dne. A od začátku jsem měl pocit, že mi album doslova koluje v krvi, je mojí součástí. Možná to bude tím, že podobný metal poslouchám také od jeho počátků, možná parádním shnilým zvukem (Noah Buchanan), stylovým obalem, nevím. Motivy skladeb si mě ihned, jako nějaká zvrácená modlitba, naklonily na svoji stranu. Podobná hudba se hrávala na starých okultních seancích, na pohřebišti kousek za městem. Katakomby smrdí sírou a já zvracím oheň! Melodie mají barvu krve, velekněz zvedá nůž. Kdo bude další obětí? Riffy jsou ohlodané na kost, zrůdy z onoho světa mají dneska večírek. Satan tančí se Smrtí a já si říkám, že už jsem dlouho neslyšel tak ortodoxní a poctivý metal. Ne, tohle nejsou žádné, dnes tolik časté pózy, ale uvěřitelný kus shnilého masa, které vám někdo hodí přímo do ksichtu. Řízni věřícího ostrým nožem, aby se konečně probudil. Každá víra je slepá, kromě jediné - old school metalu! A NUNSLAUGHTER jej umí zahrát na výbornou. Uléhám k ránu do své oblíbené rakve a spokojeně se usmívám. Stejně jako Lucifer i všichni démoni. Vystoupil ze stínu a v očích měl pekelné plameny. Kývnul na pozdrav a pozval mě na nedaleký hřbitov. Zrovna hráli "Red Is the Color of Ripping Death". Ryzí, prašivý, mokvající old school metal ze starých hrobek! Peklo!

Asphyx says:

He stepped out of the shadows and had hellish flames in his eyes. He nodded and invited me to a nearby cemetery. Everyone was already there. He approached the ancient cassette player and inserted a new cassette of NUNSLAUGHTER maniacs. The first few tones were enough and the undead climbed out of the holes. Everyone dances on the graves, to the rhythm of dusty metal. The crosses are turned downwards, the holy water boils with fear. Hell made itself known again. And really loud.

NUNSLAUGHTER is one of the cursed, among the infidels, who keep going the only real metal. The combination of dusty death metal, cold black and sharp thrash is as cut from the turn of the eighties and nineties. There is nothing left anywhere, nothing is missing anywhere. Only darkness, cold and breaking bones. Death ritual!

I listened to "Red Is the Color of Ripping Death" in the morning, at night and during the day. And from the beginning, I felt that the album was literally circulating in my blood, it was a part of me. Maybe it will be because I have been listening to similar metal since its beginnings, maybe with a great rotten sound (Noah Buchanan), a stylish cover, I don't know. The motives of the songs immediately turned me to their side, like a perverted prayer. Similar music was played at old occult sessions, in the cemetery just outside the city. The catacombs stink of brimstone and I throw up fire! The melodies are the color of blood, the high priest raises the knife. Who will be the next victim? Riffs are gnawed to the bone, monsters from the other world have a party today. Satan is dancing with Death, and I tell myself that I haven't heard such orthodox and honest metal in a long time. No, these are none, so many common poses today, but a believable piece of rotten meat that someone throws right into your face. Cut the believer with a sharp knife to finally wake up. Every belief is blind, except for one - old school metal! And NUNSLAUGHTER can play it great. I lie down in the morning in my favourite coffin and smile happily. Like Lucifer, all demons. He stepped out of the shadows and had hellish flames in his eyes. He nodded and invited me to a nearby cemetery. They just played "Red Is the Color of Ripping Death". Pure, dusty, soaking old school metal from old tombs! Hell!

1. Murmur
2. Broken and Alone
3. To A Whore
4. Banished
5. Red is the Color of Ripping Death
6. Eat Your Heart
7. Annihilate the Kingdom of God
8. Beware of God
9. Black Cat Hanging
10. Dead in Ten
11. The Devil Will Not Stray
12. The Temptress
13. Casket Lid Creaks
14. Below the Cloven Hoof