Ten druhý - Thomas Tryon
2025 (1974), Fobos
Venku napadly hromady sněhu a jako každý rok silničáři zaspali. O chodnících ani nemluvím, ty se v Plzni vlastně neuklízejí. Máme tu sice věznici plnou silných chlapů, ale ty by asi do mrazu nikdo nevyhnal. A tak kloužeme, padáme, lámeme si nohy, hýbáme si kotníky. Přesto jsem se byl projít. Nikde nikdo. Jenom sníh, stopy hladových zvířat a nekonečný klid. Včera jsem dočetl jednu knihu a když se vrátím, tak chvilku vychládám. Chodit v hlubokém sněhu je těžké. Koneckonců, každý ví, že na prvním místě hierarchie jsou vždy auta, pak cyklisté a pak dlouho nic. Chodci, ano, my chodci jsem skoro jak lovná zvěř. Přemýšlím o tom, kroutím hlavou nad lidskou hloupostí a najednou dostanu chuť na nějakou klasiku, na knížku, kterou jsem si koupil za 99,- Kč ve výprodeji v Knihách Dobrovský. Přihodil jsem ji do košíku, že si ji jednou přečtu.
Už jsme měli kdysi spolu něco do činění. Jenže to je více než třicet let. Jako mladý natěšený student jsem hltal vlastně cokoliv, co se k nám po revoluci dostalo. Měl jsem kamaráda, který sice se mnou studoval jen dva roky, ale to stačilo k tomu, aby úplně změnil můj vkus. Býval jsem uzavřený jen ve svém sci-fi a historických knihách. Otevřel mi oči a nosil mi jen samé dobroty. Ten druhý je příběh o dvou bratrech. Jeden hodný, normální a ten druhý je zosobněním zla. Tak trošku jako Jekyll a Hyde, jen s tím rozdílem, že zde jsou postavy dvě. Navíc dvojčata. To vám je mimochodem zajímavá věc. Mám jedny, i kdy dvojvaječná doma a tak pro mě byla kniha o to děsivější. Opravdu jsem se chvílemi bál. Velmi teplé léto na venkově.
Dětské hry, pohoda, klídek. Tedy až na to, že se postupně začnou stávat podivné věci. Děj samozřejmě graduje, byl jsem zase jednou přilepený ke stránkám a vžil jsem se do knihy natolik, že jsem cítil slunce, i když za oknem bylo mínus deset. Víte, pokud mě knížka chytne, bývám úplně mimo. Prožívám jednotlivé kapitoly a musím uznat, že na mě Ten druhý funguje snad ještě víc, než kdysi. Asi jak už si člověk něco odžil a má sám děti, tak si beru vše víc osobněji. Navíc jsem se asi jako každý z vás setkal i se zlem, se špatnými lidmi. Dokonce jsem měl jednu dobu problém se jich zbavit, rozpoznat je. Pořád jsem naivně věřil v dobro, protože jsem byl tak vychovaný. Jako u každé dobré knihy jsem nad ní dlouho přemýšlel. Těch 320 stránek jsem nedal na jeden zátah, ale nutno také říci, že jsem k tomu napsal pár recenzí a jeden report i s fotkami z koncertu.
Psát o knihách je pro mě stále hrozně zajímavé. Zrovna minulý listopad oslavily naše stránky deset let a psával jsem ještě několik let předtím. Vždy to bylo ale jen o muzice. Postupně jsem si naladil svůj styl a netušil jsem, jestli budou moje příběhy fungovat i o knihách. Zdá se ale, že ano. Nemyslete, jsem za to hrozně vděčný a pokaždé, když potkám někoho divného, což jako asi každý musím třeba v práci, tak je pro mě sepsání knižního tipu nebo recenze takovou soukromou terapií, abych se v současném divném světě nezbláznil. Ne, není to žádný únik, na to jsem již starý, ale je to mojí součástí, stejně jako třeba sport a pití piva. Kdysi dávno někdo napsal, že by vše mělo být v rovnováze. Snažím se to to, i když je jasné, že některé věci zkrátka neovlivníme. Je to podle mě i hlavní myšlenka téhle knížky. Jste dobří a nebo zlí? Kterému bratrovi jste víc podobní?
Kontroloval jsem z okna auto, jestli ještě stojí před domem a na chodníku upadla jedna stará paní. Nemohla se postavit na nohy, už jsem chtěl seběhnout dolů, protože víte co, pomohli jí asi až patnáctý člověk. Zbytek se díval jinam a nebo do telefonu. Bylo mi z toho trošku smutno, ale když jsem pak viděl mladého puberťáka, jak jí pomáhá na nohy, všechno zmizelo. Snad ještě nejsme ztracení. Přeji vám všem, vášnivým čtenářům, jen vše dobré a opatrujte se. Ten druhý si určitě přečtěte, rozhodně stojí za to. Pro mě osobně je to doslova povinnost. Takhle nějak se mají psát horory. Děkuji vím za přízeň a pozornost. Mějte se co nejlépe.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Třináctiletí Niles a Holland jsou nerozlučná dvojčata; jsou na sebe opravdu hodně napojení, ale čtenář si spíš vzpomene na Jekylla a Hydea: zatímco Niles je hodný kluk schopný soucitu s nemocnou maminkou a vlastně i s ostatními, Holland je škodolibý darebák, který vše shazuje a ironizuje. Početná rodina se ve třicátých letech sjíždí do venkovského městečka v Connecticutu na pohřeb tragicky zesnulého otce a Holland všem tetičkám, dalším příbuzným i sousedům škodí, jak se dá – občas v jeho přítomnosti nepřežije nějaké zvíře nebo snad i člověk a očividně se vše, co s ním souvisí, vymyká z rukou. Není ale vyloučeno, že je to vlastně úplně jinak…
Autor mistrovsky buduje atmosféru žhavého léta na poklidném venkově, která však postupně houstne. A je také stále zřejmější, že dětské hry a prázdniny mohou mít k nevinnosti až nekonečně daleko.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
