DEADLY STORM zine

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

úterý 25. listopadu 2025

Recenze/review - SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1 (2025)

SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1

CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Lekneme se a bojíme se takovým tím příjemným způsobem. Trvá to ale jenom chvilku. Maniak s nožem v ruce vyleze z obrazovky k nám do pokoje a rozseká nás na malé kousky. Zůstanou po nás jenom rudé cákance na zdi.

Pamatujete na staré dobré časy špinavých kinosálů, na kazety, džínové vesty plné nášivek? Někdy v této době, přesněji v roce 1987 spatřilo temnotu nové album SEASON OF THE DEAD mých oblíbených NECROPHAGIA. Tahle stejnojmenná zombie smečka volně navazuje na tento styl a dělá to opravdu hodně uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Bubeník Titta Tani v NECROPHAGII hrál a spojil se s dalšími prokletými. Určitě vám něco říkají jména jako John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation) a Giacomo Anselmi (Goblin Legacy). Ano, opravdoví fanoušci starých poctivých hororových filmů a ryzího death metalu jsou zde správně.

Ulicemi vás budou pronásledovat zombie, v koupelně naleznete mrtvolu ve značném stádiu rozkladu. Dávejte pozor na toho maniaka s velkým nožem v ruce. Chlápek ze sousedství má doma již několik let svoji vysušenou mrtvou matku. Těch příběhů je velké množství. Když jsem kdysi podobné filmy sledoval a potom dlouho do noci poslouchal death metal, tak jsem netušil, že se z toho stane prokletí na celý život. A možná ještě dlouho potom, co už zde nebudu. Zakopán několik metrů pod zem, škrábu na víko dřevěné rakve. Znovu zapínám play a užívám si morbidní, chladný a surový zvuk. Do nečisté hry mě uvede sample od George A. Romera z roku 1985, Day of the Dead. Potom jsem již ztracen, potácím se tmou, utíkám před krvelačnými monstry, užívám si doomovou atmosféru, ohlodanou doslova až na kost. Tohle je album pro staré gurmány, kteří se v téhle hudbě pohybují dlouhé roky, kteří dokáží ocenit krvavé šmouhy na duši a podmanivě temnou a chladnou atmosféru. Na jednotlivých motivech je slyšet a vidět, že je napsali mistři ve svém oboru. Jako bych se toulal naprostou tmou. Bez cíle, po zemi, která je dávno zničena lidskou hloupostí. V ulicích loví ti nejhorší z našeho rodu. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko. Děsíte se každého stínu. Za mě osobně jsem s novým albem "Zombie Chronicles Vol.1" spokojen po všech stránkách. Nejen, že mě vrátilo po časové ose zpět, ale hlavně mi způsobilo zástavu srdce a stal jsem se také nemrtvým. SEASON OF THE DEAD odvedli skvělou práci. Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Děsivý hororový death metal, s podmanivě chladnou a temnou atmosférou! Navštíví vás nemrtví ve značném stádiu rozkladu! Mrtvolný opus!

Asphyx says:

I put a new VHS tape into the player. I bought it cheaply at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. We are startled and scared in that pleasant way. But it only lasts a moment. A maniac with a knife in his hand climbs out of the screen into our room and chops us into little pieces. All that remains of us are red splatters on the wall.

Do you remember the good old days of dirty movie theaters, cassettes, and denim vests covered in patches? Sometime around this time, more precisely in 1987, a new album by my favorite band NECROPHAGIA, SEASON OF THE DEAD, saw the light of day. This zombie pack of the same name loosely follows this style and does so in a very believable, genuine, realistic, and authentic way. Drummer Titta Tani played in NECROPHAGIA and joined forces with other cursed ones. Names like John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation), and Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) will surely ring a bell. Yes, true fans of old-school horror movies and pure death metal are in the right place here.

Zombies will chase you through the streets, and you'll find a corpse in an advanced state of decomposition in the bathroom. Watch out for that maniac with a big knife in his hand. The guy from the neighborhood has had his dried-up dead mother at home for several years. There are many such stories. When I used to watch similar movies and then listen to death metal late into the night, I had no idea it would become a lifelong curse. And maybe long after I'm gone. Buried several meters underground, I scratch at the lid of a wooden coffin. I press play again and enjoy the morbid, cold, and raw sound. A sample from George A. Romero's 1985 film Day of the Dead introduces me to this dirty game. Then I'm lost, stumbling through the darkness, running from bloodthirsty monsters, enjoying the doom atmosphere, literally gnawed to the bone. This is an album for old gourmets who have been involved in this music for many years, who can appreciate the bloody smears on the soul and the captivatingly dark and cold atmosphere. You can hear and see in the individual motifs that they were written by masters of their craft. It's as if I were wandering in complete darkness. Aimlessly, across a land long since destroyed by human stupidity. The worst of our kind hunt in the streets. Death is truly very close when you listen to it. You fear every shadow. Personally, I am satisfied with the new album "Zombie Chronicles Vol.1" in every way. Not only did it take me back in time, but it also caused my heart to stop and I became undead. SEASON OF THE DEAD did a great job. I put a new VHS tape into the player. I bought it cheap at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. Terrifying horror death metal with a captivatingly cold and dark atmosphere! The undead in an advanced state of decay will visit you! A corpse-like opus!

Tracklist:

1. Necromancy

2. Then We'll Rise

3. Voodoo Ritual

4. Events Of Flesh

5. Open The Gates

6. The Other Side

7. Burning Moon Sickness

8. Bloodfreak

band:

John McEntee (Incantation) – Vocals

Fiore Stravino (Fulci) – Vocals

Dave Neabore (Dog Eat Dog) – Bass

Chuck Sherwood (Incantation) – Bass

Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) – Guitars

Titta Tani (ex Goblin, ex Necrophagia) – Drums

https://seasonofthedead.bandcamp.com/album/zombie-chronicles-vol-1

https://www.facebook.com/seasonofthedeadband

https://www.instagram.com/seasonofthedeadband/

https://open.spotify.com/artist/3TuxiC1MVVaY9RM3YIbiNM

https://timetokillrecords.com/

https://x.com/timetokillrec

středa 19. listopadu 2025

Recenze/review - GRAVE GHOUL - Gruesome and Macabre (2025)

GRAVE GHOUL - Gruesome and Macabre

CD 2025, Dismal Fate Records

for english please scroll down

Vzpomínám na ty krásné časy, když jsem ještě chodíval na horory do kina. Abych nemusel doma sledovat kazety na VHS, tak jsem pokaždé vzal svoji tehdejší dívku a vydali jsme se kousek za město. Původně to bylo porno kino, ale o víkendech jsme zhlédli všechny klasické filmy. Měli jsme potom strach, aby neslezla vraždící monstra z plátna a nezačala nás pronásledovat ulicemi. Míval jsem vždycky takový divný pocit a lekal se každého stínu. Když jsem potom přišel domů, poslouchal jsem klasický death metal.

Britským GRAVE GHOUL se povedlo oba tyto mé koníčky zkombinovat, opatřit masivním, surovým zvukem, stylovým obalem a donést mi je na víku od rakve. Jedná se přesně o takový ten surový, prašivý masakr v márnici, který máme mi, staří death metaloví psi tolik rádi. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a v naprosté tmě. V těchto momentech vynikne síla této kapely nejvíce.

GRAVE GHOUL mi připomínají zkušené řezníky, kteří se nebojí vyvrhnout i lidská těla. Berme prosím mé příměry s nadhledem. Ten k hororům a death metalu vždycky patřil. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, jak zní, jak se mi postupně dostávají pod kůži i do podvědomí. Připadám si při poslechu jako svázaný v nějaké temné kobce. Každý večer přijde on, ten s tou děsivou maskou. Šeptá mi podivná slova a pokaždé mi vyřízne kus masa z těla. Přesně takhle na mě působí i jednotlivé motivy této nahrávky. Britští gentlemani nejen, že perfektně zvládají své morbidní řemeslo, ale také přidávají něco navíc. Kus sebe samých, svého talentu pro záhrobní věci. Rád se k nahrávce vracím, oprašuji staré filmy, znovu se na ně dívám a i když jsou nedokonalé a filmovým kritikům přijdou jako z nižší kategorie, tak mají něco do sebe. Přesně jako tohle album. Jsou opravdové, uvěřitelné, reálné, autentické. Píšu to často, protože tohle jsou přesně ty věci, které mě na mrtvolné hudbě stále, i tolika letech, stále baví. Neznám nic lepšího, než si jen tak sednout, unavený po běžném dni, nasadit sluchátka a nebo jen tak nechat reproduktory, aby mi zaplnily pokoj krví. "Gruesome and Macabre" ale určitě neocení jen milovníci starých časů, které obejme nostalgie. Troufám si tvrdit, že naživo musí tahle smečka zabíjet. Je to přesně odrůda old schoolu, kterou mám tolik rád. Zde perfektně odvedená, navíc s krvavou touhou ničit. Jste fanoušci AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Potom neváhejte ani chvilku. Víte co? Jdu se podívat na nějakou klasiku od Fulciho a potom znovu zapnu play na svém přehrávači. Mokvající, syrový, krvavý death metalový horor s autentickou atmosférou! Mrtví znovu ožívají!

Asphyx says:

I remember those wonderful times when I used to go to the movies to watch horror films. So that I wouldn't have to watch VHS tapes at home, I would take my girlfriend at the time and we would head out of town. It used to be a porn theater, but on weekends we watched all the classic films. Afterwards, we were afraid that the murderous monsters would climb off the screen and start chasing us through the streets. I always had this strange feeling and was scared of every shadow. When I got home, I listened to classic death metal.

The British band GRAVE GHOUL managed to combine both of my hobbies, provide them with a massive, raw sound, stylish packaging, and deliver them to me on a coffin lid. It's exactly the kind of raw, mangy massacre in a morgue that we old death metal dogs love so much. I recommend listening to it very loudly and in complete darkness. That's when the power of this band shines through the most.

GRAVE GHOUL reminds me of experienced butchers who are not afraid to gut even human bodies. Please take my analogies with a grain of salt. Horror movies and death metal have always gone hand in hand. I like how the songs are written, how they sound, how they gradually get under my skin and into my subconscious. When I listen to them, I feel like I'm tied up in some dark dungeon. Every evening, he comes, the one with the terrifying mask. He whispers strange words to me and each time cuts a piece of flesh from my body. That's exactly how the individual motifs of this recording affect me. Not only do these British gentlemen perfectly master their morbid craft, but they also add something extra. A piece of themselves, their talent for otherworldly things. I like to return to the recording, dust off old movies, watch them again, and even though they are imperfect and film critics consider them to be of a lower category, they have something about them. Just like this album. They are real, believable, realistic, authentic. I write this often because these are exactly the things that I still enjoy about death metal, even after so many years. I know of nothing better than just sitting down, tired after a normal day, putting on my headphones or just letting the speakers fill my room with blood. But "Gruesome and Macabre" will certainly not only be appreciated by lovers of the old days who are embraced by nostalgia. I dare say that this band must kill live. It's exactly the kind of old school I love so much. Perfectly executed here, with a bloody desire to destroy. Are you fans of AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Then don't hesitate for a moment. You know what? I'm going to watch some Fulci classics and then press play on my player again. Oozing, raw, bloody death metal horror with an authentic atmosphere! The dead are coming back to life!

tracklist:

1. The Emptying of the Graves

2. Cathedral of Tombs

3. Entombed Alive

4. Autosarcophagy

5. Dr. Butcher

6. Within the Woods

7. The Spectral Dead

8. Hungry Cadavers

9. Drilled

10. Shambling Eyeless Corpses

11. A Shrine of Bones

band:

Ryan Wills - everything

https://dismalfaterecs.bandcamp.com/album/gruesome-and-macabre

https://www.facebook.com/people/Grave-Ghoul/61550515797655/

https://www.instagram.com/graveghoul_dm/

https://open.spotify.com/artist/6c0VhN4wVxNcFkG4cPToPd

https://youtube.com/channel/UCldl7POY9AdzD6mj0mK7QwQ

pátek 17. října 2025

Recenze/review - CARACH ANGREN - The Cult of Kariba (2025)

CARACH ANGREN - The Cult of Kariba

CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Do očí jsem se ti nikdy nedokázal dívat příliš dlouho. Bylo v nich totiž něco zvráceného, zlého, děsivého. Stačilo, abych tě spatřil, jak stojíš ve stínu a mrazilo mě v zádech. Bál jsem se tvého hlasu, pohybů, pokaždé, když ses vkradla mezi mé noční můry, bolelo mě u srdce i ve vnitřnostech. Připadal jsem si jako otrávený jedem, umíral jsem a znovu se rodil v krutých křečích. Probuzen uprostřed noci jsem potom zažíval ještě horší realitu. Vždycky jsem měl rád hudbu, která je inspirovaná horory. Holandské CARACH ANGREN určitě všichni znáte. Jedná se o symfonickou black metalovou kapelu, která pokaždé, když začne hrát u mě v pokoji, venku začne z černých mraků padat krvavý déšť.

Tentokrát se kapela inspirovala starými básněmi, divadelními hrami. Vystupuje v nich Bílá paní ze Schinveldu a hlavně Kariba, travička a čarodějnice. Pokud máte rádi temný folklór, okultní symboliku a hororově podmanivou atmosféru, potom jste zde správně. Pohodlně se usaďte, zhasněte všechna světla a nechte se obejmout krvavou tmou.

Symfonický black metal není zrovna styl, který by příliš často hrál v mém přehrávači, jenže CARACH ANGREN se mi dostali do hlavy. Novinka má v sobě cosi magického, záhadného, tajemného. Možná to jsou témata textů, ostrý a dobře čitelný zvuk, možná je to i motiv na obalu (takhle nějak si Karibu opravdu představuji). Nevím, poslouchám hudbu hlavně srdcem a tady si připadám jako chycený do sítí. Líbí se mi rukopis kapely, jednotlivé nápady, skvěle zpracované vokály, grafika, ale hlavně - nové EP mě opravdu baví poslouchat. Rád se k němu vracím hlavně ve chvílích, když je venku ještě tma a přízraky se toulají ulicemi. Ne, najednou nejdu jako každý den ráno do práce, ale v hlavě se mi odehrávají starodávné příběhy, užívám si atmosféru a když potkám nějaký přízrak, tak moc dobře vím, odkud přichází. Líbí se mi i určitý neklid, černá energie, chcete-li, které je na novince opět velké množství. "The Cult of Kariba" je volným pokračováním věcí minulých, ale také nahrávkou, která drásá zevnitř. Je samozřejmě nutné, abyste měli bohatou fantazii a náležitě morbidní vkus. Tohle je hudba pro všechny, kteří dokáží rozeznat tisíce odstínů tmavých barev. Ano, CARACH ANGREN jsou jako temní prokletí malíři, kteří pomocí své hudby nanášejí na celkový obraz pestrou paletu depresivních a nihilistických nálad. Připadám si jako na návštěvě dávno zapomenutého archívu, ve kterém pátrám po starých děsivých činech. Nálada je velmi pochmurná, napínavá a strašidelná. Hlavní pro mě ale je, že kapele věřím každý tón, notu, úder bicích i pasáže upletené ze smyčců. Monumentální, mocné a děsivé symfonické black metalové dílo! Kariba stojí ve stínu a dívá se i na vás!

Asphyx says:

I could never look into your eyes for too long. There was something twisted, evil, terrifying in them. Just seeing you standing in the shadows was enough to send a chill down my spine. I was afraid of your voice, your movements, every time you crept into my nightmares, my heart and guts ached. I felt like I was poisoned, dying and being reborn in cruel convulsions. Waking up in the middle of the night, I experienced an even worse reality. I've always liked music inspired by horror movies. I'm sure you all know the Dutch band CARACH ANGREN. They are a symphonic black metal band, and every time they start playing in my room, bloody rain begins to fall from the black clouds outside.

This time, the band was inspired by old poems and plays. They feature the White Lady of Schinveld and, most notably, Kariba, a poisoner and witch. If you like dark folklore, occult symbolism, and a captivating horror atmosphere, then you've come to the right place. Sit back, turn off all the lights, and let yourself be enveloped by bloody darkness.

Symphonic black metal isn't exactly a style that plays very often on my player, but CARACH ANGREN got into my head. There's something magical, mysterious, and enigmatic about their new album. Maybe it's the themes of the lyrics, the sharp and clear sound, or maybe it's the cover art (this is how I imagine Karibu). I don't know, I listen to music mainly with my heart, and here I feel like I'm caught in a web. I like the band's style, the individual ideas, the superbly crafted vocals, the graphics, but most of all, I really enjoy listening to the new EP. I like to come back to it, especially when it's still dark outside and ghosts are roaming the streets. No, I'm not suddenly going to work every morning like everyone else, but ancient stories are playing out in my head, I'm enjoying the atmosphere, and when I meet a ghost, I know very well where it comes from. I also like a certain restlessness, black energy, if you will, which is again abundant on the new album. "The Cult of Kariba" is a loose continuation of things past, but also a recording that tears you apart from the inside. Of course, you need to have a rich imagination and appropriately morbid taste. This is music for anyone who can discern thousands of shades of dark colors. Yes, CARACH ANGREN are like dark, cursed painters who use their music to apply a colorful palette of depressive and nihilistic moods to the overall picture. I feel like I'm visiting a long-forgotten archive, searching for old, terrifying deeds. The mood is very gloomy, suspenseful, and scary. But the main thing for me is that I believe every tone, note, drum beat, and string passage of the band. A monumental, powerful, and terrifying symphonic black metal work! Kariba stands in the shadows and watches you too!

Tracklist:

1. A Malevolent Force Stirs (1:16)

2. Draw Blood (5:18)

3. The Resurrection of Kariba (4:45)

4. Ik Kom Uit Het Graf (4:51)

5. Venomous 1666 (4:37)

Production Credits:

Main compositions by Ardek.

Pre-production, orchestral arrangements and keyboards by Ardek.

Vocals by Seregor, recorded at Tidal Wave Studio, Germany.

Backing vocals by Ardek.

Drums performed by Gabe Seeber, recorded at Mayhemeness Recording Studio.

Bass guitar, drums written by Ardek.

Guitars tracks 2,3 written by Seregor.

Guitars tracks 4,5 written by Ardek.

Lyrics tracks 1, 2, 5 by Ardek.

Lyrics track 3 by Ardek & Seregor.

Lyrics track 4 by Seregor.

All guitars and bass guitar performed and recorded by Patrick Damiani at Tidal Wave Studio, Germany.

Mixed & Mastered by Patrick Damiani at Tidal Wave Studio, Germany.

Vinyl Mastered by Robert Schmidt, 24-96 Mastering, Germany.

Guest Musicians:

Solo violin tracks 2, 5 performed and recorded by Nikos Mavridis.

Voice overs done by Tim Wells.

Wolf howl track 3 by Frodo Wijers.

Lyrics proofreading done by Sylvy Notermans.

https://carachangren.bandcamp.com/album/the-cult-of-kariba

http://www.carach-angren.nl/

http://www.facebook.com/pages/Carach-Angren/289371466833

https://www.instagram.com/carachangrenofficial

https://open.spotify.com/artist/7sJC2WkTzn7gqUhVfP9sOm

https://www.youtube.com/user/carachangrennl/feed

http://twitter.com/carachangren

https://www.season-of-mist.com/

https://x.com/seasonofmist

čtvrtek 9. října 2025

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Never Ending Night Of Terror (2025)

HEADS FOR THE DEAD - Never Ending Night Of Terror

CD 2025, Pulverised Records

for english please scroll down

Duchové minulosti. Vrátili se. Vylezli ze starých klasických hororů. Sestoupili z obrazovky a stali se skutečnými. Díky hudbě maniaků HEADS FOR THE DEAD. Mrtví, co znovu ožívají. Démoni nicoty. Jakoby mě u každého nového alba obejmula temnota. Padám do hlubiny, děsím se stínů a užívám si death metal ostrý jako břitva. Pánové jsou zpět, aby nás opět vzali na výlet bez konce. Do světa, kde se na nějakou tu krev a špínu nehledí.

Novinka je volně inspirovaná slasherovými filmy jako „Videodrome“ od Davida Cronenberga, „Repulsion“ od Romana Polanského, původní „Friday the 13th“, „The Beyond“ a „Re-Animator“ od Stuarta Gordona, „Motel Hell“, „City Of The Dead“. Vstávám velmi brzy a cestou do práce chodím ulicemi, které nejsou příliš bezpečné. Když jsem poslouchal tohle album, tak jsem se neustále ohlížel za sebe. Nestojí někdo ve stínu? A nemá v ruce ostrý nůž?

Hudbu napsal mistr Jonny Pettersson, volně inspirován soundtracky k těm nejděsivějším filmům (včetně klasiky NECROPHAGIA). O texty se postaral Ralf Hauber a motiv na obalu namaloval Solo Macello (PENTAGRAM, ZAKK SABBATH, BAND OF SPICE atd.). Zkrátka a dobře, opět se tu sešlí muzikanti a umělci, kteří k smrti milují horory a navíc mají talent napsat skladby, které se mi dostaly velmi hluboko pod kůži. Při každém společném obřadu jsem cítil ve vnitřnostech takový divný tlak. Jakoby ve mě něco hlodalo, postupně mě ovládalo, dostávalo se mi do mozku a já se postupně stával divokým monstrem. Určitě to znáte. Takové ty momenty, kdy víte, že tady se hraje hudba přesně pro vás. Je hodně znát, že za tímto albem stojí lidé, kteří hrají srdcem. Mám to takhle nejraději. Songy mají podmanivě strašidelnou atmosféru, nálady jsou velmi pochmurné a smrt je při poslechu velmi blízko. "Never Ending Night Of Terror" je přesně tím druhem nahrávky, která ve mě probouzí temné myšlenky. Stávám se morbidním básníkem, chodím ulicemi a představuji si, že za každým rohem stojí narušený jedinec. Death metal má mnoho podob a HEADS FOR THE DEAD i letos přispívají do tohoto stylu nejen skvěle odvedeným řemeslem, ale i něčím navíc. Kusem sebe samých. Schválně, máte doma nějaké staré VHS kazety? Tak se zavřete do sklepa, zhasněte všechna světla a až filmy dokoukáte, pusťte si tohle album. Uvidíte, že potom vynikne jeho síla v krvavě rudých odstínech. Za mě, starého psa, nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Má v sobě totiž poctivou, upřímnou, pradávnou, opravdovou a autentickou sílu. Jen si dejte pozor, někdo vás určitě sleduje. Duchové minulosti. Vrátili se. Vylezli ze starých klasických hororů. Slezli z obrazovky a stali se skutečnými. Krvavý, tajemný, temný a děsivý death metalový horor! Záblesk ostrého nože ve stínu!

Asphyx says:

Ghosts of the past. They're back. They've crawled out of old classic horror movies. They've stepped off the screen and become real. Thanks to the music of the maniacs HEADS FOR THE DEAD. The dead coming back to life. Demons of nothingness. It's as if darkness embraces me with every new album. I fall into the depths, fear the shadows, and enjoy razor-sharp death metal. The gentlemen are back to take us on another endless journey. To a world where blood and gore are no big deal.

The new album is loosely inspired by slasher films such as David Cronenberg's Videodrome, Roman Polanski's Repulsion, the original Friday the 13th, Stuart Gordon's The Beyond and Re-Animator, Motel Hell, and City Of The Dead. I get up very early and walk through streets that are not very safe on my way to work. When I listened to this album, I kept looking over my shoulder. Is someone standing in the shadows? Do they have a sharp knife in their hand?

The music was written by Jonny Pettersson, loosely inspired by the soundtracks of the scariest movies (including the classic NECROPHAGIA). The lyrics were written by Ralf Hauber and the cover art was painted by Solo Macello (PENTAGRAM, ZAKK SABBATH, BAND OF SPICE, etc.). In short, once again, musicians and artists who love horror movies to death and also have the talent to write songs that got under my skin very deeply have come together. During each joint ceremony, I felt a strange pressure in my gut. It was as if something was gnawing at me, gradually taking control of me, getting into my brain, and I was slowly turning into a wild monster. I'm sure you know what I mean. Those moments when you know that the music being played is meant just for you. It's very clear that the people behind this album play with their hearts. That's how I like it best. The songs have a captivatingly eerie atmosphere, the moods are very gloomy, and death feels very close when you listen to them. "Never Ending Night Of Terror" is exactly the kind of recording that awakens dark thoughts in me. I become a morbid poet, walking the streets and imagining that there is a disturbed individual standing around every corner. Death metal takes many forms, and HEADS FOR THE DEAD contribute to this style again this year, not only with their superb craftsmanship, but also with something extra. A piece of themselves. Come on, do you have any old VHS tapes at home? Then lock yourself in the basement, turn off all the lights, and when you've finished watching the movies, play this album. You'll see that its power will then stand out in bloody red hues. As an old dog myself, I can't help but recommend this new release. It has an honest, sincere, ancient, real, and authentic power. Just be careful, someone is definitely watching you. The ghosts of the past. They're back. They've crawled out of old classic horror movies. They've climbed off the screen and become real. A bloody, mysterious, dark, and terrifying death metal horror! A flash of a sharp knife in the shadows!

about HEADS FOR THE DEAD on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - In The Absence Of Faith (2023)

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - The Great Conjuration (2022)

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Slash 'n' Roll (2021)

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Into The Red (2020)

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Serpent's Curse (2018)

Interview - HEADS FOR THE DEAD - When there is no more room in hell - The dead will walk the earth.

Rozhovor - HEADS FOR THE DEAD - Když už v pekle nebude místo - mrtví budou chodit po zemi.

TRACKLIST

01. The Vastness Of Time

02. Death Mask

03. Phantasmagoria

04. In Disgust We Trust

05. Never Ending Night Of Terror

06. Give Me Life

07. The Harvester

08. The Shape Of Light Bleeds Black

09. To The Very Last

10. Witchkrieg (Goblin Tribute)

LINE-UP

Jonny Pettersson - Guitars, Bass, Keyboards, Effects

Ralf Hauber - Vocals, Lyrics

Matt Moliti - Guitars

Evan Daniele - Drums

https://pulverised.bandcamp.com/album/never-ending-night-of-terror

https://headsforthedead.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/headsforthedead/

https://www.instagram.com/headsforthedead/

https://open.spotify.com/artist/4e074604GveQ2c2BWbuVxL

https://www.pulverised.net/

https://x.com/pulverisedrecs

pátek 12. září 2025

KNIŽNÍ TIPY - Kill Creek - Scott Thomas (2021)

Kill Creek - Scott Thomas

2021, Fobos

Jsem skeptik. Když mi někdo vypráví o nadpřirozených jevech, o příšerách z hlubin, když mi někdo říká o mimozemských civilizacích, tak se většinou jen usmívám. Ty bláhový, mumlám si pod vousy a protože je moje mysl poznamenána celoživotní prací v technických oborech, tak se ptám - máš všechno ověřeno, spočítáno, změřeno? Fyzika funguje ve všech oblastech, tu neokecáš, směju se lidem, co věří na ilumináty. Jsou ale chvíle, kdy jsem ochoten připustit existenci něčeho zlého. Věřím třeba na to, že když se někde stane něco násilného, tak se to otiskne do místa, zůstane to tam, nasáklé pod povrchem. Mívám zkrátka v takových chvílích a situacích divný pocit. Možná si to jen sugeruji, ale není mi dobře v domě, kde někdo někoho zavraždil. Znám pár kolegů, co si potrpí na opuštěné nemocnice, na staré blázince, na jatka, na tajemno, špínu a tiché výkřiky do tmy. Párkrát jsem tam byl. Nebál jsem se, ale stejně. Bylo mi divně. Nelíbilo se mi tam.

Brouzdal jsem jen tak na internetu a říkal jsem si, že bych rád zkusil nějaký ten horor. Končily zrovna prázdniny, já dočetl další z mnoha detektivek a thrillerů a chtělo to oddych. Změnit malinko styl, kousek něčeho odlišného. Můj zrak dopadl na Kill Creek, knihu tak trošku ukrytou v jednom nejmenovaném internetovém obchodě. Staré domy, s vrzajícími schody, s temnotou ve sklepě a pohnutou historií zase tolik nemusím. Už jsme na podobných místech spal a na rovinu - byl jsem jak dřevo, jako špalek a nevzbudili mě žádní duchové, ani příšery. Nemívám noční můry, to už se mi spíš zdá o sexy ženách, co potkám na ulici, ale chtěl jsem zkusit nějakého pro mě nového autora. O Scottu Thomasovi všichni mluvili v superlativech. Nemýlili se, knížka mě ihned zaujala a vtáhla do sebe. Výhodou bylo, že jsem začal číst poměrně pozdě v noci, když rodina spala a stíny byly dávno pěkně dlouhé.

Mám bujnou fantazii, záleží vždy jen na autorovi, jestli mě přesvědčí. Kill Creek je vlastně z určitého pohledu takový obyčejný příběh, horor z opuštěného domu, ve kterém hodně straší. Vlastně, je a není. Je napsaný jinak, v mnohém překvapivý a i když je knížka opravdu dlouhá (472 stran), nenechte se odradit trošku rozvláčnějším úvodem. Ono se potom všechno rozjede. Trpělivost přátelé. Já vím, doba je rychlá a přeje kratším výtiskům. Osobně mi to ale vůbec nevadilo. Užíval jsem si postupné budování atmosféry, přesně takhle to mám nejraději. Jsem rád pomalu navnaděn, líbí se mi, když můžu přemýšlet, co asi bude dál, kam nás autor zavede. Zítra začíná všem škola a když jsem si byl venku na rybníku zaplavat, tak jsem skoro nikoho nepotkal. Hodně jsem přemýšlel, čistil si hlavu od běžných povinností a voda už byla studená. Usedl jsem po obědě do svého křesla, které už je značně rozvrzané. Pořád mi říkají, že už bych měl mít nové, jenže já nerad měním věci, co mám rád. Jen tady se dovedu krásně uvelebit, jen zde se cítím dobře a bezpečně. Nasadím sluchátka a čtu si několik hodin v kuse.

Je to paráda. Děj hezky odsýpá, říkám si po dvě stě stránkách. Partička hororových autorů ve starém domě, ve kterém straší. Halloween a podivná Entita, kterou svojí přítomností probudí. Ve zdech je ukryt hrůza. Hergot mě to baví, říkám ženě, když si dáváme v podvečer kafe. Vyprávím, naznačuji, diskutujeme o strašidelných staveních. O tom, jak jsme byli malí a jezdili jsme k babičkám ne ves. Jak jejich baráky vrzaly, jak jsme se báli dojít pro něco do sklepa, jak jsme občas zahlédli za oknem rozšklebené obličeje. Báli jsme se stínů a čekali na světlo, až se konečně budeme moci dojít vyčůrat. Ve městech, ve kterých jsme oba vyrůstali, máte pocit, že nikdy nejste sami. Ona to není pravda, zákonitě je v ulicích také zlo, ale na samotách nebo na horách to bývá úplně jiné. Nevěříte? Tak si zkuste přenocovat vysoko v kopcích. Sami. Jen ve spacáku. Ráno z vás budou úplně jiní lidé. A to jediný, koho potkáte, tak bude zvědavá liška. V domech plných vzpomínek je to jiné. Něco málo o tom vím.

V hororech si opravdu hodně vybírám. Ale udělal jsem moc dobře, že jsem si Kill Creek přečetl. Netřásl jsem se strachy, ale byl jsem napnutý, těšil jsem se na každou další kapitolu. Přemýšlel jsem. Pro mě jsou tohle velmi důležité věci. Člověk pořád jen chodí do práce, řeší problémy běžného dne. Funguje. Ale potřebuje někdy také vypnout, udělat si chvilku pro sebe. Rád cestuji, sportuji, zajímám se o spoustu věcí. Knihy jsou ale srdcovka, jsem moc rád, že mě k nim rodiče kdysi dávno přivedli. Zavřený ve své ulitě, jen já a slova na papíře. Příběh, ze kterého mrazí, napínavý a zajímavý, tak bych Kill Creek definoval asi nejlépe. Pokud chcete také zkusit něco z tohoto stylu, neváhejte, je to velmi dobrá kniha. Snad vám udělá také radost. Jen si dávejte pozor, kdo číhá ve stínu a ve sklepě si dávejte bacha. Děkuji moc za pozornost, užívejte života a ať vaše kroky provází síla. Mějte se co nejlépe.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kdesi na kansaském venkově, na konci temné cesty vedoucí zbytky otevřené prérie, stojí téměř zapomenutý dům sester Finchových. Celé roky zel prázdnotou, zcela opuštěný, zarostlý plevelem a vysokou trávou. Jeho dveře se mají poprvé za několik desítek let znovu otevřít. Avšak za nimi, skryté v neprostupných stínech, cosi vyčkává a touží se setkat s nově příchozími

Když úspěšného autora hororových románů Sama McGarvera pozvou, aby strávil Halloween v jednom z nejslavnějších strašidelných domů v zemi, zdráhavě souhlasí. Alespoň nebude sám: společnost mu budou dělat tři další mistři děsu, spisovatelé, kteří mají stejně jako on zásadní podíl na podobě současného hororu. Entita, kterou v domě nevědomky probudí, je však následuje do jejich domovů, trýzní je a dotyčným hrozí, že se stanou součástí krvavého odkazu Kill Creeku.

https://www.databazeknih.cz/knihy/kill-creek-458863

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/kill-creek-295467160

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 6. června 2025

KNIŽNÍ TIPY - Hotel času - Emilly Ross (2024)

Hotel času - Emilly Ross
2024, Fobos

Vstal jsem a bylo mi nějak divně. Jakoby těžko. Měl jsem zvláštní sny, nad kterými jsem přemýšlel ještě dlouho potom, co už jsem byl dávno v práci. Nějak mě všechno kolem štvalo. Neustále blábolící a nadávající kolegové v práci, lidé v tramvaji i ten nešťastník co se před chvílí oběsil na okapu kousek od našeho domu. Zavřeli kvůli němu kus ulice a musel jsem jít o několik desítek metrů kolem. To se nemohl podříznout doma? Zaslechl jsem na zastávce. Nekomentoval jsem, měl jsem splín a nevěděl jsem proč. Záměrně se vyhýbám toxickým lidem, zprávám i sociálním sítím. Všechny je mám, ale nebaví mě. Je tam jenom jed. Navíc je zataženo a zmoknul jsem. Na obědě se ihned začne, už u polívky, nadávat na politiku, sport a hlavně manželky. Zavřu se do své ulity, s hudbou co je ostrá a temná a co ji mám rád. Chce se mi zmizet. Někam daleko, klidně do nějakého starého hotelu a zastavit v něm čas. Cestou z práce jdu kolem Levných knih. Zalezu dovnitř a poprvé se usměju. Držím v ruce svoje první setkání s Emilly Ross a těším se domů, až si tenhle úlovek rozbalím.

Ihned to udělám, než přijdou všichni domů. Otevřu okno, nechám dovnitř vlézt dětský smích z nedaleké školy. Uvelebím se, připravím vodu, abych pak necoural a začtu se. Přede mnou se začne odehrávat horor plný duchů a přízraků. Je to velmi tajemné, děsivé, strašidelné. Zkrátka horor, jak má být. Nika má narozeniny a chce si je pořádně užít. Podle svých představ. A do mě byl ihned zaseknut dráp. Byl jsem najednou daleko od špatné nálady, od nevyspání, od hloupých kolegů, od válek, od politiky. Seděl jsem tu jenom já a knížka, oba spojeni v jeden celek. Možná jsem ke svému okolí někdy až moc vnímavý, nedokážu z hlavy vyhnat zátarasy kolem mrtvého těla ranního sebevraha. Viděl jsem jenom nohy, které nestačili přikrýt. Přesto jsem tenhle obraz nemohl vyhnat z hlavy. Co ho k tomu dohnalo? Proč, podle zpráv to byl poměrně mladý chlap. Jen o pár let starší než já. Možná jen neměl nikoho, komu by se mohl svěřit. Přemýšlím nad tím, když mě začnou bolet oči. Vůbec si nevšimnu, že celá rodina přišla ze škol i z práce. Automaticky sním večeři, ale nějak nevím, co jsem jedl. Jsem ve svém podivném světě, v jiné dimenzi. Přemýšlím, kam se bude děj dále ubírat.

Mám to takhle vlastně až posledních pár let. Možná od covidu. Zkouším nové autory, objevuji. Nechci zakrnět. Je to stejné jako s muzikou. Proto mám svoje stránky. Asi by mě nebavilo poslouchat stále dokola jen to samé. Třeba třicet let, jak to někteří mí vrstevníci dělají. Hudba i knížky se přeci jen vyvíjejí, každý má jiný způsob, jakým se vyjádří. Odlišný zvuk, melodii, stejně jako příběhy, jako psaní. Tentokrát se mi ve vnitřnostech rozlil takový ten krásný teplý pocit, že jsem udělal dobře. Rozhodně to nejsou vyhozené peníze. Naopak, knížku si fakt užívám. Dělávám to pokaždé tak, že si dělám poznámky do telefonu, stejně jako u recenzí. Potom mě chytne slina a vše napíšu. A svoje zápisky k tomu samozřejmě využiju. Navíc je hotel v mém oblíbeném Polsku. Znáte to, přijede sem sedm přátel, všichni nadšení a nabuzení na oslavu. Jako za starých časů, rádi se všichni vidíme. Jenže se začnou dít hrozné věci. Pamatujte na to.

Knižními tipy jsem si trošku naběhl, ale já mám pořád rád výzvy. Psát totiž o knihách je troufalé. Nejsem kritik, opakuji to spoustu let stále dokola. Stejně jako u hudby jsem jen obyčejným fanouškem, co má rád čtení a hudbu. Něco uvnitř mě mě nutí se vyjádřit, popustit uzdu své fantazii. Nikdy bych nevěřil, že i já obyčejný fotr z Plzně, budu mít tolik fanoušků. Dělá mi to samozřejmě moc dobře, ale faktem je, že je to neskutečná jízda. Psaní je řehole, vážím si každého, kdo to umí. Musíte mít řád, nápady, samozřejmě se opakujete, tomu se nevyhne nikdo. Přesto, když před sebou vidím prázdnou stránku a pročítám si svoje poznámky, tak mě šimrá v žaludku. Potom to ze mě vyleze, prsty mi kmitají po klávesnici a snažím se nějak pochytat všechny myšlenky, jak na mě kniha/hudba působí. A Hotel času mě v podstatě nenechal vydechnout. Je to fakt jízda na horské dráze. Od začátku do konce. Je to stylovka přesně podle mého gusta.

Možná si říkáte. Jak to asi dopadne? No, špatně, je to horor. Přesto, nebo právě proto, si po téhle knize připadám takový očištěný. Ten splín a špatná nálada, které nemívám příliš často, jsou pryč. Uff. zase jednou čtení přebilo vše ostatní. Je dobré mít svůj kout, svoje místo, kde si srovnáte myšlenky. Mě hodně pomáhá příroda. Dlouhé procházky lesem s mojí milou. A knihy. Neznám nic lepšího, než přijít z lesa domů, sednout si do křesla a nejdřív přičichnout k papíru. Zatím ještě nejsem chycený e-knihami. Možná mě to nemine, místo v knihovně rapidně ubývá, ale zatím ne, zatím miluju ten rituál rozbalování. Těšení se. Napětí. Asi to máte stejně. Hotel času byl pro mě knihou, která přišla ve správné chvíli. Na podobný horor jsem měl už dlouho chuť a moje očekávání bylo naplno ukojeno. Tohle je tip pro všechny fanoušky klasického hororu. Nechte si chutnat. Děkuji za pozornost i za přízeň. Mějte se co nejlépe.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Každý z její party si oslavu čtvrtstoletí uspořádal podle vlastních představ, tak proč by si Nika neužila svůj narozeninový den také přesně podle svého gusta? Fanynka hororů a strašidelných míst uspořádá výlet do jedné z nejděsivějších destinací Evropy a pozve tam i všech svých sedm nejlepších kamarádů. Pár nocí ve starém hotelu se jeví jako originální oslava, dokud se ovšem nezačnou dít podivné věci. Tenhle pokoj už přece procházeli. Nevypadá tentokrát nějak jinak? Jako by ho právě někdo uklidil a připravil pro nové hosty. Komu patří ty šouravé kroky z vedlejšího pokoje? Určitě ne nikomu z jejich party. Podivné události se nabalují jedna na druhou a mezi mlad roste napětí a strach. Čas jako by hrál podle svých vlastních pravidel. Nic není takové, jak se na první pohled zdá… Co mělo být pohřbeno hluboko v historii hotelu, náhle vyplouvá na povrch a minulost se stává přítomností. „Niko! Říkala jsi, že je to bezpečný, že se není čeho bát! A přitom tady všichni chcípneme!“ vzlykal Roman a skláněl se nad zakrvácenou mrtvolou svého kamaráda.

https://www.databazeknih.cz/knihy/hotel-casu-552714

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/hotel-casu-710431055

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 16. května 2025

KNIŽNÍ TIPY - Očistec - Lee Mountford (2024)

Očistec - Lee Mountford

2024, Fobos

Pokaždé, když jdu okolo, tak si na to vzpomenu. Dům, ve kterém se narodil můj otec, patřil původně Němcům. Po válce jej dostali děda s babičkou, ale museli se vzít. Bylo u něj malé pole, louka a několik stavení. V jednom se mačkalo sklo a v druhém byly chlévy. Jako malý jsem to tam miloval. Ale také jsem se bál. Strávil jsem v té vile několik prvních let svého života. Jednou z prvních vzpomínek je pro mě zima, neskutečná vlezlá zima, kdy jsem se bál vylézt z obrovské péřové deky. Aby mě nekousla příšera, co určitě spí pod postelí, abych neumrzl na chodbě, protože v horních patrech se netopilo. Největší strach jsem měl ale z té staré paní, co jsem ji občas potkával na schodech. Jako dítě jsem nechápal, kdo to je. Tak nějak divně se usmívala a něco šeptala. Nerozuměl jsem jí. Mluvila jinou řečí. Řekl jsem to mámě, ale ta mě vždycky jen vzala do náruče a usmívala se. Ty můj malý chytrolíne, ty máš ale fantazii.

Jenže ona tam byla. Někdy stávala u mé postele. Jindy dole ve sklepě, když mě poslali pro brambory. Bylo úplně jedno, jestli byla noc nebo den. Možná mě mělo trknout, že pokaždé na sobě měla dlouhou noční košili. Zůstala navždy v mých snech i představách, ve vzpomínkách. Vzpomněl jsem si na ní zase po letech, když jsem nedávno dočetl knihu Očistec od Lee Mountforda. Moc jsem jeho knihy neznal, narazil jsem na ně víceméně náhodou a protože jsem měl chuť na nějaký klasický duchařský horor, vložil jsem jej do košíku v internetovém obchodě Knihy Dobrovský. Schválně jsem si nechal přečtení na chalupu. Ještě předtím jsem mámě znovu řekl, že jsem kdysi dávno, jako malé dítě, viděl starou dámu v baráku kousek od chalupy. Šli jsem zrovna kolem a dozvěděl jsem se, že si jako mladá holka, co měla čistě náhodou synka a ocitla se na několik let v horách, bála přízraků také. Přede mnou musela zachovávat dekórum, abych se nebál, ale sama, když chodila s kočárkem po lesích, tak se občas pěkně vyděsila.

Ani jeden na duchy nevěříme, jsme spíš realisté, pragmatici. Jenže ono, když si zalezete na půdu, když fouká vítr, když je vám zima a v kamnech je meluzína, tak představa, že budete spát v domě plném přízraků, duchů a dalších bytostí, není zase tolik neuvěřitelná. Záleží samozřejmě na vaší fantazii. Mimochodem, když jsme po letech, co babička odešla do Karviné za tetou a děda už byl dávno mrtvý, vyklízeli staré věci, našel jsem jednu fotku. Měla na sobě samé německé nápisy a byla na ní stará paní, co se usmívala úplně stejně jako můj vlastní duch z dětství. Zatrnulo mi, přeběhl mráz po zádech a zašel jsem na úřad, jestli nemají v archívu nějaké spisy a dokumenty. Měli. Nebylo to nic pěkného, po válce se zde dělo spousta hnusných věcí. Každopádně, byla to fakt ona. Tím se mi knížka i celý děj, který je mimochodem fakt dobře napsaný, spojili v jedno a stala se pro mě zcela osobní záležitostí.

Bojíte se rádi? Máte rádi takové to chvění ve vnitřnostech, když hltáte každou novou stránku? Tak přesně to se mi stalo i s Očistcem. Začal jsem sice, jak je mým dobrým zvykem, třetím dílem, ale věřte tomu, že si všechno dokoupím. Chytl mě styl psaní autora, připomíná mi malého kluka, který v nás, osobách mužského pohlaví, zůstává celý život. Nebo by aspoň měl. Je to čtivé, je zde spousta takové té temné hrůzy. Je to napínavé. Jsem spokojen. Jen tedy, bývalý dům mého otce je dávno po rekonstrukci a patří někomu zcela jinému. Já ho měl ale při čtení téhle knihy pořád v hlavě jako starou vilu se skřípajícími okenicemi. Se spoustou temných koutů, ve kterých jste nevěděli, co se v nich ukrývá. Proč byla někdy všechna zvířata neklidná? Proč vyl pes na měsíc? Byl jsem při čtení opravdu mimo. Ale to je u mě a u knih které mě baví, zcela normální. Pochopí to každý nadšený čtenář.

Mimochodem, o exorcismu jsem se kdysi dávno bavil i s knězem ze Smržovky, kterého jsem mohl považovat za svého přítele. Byla to zajímavá diskuze. I když jsem opravdu obyčejný materialista, technik a realista, tak věřím tomu, že existují věci mezi nebem a zemí, které ještě dlouho nedokážeme pochopit. Ta paní z mého dětství, co mě chodila strašit, mohla být klidně jen výplodem dětské představivosti. Vždycky jsem si v hlavě přehrával různé příběhy a třeba jsem viděl někde někdy její fotku. Nebo ne? Netuším. Mohu dodat snad jenom, že Očistec rozhodně stojí za pozornost. Pro fanoušky poctivých hororů určitě. Děkuji za pozornost a dávejte pozor na přízraky. Raději, pro jistotu, se vždycky pokřižujte.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Duše lapené v domě trpí. Po děsivém sledu událostí, které se odehrály v domě Perronových a které vyvrcholily smrtí jedné z majitelek, byl do domu povolán tým specialistů na paranormální jevy, aby nezpochybnitelně dokázal, že v domě skutečně straší. Přeživší majitelka se pokouší přesvědčit církev, aby v domě provedla exorcismus. Je to jediný způsob, jak osvobodit duše mrtvých, které jsou uvnitř jako v očistci, odsouzené k věčnému utrpení.

Církev ale nejprve vyžaduje důkazy.

Výzkumný tým brzy zjistí, že nechvalně známý dům a to, čím ve skutečnosti je, přesahuje jejich schopnosti. V ohrožení nejsou jen jejich životy, ale i osud celého světa. Dokážou přežít, nebo je čeká stejný osud jako ony nebohé duše lapené v domě? Jak dopadne příběh domu Perronových? A jaké další hrůzy číhají v jeho stínu?

https://www.databazeknih.cz/knihy/ocistec-535947

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/ocistec-619381167

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook: