DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemhorror. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemhorror. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 6. února 2026

KNIŽNÍ TIPY - Co skrývám před světem - J. D. Barker (2025)


Co skrývám před světem - J. D. Barker
2025, Kniha Zlín

Nějak se zase kolem mě všechno mlelo a hlavou mi lítaly myšlenky jako zběsilé. V podobných případech, asi jako každý, hledám nějaký kout, kde bych se ukryl. Možná jsem až příliš vnímavý na zlo, na jedovaté sliny na sociálních sítích, možná jsem vychovaný s empatií. Netuším. Jistý jsem si jenom s tím, že jsem v pátek odcházel z práce s podivným pocitem ve vnitřnostech. Teprve až na nádraží, když jsem si koupil tradiční řízkovou bagetu a usedl jsem do kupé, se mi ulevilo. Svět kolem mě byl zahalený do mlhy a hlavou mi vrtalo, jak mohou být někteří lidé zlí? Jakoby je opravdu ovládali démoni ze starých časů, jakoby v nás bylo stále něco zvířecího. Doma bylo vše v pořádku, těšil jsem se do Boleslavi na mámu a stejně, něco divného jakoby mě pořád pronásledovalo.

Marně jsem pátral v paměti, proč se vlastně cítím tak divně. Otevřel jsem novou knížku od mého oblíbeného autora J. D. Bakera a nemohl se nějak začíst. Nebylo to knihou, ale malým klukem v kupé, který neposeděl. Copak o to, normálně mi to nevadí, ale on do mě kopal. Jeho matka koukala do mobilu a rozvalená jako nějaká dolarová děvka, s roztaženýma nohama v elasťákách, ve kterých bylo vidět úplně všechno (ne, nebyl to hezký pohled), žvýkala a pořád telefonovala. Mohl bych vás poprosit, aby mě váš syn nekopal? Ihned zaútočila. Sprostě a neomaleně. Až jsem se lekl. Bývám zvyklý spíše na chytré, elegantní a milé dámy. Na hrubý pytel, hrubá záplata, řekl jsem si, tohohle fakana bych klidně poslal na ostrov z téhle knihy. Představoval jsem si to a pak se za to trošku styděl. Je to přeci jen dítě, které za to očividně nemůže, jenže co z tebe vyroste? Možná kdyby tě rovnou předhodili démonům.

Raději jsem se na něj podíval jako největší zloun a pak mu řekl, že ještě jednou do mě kopne, tak dostane do držky. Kupodivu to zabralo, seděl jako opařený a jeho matce to bylo pořád jedno. Mohl jsem se konečně usadit a pustit si nějakou dobrou muziku. Mám tu zrovna nové CASKET. Pomalu se dostávám do rytmu, čtu si, jsem chycený a zase mě to neskutečně baví. Dávno potom, co jsem už měl knížku za sebou, jsem někde omylem zahlédl názory několika čtenářů. Byly kritické. Nechápu je. J.D. Barker je stále ve skvělé formě, píše dobře, zajímavé, neotřele. Navíc mají kapitoly takový ten spád, co mám tolik rád. Autor mě zase pozval do svého pokřiveného světa, já pozvání přijal a odcházel jsem spokojen. Tedy, musel jsem přestoupit, dát si něco malého k jídlu a chvilku postát na peróně. S krosnou na zádech si v zimě ve stoje nečtu.

Trošku lituji, že nevidím a nemůžu na dálku řídit. Bylo by to pohodlnější a rozhodně bych cestou nemrzl. Jasně, má to svoje kouzlo, můžu si číst, ale stejně, člověk stárne a je pohodlnější. Když ale čtu o partě mladých kluků a holek, co se vydají na jeden ostrov, na kterém stojí starý prokletý dům, tak jsem zase jako junák. Mám v sobě sílu, knížka mě doslova nabíjí. Jsem odstřižený od zbytečností všedních dní. Najednou mě nic netrápí, nemám splín, dokonce se v některých momentech usmívám. Někde u Neratovic jsem v nejlepším a pak už jen Všetaty a hurá Boleslav. Jedu až do města, knihu už hozenou v krosně. Následuje pokec, káva, jídlo, znáte stařenky, co vás rády vidí. Vzpomíná se, jak je, co bylo, co bude, pohoda a klídek, žádnej stres. Postel a okno, cítím tu kolem sebe nostalgii, když jde máma spát a já unaven znovu otevírám knihu a naplno se ponořím. Neponocuj, dá mi asi jako každá dobrou nevyžádanou radu. 

Víkendová chalupa a Jizerky jsou skvělé. Neskutečně si všechno užiju. Nabije mě to energií do dalších dní. V neděli ráno se rozloučíme, já zase nahodím batoh na záda a vydám se na cestu. Chvilku se dívám z okna, na domy, co znám celý život, na přírodu kolem Jizery. Občas mi naskočí vzpomínky. Určitě to znáte. Kdysi jsem vytrhl kořeny, přesadil je jinam, ale vracím se rád. Dokud je kam a za kým. Knihu dočtu až někde u Berouna. Zaklapnu ji, řeknu hotovo, až to vyruší slečnu, co sedí naproti mě. Usměje se a zeptá se, jestli je ta knížka dobrá. Samozřejmě, že ano. Nic jiného jsem ani nečekal. Asi by si chtěla pokecat, ale omluvím se, nasadím sluchátka. Musím vše vstřebat, popřemýšlet si. Hezky v klidu, u muziky. Tak tedy, mí milí čtenářští přátelé. Nelze jinak, než vám knihu doporučit. Přeji vám dobré světlo a slunce v duši. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Aby se zrodil dům hrůzy, někdo musí zemřít. V ospalém pobřežním městečku New Castle v New Hampshiru nabere život sedmnáctiletého Billyho děsivý obrat. Když jeho kamarád David zdědí po babičce tajemný dům na nedalekém ostrově, zdá se, že je to ideální místo, kde s přáteli strávit poslední léto před odchodem na univerzitu. Žádní rodiče. Žádná policie. Žádné povinnosti. Jak se ale noří do minulosti ostrova, probouzejí starověké zlo, které ovlivnilo celé generace. Nevinné letní dobrodružství se rychle mění v mrazivou noční můru…

Autor bestsellerové trilogie s Opičím vrahem přichází s temnou novinkou, která čtenáře udrží v napětí až do poslední děsivé stránky.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 23. ledna 2026

KNIŽNÍ TIPY - Ten druhý - Thomas Tryon (2025)


Ten druhý - Thomas Tryon
2025 (1974), Fobos

Venku napadly hromady sněhu a jako každý rok silničáři zaspali. O chodnících ani nemluvím, ty se v Plzni vlastně neuklízejí. Máme tu sice věznici plnou silných chlapů, ale ty by asi do mrazu nikdo nevyhnal. A tak kloužeme, padáme, lámeme si nohy, hýbáme si kotníky. Přesto jsem se byl projít. Nikde nikdo. Jenom sníh, stopy hladových zvířat a nekonečný klid. Včera jsem dočetl jednu knihu a když se vrátím, tak chvilku vychládám. Chodit v hlubokém sněhu je těžké. Koneckonců, každý ví, že na prvním místě hierarchie jsou vždy auta, pak cyklisté a pak dlouho nic. Chodci, ano, my chodci jsem skoro jak lovná zvěř. Přemýšlím o tom, kroutím hlavou nad lidskou hloupostí a najednou dostanu chuť na nějakou klasiku, na knížku, kterou jsem si koupil za 99,- Kč ve výprodeji v Knihách Dobrovský. Přihodil jsem ji do košíku, že si ji jednou přečtu. 

Už jsme měli kdysi spolu něco do činění. Jenže to je více než třicet let. Jako mladý natěšený student jsem hltal vlastně cokoliv, co se k nám po revoluci dostalo. Měl jsem kamaráda, který sice se mnou studoval jen dva roky, ale to stačilo k tomu, aby úplně změnil můj vkus. Býval jsem uzavřený jen ve svém sci-fi a historických knihách. Otevřel mi oči a nosil mi jen samé dobroty. Ten druhý je příběh o dvou bratrech. Jeden hodný, normální a ten druhý je zosobněním zla. Tak trošku jako Jekyll a Hyde, jen s tím rozdílem, že zde jsou postavy dvě. Navíc dvojčata. To vám je mimochodem zajímavá věc. Mám jedny, i kdy dvojvaječná doma a tak pro mě byla kniha o to děsivější. Opravdu jsem se chvílemi bál. Velmi teplé léto na venkově.

Dětské hry, pohoda, klídek. Tedy až na to, že se postupně začnou stávat podivné věci. Děj samozřejmě graduje, byl jsem zase jednou přilepený ke stránkám a vžil jsem se do knihy natolik, že jsem cítil slunce, i když za oknem bylo mínus deset. Víte, pokud mě knížka chytne, bývám úplně mimo. Prožívám jednotlivé kapitoly a musím uznat, že na mě Ten druhý funguje snad ještě víc, než kdysi. Asi jak už si člověk něco odžil a má sám děti, tak si beru vše víc osobněji. Navíc jsem se asi jako každý z vás setkal i se zlem, se špatnými lidmi. Dokonce jsem měl jednu dobu problém se jich zbavit, rozpoznat je. Pořád jsem naivně věřil v dobro, protože jsem byl tak vychovaný. Jako u každé dobré knihy jsem nad ní dlouho přemýšlel. Těch 320 stránek jsem nedal na jeden zátah, ale nutno také říci, že jsem k tomu napsal pár recenzí a jeden report i s fotkami z koncertu. 

Psát o knihách je pro mě stále hrozně zajímavé. Zrovna minulý listopad oslavily naše stránky deset let a psával jsem ještě několik let předtím. Vždy to bylo ale jen o muzice. Postupně jsem si naladil svůj styl a netušil jsem, jestli budou moje příběhy fungovat i o knihách. Zdá se ale, že ano. Nemyslete, jsem za to hrozně vděčný a pokaždé, když potkám někoho divného, což jako asi každý musím třeba v práci, tak je pro mě sepsání knižního tipu nebo recenze takovou soukromou terapií, abych se v současném divném světě nezbláznil. Ne, není to žádný únik, na to jsem již starý, ale je to mojí součástí, stejně jako třeba sport a pití piva. Kdysi dávno někdo napsal, že by vše mělo být v rovnováze. Snažím se to to, i když je jasné, že některé věci zkrátka neovlivníme. Je to podle mě i hlavní myšlenka téhle knížky. Jste dobří a nebo zlí? Kterému bratrovi jste víc podobní? 

Kontroloval jsem z okna auto, jestli ještě stojí před domem a na chodníku upadla jedna stará paní. Nemohla se postavit na nohy, už jsem chtěl seběhnout dolů, protože víte co, pomohli jí asi až patnáctý člověk. Zbytek se díval jinam a nebo do telefonu. Bylo mi z toho trošku smutno, ale když jsem pak viděl mladého puberťáka, jak jí pomáhá na nohy, všechno zmizelo. Snad ještě nejsme ztracení. Přeji vám všem, vášnivým čtenářům, jen vše dobré a opatrujte se. Ten druhý si určitě přečtěte, rozhodně stojí za to. Pro mě osobně je to doslova povinnost. Takhle nějak se mají psát horory. Děkuji vím za přízeň a pozornost. Mějte se co nejlépe. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Třináctiletí Niles a Holland jsou nerozlučná dvojčata; jsou na sebe opravdu hodně napojení, ale čtenář si spíš vzpomene na Jekylla a Hydea: zatímco Niles je hodný kluk schopný soucitu s nemocnou maminkou a vlastně i s ostatními, Holland je škodolibý darebák, který vše shazuje a ironizuje. Početná rodina se ve třicátých letech sjíždí do venkovského městečka v Connecticutu na pohřeb tragicky zesnulého otce a Holland všem tetičkám, dalším příbuzným i sousedům škodí, jak se dá – občas v jeho přítomnosti nepřežije nějaké zvíře nebo snad i člověk a očividně se vše, co s ním souvisí, vymyká z rukou. Není ale vyloučeno, že je to vlastně úplně jinak…

Autor mistrovsky buduje atmosféru žhavého léta na poklidném venkově, která však postupně houstne. A je také stále zřejmější, že dětské hry a prázdniny mohou mít k nevinnosti až nekonečně daleko.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 16. ledna 2026

KNIŽNÍ TIPY - Vraní strom - Ben Cheetham (2025)


Vraní strom - Ben Cheetham
2025, Fobos

Pod stromeček jsem dostal jako každý rok hodně knih. Sedím někdy před Silvestrem doma v pokoji a rozhoduji se, co si přečtu. Konec roku pro mě není žádným velkým svátkem, už jej nijak moc neprožívám. Vlastně jsem byl vždy raději doma, než abych jako na povel někde slavil s lidmi, kteří neumějí ani pořádně pít. Letos tomu nebylo jinak. Venku zrovna pořádně mrzlo a přišel jsem z procházky v lesích. Rozložím si knížky před sebe a čtu si na zadních stranách, o čem jsou. Vraní strom mi ihned padl do oka. Ani nevím, kdo byl tím Ježíškem, který mě obdaroval. Sednu si do křesla a nasadím sluchátka. Pořád dávají v televizi samé pohádky a viděl jsem je již tolikrát, že mě moc nebaví. Když se začtu a v prvních kapitolách se setkám s otcem alkoholikem, tak mě trošku mrazí v zádech. Vzpomenu si na toho svého. Uff.

Děj ale směřuje jinou cestou a pomalu se dostaneme do venkovského domku, který se nachází uprostřed lesů. Troufám si tvrdit, že tahle knížka se bude líbit hlavně lidem, kteří mají opravdu bohatou fantazii. Syrový příběh se totiž postupně mění v nekonečnou temnotu, plnou čarodějnic a věcí, které nejsou z našeho světa. V pokoji máme stále stromeček, který svítí do tmy. Já u lampičky a všichni šli už dávno spát. Tak nějak podvědomě se schoulím do sebe. Na nadpřirozené věci moc nevěřím, ale zde je vše napsáno tak autenticky, že když jdu vyvětrat před spaním, tak se raději podívám ven z okna, jestli tam nejsou přízraky. Nikdo tam není, zato v mých snech se odvíjí dál děj, který je stejně děsivý a brutální. Proč já si vždycky vyberu knihu, která je temná a šílená? 

Je to moje první knížka od tohoto autora. Nečekal jsem vůbec nic, jak píšu výše, dostal jsem ji k vánocům. A jsem opravdu velmi mile překvapen. Ben Cheetham rozhodně dle mého umí psát. Jeho styl je jedním slovem strhující. Alespoň tak jsem celý příběh vnímal já. Druhý den se vydám na další procházku. Nikdo se mnou nechce jít a tak potkávám na lesních cestách osamocené ženy i mumlající si muže. Připadám si divně, chodit sám na procházky se mi nestává příliš často. Má to ale jeden překvapivě skvělý efekt. Utřídím si myšlenky v hlavě a ujasním si spoustu věcí. Rybníky jsou zamrzlé a ihned se na ně vydaly desítky lidí. Led není příliš tlustý a slyším tupé praskání. Představuji si jezerní příšeru, která všechny hlupáky strhne do hlubiny. Žijí u nás v lesích čarodějové? A jak se poznají? S touto myšlenkou se vracím zpět domů a opět nasazuji sluchátka. Přehrávám švédský death metal a pomalu se dostávám do rozpoložení vášnivého čtenáře.

Mám moc rád češtinu a i když nejsem žádný odborník, tak se mi moc líbí, jakým způsobem je kniha přeložena. Všímám si skvělých obratů, některé si pamatuji a jsou pro mě potom volnou inspirací při psaní recenzí. Vždycky jsem hudbu i knížky vnímal spíše srdcem, než jen hlavou. Dovedu pochopit, že se spoustě lidem nebude Vraní strom stejně jako spousta muziky, o které píšu, líbit. O to bývá vždy lepší setkání s jedinci, kteří jsou podobně naladěni jako já. Kdysi před lety, v dobách covidu, když jsem se rozhodl troufale psát i o knihách, jsem ani netušil, kam se moje vášeň posune. Zažívám skvělé chvíle. Když se ke mě na death metalovém koncertě nakloní obrovský chlápek s výrazem dřevorubce a potichu mi poděkuje za knižní tip, který jsem dával před několika měsíci, zahřeje to, to nepopírám.  

Moje mise, moje osvěta pokračuje. Dokud budu mít síly, chuť, náladu a zdraví, tak v ní hodlám pokračovat. Vraní ostrov byl pro mě knihou, od které jsem nic nečekal a postupně vyrostla v až povinnou záležitost. Nějak si už nedovedu představit, že bych knížku nečetl. Opravdu, čtení jsem si užil a i když se kolem mě začaly dělat chlebíčky a jednohubky a nějakej magor už asi v sedm vyběhl mezi domy s rachejtlemi, dočetl jsem, zaklapl a řekl si sám pro sebe, hotovo, skvěle. Popíjel jsem pak v klídku pivo a přemýšlel o starých domech v lesích, o čarodějnictví. Mějte se co nejlépe a moc vám děkuji za pozornost! Držte se!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Otec patnáctileté Lily Knightové propadl alkoholu a chorobné žárlivosti. Při jedné z vyhrocených hádek ho Lilyina matka Hazel nešťastnou náhodou zabije. Soud ji sice vzhledem k okolnostem osvobodí, ale pro okolí nadále zůstává matkou vražedkyní. Proto s radostí uvítá zprávu, že zdědila venkovský domek uprostřed lesů. Po náročné rekonstrukci se do něj Hazel s Lily přestěhují s nadějí na nový život.

K domku se však váže děsivá historie. Před více než třemi sty lety jej totiž obývala Mary Longová, kterou skupina vesničanů obvinila z čarodějnictví a nechala upálit u staré jeřabiny. Ta dodnes stojí nedaleko domku a je opředena řadou pověr.

Lily se seznamuje s okolím i svéráznými obyvateli vesnice. K těm patří jak členové místního covenu novodobých, zdánlivě neškodných čarodějů, tak potomci těch, kteří Mary dohnali na hranici.

Byla Mary opravdu čarodějnice? Nebo šlo jen o její pozemky? A jak do jejího příběhu zapadají Hazel a Lily?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 26. prosince 2025

KNIŽNÍ TIPY - Blackwater - Michael McDowell (2025)

 

Blackwater - Michael McDowell
2025 (1983), Fobos

Když jsem přijel nočním vlakem z Prahy z koncertu, tak mi ujel autobus. Trošku se potácím a hledám taxíka. Zabliká na mě auto. Vlezu dovnitř, řeknu adresu a když jedeme přes Radbuzu, tak se dovnitř do vozu vkrade děsný smrad. Radbůza dneska zase pěkně zavání, pronese chlápek za volantem. Jak oblečený ve vánočním a na střeše má sobí rohy. Připadám si v tom jako kokot, dodá, když se na něj divně koukám. Vysadí mě a v ten moment mi pípne SMS v telefonu. Kalným zrakem se podívám na displej. Přišla mi další kniha. Blackwater, to je dnes již klasika. Jenže já ji nečetl. Zase jsem si chtěl jednou trošku doplnit vzdělání. Navíc, sledují Stephena Kinga na twitteru, dnes tedy sociální síti X, jak ji pojmenoval ten šílený nový majitel. A ten Michaela McDowella hodně chválil. Je to sice prý "braková literatura", ale co už, nemůžeme přece číst pořád jen samé umění.

Ráno docela vyspávám. Všichni jsou pryč a v lednici se na mě usmívá jen jeden prošlý jogurt. Povzdechnu si a po přetažení fotek do počítače a promazání těch špatných se obléknu a dojdu si pro oběd, svačinu i balíček s knihou. Když se vrátím, tak musím znovu do krámu. Želva se nám probudila. Zapomněl jsem salát. Jsem docela utahaný, ale hecnu se, dodělám fotky a sepíšu report. Kartonová krabice ale pořád odvádí moji pozornost. Knihy Dobrovský jsou velmi pečliví v tom, jak vše zabalit. Bublinková fólie, kterou někteří berou jako antidepresivum, je roztržena nožem, co jsem si jej nechal přivést od kolegy ze Spojených států amerických. Mozek je pořád v módu koncertu a včerejší akce, střeva jsou v jednom ohni a oči mě vlastně ani nevím proč, hrozně pálí. Opláchnu si tedy znovu obličej a konečně si sednu.

Přečtu si dvě stránky a volá mi kamarád. Chce si povídat. Vyslechnu jej, ale reaguji odtažitě. Nerad se bavím o politice, ale on ji motá do všeho. I do svého vztahu s nějakou slečnou, paní nebo já nevím s kým. Uff. Jdu nakrmit želvu a pak, pak, potom, konečně, si sednu a otevřu další stránku. Je to skvělý příběh, spíš sága, z Alabamy, od jedné špinavé temné řeky, která v mém případě smrdí úplně stejně jako Radbůza. Nějak se mi zase jednou všechno spojilo v jeden divoký celek a představuji si jednotlivé členy rodiny, jejich vztahy, obličeje, příběhy. V pozadí pobublává hororová atmosféra a vše je tak strhující, že ani nevnímám, jak přijdou děti postupně ze školy. Jak bylo, zamumlám prý, ale je to jen řečnická otázka. Už chápu, proč se tahle kniha líbila i Kingovi. Podepisuji jeho slova v plném znění. 

Je Elinor opravdu žena nebo spíše bytost z jiného světa? Netuším a prozrazovat vám to nebudu. V roce 1919 proběhly ve městě Perdida velmi ničivé povodně. Úplně je vidím před sebou, koneckonců, zažil jsem i kdysi ty ošklivé v Plzni. Trošku vím, o čem tahle přírodní katastrofa je. Dovedu i pochopit, že ovlivnily celou rodinu Caskeyových, jejichž osudy zde sledujeme. Nejsem a nikdy jsem nebyl klasickým čtenářem hororů. Moc si nepotrpím na zbytečné popisy násilí a krev. Ale když je všechno napsáno spíše temně, plazivě, záhadně a napínavě, jako v případě Blackwater, potom mi prosím dodejte ihned další díl. Je to skvělá knížka, dnes již prověřená časem, poprvé vyšla v roce 1983. Matně si vzpomínám, že jsme se o ní již s někým bavili. Možná to byl nějaký můj spolužák na vysoké škole a jeden z našich nekonečných knižních večerů. Nějak mi ale všechno vypadlo z hlavy. Jsem tedy moc rád, že Blackwater letos vyšla znovu.

Jak stárnu, tak mi trvá rekonvalescence po koncertu čím dál tím déle. Už zkrátka potřebuje tělo více klidného spánku. Nutno ale dodat, že za to pořád umím vzít. To zase jo. A Blackwater jsem si nadávkoval na dva dny. Poslušně hlásím, že mám přečteno a neskutečně jsem si knihu užil. Je to fakt jízda od začátku do konce. Moje nadšení nebylo zkaženo vůbec ničím. Za mě rozhodně doporučuji. Další díl má vyjít někdy na jaře a už teď na něj netrpělivě čekám. Víte, ono se vrátit do roku 1919, do Alabamy, k soutoku temných řek. Tohle je dnes již klasika. Navíc takhle o vánocích, no, na rovinu, neznám nic lepšího. Děkuji moc za pozornost a přeji vám hezké svátky. Opatrujte se a bacha až půjdete kolem řeky!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
McDowellův velkolepý, mnohovrstevnatý hororový román Blackwater sleduje více než padesát let života mocného alabamského klanu Caskeyových pod vlivem krásné a záhadné – a také ne zcela lidské – Elinor Dammertové. Elinor do rodiny Caskeyových vstoupí během ničivé povodně roku 1919 a navždy změní osudy nejen jejích členů, ale i celého města Perdida, v němž se usadí a postupně v něm získává čím dál větší moc. Jaké jsou motivy jejích činů a jak silné je její pouto se dvěma řekami protékajícími městem, to však netuší nikdo kromě jejího manžela Oscara – a ten má dost rozumu na to, aby věděl, že na některé věci je lepší se neptat…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. prosince 2025

Recenze/review - TENEBRO - Una lama d'argento (2025)


TENEBRO - Una lama d'argento
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Nikdy nepodceňujte šepot, který se ukrývá ve stínu. Určitě to znáte. Jdete tichou ulicí a nasloucháte svému dechu. Všude je klid a mír. Jenže to není pravda. Městem se toulá monstrum. Nejdříve se vám dostane do snů a potom, když už jste na pokraji zhroucení, tak se objeví v realitě. Setkání je, jak se samo nabízí, velmi krvavé, hnusné a ošklivé. Stejně jako ve filmech Daria Argenta, jehož díly se italští hororoví death metalisté TENEBRO inspirovali.

Spojení děsivých filmů a hudby, obzvláště tímto způsobem, mám vždycky rád. Jen musí kapela splnit několik mých požadavků. Musí mít dobrý zvuk, motiv na obalu, produkci a celkové provedení. Italové tohle všechno zvládli opět na výbornou. A ještě přidali něco navíc. Nahrubo nasekané kousky masa, které již notně zapáchají. Novinku si opravdu užívám. 


Hudebně se jedná o velmi návykovou a podmanivou nahrávku ve stylu třeba takových MORTICIAN, AUTOPSY, IMPETIGO. Vše je zde shnilé, mokvající, děsivé, reálné a uvěřitelné. Ulicemi utíká krásná dívka a má děs v očích. Asi všichni tušíte, jak to dopadne. Death metal je zde ohlodaný až na kost. Jakoby mě někdo zavřel do chladné a temné cely a pouštěl mi několik dní v kuse hororové filmy. Najednou nevím, co je pravda a co lež. Umírám v nekonečných křečích, zohaven těmi nejhoršími způsoby. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají jasné a zřetelné myšlenky, utíkají dopředu, jsou jako čerstvě proříznutá tepna, ze které vytéká hnis. TENEBRO i letos odvedli opravdu dobrou, surovou a krutou práci. Doporučuji, abyste se podívali na nějaký ten dobrý film, který kdysi vyšel na VHS kazetě a pak si pustili tohle album. Myslím si, že do vás potom kapela také zasekne svůj ostrý dráp a už vás nepustí jako mě. Základem je zde sice starosvětská, prašivá a divoká muzika, ale zároveň se kolem vznáší děsivá, temná a pochmurná atmosféra. Mám neodbytný pocit, že při poslechu někdo stojí ve stínu. Neviděl jsem náhodou záblesk nože? Oči žhnoucí nenávistí? Co je pravda a co jen fikce? Znovu a znovu zapínám play a album si opravdu užívám. Svět v podání těchto tmářů je děsivý, šílený, krvavý a všechno pokaždé špatně skončí. Je něco neklidného, záhadného a nebál bych se napsat i magického, co se v téhle desce ukrývá. Za mě osobně nemohu jinak, než vám "Una lama d'argento" doporučit. Nikdy nepodceňujte šepot, který se ukrývá ve stínu. Určitě to znáte. Jdete tichou ulicí a nasloucháte svému dechu. Všude je klid a mír. Jenže to není pravda. Městem se toulá monstrum. Nejdříve se vám dostane do snů a potom, když už jste na pokraji zhroucení, tak se objeví v realitě. Z tohoto death metalového alba odkapává zkažená krev! Děsivý, surový a temný hororový zážitek! 


Asphyx says:

Never underestimate the whisper that lurks in the shadows. You know how it is. You walk down a quiet street and listen to your breathing. Everything is calm and peaceful. But that's not true. A monster roams the city. First, it enters your dreams, and then, when you are on the verge of collapse, it appears in reality. The encounter is, as you might expect, very bloody, disgusting, and ugly. Just like in the films of Dario Argento, whose works inspired the Italian horror death metal band TENEBRO.

I always like the combination of scary movies and music, especially in this way. The band just has to meet a few of my requirements. They must have good sound, a motif on the cover, production, and overall execution. The Italians have once again done all of this excellently. And they added something extra. Roughly chopped pieces of meat that already smell bad. I'm really enjoying the new release. 


Musically, it is a very addictive and captivating recording in the style of MORTICIAN, AUTOPSY, IMPETIGO. Everything here is rotten, oozing, terrifying, real, and believable. A beautiful girl runs through the streets, terror in her eyes. You can probably guess how it ends. Death metal is stripped down to the bone here. It's as if someone locked me in a cold, dark cell and played horror movies for me for days on end. Suddenly, I don't know what's real and what's not. I die in endless convulsions, mutilated in the worst possible ways. The songs are very well written, with clear and distinct ideas, rushing forward like a freshly cut artery oozing pus. TENEBRO have done a really good, raw, and cruel job again this year. I recommend that you watch a good movie that was once released on VHS and then listen to this album. I think that the band will then sink its sharp claws into you and never let you go, just like it did to me. The basis here is old-fashioned, raucous, and wild music, but at the same time, there is a frightening, dark, and gloomy atmosphere floating around. I have this nagging feeling that someone is standing in the shadows while I listen. Did I just see a flash of a knife? Eyes burning with hatred? What is truth and what is fiction? I press play again and again and really enjoy the album. The world presented by these dark forces is terrifying, insane, bloody, and everything always ends badly. There is something unsettling, mysterious, and I would even dare to say magical, hidden in this album. Personally, I can't help but recommend "Una lama d'argento" to you. Never underestimate the whisper hidden in the shadows. I'm sure you know what I mean. You walk down a quiet street and listen to your breath. Everything is calm and peaceful. But that's not true. A monster roams the city. First, it gets into your dreams, and then, when you're on the verge of collapse, it appears in reality. This death metal album drips with rotten blood! A terrifying, raw, and dark horror experience!



Recenze/review - TENEBRO - Ultime grida dalla giungla (2023):


Tracklist:
1. Inferno
2. L’angelo Caduto Tra Le Luci Del Teatro
3. Impiccata
4. Sangue Sui Muri
5. Lo Specchio… Omicida.
6. Il Corpo Come Spartito
7. Piume Rosse
8. Appare ala Bambola, Poi La Lama
9. Larve Affamate
10. Nel Sonno Della Veggente
11. Jennifer

Line-up:
Il Becchino - Guitars, Vocals
Il Beccamorto - Bass, Drums, Guitars

Preorders:

TENEBRO

Time To Kill Records

pátek 28. listopadu 2025

KNIŽNÍ TIPY - Hladové hry - Dan Simmons (2025)


Hladové hry - Dan Simmons
2025, Vendeta

Přišel mi kupón se slevou od Knih Dobrovský k narozeninám. Musel jsem za několik minut odjet na sever do Jizerek. Nabouchám do systému objednávku, zaplatím a uleví se mi. Dana Simmonse žeru. Ne fakt, hrozně se mi knížky od něj líbí. Styl vyprávění, způsob, jakým dokáže budovat atmosféru. Hladové hry jsem měl v hledáčku již dlouho. Těšil jsem se, až konečně vyjdou. Odjel jsem na chalupu, makal celý víkend a maníci ze Zásilkovny se zatím činili. Utahaný po víkendu a pondělní směně v práci, jsem se doslova doplazil k výdejnímu boxu. Zadám kód a nesu si domů zbrusu nový výtisk. Je to pořádně dlouhá kniha. Inu co, aspoň se budu mít každý den na co těšit, říkám si, když rozbaluji kartonovou krabici a trhám igelit. Přivoním a rozhlédnu se. Někdo by mě mohl považovat za lehce úchylného, jenže já mám zkrátka pro čerstvé knihy rovnou z tiskárny slabost. Hrozně mi voní. Usednu do svého křesla a otevřu první stránku. 

Potom se ztratím v časoprostoru. Ráno sněžilo a nejely autobusy, trolejbus se nerozjel. Dva centimetry bílé hmoty způsobili totální katastrofu. V kostech mi zůstal takový ten vlezlý chlad. Zůstal tam i po celou dobu čtení knihy. Příběh začíná v období, kdy byl na vrcholu Adolf Hitler a jeho vražedná mašinerie. Saul Laski je jedním z moha, kteří měli být totálně zlikvidováni. Pochoduje na smrt, je ve vyhlazovacím táboře. Přežije a potom se začne odehrávat příběh, který je autorovou fikcí. Dan Simmons napsal knihu, která je košatá a neskutečně temná. Základní myšlenka, kterou Simmons velmi pečlivě a uvěřitelně vystavěl a sepsal, mi vrtala hlavou již pěkně dlouho. Představa, že v zákulisí stojí uskupení lidí, upírů, kteří mohou za všechno zlo světa, není zase tak nereálná. Někdy, i když na podobné teorie moc nevěřím, mě také napadne. Zde je zhmotněna v knize, která je jedním slovem strhující. Jeden z mých nejoblíbenějších autorů opět dokázal, že patří mezi mistry v oboru. Je to dlouhé dílo, čítající 864 stránek, ale četl jsem je jedním dechem.

Docela psycho, řekl bych také. Zaznamenal jsem spoustu negativních názorů, které ale vůbec nesdílím. Mě se kniha líbila. Nemám žádných námitek. Zkrátka a dobře, byl jsem na začátku pohlcen a na konci vyplivnut. Seděl jsem potom snad hodinu a díval se do zdi. Některé mé představy se naplnily, jiné nikoliv. Každopádně, pokud mělo být účelem zamyšlení, potom se rozhodně povedlo. Ono totiž, když si to vezmete hypoteticky, tak díky tomu, že v dnešní době jsou drženy sociální sítě a umělá inteligence v rukou pouze několika nijak kontrolovaných a mnohdy narušených jedinců, klidně bych na myšlenku, že v pozadí stojí nějací novodobí emocionální upíři, vsadil. Jsou to samozřejmě spekulace, ale zase na druhou stranu, všichni čteme přeci hlavně proto, že máme bohatou fantazii. Za mě skvělý, stále aktuální příběh.

Nikdy jsem neměl rád strohé kritiky. Umění, literatura obzvláště, nelze přeci nijak bodovat. Jedná se o předání emocí a u mě osobně se Dan Simmons trefil přímo do živého. Vyloženě jsem se v knize rochnil. Přehraboval a spokojeně mručel pod vousy. Navíc, pro mě je skvělé i to, že je to zase trošku něco jiného. Takový menší úkrok stranou, od všech těch sériových vrahů a dokonale chytrých detektivů. Tak trošku (a teď mě berte s rezervou) jsem si připadal jako v dobách svého mládí, když jsem po příjezdu z koleje do Boleslavi běžel do knihovny, abych to stihl před zavírací dobou. Pokaždé jsem jen kývl na sličnou knihovnici Kláru a ona mi ukázala nejen úchvatný úsměv, ale také několik nových výtisků. Ona byla tou, která mě naučila číst třeba sci-fi. Myslím si, že Hladové hry by se jí moc líbily. Jsou totiž napsány s takovou tou starou poctivostí. 

Každý den, ať už je venku sníh, slunce a nebo marast, jsme svědky boje dobra a zla. Vždy záleží jen na nás, na jakou stranu se postavíme. Souboj mezi upíry a obyčejnými lidmi probíhá i v našem světě. Koneckonců, stačí si přečíst zprávy a podívat se na televizní noviny. Někdy to bývá až bizarně děsivé. Myslím si, tak nějak podvědomě tuším, že Simmonse současné dění hodně ovlivnilo a že svoje názory a představy promítl i do této knihy. Tentokrát vlastně ani nevím, jestli vám ji doporučit. Nebude rozhodně pro každého. Přesto si myslím, že Hladové hry stojí za doporučení. Osobně mě hodně zasáhly. Třeba sednou do vkusu i vám. Mějte se co nejlépe. A držte se! Děkuji za pozornost. Vyhýbejte se upírům. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Minulost Saul Laski, lapený v kleci Hitlerova konečného řešení, je jedním z obrovského zástupu lidí předurčených zemřít v nechvalně proslulém vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Ač se svému osudu vzepře, stane tváří v tvář zlu staršímu a drtivějšímu než jsou nacisté. Současnost

Když se na základě tohoto setkání odhodlá za každou cenu přežít, vydá se na cestu trvající několik desetiletí, při níž navštíví několik kontinentů a nahlédne do nejtemnějších zákoutí historie dvacátého století. Odhalí tajné společenství bytostí, které pravděpodobně často figurují v pozadí těch nejstrašlivějších a nejnásilnějších světových událostí; bytostí, které zabíjejí na dálku a prostřednictvím zmanipulovaných prostředníků; bytostí obdařených psychickou schopností „používat" jiné lidi.
Trojice nejmocnějších příslušníků tohoto tajného řádu se pravidelně setkává, aby posoudila a porovnala úspěchy, které zaznamenává při svém promyšleném, krvavém tažení. Ovšem při jednom setkání se stane něco, čeho by se nikdy nenadáli...
Saulovo pátrání má brzy dosáhnout cíle a lovci a oběti se setkají v boji, jenž pronikne do samé podstaty lidského násilí a určí budoucnost našeho světa.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 25. listopadu 2025

Recenze/review - SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1 (2025)


SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Lekneme se a bojíme se takovým tím příjemným způsobem. Trvá to ale jenom chvilku. Maniak s nožem v ruce vyleze z obrazovky k nám do pokoje a rozseká nás na malé kousky. Zůstanou po nás jenom rudé cákance na zdi.

Pamatujete na staré dobré časy špinavých kinosálů, na kazety, džínové vesty plné nášivek? Někdy v této době, přesněji v roce 1987 spatřilo temnotu nové album SEASON OF THE DEAD mých oblíbených NECROPHAGIA. Tahle stejnojmenná zombie smečka volně navazuje na tento styl a dělá to opravdu hodně uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Bubeník Titta Tani v NECROPHAGII hrál a spojil se s dalšími prokletými. Určitě vám něco říkají jména jako John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation) a Giacomo Anselmi (Goblin Legacy). Ano, opravdoví fanoušci starých poctivých hororových filmů a ryzího death metalu jsou zde správně.  


Ulicemi vás budou pronásledovat zombie, v koupelně naleznete mrtvolu ve značném stádiu rozkladu. Dávejte pozor na toho maniaka s velkým nožem v ruce. Chlápek ze sousedství má doma již několik let svoji vysušenou mrtvou matku. Těch příběhů je velké množství. Když jsem kdysi podobné filmy sledoval a potom dlouho do noci poslouchal death metal, tak jsem netušil, že se z toho stane prokletí na celý život. A možná ještě dlouho potom, co už zde nebudu. Zakopán několik metrů pod zem, škrábu na víko dřevěné rakve. Znovu zapínám play a užívám si morbidní, chladný a surový zvuk. Do nečisté hry mě uvede sample od George A. Romera z roku 1985, Day of the Dead. Potom jsem již ztracen, potácím se tmou, utíkám před krvelačnými monstry, užívám si doomovou atmosféru, ohlodanou doslova až na kost. Tohle je album pro staré gurmány, kteří se v téhle hudbě pohybují dlouhé roky, kteří dokáží ocenit krvavé šmouhy na duši a podmanivě temnou a chladnou atmosféru. Na jednotlivých motivech je slyšet a vidět, že je napsali mistři ve svém oboru. Jako bych se toulal naprostou tmou. Bez cíle, po zemi, která je dávno zničena lidskou hloupostí. V ulicích loví ti nejhorší z našeho rodu. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko. Děsíte se každého stínu. Za mě osobně jsem s novým albem "Zombie Chronicles Vol.1" spokojen po všech stránkách. Nejen, že mě vrátilo po časové ose zpět, ale hlavně mi způsobilo zástavu srdce a stal jsem se také nemrtvým. SEASON OF THE DEAD odvedli skvělou práci. Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Děsivý hororový death metal, s podmanivě chladnou a temnou atmosférou! Navštíví vás nemrtví ve značném stádiu rozkladu! Mrtvolný opus!


Asphyx says:

I put a new VHS tape into the player. I bought it cheaply at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. We are startled and scared in that pleasant way. But it only lasts a moment. A maniac with a knife in his hand climbs out of the screen into our room and chops us into little pieces. All that remains of us are red splatters on the wall.

Do you remember the good old days of dirty movie theaters, cassettes, and denim vests covered in patches? Sometime around this time, more precisely in 1987, a new album by my favorite band NECROPHAGIA, SEASON OF THE DEAD, saw the light of day. This zombie pack of the same name loosely follows this style and does so in a very believable, genuine, realistic, and authentic way. Drummer Titta Tani played in NECROPHAGIA and joined forces with other cursed ones. Names like John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation), and Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) will surely ring a bell. Yes, true fans of old-school horror movies and pure death metal are in the right place here.  


Zombies will chase you through the streets, and you'll find a corpse in an advanced state of decomposition in the bathroom. Watch out for that maniac with a big knife in his hand. The guy from the neighborhood has had his dried-up dead mother at home for several years. There are many such stories. When I used to watch similar movies and then listen to death metal late into the night, I had no idea it would become a lifelong curse. And maybe long after I'm gone. Buried several meters underground, I scratch at the lid of a wooden coffin. I press play again and enjoy the morbid, cold, and raw sound. A sample from George A. Romero's 1985 film Day of the Dead introduces me to this dirty game. Then I'm lost, stumbling through the darkness, running from bloodthirsty monsters, enjoying the doom atmosphere, literally gnawed to the bone. This is an album for old gourmets who have been involved in this music for many years, who can appreciate the bloody smears on the soul and the captivatingly dark and cold atmosphere. You can hear and see in the individual motifs that they were written by masters of their craft. It's as if I were wandering in complete darkness. Aimlessly, across a land long since destroyed by human stupidity. The worst of our kind hunt in the streets. Death is truly very close when you listen to it. You fear every shadow. Personally, I am satisfied with the new album "Zombie Chronicles Vol.1" in every way. Not only did it take me back in time, but it also caused my heart to stop and I became undead. SEASON OF THE DEAD did a great job. I put a new VHS tape into the player. I bought it cheap at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. Terrifying horror death metal with a captivatingly cold and dark atmosphere! The undead in an advanced state of decay will visit you! A corpse-like opus!





Tracklist:
1. Necromancy 
2. Then We'll Rise 
3. Voodoo Ritual 
4. Events Of Flesh 
5. Open The Gates 
6. The Other Side 
7. Burning Moon Sickness 
8. Bloodfreak 

band:
John McEntee (Incantation) – Vocals
Fiore Stravino (Fulci) – Vocals
Dave Neabore (Dog Eat Dog) – Bass
Chuck Sherwood (Incantation) – Bass
Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) – Guitars
Titta Tani (ex Goblin, ex Necrophagia) – Drums



středa 19. listopadu 2025

Recenze/review - GRAVE GHOUL - Gruesome and Macabre (2025)


GRAVE GHOUL - Gruesome and Macabre
CD 2025, Dismal Fate Records

for english please scroll down

Vzpomínám na ty krásné časy, když jsem ještě chodíval na horory do kina. Abych nemusel doma sledovat kazety na VHS, tak jsem pokaždé vzal svoji tehdejší dívku a vydali jsme se kousek za město. Původně to bylo porno kino, ale o víkendech jsme zhlédli všechny klasické filmy. Měli jsme potom strach, aby neslezla vraždící monstra z plátna a nezačala nás pronásledovat ulicemi. Míval jsem vždycky takový divný pocit a lekal se každého stínu. Když jsem potom přišel domů, poslouchal jsem klasický death metal.

Britským GRAVE GHOUL se povedlo oba tyto mé koníčky zkombinovat, opatřit masivním, surovým zvukem, stylovým obalem a donést mi je na víku od rakve. Jedná se přesně o takový ten surový, prašivý masakr v márnici, který máme mi, staří death metaloví psi tolik rádi. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a v naprosté tmě. V těchto momentech vynikne síla této kapely nejvíce. 


GRAVE GHOUL mi připomínají zkušené řezníky, kteří se nebojí vyvrhnout i lidská těla. Berme prosím mé příměry s nadhledem. Ten k hororům a death metalu vždycky patřil. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, jak zní, jak se mi postupně dostávají pod kůži i do podvědomí. Připadám si při poslechu jako svázaný v nějaké temné kobce. Každý večer přijde on, ten s tou děsivou maskou. Šeptá mi podivná slova a pokaždé mi vyřízne kus masa z těla. Přesně takhle na mě působí i jednotlivé motivy této nahrávky. Britští gentlemani nejen, že perfektně zvládají své morbidní řemeslo, ale také přidávají něco navíc. Kus sebe samých, svého talentu pro záhrobní věci. Rád se k nahrávce vracím, oprašuji staré filmy, znovu se na ně dívám a i když jsou nedokonalé a filmovým kritikům přijdou jako z nižší kategorie, tak mají něco do sebe. Přesně jako tohle album. Jsou opravdové, uvěřitelné, reálné, autentické. Píšu to často, protože tohle jsou přesně ty věci, které mě na mrtvolné hudbě stále, i tolika letech, stále baví. Neznám nic lepšího, než si jen tak sednout,  unavený po běžném dni, nasadit sluchátka a nebo jen tak nechat reproduktory, aby mi zaplnily pokoj krví. "Gruesome and Macabre" ale určitě neocení jen milovníci starých časů, které obejme nostalgie. Troufám si tvrdit, že naživo musí tahle smečka zabíjet. Je to přesně odrůda old schoolu, kterou mám tolik rád. Zde perfektně odvedená, navíc s krvavou touhou ničit. Jste fanoušci AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Potom neváhejte ani chvilku. Víte co? Jdu se podívat na nějakou klasiku od Fulciho a potom znovu zapnu play na svém přehrávači. Mokvající, syrový, krvavý death metalový horor s autentickou atmosférou! Mrtví znovu ožívají! 

Asphyx says:

I remember those wonderful times when I used to go to the movies to watch horror films. So that I wouldn't have to watch VHS tapes at home, I would take my girlfriend at the time and we would head out of town. It used to be a porn theater, but on weekends we watched all the classic films. Afterwards, we were afraid that the murderous monsters would climb off the screen and start chasing us through the streets. I always had this strange feeling and was scared of every shadow. When I got home, I listened to classic death metal.

The British band GRAVE GHOUL managed to combine both of my hobbies, provide them with a massive, raw sound, stylish packaging, and deliver them to me on a coffin lid. It's exactly the kind of raw, mangy massacre in a morgue that we old death metal dogs love so much. I recommend listening to it very loudly and in complete darkness. That's when the power of this band shines through the most. 


GRAVE GHOUL reminds me of experienced butchers who are not afraid to gut even human bodies. Please take my analogies with a grain of salt. Horror movies and death metal have always gone hand in hand. I like how the songs are written, how they sound, how they gradually get under my skin and into my subconscious. When I listen to them, I feel like I'm tied up in some dark dungeon. Every evening, he comes, the one with the terrifying mask. He whispers strange words to me and each time cuts a piece of flesh from my body. That's exactly how the individual motifs of this recording affect me. Not only do these British gentlemen perfectly master their morbid craft, but they also add something extra. A piece of themselves, their talent for otherworldly things. I like to return to the recording, dust off old movies, watch them again, and even though they are imperfect and film critics consider them to be of a lower category, they have something about them. Just like this album. They are real, believable, realistic, authentic. I write this often because these are exactly the things that I still enjoy about death metal, even after so many years. I know of nothing better than just sitting down, tired after a normal day, putting on my headphones or just letting the speakers fill my room with blood. But "Gruesome and Macabre" will certainly not only be appreciated by lovers of the old days who are embraced by nostalgia. I dare say that this band must kill live. It's exactly the kind of old school I love so much. Perfectly executed here, with a bloody desire to destroy. Are you fans of AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Then don't hesitate for a moment. You know what? I'm going to watch some Fulci classics and then press play on my player again. Oozing, raw, bloody death metal horror with an authentic atmosphere! The dead are coming back to life!


tracklist:
1. The Emptying of the Graves
2. Cathedral of Tombs
3. Entombed Alive 
4. Autosarcophagy 
5. Dr. Butcher 
6. Within the Woods 
7. The Spectral Dead
8. Hungry Cadavers 
9. Drilled 
10. Shambling Eyeless Corpses 
11. A Shrine of Bones 

band:
Ryan Wills - everything


pátek 17. října 2025

Recenze/review - CARACH ANGREN - The Cult of Kariba (2025)


CARACH ANGREN - The Cult of Kariba
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Do očí jsem se ti nikdy nedokázal dívat příliš dlouho. Bylo v nich totiž něco zvráceného, zlého, děsivého. Stačilo, abych tě spatřil, jak stojíš ve stínu a mrazilo mě v zádech. Bál jsem se tvého hlasu, pohybů, pokaždé, když ses vkradla mezi mé noční můry, bolelo mě u srdce i ve vnitřnostech. Připadal jsem si jako otrávený jedem, umíral jsem a znovu se rodil v krutých křečích. Probuzen uprostřed noci jsem potom zažíval ještě horší realitu. Vždycky jsem měl rád hudbu, která je inspirovaná horory. Holandské CARACH ANGREN určitě všichni znáte. Jedná se o symfonickou black metalovou kapelu, která pokaždé, když začne hrát u mě v pokoji, venku začne z černých mraků padat krvavý déšť.

Tentokrát se kapela inspirovala starými básněmi, divadelními hrami. Vystupuje v nich Bílá paní ze Schinveldu a hlavně Kariba, travička a čarodějnice. Pokud máte rádi temný folklór, okultní symboliku a hororově podmanivou atmosféru, potom jste zde správně. Pohodlně se usaďte, zhasněte všechna světla a nechte se obejmout krvavou tmou. 


Symfonický black metal není zrovna styl, který by příliš často hrál v mém přehrávači, jenže CARACH ANGREN se mi dostali do hlavy. Novinka má v sobě cosi magického, záhadného, tajemného. Možná to jsou témata textů, ostrý a dobře čitelný zvuk, možná je to i motiv na obalu (takhle nějak si Karibu opravdu představuji). Nevím, poslouchám hudbu hlavně srdcem a tady si připadám jako chycený do sítí. Líbí se mi rukopis kapely, jednotlivé nápady, skvěle zpracované vokály, grafika, ale hlavně - nové EP mě opravdu baví poslouchat. Rád se k němu vracím hlavně ve chvílích, když je venku ještě tma a přízraky se toulají ulicemi. Ne, najednou nejdu jako každý den ráno do práce, ale v hlavě se mi odehrávají starodávné příběhy, užívám si atmosféru a když potkám nějaký přízrak, tak moc dobře vím, odkud přichází. Líbí se mi i určitý neklid, černá energie, chcete-li, které je na novince opět velké množství. "The Cult of Kariba" je volným pokračováním věcí minulých, ale také nahrávkou, která drásá zevnitř. Je samozřejmě nutné, abyste měli bohatou fantazii a náležitě morbidní vkus. Tohle je hudba pro všechny, kteří dokáží rozeznat tisíce odstínů tmavých barev. Ano, CARACH ANGREN jsou jako temní prokletí malíři, kteří pomocí své hudby nanášejí na celkový obraz pestrou paletu depresivních a nihilistických nálad. Připadám si jako na návštěvě dávno zapomenutého archívu, ve kterém pátrám po starých děsivých činech. Nálada je velmi pochmurná, napínavá a strašidelná. Hlavní pro mě ale je, že kapele věřím každý tón, notu, úder bicích i pasáže upletené ze smyčců. Monumentální, mocné a děsivé symfonické black metalové dílo! Kariba stojí ve stínu a dívá se i na vás! 

Asphyx says:

I could never look into your eyes for too long. There was something twisted, evil, terrifying in them. Just seeing you standing in the shadows was enough to send a chill down my spine. I was afraid of your voice, your movements, every time you crept into my nightmares, my heart and guts ached. I felt like I was poisoned, dying and being reborn in cruel convulsions. Waking up in the middle of the night, I experienced an even worse reality. I've always liked music inspired by horror movies. I'm sure you all know the Dutch band CARACH ANGREN. They are a symphonic black metal band, and every time they start playing in my room, bloody rain begins to fall from the black clouds outside.

This time, the band was inspired by old poems and plays. They feature the White Lady of Schinveld and, most notably, Kariba, a poisoner and witch. If you like dark folklore, occult symbolism, and a captivating horror atmosphere, then you've come to the right place. Sit back, turn off all the lights, and let yourself be enveloped by bloody darkness. 


Symphonic black metal isn't exactly a style that plays very often on my player, but CARACH ANGREN got into my head. There's something magical, mysterious, and enigmatic about their new album. Maybe it's the themes of the lyrics, the sharp and clear sound, or maybe it's the cover art (this is how I imagine Karibu). I don't know, I listen to music mainly with my heart, and here I feel like I'm caught in a web. I like the band's style, the individual ideas, the superbly crafted vocals, the graphics, but most of all, I really enjoy listening to the new EP. I like to come back to it, especially when it's still dark outside and ghosts are roaming the streets. No, I'm not suddenly going to work every morning like everyone else, but ancient stories are playing out in my head, I'm enjoying the atmosphere, and when I meet a ghost, I know very well where it comes from. I also like a certain restlessness, black energy, if you will, which is again abundant on the new album. "The Cult of Kariba" is a loose continuation of things past, but also a recording that tears you apart from the inside. Of course, you need to have a rich imagination and appropriately morbid taste. This is music for anyone who can discern thousands of shades of dark colors. Yes, CARACH ANGREN are like dark, cursed painters who use their music to apply a colorful palette of depressive and nihilistic moods to the overall picture. I feel like I'm visiting a long-forgotten archive, searching for old, terrifying deeds. The mood is very gloomy, suspenseful, and scary. But the main thing for me is that I believe every tone, note, drum beat, and string passage of the band. A monumental, powerful, and terrifying symphonic black metal work! Kariba stands in the shadows and watches you too!




Tracklist:
1. A Malevolent Force Stirs (1:16)
2. Draw Blood (5:18)
3. The Resurrection of Kariba (4:45)
4. Ik Kom Uit Het Graf (4:51)
5. Venomous 1666 (4:37)

Production Credits:
Main compositions by Ardek.
Pre-production, orchestral arrangements and keyboards by Ardek.
Vocals by Seregor, recorded at Tidal Wave Studio, Germany.
Backing vocals by Ardek.
Drums performed by Gabe Seeber, recorded at Mayhemeness Recording Studio.
Bass guitar, drums written by Ardek.
Guitars tracks 2,3 written by Seregor.
Guitars tracks 4,5 written by Ardek.
Lyrics tracks 1, 2, 5 by Ardek.
Lyrics track 3 by Ardek & Seregor.
Lyrics track 4 by Seregor.
All guitars and bass guitar performed and recorded by Patrick Damiani at Tidal Wave Studio, Germany.
Mixed & Mastered by Patrick Damiani at Tidal Wave Studio, Germany.
Vinyl Mastered by Robert Schmidt, 24-96 Mastering, Germany.

Guest Musicians:
Solo violin tracks 2, 5 performed and recorded by Nikos Mavridis.
Voice overs done by Tim Wells.
Wolf howl track 3 by Frodo Wijers.

Lyrics proofreading done by Sylvy Notermans.



čtvrtek 9. října 2025

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Never Ending Night Of Terror (2025)


HEADS FOR THE DEAD - Never Ending Night Of Terror
CD 2025, Pulverised Records

for english please scroll down

Duchové minulosti. Vrátili se. Vylezli ze starých klasických hororů. Sestoupili z obrazovky a stali se skutečnými. Díky hudbě maniaků HEADS FOR THE DEAD. Mrtví, co znovu ožívají. Démoni nicoty. Jakoby mě u každého nového alba obejmula temnota. Padám do hlubiny, děsím se stínů a užívám si death metal ostrý jako břitva. Pánové jsou zpět, aby nás opět vzali na výlet bez konce. Do světa, kde se na nějakou tu krev a špínu nehledí.

Novinka je volně inspirovaná slasherovými filmy jako „Videodrome“ od Davida Cronenberga, „Repulsion“ od Romana Polanského, původní „Friday the 13th“, „The Beyond“ a „Re-Animator“ od Stuarta Gordona, „Motel Hell“, „City Of The Dead“. Vstávám velmi brzy a cestou do práce chodím ulicemi, které nejsou příliš bezpečné. Když jsem poslouchal tohle album, tak jsem se neustále ohlížel za sebe. Nestojí někdo ve stínu? A nemá v ruce ostrý nůž? 


Hudbu napsal mistr Jonny Pettersson, volně inspirován soundtracky k těm nejděsivějším filmům (včetně klasiky NECROPHAGIA). O texty se postaral Ralf Hauber a motiv na obalu namaloval Solo Macello (PENTAGRAM, ZAKK SABBATH, BAND OF SPICE atd.). Zkrátka a dobře, opět se tu sešlí muzikanti a umělci, kteří k smrti milují horory a navíc mají talent napsat skladby, které se mi dostaly velmi hluboko pod kůži. Při každém společném obřadu jsem cítil ve vnitřnostech takový divný tlak. Jakoby ve mě něco hlodalo, postupně mě ovládalo, dostávalo se mi do mozku a já se postupně stával divokým monstrem. Určitě to znáte. Takové ty momenty, kdy víte, že tady se hraje hudba přesně pro vás. Je hodně znát, že za tímto albem stojí lidé, kteří hrají srdcem. Mám to takhle nejraději. Songy mají podmanivě strašidelnou atmosféru, nálady jsou velmi pochmurné a smrt je při poslechu velmi blízko. "Never Ending Night Of Terror" je přesně tím druhem nahrávky, která ve mě probouzí temné myšlenky. Stávám se morbidním básníkem, chodím ulicemi a představuji si, že za každým rohem stojí narušený jedinec. Death metal má mnoho podob a HEADS FOR THE DEAD i letos přispívají do tohoto stylu nejen skvěle odvedeným řemeslem, ale i něčím navíc. Kusem sebe samých. Schválně, máte doma nějaké staré VHS kazety? Tak se zavřete do sklepa, zhasněte všechna světla a až filmy dokoukáte, pusťte si tohle album. Uvidíte, že potom vynikne jeho síla v krvavě rudých odstínech. Za mě, starého psa, nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Má v sobě totiž poctivou, upřímnou, pradávnou, opravdovou a autentickou sílu. Jen si dejte pozor, někdo vás určitě sleduje. Duchové minulosti. Vrátili se. Vylezli ze starých klasických hororů. Slezli z obrazovky a stali se skutečnými. Krvavý, tajemný, temný a děsivý death metalový horor! Záblesk ostrého nože ve stínu!  

Asphyx says:

Ghosts of the past. They're back. They've crawled out of old classic horror movies. They've stepped off the screen and become real. Thanks to the music of the maniacs HEADS FOR THE DEAD. The dead coming back to life. Demons of nothingness. It's as if darkness embraces me with every new album. I fall into the depths, fear the shadows, and enjoy razor-sharp death metal. The gentlemen are back to take us on another endless journey. To a world where blood and gore are no big deal.

The new album is loosely inspired by slasher films such as David Cronenberg's Videodrome, Roman Polanski's Repulsion, the original Friday the 13th, Stuart Gordon's The Beyond and Re-Animator, Motel Hell, and City Of The Dead. I get up very early and walk through streets that are not very safe on my way to work. When I listened to this album, I kept looking over my shoulder. Is someone standing in the shadows? Do they have a sharp knife in their hand? 


The music was written by Jonny Pettersson, loosely inspired by the soundtracks of the scariest movies (including the classic NECROPHAGIA). The lyrics were written by Ralf Hauber and the cover art was painted by Solo Macello (PENTAGRAM, ZAKK SABBATH, BAND OF SPICE, etc.). In short, once again, musicians and artists who love horror movies to death and also have the talent to write songs that got under my skin very deeply have come together. During each joint ceremony, I felt a strange pressure in my gut. It was as if something was gnawing at me, gradually taking control of me, getting into my brain, and I was slowly turning into a wild monster. I'm sure you know what I mean. Those moments when you know that the music being played is meant just for you. It's very clear that the people behind this album play with their hearts. That's how I like it best. The songs have a captivatingly eerie atmosphere, the moods are very gloomy, and death feels very close when you listen to them. "Never Ending Night Of Terror" is exactly the kind of recording that awakens dark thoughts in me. I become a morbid poet, walking the streets and imagining that there is a disturbed individual standing around every corner. Death metal takes many forms, and HEADS FOR THE DEAD contribute to this style again this year, not only with their superb craftsmanship, but also with something extra. A piece of themselves. Come on, do you have any old VHS tapes at home? Then lock yourself in the basement, turn off all the lights, and when you've finished watching the movies, play this album. You'll see that its power will then stand out in bloody red hues. As an old dog myself, I can't help but recommend this new release. It has an honest, sincere, ancient, real, and authentic power. Just be careful, someone is definitely watching you. The ghosts of the past. They're back. They've crawled out of old classic horror movies. They've climbed off the screen and become real. A bloody, mysterious, dark, and terrifying death metal horror! A flash of a sharp knife in the shadows!



about HEADS FOR THE DEAD on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
01. The Vastness Of Time
02. Death Mask
03. Phantasmagoria
04. In Disgust We Trust
05. Never Ending Night Of Terror
06. Give Me Life
07. The Harvester
08. The Shape Of Light Bleeds Black
09. To The Very Last
10. Witchkrieg (Goblin Tribute)

LINE-UP
Jonny Pettersson - Guitars, Bass, Keyboards, Effects
Ralf Hauber - Vocals, Lyrics
Matt Moliti - Guitars
Evan Daniele - Drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine