Vzpomínky na mrtvé - Richard T. Chizmar
2026, Fobos
Prožili jsme si to asi všichni. Party, nekonečné pitky, ale také spousta legrace, kamarádů, známých. První nesmělé lásky se změnily ve vážné vztahy. Setkání a rozchody. Vypadnout někam pryč, na chaty a chalupy, k řekám a nebo jen tak pod širák, bez dospělých. Sami za sebe, svobodní. Plní ideálů a nadšení. Hledání vlastní cesty. Těch zážitků je na celý život. Prožíval jsem všechno tohle kdysi dávno v devadesátých letech a protože tehdy byl internet ještě v plenkách a také jsem byl kdysi prokletý knihami, tak jsem si u všeho také četl. Pamatuji si, jak se mi kdysi jedna holka smála, proč nespím, proč nejsem s tou svojí ve spacáku. Seděl jsem v jedné chatě u okna, abych měl světlo a četl jsem si Asimova, kterého jsem tehdy objevil a neskutečně žral. Vzpomínky na mrtvé jsem potkal na jedné ze svých misí. Také jsou o partě, z roku 1983, která zažívala spoustu podobných věcí, jako my kdysi dávno. Čím víc vstupují do stále temnějších lesů, začíná se nálada a atmosféra měnit. Je něco hnusného, zkaženého ve vzduchu.
Najednou mají pocit, že jsou sledováni. Někdo manipuluje s jejich autem. Neklid a paranoia se začíná kolem nich rozlézat jako jedovatý břečťan. Kniha mě chytla a už nepustila hlavně svojí atmosférou. Mám navíc pro podobně laděné příběhy velkou slabost. Víte, něco jsem již zažil a líbí se mi, když dokáže autor napsat uvěřitelný, ryzí a opravdový příběh, který by se klidně mohl stát. Moje fantazie pak pracuje na plné obrátky a nemůžu se dočkat, až konečně vypadnu z práce, zajezdím si na rotopedu, zacvičím si a pak unavený sednu do křesla. Jenom pár stránek, říkám si pokaždé, abych nakonec skončil s několika kapitolami a s pocitem, že zase nestíhám věci kolem. Ne, nejsem obyčejný chlápek, již šedivý, s rodinou a mnohdy unavený. Jsem v Apalačských horách, vidím před sebou všechny účastníky zájezdu, představuji si jejich obličeje. Někde v lese číhá zlo, říkám si potom o víkendu, když se jdu projít a zaplavat si na rybník. Stejně je to zvláštní, jak mě dokáží některé knihy chytnout a nepustit. Navíc je to moje první setkání s autorem a byl jsem zpočátku opatrný. Měl jsem ale zase jednou šťastnou ruku.
Těším se na další víkend. V práci je toho nad hlavu, dokonce tolik, že letos budu mít dovolenou jenom týden. Stejně, u moře je mi vedro a nedokážu ležet jen tak na pláži. Mám raději hory, lesy a klid. Čím jsem starší, tím víc hledám stín s knihou. Čtení mě uklidňuje i přesto, že jsou Vzpomínky na mrtvé napínavé. Asi je to hodně osobní záležitost. Musím být naladěn na stejnou notu jako autor a v tomto případě jsem opravdu spokojený. Pamatuji si, že kdysi dávno jsem s jednou takovou partou také byl. Neděsily nás přízraky, ale jeden úchyl, co nás provázel skoro celou naší cestu. Vynořoval se z mlhy, jako nějaký démon. My kluci, jsme chránily naše holky, ale bylo to hodně děsivé. Lidem do hlavy nevidíte a tenhle magor byl více než jenom divný. Měl zlé oči a připomínal bestii. Nakonec to dopadlo dobře, ale ten pocit, dojem, nálada, se mi při čtení téhle knihy vrátily. Byla to najednou naše parta, která se toulala v Apalačských horách. Nejhorší je, že se mi potom o všem ještě zdálo. Byly to hodně divné sny, po kterých jsem byl potom ráno několik hodin zmatený.
Možná jste si všimli, že o všem dost často přemýšlím. Někdy je to samozřejmě na závadu, někdy je potřeba stát pevně na zemi a ne létat v oblacích, jenže když já si stejně nemůžu pomoc. Když mě něco baví, tak mám pocit, že jsem přímo součástí příběhu, že sleduji celou skupinu, že vnímám neklid, strach, i bolest. Jako bych se na knihu doslova napojil. Když se tak stane, tak vím, že je dobrá, že mě bude bavit a hrozně rád se k ní vracím, těším se. Vzpomínky na mrtvé se budou zdát mnohým jako takový "obyčejný hororový příběh". Není tomu tak, tak knížku rozhodně nevnímám. Téma sice není z nejoriginálnějších, ale jeho uchopení a vytvoření atmosféry ano. Alespoň tak vnímám knihu já. Zrovna včera velmi brzy ráno jsem stál na trolejbusové zastávce. Desítky dělníků v montérkách mířily do práce. Připomínaly zombie. Každý dnes kouká do mobilů, ale jedno mladé děvče drželo v ruce knihu. Ano, můj milý čtenáři, byly to Vzpomínky na mrtvé. Když jsem to viděl, doslova mě zamrazilo v zádech. I když vlastně nevím proč.
Určitě znáte ten pocit, když jdete temnou ulicí a nejednou máte dojem, že vás někdo sleduje. Zastavíte se, ohlížíte za sebe, abyste potom podivné zvuky přisoudili nějakému zvířeti, ptáku. Jenže co když to tak není? Co když opravdu někdo stojí ve stínu? Tak nějak takhle vnímám i tohle knihu. Ten neklid je všeobjímající. Symboly na náhrobcích. Skřeky ze tmy. Mrazilo mě v zádech, užíval jsem si vlastně celou knihu. Od začátku do konce. Netuším, jak ji budete mít vy, ale mě stálo za to, o Vzpomínkách na mrtvé napsat. Je to vlastně jednoduché. Když poprvé nějakou knihu otevřu, tak si přečtu pár kapitol. A buď mě baví a nebo nikoliv. Tady jsem si užíval. Navíc se mi vrátila spousta starých zážitků. To není zase tak málo. Třeba jsem udělal svým tipem radost i vám. Mějte se co nejlépe a až pojedete někam do lesů, tak na sebe dávejte pozor. Děkuji moc za pozornost. Ať vám to čte!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V tomto mrazivém románu autora „nezapomenutelného a děsivého“ (cit. Harlan Coben) Honu na Bubáka se skupina studentů během cesty po Apalačských horách střetne s nadpřirozenou hrůzou.
1983: Tři vysokoškolští studenti se vydávají na týdenní výlet, aby pro svůj školní projekt natočili dokument o pomníčcích u silnice. Projekt začíná jako zábavné dobrodružství provázené dlouhými jízdami po prázdných silnicích a nočními táboráky, kde se sobě navzájem začínají otevírat.
Když se však odváží vydat hlouběji do apalačských lesů, atmosféra začíná temnět. Všímají si, že stále více památníků obsahuje zvláštní, znepokojivý symbol, který ukazuje na zlověstné tajemství. Paranoia se prohlubuje, když se jim začne zdát, že jsou sledováni. S jejich vozidlem je přes noc manipulováno a někteří místní obyvatelé působí všelijak, jen ne vlídně.
Zanedlouho začne studenty trápit otázka, zda tato úmrtí na silnici byla skutečně náhodnými nehodami… nebo se tady děje cosi děsivého?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
