DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 16. června 2026

Interview - CONSECRATION - Gloomy, dark, and chilling doom death metal echoes from the other world!


Interview with doom death metal band from United Kingdom - CONSECRATION.

Answered Daniel (vocals), thank you!

Recenze/review - CONSECRATION - Exanimis (2026):

Ave CONSECRATION! Greetings to the British underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the fourth fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

Hi Jakub and thank you for the interview, and also huge thanks for the amazing review you did for Exanimis recently! It is indeed going well over here – summer has arrived with a mini heat wave so we’re currently enjoying that while it lasts!

Cheers for the kind words about the new album. In relation to our previous recordings; I think Exanimis is a massive step up for us. In one way it is a natural progression from our previous album Cinis; but with a more focussed look at the song structures, so we believe it came out more consice and cohesive as a whole compared to the last record. We always take things in the direction that feels right at the time, exploring ideas that are relevant, so there is that evoultion too, but retaining what we know works and what our core sound is. The production on the new album adds so much more depth too - giving the album the tones and the overall sound it deserves, which we have been striving to acheive for years. The cavernous vibe has always been there on the past material; but this time around it has got that proper finish to it, like the cherry on top that, until now, has been missing a little... We are very, very pleased with how it has turned out and excited to hear what everybody thinks of it!


“Exanimis” embodies all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does CONSECRATION compose new material?

Thank you for that. Well it came quite naturally for us really. Following on with writing after Cinis; we just did what we always do, started coming up with ideas and seeing how they develop. This approach allows us to continue building on the foundations we already have and hone them further. We did make a conscious decision to have some of the material a bit more punchy and to the point, so to speak, as we now know what really works to make a song stand out and cut out any uneccessary fluffy bits that don’t really add much to it overall.

We feel that with the addition of Andy on guitar (who joined circa 2019 I think, after Fragilium came out) we have a formula that really works for us. So, for writing - this all starts with ideas from the guitarists, a few riffs are jammed out and they’ll see what works and anything that doesn’t goes straight in the bin. These ideas are then added to with the drums and bass. After a rough structure for a song is fleshed out, I’ll add some vocals based on how I feel the song sounds and what direction it is going in, and the guys work on adding all the leads, harmonies and all the lovely fills that really bring a song to life. We do think it is important to combine the elements of doom and death metal together in a way that suits the song, so some will have an emotional solo, some parts would focus on a brutal riff, some might be heavier, some be more poignant and bittersweet, but you know that it is still us because they will always have both elements blended together in our way in the song.


I looked it up and saw that Greg Chandler of Priory Studios handled the recording and mixing. I have to say the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Greg Chandler created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

We’ve always wanted to work with Greg, and his band Esoteric has been a huge influence on us. Esoteric was actually one of the reasons for us wanting to start a doom band in the first place, and having the opportunity to play with them on a number of occasions has been career highlights for us. Greg was also the mastering engineer on Cinis, and we knew we wanted to record with him properly. He has been fantastic to work with, a true gentleman and his knowledge and experience in what works and what doesn’t with this style of music is second to none. We went to Greg’s studio - Priory Recording in Birmingham, and the sessions were really cool. We couldnt have been in safer hands and are very pleased with how it has all turned out. Greg is a legend in every sense, and is highly recommended.

An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it yourselves, and it features a corpse-themed cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

Nuclear Winter Records have produced and released the CD, Cassette and Vinyl formats. The cover artwork was created by me, as I produce all of our artwork, be that our album covers and booklets, or merchandise designs and web art. I think it’s very important to marry the lyrics and visuals together, and also to have a coherent feel across everything. I think strong artwork that suits the music is integral to any bands image.

Nuclear Winter had their own designer do the booklet layouts this time around though, whereas previously all of that would be done by me too, so it was kinda fun and nervewracking to see someone else do the internals as I have a strong idea in my head with how these should look with the cover art I did. We are very happy with how these have all turned out, they did a great job!

I always try to add parts of the lyrics to the artwork, so there will be small nods in the art to ideas or phrases in some of the songs. As with the lyrics, I like to allow the listener scope to add their own interpretation to it. As a whole, the imagery explores some ideas that are conjured up around the album title, which translates as dead or lifeless. The central female figure is kind of ghostly and ethereal, in an purgatory-esque style landscape, the arch ways are symbolic of transitioning between the living and the dead. There is also the beauty of the female form mixed with the decay in the landscape (an idea I always like playing with), so a few different ideas are running through the piece, yet are all related to death in some way.


I’ve been wandering through the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I always turn to Britain for a sure thing. I think we have similar dispositions and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death doom metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

I think the support of fans, underground labels, zines, etc is what makes the scene what it is and I think that is similar irrespecitve of what country you are from. We have had such fantastic support from all over the world, not just in the UK, so are very grateful for all of that. Our fans are amazing and we wouldn’t be where we are now without them, and the support of all the people who have helped us on our journey so far. You all know who you are, so thank you! As for Death/Doom in the UK – maybe its our shitty weather that makes everybody so misearble haha.

There have been some fantastic bands from around here, some not about anymore, but yeah some of my favourites include My Dying Bride, Paradise Lost, Anathema, Enchantment, Decomposed, Esoteric, and some other great bands from around here to check out would be Mourning Beloveth, The Prophecy, The Crawling, Eye Of Solitude, My Silent Wake and The Drowning.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form CONSECRATION actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

We touched on Esoteric as one of the reasons for Consecration starting out earlier, so there‘s that, and we all share a love for extreme metal, be that death, black, doom, or anything else. We all have our favourite styles, and I think in some way that all goes into the Consecration melting pot – but not in any intentional or conscious way. We never set out to emulate or copy anyone, and never will. Sure there will always be times where you can go – that sounds a bit like this – but there are only so many notes you can play, at some point something will sound like something else haha. Obviously you cant deny your influences; as they do shape your preferences on what you like to hear, and therefore this affects what you like to play. We all love death metal and doom metal, especially the feelings these two in particular can evoke when combined, and the breadth of emotion and feeling you can convey in the music.

But for sure, My Dying Bride and Paradise Lost really stand out, especialy for me, as personal inspirations. I love the tones, the feeling, the song writing, and the poetry in the lyrics. Aaron and Nick are such great lyricists and frontmen, and the music is just amazing. You know these songs are all done from the heart, and that makes them so much more relatable, which is something I like to think we are acheiving with our music too. Other influences for me a vocalist would be David Vincent (Morbid Angel), Ihsahn (Emperor), Glen Benton (Deicide), Karl Willets (Bolt Thrower/Memoriam), Jeff Walker (Carcass) and John Walker (Cancer)

And yes, festivals and tours we are definetly happy to play and be involved with. You have some fantastic festivals in Czechia with Brutal Assault, Obscene Extreme, Metal Fest, Symbolic, etc – so hopefully we’ll be able to play out there soon!


When I started my website ten years ago, I had a vision of trying to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

We think you are doing really well and thank you for the dedictaion you are showing to the underground scenes, it’s cool to see a webzine like yours going from strength to strength!

Promotion is a joint affair; the label(s) do some, we do some, we have worked with a few PR companies in the past too, as either standalone campains or as part of whatever promtional work the label is doing. Plue we have all our social channels, and sometimes the old school handing out flyers etc. Also the promotion you guys do with your zines, interviews, podcasts and features etc go a long way in helping us out.

We all buy albums we really enjoy, and think it is more important these days to do so, even though budgets are stretched and adulting means more of your income has to go on day to day crap that you’d rather spend on music haha. Some of us have quite extensive physical collections that are still growing, mine is mainly CDs, Liam loves vinyl and CD. I have also been getting into collecting music books now too.

If a show comes up with bands we like we will try to make the effort to get there for sure, so yes we do still go to shows to watch bands – thats important to us. Our hardcore partying days are probably behind us now, but we do still like to get out there and have a laugh (and a drink)!

 

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands out there that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as CONSECRATION? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

I’m old school and love physical formats, as do some of the other guys. I like the way the internet and technology has allowed people to reach fans more easily and quickly, on the other hand however, I hate the way streaming and downloads have majorly affected bands; as physical formats, although still popular, can’t compete these days with easy access and oftentimes free streaming services. So its a double edged sword really. People have less disposable income too, so I don’t blame anyone for ading us to a playlist and listening for free – at the end of the day the more people our music reaches and the more people dig it, is a good thing, at the end of the day we aren’t doing this to make a living out of it, but at the same time, bands need income streams from physical products to continue making music in the first place.

I like to ask musicians what death doom metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For me personally, it is a style that resonates deeply, it is heavy and brutal but full of real world emotion and ideas you can actually relate to. So the story driven aspect, rather than fiction like zombies and shit, hits more of a nerve if you know what I mean. Don’t get me wrong though, I love zombies and shit, horror stuff, brutal death metal, black metal and loads of other wierd shit, and sometimes write about subjects like that as well – but stuff that is truly written from the heart has more of a connection to the listener, and more of an impact, and that is what I prefer to do these days.

 

Finally, a classic but important question. What does CONSECRATION have planned for the coming months? Where can we see you in concert? Are you planning a European tour to promote the new album? If you have anything you’d like to say to fans, labels, or promoters, this is the place…

Not a tour as yet, watch this space, we do have some cool shows coming up though:

Our album launch show is coming up first, which is a local show here in Norwich, we have a show with Fossilization coming up later in the year, and currently 4 UK festivals, 2 of which are with Shape Of Despair, so we’re at Blastonbree, Barker’s Blastfest (Charity festival to help out Nick Barker which we are very proud to be a part of), Deadsoul Festival, and One For Sorrow Festival.

Thank you very much for the interview. I wish the new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Exanimis” again!


Thank you for the great interview and I hope to catch you at a show soon and share a beer! Enjoy the album and make sure to crank it to 11!

Cheers Daniel / Vocals


about CONSECRATION on DEADLY STORM ZINE:






CONSECRATION

Nuclear Winter Records


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CONSECRATION - Pochmurné, temné a mrazivé doom death metalové ozvěny z onoho světa!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Velké Británie - CONSECRATION.

Odpovídal Daniel (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - CONSECRATION - Exanimis (2026):

Ave CONSECRATION! Zdravím do britského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos čtvrté dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube, děkuji za rozhovor a také obrovské díky za úžasnou recenzi, kterou jsi nedávno napsal pro Exanimis! Opravdu se nám daří – léto přišlo s malou vlnou veder, takže si jej užíváme, dokud trvá!

Díky za milá slova o novém albu. Co se týče našich předchozích nahrávek, myslím, že Exanimis je pro nás obrovský krok vpřed. V jistém smyslu je to přirozený pokrok oproti našemu předchozímu albu Cinis, ale s více zaměřeným pohledem na strukturu písní, takže věříme, že celkově vyšlo ucelenější a soudržnější než poslední deska. Vždycky se vydáme směrem, který se nám v danou chvíli zdá správný, zkoumáme relevantní nápady, takže je zde i ten vývoj, ale zachováváme si to, co víme, že funguje, a jaký je náš základní zvuk. Produkce na novém albu také dodává mnohem větší hloubku – dává albu tóny a celkový zvuk, který si zaslouží, a o který se snažíme už léta. Jeskynní atmosféra byla vždycky přítomna i na předchozím materiálu; ale tentokrát to má ten správný závěr, jako třešničku na dortu, která nám doposud trochu chyběla... Jsme s tím, jak to dopadlo, velmi, velmi spokojeni a těšíme se, co si o tom ostatní myslí!


„Exanimis“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CONSECRATION?

Díky za to. No, nám to přišlo docela přirozené. Po Cinis jsme dělali to, co vždycky děláme, začali jsme přicházet s nápady a sledovat, jak se vyvíjejí. Tento přístup nám umožňuje stavět na základech, které už máme, a dále je zdokonalovat. Vědomě jsme se rozhodli, že část materiálu bude trochu ráznější a výstižnější, abych tak řekl, protože teď víme, co opravdu funguje, aby píseň vynikla, a vynecháme všechny zbytečné, nadýchané části, které jí celkově moc nepřidávají.

Myslíme si, že s příchodem Andyho na kytaru (který se připojil myslím kolem roku 2019, po vydání Fragilia) máme vzorec, který pro nás opravdu funguje. Takže co se týče psaní - to všechno začíná nápady od kytaristů, nahraje se pár riffů a oni uvidí, co funguje, a co nefunguje, jde rovnou do koše. Tyto nápady se pak přidají k bicím a base. Poté, co je hrubá struktura písně doladěna, přidám vokály podle toho, jak cítím, že píseň zní a jakým směrem se ubírá, a kluci pracují na přidání všech sól, harmonií a všech krásných doprovodných prvků, které písni skutečně vdechnou život. Myslíme si, že je důležité kombinovat prvky doomu a death metalu tak, aby to písni vyhovovalo, takže některé budou mít emotivní sólo, některé části se zaměří na brutální riff, některé mohou být těžší, některé dojemnější a hořkosladší, ale víte, že jsme to pořád my, protože v písni budou mít oba prvky vždycky promíchané naším způsobem.


Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Greg Chandler - Priory Studios. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Greg Chandler vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Vždycky jsme chtěli s Gregem spolupracovat a jeho kapela Esoteric na nás měla obrovský vliv. Esoteric byli vlastně jedním z důvodů, proč jsme chtěli založit doomovou kapelu, a možnost s nimi několikrát hrát byla pro nás vrcholem kariéry. Greg byl také masteringovým zvukařem na albu Cinis a věděli jsme, že s ním chceme pořád nahrávat. Bylo fantastické s ním spolupracovat, je to opravdový gentleman a jeho znalosti a zkušenosti s tím, co v tomto stylu hudby funguje a co ne, jsou bezkonkurenční. Navštívili jsme Gregovo studio - Priory Recording v Birminghamu a nahrávání bylo opravdu skvělé. Nemohli jsme být v bezpečnějších rukou a jsme velmi spokojeni s tím, jak to všechno dopadlo. Greg je legenda v každém ohledu a vřele ho doporučujeme.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Nuclear Winter Records produkovali a vydali CD, kazetu a vinyl. Obal jsem vytvořil já, protože tvořím všechny naše grafické návrhy, ať už se jedná o obaly alb a booklety, nebo o design zboží a webové grafiky. Myslím, že je velmi důležité propojit texty a vizuální prvky a také mít ucelený pocit napříč vším. Myslím, že silný grafický návrh, který odpovídá hudbě, je nedílnou součástí image každé kapely.

Nuclear Winter si tentokrát nechali vytvořit vlastní grafický návrh bookletu, zatímco dříve jsem to všechno dělal já, takže bylo docela zábavné a nervy drásající sledovat, jak někdo jiný dělá vnitřní prvky, protože mám v hlavě silnou představu o tom, jak by to mělo vypadat s mým grafickým návrhem. Jsme velmi spokojeni s tím, jak se to všechno povedlo, odvedli skvělou práci!

Vždy se snažím do grafického návrhu přidat části textů, takže v grafickém návrhu budou malé náznaky nápadů nebo frází v některých písních. Stejně jako u textů rád nechávám posluchači prostor pro vlastní interpretaci. Celkově obraznost zkoumá některé myšlenky, které se vybavují názvem alba, jenž se překládá jako mrtvý nebo bez života. Ústřední ženská postava je poněkud přízračná a éterická, v krajině ve stylu očistce, klenuté cesty symbolizují přechod mezi živými a mrtvými. Krása ženské postavy se mísí s rozkladem krajiny (myšlenka, se kterou si vždycky rád hraji), takže se dílem prolíná několik různých myšlenek, které však všechny nějakým způsobem souvisejí se smrtí.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Británie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death doom metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Myslím, že podpora fanoušků, undergroundových labelů, zinů atd. je to, co dělá scénu tím, čím je, a myslím, že je to podobné bez ohledu na to, z jaké země jste. Měli jsme fantastickou podporu z celého světa, nejen z Velké Británie, takže jsme za to všechno velmi vděční. Naši fanoušci jsou úžasní a bez nich bychom nebyli tam, kde jsme teď, a také bez podpory všech lidí, kteří nám na naší dosavadní cestě pomohli. Všichni víte, kdo jste, takže děkujeme! Co se týče Death/Doom ve Velké Británii – možná je to naše mizerné počasí, co dělá všechny tak nešťastnými haha.

Hrálo se tu pár fantastických kapel, některé už neexistují, ale jo, mezi mé oblíbené patří My Dying Bride, Paradise Lost, Anathema, Enchantment, Decomposed, Esoteric a další skvělé kapely z okolí, na které byste se měli podívat, jsou Mourning Beloveth, The Prophecy, The Crawling, Eye Of Solitude, My Silent Wake a The Drowning.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CONSECRATION, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Už dříve jsme se dotkli Esoteric jako jednoho z důvodů, proč Consecration vznikli, takže to je ono. Všichni sdílíme lásku k extrémnímu metalu, ať už je to death, black, doom nebo cokoli jiného. Všichni máme své oblíbené styly a myslím, že se to všechno nějakým způsobem prolíná v Consecration – ale ne úmyslně ani vědomě. Nikdy jsme se nesnažili nikoho napodobovat ani kopírovat a nikdy to ani nebudeme dělat. Jasně, vždycky budou chvíle, kdy se můžete vydat – to zní trochu takhle – ale existuje jen omezený počet tónů, které můžete zahrát, v určitém okamžiku bude něco znít jako něco jiného haha. Samozřejmě nemůžete popřít své vlivy; ty totiž formují vaše preference ohledně toho, co rádi slyšíte, a proto to ovlivňuje i to, co rádi hrajete. Všichni milujeme death metal a doom metal, zejména pocity, které tyto dva mohou vyvolat, když se spojí, a šíři emocí a pocitů, které můžete v hudbě vyjádřit.

Ale My Dying Bride a Paradise Lost jsou pro mě určitě osobní inspirací. Miluji ty tóny, ten pocit, psaní písní a poezii v textech. Aaron a Nick jsou skvělí textaři a frontmani a hudba je prostě úžasná. Víte, všechny tyto písně jsou napsány od srdce, a to je dělá mnohem více ztotožnitelnými, což je něco, čeho si myslím, že i v naší hudbě dosahujeme. Dalšími vlivy pro mě jako zpěváka by byli David Vincent (Morbid Angel), Ihsahn (Emperor), Glen Benton (Deicide), Karl Willets (Bolt Thrower/Memoriam), Jeff Walker (Carcass) a John Walker (Cancer).

A ano, na festivalech a turné, na kterých rádi hrajeme a podílíme se na nich, rozhodně rádi i hrajeme. V Česku máte fantastické festivaly jako Brutal Assault, Obscene Extreme, Metal Fest, Symbolic atd. – takže doufejme, že si tam brzy budeme moci zahrát!


Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Myslíme si, že se vám to daří opravdu dobře, a děkujeme vám za oddanost undergroundové scéně. Je skvělé vidět, jak webzin, jako je ten váš, sílí a sílí!

Propagace je společná záležitost; něco dělají labely, něco my, v minulosti jsme spolupracovali i s několika PR agenturami, ať už jako samostatné kampaně, nebo jako součást jakékoli propagační práce, kterou label dělá. Navíc máme všechny naše sociální kanály a někdy využíváme i staré školy, které rozdávají letáky atd. Také propagace, kterou děláte svými ziny, rozhovory, podcasty a články atd., nám hodně pomáhá.

Všichni si kupujeme alba, která nás opravdu baví, a myslíme si, že je v dnešní době důležitější to dělat, i když jsou rozpočty napjaté a dospělost znamená, že větší část vašeho příjmu musí jít na každodenní šmejdy, které byste raději utratili za hudbu haha. Někteří z nás mají docela rozsáhlé fyzické sbírky, které stále rostou, moje jsou hlavně CD, Liam miluje vinyly a CD. Také jsem se teď začal věnovat sbírání hudebních knih.

Pokud se na nějakém koncertě objeví kapely, které se nám líbí, určitě se tam pokusíme dostat, takže ano, pořád chodíme na koncerty sledovat kapely – to je pro nás důležité. Naše dny plných večírků už máme asi za sebou, ale pořád rádi vyrazíme ven a zasmějeme se (a dáme si drink)!

 

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CONSECRATION ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Jsem staromódní a miluji fyzické formáty, stejně jako někteří ostatní. Líbí se mi, jak internet a technologie umožnily lidem snadněji a rychleji oslovit fanoušky, na druhou stranu ale nesnáším, jak streamování a stahování hudby výrazně ovlivnily kapely; fyzické formáty, i když jsou stále populární, dnes nemohou konkurovat snadno dostupnému a často i bezplatnému streamovacímu servisu. Takže je to vlastně dvousečná zbraň. Lidé mají také menší disponibilní příjem, takže nikoho neobviňuji z toho, že nás přidali do playlistu a poslouchali zdarma – koneckonců, k čím více lidí se naše hudba dostane k lidem a čím více lidí bude bavit, tím lépe pro nás. Koneckonců to neděláme proto, abychom se tím uživili, ale zároveň kapely potřebují příjmy z fyzických produktů, aby mohly v první řadě pokračovat v tvorbě hudby.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě osobně je to styl, který hluboce rezonuje, je těžký a brutální, ale plný emocí a myšlenek z reálného světa, se kterými se člověk dokáže ztotožnit. Takže ten aspekt řízený příběhem, spíše než fikce jako zombie a podobné věci, zasahuje spíš do citlivého místa, pokud víte, co tím myslím. Nechápejte mě ale špatně, miluji zombie a podobné věci, horory, brutální death metal, black metal a spoustu dalších divných věcí a občas o takových tématech taky píšu – ale věci, které jsou opravdu napsané od srdce, mají větší spojení s posluchačem a větší dopad, a to je to, co v dnešní době dělám raději.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CONSECRATION v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Nechystáte turné po Evropě k propagaci nového alba? Pokud máš něco, co bys rád vzkázal fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Zatím ne turné, sledujte nás, ale chystáme pár skvělých koncertů:

Nejdříve se chystá křest našeho alba, což je místní koncert tady v Norwichi, později v tomto roce máme koncert s Fossilization a momentálně máme 4 britské festivaly, z nichž 2 jsou se Shape Of Despair, takže jsme na Blastonbree, Barker’s Blastfest (charitativní festival na pomoc Nicku Barkerovi, na který jsme velmi hrdí, že se můžeme podílet), Deadsoul Festival a One For Sorrow Festival.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Exanimis“ zase narvat do hlavy!

Děkuji za skvělý rozhovor a doufám, že se brzy uvidíme na nějakém koncertě a dáme si s vámi pivo! Užijte si album a určitě ho dejte pořádně nahlas!

Na zdraví, Daniel / zpěv


about CONSECRATION on DEADLY STORM ZINE:






CONSECRATION

Nuclear Winter Records


---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 6. června 2026

Interview - GOUGE - A rotten, stinking chunk of death thrash metal flesh, mangy bones, bleached skulls!


Interview with death thrash metal band from Norway - GOUGE.

Answered Chris (Vocals, Guitars, Bass), thank you!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/05/recenzereview-gouge-pure-deathfuck-2026.html

Ave GOUGE! I’m listening to your new album “Pure Deathfuck” right now, and I’m thinking this is exactly what the music will sound like when the world ends. I think you’ve really pulled off a masterpiece. How do you feel about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? And how do they go over?

Aye aye from the abysmal Death Abyss! That’s a huge compliment and I feel much gratitude towards that. I’m happy it resonates. This album stands for total freedom. The release of all feelings and thoughts, to play out the end of the world or whatever you personally want to end. It’s been a huge help for me to have an arena in my life where I can play out a version of reality that should never happen – but also one that through history does happen more than one thinks. It’s very early in the process but the few feedback we have got has been positive. We have not played the songs live yet. That will happen at Hellbotn metal fest at Kolbotn in August.


How do new songs actually come about for GOUGE? Are you a traditional band that locks itself in the rehearsal room to write, or do you use the internet so popular these days and send ideas back and forth via email? I’m interested in the creative process itself.

Gouge is a very face-to-face band, the only thing that really goes over digitally are the text ideas. The text come from nowhere when it’s suddenly urgent to express something or when the most crazy idea pops in from nowhere. We typically meet with some riffs each of us and play them out in the rehearsal room, testing different feelings and attitudes. For the Pure Deathfuck album, I tried something new early in the process; I sat down and improvised short riffs and melodies, one riff at a time. No matter what came out, I added another or two more guitars. I put them together in different „songs“ with no structure to get the feeling of how it works together when you mix fast vs slow etc. – I guess mostly inspired by Acts of the Unspeakable. That worked well to not get locked into a typical „verse, chorus, verse“-structure, and it feels more resonant to the lyrical and visual expression which is too dark and insane to be structured.

The lyrics are a whole other story with GOUGE. What are they about on the new album, and where did you draw inspiration for them? On “Pure Deathfuck,” they complement the music beautifully. Which came first, the music or the lyrics?

That is a correct description of the lyrics! Haha. There’s something magical in the artistic expression of the personas on Autopsy’s Shitfun. That is the main inspiration. For once, I tried to consciously use Gouge as a place for total freedom and anger release. But the „twisted“ insane parts are more artistic, to create a mood, a small insight into crazy, sick minds. The music and lyrics come usually separately and then we find while working on it different things that fits better to scream here and there, and also which descriptions fits better to a certain riff – how to highlight or support the music/lyrics both ways.


I have to admit that the cover for “Pure Deathfuck” is excellent it fits the music perfectly! It literally gives you the creeps. How did you choose the cover, and who took the photo?

This is a photo from late 1800‘s after the Batak massacre in Bulgaria. It just resonated with me the first time I saw it. It was true, honest, brutal, horrible, and what resonated the most was the living people left in the situation, having to grapple with the existence of this unbelievable, morbid tragedy. What do you feel in that situation? What are you supposed to do? What kind of thoughts do you create about other people, humanity in general? What do you want to do to those who slaughtered your family? Who do you become? This part of history is not interesting to most people. They don’t really give a fuck about war. But they should. These are not ancient, forgotten acts. They happen constantly. Hundreds of millions of people all over the world are forced to live through unbearable situations. I don’t think we should look away from that.

The sound of the entire recording is great. It’s dark, cold, and sharp all at once. Which studio did you record the album in? Did you, as a band, have a say in the final sound and mastering?

It turned out better than expected. There are so many coincidences that make the sound. We just recorded ourselves at the youth club at the local school. We used my old drum set that we have used since the beginning (I got it in ca. 2006 for maybe 200 euro!). For the vocals, we have a track with the ambience from the hall. The guitars were just recorded on whatever was there. I believe we used 2-3 different mics at the same time to mix for strange guitar sounds. It worked pretty well in the end, but they could have been even more “present” in the sound – in the fast parts the guitar riffs are not really audible. But the big picture sound on the album is punching and screaming, so that’s a good result. We didn’t hear the masters until it was released on Spotify, so it will be interesting to hear the different formats.


The new album was released by the excellent Hells Headbangers Records. Why did you choose this particular label, and how satisfied are you with their work?

We chose them because we have experience with them. They are solid and deliver. They also gave us a good deal that is inspiring us to make more music as well, which is an important motivation.

The band’s history dates back to 2011. How did the idea to form GOUGE come about in the first place? Who were your role models? Please take us back in time and walk us through the band’s history! By the way, you aren’t exactly one of the most prolific bands. Why is that?

I believe Herman and I were sitting next to each other in IT-class in high school listening to music on headsets and just having some ideas about Repulsion-style music. The Repulsion demos were particularly important at that time for us, the mix of youthful punk and horrible seriousness (and serious horribleness). We were very productive at those early years, but got tired of that style and had many other projects and life changes going on. I guess around the time we stopped in 2014, we had Condor, Flight, later I had Black Viper, Black Magic, unreleased disco-project, etc.. Too many projects, and in general a personal style moving away from metal at that time. That was a very healthy break for me. I got back during covid, and it felt like extreme metal suddenly had a new dimension for me.


It’s really obvious how much you enjoy your music. Do you have any goals you’d like to achieve? For some, it’s a famous record label; others might want to play at a big festival.

If we have goals, it’s more as musicians. But Gouge does not have goals like that. The first goal is to express the ideas we have for a new EP or album and go beyond Pure Deathfuck. To find the right next path building on what we have. I am imagining another aftermath-theme, maybe include even more of a desolate black metal vibe underlying the death metal style.

Both members of GOUGE are also active in other bands. You’re experienced musicians, and I’d be curious to know who has the final say in your band? Who decides how a song will sound and look?

It never gets to the point where we need to argue about it (so far! Maybe we stab each other at the next rehearsal). It’s just death metal and as long as it’s close to what we imagine, we can drag and shape the specific ways of expressing it a lot.

What’s it actually like to play death metal in Norway? Do people come to your concerts? Do they support you, buy your CDs? When you organize an event, for example, how many people show up?

We haven’t played live in 10 years, so we have no experience with that. But death metal shows for sure have a crowd in Oslo and around. More internationally, they also support buying merch and albums.

Death metal is a demanding hobby and an even tougher lifestyle. What does it mean to you? What do you enjoy most about it, and how do you see it? How did you actually get into it?

I always enjoyed death metal since I was an early teenager. But these days I don’t live the slaughtering and deathfucking, mostly just making the music. I think death metal as a genre has a specific vibe that I don’t get anywhere else. At the same time, the different death metal styles on different albums are pretty incredible. So much can be done inside a similar style. I think the first albums I listened to were Soulside Journey, Obliteration – Total Fucking Obliteration, Suffocations debut, a few songs by Cannibal Corpse and everything by Autopsy I swallowed whole. It was always more about a certain vibe or mood for me – which means the riffs – It was not about the “death” etc. I had no idea what Suffocation were singing about anyway.

I ask this question to all bands on purpose, so they can get a little publicity for the future. Please tell us, what does GOUGE have planned in the near future? What can we look forward to? If you have something on your mind and would like to share it with fans, labels, or promoters, here’s your chance…

We are playing at Hellbotn at Kolbotn in August as mentioned. That is the only gig we have this year. There might be something in 2027, but not yet planned. We would love to play some gigs if it’s a good offer.

Thank you very much for the interview, and I wish GOUGE lots of album sales and nothing but sold-out venues. May you also find success in your personal lives. I’ll be looking forward to the next death metal apocalypse!

Thank you for a good interview!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/05/recenzereview-gouge-pure-deathfuck-2026.html

Recenze/review - GOUGE – Beyond Death (2015):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GOUGE - Zkažený, smradlavý kus death thrash metalového masa, prašivé kosti, bělostné lebky!


Rozhovor s death thrash metalovou skupinou z Norska  - GOUGE.

Odpovídal Chris (zpěv, kytara, basa), děkujeme!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):

Ave GOUGE! Právě poslouchám vaši novinku „Pure Deathfuck“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Hej, hej z propastné Smrtonosné propasti! To je obrovský kompliment a jsem za to velmi vděčný. Jsem rád, že to rezonuje. Toto album symbolizuje naprostou svobodu. Uvolnění všech pocitů a myšlenek, možnost zahrát si konec světa nebo cokoli, co si osobně přejete ukončit. Velmi mi pomohlo, že jsem v životě měl prostor pro verzi reality, která by se nikdy neměla stát – ale také takovou, která se v historii děje častěji, než si člověk myslí. Je to na začátku procesu, ale pár ohlasů, které jsme dostali, bylo pozitivních. Písně jsme ještě nehráli naživo. To se stane v srpnu na metalovém festivalu Hellbotn v Kolbotnu.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro GOUGE? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Gouge je kapela, která hraje velmi přímočaře, jediné, co se skutečně digitálně projevuje, jsou textové nápady. Texty se objevují odnikud, když je najednou naléhavé něco vyjádřit, nebo když se odnikud objeví ten nejbláznivější nápad. Obvykle se každý z nás setká s několika riffy a hrajeme je ve zkušebně, testujeme různé pocity a postoje. U alba Pure Deathfuck jsem zkusil něco nového hned na začátku procesu; sedl jsem si a improvizoval krátké riffy a melodie, jeden riff po druhém. Ať už vzniklo cokoli, přidal jsem další nebo dvě kytary. Dal jsem je dohromady do různých „písní“ bez struktury, abych získal představu o tom, jak to funguje dohromady, když mixujete rychlé vs. pomalé atd. – myslím, že to bylo většinou inspirováno Acts of the Unspeakable. To fungovalo dobře, abych se neuzavřel do typické struktury „sloka, refrén, sloka“, a působí to více rezonančně s lyrickým a vizuálním výrazem, který je příliš temný a šílený na to, aby byl strukturovaný.

Samostatnou kapitolou jsou u GOUGE texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Pure Deathfuck“ krásně doplňují muziku. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

To je přesný popis textu! Haha. V uměleckém vyjádření postav na albu Shitfun od Autopsy je něco magického. To je hlavní inspirace. Pro jednou jsem se pokusil vědomě využít Gouge jako místo pro naprostou svobodu a uvolnění hněvu. Ale ty „zvrácené“ šílené části jsou umělečtější, pro vytvoření nálady, malého vhledu do šílených, nemocných myslí. Hudba a text obvykle vznikají odděleně a pak při práci na nich nacházíme různé věci, které se lépe hodí k zakřičení tu a tam, a také které popisy se lépe hodí k určitému riffu – jak hudbu/text zvýraznit nebo podpořit oběma způsoby.


Musím se přiznat, že cover pro „Pure Deathfuck“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a kdo je autorem fotografie?

Tohle je fotka z konce 19. století po masakru v Bataku v Bulharsku. Hned na první pohled ve mně zarezonovala. Byla pravdivá, upřímná, brutální, hrozná a nejvíc ve mně rezonovala existence živých lidí, kteří se museli vyrovnat s existencí této neuvěřitelné a morbidní tragédie. Co v takové situaci cítíte? Co máte dělat? Jaké myšlenky si vytváříte o ostatních lidech, o lidstvu obecně? Co chcete udělat s těmi, kdo povraždili vaši rodinu? Kým se stanete? Tato část historie většinu lidí nezajímá. Válka jim je vlastně úplně jedno. Ale mělo by je to zajímat. Nejsou to žádné starodávné, zapomenuté činy. Dějí se neustále. Stovky milionů lidí na celém světě jsou nuceny prožívat nesnesitelné situace. Myslím, že bychom se od toho neměli odvracet.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Dopadlo to lépe, než se očekávalo. Je tam tolik náhod, které dělají ten zvuk. Nahráli jsme vše sami v mládežnickém klubu v místní škole. Použili jsme moji starou bicí soupravu, kterou používáme od začátku (sehnal jsem ji asi v roce 2006 za možná 200 eur!). Na vokály máme skladbu s ambientním zvukem z haly. Kytary jsme prostě nahráli na tom, co tam bylo. Myslím, že jsme použili 2-3 různé mikrofony najednou, abychom mixovali podivné kytarové zvuky. Nakonec to fungovalo docela dobře, ale mohly být ve zvuku ještě více „přítomné“ – v rychlých částech nejsou kytarové riffy moc slyšet. Ale celkový zvuk na albu je úderný a křičící, takže to je dobrý výsledek. Mastery jsme slyšeli až po vydání na Spotify, takže bude zajímavé poslechnout si různé formáty.


Nové album vyšlo u vynikajících Hells Headbangers Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Vybrali jsme si je, protože s nimi máme zkušenosti. Jsou solidní a plní svoje povinnosti. Také nám dali dobrou nabídku, která nás inspiruje k tvorbě další hudby, což je důležitá motivace.

Historie kapely se datuje do roku 2011. Jak vůbec vznikl nápad založit GOUGE? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím a proveď nás historií kapely! Mimochodem, nepatříte zrovna k příliš plodným kapelám. Proč tomu tak je?

Myslím, že jsme s Hermanem seděli vedle sebe na hodině informatiky na střední škole, poslouchali muziku do sluchátek a prostě jsme přemýšleli o hudbě ve stylu Repulsion. Dema Repulsion byla v té době pro nás obzvlášť důležitá, ta směs mladistvého punku a hrozné vážnosti (a vážné hroznosti). V těch raných letech jsme byli velmi produktivní, ale ten styl nás unavil a měli jsme spoustu dalších projektů a životních změn. Myslím, že zhruba v době, kdy jsme v roce 2014 přestali, jsme měli Condor, Flight, později jsem měl Black Viper, Black Magic, nevydaný disco projekt atd. Příliš mnoho projektů a obecně osobní styl, který se v té době odkláněl od metalu. To pro mě byla velmi zdravá přestávka. Vrátil jsem se během covidu a cítil jsem, jako by extrémní metal najednou pro mě dostal nový rozměr.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Pokud máme cíle, tak spíše jako hudebníci. Ale Gouge takové cíle nemá. Prvním cílem je vyjádřit nápady, které máme pro nové EP nebo album, a jít nad rámec Pure Deathfuck. Najít tu správnou další cestu, která bude stavět na tom, co už máme. Představuji si další téma po skončení death metalu, možná bychom do něj zahrnuli ještě více zoufalé black metalové atmosféry, která je základem death metalového stylu.

Oba členové GOUGE působí i v jiných kapelách. Jste zkušení muzikanti a mě by zajímalo, kdo má u vás v kapele hlavní slovo? Kdo řekne, jak bude skladba znít a vypadat?

Nikdy se to nedostane do bodu, kdy bychom se o tom museli hádat (zatím! Možná se na příští zkoušce navzájem píchneme). Je to prostě death metal a dokud je to blízké tomu, co si představujeme, můžeme si specifické způsoby jeho vyjádření hodně upravovat.

Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Norsku? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Nehráli jsme naživo 10 let, takže s tím nemáme žádné zkušenosti. Ale death metalové koncerty v Oslu a okolí určitě mají davy. V mezinárodním měřítku také podporují nákup merchandise a alb.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Death metal mě bavil už od raného puberty. Ale dnes už nežiji masakrem a deathfuckingem, hlavně dělám hudbu. Myslím, že death metal jako žánr má specifickou atmosféru, kterou nikde jinde nenajdu. Zároveň jsou různé death metalové styly na různých albech docela neuvěřitelné. V rámci podobného stylu se toho dá dělat tolik. Myslím, že první alba, která jsem poslouchal, byla Soulside Journey, Obliteration – Total Fucking Obliteration, debutové album Suffocation, pár písní od Cannibal Corpse a všechno od Autopsy, ty jsem spolkl celé. Vždycky mi šlo spíš o určitou atmosféru nebo náladu – což znamená riffy – nešlo o „smrt“ atd. Stejně jsem neměl tušení, o čem Suffocation zpívají.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají GOUGE v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Jak už bylo zmíněno, hrajeme v srpnu v Hellbotnu v Kolbotnu. To je jediný koncert, který letos máme. Možná bude něco v roce 2027, ale zatím to neplánujeme. Rádi bychom odehráli nějaké koncerty, pokud by to byla dobrá nabídka.

Děkuji moc za rozhovor a přeji GOUGE spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Děkuji za dobrý rozhovor!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/05/recenzereview-gouge-pure-deathfuck-2026.html

Recenze/review - GOUGE – Beyond Death (2015):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 4. června 2026

A few questions - interview with death metal band from Poland - MANGLED RECREMENT.


A few questions - interview with death metal band from Poland - MANGLED RECREMENT.

Answered Lucas (guitars) and Ziemowit (bass), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hey, we are Mangled Recrement, founded in 2024 by Lucas and Trumna (guitarist and drummer) to play some rotten, raw death metal in Lublin's basements. Inspired by the recent spews of the death metal underground and oldschool classics, we present our vision of this versatile genre combining tangled riffing with straightforward raw sound.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We have only recorded a demo record for now, which was done all by ourselves. The drums were recorded by the drummer at his place, and we finished the rest in our rehersal space to capture the basement reeking raw sound that we have written the songs in. Ziemowit (our bassist) has some experience in recording and has also helped us by mixing the record.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

For now, the demo is released by Caligari records on the tape format, limited to 150 copies, with the label fitting our sound and image very well.

We are looking forward to release it on CD at some point in the future.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Lucas) have written all the lyrics, and they are honestly mostly coming from my imagination. I come up with them once the song vibe is estabilished, basing them on the title. My imagination is fueled by some horror movies and works of other classic death metal and goregrind bands.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo and the artwork was done by the mighty Marc Necrohelm. We felt like his style would fit our raw sound, and it was the best choice we could make. We are really happy with how he did it, and had no doubts he would do a great job.

We feel like social networks are quite important to reach the right audience. We dont feel like we need to stuff our music in everyone faces. Releasing the record in the right labels, and keeping the social accounts active to inform the fans about live shows and new releases is all that we use those outputs for.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

As I have mentioned before, we have picked Caligari records, and we are really happy they have agreed to release our music. We have been following the label for some time and knew that our sound will fit it very well. We are very satisfied with how everything is going so far, with Caligari records taking care of the promotion and physical release very smoothly and effectively.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I (Lucas) have been into the new underground scene for some time, taking my inspirations from the contemporary takes on oldschool death metal. Bands like Morbific, Torture Rack, Undergang or Malognant Altar infulenced our music and most importantly shown that there is still a lot to explore in this genre, while keeping it raw and extreme. I have also took a lot of inspiration from goregrind and gore-death metal bands like Carcass, General Surgery or Dead Infection, but you can hear more of that in our band Leucotome.

Ziemowit: There are tons of inspirations ranging from progressive rock to extreme metal. Definitely King Crimson, Jimmy Johnson's work with Allan Holdsworth, Alex Webster's ideas in both Cannibal Corpse and Blotted Science, Colin Marston's escapades in Dysrhythmia and early Indricothere, and many more. Sometimes the ideas for lines are purely mathematical, based on harmony, which I'm rather fond of exploring

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We have tried reaching out to a couple of labels that we felt like would fit our sound. Some of them are Extremely Rotten Productions, Me saco un ojo or Headsplit records.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

With Mangled Recrement we have only played one show in our hometown, which went really well and we are looking forward to presenting our music more often for larger audiences in the future.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

As a band we are definitely aiming to play more gigs, and release a LP soon, defining our sound even clearer. We hope that will give us opportunities to play abroad and grow a bigger audience to play for.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can contact us by email at mangledrecrement@gmail.com or reach us through our social media pages.

Thanx for the interview.




---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine