Ave GODSLUT! Greetings to the Polish underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the second fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous release? Where did you want to take things, and how do you think the two albums differ?
What's up our Czech besties! Super glad you enjoyed the first album. The second one though – you'll either love – or hate ;)
It definitely is more mature and developed, also maybe a bit experimental, with a visible contrast to the first one, so all the listeners definitely should keep it on their radar!
“The Art of Deconstruction” embodies all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does GODSLUT compose new material?
Honestly, it's mostly me (Krzysiek) putting my emotions and guitar workshop to do the work for me. I want the compositions to be as honest as possible, and somewhat possible to relate or connect to them.
I looked it up Krzysiek Śniadecki is credited with the recording, and Paweł Grabowski with the mastering. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. These two gentlemen created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with them, and why did you choose them specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?
You currently are talking with Krzysiek in person himself ;)
So: working with me – horrible; working with Janos – absolutely awesome and professional ;D
Jokes aside, we communicate really well and both know what sound fits the material, and what's the most important aspect – we simply enjoy working together.
Studio-wise there were two:
- Say10 Industries: recording & preproduction
- JNS Studio: Mixing & Mastering
The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it on Selfmadegod Records, and it features a macabre cover designed by Michał “Xaay” Loranc. How did you choose the theme, and how does it relate to the music on the new album?
The gun could really symbolise the definition of deconstruction itself. The songs are either about being on your edge and morphing into insanity, also in different sets of situations; or about different circumstances that lead us there; so yeah, it basically fits the theme :)
And the story of the whole emblem thing is much shorter – Xaay had drawn it once on our limited t-shirt design and it just stood with us since then :)
I’ve been wandering through the underground scene for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Poland because I know I can count on it. I think we have similar temperaments and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country in particular? How do you view your scene, the fans, and the labels?
Man, to be honest, no idea :D
Partially that's because we've got some international stars that everybody looks up to, such as Decapitated, Behemoth or Vader, but I can't really think of any other reasons. We probably just enjoy that genre the most.
You play old school influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form GODSLUT actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band next. Are you tempted by big international festivals, for example, and would you be willing to go on tour with a more famous band?
Our form isn't really a still topic, because we are constantly developing, but since always we've been highly inspired by earlier mentioned Decapitated, we absolutely love those guys.
Speaking of festivals, or tours with more famous bands – ABSOLUTE YES. We (or at least me personally) don't really give a damn about being the biggest „star“ of the event. We just wanna have fun and see as many people as possible enjoy our work together with ourselves!
When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention to let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?
My friend, even though I'm 19 at the moment, I feel quite a lot of social similarities between us :D
We absolutely love going to gigs, getting merch, supporting and partying with our brothers in arms!
Promotion-wise we do quite a lot of social media work. We kinda naturally managed to split it between us and the label, so SELFMADEGOD does the „oldschool“ kind of promotion (magazines, sending the albums to different parts of the world, etc.) and we do the modern solutions. I see it starting to work, and it's quite a comfortable solution for both sides
On the one hand, a band just starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as GODSLUT? What do you think about downloading music, “Google metalheads,” streaming music, and so on?
We simply don't give a single fuck and do our work :)
I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?
It may disappoint you, but we don't really have a deep and emotional answer to that question. We simply enjoy that style, it matches our groove and everything we want to deliver as a Godslut material.
Finally, a classic but important question. What does GODSLUT have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you’d like to say something to labels, promoters, or fans, here’s your chance…
Most importantly – releasing an album, and a day after that – playing a gig on RUF Guitars' 5th birthday party! After that probably some promo, and a tour later on! Here are the dates:
30.10 Skarżysko-Kamienna
31.10 Lublin
13.11 Wrocław
14.11 Katowice
20.11 Warszawa
21.11 Toruń
12.12 Tarnobrzeg
Warm invites, listen to the new material until you hate it, have a blast everybody!
Thank you so much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “The Art Of Deconstruction” again!
Huge thanks, enjoy, and hope to see you (and all the readers!) at one of our gigs somewhere!
Cheers!
/K
Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):
Ave GODSLUT! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozí nahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Tak co, naši čeští kámoši? Jsem moc rád, že se vám první album líbilo. Druhé ale buď zamilujete, nebo nenávidíte ;)
Je rozhodně vyzrálejší a rozvinutější, možná i trochu experimentální, s viditelným kontrastem k prvnímu dílu, takže by si ho všichni posluchači rozhodně měli poslechnout!
„The Art Of Deconstruction“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GODSLUT?
Upřímně řečeno, jsem to hlavně já (Krzysiek), kdo vkládá své emoce a kytarový workshop do práce. Chci, aby skladby byly co nejupřímnější a aby se s nimi dalo alespoň trochu ztotožnit nebo se s nimi propojit.
Dohledal jsem si, že pod nahráváním jsou podepsáni Krzysiek Śniadeck a pod masteringem Paweł Grabowski. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Oba pánové vám vytvořili zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s nimi spolupracovalo a proč právě oni? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Momentálně se osobně bavíš s Krzysiekem ;)
Takže: spolupráce se mnou – hrozná; spolupráce s Janosem – naprosto úžasná a profesionální ;D
Žerty stranou, komunikujeme spolu opravdu dobře a oba víme, jaký zvuk se k materiálu hodí, a co je nejdůležitější – prostě si užíváme spolupráci.
Studiové oddělení byla dvě:
- Say10 Industries: nahrávání a předprodukce
- JNS Studio: mixování a mastering
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Selfmadegod Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Autorem je Michał "Xaay" Loranc. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Zbraň by mohla skutečně symbolizovat definici samotné dekonstrukce. Písně jsou buď o tom, jak být na hraně a propadat se šílenstvím, a to i v různých situacích; nebo o různých okolnostech, které nás k tomu vedou; takže ano, v podstatě to odpovídá tématu :)
A příběh celé té věci s emblémem je mnohem kratší – Xaay ho jednou nakreslil na náš limitovaný design trička a od té doby se nám prostě líbí :)
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Abych byl upřímný, nemám tušení :D
Částečně je to proto, že máme nějaké mezinárodní hvězdy, ke kterým všichni vzhlížejí, jako Decapitated, Behemoth nebo Vader, ale nenapadají mě žádné jiné důvody. Tenhle žánr nás asi nejvíc baví.
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GODSLUT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Naše forma není zrovna statické téma, protože se neustále vyvíjíme, ale vždycky nás hodně inspirovali dříve zmínění Decapitated, tyhle kluky naprosto milujeme.
Když už mluvíme o festivalech nebo turné se slavnějšími kapelami – NAPROSTO ANO. Nám (nebo alespoň mně osobně) je úplně jedno, jestli jsme největší „hvězda“ akce. Chceme se jen bavit a vidět co nejvíce lidí, jak si naši práci užívají společně s námi!
Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Kamaráde, i když mi je teď 19, cítím mezi námi docela dost sociálních podobností :D
Naprosto milujeme chodit na koncerty, kupovat merch, předskakovat a pařit s našimi bratry ve zbrani!
Co se týče propagace, děláme docela dost práce na sociálních sítích. Tak nějak se nám to přirozeně podařilo rozdělit mezi nás a label, takže SELFMADEGOD se zabývá propagací „oldschoolového“ typu (časopisy, posílání alb do různých částí světa atd.) a my používáme moderní řešení. Vidím, že to začíná fungovat, a je to docela pohodlné řešení pro obě strany.
Na jednu stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GODSLUT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Prostě nám je to úplně jedno a děláme si svou práci :)
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Možná vás to zklame, ale na tuto otázku nemáme hlubokou a emotivní odpověď. Prostě si ten styl užíváme, odpovídá našemu rytmu a všemu, co chceme jako Godslut nabídnout.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GODSLUT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud chceš něco vzkázat labelům, promotérům, fanouškům, tak zde je prostor…
A co je nejdůležitější – vydat album a den poté – odehrát koncert na oslavě 5. narozenin RUF Guitars! Po tom pravděpodobně nějaká promo akce a později turné! Zde jsou data:
30.10 Skarżysko-Kamienna
31.10 Lublin
13.11 Vratislav
14.11 Katovice
20.11 Varšava
21.11 Toruň
12.12 Tarnobrzeg
Vřelé pozvání, poslechněte si nový materiál, dokud ho nenávidíte, užijte si to všichni!
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Art Of Deconstruction“ zase narvat do hlavy!
Obrovské díky, užijte si to a doufám, že se s vámi (a všemi čtenáři!) uvidíme na jednom z našich koncertů!
Na zdraví!
/K
Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):
1. Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Warthrash is a band from Medellín, Colombia, founded in 2005. In the beginning, our goal was to play old-school 1980s-style thrash metal, heavily inspired by the classic sounds of traditional heavy metal and thrash. As the years went by and the lineup evolved, every new member brought different musical influences, helping us develop our own identity. Today, our music blends thrash and death metal, and over time it has naturally evolved toward a more traditional death metal sound while still keeping the spirit of classic extreme metal alive.
Our first release was the EP Civis Pacem Parabellum, released in 2011. It reflects our early thrash metal roots with a strong influence from traditional death metal and the distinctive sound that characterizes many South American extreme metal bands.
2. Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
No Light Shall Remain was recorded at Aria 51 Studios in Colombia under the guidance of sound engineer Juan Carlos Henao "Chengo." We took our time with both the songwriting and recording process, carefully polishing every detail to achieve an international-quality sound without losing the warmth and authenticity of traditional metal recordings.
Our goal was to combine classic recording methods with modern production techniques, avoiding an overly plastic or digital sound. We believe the final result is a very professional album that still feels organic and human.
3. How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
The album was released in an edition of 1,000 CDs through Awakening Records. It is also available digitally on all major streaming platforms and can be purchased through Bandcamp via the label.
4. Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
The lyrics are written collectively by the members of the band. Usually, one of us brings an initial idea, and then we work together until everyone is satisfied with the final version.
Lyrically, Warthrash has always explored themes such as war, geopolitical conflicts and their consequences. Over the years, our focus has expanded to include inner struggles, fear, personal demons, death, spirituality, and the existential conflicts that define the human condition.
5. Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The original Warthrash logo was designed by our drummer and vocalist, Héctor Caronte. As the band's sound evolved from old-school thrash toward death metal, we felt the logo should evolve as well, becoming darker and more decayed to match our music.
The current version was redesigned by a local Colombian artist who also plays in the death metal band Bondstorm. We believe visual identity and social media are very important today because they help the music reach audiences all over the world while representing the band's personality.
6. Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?
We released No Light Shall Remain through Awakening Records. Before signing with them, we contacted several international labels. Some were already fully booked with upcoming releases, but Awakening Records made us an excellent offer and shared our vision for the album.
We are very satisfied with the label. Thanks to their distribution network, our music has reached listeners in Asia, Europe and the United States, giving the band a much stronger international projection.
7. Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Our influences are very diverse, ranging from traditional heavy metal to thrash, death and black metal. We especially admire the pioneering bands that shaped those genres, and their legacy continues to inspire our songwriting and musical direction.
8. Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Yes. We sent the album to several international labels, including some based in Latin America. Some replied that their release schedule was already full, while others showed interest. In the end, Awakening Records offered us exactly what we were looking for, and we decided to work with them.
9. How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
Since 2005 we have played a large number of shows, although we have never counted the exact number. We've performed everywhere from small clubs and bars to major local and national festivals.
Every show has been special in its own way, and we enjoy both the intimacy of club gigs and the energy of larger festival audiences.
10. What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Our immediate goal is to promote No Light Shall Remain by playing as many live shows as possible throughout 2026. At the same time, we have already started working on new material for our next release.
We are also exploring opportunities to perform throughout Colombia and hopefully take Warthrash to international stages in the near future.
11. How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Fans can find and follow Warthrash on all major social media platforms. Our music is available on all streaming services, and it can also be purchased through Bandcamp and Awakening Records. We encourage everyone to stay connected with us through our official channels for news, upcoming shows and future releases.
Thank you for interview.
Recenze/review - WARTHRASH - No Light Shall Remain (2026)
Ave ASPERATUS! Greetings from the Polish catacombs. First, let me pay you a compliment. I’ve been following your band since 2015, when you released your first EP, “Warped Reality,” and you’ve been among my favorites ever since. Here in the Czech Republic, however, you aren’t very well known we’re a small country with a small underground scene. How did you actually get together, and how did ASPERATUS come to be?
Radek: The story really began in 2011 when I came to Kraków in 2009 to study Mechanical Engineering at AGH (Cracow University of Science and Technology). I was already playing guitar, but I had never been in a band. I remember posting on a local Facebook page that I was looking to join or create a death metal band. After some time, Zbigniew Grabowski (drums) reached out to me. We started playing and quickly wrote the material for our first EP. Thanks to Zbigniew’s connections, we formed our first lineup, featuring Olga Proficz (bass), Łukasz Piwowarczyk (guitar), and Piotr Dzik (vocals) (Sothoth, Machines of Dystopia, Lacrima). After recording the EP and playing our first show, things hit a plateau; it was a challenging time as all the members had just finished their studies and "real life"—jobs, family, and responsibilities—set in.
In the meantime, Zbigniew decided to leave the band to focus on his professional career. This was a major setback, as finding a drummer in the death metal scene is like finding a unicorn—they are rare, and most are already juggling multiple bands. After a double challenge, we found a new drummer, Tomasz Drabik. We rehearsed for nearly a year, but Tomasz eventually had to resign due to personal issues, and the whole project stalled for nearly three years. Everyone became busy with their own lives, making it difficult to move forward.
The breakthrough came in 2018 when I reconnected with Bartosz Janczarski (drums). I had known Bartosz since we met at a Vesania show in Kraków in 2010. He had considered joining me early on, but it never came to fruition. We reconnected, had one rehearsal, and that was it—it clicked! We decided to move forward, though, to be honest, we weren't initially sure if we wanted to start something new or continue as Asperatus. Bartosz reached out to Piotr Tokarz (bass - Alienacja, Redemptor, Perihellium) to see if he was interested, and fortunately, he was.
Piotr was the one who convinced us to keep going as Asperatus. Generally speaking, Piotr is the voice of reason in the band. We quickly found Łukasz Ciepała (vocals), who introduced us to Jakub Owczarek (guitar). From that point, it took two years of constant practice, refining our technical approach, and writing new material until Sanctified State of Decay was created in 2020. I’ve always placed great emphasis on technical aspects, both in equipment and solutions for the band. It was a time of significant growth in our rehearsals; we learned so much about using technology to assist us, but also about ourselves.
Five years have passed since then, and we’ve played plenty of shows—it has been a great time for me and the team, though we’ve certainly had our share of tough days. Eventually, Jakub left the crew, and Rafał Żeńczak replaced him just before the recording of Shrines of Human Waste. Rafał is a fantastic person, a true professional, and he’s deeply into the technical side of things, including equipment and stage solutions. Most importantly, he is immensely talented on the guitar and as a bonus, he is also a bass player. And here we are.
This year you released your new album, “Shrines of Human Waste,” which is once again full of pure, authentic death metal. What were your feelings going into the studio? Did you have a plan, for example, for where and how you wanted to evolve from your last album? Personally, the new record strikes me as darker and, at the same time, colder. I have to admit that the atmosphere of the entire album has literally captivated me.
Piotr: Thank you so much for those words! Knowing that the dark, freezing atmosphere of Shrines of Human Waste captivated you is exactly what we hoped for when we were freezing our thoughts into these tracks.
Going into the studio for this debut full-length via Mad Lion Records, the feeling was a mix of pressure and absolute focus. We had the technical foundations from our previous EPs like Sanctified State of Decay, but a full album demands a cohesive universe. Our main plan wasn’t just to play faster or more technical death metal, but to make the music feel more suffocating, calculated, and conceptually grand.
Radek: Piotr is right; we knew that this album had to be produced to the highest standard we could achieve. We applied the lessons learned from our previous recordings to ensure a higher quality. I was deeply involved in the realization and production process, often checking and adjusting tracks until 2 a.m. because I wanted everything to be perfect. My vision was to resurrect the old-school sound mixing the gritty style of Dissenter (highly recommended!) with the technical riffing of the bands I grew up on, such as Cannibal Corpse, Suffocation, Vader, and Behemoth. I wanted the sound to feel natural, wild, and raw. To be honest, the material wasn't entirely new; the compositions were written over the past five years, but they had to reflect the tough yet dynamic times in my life. Consequently, the pressure to get the sound exactly right was immense.
Who’s responsible for the sound? Which studio did you record in, and who handled the mastering and mixing of the album? Overall, the sound is great it reminds me of albums from the late ’90s. Was that the goal?
Piotr: Yes, we wanted the music, despite it’s intensity, to sound lively and natural, yet selective at the same time. We were aiming for the sound character of 90’s American death metal bands. Paweł Grobler from TAKE47/mr.g_music (instagram)
was responsible for mixing and mastering, as well as recording all the instruments except the drums. We’ve known each other for ages, so we could work on the sound's character without any stress.
I’m also very particular about the visual aspect of CDs, and I’ve really grown to love your album art. Who designed the artwork for the new album “Shrines of Human Waste,” and what is it actually meant to convey? I really like the motif could you please tell us how it relates to the music and how they’re thematically connected?
Piotr: The graphic design was created by Michał "Xaay" Loranc a well-known Polish graphic designer and illustrator, as well as a close friend of ours. We already had a preliminary concept for the artwork which was created by our Vocalist Łukasz Ciepała, and Xaay turned it into a magnificent masterpiece that perfectly captures the musical content. The cover directly relates to the theme of broadly defined human existence in today's world.
Radek: Yes, Łukasz was a founder of the idea and also creator of the initial artwork basing on the lyrics and the general concept of the album. I think he managed that flawlessly and expressed the message of the present times in this idea.
Also Michał “Xaay” put a significant part of this message into the final artwork. He is a true professionalist in that matter. The work and cooperation with Michał was 100% a great experience.
What are the lyrics on the new album about? Who wrote them, and where did they draw inspiration from?
Łukasz: All of the lyrics, except for Fall, were written by me.
As for the inspiration, it's difficult to point to one specific source because the lyrics were written and revised over a long period of time. If I had to sum it up, they're mostly a reflection of observing the reality we live in, mixed with a deep sense of disillusionment toward many aspects of human behavior and sometimes even toward humanity's very existence.
Books and films also played an important role. They often sparked thoughts and reflections that eventually found their way into the lyrics, even if not in a direct or obvious way.
I’d be interested in the process behind how ASPERATUS creates a new song. Are you the classic type who locks yourselves in the rehearsal room and jams, or do you use modern technology to share ideas with each other? Do you even go out for a beer together?
Piotr: Despite many responsibilities in our private lives, we occasionally manage to go out for a beer together, but it tastes best when we share one after a successful gig…
Radek: When it comes to the music, I’ve been primarily responsible for it so far. I create songs outlines( drums, guitars) in the comfort of my home and then send the ideas to the rest of the guys. Everyone adds their feedback until we all agree it has potential. Then, we rehearse the material together live, making tweaks and changes until we are fully satisfied. We believe this way of working is the most effective for us and aslo keeps the same form and style of composition.
So yes… I am The supreme leader here haha!
I think the biggest reward for any band is the fans’ reaction. I prefer smaller clubs where the musicians and fans are close to each other. How often does ASPERATUS actually perform? Do you go on tour, for example? I searched online and didn’t find many live recordings of your performances. So what’s the deal with ASPERATUS’s concerts?
Piotr: We aren't a band that plays a huge number of shows or goes on regular tours. On average, we play anywhere from a few to a dozen gigs a year, but we only choose the offers that work for us. We've also played a few shows in your country, for instance at the Barrak Music Club in Ostrava, Zkusebna Art Club in Frydek-Mistek, and at the United In Brutality festival in Chribska. This December, we will be visiting the Czech Republic again. As of right now, we have 5 more gigs booked until the end of the year. The metal scene and audience in the Czech Republic are awesome!
Radek: I think the case of shows is quite complex.
There are not many live recordings because mostly people are quite surprised about the music we are giving life… probably haha. But there are few, even the full show from Kraków.
After the State of Decay EP we were playing a lot of small gigs but we were paying much attention not to be below the financial line. This does not mean we were charging a lot for our gigs but always trying to be in balance with the taken costs. We were quite careful about terms but we also did not aim high in case of numbers and the bands we were playing with. It was a time where we wanted to gain more self confidence and test multiple stage solutions. This period gave us quite a valuable lesson when it comes to where to play, to give the best of our skills and provide the best reception of music.
After that period and after recording of Shrines Oh Human Waste we decided to play more valuable shows in little bit better clubs, we are aiming for a good quality of the sound to provide the best of our performance.
The second thing is that we are highly busy people unfortunately… Piotr and I got families and small kids, I am running multiple other activities connected with automotive design, 3D printing, working in R&D automotive industry, Łukasz is running second successful band Mansvara and also trying to spin his professional career, Rafał got two other bands and professional career. So we decided to take the opportunities that could make a significant visibility because the time is short to play multiple small shows in small clubs.
You’re from Poland. I’ve been following your scene since the late ’80s, and I’ve been a big fan of your bands for a long time. From an outsider’s perspective, it looks like your underground scene is still very much alive. What’s it like in Poland when it comes to death metal and other extreme genres? What about the fans, clubs, and so on? What’s your scene like? I’d be interested in your perspective from the inside.
Piotr: It's a tough subject. The scene in Poland is very strong, and underground bands deliver a high standard. However, black metal is largely dominating right now. Unfortunately, concert turnout isn't always satisfying, and the audience consists mostly of the old guard. Putting on a show here isn't the easiest task either: club availability is heavily limited, and the costs are high. This also severely discourages up-and-coming bands.
I’ve always wondered what kind of music musicians actually listen to. Do you have any albums you like to come back to often? And what about any new releases from recent years? Has anything caught your attention enough to make you buy a CD?
Radek: In terms of genres, I listen to everything from movie soundtracks—especially atmospheric or ambient scores like Blade Runner to electronic music, drum and bass, and even Michael Jackson! And of course, there’s death metal, but that’s not all. I was heavily influenced by bands like Cannibal Corpse, Vader, Behemoth, and Morbid Angel during my teenage years. I’m always drawn to a mix of highly dynamic and atmospheric music.
Łukasz: I listen to music from a wide range of genres. Besides extreme metal, I enjoy electronic music, hip-hop, and plenty of other styles. I’m a big fan of Viagra Boys—not just because of their music, but also because I really like their overall concept as a band and the way they present themselves.
That said, I’m usually most drawn to music that sounds strange or unconventional at first listen. Bands like Oranssi Pazuzu are a great example of that. I love records that reveal something new every time you come back to them.
In general, I’m very open-minded when it comes to music. The only thing I really look for is authenticity. If I feel that an artist is creating something honest and genuine rather than following trends, I’m much more likely to connect with the album. That authenticity gives the music lasting value for me and makes exploring it a much more rewarding experience. Those are also the records I’m most likely to buy on CD or Vinyls
Death metal is my favorite music genre. What fascinates me most about it is the darkness that musty stench of old graves. Then there’s the power and intensity. When I listen to a good album, I’m literally charged with energy. What does it mean to you? How does it influence your life, your view of the world, and how you perceive it as a creator?
Łukasz: For me, death metal is a form of catharsis. It's a space where I can process emotions that are often difficult to express in everyday life. Everything surrounding it not just the music itself, but the entire scene, the people, the artwork, and the atmosphere feels like a separate world that I can immerse myself in.
As a creator, I don't see death metal as something that exists purely to be extreme or shocking. At its best, it's an honest emotional outlet. It gives me the freedom to explore darker themes, existential questions, and the more uncomfortable sides of the human experience without having to simplify or censor them.
It has definitely influenced the way I look at the world. Rather than making me more pessimistic, it has made me more reflective. It reminds me that beauty can exist alongside decay, that intensity can be meaningful, and that art doesn't always have to be comforting to be valuable. In many ways, death metal has become a language for expressing things that are difficult to put into words, and it's been an important part of my life for many years.
What does ASPERATUS have planned for the coming months? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…
Radek: We are committed to delivering our best performances at our upcoming shows. We want to promote the album as extensively as possible, ideally in venues where our sound can be fully appreciated. If you’re a fan of high-quality death metal, come see us live—we promise not to disappoint!
Thank you so much for the interview! I wish not only the new album “Shrines of Human Waste” but also the entire ASPERATUS band a lot of success. I’m going to listen to the album again! It’s really great. I wish you all the best in your personal lives as well.
Thank you, that was a pleasure to introduce ourselves and we highly appreciate you reaching us!
Recenze/review - ASPERATUS - Shrines of Human Waste (2026):
Ave ASPERATUS! Zdravím do polských katakomb. Nejdříve mi dovol, abych vám vysekl poklonu. Sleduji vaši kapelu již od roku 2015, kdy jste vydali své první EP „Warped Reality“ a patříte od té doby k mým oblíbencům. U nás v Čechách ale nejste příliš známí, jsme malá země s malou undergroundovou komunitou. Jak jste se vlastně dali dohromady a jak vznikli ASPERATUS?
Radek: Příběh vlastně začal v roce 2011, když jsem v roce 2009 přijel do Krakova studovat strojírenství na AGH (Krakovská univerzita vědy a techniky). Už jsem hrál na kytaru, ale nikdy jsem nebyl v kapele. Pamatuji si, jak jsem napsal na místní facebookové stránce, že se chci přidat nebo založit death metalovou kapelu. Po nějaké době se mi ozval Zbigniew Grabowski (bicí). Začali jsme hrát a rychle jsme napsali materiál pro naše první EP. Díky Zbigniewovým kontaktům jsme sestavili naši první sestavu, ve které byli Olga Proficz (basa), Łukasz Piwowarczyk (kytara) a Piotr Dzik (zpěv) (Sothoth, Machines of Dystopia, Lacrima). Po nahrání EP a odehrání našeho prvního koncertu se věci dostaly do stagnace; bylo to náročné období, protože všichni členové právě dokončili studium a začal „skutečný život“ – práce, rodina a povinnosti.
Mezitím se Zbigniew rozhodl kapelu opustit, aby se mohl soustředit na svou profesionální kariéru. To byl velký neúspěch, protože najít bubeníka na death metalové scéně je jako najít jednorožce – jsou vzácní a většina z nich už žongluje s více kapelami. Po dvojité výzvě jsme našli nového bubeníka, Tomasze Drabika. Zkoušeli jsme téměř rok, ale Tomasz nakonec musel kvůli osobním problémům rezignovat a celý projekt se na téměř tři roky zastavil. Každý byl zaneprázdněn svými vlastními životy, což ztěžovalo posun vpřed.
Průlom nastal v roce 2018, kdy jsem se znovu spojil s Bartoszem Janczarskim (bicí). Bartosze jsem znal od doby, kdy jsme se potkali na koncertě Vesania v Krakově v roce 2010. Už na začátku uvažoval o tom, že by se ke mně přidal, ale nikdy k tomu nedošlo. Znovu jsme se spojili, měli jednu zkoušku a to bylo vše – do sebe to zapadlo! Rozhodli jsme se jít dál, ale upřímně řečeno, zpočátku jsme si nebyli jisti, jestli chceme začít něco nového, nebo pokračovat jako Asperatus. Bartosz oslovil Piotra Tokarze (basa - Alienacja, Redemptor, Perihellium), aby zjistil, zda má zájem, a naštěstí měl.
Piotr byl ten, kdo nás přesvědčil, abychom pokračovali jako Asperatus. Obecně řečeno, Piotr je v kapele hlasem rozumu. Rychle jsme našli Łukasze Ciepalu (zpěv), který nás seznámil s Jakubem Owczarkem (kytara). Od té doby trvalo dva roky neustálého cvičení, zdokonalování našeho technického přístupu a psaní nového materiálu, než v roce 2020 vznikla Sanctified State of Decay. Vždy jsem kladl velký důraz na technické aspekty, a to jak v oblasti vybavení, tak i řešení pro kapelu. Byla to doba výrazného růstu na našich zkouškách; naučili jsme se tolik o používání technologií, které nám pomáhají, ale také o sobě.
Od té doby uplynulo pět let a odehráli jsme spoustu koncertů – bylo to skvělé období pro mě i tým, i když jsme si určitě prošli i těžkými dny. Nakonec Jakub opustil kapelu a těsně před nahráváním alba Shrines of Human Waste ho nahradil Rafał Żeńczak. Rafał je fantastický člověk, opravdový profesionál, který se hluboce zabývá technickou stránkou věci, včetně vybavení a pódiových řešení. A co je nejdůležitější, je nesmírně talentovaný na kytaru – a navíc je také baskytaristou. A tady to máme.
Letos máte venku novinku „Shrines of Human Waste“, která je opět plná ryzího pravého death metalu. S jakými pocity jste šli do studia? Měli jste třeba nějaký plán, kam a jak se chcete od minulé desky posunout? Osobně mi nová nahrávka přijde víc temnější a zároveň chladnější. Musím přiznat, že atmosféra celého alba si mě doslova podmanila.
Piotr: Moc děkuji za tato slova! Vědomí, že vás temná, mrazivá atmosféra Shrines of Human Waste uchvátila, je přesně to, v co jsme doufali, když jsme do těchto skladeb vkládali své myšlenky.
Když jsme šli do studia kvůli tomuto debutovému albu u Mad Lion Records, cítili jsme směs tlaku a absolutního soustředění. Měli jsme technické základy z našich předchozích EP, jako je Sanctified State of Decay, ale plnohodnotné album vyžaduje soudržný vesmír. Naším hlavním plánem nebylo jen hrát rychlejší nebo techničtější death metal, ale aby hudba působila dusivěji, promyšleněji a koncepčně velkolepěji.
Radek: Piotr má pravdu; věděli jsme, že toto album musí být produkováno na nejvyšší úrovni, které jsme mohli dosáhnout. Použili jsme poznatky z našich předchozích nahrávek, abychom zajistili vyšší kvalitu. Byl jsem hluboce zapojen do realizačního a produkčního procesu, často jsem kontroloval a upravoval skladby až do 2 hodin ráno, protože jsem chtěl, aby všechno bylo perfektní. Mojí vizí bylo vzkřísit oldschoolový zvuk smíchaný s drsným stylem Dissenter (vřele doporučuji!) s technickými riffy kapel, na kterých jsem vyrůstal, jako jsou Cannibal Corpse, Suffocation, Vader a Behemoth. Chtěl jsem, aby zvuk působil přirozeně, divoce a syrově. Abych byl upřímný, materiál nebyl úplně nový; skladby vznikaly v posledních pěti letech, ale odrážejí těžké, ale dynamické období mého života. Tlak na to, abych zvuk dosáhl naprosto dokonalého výsledku, byl proto obrovský.
Kdo je podepsán pod zvukem? V jakém studiu jste nahrávali a kdo měl na starosti mastering a mix alba? Celkově je zvuk skvělý, připomíná mi desky z konce devadesátých let, bylo to cílem?
Piotr: Ano, chtěli jsme, aby hudba, i přes svou intenzitu, zněla živě a přirozeně, ale zároveň selektivně. Usilovali jsme o zvukový charakter amerických death metalových kapel z 90. let. Paweł Grobler z TAKE47/mr.g_music (instagram) byl zodpovědný za mix a mastering a také za nahrávání všech nástrojů kromě bicích. Známe se už dlouho, takže jsme mohli na charakteru zvuku pracovat bez stresu.
Hodně si potrpím i na grafickou stránku CD a vaše obaly jsem si hodně oblíbil. Kdo je autorem na novince „Shrines of Human Waste“ a co má vlastně vyjadřovat? Motiv se mi opravdu hodně líbí, jen nám prosím prozraď, jak souvisí s hudbou, jak je tematicky navzájem propojený?
Piotr: Grafický design vytvořil Michał „Xaay“ Loranc, známý polský grafický designér a ilustrátor a také náš blízký přítel. Už jsme měli předběžný koncept pro grafický návrh, který vytvořil náš zpěvák Łukasz Ciepała, a Xaay ho proměnil ve velkolepé mistrovské dílo, které dokonale vystihuje hudební obsah. Obal se přímo vztahuje k tématu široce definované lidské existence v dnešním světě.
Radek: Ano, Łukasz byl zakladatelem myšlenky a také tvůrcem původního grafického návrhu založeného na textech písní a celkovém konceptu alba. Myslím, že to zvládl bezchybně a vyjádřil v této myšlence poselství současnosti.
Také Michał „Xaay“ vložil významnou část tohoto poselství do finálního grafického návrhu. V této věci je skutečný profesionál. Práce a spolupráce s Michałem byla stoprocentně skvělou zkušeností.
O čem jsou texty na novém albu? Kdo je jejich autorem a kde pro ně bral inspiraci?
Łukasz: Všechny texty, kromě Fall, jsem napsal já.
Co se týče inspirace, je těžké ukázat jeden konkrétní zdroj, protože texty písní byly psány a revidovány po dlouhou dobu. Pokud bych to měl shrnout, jsou většinou odrazem pozorování reality, ve které žijeme, smíchaného s hlubokým pocitem deziluze z mnoha aspektů lidského chování a někdy i ze samotné existence lidstva.
Důležitou roli sehrály také knihy a filmy. Často podněcovaly myšlenky a úvahy, které se nakonec promítly do textů písní, i když ne přímo nebo zjevně.
Zajímal by mě proces, jakým vzniká u ASPERATUS nová skladba. Jste klasici, co se zavřou do zkušebny a jamují nebo využíváte moderní technologie a posíláte si nápady mezi sebou? Chodíte spolu třeba i na pivo?
Piotr: I přes spoustu povinností v našem soukromém životě se nám občas podaří zajít si spolu na pivo, ale nejlíp to chutná, když si ho dáme po úspěšném koncertu…
Radek: Co se týče hudby, za tu jsem zatím zodpovědný primárně já. V pohodlí domova tvořím osnovy písní (bicí, kytary) a pak posílám nápady ostatním klukům. Každý přidává svou zpětnou vazbu, dokud se všichni neshodneme, že to má potenciál. Pak materiál společně naživo zkoušíme, děláme úpravy a změny, dokud nejsme plně spokojeni. Věříme, že tento způsob práce je pro nás nejefektivnější a zároveň zachovává stejnou formu a styl kompozice.
Takže ano… Jsem tady nejvyšším vůdcem haha!
Myslím, že pro každou kapelu je největší odměnou reakce fanoušků. Já mám nejraději menší kluby, ve kterých mají muzikanti i fans k sobě blízko. Jak často vlastně ASPERATUS vystupují? Jezdíte třeba turné? Pátral jsem na internetu a příliš živých záznamů z vašeho vystoupení jsem nenašel. Jak to mají tedy ASPERATUS s koncerty?
Piotr: Nejsme kapela, která hraje obrovské množství koncertů nebo pravidelně jezdí na turné. V průměru hrajeme několik až tucet koncertů ročně, ale vybíráme si jen ty nabídky, které nám vyhovují. Hráli jsme také několik koncertů ve vaší zemi, například v Barrak Music Clubu v Ostravě, Zkusebna Art Clubu ve Frýdku-Místku a na festivalu United In Brutality v Chřibské. Letos v prosinci opět navštívíme Českou republiku. Momentálně máme do konce roku dalších 5 koncertů. Metalová scéna a publikum v České republice jsou úžasní!
Radek: Myslím, že případ koncertů je docela složitý.
Není mnoho živých nahrávek, protože většinou jsou lidé docela překvapeni hudbou, které dáváme život… asi haha. Ale je jich málo, dokonce i celý koncert z Krakova.
Po EP State of Decay jsme hráli hodně malých koncertů, ale dávali jsme si velký pozor, abychom se nedostali pod hranici financí. To neznamená, že jsme si za koncerty účtovali hodně, ale vždy jsme se snažili být v rovnováze s vynaloženými náklady. Byli jsme docela opatrní ohledně podmínek, ale také jsme si nekladli vysoké cíle, co se týče počtu vystupujících a kapel, se kterými jsme hráli. Byla to doba, kdy jsme chtěli získat větší sebevědomí a otestovat řešení pro více pódií. Toto období nám dalo docela cennou lekci, pokud jde o to, kde hrát, podat to nejlepší ze svých dovedností a zajistit co nejlepší příjem hudby.
Po tomto období a po nahrání alba Shrines Oh Human Waste jsme se rozhodli hrát hodnotnější koncerty v o něco lepších klubech. Snažíme se o dobrou kvalitu zvuku, abychom podali co nejlepší výkon.
Druhá věc je, že jsme bohužel velmi zaneprázdnění lidé... S Piotrem máme rodiny a malé děti, já se věnuji řadě dalších aktivit spojených s automobilovým designem, 3D tiskem, pracuji ve výzkumu a vývoji v automobilovém průmyslu, Łukasz vede druhou úspěšnou kapelu Mansvara a také se snaží rozjet svou profesionální kariéru, Rafał má další dvě kapely a profesionální kariéru. Rozhodli jsme se tedy využít příležitostí, které by mohly vést k výrazné viditelnosti, protože času na odehrání více menších koncertů v malých klubech je málo.
Vždycky jsem se zajímal, jakou hudbu hudebníci vlastně poslouchají. Máš nějaká alba, ke kterým se rád často vracíš? A co nějaké novinky z posledních let? Zaujalo tě něco natolik, že sis koupil CD?
Radek: Co se týče žánrů, poslouchám všechno od filmových soundtracků – zejména atmosférické nebo ambientní skladby jako Blade Runner, až po elektronickou hudbu, drum and bass a dokonce i Michaela Jacksona! A samozřejmě je tu death metal, ale to není všechno. Během dospívání mě silně ovlivnily kapely jako Cannibal Corpse, Vader, Behemoth a Morbid Angel. Vždycky mě přitahuje mix vysoce dynamické a atmosférické hudby.
Łukasz: Poslouchám hudbu z široké škály žánrů. Kromě extrémního metalu si užívám elektronickou hudbu, hip-hop a spoustu dalších stylů. Jsem velkým fanouškem Viagra Boys – nejen kvůli jejich hudbě, ale také proto, že se mi moc líbí jejich celkový koncept jako kapely a způsob, jakým se prezentují.
Nicméně mě obvykle nejvíce přitahuje hudba, která na první poslech zní zvláštně nebo nekonvenčně. Skvělým příkladem jsou kapely jako Oranssi Pazuzu. Miluji desky, které pokaždé, když se k nim vrátíte, odhalí něco nového.
Obecně jsem, pokud jde o hudbu, velmi otevřený. Jediné, co opravdu hledám, je autenticita. Pokud mám pocit, že umělec tvoří něco upřímného a opravdového, spíše než aby následoval trendy, je mnohem pravděpodobnější, že se s albem spojím. Tato autenticita dává hudbě trvalou hodnotu a její objevování je mnohem obohacujícím zážitkem. To jsou také desky, které si nejraději koupím na CD nebo vinylech.
Pocházíte z Polska. Vaši scénu sleduji od konce osmdesátých let a mám vaše kapely dlouhodobě moc rád. Tahle z pohledu zvenčí to vypadá, že to u vás v undergroundu stále hodně žije. Jaké to je na Polsku, co se týká death metalu a dalších extrémních stylů? Co fanoušci, kluby apod.? Jaká je vaše scéna? Zajímal by mě tvůj pohled zevnitř.
Piotr: Je to těžké téma. Scéna v Polsku je velmi silná a undergroundové kapely podávají vysoký standard. V současné době však dominuje black metal. Bohužel, účast na koncertech není vždy uspokojivá a publikum se skládá převážně ze staré gardy. Ani pořádat show není nejjednodušší úkol: dostupnost klubů je silně omezená a náklady vysoké. To také silně odrazuje začínající kapely.
Death metal je můj nejoblíbenější hudební styl. Fascinuje mě na něm hlavně temnota, takový ten prašivý odér ze starých hrobů. Pak také síla a tlak. Když si poslechnu dobrou desku, tak jsem doslova nabitý energií. Co znamená pro tebe? Jak ovlivňuje tvůj život, náhled na svět, jak jej vnímáš ty jako tvůrce?
Łukasz: Pro mě je death metal formou katarze. Je to prostor, kde mohu zpracovávat emoce, které je v každodenním životě často těžké vyjádřit. Všechno, co ho obklopuje, nejen samotná hudba, ale celá scéna, lidé, umělecká díla a atmosféra, se cítí jako samostatný svět, do kterého se mohu ponořit.
Jako tvůrce nevnímám death metal jako něco, co existuje čistě proto, aby bylo extrémní nebo šokující. V nejlepším případě je to upřímný emocionální ventil. Dává mi svobodu zkoumat temnější témata, existencionální otázky a nepříjemnější stránky lidské zkušenosti, aniž bych je musel zjednodušovat nebo cenzurovat.
Rozhodně ovlivnil můj pohled na svět. Spíše než aby mě učinil pesimističtějším, učinil mě reflexivnějším. Připomíná mi, že krása může existovat vedle rozkladu, že intenzita může mít smysl a že umění nemusí být vždy uklidňující, aby bylo cenné. V mnoha ohledech se death metal stal jazykem pro vyjádření věcí, které je těžké vyjádřit slovy, a je důležitou součástí mého života po mnoho let.
Co chystají ASPERATUS v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…
Radek: Jsme odhodláni podat na našich nadcházejících koncertech co nejlepší výkony. Chceme album propagovat co nejširší škálu možností, ideálně na místech, kde si náš zvuk plně vychutnáte. Pokud jste fanouškem kvalitního death metalu, přijďte se na nás podívat naživo – slibujeme, že vás nezklameme!
Děkuji moc za rozhovor! Přeji nejen nové desce „Shrines of Human Waste“, ale i celým ASPERATUS hodně úspěchů. Jdu si album znovu pustit! Je totiž opravdu skvělé. Ať se vám daří i v osobních životech.
Děkujeme, bylo nám potěšením se představit a velmi si vážíme, že jste nás kontaktovali!
Recenze/review - ASPERATUS - Shrines of Human Waste (2026):
.jpg)
