DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 6. června 2026

Interview - GOUGE - A rotten, stinking chunk of death thrash metal flesh, mangy bones, bleached skulls!


Interview with death thrash metal band from Norway - GOUGE.

Answered Chris (Vocals, Guitars, Bass), thank you!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/05/recenzereview-gouge-pure-deathfuck-2026.html

Ave GOUGE! I’m listening to your new album “Pure Deathfuck” right now, and I’m thinking this is exactly what the music will sound like when the world ends. I think you’ve really pulled off a masterpiece. How do you feel about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? And how do they go over?

Aye aye from the abysmal Death Abyss! That’s a huge compliment and I feel much gratitude towards that. I’m happy it resonates. This album stands for total freedom. The release of all feelings and thoughts, to play out the end of the world or whatever you personally want to end. It’s been a huge help for me to have an arena in my life where I can play out a version of reality that should never happen – but also one that through history does happen more than one thinks. It’s very early in the process but the few feedback we have got has been positive. We have not played the songs live yet. That will happen at Hellbotn metal fest at Kolbotn in August.


How do new songs actually come about for GOUGE? Are you a traditional band that locks itself in the rehearsal room to write, or do you use the internet so popular these days and send ideas back and forth via email? I’m interested in the creative process itself.

Gouge is a very face-to-face band, the only thing that really goes over digitally are the text ideas. The text come from nowhere when it’s suddenly urgent to express something or when the most crazy idea pops in from nowhere. We typically meet with some riffs each of us and play them out in the rehearsal room, testing different feelings and attitudes. For the Pure Deathfuck album, I tried something new early in the process; I sat down and improvised short riffs and melodies, one riff at a time. No matter what came out, I added another or two more guitars. I put them together in different „songs“ with no structure to get the feeling of how it works together when you mix fast vs slow etc. – I guess mostly inspired by Acts of the Unspeakable. That worked well to not get locked into a typical „verse, chorus, verse“-structure, and it feels more resonant to the lyrical and visual expression which is too dark and insane to be structured.

The lyrics are a whole other story with GOUGE. What are they about on the new album, and where did you draw inspiration for them? On “Pure Deathfuck,” they complement the music beautifully. Which came first, the music or the lyrics?

That is a correct description of the lyrics! Haha. There’s something magical in the artistic expression of the personas on Autopsy’s Shitfun. That is the main inspiration. For once, I tried to consciously use Gouge as a place for total freedom and anger release. But the „twisted“ insane parts are more artistic, to create a mood, a small insight into crazy, sick minds. The music and lyrics come usually separately and then we find while working on it different things that fits better to scream here and there, and also which descriptions fits better to a certain riff – how to highlight or support the music/lyrics both ways.


I have to admit that the cover for “Pure Deathfuck” is excellent it fits the music perfectly! It literally gives you the creeps. How did you choose the cover, and who took the photo?

This is a photo from late 1800‘s after the Batak massacre in Bulgaria. It just resonated with me the first time I saw it. It was true, honest, brutal, horrible, and what resonated the most was the living people left in the situation, having to grapple with the existence of this unbelievable, morbid tragedy. What do you feel in that situation? What are you supposed to do? What kind of thoughts do you create about other people, humanity in general? What do you want to do to those who slaughtered your family? Who do you become? This part of history is not interesting to most people. They don’t really give a fuck about war. But they should. These are not ancient, forgotten acts. They happen constantly. Hundreds of millions of people all over the world are forced to live through unbearable situations. I don’t think we should look away from that.

The sound of the entire recording is great. It’s dark, cold, and sharp all at once. Which studio did you record the album in? Did you, as a band, have a say in the final sound and mastering?

It turned out better than expected. There are so many coincidences that make the sound. We just recorded ourselves at the youth club at the local school. We used my old drum set that we have used since the beginning (I got it in ca. 2006 for maybe 200 euro!). For the vocals, we have a track with the ambience from the hall. The guitars were just recorded on whatever was there. I believe we used 2-3 different mics at the same time to mix for strange guitar sounds. It worked pretty well in the end, but they could have been even more “present” in the sound – in the fast parts the guitar riffs are not really audible. But the big picture sound on the album is punching and screaming, so that’s a good result. We didn’t hear the masters until it was released on Spotify, so it will be interesting to hear the different formats.


The new album was released by the excellent Hells Headbangers Records. Why did you choose this particular label, and how satisfied are you with their work?

We chose them because we have experience with them. They are solid and deliver. They also gave us a good deal that is inspiring us to make more music as well, which is an important motivation.

The band’s history dates back to 2011. How did the idea to form GOUGE come about in the first place? Who were your role models? Please take us back in time and walk us through the band’s history! By the way, you aren’t exactly one of the most prolific bands. Why is that?

I believe Herman and I were sitting next to each other in IT-class in high school listening to music on headsets and just having some ideas about Repulsion-style music. The Repulsion demos were particularly important at that time for us, the mix of youthful punk and horrible seriousness (and serious horribleness). We were very productive at those early years, but got tired of that style and had many other projects and life changes going on. I guess around the time we stopped in 2014, we had Condor, Flight, later I had Black Viper, Black Magic, unreleased disco-project, etc.. Too many projects, and in general a personal style moving away from metal at that time. That was a very healthy break for me. I got back during covid, and it felt like extreme metal suddenly had a new dimension for me.


It’s really obvious how much you enjoy your music. Do you have any goals you’d like to achieve? For some, it’s a famous record label; others might want to play at a big festival.

If we have goals, it’s more as musicians. But Gouge does not have goals like that. The first goal is to express the ideas we have for a new EP or album and go beyond Pure Deathfuck. To find the right next path building on what we have. I am imagining another aftermath-theme, maybe include even more of a desolate black metal vibe underlying the death metal style.

Both members of GOUGE are also active in other bands. You’re experienced musicians, and I’d be curious to know who has the final say in your band? Who decides how a song will sound and look?

It never gets to the point where we need to argue about it (so far! Maybe we stab each other at the next rehearsal). It’s just death metal and as long as it’s close to what we imagine, we can drag and shape the specific ways of expressing it a lot.

What’s it actually like to play death metal in Norway? Do people come to your concerts? Do they support you, buy your CDs? When you organize an event, for example, how many people show up?

We haven’t played live in 10 years, so we have no experience with that. But death metal shows for sure have a crowd in Oslo and around. More internationally, they also support buying merch and albums.

Death metal is a demanding hobby and an even tougher lifestyle. What does it mean to you? What do you enjoy most about it, and how do you see it? How did you actually get into it?

I always enjoyed death metal since I was an early teenager. But these days I don’t live the slaughtering and deathfucking, mostly just making the music. I think death metal as a genre has a specific vibe that I don’t get anywhere else. At the same time, the different death metal styles on different albums are pretty incredible. So much can be done inside a similar style. I think the first albums I listened to were Soulside Journey, Obliteration – Total Fucking Obliteration, Suffocations debut, a few songs by Cannibal Corpse and everything by Autopsy I swallowed whole. It was always more about a certain vibe or mood for me – which means the riffs – It was not about the “death” etc. I had no idea what Suffocation were singing about anyway.

I ask this question to all bands on purpose, so they can get a little publicity for the future. Please tell us, what does GOUGE have planned in the near future? What can we look forward to? If you have something on your mind and would like to share it with fans, labels, or promoters, here’s your chance…

We are playing at Hellbotn at Kolbotn in August as mentioned. That is the only gig we have this year. There might be something in 2027, but not yet planned. We would love to play some gigs if it’s a good offer.

Thank you very much for the interview, and I wish GOUGE lots of album sales and nothing but sold-out venues. May you also find success in your personal lives. I’ll be looking forward to the next death metal apocalypse!

Thank you for a good interview!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/05/recenzereview-gouge-pure-deathfuck-2026.html

Recenze/review - GOUGE – Beyond Death (2015):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GOUGE - Zkažený, smradlavý kus death thrash metalového masa, prašivé kosti, bělostné lebky!


Rozhovor s death thrash metalovou skupinou z Norska  - GOUGE.

Odpovídal Chris (zpěv, kytara, basa), děkujeme!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):

Ave GOUGE! Právě poslouchám vaši novinku „Pure Deathfuck“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Hej, hej z propastné Smrtonosné propasti! To je obrovský kompliment a jsem za to velmi vděčný. Jsem rád, že to rezonuje. Toto album symbolizuje naprostou svobodu. Uvolnění všech pocitů a myšlenek, možnost zahrát si konec světa nebo cokoli, co si osobně přejete ukončit. Velmi mi pomohlo, že jsem v životě měl prostor pro verzi reality, která by se nikdy neměla stát – ale také takovou, která se v historii děje častěji, než si člověk myslí. Je to na začátku procesu, ale pár ohlasů, které jsme dostali, bylo pozitivních. Písně jsme ještě nehráli naživo. To se stane v srpnu na metalovém festivalu Hellbotn v Kolbotnu.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro GOUGE? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Gouge je kapela, která hraje velmi přímočaře, jediné, co se skutečně digitálně projevuje, jsou textové nápady. Texty se objevují odnikud, když je najednou naléhavé něco vyjádřit, nebo když se odnikud objeví ten nejbláznivější nápad. Obvykle se každý z nás setká s několika riffy a hrajeme je ve zkušebně, testujeme různé pocity a postoje. U alba Pure Deathfuck jsem zkusil něco nového hned na začátku procesu; sedl jsem si a improvizoval krátké riffy a melodie, jeden riff po druhém. Ať už vzniklo cokoli, přidal jsem další nebo dvě kytary. Dal jsem je dohromady do různých „písní“ bez struktury, abych získal představu o tom, jak to funguje dohromady, když mixujete rychlé vs. pomalé atd. – myslím, že to bylo většinou inspirováno Acts of the Unspeakable. To fungovalo dobře, abych se neuzavřel do typické struktury „sloka, refrén, sloka“, a působí to více rezonančně s lyrickým a vizuálním výrazem, který je příliš temný a šílený na to, aby byl strukturovaný.

Samostatnou kapitolou jsou u GOUGE texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Pure Deathfuck“ krásně doplňují muziku. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

To je přesný popis textu! Haha. V uměleckém vyjádření postav na albu Shitfun od Autopsy je něco magického. To je hlavní inspirace. Pro jednou jsem se pokusil vědomě využít Gouge jako místo pro naprostou svobodu a uvolnění hněvu. Ale ty „zvrácené“ šílené části jsou umělečtější, pro vytvoření nálady, malého vhledu do šílených, nemocných myslí. Hudba a text obvykle vznikají odděleně a pak při práci na nich nacházíme různé věci, které se lépe hodí k zakřičení tu a tam, a také které popisy se lépe hodí k určitému riffu – jak hudbu/text zvýraznit nebo podpořit oběma způsoby.


Musím se přiznat, že cover pro „Pure Deathfuck“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a kdo je autorem fotografie?

Tohle je fotka z konce 19. století po masakru v Bataku v Bulharsku. Hned na první pohled ve mně zarezonovala. Byla pravdivá, upřímná, brutální, hrozná a nejvíc ve mně rezonovala existence živých lidí, kteří se museli vyrovnat s existencí této neuvěřitelné a morbidní tragédie. Co v takové situaci cítíte? Co máte dělat? Jaké myšlenky si vytváříte o ostatních lidech, o lidstvu obecně? Co chcete udělat s těmi, kdo povraždili vaši rodinu? Kým se stanete? Tato část historie většinu lidí nezajímá. Válka jim je vlastně úplně jedno. Ale mělo by je to zajímat. Nejsou to žádné starodávné, zapomenuté činy. Dějí se neustále. Stovky milionů lidí na celém světě jsou nuceny prožívat nesnesitelné situace. Myslím, že bychom se od toho neměli odvracet.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Dopadlo to lépe, než se očekávalo. Je tam tolik náhod, které dělají ten zvuk. Nahráli jsme vše sami v mládežnickém klubu v místní škole. Použili jsme moji starou bicí soupravu, kterou používáme od začátku (sehnal jsem ji asi v roce 2006 za možná 200 eur!). Na vokály máme skladbu s ambientním zvukem z haly. Kytary jsme prostě nahráli na tom, co tam bylo. Myslím, že jsme použili 2-3 různé mikrofony najednou, abychom mixovali podivné kytarové zvuky. Nakonec to fungovalo docela dobře, ale mohly být ve zvuku ještě více „přítomné“ – v rychlých částech nejsou kytarové riffy moc slyšet. Ale celkový zvuk na albu je úderný a křičící, takže to je dobrý výsledek. Mastery jsme slyšeli až po vydání na Spotify, takže bude zajímavé poslechnout si různé formáty.


Nové album vyšlo u vynikajících Hells Headbangers Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Vybrali jsme si je, protože s nimi máme zkušenosti. Jsou solidní a plní svoje povinnosti. Také nám dali dobrou nabídku, která nás inspiruje k tvorbě další hudby, což je důležitá motivace.

Historie kapely se datuje do roku 2011. Jak vůbec vznikl nápad založit GOUGE? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím a proveď nás historií kapely! Mimochodem, nepatříte zrovna k příliš plodným kapelám. Proč tomu tak je?

Myslím, že jsme s Hermanem seděli vedle sebe na hodině informatiky na střední škole, poslouchali muziku do sluchátek a prostě jsme přemýšleli o hudbě ve stylu Repulsion. Dema Repulsion byla v té době pro nás obzvlášť důležitá, ta směs mladistvého punku a hrozné vážnosti (a vážné hroznosti). V těch raných letech jsme byli velmi produktivní, ale ten styl nás unavil a měli jsme spoustu dalších projektů a životních změn. Myslím, že zhruba v době, kdy jsme v roce 2014 přestali, jsme měli Condor, Flight, později jsem měl Black Viper, Black Magic, nevydaný disco projekt atd. Příliš mnoho projektů a obecně osobní styl, který se v té době odkláněl od metalu. To pro mě byla velmi zdravá přestávka. Vrátil jsem se během covidu a cítil jsem, jako by extrémní metal najednou pro mě dostal nový rozměr.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Pokud máme cíle, tak spíše jako hudebníci. Ale Gouge takové cíle nemá. Prvním cílem je vyjádřit nápady, které máme pro nové EP nebo album, a jít nad rámec Pure Deathfuck. Najít tu správnou další cestu, která bude stavět na tom, co už máme. Představuji si další téma po skončení death metalu, možná bychom do něj zahrnuli ještě více zoufalé black metalové atmosféry, která je základem death metalového stylu.

Oba členové GOUGE působí i v jiných kapelách. Jste zkušení muzikanti a mě by zajímalo, kdo má u vás v kapele hlavní slovo? Kdo řekne, jak bude skladba znít a vypadat?

Nikdy se to nedostane do bodu, kdy bychom se o tom museli hádat (zatím! Možná se na příští zkoušce navzájem píchneme). Je to prostě death metal a dokud je to blízké tomu, co si představujeme, můžeme si specifické způsoby jeho vyjádření hodně upravovat.

Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Norsku? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Nehráli jsme naživo 10 let, takže s tím nemáme žádné zkušenosti. Ale death metalové koncerty v Oslu a okolí určitě mají davy. V mezinárodním měřítku také podporují nákup merchandise a alb.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Death metal mě bavil už od raného puberty. Ale dnes už nežiji masakrem a deathfuckingem, hlavně dělám hudbu. Myslím, že death metal jako žánr má specifickou atmosféru, kterou nikde jinde nenajdu. Zároveň jsou různé death metalové styly na různých albech docela neuvěřitelné. V rámci podobného stylu se toho dá dělat tolik. Myslím, že první alba, která jsem poslouchal, byla Soulside Journey, Obliteration – Total Fucking Obliteration, debutové album Suffocation, pár písní od Cannibal Corpse a všechno od Autopsy, ty jsem spolkl celé. Vždycky mi šlo spíš o určitou atmosféru nebo náladu – což znamená riffy – nešlo o „smrt“ atd. Stejně jsem neměl tušení, o čem Suffocation zpívají.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají GOUGE v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Jak už bylo zmíněno, hrajeme v srpnu v Hellbotnu v Kolbotnu. To je jediný koncert, který letos máme. Možná bude něco v roce 2027, ale zatím to neplánujeme. Rádi bychom odehráli nějaké koncerty, pokud by to byla dobrá nabídka.

Děkuji moc za rozhovor a přeji GOUGE spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Děkuji za dobrý rozhovor!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/05/recenzereview-gouge-pure-deathfuck-2026.html

Recenze/review - GOUGE – Beyond Death (2015):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 4. června 2026

A few questions - interview with death metal band from Poland - MANGLED RECREMENT.


A few questions - interview with death metal band from Poland - MANGLED RECREMENT.

Answered Lucas (guitars) and Ziemowit (bass), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hey, we are Mangled Recrement, founded in 2024 by Lucas and Trumna (guitarist and drummer) to play some rotten, raw death metal in Lublin's basements. Inspired by the recent spews of the death metal underground and oldschool classics, we present our vision of this versatile genre combining tangled riffing with straightforward raw sound.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We have only recorded a demo record for now, which was done all by ourselves. The drums were recorded by the drummer at his place, and we finished the rest in our rehersal space to capture the basement reeking raw sound that we have written the songs in. Ziemowit (our bassist) has some experience in recording and has also helped us by mixing the record.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

For now, the demo is released by Caligari records on the tape format, limited to 150 copies, with the label fitting our sound and image very well.

We are looking forward to release it on CD at some point in the future.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Lucas) have written all the lyrics, and they are honestly mostly coming from my imagination. I come up with them once the song vibe is estabilished, basing them on the title. My imagination is fueled by some horror movies and works of other classic death metal and goregrind bands.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo and the artwork was done by the mighty Marc Necrohelm. We felt like his style would fit our raw sound, and it was the best choice we could make. We are really happy with how he did it, and had no doubts he would do a great job.

We feel like social networks are quite important to reach the right audience. We dont feel like we need to stuff our music in everyone faces. Releasing the record in the right labels, and keeping the social accounts active to inform the fans about live shows and new releases is all that we use those outputs for.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

As I have mentioned before, we have picked Caligari records, and we are really happy they have agreed to release our music. We have been following the label for some time and knew that our sound will fit it very well. We are very satisfied with how everything is going so far, with Caligari records taking care of the promotion and physical release very smoothly and effectively.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I (Lucas) have been into the new underground scene for some time, taking my inspirations from the contemporary takes on oldschool death metal. Bands like Morbific, Torture Rack, Undergang or Malognant Altar infulenced our music and most importantly shown that there is still a lot to explore in this genre, while keeping it raw and extreme. I have also took a lot of inspiration from goregrind and gore-death metal bands like Carcass, General Surgery or Dead Infection, but you can hear more of that in our band Leucotome.

Ziemowit: There are tons of inspirations ranging from progressive rock to extreme metal. Definitely King Crimson, Jimmy Johnson's work with Allan Holdsworth, Alex Webster's ideas in both Cannibal Corpse and Blotted Science, Colin Marston's escapades in Dysrhythmia and early Indricothere, and many more. Sometimes the ideas for lines are purely mathematical, based on harmony, which I'm rather fond of exploring

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We have tried reaching out to a couple of labels that we felt like would fit our sound. Some of them are Extremely Rotten Productions, Me saco un ojo or Headsplit records.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

With Mangled Recrement we have only played one show in our hometown, which went really well and we are looking forward to presenting our music more often for larger audiences in the future.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

As a band we are definitely aiming to play more gigs, and release a LP soon, defining our sound even clearer. We hope that will give us opportunities to play abroad and grow a bigger audience to play for.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can contact us by email at mangledrecrement@gmail.com or reach us through our social media pages.

Thanx for the interview.




---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 21. května 2026

Interview - WARSIDE - Raw, massive, sharp, and unbridled death metal that will tear you to pieces!


Interview with death metal band from France - WARSIDE.

Answered Jérôme (bass), thank you!

Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026):

Ave WARSIDE! Greetings to the French underground. Let’s get straight to the point. You’ve just released your new album, “Cognitive Extinction,” which is literally packed with raw, gritty death metal. How did the album come together, and how do you feel about it? In what direction has WARSIDE evolved since your last EP, “The Enemy Inside”?

Cheers and thanks for the support! The first demo was actually ready by late 2022, but our European tours in 2023 and 2024 changed everything. The band hit a new level on the road, especially with Thomas joining us behind the kit, he brought a massive amount of precision and efficiency to our sound. When we got back from touring in 2024, I decided to scrap everything and start from scratch. I wanted to inject that raw live experience and Thomas's crushing performance into the new tracks. Compared to the EP, our goal was clear, we wanted a more organic and savage, far away from over-polished productions. We wanted the listener to feel the same violence we deliver on stage. It’s a raw Death Metal record, no bullshit, and we’re fuckin' happy of the result.


I’m listening to the album right now, and I have to say that this time it took me a while to really get into it. I popped the CD into my player and have been listening to it in the car. I really like the sound. It’s raw, organic, old school, brutal, and at the same time clear and easy to follow. It seems different from your previous recordings. Where did you record it, and who is responsible for the sound?

Thanks! We’re glad the production hits the mark. This time, we handled the recording of the guitars, bass, and vocals ourselves to keep total control over the vibe. For the drums, we wanted something massive and real, so they were tracked in-studio under the direction of Kevin Paradis. As for the final sound, the mixing was handled by a close friend, Thibault Bernard from Convulsound Studio in France. He really understood that we weren't looking for a over-produced sound, but something raw and punishing. We wanted that "in-your-face" live energy while keeping every element clear, and Thibault nailed it.

I think you’ll agree with me that the cover art sells the album. Who designed the new album cover? How did you come together, and what exactly is the motif meant to express in relation to the music?

The artwork was created by Jesus Lhysta (Rotted Artist). We already worked with him on our previous EP, and over the last five years, we’ve stayed in close contact, he’s become a personal friend of the band. It was a natural choice to bring him on board for this new record.The cover perfectly captures the savage and raw energy of our music. That central skull, with the third eye and the shattered jaw, is a direct visual translation of the "Cognitive Extinction" concept. It represents the intellectual decay and the dislocation of perception we describe in our lyrics. The mind is no longer a whole it’s fragmenting and collapsing under pressure. When I say the mind fragments, I mean we’re witnessing a massive intellectual regression. People are becoming nothing more than cattlemindless sheep stripped of their culture and critical thinking. The modern world is lobotomizing the masses through screens and constant pressure, turning humans into hollow shells that just follow the herd without questioning a single thing. It’s the death of the individual.


Your lyrics really caught my attention. I have several people around me who are truly consumed by screens, the internet, and social media and have become addicted. Where do you get inspiration for the lyrics? And who wrote them? Some of these people seem like zombies to me.

You’re spot on with the "zombie" comparison, that’s exactly what we’re seeing. Mathieu wrote most of the lyrics, except for "Synthetic Abyss", which I handled personally. We don’t have to look far for inspiration, it’s everywhere. Whether it’s at work, in our family lives, with our kids, or just looking at the news, we’re witnessing a massive intellectual regression.

People are losing the ability to argue, to reflect, or to even think for themselves. They’re becoming hollow shells, fed by screens and social media. Sometimes, seeing this level of sheep-like behavior and lack of culture is so frustrating it makes you want to throw a grenade...

I keep playing “Cognitive Extinction” over and over in my head, and I find myself thinking that what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal, brutal feeling. It seems like we’re cut from the same cloth. Who was and is actually your role model? Every musician started somewhere; there are role models that shaped their style. What were yours?

It’s cool to hear the "old-school" vibe resonates with you,that’s exactly where we come from. Very early on, around age 10 or 11, my models were guys like Dimebag Darrell, Lemmy, and Slash. It wasn't just the music; it was that raw, "don't give a fuck" Rock 'n' Roll attitude that spoke to me. That mindset has stuck with me ever since.

But the real turning point, the final stage of my "education," was seeing Dying Fetus live in the late '90s. It was the biggest slap in the face I’ve ever experienced. Right then, I knew this was the only music I wanted to play. I’ve been working at it with total passion for over 25 years now.

Today, if I had to pick the most inspiring and representative figure in Death Metal, it would definitely be Erik Rutan. His work ethic, his sound, and his dedication are the ultimate benchmarks for me.


What do you think of the current trend, prevalent mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, often incorporating things like saxophones and various keyboards into death metal, and generally pursuing a very complicated approach? Do you enjoy bands like that? For example, when I go to a concert and a band like that is performing, I’m confused. It feels like an exercise at a jazz school, but in the end, I don’t remember a thing. What about you and current trends in death metal?

I’ve come a long way regarding that. When we started Warside in 2018, I was just coming back from a long break where I’d completely cut ties with the music scene for personal reasons. When I got back into it, I discovered this "new" Death Metal you’re describing. At first, I was dead against it.

Nowadays, honestly, I don’t care as much, as long as the guys are cool and stay humble. Musically, there’s this constant race for instrumental technique, high-end gear, and chasing stream numbers or all that bullshit. But I’ve realized one thing hasn't changed, the stage.

You can release ultra-polished albums or YouTube videos with unplayable riffs, but the stage is the only truth. The power and authenticity of your music will always be judged there. I don't look at how technical or "original" a band is anymore, I look at their impact live. If I feel like a tank is rolling over my skull, I’m going to love that band, no matter what style of Death Metal they play.

If we go back to the beginning… What was actually the initial impulse that led you to form the band? And why death metal, specifically? It’s not exactly a style that would bring you great “fame.”

We do what we love, period. We couldn’t give a fuck about fame or notoriety. Back in the early 2000s, Vincent and I were in a band that was touring quite a bit in France, we shared the stage with bands like Gojira and Decapitated... That project ended in 2008, but we always told each other that one day, we’d pick up exactly where we left off. We both kept busy with our own projects, but in 2018, I finally reached out to him to launch Warside. Why Death Metal? Because it’s who we are. We love this music more than anything else. It’s not about "making it"; it’s about the raw energy and staying true to ourselves. It’s in our blood, and we wouldn't have it any other way.


You’re from France and you play extreme death metal. Our readers would definitely be interested in how the death metal scene works over there. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from you guys. Does that mean the scene is really strong over there right now? What about concerts how many people show up?

It’s true, France is producing a massive amount of high-quality bands right now. Some are touring heavily across Europe, Asia, and the US, the "French touch" in extreme music is definitely making its mark globally. Regarding the local scene, it depends on the lineup, but generally, people show up. In major cities, a solid Death Metal show can easily pull between 150 to 300 people. We also have some killer specialized festivals like Muscadeath or Brutal Swamp Fest, where you can see up to 600 or 800 fans gathering.

Your music shows that you’re influenced by both the American death metal school and old European bands. What about you as fans? Do you prefer classic death metal, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on WARSIDE.

My personal influences are definitely rooted in Classic Death Metal. I have a "Top 5" that serves as my permanent blueprint: Dying Fetus, Misery Index, Vomitory, Hate Eternal, and Suffocation. These bands defined the standard for me. That said, I’m also deeply influenced by bands like Vader, Aborted, Rotten Sound, and Blood Red Throne. I’ve always loved their energy, and they continue to shape my playing style today. Whether it’s the American groove and brutality or the European intensity, these bands are the core of Warside’s DNA.


How did you get started with music? And how did you get into death metal? Do you have any formal music training? What about your first concert? What about your first live performance, when you stood on stage?

I really got into music at 14 with my first high school band, and played my first show at 15. Back then, we were mostly playing covers of the Sex Pistols, the Ramones, and I think some AC/DC too. My real turning point came later, at 19, when I discovered Death Metal through that legendary Dying Fetus show. It was a total revelation. That’s when Vincent and I formed our first Death Metal band in 2003. We played our first gig that same year, and honestly, I’ve never changed lanes since. Once I tasted that level of brutality and power, there was no turning back. It’s been my life for over 20 years.

We’re nearing the end of our interview, and I always like to ask a slightly philosophical question. How would you define death metal, and what does it mean to you? I don’t mean the technical aspects of playing, but rather what it gives you, what it takes from you, and how you perceive it in relation to the fans.

For me, Death Metal is pure, raw energy,completely stripped of any bullshit or pretension. It’s the only medium that allows us to channel and express our deepest, most sincere rage. But beyond the music, it’s a powerful human adventure. Every person you meet in this scene, whether they are musicians or fans, has a unique story to tell. There’s a level of brotherhood and authenticity here that you don’t find anywhere else.

On a personal level, I’ve always said that this music is my therapy. When I’m on stage or in studio, I let the beast out. It’s a primal release. After every show, I feel like I’ve "reset" my animal side back to zero. Playing the most brutal music possible is what allows me to stay "civilized" and balanced in my daily life. Without this outlet, I’d probably be a much more dangerous person to be around. It’s a shared catharsis that goes far beyond just "playing for fans." Whether you’re on stage, behind the soundboard, or in the pit, we’re all there for the same reason. It’s a collective exorcism. In those moments, we aren't just playing notes or listening to songs; It’s a communal release that keeps us all sane.

What does WARSIDE have planned for the coming months? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

First off, I want to give a massive thanks to everyone who supports our vision every single day. Right now, our main focus is the launch of "Cognitive Extinction". We have about ten shows lined up across France for 2026, and we're grinding behind the scenes to prepare a tour for early 2027.

Our goal is simple, to take this album as far as possible, to travel !

See you on the road!

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. Now let’s let the music do the talking. I’m going to put on “Cognitive Extinction” and crank it up loud! I wish you all the best with the new release and hope everything goes well in your personal lives too. Thank you!

Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - WARSIDE - Surový, masivní, ostrý a nespoutaný death metal, který vás roztrhá na kusy!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - WARSIDE.

Odpovídal Jérôme (basa), děkujeme!

Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026):

Ave WARSIDE! Zdravím do francouzského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Cognitive Extinction“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se WARSIDE od minulého EP "The Enemy Inside" posunuli?

Díky za podporu! První demo bylo vlastně hotové koncem roku 2022, ale naše evropská turné v letech 2023 a 2024 všechno změnila. Kapela se na turné posunula na novou úroveň, zejména s Thomasem, který se k nám připojil na bicí, a ten do našeho zvuku vnesl obrovské množství preciznosti a efektivity. Když jsme se v roce 2024 vrátili z turné, rozhodl jsem se všechno zahodit a začít od nuly. Chtěl jsem do nových skladeb vnést ten syrový živý zážitek a Thomasův drtivý výkon. Ve srovnání s EP byl náš cíl jasný, chtěli jsme organičtější a divočejší skladbu, daleko od přehnaně vyleštěné produkce. Chtěli jsme, aby posluchač cítil stejnou násilnost, jakou předvádíme na pódiu. Je to syrová death metalová deska, žádné kecy, a s výsledkem jsme zatraceně spokojení.


Právě album poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi proniklo do krve. Narval jsem si nahrávku do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový, brutální a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích nahrávek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Díky! Jsme rádi, že se produkce trefila do černého. Tentokrát jsme si nahrávání kytar, basy a vokálů zajistili sami, abychom měli naprostou kontrolu nad atmosférou. U bicích jsme chtěli něco masivního a skutečného, ​​takže byly nahrané ve studiu pod vedením Kevina Paradise. Co se týče finálního zvuku, o mixáž se postaral náš blízký přítel Thibault Bernard z Convulsound Studia ve Francii. Opravdu chápal, že nehledáme přehnaně produkovaný zvuk, ale něco syrového a drsného. Chtěli jsme živou energii, která vám „dojde do očí“, a zároveň zachovat každý prvek čistý, a Thibault to zvládl.

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Kdo je autorem k nové desce? Jak jste se dali dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Obal alba vytvořil Jesus Lhysta (Rotted Artist). S ním jsme již spolupracovali na našem předchozím EP a během posledních pěti let jsme zůstali v úzkém kontaktu, stal se osobním přítelem kapely. Bylo přirozené ho přizvat i k nové desce. Obal dokonale zachycuje divokou a syrovou energii naší hudby. Ta centrální lebka s třetím okem a roztříštěnou čelistí je přímým vizuálním překladem konceptu „kognitivního vyhynutí“. Představuje intelektuální úpadek a narušení vnímání, které popisujeme v našich textech. Mysl už není celek, fragmentuje se a hroutí se pod tlakem. Když říkám fragmentace mysli, myslím tím, že jsme svědky masivní intelektuální regrese. Lidé se stávají jen dobytkem – bezduchými ovcemi zbavenými kultury a kritického myšlení. Moderní svět lobotomizuje masy skrze obrazovky a neustálý tlak a mění lidi v prázdné skořápky, které jen následují stádo, aniž by se na cokoli zeptali. Je to smrt jednotlivce.


Vaše texty mě opravdu zaujaly. Mám ve svém okolí několik lidí, kteří jsou obrazovkami, internetem, sociálními sítěmi opravdu pohlceni a stali se závislými. Kde pro texty berete inspiraci? A kdo je jejich autorem? Mě někteří jedinci připadají jako zombie.

S tím přirovnáním k „zombie“ máš naprostou pravdu, přesně to vidíme. Většinu textů napsal Mathieu, kromě „Synthetic Abyss“, kterou jsem napsal osobně. Inspiraci nemusíme hledat daleko, je všude. Ať už v práci, v rodině, s dětmi nebo jen při sledování zpráv, jsme svědky masivního intelektuálního úpadku.

Lidé ztrácejí schopnost argumentovat, reflektovat nebo dokonce myslet samostatně. Stávají se prázdnými skořápkami, které se živí obrazovkami a sociálními médii. Někdy je pohled na tuto úroveň ovčího chování a nedostatku kultury tak frustrující, že se ti chce hodit granát...

Dávám si „Cognitive Extinction“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový, brutální feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Je skvělé slyšet, jak s tebou rezonuje ta „oldschoolová“ atmosféra, přesně odtud pocházíme. Už velmi brzy, kolem 10 nebo 11 let, byli mými vzory kluci jako Dimebag Darrell, Lemmy a Slash. Nebyla to jen hudba; byl to ten syrový, „je mi to fuk“ rock 'n' rollový přístup, který na mě mluvil. Toto smýšlení mi utkvělo v paměti dodnes.

Ale skutečným zlomem, poslední fází mého „vzdělávání“, bylo vidět Dying Fetus naživo koncem 90. let. Byla to největší facka, jakou jsem kdy zažil. V tu chvíli jsem věděl, že je to jediná hudba, kterou chci hrát. Pracuji na ní s naprostou vášní už přes 25 let.

Kdybych dnes měl vybrat nejinspirativnější a nejreprezentativnější postavu death metalu, byl by to rozhodně Erik Rutan. Jeho pracovní morálka, jeho zvuk a jeho odhodlání jsou pro mě konečným měřítkem.


Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

V tomto ohledu jsem ušel dlouhou cestu. Když jsme v roce 2018 zakládali Warside, zrovna jsem se vracel z dlouhé pauzy, kdy jsem z osobních důvodů úplně přerušil vazby na hudební scénu. Když jsem se k tomu vrátil, objevil jsem tenhle „nový“ death metal, který popisuješ. Zpočátku jsem byl proti němu naprosto nesouhlasný.

Dnes už mi to, upřímně řečeno, tolik nevadí, hlavně když jsou kluci v pohodě a zůstávají skromní. Hudebně je tu neustálý závod o instrumentální techniku, špičkové vybavení a honění se za čísly streamů nebo takovými kravinami. Ale uvědomil jsem si, že jedna věc se nezměnila, pódium.

Můžete vydávat ultra-propracovaná alba nebo videa na YouTube s nehratelnými riffy, ale pódium je jediná pravda. Síla a autenticita vaší hudby se bude vždycky posuzovat tam. Už se nedívám na to, jak je kapela technická nebo „originální“, dívám se na její dopad naživo. Pokud mám pocit, že mi po lebce převaluje tank, budu tu kapelu milovat, bez ohledu na to, jaký styl death metalu hrají.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Děláme, co milujeme, tečka. Sláva nebo proslulost nám byly úplně u prdele. Začátkem prvního desetiletí prvního desetiletí jsme s Vincentem hráli v kapele, která hodně koncertovala po Francii, sdíleli jsme pódium s kapelami jako Gojira a Decapitated... Ten projekt skončil v roce 2008, ale vždycky jsme si říkali, že jednoho dne navážeme přesně tam, kde jsme skončili. Oba jsme se věnovali svým vlastním projektům, ale v roce 2018 jsem ho konečně oslovil, aby založil Warside. Proč Death Metal? Protože to je to, kým jsme. Milujeme tuhle hudbu víc než cokoli jiného. Nejde o to „to udělat“, jde o syrovou energii a zůstat věrní sami sobě. Máme to v krvi a nechtěli bychom to jinak.


Pocházíte z Francie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Je pravda, že Francie v současnosti produkuje obrovské množství kvalitních kapel. Některé z nich silně koncertují po Evropě, Asii a USA, „francouzský nádech“ v extrémní hudbě se rozhodně projevuje globálně. Co se týče místní scény, záleží na sestavě, ale obecně se lidé dostaví. Ve velkých městech může solidní death metalová show snadno přilákat 150 až 300 lidí. Máme také několik skvělých specializovaných festivalů jako Muscadeath nebo Brutal Swamp Fest, kde se sejde až 600 nebo 800 fanoušků.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na WARSIDE největší vliv.

Mé osobní vlivy jsou rozhodně zakořeněny v klasickém death metalu. Mám „Top 5“, která mi slouží jako trvalý plán: Dying Fetus, Misery Index, Vomitory, Hate Eternal a Suffocation. Tyto kapely pro mě definovaly standard. Nicméně mě také hluboce ovlivnily i kapely jako Vader, Aborted, Rotten Sound a Blood Red Throne. Vždycky jsem miloval jejich energii a dodnes formují můj styl hraní. Ať už je to americký groove a brutalita nebo evropská intenzita, tyto kapely jsou jádrem DNA Warside.


Jak jsi ty začínal s muzikou? A jak ses dostal k death metalu? Máš nějaké hudební vzdělání? Co první koncert? Co první živé vystoupení, kdy jsi stál na pódiu?

K hudbě jsem se opravdu dostal ve 14 letech se svou první středoškolskou kapelou a svůj první koncert jsem odehrál v 15. Tehdy jsme většinou hráli covery Sex Pistols, Ramones a myslím, že i něco od AC/DC. Můj skutečný zlom nastal později, v 19 letech, když jsem objevil death metal prostřednictvím té legendární show Dying Fetus. Bylo to naprosté zjevení. Tehdy jsme s Vincentem v roce 2003 založili naši první death metalovou kapelu. V témže roce jsme odehráli náš první koncert a upřímně řečeno, od té doby jsem nikdy nezměnil směr. Jakmile jsem okusil tu úroveň brutality a síly, nebylo cesty zpět. Je to můj život už přes 20 let.

Blížíme se k závěru našeho rozhovoru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům.

Pro mě je death metal čistá, syrová energie, zcela zbavená jakýchkoli keců a předstírání. Je to jediné médium, které nám umožňuje usměrňovat a vyjadřovat naši nejhlubší a nejupřímnější zuřivost. Ale kromě hudby je to silné lidské dobrodružství. Každý člověk, kterého v této scéně potkáte, ať už jsou to hudebníci nebo fanoušci, má k dispozici jedinečný příběh. Je zde úroveň bratrství a autenticity, kterou nikde jinde nenajdete.

Na osobní úrovni jsem vždycky říkal, že tato hudba je mou terapií. Když jsem na pódiu nebo ve studiu, vypouštím ven bestii. Je to prvotní uvolnění. Po každém koncertě mám pocit, jako bych „resetoval“ svou zvířecí stránku zpět na nulu. Hraní té nejbrutálnější možné hudby mi umožňuje zůstat „civilizovaný“ a vyrovnaný v mém každodenním životě. Bez tohoto ventilu bych byl pravděpodobně mnohem nebezpečnějším člověkem. Je to sdílená katarze, která jde daleko za hranice pouhého „hraní pro fanoušky“. Ať už jste na pódiu, za ozvučnou deskou nebo v boxu, všichni jsme tam ze stejného důvodu. Je to kolektivní exorcismus. V takových chvílích nehrajeme jen noty nebo neposloucháme písně; je to společné uvolnění, které nás všechny udržuje při smyslech.

Co chystají WARSIDE v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

V první řadě bych chtěl obrovsky poděkovat všem, kteří naši vizi každý den podporují. Momentálně se zaměřujeme především na vydání alba „Cognitive Extinction“. Na rok 2026 máme naplánovaných asi deset koncertů po celé Francii a v zákulisí usilovně pracujeme na přípravě turné na začátek roku 2027.

Náš cíl je jednoduchý, dotáhnout toto album co nejdál, cestovat!

Uvidíme se na cestách!

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Cognitive Extinction a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 19. května 2026

Interview - TOWERING - A dark and cold black death metal album where nightmares become a cruel reality!


Interview with death metal band from France - TOWERING.

Answered Thom (guitars, vocals) and Arboria (bass), thank you!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):

Ave TOWERING! Greetings from the French catacombs! I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the second fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your debut? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

Thom: We see “The Oblation of Man” as a continuation, but also a clear evolution of what we started with our first album. “Obscuring Manifestation” was more direct, more brutal in a frontal way. This new record goes deeper into atmosphere, structure, and intensity in a different sense something more ritualistic and immersive. We didn’t want to repeat ourselves. The goal was to push our identity further, refine our writing, and explore darker and more complex territories. It’s less immediate, but more layered and demanding.


“The Oblation of Man” contains all the attributes of good death and black metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does TOWERING compose new material? I’m interested in the actual process of creating a new song.

Thom: The process was long and very detail-oriented. We didn’t rush anything. Every riff, every structure, every atmosphere was reworked multiple times. We’re quite demanding with ourselves, so we kept refining until everything felt right.

Arboria: When I joined during the composition phase, I brought new ideas that led us to revisit the material again. That added another layer of depth. We worked collectively, focusing on coherence and intensity, making sure each song had its own identity while fitting the whole.

I’ve been listening to death/black metal since its beginnings, and you know what still fascinates me about it? The sound yes, that raw, gritty sound. You sound like a “mix” of albums by ULCERATE, SVART CROWN, and WATAIN. How did you manage to achieve such an amazing sound on the new album? Who handled the mixing and mastering? Did you have a lot of input into the final sound?

Arboria: The mixing and mastering were handled by Eloi Nicod. We had already been working together on another project (DAWOHL). I already knew his work and his approach, so it felt natural to involve him.

Thom: We wanted a sound that was cold, organic, and atmospheric, but still precise. Eloi immediately understood what we were aiming for. His first mix was already very convincing. Then we spent a lot of time refining everything together. We were highly involved in the process, down to the smallest details.


What are the themes of your lyrics? Where do you get your inspiration? Are there any movies you can watch over and over again? How did the lyrics come about, and who wrote them? Do you read books? Which one influenced you the most?

Arboria: The album revolves around devotion, ritual, transcendence, and the idea of offering oneself rejecting and deconstructing human nature to reach another state. It’s a shift from the more destructive and fatalistic vision of the first album.

Thom: Inspiration comes from philosophical, spiritual, and sometimes abstract sources. It’s more about atmospheres and concepts than direct storytelling. We’re influenced by ideas related to mysticism, existentialism, and inner transformation rather than specific movies or books.

How did you actually end up playing death black metal? You can tell from your music that you’re also fans of true death metal! When did you start playing, and what bands have you been in? What was your first concert like? Who was your role model, and who did you admire in your early days?

Thom: Death and black metal have always been central to us. Like many, we started with extreme music early on and naturally evolved within these styles. We’ve all been involved in different projects before, but TOWERING is where everything converges.

Arboria: The influence of both old-school and more modern bands shaped our approach. It’s not about copying, but about channeling that intensity and pushing it further.

The topic of concerts is also related to the previous question. How are things going for TOWERING in that regard? Do you enjoy playing, and do you play often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you willing to travel far, for example? Are you interested in a longer tour?

Thom: Playing live is essential for us. It’s where the music takes its full dimension. We enjoy both small venues and festivals they offer very different but equally powerful experiences.

We’re currently working on playing as many shows as possible to support the album, and we’re definitely open to touring more extensively, including longer runs.


You’re from Paris and play extreme black death metal. Our readers would definitely be interested in how the metal scene works where you are. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from your area. Does that mean the scene is really strong there right now? What about concerts how many people show up?

Thom: The scene is very active and inspiring. Even if we’re not all based in Paris anymore, we still have strong ties there. There are many great bands emerging across France.

Attendance varies depending on the event, but there is a real and dedicated audience for extreme music.

Your music shows that you’re influenced by both the American and Australian death/black metal scenes, as well as older European bands. What about you as fans? Do you prefer the original death/black metal of the ’90s, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on TOWERING.

Arboria: Definitely both ! Of course, the ‘90s scene is fundamental in Europe. There are some shinning jewels in American and Australian scene. This said, we are not particularly stuck to a specific one.

The scene which has been growing in interest for me these recent years is the Icelandic one, with bands such ZHRINE, SINMARA, MISÞYRMING.

Thom: It’s this balance between roots and evolution that defines our sound. We don’t limit ourselves to one era.


When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’m doing a pretty good job of it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Arboria: As for the promotion, Thom and the label are definitely doing the bigger part. I used to be a compulsive CDs buyer before. Now, I am more selective, as I can't push the walls.
I'm not doing a lot of gigs now, but when one interests me, I don't mind crossing a few countries if needed to attend the show or the fest.

We are big fans of Brutal Assault with Thom. Czech Republic has some incredible bands which should deserve more recognition such as : GODLESS TRUTH, !T.O.O.H.!, CULT OF FIRE, OBSCURE SPHYNX (in some other style), and last but not least LYKATHEA AFLAME.

On the one hand, every band today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as TOWERING? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

Thom: It’s a double-edged sword. It gives visibility, but also creates oversaturation. Streaming helps reaching people, but it can’t replace the experience of physical formats or live shows.

It’s a toouseful, but it shouldn’t define everything.

 

What does death/black metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, a way to relax? How would you define it? Feel free to get into some philosophical musings.

Arboria: It’s more than music. It’s a way to channel something deeper—intensity, introspection, transcendence.

Thom: There’s almost a ritualistic dimension to it. It’s an exploration of extremes, both musically and conceptually. It captures and reveals the darkness in us, the visceral expression of our deepest feelings. Even though I enjoy many other genres of Metal and music in general, I find that only darker Death and Black Metal can provide such emotions.

The inevitable question to wrap things up. What does TOWERING have planned for the coming months? What can we, the fans, look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

Thom: We’re focusing on promoting “The Oblation of Man” through live performances in 2026 and beyond. More announcements will come soon.

Thank you again for your support and this interview. To everyone reading—stay devoted, and we hope to see you on the road!

Thank you very much for the interview. I’m heading to work in a minute. I’ll walk past the cemetery. It’s clear what’s going to be playing on my player - “The Oblation of Man.” And really loud. I wish the album the best sales possible and hope it reaches as many listeners as possible. All the best to you in your personal lives too! Death/black metal forever!

Many thanks to you and to the readers, you are the reason we keep playing fast and loud! The scene cannot die thanks to devout fans and supporters. See you very soon!


Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine