Pusťte si trailer k osmému albu tuzemských vizionářů Inferno PARADEIGMA (Phosphenes of Aphotic Eternity), které vychází 7. května u Debemur Morti. Předobjednávky startují 5. března.
Debemur Morti Productions zveřejnili trailer k nové, v pořadí již osmé desce tuzemských Inferno, která byla pojmenována Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity). Detailní informace o albu a jeho předprodeji budou zveřejněny společně s prvním singlem na začátku března. Datum vydání bylo stanoveno na 7. května.
V neposlední řadě se chystají i re-edice raných nahrávek. Nigredo Records a Bestial Invasion Records společnými silami na jaře vydají digipak CD kompilaci obou demonahrávek Peklo na Zemi a Temná poselství dávných předků. Debut Duch slovanské síly se v zámoří pro změnu dočká exkluzivního CD vydání s novým grafickým zpracováním a přeloženými texty. Vydavatelem bude Black Metal Store z Brazílie.
SARVEKAS - Of Atavistic Fury & Visions CD 2020, Soulseller Records
for english please scroll down
Skandinávskou mytologii mám rád, i když je jasné, že nejsem žádný velký odborník. Nevěnuji se jí, stejně jako black metalu, nijak podrobně. V dnešní době je krásné, že vám přijde na recenzi spousta nahrávek a vy si pak jenom jako nějaký labužník a gurmán vybíráte, koho podpoříte. Nikdy jsem se netajil tím, že nepíšu o každém, ne vše mě pochopitelně osloví.
Finští SARVEKAS mě ale svojí prvotinou přesvědčili. Jednak se mi líbí, jakým způsobem je hudba složená, jednak, jakou má atmosféru a také proto, protože mám z kapely celkově dobrý pocit. Je mi zkrátka sympatická. Jinak je jasné, že v dnešní době nikdo nenahraje nic nového, ani převratného. Pokud s tím máte problém, poslouchejte si stále dokola jen stará prověřená alba. Já si jdu pustit raději znovu "Of Atavistic Fury & Visions".
Pokud hledáte různé post blacky, užíváte si s chutí dnes tolik moderní nepřehledný chaos, tak tady spokojeni nebudete, SARVEKAS totiž hrají hezky po staru, po Norsku, Švédsku, jestli mi rozumíte. Na tomhle stylu jsem měl vždycky rád chlad a temnotu, ostrá bodnutí riffy a Finové tohle všechno umí. Napadají mě přirovnání třeba k DARK FUNERAL, MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM ale třeba i JUDAS ISCARIOT. Nejedná se o nic novátorského, ale ruku na srdce, mě ty "nové" kapely, které teď hrají všude kolem, lezou pěkně krkem. Finové aspoň umí napsat skladbu, která se dobře poslouchá, má v sobě vnitřní chvění, je pro mě něčím zajímavá. Pořád totiž raději vyrazím s chutí do zmrzlého lesa s "Of Atavistic Fury & Visions", než abych se rozčiloval nad tím, že nám SARVEKAS nepřinášejí nepřehlednou a spletitou smršť riffů. Možná bych mohl svoje pojednání shrnout tak, že je pro mě deska velmi příjemným překvapením, že se mi dobře poslouchá a že se k ní rád vracím. Mé stránky byly vždy spíše doporučením, než pouhou suchou kritikou, či opisováním promo materiálů. Black metal v tomto epicky vznešeném a studeném provedení mám moc rád. A album se mi opravdu líbí. Nechte si chutnat. Je čas se vydat znovu na sever.
sumarizace:
SARVEKAS dokázali v přesném poměru smíchat temnotu se studenými zážitky z onoho světa. Mám rád klasický black metal ve stylu DARK FUNERAL, MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM, JUDAS ISCARIOT a možná proto mě oslovilo i album "Of Atavistic Fury & Visions". Nenašel jsem vlastně na desce žádné slabé místo - nic nebylo ponecháno náhodě. Zvuk je náležitě studený a špinavý, vokál drtivý a obal vynikající. Říká se, že Satan na sebe dovede vzít mnoho podob a tahle se mi moc líbí. Určitě znáte ten pocit, když vás nějaké album zasáhne, že se od něj nemůžete odtrhnout. Tak přesně to se mi stalo s novinkou. Cítím ve vzduchu krev, nasávám shnilou atmosféru celého díla a užívám si pravý nefalšovaný black metal. Víc nechci a ani nepotřebuji. Velmi dobrá deska!
Asphyx says:
SARVEKAS managed to mix darkness with cold experiences from the beyond world in the right amount. I like classic black metal in the style of DARK FUNERAL, MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM, JUDAS ISCARIOT and maybe this is why this album "Of Atavistic Fury & Visions" spoke to me. I have not find any weak place on this album - nothing was left to chance. The sound is nicely cold, dirty, the vocal is crushing and the cover is excellent. People say that Satan can have many forms and I like this one. I am sure you know the feeling when an album hits you and you cannot stop listening to it. This is what happened to me with this album. I can feel the blood in the air, I enjoy the rotting atmosphere of the whole album and I also enjoy the real black metal. I do not need anything else and I do not want anything else. Very good album!
TRACKLIST 1. Dark Spiritual Devotion (4:04) 2. Hexenpyre (5:11) 3. The Sacred Hour Of The Hunt (4:24) 4. Where No Man Has Trodden (4:29) 5. Surtr's Breath (5:16)
Navštívil jsem nedávno kostel v sousedním městě. Pod zemí se nacházela stará kobka, studená, temná a plná mrtvých vysušených těl. Stál jsem a nasával atmosféru. V podobných místech musely být nahrávány black metalové desky, u kterých vám při poslechu přeběhne mráz po zádech. Smrduté a zlé, ošklivé jako samotná smrt. Najednou jsem měl pocit, že se těla posadila a šeptala. Zlé modlitby, čím dál tím hlasitěji. Ne, neutekl jsem pryč, sem přece patřím, do nekonečných chodeb podsvětí.
Patří sem i američtí black metalisti SARCOPTES. Ti letos přicházejí se zbrusu novým materiálem, s EP "Plague Hymns", které je až po okraj narvané upřímným ryzím černým kovem a thrash metalem. Deska má doslova mrazivou atmosféru. Přidejte hlasitost a zhasněte všechna světla.
"Plague Hymns" je opusem ve stylu třeba takových EMPEROR, NIFELHEIM, DISASTER, DESTROYER 666, IMMORTAL, ABSU, ABBATH, starších SATYRICON. Na své si opravdu přijdou všichni milovníci záhrobních rituálů, melancholicky laděných riffů a chorobného vokálu. SARCOPTES navíc mají velký cit pro melodie a troufám si tvrdit, že vás k přehrávači doslova přikovají. Jasně, je to dílo určené pro přesně definované obecenstvo, bez jakýchkoliv přesahů, ale nevidím v tom žádný problém. Dvojice dlouhých skladeb postupně graduje, má spoustu temných zákoutí, ničí a pálí a zároveň chladí jako kus ledu. Kvalitní je jak zvuk, tak i obal, tady je hodně znát, že si dali ve studiu Zack Ohren a před plátnem Zé Burnay hodně záležet. Album má v sobě taky takovou tu ošklivost, hnilobu, praskající kosti. Je to vlastně jako vždycky, hrát technicky umí dobře dnes každý druhý muzikant, ale jen některý dokáže složit songy, které se člověku zadřou pod kůži. "Plague Hymns" je vznešeným dílem, se vším, co k tomu patří. Musím ten kostel z úvodního odstavce znovu navštívit. A už teď vím, co budu mít ve svém přehrávači. Black/thrash metal, který vás strhne do hlubin! Velmi dobře!
sumarizace:
Pokud se vám líbí kombinace black metalu, thrashe, tmy, chladu, špíny a odhodlání zničit onen svět, tak rozhodně neváhejte. Tahle smečka má v sobě opravdu obrovskou sílu. Songy obsahují až magickou, velmi přitažlivou atmosféru. Člověk si připadá, že stojí někde na vrcholu skály, rozhodnutý, že každou chvíli skočí dolů. Pod námi je jen tma, záhrobí a smrt. Slyším zde také absolutní odhodlání a patrné stopy zimomřivého šílenství. Black metal je v podání SARCOPTES chladný, zákeřný, zlý ze své podstaty, ale také přemýšlivý, nutkající, neklidný a ošklivý. Připadám si jako oběšenec, houpající se v ledovém větru. Black metal, který ochladí vaše duše! Velmi dobře!
Asphyx says:
If you like the combination of black metal, thrash, darkness, coldness, dirt and the determination to destroy the world beyond, then do not hesitate. This band has an enormous power in them. Songs has magical and very attractive atmosphere. You will feel like standing somewhere on the top of a mountain, determined to jump down. Below us is darkness, death and the beyond world. I can also hear the absolute determination and obvious traces of cold-headed madness. Black metal played by SARCOPTES is cold, insidious, and evil by its nature and it is also thoughtful, compulsive, restless and ugly. I feel like a hangman swinging in the icy wid. Black metal which will cool your souls! Very good!
Band lineup - Garrett Garvey – Vocals Drums Sean Zimmerman – Guitars, Bass and Keyboards
Artwork by Ze Burnay Logo by Christophe Szpajdel Layout by Francesco Gemelli
Track listing - 1. The Vertigo Soul 2. La Moria Grandissima
Poslední dobou si připadám divnej, už když se ráno probudím. Cestou do práce spřádám temné pavučiny, v mrazivém tichu poslouchám hudbu, která většině lidí způsobuje zástavu srdce. Jsem poutník tmy, někdy smutný, naštvaný. Žiju ve stínu a poslouchám jen to, co se mi líbí. Snažím se psát o deskách, které jsou něčím zajímavé, jiné, odlišné, mají svůj vlastní ksicht. Třeba pražští VOLUPTAS jsou taky "divní". To je přesné první slovo, které mě napadlo. A proto jsem si jejich novinku "Towards the Great White Nothing" musel narvat pod tlakem do hlavy.
Hraje se tady syrový black metal norského střihu, vypalují se mozky, obracejí kříže, ale také se experimentuje, drtí se myšlenky, až máte chvílemi pocit, že se vám rozskočí hlava. Líbí se mi zvuk i obal, mám rád, když kapela odvede dobré řemeslo. Při několika prvních setkáních s nahrávkou jsem si připadal, že stojím po kolena ve studené stoce. Kolem běhají krysy a do mozku mi pánové zabodávají ostré hřeby. Hodně neklidné album, řekl bych. Tak je to správně.
Experimentovat se dá mnoha způsoby, často to bývá jen takové předvádění bez jakéhokoliv smyslu a směru. Na VOLUPTAS se mi od začátku líbí, že dokáží napsat dobré motivy, songy, které mají hlavu a patu a velmi dobře se poslouchají. Stylově lze desku přiřadit jak k norským smečkám (ULVER, VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD), tak i ke skupinám, které se zhlédli v psychedelii, jazzu i doomu (v několika momentech jsem zaslechl i odkaz na české ROOT). Kapela působí na "Towards the Great White Nothing" jistě, předané emoce na mě fungují, jsem rád v jejich společnosti. A to považte, v black metalu nejsem zrovna častým hostem. Jedinou lehce kritickou výtku bych měl k délce skladeb. Některé pasáže by možná zasloužily trošku zkrátit. Ale možná je to jen můj dojem. Jinak tu máme co dočinění s dospělým, temným, zuřivým i chladným, syrovým, přemýšlivým a inteligentně zahraným albem. Objevují se zde temná zákoutí lidské mysli. Hlavně si prosím, při poslechu neberte do ruky žiletku. Mohlo by se vám totiž stát, že brzy vykrvácíte. Depresivnější typy moc dobře ví, o čem píšu. Pokud si ráno, když se probudíte, připadáte divní a rádi se touláte v šerosvitu, je pro vás deska jako stvořená. Experimentální black doom metal s uhrančivou atmosférou! Budiž tma.
Asphyx says:
I've been feeling weird since I wake up in the morning. On the way to work, I spin dark cobwebs, listening to music in freezing silence, which causes most people to have a heart attack. I am a pilgrim of darkness, sometimes sad, angry. I live in the shadows and listen only to what I like. I try to write about records that are interesting in some way, different, have their own face. For example, Prague's VOLUPTAS are also "weird". That's the exact first word that came to my mind. And that's why I had to put their new album "Towards the Great White Nothing" in my head.
Raw black metal of Norwegian style is played here, brains are burned, crosses are turned over, but there is also experimentation, thoughts are crushed, until at times you feel that your head explode. I like the sound and the cover, I like it when the band does a good craft. During the first few encounters with the recording, I felt like I was kneeling in a cold drain. Rats run around and the gentlemen pierce my brain with sharp nails. Very restless album, I would say. That is how it should be.
You can experiment in many ways, often just a demonstration without any meaning and direction. At VOLUPTAS, I like from the beginning that they can write good motifs, songs that have a „head and a heel „ and are listenable. Stylistically, the record can be assigned to both Norwegian bands (ULVER, VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD) and bands that were seen in psychedelia, jazz and doom (in a few moments I also heard a link to the Czech ROOT). The band acts on "Towards the Great White Nothing" self-confidence, the emotions passed on me work well, I like their company. And consider it, I'm not exactly a frequent guest in black metal rivers. The only slightly critical complaint I would have about the length of the songs. Some passages might deserve to be shortened a bit. But maybe it's just my feeling. Otherwise, we're dealing with an adult, dark, furious and cold, raw, thoughtful and intelligently played album. Dark corners of the human mind appear here. Most importantly, please do not pick up the razor while listening. You could bleed soon. More depressed types of people know very well what I'm writing about. If you feel weird in the morning, when you wake up and like to wander in the gloom, the album is perfect for you. Experimental black doom metal with an enchanting atmosphere! Let‘s Darken!
Tracklist: 1. Crystalline Key 2. Thargelia 3. Of Gnosis and Agony 4. Between Terror and Erebus 5. Desert Twilight
UADA - Djinn CD 2020, Eisenwald for english please scroll down
Bývaly to krásné temné časy, když člověk ještě věřil na strašidla. Hledal je pod postelí, když šel na záchod v rozvrzané dřevěné chalupě. Existovaly jen v jeho mysli. Teď je to jiné, šerá ulice je o hodně nebezpečnější, než obyčejný les. Šelmy mají úplně odlišné tváře. Ráno už je tma a na mě jde melancholie. Vzpomínám na své noční můry, na vlastní běsy a poslouchám u toho melodický black metal. Ano, americká UADA mě opět uhranula.
Je to samozřejmě album, na kterém se ctí staré pořádky. Vlastně se nevymýšlí ani nic jiného, ale mě to nějak nevadí. Ono totiž, deska "Djinn" se opravdu velmi dobře poslouchá. Sedne mi přesně do kroku. Když jdu kolem tovární zdi a vyhýbám se krvi, která mokvavě čvachtá ulicí. Strašidla možná existují. Záleží na tom, čemu věříte.
Intenzivní, okultní, mystické, divoké, chladné, temné a záhadné, takové je nové album "Djinn". Kapela má, a to je její největší předností, velký cit pro atmosféru. Umí složit skladby přesně tím způsobem, že si po chvilce budete podupávat nohou do rytmu a těšit se na ranní cestu šedivým městem. Nemám moc rád patos, ale zde je podáván s citem a takovým způsobem, že člověk chce ihned další skladbu, stále znovu a znovu. UADA ale nezapomněli ani na parádní zvuk (Jake Superchi, Greg Chandler) a opravdu úžasný obal (Kris Verwimp), který je doslova magický. Mám rád, když už je ráno zima, když se potácím v mlze a vyhýbám se démonům noci, kteří ještě nešli spát. Fanouškům MGLY, DISSECTION, CULT OF FIRE, PILLORIAN a podobných tmářů by se mohla líbit i nová deska "Djinn". Je totiž až po okraj narvaná podobnými náladami, skvělým řemeslem i posvátnou metalovou jiskrou navíc. Najednou věřím na démony, čarodějnice i strašidla. Umírám a znovu se rodím, v samotě duše, v chladu ulice. Úžasná záležitost!
sumarizace:
Black metal v podání UADA je lehký, vznešený. Útočí spíše pomalu, nahlodává vás jako krysa uzavřená v kleci na vašem těle. Jed proniká postupně, kroutí vás v křeči a vy jen bezbožně spínáte ruce k nebi. Vynikající jsou bicí a zajímavý je také vokál. Kytaristé dodávají opravdu ostré riffy, které vás zmrazí a doslova zašlápnou do země. Osvědčil se mi poslech při ranních cestách do práce, kdy se den teprve probouzel a vítr byl studený a šílený. Takhle nějak si představuji, že přichází Armageddon. Svět je na "Djinn" velmi těžký, černý a mraky se dotýkají skoro země. V dálce zvoní zvony na poslední cestu. Průvod nese rakev s prokletým nebožtíkem. UADA dokážou vytvořit atmosféru absolutního zmaru a beznaděje. Songy mají mnohdy až doom metalovou náladu. Dejte si pozor, aby vám neztuhla krev v žilách! Black metal, plný studených emocí a ozvěn ze záhrobí. Velmi dobré smrtící album!
Asphyx says:
The black metal played by the band UADA is light and majestic. It attacks up and it will bite you like a rat closed in a cage in your body. The poison will go step by step into your blood and it will make you twitch and you will be only able to take your hand up to the sky. The drums are amazing and the vocal is very interesting. Guitar players play very sharp riffs which will freeze you and trample you in the ground. I would suggest listen to this in the morning when you go to work when you are in the process of waking up and wind is cold and crazy. This is how Armageddon would be like. The world is very heavy on this album and it´s black with clouds touching the ground. In the distance you can actually hear the bells for the last journey. The retinue is holding a coffin with a cursed death man. UADA can make the atmosphere of absolute ruin and desperation. Sometimes, their songs have doom metal mood. Be careful, your blood could become ice! This black metal is full of cold emotions and echo from the other world. Amazing deadly album!
