DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 14. září 2026

Recenze/review - ARCHGOAT - Nightbringer, Lightbringer (2026)


ARCHGOAT - Nightbringer, Lightbringer
CD 2026, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Rozšklebené tváře kněžích. Slova plná zloby a nenávisti. Dav touží po krvi. Mučili tě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Zavřený v plesnivé kobce si nevěděl, kdy zemřeš. Slyšel si, jak staví hranici, smích dělníků. Před tebou upálily dvě mladé ženy, obviněné z čarodějnictví. Soudce se ptá: "Odvoláš svá slova, hříšníku". Nemůžu, Satana jsem potkal na každém rohu, stával ve stínech a usmíval se. Boha ani svaté jsem nikdy neviděl.

Plameny olizují moje nohy a bolest je nesnesitelná. Celá atmosféra velmi připomíná novou nahrávku legendárních finských kacířů ARCHGOAT. Mám pro jejich tvorbu dlouhodobě velkou slabost. Vždycky mě fascinovala primitivní surovost, takový ten sirnatý a plesnivý odér, který se kolem jejich hudby pokaždé vznáší jako děsivé svědomí. Novinka volně navazuje na věci minulé. Tahle smečka se nemění, je na ni spolehnutí. A je to moc dobře. Člověk potřebuje v dnešním divném světě nějakou jistotu, záchytný bod, kobku, do které se může vracet. 


Zatímco spousta dnešních kapel si na peklo jenom hraje, tak tahle kapela z něj vzešla. Má svůj jasný, originální rukopis. Stačí pokaždé několik prvních tónů, první výkřik do tmy a poznáte je stejně jako své vlastní démony. I novinka je velmi dobře napsaným albem, opravdovým, ohlodaným na kost, ryzím a uvěřitelným a hlavně naprosto autentickým. Líbí se mi jako vždy syrový a chladný zvuk, ale hlavně mrtvolné nálady, které se dají srovnat snad jen s exhumací prokletých hrobů. Mysleli jste si, že už jsme jako lidstvo dál a kvůli víře se nezabíjíme? Omyl, stačí se podívat kolem sebe nebo si přečíst noviny. Je moc dobře, že stále existují kapely, které proti slepým maniakům bojují. Tohle je válka se samotným nebem, tohle je black a death metal jdoucí ke své vlastní podstatě. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Skladby jsou nabroušené jako obřadní nože, kterými vám jednou podříznou hrdlo, pokud neodvoláte a budete mít vlastní názor. "Nightbringer, Lightbringer" je nahrávkou, která potvrzuje status téhle smečky. Je logickým pokračováním, dalším pozvolným vývojem ve stylu, který tito tmáři sami kdysi stvořili. ARCHGOAT lze samozřejmě zařadit po bok třeba takových REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, se kterými je spojuje podobná DNA. Letošní obřad pro vyvolávání temných sil z onoho světa jsem si opět vychutnal do sytosti. Pokud máte tuhle prokletou kapelu rádi, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se tu pro vás, pro démony, prokleté, pro všechny, kteří uctívají temnotu a chlad. Rozšklebené tváře kněžích. Slova plná zloby a nenávisti. Dav touží po krvi. Mučili mě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Nikdy neodvolám! Prokletý, blafemický black death metal, který vás upálí na hranici! Temné a syrové album, které je ohlodané na kost a které smrdí sírou! Kříže jsou otočeny směrem dolů!


Asphyx says:

The priests’ grimacing faces. Words full of malice and hatred. The crowd craves blood. They tortured you, burned you with red-hot iron, stretched you until you were about to burst. Locked in a moldy dungeon, you didn’t know when you would die. You heard them building the pyre, the laughter of the workers. Two young women, accused of witchcraft, were burned alive before your eyes. The judge asks, “Will you recant your words, sinner?” I can’t I’ve met Satan on every corner; he stood in the shadows and smiled. I’ve never seen God or any saints.

The flames lick at my legs, and the pain is unbearable. The whole atmosphere is very reminiscent of the new album by the legendary Finnish heretics ARCHGOAT. I’ve long had a soft spot for their work. I’ve always been fascinated by its primitive rawness that sulfurous, moldy stench that always hovers around their music like a terrifying conscience. The new release is a loose continuation of their past work. This pack never changes you can count on them. And that’s a very good thing. In today’s strange world, people need some certainty, a foothold, a dungeon they can return to.


While many of today’s bands just pretend to be from hell, this band actually emerged from it. It has its own distinct, original style. All it takes is the first few notes, the first scream into the darkness, and you’ll recognize them just as you would your own demons. Their new album is also very well-written genuine, stripped down to the bone, pure, believable, and above all, completely authentic. As always, I love the raw and cold sound, but above all the deathly atmospheres, which can perhaps only be compared to the exhumation of cursed graves. Did you think that we, as humanity, had moved on and no longer kill each other over faith? Wrong just look around you or read the newspaper. It’s a very good thing that there are still bands fighting against these blind fanatics. This is a war against heaven itself; this is black and death metal returning to its very essence. Nothing is superfluous, nothing is missing. The tracks are sharpened like ceremonial knives that will one day slit your throat if you don’t back down and insist on having your own opinion. “Nightbringer, Lightbringer” is a record that confirms this pack’s status. It’s a logical continuation, another gradual evolution in the style that these dark masters themselves once created. ARCHGOAT can, of course, be ranked alongside bands like REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, and BLACK WITCHERY, with whom they share a similar DNA. I once again thoroughly enjoyed this year’s ritual for summoning the dark forces from that world. If you love this cursed band, don’t hesitate for a moment. They play here for you, for the demons, the damned, for all who worship darkness and cold. The grinning faces of the priests. Words full of malice and hatred. The crowd craves blood. They tortured me, burned me with red-hot iron, stretched me until I was about to burst. I will never recant! Cursed, blasphemous black death metal that will burn you at the stake! A dark and raw album, stripped to the bone and reeking of sulfur! The crosses are turned upside down!



about ARCHGOAT on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
1. Invocation 666 
2. Nightbringer, Lightbringer 
3. The Dawn to Armageddon 
4. Iconoclasm the Nazarene 
5. Blood of Jesus Spilling Upon the Earth 
6. The Stygian Millenium 
7. Invocation 999
8. Keys of Hell and of Death 
9. The Light Behind the Horns 
10. Reaper of Christianity 
11. Obsidian Reflection of Anti-Light 

band:
Lord Angelslayer - Vocals, Bass
Ritual Butcherer - Guitars, Keyboards, Songwriting, Lyrics, Arrangements
Goat Aggressor - Drums

Recenze/review - ME´ON - Yoshra (2026)


ME´ON - Yoshra
EP 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Někde tam daleko za řekou smrti, v zemi nekonečných stínů, chladu a bolesti, jsou hluboké močály. Po staletí  v nich mokvají a rozkládají se mrtvá těla. Možná jste si představovali nebe s bílými oblaky, ale vyvedu vás z omylu. Po smrti následuje jenom utrpení, které je o hodně horší, než jaké jste zažívali za svého života. Dokud se nerozpadnete v prach. Vím to já i česká black death metalová kapela ME´ON.

Kombinace syrového death metalu a ostrého, chladného black metalu mě vždy fascinovala. Oba pánové nám umíchali na svém debutovém EP hodně jedovatý koktejl. Tři skladby vás pohřbí zaživa. Nezapomnělo se ale ani na pochmurnou, tajemnou atmosféru. Mám tak při poslechu opravdu pocit, že se toulám po nekonečných cestách v záhrobí. 


Také vám někdy přijde současný svět natolik podivný, že raději sestupujete stále dokola do sklepení, děsíte se světla a připadáte si prokletí? Tak v tom případě vám bude EP "Yoshra" určitě vyhovovat. Je velmi dobře napsáno, postupně graduje, je nekompromisní a mrazivé zároveň. Na to, že se jedná o první počin kapely, tak má nebývale dobrý zvuk. Mohl by být sice trošku špinavější, ale to berte jen jako malou výtku starého psa. Jinak tu vše sedí na svých místech. Líbí se mi, že na jednu stranu pánové čerpají ze starých black death metalových archívů, ale zároveň se snaží do skladeb vložit i své nápady a invenci. Dalo by se také napsat, že jsem nečekal vůbec nic a nakonec se spokojeně kýval do rytmu a nechal se pohltit krvavou mlhou. ME´ON jsou tak příslibem do budoucna a už teď se těším na plnohodnotné dlouhohrající album. Zajímalo by mě, jak kapela bude nadále rozvíjet své temné myšlenky. Osobně to mám nastavené tak, že mě musí hudba chytnout, dostat se mi do žil i do podvědomí, musí mě bavit se k ní vracet. A to zde platí na sto procent. Marně přemýšlím nad tím, co bych kapele vytknul, hledám něco, co by mi vadilo nebo iritovalo. Na nic jsem ale nepřišel. Jasně, podobných smeček je dnes velké množství, jen některé ale dokáží zaujmout. ME´ON patří mezi vyvolené. Mezi ty, kteří hrají opravdově, ryze, uvěřitelně, kteří mají talent a jsou naprosto autentičtí. Kdo mě znáte, tak moc dobře víte, že tohle jsou pro mě věci, které považuji za zcela zásadní. My, kteří hlídáme vstup do podsvětí již několik dekád, víme své. Někde tam daleko za řekou smrti, v zemi nekonečných stínů, chladu a bolesti, jsou hluboké močály. Po staletí v nich mokvají a rozkládají se mrtvá těla. Možná jste si představovali nebe s bílými oblaky, ale vyvedu vás z omylu. Po smrti následuje jenom utrpení, které je o hodně horší, než jaké jste zažívali za svého života. Dokud se nerozpadnete v prach. Surový death metal se zde potkává s chladným black metalem v jedovatém poměru! EP, které vás vezme na výlet bez konce, do země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

Somewhere far beyond the River of Death, in a land of endless shadows, cold, and pain, there are deep swamps. For centuries, dead bodies have been soaking and decomposing there. Perhaps you imagined heaven with white clouds, but I’m here to set you straight. Death is followed only by suffering, which is far worse than anything you experienced in your lifetime. Until you crumble to dust. I know this, and so does the Czech black death metal band ME’ON.

The combination of raw death metal and sharp, cold black metal has always fascinated me. On their debut EP, these two gentlemen have concocted a very toxic cocktail for us. Three tracks will bury you alive. But they haven’t forgotten the gloomy, mysterious atmosphere either. So when I listen to it, I really feel like I’m wandering along endless paths in the afterlife.


Do you ever find the modern world so strange that you’d rather keep going down into the basement over and over again, dread the light, and feel cursed? Well, in that case, the “Yoshra” EP will definitely be right up your alley. It’s very well written, builds up gradually, and is both uncompromising and chilling at the same time. Considering this is the band’s debut, it has an exceptionally good sound. It could be a little grittier, but take that as just a minor quibble from an old-timer. Otherwise, everything falls into place here. I like that, on the one hand, the guys draw from the old black death metal archives, but at the same time they try to inject their own ideas and creativity into the songs. I could also say that I wasn’t expecting anything at all, and in the end I found myself happily nodding to the beat and letting myself be engulfed by the bloody fog. ME’ON are a promising act for the future, and I’m already looking forward to a full-length album. I’m curious to see how the band will continue to develop its dark concepts. Personally, I’m the kind of person who needs music to grab me, get into my veins and my subconscious I have to enjoy coming back to it. And that’s 100 percent true here. I’m racking my brain trying to think of what I could criticize about the band; I’m looking for something that would bother or irritate me. But I didn’t find anything. Sure, there are plenty of similar bands out there today, but only a few manage to capture your attention. ME’ON is among the chosen few those who play with sincerity, purity, and believability; who have talent and are completely authentic. Those of you who know me know very well that these are the things I consider absolutely essential. We, who have been guarding the entrance to the underworld for several decades now, know what we’re talking about. Somewhere far beyond the River of Death, in a land of endless shadows, cold, and pain, there are deep swamps. For centuries, dead bodies have been soaking and decomposing there. Perhaps you imagined heaven with white clouds, but let me set you straight. Death is followed only by suffering, which is far worse than anything you experienced in your lifetime. Until you crumble to dust. Raw death metal meets cold black metal here in a toxic blend! An EP that will take you on a never-ending journey to the land of endless shadows!


band:
1. Zimmun 
2. Dibbuk 
3. Hit'ahadut 

band:
Sathariel - All instruments, Songwriting
Thaumiel - Vocals, Lyrics

neděle 13. září 2026

Recenze/review - DARKWIND - Darkness, Thy Fate (2026)


DARKWIND - Darkness, Thy Fate
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Je velmi brzy ráno. Nemohl jsem spát. Probudily mě děsivé noční můry. Přišli za mnou mí vlastní démoni a řekli mi, abych šel. A tak jsem vstal a zahalen do krvavé mlhy se vydal neznámo kam. Toulal jsem se po lesních pěšinách, hlavou mi létaly myšlenky jako zběsilé. Bez cíle, přesto jsem věděl, kam jít. Mé kroky řídilo podvědomí a také nové album moravských tmářů DARKWIND. Našlapoval jsem opatrně, užíval si chladné a temné melodie. Mráz se mi i přesto, že bylo poměrně teplo, usadil v kostech. Došel jsem na staré pohřebiště v lesích. 

Sedl jsem si na kámen ohlodaný časem i bolestí a kýval se spokojeně do rytmu. Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1997. Má svůj vlastní rukopis, krvavý otisk, chcete-li. Nové album se mi pomalu dostávalo do žil a pokaždé, když jsem zapnul play, tak byly mraky nízko. Skoro se dotýkaly země a v ulicích se toulaly přízraky. Mám rád, když ve mě dokáže hudba probudit nějaké emoce, když do mě umí zaseknout svůj dráp, rozervat mě zevnitř. Tihle maniaci hrají od srdce, opravdově, uvěřitelně a naprosto autenticky. Dostali se mi pod kůži. 


Kapela se pohybuje někde mezi surovým, divokým death metalem a chladným, nekonečně temným black metalem. Pánové a dáma samozřejmě čerpají ze starých metalových archívů, ale dělají to s elegancí a nadhledem. Přidávají do skladeb spoustu svých nápadů a invence. Opravdu vám doporučuji, abyste si nahrávku vzali někam do lesa, nejlépe až se setmí. V hodině mezi psem a vlkem, vynikne síla této desky nejvíce. Vhodné jsou i malé hřbitovy v horách, opuštěné staré kostely. Kapela nám vypráví své příběhy, které jsou plné temnoty, starých přírodních zákonů i všude přítomné smrti. Líbí se mi masivní, dobře čitelný a ostře řezající zvuk, oceňuji i motiv na obalu. Vše tu sedí tak nějak přirozeně na svých místech. Navíc v době, kdy působí spousta kapel uměle a plastově, jsou DARKWIND jako svěží vítr v márnici. Ne, nejedná se o smečku, která by otočila kolem světové hudby, samozřejmě, že vše tu už dávno bylo, jenže o to tu vůbec nejde. Cítím, vnímám, slyším, že tu jde o srdce, o vášeň pro hudbu, o dlouhé hodiny práce i talentu. "Darkness, Thy Fate" je albem, které má v sobě takový zvláštní, nebál bych se napsat severský neklid. Schválně jsem na sebe nechával skladby působit v různých situacích, v autě, v práci, doma, ale nejvíce vyniklo opravdu při mých nekonečných toulkách v přírodě. Možná jsem měl i víc času se soustředit a pokaždé jsem objevil nějaký zajímavý moment, pasáž. Nakonec jsem ale stejně skončil na lesním hřbitově. Díval jsem se do tmy, kýval se do rytmu a užíval si podmanivé nálady, které kolem mě létaly jako můry kolem ohně. Na povrchu chladné, black death metalové album, které hoří zevnitř! Mrazivé ozvěny ze starých pohřebišť!

Asphyx says:

It’s very early in the morning. I couldn’t sleep. I was awakened by terrifying nightmares. My own demons came to me and told me to go. So I got up and, shrouded in a blood-red mist, set off into the unknown. I wandered along forest paths, my thoughts racing wildly through my head. I had no destination, yet I knew where to go. My steps were guided by my subconscious and also by the new album from the Moravian dark metal band DARKWIND. I treaded carefully, savoring the cold and dark melodies. A chill settled in my bones, even though it was relatively warm. I arrived at an old burial ground in the woods.

I sat down on a rock gnawed away by time and pain and swayed contentedly to the rhythm. This band traces its origins back to 1997. It has its own signature style—a bloody imprint, if you will. The new album was slowly seeping into my veins, and every time I hit play, the clouds hung low. They almost touched the ground, and ghosts roamed the streets. I love it when music can stir up emotions in me, when it can sink its claws into me, tear me apart from the inside. These maniacs play from the heart genuinely, believably, and completely authentically. They’ve gotten under my skin.


The band’s sound lies somewhere between raw, wild death metal and cold, infinitely dark black metal. The gentlemen and the lady naturally draw from the old metal archives, but they do so with elegance and a sense of perspective. They infuse their songs with plenty of their own ideas and creativity. I really recommend that you take this album out into the woods, preferably after dark. In the hour between dog and wolf, the power of this record shines through the most. Small mountain cemeteries and abandoned old churches are also suitable spots. The band tells us their stories, which are full of darkness, ancient laws of nature, and the ever present presence of death. I like the massive, clear, and razor-sharp sound, and I also appreciate the cover art. Everything here just naturally falls into place. Moreover, at a time when so many bands come across as artificial and plastic, DARKWIND is like a breath of fresh air in a morgue. No, this isn’t a band that’s going to revolutionize the world of music of course, it’s all been done before but that’s not the point at all. I feel, sense, and hear that this is about heart, about a passion for music, about long hours of work and talent. “Darkness, Thy Fate” is an album that possesses a certain peculiar I wouldn’t hesitate to call it Nordic restlessness. I deliberately let the songs sink in while I was in different situations in the car, at work, at home but they really stood out most during my endless wanderings in nature. Perhaps I had more time to concentrate, and each time I discovered some interesting moment or passage. In the end, though, I always found myself at a forest cemetery. I gazed into the darkness, swaying to the rhythm and savoring the captivating moods that fluttered around me like moths around a fire. On the surface, a cold black death metal album that burns from within! Chilling echoes from ancient burial grounds!


tracklist:
1. Wind of Dead 
2. Nocturnal Sorrow 
3. Shadow 
4. Mass Grave 
5. All Is Dying 
6. Blackness Eternal 
7. Dawn of Pain 
8. Escape the Torment 

band:

sobota 12. září 2026

Interview - GODSLUT - Brutality meets utter darkness and pure evil here!


Interview with death metal band from Poland - GODSLUT.

Answered Krzysiek Śniadecki (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Ave GODSLUT! Greetings to the Polish underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the second fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous release? Where did you want to take things, and how do you think the two albums differ?

What's up our Czech besties! Super glad you enjoyed the first album. The second one though – you'll either love – or hate ;)

It definitely is more mature and developed, also maybe a bit experimental, with a visible contrast to the first one, so all the listeners definitely should keep it on their radar!


“The Art of Deconstruction” embodies all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does GODSLUT compose new material?

Honestly, it's mostly me (Krzysiek) putting my emotions and guitar workshop to do the work for me. I want the compositions to be as honest as possible, and somewhat possible to relate or connect to them.

I looked it up Krzysiek Śniadecki is credited with the recording, and Paweł Grabowski with the mastering. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. These two gentlemen created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with them, and why did you choose them specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

You currently are talking with Krzysiek in person himself ;)

So: working with me – horrible; working with Janos – absolutely awesome and professional ;D
Jokes aside, we communicate really well and both know what sound fits the material, and what's the most important aspect – we simply enjoy working together.

Studio-wise there were two:
- Say10 Industries: recording & preproduction
- JNS Studio: Mixing & Mastering


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it on Selfmadegod Records, and it features a macabre cover designed by Michał “Xaay” Loranc. How did you choose the theme, and how does it relate to the music on the new album?

The gun could really symbolise the definition of deconstruction itself. The songs are either about being on your edge and morphing into insanity, also in different sets of situations; or about different circumstances that lead us there; so yeah, it basically fits the theme :)
And the story of the whole emblem thing is much shorter – Xaay had drawn it once on our limited t-shirt design and it just stood with us since then :)

I’ve been wandering through the underground scene for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Poland because I know I can count on it. I think we have similar temperaments and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country in particular? How do you view your scene, the fans, and the labels?

Man, to be honest, no idea :D

Partially that's because we've got some international stars that everybody looks up to, such as Decapitated, Behemoth or Vader, but I can't really think of any other reasons. We probably just enjoy that genre the most.


You play old school influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form GODSLUT actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band next. Are you tempted by big international festivals, for example, and would you be willing to go on tour with a more famous band?

Our form isn't really a still topic, because we are constantly developing, but since always we've been highly inspired by earlier mentioned Decapitated, we absolutely love those guys.

Speaking of festivals, or tours with more famous bands – ABSOLUTE YES. We (or at least me personally) don't really give a damn about being the biggest „star“ of the event. We just wanna have fun and see as many people as possible enjoy our work together with ourselves!

When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention to let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

My friend, even though I'm 19 at the moment, I feel quite a lot of social similarities between us :D

We absolutely love going to gigs, getting merch, supporting and partying with our brothers in arms!

Promotion-wise we do quite a lot of social media work. We kinda naturally managed to split it between us and the label, so SELFMADEGOD does the „oldschool“ kind of promotion (magazines, sending the albums to different parts of the world, etc.) and we do the modern solutions. I see it starting to work, and it's quite a comfortable solution for both sides


On the one hand, a band just starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as GODSLUT? What do you think about downloading music, “Google metalheads,” streaming music, and so on?

We simply don't give a single fuck and do our work :)

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

It may disappoint you, but we don't really have a deep and emotional answer to that question. We simply enjoy that style, it matches our groove and everything we want to deliver as a Godslut material.

Finally, a classic but important question. What does GODSLUT have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you’d like to say something to labels, promoters, or fans, here’s your chance…

Most importantly – releasing an album, and a day after that – playing a gig on RUF Guitars' 5th birthday party! After that probably some promo, and a tour later on! Here are the dates:

30.10 Skarżysko-Kamienna

31.10 Lublin

13.11 Wrocław

14.11 Katowice

20.11 Warszawa

21.11 Toruń

12.12 Tarnobrzeg

Warm invites, listen to the new material until you hate it, have a blast everybody!

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “The Art Of Deconstruction” again!

Huge thanks, enjoy, and hope to see you (and all the readers!) at one of our gigs somewhere!
Cheers!
/K

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Recenze/review - GODSLUT - Procreation Of God (2023):



--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GODSLUT - Brutalita se zde potkává s naprostou tmou a čirým zlem!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - GODSLUT.

Odpovídal Krzysiek Śniadecki (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Ave GODSLUT! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozí nahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Tak co, naši čeští kámoši? Jsem moc rád, že se vám první album líbilo. Druhé ale buď zamilujete, nebo nenávidíte ;)

Je rozhodně vyzrálejší a rozvinutější, možná i trochu experimentální, s viditelným kontrastem k prvnímu dílu, takže by si ho všichni posluchači rozhodně měli poslechnout!


„The Art Of Deconstruction“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GODSLUT?

Upřímně řečeno, jsem to hlavně já (Krzysiek), kdo vkládá své emoce a kytarový workshop do práce. Chci, aby skladby byly co nejupřímnější a aby se s nimi dalo alespoň trochu ztotožnit nebo se s nimi propojit.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním jsou podepsáni Krzysiek Śniadeck a pod masteringem Paweł Grabowski. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Oba pánové vám vytvořili zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s nimi spolupracovalo a proč právě oni? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Momentálně se osobně bavíš s Krzysiekem ;)

Takže: spolupráce se mnou – hrozná; spolupráce s Janosem – naprosto úžasná a profesionální ;D
Žerty stranou, komunikujeme spolu opravdu dobře a oba víme, jaký zvuk se k materiálu hodí, a co je nejdůležitější – prostě si užíváme spolupráci.

Studiové oddělení byla dvě:
- Say10 Industries: nahrávání a předprodukce
- JNS Studio: mixování a mastering


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Selfmadegod Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Autorem je Michał "Xaay" Loranc. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Zbraň by mohla skutečně symbolizovat definici samotné dekonstrukce. Písně jsou buď o tom, jak být na hraně a propadat se šílenstvím, a to i v různých situacích; nebo o různých okolnostech, které nás k tomu vedou; takže ano, v podstatě to odpovídá tématu :)

A příběh celé té věci s emblémem je mnohem kratší – Xaay ho jednou nakreslil na náš limitovaný design trička a od té doby se nám prostě líbí :)

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Abych byl upřímný, nemám tušení :D

Částečně je to proto, že máme nějaké mezinárodní hvězdy, ke kterým všichni vzhlížejí, jako Decapitated, Behemoth nebo Vader, ale nenapadají mě žádné jiné důvody. Tenhle žánr nás asi nejvíc baví.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GODSLUT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Naše forma není zrovna statické téma, protože se neustále vyvíjíme, ale vždycky nás hodně inspirovali dříve zmínění Decapitated, tyhle kluky naprosto milujeme.

Když už mluvíme o festivalech nebo turné se slavnějšími kapelami – NAPROSTO ANO. Nám (nebo alespoň mně osobně) je úplně jedno, jestli jsme největší „hvězda“ akce. Chceme se jen bavit a vidět co nejvíce lidí, jak si naši práci užívají společně s námi!

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Kamaráde, i když mi je teď 19, cítím mezi námi docela dost sociálních podobností :D

Naprosto milujeme chodit na koncerty, kupovat merch, předskakovat a pařit s našimi bratry ve zbrani!

Co se týče propagace, děláme docela dost práce na sociálních sítích. Tak nějak se nám to přirozeně podařilo rozdělit mezi nás a label, takže SELFMADEGOD se zabývá propagací „oldschoolového“ typu (časopisy, posílání alb do různých částí světa atd.) a my používáme moderní řešení. Vidím, že to začíná fungovat, a je to docela pohodlné řešení pro obě strany.


Na jednu stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GODSLUT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Prostě nám je to úplně jedno a děláme si svou práci :)

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Možná vás to zklame, ale na tuto otázku nemáme hlubokou a emotivní odpověď. Prostě si ten styl užíváme, odpovídá našemu rytmu a všemu, co chceme jako Godslut nabídnout.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GODSLUT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud chceš něco vzkázat labelům, promotérům, fanouškům, tak zde je prostor…

A co je nejdůležitější – vydat album a den poté – odehrát koncert na oslavě 5. narozenin RUF Guitars! Po tom pravděpodobně nějaká promo akce a později turné! Zde jsou data:

30.10 Skarżysko-Kamienna

31.10 Lublin

13.11 Vratislav

14.11 Katovice

20.11 Varšava

21.11 Toruň

12.12 Tarnobrzeg

Vřelé pozvání, poslechněte si nový materiál, dokud ho nenávidíte, užijte si to všichni!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Art Of Deconstruction“ zase narvat do hlavy!

Obrovské díky, užijte si to a doufám, že se s vámi (a všemi čtenáři!) uvidíme na jednom z našich koncertů!
Na zdraví!
/K

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Recenze/review - GODSLUT - Procreation Of God (2023):



--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 11. září 2026

Recenze/review - FILTH - Death Exhibiton (2026)


FILTH - Death Exhibiton
CD 2026, Me Saco un Ojo Records, Rotted Life Records

for english please scroll down

Sedím vedle starého prokletého hrobu a prosévám mezi prsty prach. Čtu si nápisy na náhrobcích. Krkavec, který sedí na holém stromě kousek ode mě, jakoby věděl, co bude následovat. Z márnice zazní první ostrá melodie. Z hrobů vylézají nemrtví a touží po čerstvě krvi. Tady, na starém pohřebišti, funguje všechno jinak, než v současném divném běžném světě. Sází se tu na ostrý, surový, analogový zvuk, na mokvající riffy, na surový vokál, na bicí, které zabíjejí. 

O téhle smečce jsem již jednou psal. Odkaz na recenzi minulého alba "Time to Rot" z roku 2025 naleznete dole pod dnešním článkem. I letos je nové album doslova narvané prašivinou, zkaženou krví, naprostou tmou a chladem, které můžete potkat jenom v tom nejhlubším podsvětí. 


Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země. Z nebe prší krev a falešní proroci páchají sebevraždy. Každý z nás si představuje příchod Satana na zem trošku jinak, ale jistí si můžete být tím, že album "Death Exhibiton" bude určitě jedním ze soundtracků, které bude znít éterem. I letos se kývám spokojeně do rytmu, křičím spolu s kapelou do tmy a užívám si morbidně chladnou atmosféru. Pokud jste někdy navštívili místa, na kterých se popravovalo, určitě víte, o čem píšu. Máte rádi kapely jako DEMILICH, INCANTATION, ABHORRENCE, AUTOPSY? Potom by se vám mohla líbit i novinka těchto tmářů. Je po okraj narvaná shnilými melodiemi a nepostrádá takovou tu starodávnou patinu, kterou máme my, staří psi, tolik rádi. Jakoby mě pokaždé zavřel při poslechu do starých katakomb. Kolem mě leží těla padlých kněží, omotaná pevnými pavučinami. Šeptají děsivá slova o bolesti, o utrpení, o strachu a beznaději a mezitím se jejich tkáně nadále rozpadají. Smrt má a vždycky měla spoustu podob a tu, kterou nám předkládají FILTH, je krutá, ošklivá, hnusná a zadře se vám pod kůži. Procházím se mezi stíny, potkávám své vlastní démony, užívám si podmanivě hnisavou atmosféru a nemohu jinak, než vám nové album doporučit. Pánové hrají opravdově, syrově, ryze, uvěřitelně a naprosto autenticky. Až jednou půjdete na hřbitov, tak si jako já sedněte poblíž nějakého prokletého hrobu. Zapněte play na svém přehrávači a potom má slova určitě potvrdíte. Novinka je nahrávkou, která je plná morbidních příběhů, které zní velmi přesvědčivě. Nemůžu jinak, než se opět zavřít do své kobky a ztratit se ve tmě. Hnilobně podmanivá, surová a nekonečně temná death metalová nahrávka! Rozpadnete se v prach!


Asphyx says:

I’m sitting next to an old, cursed grave, letting the dust slip through my fingers. I’m reading the inscriptions on the headstones. A raven perched on a bare tree a short distance away seems to know what’s coming. The first sharp melody rings out from the morgue. The undead crawl out of their graves, craving fresh blood. Here, in this old graveyard, everything works differently than in today’s strange, ordinary world. They go for a sharp, raw, analog sound soggy riffs, raw vocals, and drums that kill.

I’ve written about this pack once before. You’ll find a link to the review of their previous album, "Time to Rot" (2025), below today’s article. This year’s new album is once again literally crammed with filth, corrupted blood, utter darkness, and cold the kind you can only encounter in the deepest underworld.


The clouds are low, almost touching the ground. Blood is raining from the sky, and false prophets are committing suicide. Each of us imagines Satan’s arrival on Earth a little differently, but you can be sure that the album “Death Exhibition” will definitely be one of the soundtracks echoing through the ether. This year, too, I’m nodding contentedly to the beat, screaming along with the band into the darkness, and enjoying the morbidly chilling atmosphere. If you’ve ever visited places where executions took place, you surely know what I’m writing about. Do you like bands like DEMILICH, INCANTATION, ABHORRENCE, AUTOPSY? Then you might also like this new release from these dark masters. It’s packed to the brim with rotten melodies and doesn’t lack that ancient patina that we old-timers love so much. It’s as if, every time I listen to it, I’m locked away in old catacombs. All around me lie the bodies of fallen priests, entangled in sturdy cobwebs. They whisper terrifying words of pain, suffering, fear, and despair, while their flesh continues to decay. Death has and always has had many forms, and the one FILTH presents to us is cruel, ugly, repulsive, and it gets under your skin. I’m wandering through the shadows, encountering my own demons, savoring the captivatingly festering atmosphere, and I can’t help but recommend this new album to you. These guys play with sincerity, rawness, purity, believability, and absolute authenticity. The next time you go to a cemetery, sit down near a cursed grave, just like I did. Press play on your player, and you’ll surely agree with my words. This new release is a record full of morbid stories that sound incredibly convincing. I can’t help but lock myself away in my dungeon once again and lose myself in the darkness. A putridly captivating, raw, and infinitely dark death metal record! You’ll crumble to dust!


Recenze/review - FILTH - Time to Rot (2025):


Tracklist:
1. Intro
2. Split Casket 
3. Buried Alive 
4. Born A Corpse 
5. Mental Butchery 
6. ...Inhumed... 
7. Sadistic Ways 
8. Death Exhibition 
9. ...Exhumed... 
10. Rotted Life 

čtvrtek 10. září 2026

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026)


BOCC - Demolarium
CD 2026, Night Terrors Records

for english please scroll down

O téhle staré hrobce se píše v legendách. Pokud za sebou zavřete rezavé dveře a necháte působit tísnivě hnilobnou atmosféru a nebudou vám vadit těla v různém stádiu rozkladu, potom můžete vstoupit na druhou stranu. Do světa dlouhých stínů,. nekonečných močálů. Tam, někde za řekou smrti, je pradávné pohřebiště. A na něm nahrávali nové album katalánští maniaci BOCC.

Pokud se podíváte do historie této smečky, tak zjistíte, že kapela byla založena v roce 2019 a jejich diskografie je plná různých demonahrávek, singlů, EP, kompilací, ale letos pánové přicházejí teprve se svým druhým dlouhohrajícím albem. Nutno rovnou dodat, že se jedná o mokvající, shnilou, temnou a chladnou záležitost, u které vstávají nemrtví z  hrobů. 


"Demolarium" je albem, na kterém se odkazuje na krvavé kořeny Katalánska. Na jeho historii, rozplétají se na něm různá temná témata. Výsledkem je nahrávka, která je velmi uvěřitelná, zahraná od srdce. Hoří zevnitř, i když na povrchu je mrazivá jako ruka mrtvoly. Za velmi povedený považuji zvuk celého alba. Je chladný, masivní, drásající. Zaujme i stylově vyvedený obal. Hlavní je, ostatně jako vždy,  hudba samotná. A ta je podmanivě hnilobná, nasáklá zkaženou krví. Pokud máte rádi kombinaci doom metalu a kruté smrti, tak jak jej hrávali a hrají kapely typu WINTER, AUTOPSY, COFFINS, CIANIDE, GRIEF a další tmáři, potom vězte, že jste zde správně. Při každém poslechu si připadám jako starý hrobník, který se vydal uprostřed noci exhumovat další hrob prokletého. Jakoby byla do rakví otištěna historie celé země, její bolest, utrpení, křivdy, staré hříchy, které nebyly nikdy odčiněny. Líbí se mi, že pánové hrají opravdově, ryze, od srdce, že mě deska dokáže pokaždé pohltit, stát se mojí součástí. Bývám po společných seancích rozervaný zevnitř. Kývám se do rytmu, užívám si hnilobné melodie, ostré riffy, hrubý, surový vokál i údery bicích. Ztrácím se v krvavé mlze, přecházím na druhou stranu, procházím se staletými městy, navštěvuji chrámy plné bolesti i stará pohřebiště, na kterých naleznete odpovědi na mnohé otázky, které dosud zůstaly nezodpovězené. Navíc, a to vám klidně podepíšu vlastní krví, se novinka velmi dobře poslouchá. Líbí se mi i různé punkové a sludge prvky, které jsou ostrým kořením celé nahrávky. BOCC odvedli skvělou práci po všech stránkách. O téhle staré hrobce se píše v legendách. Pokud za sebou zavřete rezavé dveře a necháte působit tísnivě hnilobnou atmosféru a nebudou vám vadit těla v různém stádiu rozkladu, potom můžete vstoupit na druhou stranu. Do světa dlouhých stínů,. mokvajících močálů. Krvavé doom death metalové kořeny byly znovu vytrženy! Vynikající, chladné a nekonečně temné album, které vás rozdrásá zevnitř! 

Asphyx says:

Legends speak of this ancient tomb. If you close the rusty door behind you, let the oppressive, putrid atmosphere take hold, and don’t mind the corpses in various stages of decomposition, then you may enter the other side. Into a world of long shadows and endless swamps. There, somewhere beyond the River of Death, lies an ancient burial ground. And it was there that the Catalan maniacs BOCC recorded their new album.

If you look into the history of this pack, you’ll find that the band was founded in 2019 and their discography is full of various demos, singles, EPs, and compilations, but this year the guys are finally releasing their second full-length album. It must be said right away that this is a oozing, rotten, dark, and cold affair that makes the undead rise from their graves.


“Demolarium” is an album that draws on Catalonia’s bloody roots. It explores its history, unraveling various dark themes along the way. The result is a recording that feels very authentic, played straight from the heart. It burns from within, even though on the surface it’s as cold as a corpse’s hand. I consider the sound of the entire album to be very well done. It’s cold, massive, and harrowing. The stylishly executed cover art is also striking. The main thing, as always, is the music itself. And it’s captivatingly putrid, soaked in corrupted blood. If you like the combination of doom metal and brutal death metal, as played by bands like WINTER, AUTOPSY, COFFINS, CIANIDE, GRIEF, and other dark forces, then know that you’ve come to the right place. Every time I listen to it, I feel like an old gravedigger who has set out in the middle of the night to exhume yet another grave of the damned. It’s as if the history of an entire country its pain, suffering, injustices, and old sins that were never atoned for were imprinted on the coffins. I love that these guys play with authenticity, purity, and from the heart that this album manages to engulf me every time, becoming a part of me. After listening to it, I’m often torn apart from the inside. I sway to the rhythm, savoring the decaying melodies, sharp riffs, rough, raw vocals, and the pounding of the drums. I lose myself in a blood-red fog, cross over to the other side, wander through centuries-old cities, visit temples filled with pain and ancient burial grounds where you’ll find answers to many questions that have remained unanswered until now. What’s more and I’ll gladly sign this with my own blood the new album is a real pleasure to listen to. I also like the various punk and sludge elements, which add a sharp edge to the entire recording. BOCC has done a great job in every respect. Legends speak of this ancient tomb. If you close the rusty door behind you, let the oppressive, putrid atmosphere take hold, and don’t mind the corpses in various stages of decomposition, then you may step through to the other side. Into a world of long shadows and oozing swamps. The bloody roots of doom death metal have been torn up once again! An outstanding, chilling, and infinitely dark album that will tear you apart from the inside!



Tracklist:
1. Demolarium
2. Estigma
3. Escorxador
4. 4227
5. Calvari (Dels Condemnats)
6. Ànima D’Acer

Line-up:
Emilio – Guitars / Vocals
Andreu – Bass / Vocals
Linares – Drums

BOCC

Night Terrors Records

středa 9. září 2026

Recenze/review - GOHOLOR - Locus Damnatorum (2026)


GOHOLOR - Locus Damnatorum
CD 2026, Personal Records

for english please scroll down

Někde mezi děsivým snem a bděním, někdy v momentech, kdy jsem přešel na druhou stranu, jsem si pouštěl tohle album stále dokola. Stalo se na nějaký čas mojí součástí a kolovalo mi v žilách přirozeně. Byl jsem prokletý, stržený do hlubiny, abych spálený znovu vstal z popela. Silnější než dřív. V téhle nahrávce je totiž spousta energie, temné síly, zajímavých momentů, naprosté oddanosti stínům a také hráčského umění, na které se v dnešní době trošku zapomíná.

Jako první, co mě napadlo, když jsem si pustil debutové album slovenských tmářů GOHOLOR, tak byla neodbytná myšlenka, že je nahrávka velmi dobře napsaná. Skladby v sobě mají drive, takovou tu těžko definovatelnou atmosféru, kterou máme my, staří psi tolik rádi. Přiznám se bez mučení, příliš jsem toho o kapele nevěděl. Přesto se i první setkání pro mě stalo soukromým obřadem pro vyvolávání temných sil. Stal jsem se prokletým a vstoupil na druhou stranu. 


V podsvětí se šeptá, že dnes umějí muzikanti hrát o hodně lépe než dřív, ale málokdo dokáže napsat dobré skladby. GOHOLOR tohle  umí na výbornou. Novinka je syrová, krvavá, svým způsobem brutální a nekompromisní, přesto si zachovává chlad a nahrubo nasekanou tmu, které z melodií odkapávají jako zkažená krev. Muzika byla vždy hlavně o emocích. U "Locus Damnatorum" jsem nikdy nevydržel sedět v klidu. Nebyl jsem najednou ve svém pokoji, ale procházel jsem se po starých pohřebištích, mezi prokletými náhrobky, ve znesvěcených kostelích. Sledoval jsem slepé ovce, věřící, kteří pochodují na smrt, s pohledy sklopenými k zemi, s hlavou plnou lží a přetvářky. Melodie jsou zde jako smršť, jako tsunami, jako příchod jezdců apokalypsy na zem. Prokletí sice nikdy nedostanou rozhřešení, ale mohou si stejně jako já užít masivní, dobře čitelný a řezající zvuk, podívat se na stylový motiv na obalu, který mě inspiroval k úvodu dnešního článku. Jako bych byl pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, zahalen do krvavé mlhy, jako bych se ztratil mezi děsivými stíny. Je to hodně naléhavé, uvěřitelné, ryzí, opravdové a naprosto autentické album. Slováci samozřejmě čerpali inspiraci ze starých archívů, ale také přidali spoustu svých nápadů, zajímavých momentů a invence. Navíc, a na to se dnes často zapomíná, se album velmi dobře poslouchá a rád se k němu vracím. Pokud bych měl nakonec přidat svůj vlastní názor, tak musím potvrdit, že jsem si novinku zařadil i do své soukromé diskografie. Pro mě osobně je tahle deska velkým překvapením a zanechala ve mě hlubokou krvavou stopu. A pokaždé jsem prokletý, stržený do hlubiny, abych spálený znovu vstal z popela. Silnější než dřív.  Syrový, nekonečně temný a chladná black death metal, který smrdí sírou! Brána do podsvětí byla otevřena, stačí jen vstoupit!

Asphyx says:

Somewhere between a terrifying dream and wakefulness, sometimes in those moments when I crossed over to the other side, I played this album over and over again. For a while, it became a part of me and flowed naturally through my veins. I was cursed, cast into the depths, only to rise again from the ashes, scorched. Stronger than before. This recording is packed with energy, dark power, intriguing moments, utter devotion to the shadows, and a level of musical artistry that’s somewhat forgotten these days.

The first thing that came to mind when I played the debut album by the Slovak dark metal band GOHOLOR was the persistent thought that the record was very well written. The songs have drive that hard to define atmosphere that we old-timers love so much. I’ll admit without hesitation that I didn’t know much about the band. Yet even that first encounter became a private ritual for me to summon dark forces. I became cursed and stepped over to the other side.


Rumor has it in the underworld that musicians today can play much better than they used to, but few can write good songs. GOHOLOR excels at this. The new album is raw, bloody, brutal in its own way, and uncompromising, yet it retains a coldness and a roughly chopped-up darkness that drip from the melodies like rotten blood. Music has always been mainly about emotions. With “Locus Damnatorum”, I could never sit still. Suddenly, I wasn’t in my room anymore, but wandering through ancient cemeteries, among cursed tombstones, in desecrated churches. I watched the blind sheep the faithful marching toward their deaths with their eyes cast down to the ground, their heads full of lies and hypocrisy. The melodies here are like a whirlwind, like a tsunami, like the arrival of the horsemen of the Apocalypse on earth. Though the damned will never receive absolution, they can just like me enjoy the massive, clear, and cutting sound, and take a look at the stylish cover art that inspired the introduction to today’s article. It’s as if every time I press play on my player, I’m shrouded in a bloody fog, as if I’ve lost myself among terrifying shadows. It’s a very urgent, believable, pure, genuine, and utterly authentic album. The Slovaks, of course, drew inspiration from old archives, but they also added plenty of their own ideas, interesting moments, and creativity. What’s more and this is often forgotten today the album is a pleasure to listen to, and I love coming back to it. If I were to add my own opinion, I have to confirm that I’ve added this new release to my personal discography. For me personally, this album is a huge surprise and has left a deep, bloody mark on me. And every time, I am cursed, cast into the depths, only to rise again from the ashes, scorched. Stronger than before. Raw, infinitely dark, and cold black death metal that reeks of sulfur! The gate to the underworld has been opened all you have to do is step through!


Tracklist:
01. Demonical Redemption 
02. Black Rising Suffering 
03. Divine Blood Invocation 
04. Last Groan Devoured By Death 
05. Ominous Delusion 
06. Embraced By Demons Spell 
07. Nihilistic Torments

band:
Pio - Drums
Demo - Guitars, Vocals
Anton - Vocals
Erik - Bass



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine