Další zásah, další mozek vystřelený z hlavy. Prosící oči, pláč a bolestí zkroucená tvář. Neznáš slitování. Rozkaz zněl jasně, zabít všechny. Procházíte malou vesnicí a čistíte prostor. Budou vás nenávidět ještě po několik dalších generací. Ti co přežijí. Pokud přežijí. Válka vypadá možná dobře na fotkách, v knihách, ve filmu. Její syrovost a hnus ale vyniknou jenom v momentě, když čekáte v zákopech, když zabíjíte nevinné. Jsou tu malajští death metaloví vojáci temnoty HUMILIATION se svým novým letošním albem.
Opět je plné odkazů na starodávný death metal z devadesátých let. S prašivým a chladným zvukem, s touhou zabíjet hudbou, se skvělými nápady, se ihned novinka stala velmi častým hostem v mém přehrávači. Najednou jsem neseděl zase jednou ve svém pokoji, ale toulal se se zbraní v ruce v jedné z dalších zbytečných válek na světě.
Máte rádi kapely typu BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, JUNGLE ROT, MEMORIAM, JUST BEFORE DAWN, DECAYING, INVASION, MASSIVE ASSAULT, TRENCHANT, SHRAPNEL STORM, CHAINSWORD, DEATH KOMMANDER? Potom se pohodlně usaďte, nejdříve si pusťte nějaký válečný dokument a potom tuhle nahrávku. Určitě dojde ke vzájemnému přenosu chladných, temných a divokých emocí, které dokáže tahle smečka svojí hudbou navodit a znázornit. Pro mě vždycky bylo nejdůležitější, abych kapele jejich muziku věřil, abych se kýval spokojeně do rytmu, abych se v představách procházel vypálenou vesnicí. HUMILIATION věřím každý tón, motiv, melodii. Jsou totiž syroví, opravdoví, reální a autentičtí. Mimochodem, pokud máte chuť, tak dole, pod dnešním článkem je odkazován i rozhovor. Pro mě osobně je potom nové album "Echoes of Annexation" další povinností do sbírky. Venku je vedro k zalknutí a mrtvá zohavená těla, naskládaná jako nějaké loutky na hromadu, smrdí pachem rozkládajícího masa. Tenhle morbidní obraz z hlavy už nikdy nevyženu, stejně jako novou nahrávku těchto maniaků. Je to vlastně hrozně jednoduché. Novinku jsem si pustil, dostala se mi ihned do krve a strávil jsem s ní spoustu času. Rád se k ní často vracím. Jedná se totiž přesně o druh smrtícího kovu, který koluje i v mých žilách. Další zásah, další mozek vystřelený z hlavy. Prosící oči, pláč a bolestí zkroucená tvář. Neznáš slitování. Procházíte malou vesnicí a čistíte prostor. Budou vás nenávidět ještě po několik dalších generací. Ti co přežijí. Pokud přežijí. Chladný a temný válečný death metal, který vás přenese přímo na bojiště! Rozkaz zněl jasně, všechny zabít!
Asphyx says:
Another shot, another brain blown out of a head. Pleading eyes, crying, and a face contorted with pain. You know no mercy. The order was clear: kill them all. You walk through a small village and clear the area. They will hate you for generations to come. Those who survive. If they survive. War may look good in photos, books, and movies. But its rawness and ugliness only stand out when you're waiting in the trenches, killing innocent people. Here are the Malaysian death metal soldiers of darkness, HUMILIATION, with their new album from this year.
Once again, it's full of references to old-school death metal from the nineties. With its raw and cold sound, its desire to kill with music, and its great ideas, the new album immediately became a frequent guest in my player. Suddenly, I was no longer sitting in my room, but wandering with a weapon in my hand in one of the world's many pointless wars.
Do you like bands such as BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, JUNGLE ROT, MEMORIAM, JUST BEFORE DAWN, DECAYING, INVASION, MASSIVE ASSAULT, TRENCHANT, SHRAPNEL STORM, CHAINSWORD, DEATH KOMMANDER? Then sit back, put on a war documentary, and listen to this recording. You will surely feel the cold, dark, and wild emotions that this band evokes and portrays through their music. For me, it has always been most important to believe in the band's music, to sway contentedly to the rhythm, to walk through a burned-out village in my imagination. I believe every note, motif, and melody of HUMILIATION. They are raw, real, and authentic. By the way, if you feel like it, there is a link to an interview below today's article. For me personally, the new album "Echoes of Annexation" is another must-have for my collection. Outside, it's suffocatingly hot, and dead, mutilated bodies, stacked like puppets, stink of decomposing flesh. I'll never get this morbid image out of my head, just like I'll never forget the new recording by these maniacs. It's actually very simple. I played the new album, it immediately got under my skin, and I spent a lot of time with it. I like to come back to it often. It's exactly the kind of deadly metal that runs through my veins. Another hit, another brain blown out of its head. Begging eyes, crying, and a face contorted with pain. You know no mercy. You walk through a small village and clear the area. They will hate you for several more generations. Those who survive. If they survive. Cold and dark war death metal that will transport you right to the battlefield! The order was clear: kill them all!
Pokaždé, když hledám odpovědi na otázky ohledně smrti, tak skončím na tomto hřbitově. Jsou na něm po staletí pohřbívána těla prokletých. Místní hrobník toho ví o posmrtném životě víc, než většina ostatních lidí. Tentokrát mě zavedl k hrobce, která má nad vchodem nápis MORTUAL. Už jsem zde jednou byl, kdysi v roce 2020, když kapela vydala EP "Divine Monstrosity". Již tenkrát jsem věděl, že se jedná o opravdový, reálný prašivý death metal, zahraný s krvavou jiskrou v oku.
Vstoupil jsem dovnitř i tentokrát, když se mi dostalo do rukou jejich nové letošní album. Stále je z něj cítit zkažená krev a touha po nekromantii. Tihle maniaci se s ničím moc nepářou, jsou blasfemičtí, divocí, suroví a přikovají vás na obrácený kříž. Nezbývá mi tedy nic jiného, než přidat hlasitost a zase jednou se rozplynout ve tmě.
Toulám se podsvětím již skoro 35 let a stále věřím ve tmu i v absolutní zlo. Mám rád, když můžu kapele jejich morbidní práci věřit, když se mi dostane jejich hudba až do morku kostí. MORTUAL tohle všechno umí a přidávají i spoustu věcí navíc. Zajímavé mokvající pasáže, ostré riffy, shnilé melodie, zničující bicí i prašivinou nasáklý vokál. Tohle všechno, plus takové to nadšení pro poslední věci člověka před smrtí, krvavá jiskra a neodbytná touha zabíjet hudbou, dělají z nového alba "Altar of Brutality" doslova povinnost pro všechny pravověrné. Smrt má, jak je všeobecně známo, mnoho podob a tu kterou nám přinášejí tito maniaci z Costa Ricy, je morbidní, šílená, hnisavá a bolestivá. Jestli chcete poznat absolutní tmu a totální pravé, na kost ohlodané zlo, tak si tuhle desku určitě kupte. Pokud bychom měli nové album přirovnat k tvorbě nějakých dalších kapel, volili bychom jména jako SADISTIC INTENT, MONSTROSITY, MORBID ANGEL, DEICIDE, MORTEM, INCANTATION. Nad hřbitovem se opět jako zlé svědomí vznáší krvavá mlha. Nemrtví mezi sebou rozmlouvají a děsivý šepot je jasným důkazem toho, že tady se hraje reálný, opravdový, uvěřitelný a autentický smrtící kov. Už teď vím, že k téhle nahrávce se budu určitě rád a často vracet. Má totiž v sobě vše pro poctivé záhrobní rituály. Povedl se také zvuk (Mixed and mastered by Dan Lowndes at Resonance Sound Studio) i tajemný a temný motiv na obalu (Marcelo Almeida). Na závěr nezbývá, než napsat jediné - skvělá hrobnická práce, s krvavou aurou navíc! Pokaždé, když hledám odpovědi na otázky ohledně smrti, tak skončím na tomto hřbitově. Jsou na něm po staletí pohřbívána těla prokletých. Hnilobou a zkaženou krví nasáklý morbidní death metal, který vás pohřbí zaživa! Blasfemie, inferno, absolutní tma!
Asphyx says:
Every time I look for answers to questions about death, I end up at this cemetery. For centuries, the bodies of the damned have been buried here. The local gravedigger knows more about the afterlife than most people. This time, he led me to a tomb with the inscription MORTUAL above the entrance. I had been here once before, back in 2020, when the band released their EP "Divine Monstrosity." Even then, I knew that this was real, genuine death metal, played with a bloody spark in their eyes.
I went inside again this time when I got my hands on their new album released this year. It still reeks of rotten blood and a desire for necromancy. These maniacs don't mess around, they are blasphemous, wild, raw, and they will nail you to an inverted cross. So I have no choice but to turn up the volume and once again melt into the darkness.
I've been wandering through the underworld for almost 35 years and I still believe in darkness and absolute evil. I like it when I can trust a band's morbid work, when their music gets to me right down to my bones. MORTUAL can do all that and add a lot more. Interesting oozing passages, sharp riffs, rotten melodies, devastating drums, and vocals soaked in filth. All this, plus an enthusiasm for the last things a person does before death, a bloody spark, and an insistent desire to kill with music, make the new album "Altar of Brutality" a must for all true believers. Death, as is well known, has many forms, and the one brought to us by these maniacs from Costa Rica is morbid, insane, festering, and painful. If you want to experience absolute darkness and total, bone-gnawing evil, then definitely buy this album. If we were to compare the new album to the work of other bands, we would choose names such as SADISTIC INTENT, MONSTROSITY, MORBID ANGEL, DEICIDE, MORTEM, and INCANTATION. A bloody fog hovers over the cemetery like an evil conscience. The undead converse among themselves, and their terrifying whispers are clear proof that this is real, genuine, believable, and authentic death metal. I already know that I will gladly and often return to this recording. It has everything you need for honest afterlife rituals. The sound (mixed and mastered by Dan Lowndes at Resonance Sound Studio) and the mysterious and dark motif on the cover (Marcelo Almeida) are also well done. In conclusion, there is only one thing left to say - great gravedigger work, with a bloody aura to boot! Every time I look for answers to questions about death, I end up at this cemetery. The bodies of the damned have been buried here for centuries. Morbid death metal soaked in rot and corrupted blood that will bury you alive! Blasphemy, inferno, absolute darkness!
Některá hudba ve mě musí pomalu uzrát, dostat se mi do podvědomí, stát se mojí součástí. Nové album technických death metalistů CROWN OF MADNESS z Kanady jsem poslouchal průběžně od konce února letošního roku. Pokaždé, když jsem měl na tuhle odrůdu smrti chuť, jsem se pohodlně usadil ve svém křesle, zapnul play a nechal album, aby na mě jen tak působilo. Raději jsem se nechal unášet do jejich světa, než abych psal slova, která nikdy nedokáží přesně vyjádřit jednotlivé nuance téhle nahrávky.
V některých momentech je tahle kapela až nepříjemná, rozdrásá vám obličej do krve. Jindy zase přívětivá, přesto neklidná. Celé album má takovou zvláštní, těkavou a zpočátku neuchopitelnou atmosféru. Jako bych se dostal do úplně jiné, bolestivé dimenze. Procházel se v dalekém a přesto tak blízkém světě. Schválně, zkuste zapnout play a ochutnejte. Pokud se vám tenhle náročný, komplikovaný, přesto tak krásně morbidní styl líbí, myslím, že byste mohli být spokojeni jako já.
Pokaždé, když píšu nějakou recenzi, tak se snažím pochopit, co svým dílem chtěli muzikanti říct. Zde máme co do činění s dvojicí, která nejen, že umí perfektně a precizně hrát, ale navíc má jasnou vizi. Dokáže, na rozdíl od mnoha jiných, napsat dobré skladby, které mají jasné a zřetelné motivy. Na těch jsou potom dále naroubovány různé odbočky. Kapela se vydává různými cestami, objevuje, hraje si s námi jako šelma se svojí kořistí. Zároveň, a to musím jako vždy napsat, se v závěru nahrávka velmi dobře poslouchá. Jen musíte mít alespoň nějakou hudební fantazii. "Memories Fragmented" bych asi nejlépe přirovnal k řece. Jednou je klidnější, přesto temná pod povrchem, jindy zase zuří, ničí vše kolem sebe. Rád se na ní dívám, přesto z ní mám respekt. Jakoby CROWN OF MADNESS napsali složitý matematický vzorec svým death metalem. Baví mě jej řešit, album má v sobě i jakousi těžko definovatelnou živočišnost, která dělá ze společných setkání uvěřitelný zážitek. Zákon a zachování energie zkrátka opět funguje, alespoň tedy na mě, na starého metalového psa, který už zvedá svoji hlavu jen v případě, když jej opravdu něco baví. Koneckonců, času je málo a psát o něčem, co mě nezajímá zkrátka už nedělám. Nejdříve jsem byl sice trošku ztracený ve vší té změti komplikovaných motivů, ale chtělo to jen čas, aby došlo ke vzájemnému přenosu. Nakonec si desku rvu do hlavy pod tlakem pokaždé, když mám chuť na něco, u čeho musím přemýšlet. Ted, pokud jste fanoušci třeba takových GORGUTS, ULCERATE, DYSGNOSTIC, DEVENIAL VERDICT, potom jste zde správně. Disonantní technický death metal, který vám zanechá v hlavě hlubokou krvavou stopu!
Asphyx says:
Some music needs to slowly mature in me, get into my subconscious, become a part of me. I've been listening to the new album by Canadian technical death metal band CROWN OF MADNESS continuously since the end of February this year. Every time I felt like listening to this variety of death metal, I settled comfortably into my chair, pressed play, and let the album wash over me. I preferred to let myself be carried away into their world rather than write words that could never accurately express the individual nuances of this recording.
At times, this band is almost unpleasant, tearing your face to shreds. At other times, it is friendly, yet restless. The whole album has a strange, volatile, and initially elusive atmosphere. It's as if I've entered a completely different, painful dimension. I'm walking through a world that is distant and yet so close. Go ahead, press play and give it a try. If you like this demanding, complicated, yet beautifully morbid style, I think you'll be as satisfied as I am.
Every time I write a review, I try to understand what the musicians wanted to say with their work. Here we are dealing with a duo that not only plays perfectly and precisely, but also has a clear vision. Unlike many others, they are able to write good songs with clear and distinct themes. Various detours are then grafted onto these themes. The band sets off on different paths, discovering, playing with us like a beast with its prey. At the same time, and I must write this as always, the recording is very enjoyable to listen to in the end. You just need to have at least some musical imagination. I would best compare "Memories Fragmented" to a river. Sometimes it is calmer, yet dark beneath the surface, other times it rages, destroying everything around it. I like to look at it, yet I respect it. It's as if CROWN OF MADNESS wrote a complex mathematical formula with their death metal. I enjoy solving it, and the album also has a kind of hard-to-define animalistic quality that makes listening to it together a credible experience. The law of conservation of energy simply works again, at least for me, an old metalhead who only raises his head when he really enjoys something. After all, time is short, and I no longer write about things that don't interest me. At first, I was a little lost in all the jumble of complicated motifs, but it just took time for the transfer to happen. In the end, I force the album into my head every time I feel like listening to something that makes me think. So, if you're a fan of bands like GORGUTS, ULCERATE, DYSGNOSTIC, or DEVENIAL VERDICT, then you've come to the right place. Dissonant technical death metal that will leave a deep bloody mark on your mind!
Objevila se pokaždé, když se stalo něco zlého. Stála ve stínu a usmívala se. Dáma s kosou, zlá a spravedlivá. Když jsi ji potkal, tak se ti v kostech usadil chlad a strach. Kýval ses do rytmu nového alba amerických THRONE a nasával zkažený vzduch. Pach smrti, jasný a zřetelný, vnímal si jej celým svým tělem, stejně jako tuhle nahrávku, která má v sobě něco morbidně přitažlivého. Seděl jsem ve tmě a díval se na pomalu umírající město. Nová deska těchto tmářů pro mě byla soundtrackem k příchodu démonů na svět.
Nové, v pořadí druhé dlouhohrající album kapely poslouchám již nějakou dobu, ale nechtělo se mi o něm nic psát. Raději jsem se rád a často vracel a nechal se unášet shnilými melodiemi. Tohle je hudba přesně podle mého gusta, zlá a ošklivá, nakažená pradávnými chorobami.
Nahrubo nasekaná tma, špína a absolutní zlo, to jsou hlavní ingredience téhle nahrávky. Pokud máte rádi kapely jako BEHEMOTH, GOD DETHRONED, BELPHEGOR. Samozřejmě, pánové na to jdou po svém, mají vlastní nápady. Jejich styl je označován jako melodický black death metal, ale ve skladbách slyším i takovou tu surovou brutalitu (SUFFOCATION), která dělá jejich hudbu ještě uvěřitelnější. Venku zase jednou pršel z nebe sirnatý déšť a mraky se dotýkaly země. Ulice byly plné smogu a stroje v nedaleké továrně ještě spaly. Je něco neotřelého, zajímavého a surového, v téhle nahrávce, co mě nutí k opakovaným poslechům. Rád a často se vracím a rvu si album "That Who Sat upon Him, Was Death" neustále do hlavy. Usadilo se v mém podvědomí, stalo se mojí součástí. Tahle smečka na to jde ostře, nekompromisně a surově, ale nezapomíná ani na melodie a podmanivou atmosféru. Kývám se spokojeně do rytmu, když se vyhýbám bleskům, když s napětím čekám další bouřku. Moc dobře vím, že smrt čeká stále ve stínu a usmívá se. Koneckonců, byla to hlavně ona, kdo mi tuhle nahrávku doporučila. Nevím, jestli to máte stejně jako já, ale mě hudba musí chytit, vymáchat mi hubu v kaluži plné krve, přikovat mě na zeď, zničit mě, abych nakonec zase vstal z popela, silnější než kdy dřív. Ano, je to tak, tohle album má v sobě velké množství nakumulovaní energie, která byla posbírána v tom nejhlubším podzemí. Nezbývá nic jiného, než přidat znovu hlasitost. Dostanete poctivou porci špíny, hnisu a ostrých melodií. Objevila se pokaždé, když se stalo něco zlého. Stála ve stínu a usmívala se. Dáma s kosou, zlá a spravedlivá. Pokaždé, když jsem ji potkal, tak se mi v kostech usadil chlad a strach. Nahrubo nasekaná black death metalová tma, zlo a nenávist! Hudba s morbidně přitažlivou atmosférou!
Asphyx says:
She appeared every time something bad happened. She stood in the shadows and smiled. The lady with the scythe, evil and just. When you met her, coldness and fear settled in your bones. You swayed to the rhythm of the new album by American band THRONE and breathed in the rotten air. The smell of death, clear and distinct, permeated your entire body, just like this recording, which has something morbidly attractive about it. I sat in the dark and watched the city slowly die. For me, the new album by these obscurantists was the soundtrack to the arrival of demons in the world.
I've been listening to the band's new, second full-length album for some time now, but I didn't feel like writing anything about it. I preferred to return to it often and let myself be carried away by the rotten melodies. This is music exactly to my taste, evil and ugly, infected with ancient diseases.
Roughly chopped darkness, filth, and absolute evil are the main ingredients of this recording. If you like bands such as BEHEMOTH, GOD DETHRONED, and BELPHEGOR, you will enjoy this. Of course, these gentlemen do things their own way and have their own ideas. Their style is described as melodic black death metal, but I also hear a raw brutality (SUFFOCATION) in the songs that makes their music even more believable. Outside, sulfuric rain was falling from the sky once again, and the clouds touched the ground. The streets were full of smog, and the machines in the nearby factory were still asleep. There is something unusual, interesting, and raw about this recording that compels me to listen to it repeatedly. I like to come back to it often and constantly play the album "That Who Sat upon Him, Was Death" in my head. It has settled in my subconscious, it has become a part of me. This pack goes at it sharply, uncompromisingly, and rawly, but they don't forget about melodies and a captivating atmosphere. I nod contentedly to the rhythm as I dodge lightning bolts, eagerly awaiting the next storm. I know very well that death is still waiting in the shadows, smiling. After all, it was mainly her who recommended this recording to me. I don't know if you feel the same way I do, but music has to grab me, wash my mouth out in a pool of blood, nail me to the wall, destroy me, so that I can finally rise from the ashes, stronger than ever. Yes, that's right, this album has a lot of accumulated energy that was collected in the deepest underground. There's nothing left to do but turn up the volume again. You'll get a good dose of dirt, pus, and sharp melodies. She appeared every time something bad happened. She stood in the shadows and smiled. The lady with the scythe, evil and just. Every time I met her, coldness and fear settled in my bones. Roughly chopped black death metal darkness, evil, and hatred! Music with a morbidly attractive atmosphere!
tracklist:
01. Disentombed
02. To Breathe The Unknown
03. Blasphemous Perversion
04. Realm Of Immolation
05. Human Frailty
06. Upon Deathless Winds
07. Behold Impurity 08. Where Angels Cower In Fear
Ave REPUGNATOR! Hello to the Portuguese underground. I hope all is well with you. It should be, you have the first great EP of your career this year. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record? Could you please introduce your band?
Hails! Thank you so much for having us. First of all, I'd like to thank you for these questions, they're great, coming from someone who really cares and gets what we're about. Now to answer your question, we are Repugnator, a putrescent black death band from Porto, Portugal consisting of Scourge Degragator on vocals, Sulfuric Wraith on guitar, Cryptic Smog on bass and Poisonous Fumes on drums. We're really proud of our release; we believe it truly demonstrates our power. We poured our soul into this release, and it's sick to see that so many people enjoyed it. One of our goals was to make something malignant, spastic, and unique, and I think we achieved it.
"Foul Transfixation" has all the attributes of good black death metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it created? How did REPUGNATOR compose the new material?
Sulfuric Wraith: The band started with me wanting to just really create a barbaric and primitive sounding black/death band with all the right influences, but one that could, in a way, stick out and not just be a worship band. So, I eventually just called up the other members, having already played before with two of them in two different bands, and we just made it happen. One aspect that really made us grind and do what we had to do to make this work was to book a gig as soon as possible, so we’d have a deadline to actually focus and make music. It was a great opportunity since the first gig was with Morbific from Finland, which is a band we truly respect. In terms of artistic process, I usually just composed guitar riffs and song structures at home, and then, layer by layer, we added the other elements. Poisonous Fumes and I start out just jamming the song structures, constantly changing them and rearranging the riffs, really trying to perfect the composition of the song. Then we just include the other members who come up with the lyrics and the bass part. The lyrical aspect is made by our vocalist Scourge Degradator, and we all pitch in with our opinion on the lyrics.
I have to confirm that I like the production of the EP. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. Who made you a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you work with him and why him? What studio did you record in and how did everything go?
Glad you asked that, Foul Transfixation was produced by André Fernandes at his studio called Tanoaria (Instagram: tanoaria_music.complex). We recorded the EP in his studio as a live take, with a few overdubs to ensure the sound was as organic as possible and not too choppy. We chose him because we had heard great things about his professional methods and his studio. Since he was really intrigued by our project and actually eager to produce it, we had to go with him, and honestly, it was the perfect choice.
The album has a dark cover. I imagine, I perceive, the image as a once desecrated church. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the album?
The author of our cover is Maria Madalena (ig: nosfewatuwu), who is an amazing artist and our obvious first choice for our album cover. The art is basically a visual representation of the "Foul Transfixation" song. We depict an alternative hellish dimension of degradation and rot in our lyrics and, in a way, try to connect this alternative reality to our current society. Everything in our lyrics is just pure morbid fantasy that is supposed to be perceived as a metaphor for the filth that is humankind and, in a way, a punishment for all its wrongdoings.
I've been wandering the underworld for over thirty years and I go to Portugal to get music for sure. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. Maybe I'm a bit jealous, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. What do you explain that extreme metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
It’s funny that you say that because we don’t really look at our scene that way. We feel that our extreme metal scene has a few great bands, but it really lacks originality and the primitive and raw feeling we truly appreciate in extreme metal. Honestly, the metal crowd sometimes lacks passion and emotion at most gigs. I wouldn't say that extreme metal thrives here in Portugal, and we’d go as far as to say that the punk crowd is far more enthusiastic and fun to play to, but there are always exceptions.
The population of Portugal is ten million according to wikipedia. We, the Czechs, are the same number. But in your country eighty percent of the population is Christian. We're almost all atheists here. Does the church interfere in your lives? What about music? Have you ever had problems with concerts, etc.? What's your relationship to your faith?
Well, even though Portugal is a religious country, it's not conservative. We don't feel it being shoved down our throats, even though it has been getting more conservative with the uprising of the fascist scum throughout all Europe... it's 100% there culturally since we all grew up with a religious upbringing and even most patrimony has a religious connotation. But, even though we despise Christianity and catholicism (and any other religion) it doesn't really affect our daily lives or our concerts. However we hate oppression and for us, religion is just another form of oppression that obviously fuels our hate towards mankind.
You play old school influenced death/black metal. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I'm curious to know how the idea of starting REPUGNATOR actually came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to go on tour with a more famous pack?
Repugnator’s story was already answered above and obviously this urge to create the band came from the die hard mentality we have towards this type of music. Even though we have our identity, we obviously have many bands we worship and channel through our music, to name a few that we love: Necrovore, Order From Chaos, Profanatica, Sarcófago, Vulcano, Sex Messiah, Bestial Warlust, Blasphemy, Mortuary Drape, Von, Rottrevore, Revenge, Impetigo, Repulsion, Autopsy, Incantation etc. We want to go everywhere and play with many different bands that align with our sound. We’ll play at a big festival if it has great bands and is not riddled with poser bullshit, to keep it simple.
When I started my site eight years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful at that, at least judging by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?
We are all huge music fanatics, each one of us with different projects and different obsessions but we all definitely share this passion and we all love buying physical format and buying merch. We do a little bit of both when it comes to promotion, we send out merch and cds ourselves and we also trust the labels to handle their side of the promotion, whether it be Noxious Ruin or Gods ov War.
We believe it is mandatory for an underground music fan to support their scene, even if sometimes the music doesn't align perfectly with their music taste like for exemple in Portugal the underground scene is kind of a melting pot of multiple different genres. Even us, sometimes play with bands that have nothing to do with black or death metal but if we respect the spirit of it, we’ll definitely play. We need to keep it alive, we need to go to gigs, rage out and buy other band’s stuff. In terms of partying, we obviously love to party but we never let it affect our end goal with our band. I feel like sometimes bands loose track of their passion with booze and drugs and we personally like to stay focused.
On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people are just downloading mp3s from the internet and spitting venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as a REPUGNATOR? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?
Honestly there are way more chances for exposure with the internet nowadays and obviously we take advantage of it but what matters for us is the human interactions, performing our lives rituals, selling stuff in person, having passionate discussions about music with other maniacs. For us, the scene is saturated and the music is getting gradually more soulless in general. Obviously the scene is 100% alive for now and amazing bands come out every year but online platforms are turning even the most underground music a bit like fast food, everyone knows everything but nobody has a passion for it. It seems as if every band is disposable cause there isn’t any effort in finding music and there are too many bands and not that many fans. For these reasons, underground magazines are not nearly as supported as they used to be. I feel like technology can sometimes be the enemy of underground music with stuff like AI. Underground music should be a celebration of the human feeling, from listening to underground demos with flaws and mistakes to amateur artworks, it’s all raw and organic and we must accept for what it is. If I listen to a band like necrovore, what makes it beautiful for me is the raw emotion in every bit of it. For us it is an insult to the genre having bands like Deicide and Pestilence just using a fucking machine to do their art. The artwork is as important as the music and the artists have an equal part in the scene as the musicians. If we take the raw visual aesthetic away from death and black metal I won’t be interested in the genre anymore.
I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?
For me this sub sub genre brings out the best of metal. The mystical and occult energy of black metal and growling and cavernous feeling of death metal. With this subgenre we try to balance everything from each genre, the continuous momentum of black metal and the spastic energy of death metal. In a way it is just how we can identify our band and channel our love for this music scene and bands who made it in 80s and 90s but it can be way more than that. Repugnator goes beyond what it is categorized, it’s its own lifeform with no shackles and no restraints. We want to use everything we got to be barbaric but also original and for us this small sub genre isn’t more than just a label on our band so people can get grasp of what we’re about.
Finally, a classic but important question. What are REPUGNATOR planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit the Czech Republic?
A new release and new gigs in different places, hopefully outside of Portugal. We’d be more than happy to play in Czech Republic and if we get someone to book us that I’ll definitely happen.
Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Foul Transfixation" in my head again!
Thank you so much for the interview! It's clear you genuinely understand what we're aiming for with REPUGNATOR. We really appreciate your kind words and we're thrilled to hear that "Foul Transfixation" is still getting under your skin! For anyone that is interested in booking us throughout Europe, please reach out through our email: repugnator.band@gmail.com.
Ave REPUGNATOR! Zdravím do portugalského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první skvělé EP své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku ty? Mohl bys prosím představit vaší kapelu?
Zdravím! Moc děkujeme za rozhovor. Nejprve bych chtěl poděkovat za tyto otázky, jsou skvělé, pocházejí od někoho, komu na nás opravdu záleží a kdo rozumí tomu, o co nám jde. Nyní k odpovědi na vaši otázku: jsme Repugnator, hnilobná black death metalová kapela z Porta v Portugalsku, kterou tvoří Scourge Degragator (zpěv), Sulfuric Wraith (kytara), Cryptic Smog (basa) a Poisonous Fumes (bicí). Jsme opravdu hrdí na naše album; věříme, že skutečně demonstruje naši sílu. Vložili jsme do něj celou svou duši a je úžasné vidět, že se tolik lidem líbí. Jedním z našich cílů bylo vytvořit něco zlovolného, spastického a jedinečného, a myslím, že se nám to podařilo.
„Foul Transfixation“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého black death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál REPUGNATOR?
Sulfuric Wraith: Kapela vznikla z mé touhy vytvořit barbarskou a primitivně znějící black/death metalovou kapelu se všemi správnými vlivy, která by ale zároveň nějakým způsobem vyčnívala a nebyla jen kapelou uctívající své vzory. Nakonec jsem tedy zavolal ostatním členům, se dvěma z nich jsem už předtím hrál ve dvou různých kapelách, a prostě jsme to rozjeli. Jedním z aspektů, který nás opravdu motivoval a donutil udělat vše pro to, aby to fungovalo, bylo co nejdříve domluvit koncert, abychom měli termín, na který jsme se mohli soustředit a tvořit hudbu. Byla to skvělá příležitost, protože první koncert byl s finskou kapelou Morbific, kterou opravdu respektujeme. Co se týče uměleckého procesu, obvykle jsem doma složil kytarové riffy a struktury skladeb a pak jsme vrstvu po vrstvě přidávali další prvky. Poisonous Fumes a já jsme začali tím, že jsme jamovali struktury písní, neustále je měnili a přeskupovali riffy, abychom dosáhli dokonalé kompozice písně. Pak jsme zapojili ostatní členy, kteří vymýšleli texty a basovou linku. Texty píše náš zpěvák Scourge Degradator a všichni se podílejí svými názory na jejich tvorbu.
Musím potvrdit, že se mi líbí produkce EP. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Kdo vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Jsem rád, že se ptáš. Foul Transfixation produkoval André Fernandes ve svém studiu Tanoaria (Instagram: tanoaria_music.complex). EP jsme nahráli v jeho studiu jako živý záznam s několika overduby, aby byl zvuk co nejpřirozenější a nebyl příliš trhaný. Vybrali jsme si ho, protože jsme slyšeli samé dobré věci o jeho profesionálních metodách a studiu. Jelikož ho náš projekt opravdu zaujal a měl velkou chuť ho produkovat, museli jsme se rozhodnout pro něj a upřímně řečeno, byla to perfektní volba.
Album je opatřeno temným obalem. Představuji si, vnímám, obraz jako kdysi znesvěcený kostel. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Autorkou obalu je Maria Madalena (ig: nosfewatuwu), která je úžasnou umělkyní a naší jasnou první volbou pro obal alba. Umělecké dílo je v podstatě vizuálním ztvárněním skladby „Foul Transfixation“. V našich textech popisujeme alternativní pekelnou dimenzi degradace a rozkladu a svým způsobem se snažíme propojit tuto alternativní realitu s naší současnou společností. Všechno v našich textech je čistá morbidní fantazie, která má být vnímána jako metafora špíny, kterou je lidstvo, a v jistém smyslu jako trest za všechny jeho špatné skutky.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Portugalska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se extrémnímu metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Je legrační, že to říkáš, protože my naši scénu takhle opravdu nevnímáme. Máme pocit, že naše extrémní metalová scéna má několik skvělých kapel, ale opravdu jí chybí originalita a primitivní a syrový pocit, který na extrémním metalu opravdu oceňujeme. Upřímně řečeno, metalovému publiku někdy na většině koncertů chybí vášeň a emoce. Neřekl bych, že extrémní metal v Portugalsku vzkvétá, a dokonce bychom řekli, že punkové publikum je mnohem nadšenější a je zábavnější pro něj hrát, ale vždy existují výjimky.
Počet obyvatel Portugalska je dle wikipedie deset miliónů. Nás, Čechů je stejně. U vás je ale až osmdesát procent populace křesťanů. U nás jsme skoro všichni ateisté. Zasahuje nějak církev do vašich životů? A co do muziky? Měli jste někdy třeba problémy s koncerty apod.? Jaký máš vlastně vztah k víře?
No, i když je Portugalsko náboženská země, není konzervativní. Necítíme, že by nám to bylo vnucováno, i když se s nástupem fašistické chátry v celé Evropě stává konzervativnější... Kulturně je to tam stoprocentní, protože jsme všichni vyrůstali v náboženském prostředí a dokonce i většina kulturního dědictví má náboženský podtext. Ale i když pohrdáme křesťanstvím a katolicismem (a jakýmkoli jiným náboženstvím), nemá to žádný vliv na náš každodenní život ani na naše koncerty. Nenávidíme však útlak a pro nás je náboženství jen další formou útlaku, která samozřejmě podněcuje naši nenávist vůči lidstvu.
Hrajete death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit REPUGNATOR, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Na otázku ohledně historie Repugnatoru jsme již odpověděli výše a je zřejmé, že touha založit kapelu vycházela z naší neochvějné oddanosti tomuto hudebnímu žánru. I když máme svou identitu, samozřejmě máme mnoho kapel, které uctíváme a které se promítají do naší hudby. Abychom jmenovali alespoň některé, které milujeme: Necrovore, Order From Chaos, Profanatica, Sarcófago, Vulcano, Sex Messiah, Bestial Warlust, Blasphemy, Mortuary Drape, Von, Rottrevore, Revenge, Impetigo, Repulsion, Autopsy, Incantation atd. Chceme jezdit všude a hrát s mnoha různými kapelami, které se shodují s naším zvukem. Budeme hrát na velkém festivalu, pokud tam budou skvělé kapely a nebude to plné pozérských keců, abych to zjednodušil.
Když jsem před osmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Všichni jsme velcí hudební fanatici, každý z nás má i jiné projekty a jiné zájmy, ale rozhodně sdílíme tuto vášeň a všichni milujeme nákup fyzických nosičů a merchandisingu. Pokud jde o propagaci, děláme trochu obojí, sami rozesíláme merchandising a CD a také důvěřujeme labelům, že se postarají o svou část propagace, ať už je to Noxious Ruin nebo Gods ov War.
Věříme, že pro fanoušky undergroundové hudby je povinností podporovat svou scénu, i když někdy hudba neodpovídá úplně jejich vkusu, jako například v Portugalsku, kde je undergroundová scéna takovým tavícím kotlem různých žánrů. I my někdy hrajeme s kapelami, které nemají nic společného s black nebo death metalem, ale pokud respektujeme jejich ducha, rozhodně hrajeme. Musíme to udržovat naživu, musíme chodit na koncerty, pařit a kupovat věci jiných kapel. Co se týče paření, samozřejmě pařit milujeme, ale nikdy to nenecháme ovlivnit náš konečný cíl s kapelou. Mám pocit, že někdy kapely ztrácejí svou vášeň kvůli alkoholu a drogám, a my osobně se rádi soustředíme.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako REPUGNATOR ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Upřímně řečeno, v dnešní době je díky internetu mnohem více příležitostí k zviditelnění a my toho samozřejmě využíváme, ale pro nás jsou důležité lidské interakce, provádění našich životních rituálů, osobní prodej zboží, vášnivé diskuse o hudbě s ostatními fanatiky. Pro nás je scéna nasycená a hudba se obecně stává postupně bezduchou. Samozřejmě, že scéna je zatím stoprocentně živá a každý rok se objevují úžasné kapely, ale online platformy mění i tu nejundergroundovější hudbu v něco jako fast food – všichni všechno znají, ale nikdo k tomu nemá vášeň. Zdá se, jako by každá kapela byla na jedno použití, protože se nikdo nesnaží hudbu hledat a je příliš mnoho kapel a málo fanoušků. Z těchto důvodů nejsou undergroundové magazíny zdaleka tak podporovány jako dříve. Mám pocit, že technologie může být někdy nepřítelem undergroundové hudby, například v podobě umělé inteligence. Undergroundová hudba by měla být oslavou lidských pocitů, od poslechu undergroundových demonahrávek s chybami a nedostatky, po amatérská umělecká díla, vše je syrové a organické a musíme to přijmout tak, jak to je. Když poslouchám kapelu jako Necrovore, to, co mi na ní přijde krásné, jsou syrové emoce v každém jejím kousku. Pro nás je urážkou žánru, když kapely jako Deicide a Pestilence používají ke své tvorbě jen zasranou mašinu. Umělecká tvorba je stejně důležitá jako hudba a umělci mají na scéně stejný podíl jako hudebníci. Pokud bychom z death a black metalu odstranili syrovou vizuální estetiku, přestal by mě tento žánr zajímat.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Pro mě tento subžánr přináší to nejlepší z metalu. Mystickou a okultní energii black metalu a growling a jeskynní pocit death metalu. V tomto subžánru se snažíme vyvážit vše z každého žánru, nepřetržitý impuls black metalu a spastickou energii death metalu. V jistém smyslu je to způsob, jakým můžeme identifikovat naši kapelu a vyjádřit naši lásku k této hudební scéně a kapelám, které ji vytvořily v 80. a 90. letech, ale může to být i mnohem víc. Repugnator přesahuje to, do čeho je zařazen, je to vlastní forma života bez pout a omezení. Chceme využít vše, co máme, abychom byli barbarští, ale také originální, a pro nás tento malý subžánr není víc než jen nálepka na naší kapele, aby lidé pochopili, o co nám jde.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají REPUGNATOR v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku?
Nové album a nové koncerty na různých místech, doufejme i mimo Portugalsko. Byli bychom velmi rádi, kdybychom mohli hrát v České republice, a pokud se nám podaří najít někoho, kdo nás zarezervuje, určitě se to podaří.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Foul Transfixation“ zase narvat do hlavy!
Moc děkujeme za rozhovor! Je jasné, že opravdu rozumíš tomu, o co se s REPUGNATOR snažíme. Velmi si vážíme tvých milých slov a jsme nadšení, že tě „Foul Transfixation“ stále tak dostává! Kdokoli má zájem o naše vystoupení v Evropě, může nás kontaktovat na e-mailu: repugnator.band@gmail.com.
Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do míst, na kterých se stalo něco zlého. Děsivé krvavé vraždy, hnusné násilné činy nebo znásilnění těla i duše. Najednou, mnohdy ani nevím jak, stojím ve starých opuštěných domech, na starodávných pohřebištích nebo v alejích sebevrahů. Jako bych byl součástí nějakého šíleného hororu, který se přede mnou začne odehrávat pokaždé, když poslouchám druhé dlouhohrající album španělských tmářů PAINSTORM.
Opět se jedná o surový death metal se spoustou morbidní a temné atmosféry. Nahrubo nasekaná tma a zlo pokaždé vyplují na povrch, jako těla nafouklých utopenců. A tak se opět dívám do tmy, postupně přidávám hlasitost a užívám si do krvavé mlhy zahalené nálady tohoto alba.
"Fun and Violence" mě asi nejvíce zaujala tím, že je plná zajímavých momentů. Základem je tradiční, klasický death metal staré školy, ale přidávány jsou i kousky nových neotřelých momentů. PAINSTORM mají svůj vlastní výraz, rukopis, ksicht chcete-li. Navíc se novinka velmi dobře poslouchá. Španělé dokáží být jednou pořádně divocí, nekompromisní, podruhé zase podmanivě temní a chladní. Jako ruka dobře uleželé mrtvoly. Zajímavý je i hororový obal, užívám si prašivý zvuk, zkrátka a dobře, po formální stránce byla odvedena velmi dobrá práce. Vy se tak můžete soustředit na jednotlivé motivy, užívat si všechnu tu krev odkapávající z čerstvých ran. O tom, že existují nemrtví, ví každý zkušenější posluchač metalu. Tihle maniaci mě chytili za vlasy a vymáchali mi obličej v kaluži plné krve. Věřím jim každý tón, každou notu. Užívám si jednotlivé morbidní ingredience, takový ten smradlavý odér zahnívajícího masa, který vždy býval jasným poznávacím znamením dobrých smrtících kapel. Hroby jsou znovu otevřeny a zombie lezou z děr. Touží i po vás, k smrti vás milují. Nezbývá než jim i téhle nahrávce podlehnout. Pokud máte rádi opravdový, reálný, z té nejkvalitnější oceli ukovaný death metal, tak je to bez debat. Jsem opravdu hodně rád, že jsem na svých toulkách podsvětím tuhle kapelu objevil. Rozhodně se na ně podívejte a poslouchejte zásadně ve tmě a chladu. Nejlépe v plné márnici. Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do míst, na kterých se stalo něco zlého. Děsivé krvavé vraždy, hnusné násilné činy nebo znásilnění těla i duše. Najednou, mnohdy ani nevím jak, stojím ve starých opuštěných domech, na starodávných pohřebištích nebo v alejích sebevrahů. Rakve jsou exhumovány a v nich leží zetlelý, shnilou krví nasákly death metal zahraný morbidně krutým způsobem! Nemrtví touží po čerstvém mase!
Asphyx says:
My steps always lead me to places where something terrible has happened. Horrific bloody murders, disgusting acts of violence, or rape of body and soul. Suddenly, often without even knowing how, I find myself standing in old abandoned houses, ancient burial grounds, or avenues of suicides. It's as if I'm part of some crazy horror movie that starts playing out in front of me every time I listen to the second full-length album by Spanish dark metal band PAINSTORM.
Once again, it's raw death metal with a lot of morbid and dark atmosphere. Roughly chopped darkness and evil always rise to the surface, like the bodies of bloated drowned men. And so I look into the darkness again, gradually turning up the volume and enjoying the bloody fog-shrouded mood of this album.
"Fun and Violence" caught my attention most because it is full of interesting moments. The basis is traditional, classic old-school death metal, but there are also bits of new, fresh moments added. PAINSTORM have their own expression, style, face, if you will. What's more, the new album is very easy to listen to. The Spaniards can be really wild and uncompromising at times, and at other times captivatingly dark and cold. Like the hand of a well-aged corpse. The horror-themed cover is also interesting, and I enjoy the raw sound. In short, a very good job has been done on the formal side. This allows you to focus on the individual motifs and enjoy all the blood dripping from fresh wounds. Every experienced metal listener knows that the undead exist. These maniacs grabbed me by the hair and washed my face in a pool of blood. I believe every tone, every note. I enjoy the individual morbid ingredients, the stench of rotting flesh, which has always been a clear sign of good death metal bands. The graves are reopened and the zombies are crawling out of their holes. They crave you too, they love you to death. All that's left is to succumb to them and this recording. If you like real, authentic death metal forged from the highest quality steel, then there's no question about it. I am really glad that I discovered this band on my wanderings through the underworld. Definitely check them out and listen to them strictly in the dark and cold. Preferably in a full morgue. My steps always lead me to places where something evil has happened. Horrific bloody murders, disgusting acts of violence, or rape of body and soul. Suddenly, often without even knowing how, I find myself standing in old abandoned houses, ancient burial grounds, or avenues of suicides. Coffins are exhumed, and inside them lies decayed, rotten blood-soaked death metal played in a morbidly cruel manner! The undead crave fresh flesh!
Tracklist:
1. Warning (01:20)
2. Dr. Shiro (03:14)
3. Fun and Violence (03:23)
4. Anthropophagus (03:53)
5. Cavemen Riot (01:32)
6. Scaphism (03:34)
7. A.B.S.C.E.S.O. (feat. Aaron Taake) (02:14)
8. Zombification (04:01)
9. Synodus Horrenda (03:13)
10. All my Friends are Dead (feat. Aaron Taake) (02:22)
