Podívat se přišli všichni. Na zapálenou hranici. Nenaříkal, ani nic neříkal. Jen tam stál, hořel a pomalu umíral v nekonečných křečích. Jeho popel jsme vzali a rozházeli do řeky mrtvých. Stejně se vrátil. V našich snech, v děsivých představách. Stále bylo možné spatřit jeho zkřivenou tvář ve stínu, pořád jste mohli slyšet jeho jedovatý smích. Ďábel se ukrývá v detailech, v obyčejných lidech a jejich činech. Kolikrát jste zavřeli oči před zlem? Kolikrát jste se smáli nebožákům? Poslouchám novou desku amerických CRUCIFIER a nad podobnými věcmi přemýšlím.
Nové album je totiž opět krutým a temným obřadem pro vyvolávání sil, které nejsou rozhodně z našeho světa. Nahlédneme spolu s kapelou za oponu, do země nekonečných stínů, bolesti a trpících nemrtvých. A vychutnáme si hudbu, která žhne, pálí a chladí zároveň. Vítejte na pradávném rituálu, na obřadu, plném rouhání, šílenství a absolutní tmy.
CRUCIFIER jsou opět majestátní, mocní, připomínají jezdce apokalypsy, kteří se přijeli pomstít za všechny hříchy, které na nich byly spáchány. Skvěle napsané skladby, riffy, ze kterých odkapává zkažená krev, ale hlavně absolutně podmanivá, magická a divoká atmosféra. Obraťte všechny kříže směrem dolů a zapalte ohně v pentagramu. Ze skladeb je cítit starodávná síla, nasbíraná na dávno opuštěných pohřebištích, ve vypálených kostelech i na místech, kde se kdysi odehrávaly krvavé rituály. Pánové jdou až k samé podstatě extrémního metalu. Jejich nápady jsou ohlodány na kost. Zlo zde má mnoho podob. Kapela tvoří podobným způsobem jako smečky typu IMPRECATION, GOATLORD, ENGORGE, HEADHUNTER D. C., INCANTATION, BLASPHEMY, SARCÓFAGO. Budete se bát svých vlastních slov a přiznání z vás nedostane ani ta nejkrutější inkvizice. Američané jsou pevní ve svých antikřesťanských názorech a je to jen a jen dobře. Dodává to nové nahrávce na uvěřitelnosti. Prosévám mezi prsty prach spálených. Dívám se do tmy a šeptám obrácené modlitby. Boha nikdo nikdy neviděl, ale Satana můžete potkat na každém kroku. Novinku vnímám jako velmi povedenou poctu blasfemii, šílenství, jako pomstu všem zvráceným kněžím. Umíráme a rodíme se v nekonečném kruhu. Existuje jen několik jistot v dnešním divném světě. CRUCIFIER patří mezi ně. Lidé jsou ve své podstatě jen krutá zvířata. Tahle smečka vytáhla na povrch ty nejhnusnější myšlenky a vypálila je do svých songů. Ďábel se ukrývá v detailech, v obyčejných lidech a jejich činech. Kolikrát jste zavřeli oči před zlem? Špínou, hnisem, zkaženou krví nasáklý black death metal! Totální tma, zlo, u kterého budete spáleni na popel!
Asphyx says:
Everyone came to see. To the lit border. He didn't yell or say anything. He just stood there, burning and slowly dying in endless spasms. We took his ashes and scattered them in the river of the dead. He came back anyway. In our dreams, in our horrible fantasies. You could still see his twisted face in the shadows, you could still hear his venomous laugh. The devil hides in the details, in ordinary people and their actions. How many times have you closed your eyes to evil? How many times have you laughed at the wicked? I'm listening to the new American CRUCIFIER album and I'm thinking about things like that.
For the new album is once again a cruel and dark ritual for invoking forces that are definitely not of our world. We peek behind the curtain with the band, into the land of endless shadows, pain and suffering undead. And enjoy music that glows, burns and chills at the same time. Welcome to an ancient ritual, a ceremony full of blasphemy, madness and absolute darkness.
CRUCIFIER are once again majestic, powerful, reminiscent of the horsemen of the apocalypse who have come to avenge all the sins that have been committed against them. Well-written songs, riffs dripping with bad blood, but most of all an absolutely captivating, magical and wild atmosphere. Turn all the crosses upside down and light the fires in the pentagram. The songs reek of ancient power, gleaned from long-abandoned burial grounds, burnt churches and places where blood rituals once took place. The gentlemen go to the very essence of extreme metal. Their ideas are gnawed to the bone. The evil here takes many forms. The band creates in a similar way to packs like IMPRECATION, GOATLORD, ENGORGE, HEADHUNTER D.C., INCANTATION, BLASPHEMY, SARCÓFAGO. You'll be afraid of your own words and confessions won't get the cruelest inquisition out of you. Americans are firm in their anti-Christian views, and that is just as well. It adds to the believability of the new recording. I sift through the dust of the burned between my fingers. I look into the darkness and whisper inverted prayers. No one has ever seen God, but you can meet Satan at every turn. I see the novelty as a very hilarious tribute to blasphemy, to madness, as a revenge on all perverted priests. We die and are born in an endless circle. There are few certainties in today's strange world. CRUCIFIER is one of them. Humans are inherently cruel animals. This pack has brought out the ugliest thoughts and burned them into their songs. The devil is in the details, in ordinary people and their actions. How many times have you turned a blind eye to evil? Dirt, pus, corrupted blood soaked black death metal! Total darkness, evil that will burn you to ashes!
Stojí na mostě a dívá se na řeku aut, která se přesouvají pomalu dopředu. Přemýšlí, jestli už nastal čas. Nerozumí dnešnímu divnému světu. Je na něj příliš rychlý a povrchní. Naklání se nad hlubinu a lidé si jej natáčejí. Někteří jej povzbuzují, aby skočil, aby měli dobrý záběr. Dnes ještě ne, dnes jim radost neudělá. Místo toho si narve pod tlakem do hlavy nové EP holandských veteránů DEAD HEAD. Až ti bude jednou kámo hodně těžko na duši, udělej to samé.
Pánové jsou zpět po dvou letech a jsou silnější než kdy dřív. Jejich neučesaný, neurvalý, divoký a šílený thrash metal, kombinovaný se starodávnou smrtí, mi dělá opět velmi dobře na mojí zkažené duši. Tohle je smršť, lavina, která vás strhne s sebou. Budete spáleni na popel neskutečnou energií.
Tvorba téhle smečky bývá často přirovnávána jak k německému klasickému thrash metalu, tak třeba i ke kapelám typu SLAYER, DARK ANGEL, SADUS, DEMOLITION HAMMER. S klidem bych klidně přidal i MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE. Já ale tyhle přirovnání a jednoduché popisy nemám moc rád. DEAD HEAD jsou natolik stará kapela, aby měla svůj vlastní výraz i ksicht. Nepotřebují nikomu nic dokazovat. Moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. A to prosím pěkně již od roku 1989. V jejich žilách koluje úplně stejná krev jako v těch mých. Je pro mě radost se ráno probudit a chodit ulicemi se sluchátky na uších. Jsem potom celý den doslova nabitý energií a dívám se na svět o hodně přívětivějšíma očima. Ano, zde je ještě všechno v pořádku. Pokud budou stále hrát podobné kapely, bude pro mě radost hudbu poslouchat. Zkrátka a jednoduše, věřím opět Holanďanům každý tón, každou notu, každý úder do bicích. Stáli jste někdy na mostě a dívali se dolů? Napadlo vás skočit? Rozhodně to nedělejte, ať jste na tom jakkoliv špatně. Radši si pusťte tuhle desku pořádně nahlas a uvidíte, že se začnete usmívat. Jsem zase mladej kluk, co chodil v džínové bundě, co nosil kazeťák na ramenou a trávil dlouhé hodiny s partou na periferii našeho města. Všude jenom beton a šeď. Ale také thrash metal, který formoval nejen můj hudební vkus, ale také pohled na svět jako celek. Občas je zkrátka dobré poslat všechny do prdele a zbourat nejbližší zeď. "Shadow Soul" je nahrávkou, která vám k tomu může klidně hrát. Má skvělý zvuk, obal, vlastně všechno, co potřebuji, abych neskočil do hlubiny. Dávám všechny palce nahoru a skáču po hlavě do mosh-pitu. Totálně zničující thrash death metal, který vás rozemele na prach! Budete ohlodáni až na kost!
Asphyx says:
He stands on the bridge and looks out at the river of cars moving slowly forward. He wonders if the time has come. He doesn't understand today's strange world. It's too fast and superficial for him. He leans over the deep and people film him. Some people encourage him to jump so they can get a good shot. Not yet, he won't make them happy today. Instead, he shoves the new EP from Dutch veterans DEAD HEAD into his head under pressure. One day, when you're feeling really heavy on your soul, do the same.
The gentlemen are back after two years and they're stronger than ever. Their unbrushed, unhinged, wild and crazy thrash metal, combined with ancient death, is once again doing my wicked soul a lot of good. This is a whirlwind, an avalanche that takes you with it. You will be burnt to ashes by the incredible energy.
The work of this pack is often compared to German classic thrash metal, as well as to bands like SLAYER, DARK ANGEL, SADUS, DEMOLITION HAMMER. I would also add MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE. But I don't like these comparisons and simple descriptions. DEAD HEAD are an old enough band to have their own expression and face. They don't need to prove anything to anyone. They know very well what and how they want to play. And they've been doing that since 1989. They have the same blood in their veins as mine. It's a joy to wake up in the morning and walk down the street with headphones on. I'm literally energized all day long and I look at the world with much friendlier eyes. Yes, all is still well here. As long as bands like this keep playing, it will be a joy for me to listen to music. In short, I trust the Dutch again with every note, every note, every drumbeat. Have you ever stood on a bridge and looked down? Have you thought of jumping? Definitely don't, no matter how bad you are. You better play this record real loud and you'll see yourself smiling. I'm a young kid again, wearing a denim jacket, carrying a tape recorder on my shoulder and spending long hours with the gang on the outskirts of our town. All concrete and grey everywhere. But also thrash metal, which shaped not only my taste in music, but also my view of the world as a whole. Sometimes it's just good to tell everyone to fuck off and knock down the nearest wall. "Shadow Soul" is a record that you can easily play along with. It's got a great sound, cover art, pretty much everything I need to keep me from jumping into the deep end. I'm giving it all thumbs up and jumping headfirst into the mosh pit. Totally devastating thrash death metal that will grind you to dust! You'll be gnawed to the bone!
Byl jsem celý den v lese. Potkal jsem jenom pár lidí. Vzduch byl studený a cesty ještě zmrzlé. Potřeboval jsem něco dobrého k pití, teplý oheň a nějakou hudbu, kterou bych mohl poslouchat, až si budu číst staré spisy. Otevírám lahev hořkého piva, dívám se na plameny a zapínám play. Chtělo by to kazetu, říkám si jako první, protože na tenhle nosič nové album norských COFFIN STORM patří. Najednou není rok 2024, ale přesunuli jsme se spolu s kapelou někam na konec osmdesátých let minulého století.
To jsem byl mladý chlapec, který se s muzikou teprve seznamoval. Nebyl dnes všemocný internet a světu vládly skupiny jako CANDLEMASS, MERCYFUL FATE, CATHEDRAL, TROUBLE. A rohy samozřejmě začaly vystrkovat i extrémnější styly jako black a thrash metal. Nezbývá mi nic jiného, než vám ihned na začátku nové album "Arcana Rising" doporučit. Pokud jste staří, tradiční a klasičtí metalisté, budete určitě spokojeni jako já.
Na rovinu vám říkám, že to nejsou jenom známá jména v bookletu (Apollyon (Aura Noir), Bestial Tormentor (Infernö), Fenriz (Darkthrone)), která pro mě udělala tuhle desku doslova návykovou. Nebo možná ano, protože se zde sešli muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Představuji si hospodu někde v Norsku, kde si pánové sedli u stolu a najednou jeden z nich říká, co kdybychom napsali hudbu, která nám koluje v žilách. Slovo dalo slovo a vy si můžete vychutnat velmi tradiční, skvěle zahranou muziku. Navíc, nelze jinak, než přirovnat k archivnímu vínu. Vše je ohlodané až na kost, kapela jde k samotným počátkům, krvavým kořenům metalu. A tihle gentlemani to dělají velmi dobře. Staroškolskému pocitu je podřízeno vše. Zvuk, obal, provedení. Bez toho by to ale nešlo. Navíc je přidána víra a srdce, věci, které nejde ničím jiným nahradit. Vždycky jsem na muzice nejvíc oceňoval uvěřitelnost, opravdovost, před dokonalostí. Jasně, že mi Fenrizův vokál v některých momentech trošku vadí, jenže to je právě ono, to je ta patina, ten přírodní úkaz. Hudba pro mě byla vždy o emocích, o tom, že s kapelou rozmlouvám. A nejen dnes, když jsem se vrátil z lesa, jsem si nové album opravdu vychutnal. Fanoušci sami poznají, pro koho je určeno. Pro staré psy, kteří už dávno nerozumí dnešnímu pokřivenému světu. Pro lidi, co sbírali svoje hudební zkušenosti v osmdesátých a devadesátých letech. Žádné pózy, žádné zbytečnosti, jenom metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Ano, přátelé, je v tom i obrovský kus nostalgie. Koneckonců, proč ne, máme na ní nárok. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem od téhle desky příliš nečekal a nakonec se stala jednou z mých nejposlouchanějších za poslední dobu. Je totiž opravdová, reálná. Heavy doom metalové ozvěny ze starých časů! Muzika, ohlodaná až na kost!
Asphyx says:
I've been in the woods all day. I only met a few people. The air was cold and the roads were still frozen. I needed something good to drink, a warm fire and some music to listen to while I read old writings. I opened a bottle of bitter beer, looked at the flames and put it on play. I wish it was a cassette, I think to myself first, because the new album by Norway's COFFIN STORM belongs on this carrier. Suddenly it's not 2024, but we've moved with the band to somewhere in the late 1980s.
I was a young boy then, just getting to grips with music. The internet wasn't omnipotent and bands like CANDLEMASS, MERCYFUL FATE, CATHEDRAL, TROUBLE ruled the world. And of course, more extreme styles like black and thrash metal started to make their mark. I have no other choice but to recommend the new album "Arcana Rising" right from the start. If you are old, traditional and classic metalheads, you will be satisfied like me.
To tell you the truth, it's not just the familiar names in the booklet (Apollyon (Aura Noir), Bestial Tormentor (Infernö), Fenriz (Darkthrone)) that made this album literally addictive for me. Or maybe it is, because here are musicians who know exactly what and how they want to play. I imagine a pub somewhere in Norway, where the gentlemen sit down at a table and suddenly one of them says, what if we wrote music that runs through our veins. The word was given and you can enjoy very traditional, well played music. Plus, you can't help but compare it to vintage wine. Everything is gnawed to the bone, the band goes back to the very beginnings, the bloody roots of metal. And these gentlemen do it very well. The old-school feel is subordinate to everything. The sound, the cover, the execution. But it couldn't have been done without it. Plus there's faith and heart, things that can't be replaced by anything else. What I've always appreciated most about music is believability, realness, over perfection. Sure, Fenriz's vocals bother me a bit in some moments, but that's just it, that's the patina, the natural phenomenon. Music for me has always been about emotions, about talking to the band. And not only today, when I came back from the woods, I really enjoyed the new album. Fans will know for themselves who it's for. For the old dogs who don't understand today's warped world anymore. For people who gathered their musical experience in the eighties and nineties. No posing, no uselessness, just metal, forged from the finest steel. Yes, my friends, there's a great deal of nostalgia in there too. After all, why not, we're entitled to it. All things considered, I wasn't expecting much from this record and it ended up being one of my most listened to albums in a while. Because it's real, it's real. Heavy doom metal echoes from the old days! Music that's gnawed to the bone!
Včera jsem se vrátil z koncertu. Jel jsem na něj dlouhou cestu vlakem. Kolem mě byli samí naštvaní lidé a svět mi připadal zase jednou pěkně divný. Viděl jsem dívky s rukama rozedřenýma do krve, potkal jsem muže, kteří vypadali jako démoni, jako nemrtví. Potřeboval jsem něco, co mě rozseká na kusy, něco ostrého, divokého, šíleného. Hudbu, která žhne a pálí. Potřeboval jsem nahrubo nasekaný thrash metal s vysokým oktanovým číslem. Maniaci CRIPPLED FINGERS mi jej dodali. Měl jsem chvílemi strach, aby vlak neměl bouračku, směřoval totiž, jak jinak, rovnou do pekla.
Občas mám v hlavě něco temného, co potřebuji dostat ven. Vyřvat se, rozsekat kus syrového masa. Nebo poslouchat nahrávky, jako je ta letošní, od téhle smečky. Třetí dlouhohrající album je nářez od začátku do konce. Syrový, ostrý thrash metal s prvky hardcore. To vše zamíchané ve smrtícím koktejlu. Kapelu jsem viděl před lety naživo a ten posun je neskutečný. Před vámi stojí muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Marně hledám nějaká slabá místa.
Máte rádi HATEBREED, AS I LAY DAING, MALEVOLENCE, LAMB OF GOD? Potřebujete ze sebe dostat vztek a frustraci, které nám dnešní podivný svět přináší ve velké míře? Potom neváhejte a skočte rovnou do mosh-pitu. Ve vypjatých momentech připomíná v určitých polohách vokalista Toma Arayau ze SLAYER. Jasně, že najdeme spoustu styčných bodů i s dalšími skupinami. Dnes snad ani nelze nebýt někomu podobný. Ale o to zde ani nejde. Pánové si dali velký pozor na to, aby měli zabijácký zvuk (mixing and mastering Martin "Holly" Hollandr). Ten je moderní, úderný a živočišný zároveň. Žádná současná, mnohdy tak častá umělá produkce. Naopak, mám pocit, že z reproduktorů ke mě stéká zkažená krev. Když si to vezmu kolem a kolem, tak vlastně podobně zaměřenou muziku příliš neposlouchám. Přesto se mi dostala novinka pod kůži a rád jsem se k ní vracel. Kapela na sobě opravdu odvedla velký kus práce. Mám sice raději malé osobnější kluby, kde lidé létají vzduchem, ale CRIPPLED FINGERS se dle mého novinkou posunuli do vyšší ligy, na velká pódia. Zkrátka a dobře, seděl jsem v tom pekelném vlaku, podupával si nohou do rytmu, mlátil pěstí do stolu, až na mě lidé divně koukali. Jenže já si nemůžu pomoc. Skladby v sobě totiž mají velkou sílu, tlak, energii. A to vše namíchané přesně v poměru, v jakém to mám nejraději. Chtělo by to také nějakou kritiku, nemyslíte? Rád bych, ale nic mě nenapadá. Až budete potřebovat něco, co vás rozseká na kusy, něco ostrého, divokého, šíleného. Hudbu, která žhne a spálí vás, tak vám nové album "Through the Pain" opravdu doporučuji. Zažijete reálnou, poctivou trepanaci lebky. Nahrubo nasekaná thrash metalová smršť, po které vám zůstane v hlavě krvavá stopa! Masakr divokých myšlenek!
Asphyx says:
I just got back from a concert yesterday. I took a long train ride to it. I was surrounded by angry people and the world seemed pretty weird again. I saw girls with their hands ripped open, I met men who looked like demons, like the undead. I needed something to cut me to pieces, something sharp, wild, crazy. Music that glows and burns. I needed rough-hewn, high-octane thrash metal. Maniacs CRIPPLED FINGERS delivered. At times I was afraid that the train would crash, because it was heading straight to hell.
Sometimes I have something dark in my head that I need to get out. Shout it out, cut up a piece of raw meat. Or listen to records, like this one this year, from this pack. The third full-length is a blast from start to finish. Raw, edgy thrash metal with elements of hardcore. All mixed in a deadly cocktail. I saw the band live years ago and the shift is incredible. In front of you are musicians who know exactly what and how they want to play. I look in vain for any weak spots.
Do you like HATEBREED, AS I LAY DAING, MALEVOLENCE, LAMB OF GOD? Do you need to get out of yourself the anger and frustration that today's strange world brings us in large measure? Then feel free to jump straight into the mosh pit. In tense moments, the vocalist is reminiscent of SLAYER's Tom Araya in certain positions. Of course, we can find plenty of points of contact with other bands as well. It's impossible not to be like someone nowadays. But that's not even the point here. The gentlemen took great care to have a killer sound (mixing and mastering by Martin "Holly" Hollander). It's modern, punchy and animalistic at the same time. No contemporary, often so common artificial production. On the contrary, I feel like bad blood is dripping out of the speakers towards me. All things considered, I don't really listen to much music of this kind. Still, the novelty got under my skin and I liked coming back to it. The band really did a great job on themselves. I prefer small, more personal clubs where people are flying through the air, but CRIPPLED FINGERS, in my opinion, have moved up to the big league, to the big stages. Long story short, I sat on that infernal train, stomping my foot to the beat, pounding my fist on the table until people looked at me strangely. I just can't help it. The songs have a lot of power, pressure, energy. And it's all mixed in the exact proportions I like it best. It would take some criticism too, don't you think? I'd like to, but I can't think of anything. When you need something that's gonna cut you to pieces, something sharp, wild, crazy. Music that burns and scorches you, I really recommend the new album "Through the Pain". You're going to get a real, honest skull bashing. A coarsely chopped thrash metal blast that will leave a bloody trail in your head! A massacre of wild thoughts!
Tracklist:
1. Torch
2. Soul Decay
3. One In a Million
4. Moshpit Killing Machine
5. Die Where You Stand (.feat Thiago of Worst)
6. Born In Failure
7. Stitches
8. Out Of Time
9. Bigger Than God
Music and lyrics written by Crippled Fingers
Recorded, mixed and mastered by Martin "Holly" Hollandr
V žilách mi již dlouhé roky koluje zkažená krev. Byl jsem prokletý někdy na konci osmdesátých let minulého století. Už dávno si nedovedu představit život bez prašivé, dnes již archivní hudby. Jsem rád, že stále vstávají z popela kapely jako jsou brazilští SPEEDKILLER. Poslouchat jejich debutové album je totiž jako otevřít starou prašivou rakev. Naleznete v ní pravý, ryzí thrash a black metal, který se hrával kdysi dávno na kazetách. Na těch také novinka vychází. Brazilci jsou zkrátka opravdoví a klasičtí v tom nejlepším slova smyslu.
A tak jsem si zase jednou udělal hezký víkend u přehrávače. Popíjel jsem pivo, neustále přidával hlasitost a užíval jsem si ozvěny ze starých časů. Pánové na to jdou ostře a divoce, jejich hudba nepostrádá potřebný a chtěný náboj a sílu. Démoni se usmívají. Není divu, hraje se zde i pro ně. V jejich středu sedí samotný Satan, který dal nové desce známku kvality.
Máte rádi staré dobré VENOM, AURA NOIR, PROTECTOR, HELLHAMMER, SODOM, BULLDOZER? Potom byste mohli být spokojeni a nadšeni i z desky "Inferno". Je to tradiční smršť, která by se měla pořádat v dávno opuštěných katakombách. Pánové mají jasný cíl, rozdrtit vaše kosti na prach. Myslím si, že pro to udělali vše potřebné. Mají povedený, archivní zvuk, parádní stylový obal, po formální stránce si není rozhodně na co stěžovat. Už dlouhé roky trávím svůj čas převážně ve stínu a podobné kapely rád a s chutí nejen podporuji, ale hlavně poslouchám. Je v tom samozřejmě kus nostalgie, ale ta je mou součástí stejně, jako ocelové srdce, které stále tepe v mém hrudníku. Neznám nic lepšího, než si jen tak sednout, odhlučnit svět kolem mě a narvat si pod tlakem tohle album. Jako bych se vrátil po časové ose zpět, do doby, kdy jsem byl mladý a kazety se muchlaly v mém přehrávači každý den. Kapele se povedlo nahrát desku, která je pro mě, starého prašivého psa, zajímavá. Rád jsem se k ní vracel a poslouchal ji nejlépe v noci. Občas ke mě přišly přízraky, rozmlouvaly se mnou a postupně přidávaly hlasitost. Pokud jste na tom stejně jako já, tak neváhejte ani chvilku, dostanete poctivou porci ostrých riffů, zvrácených melodií i chorobného vokálu. Někdy se nové album dostalo i do mých snů. Tančil jsem v nich s těmi nejkrásnějšími zombie. A to vše samozřejmě v rytmu této nahrávky. Jestli jste srdcem i duší stará škola, tak na SPEEDKILLER rozhodně nezapomeňte. V žilách mi již dlouhé roky koluje zkažená krev. Byl jsem prokletý někdy na konci osmdesátých let minulého století. Už dávno si nedovedu představit život bez prašivé, dnes již archivní hudby. Těžká, pekelná black thrash metalová vichřice ve starých katakombách!
Asphyx says:
I've had bad blood in my veins for years. I was cursed sometime in the late 1980s. I can't imagine a life without mangy, now-archival music anymore. I'm glad that bands like Brazil's SPEEDKILLER are still rising from the ashes. Listening to their debut album is like opening an old dusty coffin. Inside you will find true, pure thrash and black metal that used to be played on cassettes a long time ago. That's what the new album is released on. Brazilians are simply real and classic in the best sense of the word.
And so I once again had a nice weekend at the record player. I sipped beer, kept turning up the volume and enjoyed the echoes of the old days. The gentlemen are going at it sharp and fierce, their music doesn't lack the necessary and desired drive and power. The demons are smiling. No wonder, it's played for them too. In their midst sits Satan himself, who has given the new record a stamp of quality.
Do you like the good old VENOM, AURA NOIR, PROTECTOR, HELLHAMMER, SODOM, BULLDOZER? Then you might be satisfied and excited about the album "Inferno". It's a traditional whirlwind that should be held in long abandoned catacombs. The gentlemen have a clear goal, to crush your bones to dust. I think they've done everything they need to do. They've got a hilarious, archival sound, a cool stylish cover, and formally there's definitely nothing to complain about. I've been spending my time mostly in the shadows for many years now, and I love to not only support bands like this, but listen to them with gusto. There's a bit of nostalgia in it, of course, but it's as much a part of me as the heart of steel that still beats in my chest. I don't know anything better than to just sit down, tune out the world around me and cram this album in under pressure. It's like I've gone back in time, back to when I was young and cassettes were making out in my player every day. The band has managed to make a record that is interesting to me, an old mangy dog. I liked to go back to it and listen to it best at night. Occasionally, ghosts would come up to me, talk to me, and gradually turn up the volume. If you're like me, don't hesitate a moment, you'll get a fair portion of sharp riffs, twisted melodies and sick vocals. Sometimes a new album gets into my dreams. I danced in them with the most beautiful zombies. All to the beat of this record, of course. If you're old school at heart and soul, then definitely don't forget SPEEDKILLER. I've had bad blood running through my veins for years. I was cursed sometime in the late 1980s. I have long since been unable to imagine a life without scabrous, now archival music. Heavy, hellish black thrash metal whirlwind in the old catacombs!
Touláme se opuštěnými ulicemi. Utíkáme na hřbitovy, abychom nakonec našli temnotu ve svých zkažených duších. Mám rád kapely, které umí svojí hudbou vytvořit podmanivě chladnou atmosféru. Našlapuji opatrně, lekám se vlastního stínu. Snídám na víku od rakve, abych nakonec pochopil, že je v některých lidech něco zkaženého. Jsou kapely, které umí svojí hudbou znázornit zkaženou krev, ukrývající se uvnitř. Troufám si tvrdit, že britští CROWSBLOOD jsou jedněmi z nich. Letos přicházejí se svojí první demonahrávkou. Je pro mě velkou ctí o ní napsat několik slov.
Skupina vznikla v roce 2023. Dala se dohromady smečka zkušených muzikantů (z OAKENTHRONE, SERENITY, SOLSTICE, GODTHRYMM a dalších), aby nahrála dvě skladby. Mají v sobě ostrý a chladný black metal, syrový smrtící kov i doom metalové ozvěny. Výsledkem je ochutnávka, kterou když pozřete, budete navěky prokleti. Amen!
Mě se to alespoň stalo. Očekával jsem obyčejné retro, kterého je dnes kolem velká spousta. Místo toho jsem dostal hudbu, která koluje i v mých žilách. S parádním chladným zvukem (Engineered, Mixed & Mastered by Dan Mullins). Je syrový, mrazivý a čitelný. Líbí se mi i mrtvolný obal. Oběšenci kývající se ve větru mě vždy fascinovali. Myslím si, že motiv krásně doplňuje morbidní nálady, které se během dvou skladeb vznášejí kolem. Uvnitř melodií je něco zneklidňujícího, jakási černá energie, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musíte hrát srdcem. CROWSBLOOD se pro mě stali kapelou, která mě velmi překvapila. Samozřejmě, jenom v pozitivním slova smyslu. Oba songy jsou totiž opravdu dobře napsány. Pokud mělo být účelem nechat fanouškům ochutnat nahrubo nasekanou tmu, povedlo se to na výbornou. Toulám se podsvětím již několik dekád. Dal jsem si za úkol, abych v podzemí vyhledával kapely, které si myslím, že stojí za to. U téhle smečky jsem měl jistotu hned od počátku. Jejich hudba mě ihned chytla, sežrala mě, zničila. Lituji jen jediného, že se jedná pouze o demo. Já chci dlouhohrající desku. Myslím si, že na delší hrací ploše vynikne jejich hudba ještě lépe. "The Murder of Crows" má v sobě navíc takovou zvláštní melancholickou náladu (dost často ji lze vystopovat třeba u finských kapel). Venku byla mlha a já jsem se již několik hodin díval do tmy. Nemohl jsem spát, protože CROWSBLOOD se dostali i do mých snů. Utíkal jsem v nich lesem, topil se do močálů, padal do hlubiny. Smrt je velmi blízko. Je čas vstát. Toulám se opuštěnými ulicemi. Utíkám na hřbitov, abych nakonec našel temnotu ve své duši. Temné, mrazivé, black death metalové ozvěny ze země nekonečných stínů!
Asphyx says:
We wander the deserted streets. We flee to the cemeteries to finally find the darkness in our corrupted souls. I like bands that can create a hauntingly cold atmosphere with their music. I tread carefully, afraid of my own shadow. I breakfast on the lid of a coffin, only to finally realize that there is something corrupt in some people. There are bands that can use their music to portray the corrupted blood hiding inside. I dare say that Britain's CROWSBLOOD are one of them. This year they come with their first demo album. It is a great honour for me to write a few words about it.
The band was formed in 2023. A bunch of experienced musicians (from OAKENTHRONE, SERENITY, SOLSTICE, GODTHRYMM and others) got together to record two tracks. They have sharp and cold black metal, raw death metal and doom metal echoes. The result is a taster that if you devour, you will be cursed forever. Amen!
At least it happened to me. I was expecting the usual retro, of which there is a lot around nowadays. Instead, I got music that runs through my veins. With a cool cool sound (Engineered, Mixed & Mastered by Dan Mullins). It's raw, chilling and clear. I also like the deadpan cover art. Hangmen swaying in the wind has always fascinated me. I think the motif beautifully complements the morbid moods that float around during the two tracks. There's something unsettling inside the melodies, a kind of black energy that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to play with your heart. CROWSBLOOD became a band that surprised me a lot. Of course, only in a positive way. Both songs are really well written. If the purpose was to give the fans a taste of roughly chopped darkness, they succeeded brilliantly. I've been wandering the underworld for decades. I've made it my mission to seek out bands in the underground that I think are worthwhile. With this pack, I was confident from the start. Their music immediately grabbed me, ate me up, destroyed me. My only regret is that this is only a demo. I want a full-length record. I think their music will stand out even better on a longer record. "The Murder of Crows" also has this strange melancholic mood (quite often you can trace it in Finnish bands, for example). It was foggy outside and I had been looking into the darkness for several hours. I couldn't sleep because CROWSBLOOD got into my dreams. I was running in them through the forest, drowning in the swamps, falling into the depths. Death is very close. It's time to wake up. I wander the deserted streets. I run to the cemetery to finally find the darkness in my soul. Dark, freezing, black death metal echoes from the land of endless shadows!
Stál jsem nad propastí a přemýšlel, jestli mám skočit. Krkavci, kteří seděli na stromě, se na mě dívali a říkali, že ano, že bych měl také létat. Těšili se, až mě potom roztrhají na kusy, až rozdrtí moje kosti. Stal bych se konečně součástí věčnosti. Daleko od civilizace, zpátky k divokým ohňům. Melancholie usínající přírody, ranní rosa i mrtvé zvíře, pohozené u cesty. Každou desku, kterou dostanu na recenzi a chci o ní napsat, tak nejdříve nějaký čas poslouchám. Zkouším, jakým způsobem na mě bude působit.
S VORWED se setkávám poprvé v životě. Ihned jsem si zjistil nějaké informace. Třeba to, že pod kapelou je podepsán jediný člověk. Jmenuje se Erik Bleijenberg a pochází z Holandska. Poslouchám jeho nové album "The Mother" a úplně před sebou vidím, jak si bral inspiraci v dávno puštěných jeskyních. A činí tak pomocí black metalu, který je nasáklý melancholií, smutkem, ale i dravostí a opravdovostí. Jedná se o syrovou, na kost ohlodanou odpověď na oči šelem, zářících ze tmy.
Je to jako nějaká starodávná modlitba, uctívající oheň a krev. Nejdříve se kolem mě jednotlivé melodie jen tak vznášely, byly spíše kulisou. Jenže potom jsem vyrazil velmi brzy ven. Užíval jsem si poctivý, chladný zvuk, našlapoval jsem tiše, abych nenarušil atmosféru ještě spícího města. Konečně první strom, první zvíře, které se na mě zvědavě dívá. Už dávno nejsem vetřelec, vždy jsem se snažil být součástí, pokorným členem lesa. Jde na mě melancholie, jsem smutný bez příčiny, přesto jaksi očištěný a vnitřně spokojený. Usednu na mýtinu a pouštím si nové album stále dokola. Mezi korunami stromů začne prosakovat rudá záře brzkého slunce. VORWED se postupně dostali do mých myšlenek, do podvědomí, do mých snů. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě sílu, tlak, chvění i energii. Od posluchače se ale vyžaduje pozornost, soustředění a také alespoň nějaká porce fantazie. Bez té se rozhodně neobejdete. Erik Bleijenberg si dal záležet nejen na formálních věcech (zajistil pro nahrávku dobré studio, zvukového inženýra, ale i stylový motiv na obalu), ale hlavně je dobrým skladatelem. Novinka je svým způsobem zvláštně neklidná, zajímavá nejen svým zpracováním, ale hlavně obsahem. Při společných setkáních musíte jít do hloubky. Teprve potom pochopíte. Jedná se o meditaci hudbou, o zpěněnou řeku, která teče stále kupředu. Valí se, chladí i žhne, je divoká i uklidňující. Stejně jako nové album "The Mother". A teď už mě prosím nechte, začíná svítat. Utíkám pryč z civilizace. Stojím nad propastí a přemýšlím, jestli mám skočit. Krkavci, kteří sedí na stromě, se na mě dívají a říkají mi, že ano, že bych měl také létat. Těší se, až mě potom roztrhají na kusy, až rozdrtí moje kosti. Stal bych se konečně součástí věčnosti. Ne, dnes ještě neskočím, musím si ještě několikrát poslechnout tuhle nahrávku. Hypnotický, temný black metal, epos jdoucí až ke kořenům! Pád do nitra lidských myšlenek!
Asphyx says:
I stood over the precipice, wondering if I should jump. The ravens who were sitting in the tree looked at me and said that yes, I should fly too. They were looking forward to tearing me to pieces, to crushing my bones. I would finally become part of eternity. Away from civilization, back to the wild fires. The melancholy of nature falling asleep, the morning dew and the dead animal dumped by the roadside. Every record I get to review and want to write about, I listen to it for a while first. I try to see how it will affect me.
I'm meeting VORWED for the first time in my life. I immediately found out some information. Like the fact that the band is signed by one person. His name is Erik Bleijenberg and he's from Holland. I'm listening to his new album "The Mother" and I can see right in front of me how he took inspiration from long ago abandoned caves. And he does so with black metal that is steeped in melancholy, sadness, but also predatory and real. It's a raw, gnawed-to-the-bone answer to the eyes of the beasts, glowing out of the dark.
It's like some ancient prayer, worshipping fire and blood. At first, the tunes just floated around me, more of a backdrop. But then I went out very early. I enjoyed the honest, cool sound, stepping quietly so as not to disturb the atmosphere of the still sleeping city. Finally, the first tree, the first animal looking at me curiously. I'm no longer an intruder, I've always tried to be a part, a humble member of the forest. Melancholy comes over me, I am sad without cause, yet somehow purified and inwardly content. I sit down in the clearing and play the new album over and over. The red glow of the early sun begins to seep through the treetops. VORWED gradually entered my thoughts, my subconscious, my dreams. The songs are very well written, they have power, pressure, tingle and energy. But they require attention, concentration and also at least some portion of imagination from the listener. You definitely can't do without it. Erik Bleijenberg took care not only about formal things (he provided a good studio, sound engineer, but also a stylish motif on the cover), but most importantly he is a good composer. The new album is strangely unsettling in its own way, interesting not only in its processing but mainly in its content. You have to go deep when you get together. Only then will you understand. It is a meditation through music, a foaming river that flows ever onwards. It's rolling, cooling and glowing, wild and soothing. Just like the new album "The Mother". And now please let me go, it's dawn. I'm running away from civilization. I'm standing on the precipice, wondering if I should jump. The ravens that sit in the tree look at me and tell me that yes, I should fly too. They're looking forward to tearing me apart, to crushing my bones. I would finally become part of eternity. No, I won't jump today, I have to listen to this record a few more times. Hypnotic, dark black metal, epic, going to the roots! Falling into the heart of human thoughts!
tracklist:
1. A Prayer Of Blood And Fire
2. The Mother
3. Seven Trumpets
4. The Child
5. The Madman's Dance
6. A Choir Of Null And Void
7. Death In A Rosary
Credits
All music & lyrics were written and performed by Erik Bleijenberg between 2018 and 2023
Recorded & produced by Georgios Maxouris between 2019 and 2023
Mixed and mastered by Pieter Kloos / The Void Studios in 2023
Artwork by Joost Vervoort
Guitar solo on "The Madman’s Dance" written and performed by Georgios Maxouris
Additional guitars on track 2, 4, and 5 by Georgios Maxouris, Jeroen Vrielink, and Michael Bertoldini
Už dávno nemám strach. Jsem připraven. Viděl jsem už tolik umírání, tolik bolesti, že se na smrt těším. Ležíme v zákopech a čekáme na nový útok. Zničeni ohněm, pod neustálou palbou, odoláváme dalším a dalším střelám. Jsme vojáci temnoty, jsme posluchači nahrávek, jako je ta od australských IRÖNWITCH. Kapely, která vás vezme pomocí své divoké a neurvalé hudby přímo na bojiště. Všichni dávno víme, že jednou shoříme v pekle. Než se tak ale stane, přidáme hlasitost.
Tohle je black/death thrash metalové bombardování. Jedná se sice o debutové album, ale není to vůbec znát. Nahrávka má skvělý masivní a ostrý výraz, je napsána s jediným účelem. Totálně vás zničit, smést z povrchu zemského. Je to klasický, tradiční masakr, který bude dělat dobře všem, kteří stejně jako já vyrůstali na hudbě z devadesátých let minulého století.
Na novince zazní odkazy jak na německou thrash metalovou školu (SODOM), tak i na severský black metal. Vše je potom kombinováno se základním, primitivním smrtícím kovem. Výsledkem je jedovatý koktejl, který když pozřete, tak se ocitnete buď v zákopech pod plnou palbou a nebo ve staré márnici, ve které čekají na pohřeb vojáci. Budete s nimi pomocí téhle desky rozmlouvat, budou vám šeptat své děsivé příběhy o utrpení, o šílenství, zvaném válka. IRÖNWITCH nahráli svým způsobem "primitivní", barbarskou desku. Zároveň jsou jednotlivé songy propracované, mají v sobě takovou tu pradávnou temnou energii, tlak, posbíraný na bojištích světových válek. Jako bych sledoval starý černobílý dokument. Tanky, které pod sebou drtí nebohá těla znásilněných. Praskající kosti, hořící domy, další nálet, po kterém zůstává jenom spálená země. Stejně jako po téhle nahrávce. Přiznávám, k prvním deskám bývám vždy trošku skeptický, přistupuji k nim opatrně. Tentokrát jsem ale nemusel. Byl jsou zasažen přímo na solar plexus. Tohle je nekompromisní, šílená jízda přímo do pekla. Bez slitování. Jenom na dřeň ohlodaný metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Vypadá to, že se v australském podzemí probudila další z krvelačných bestií. To vám můžu podepsat vlastní krví. Pokud máte rádi podobný, syrový metal, odkazující na počátky samotných extrémních stylů, neváhejte ani chvilku. Budete pohřbeni zaživa! Pochválit musím i parádní obal (Jenglot Hitam) a totálně masakrující zvuk (Recorded and Mixed by Brendan Auld at Black Blood Audio, Mastered by Arthur Rizk). Takhle nějak by to mělo vypadat! Už dávno nemám strach. Jsem připraven. Viděl jsem už tolik umírání, tolik bolesti, že se na smrt těším. Ležíme v zákopech a čekáme na nový útok. Zničeni ohněm, pod neustálou palbou, odoláváme dalším a dalším střelám. Totálně zničující atak black thrash death metalových vojáků temnoty! Kobercové bombardování!
Asphyx says:
I'm not scared anymore. I'm ready. I've seen so much dying, so much pain, that I look forward to death. We're lying in the trenches, waiting for a new attack. Destroyed by fire, under constant fire, we resist more and more bullets. We are soldiers of darkness, we are listeners of recordings like the one by the Australian IRÖNWITCH. A band that takes you right into the battlefield with their wild and untamed music. We all know that one day we will burn in hell. But before that happens, let's turn up the volume.
This is a black/death thrash metal bombardment. It may be their debut album, but it doesn't show at all. The record has a great massive and edgy expression, it's written with one purpose. To totally destroy you, to wipe you off the face of the earth. It's a classic, traditional massacre that will do well for anyone who, like me, grew up on 90s music.
The new album features references to both the German thrash metal school (SODOM) and Nordic black metal. Everything is then combined with basic, primitive death metal. The result is a poisonous cocktail that, when you devour it, you find yourself either in the trenches under full fire or in an old morgue with soldiers waiting to be buried. You'll talk to them through this record, they'll whisper to you their horrific tales of suffering, of the madness called war. IRÖNWITCH have recorded a kind of "primitive", barbaric record. At the same time the individual songs are sophisticated, they have that ancient dark energy, a pressure gathered on the battlefields of the world wars. It's like watching an old black and white documentary. Tanks crushing the poor bodies of the raped beneath them. Bones cracking, houses burning, another air raid leaving nothing but scorched earth. Just like this footage. I admit, I'm always a bit sceptical about first records, I approach them with caution. But this time I didn't have to. It was hit right on the solar plexus. This is an uncompromising, insane ride straight to hell. No mercy. Just gnawed-to-the-bone metal forged from the finest steel. Looks like another bloodthirsty beast has awakened in the Australian underground. I can sign that in my own blood. If you like similar, raw metal, harking back to the origins of extreme styles themselves, don't hesitate a moment. You will be buried alive! I must also praise the awesome cover art (Jenglot Hitam) and the totally butchering sound (Recorded and Mixed by Brendan Auld at Black Blood Audio, Mastered by Arthur Rizk). This is how it should look like! I'm not scared anymore. I'm ready. I've seen so much dying, so much pain, that I look forward to death. We're lying in the trenches, waiting for a new attack. Destroyed by fire, under constant fire, we resist more and more shots. A totally devastating attack by the black thrash death metal soldiers of darkness! Carpet bombing!
Tracklist:
01. Releasing The Butcherous
02. Crushing Faith
03. Dethroner
04. Irönwitch
05. Spitfire
06. Never Began
07. Beater Of Gods
08. Torn Beyond Belief
09. Street Lethal (Racer X Cover)
band:
Muz - Aversive Cantations
Dalton - Axemancer
Pete - Battery
Sam - Chaotic Rhythmic Clanking
Recorded and Mixed by Brendan Auld at Black Blood Audio
Měl to být obyčejný den jako každý jiný. Šel si po ulici a těšil ses na večer. Až si sedneš, otevřeš knihu, něco dobrého pití a pustíš si dobrou muziku. Jenže osud tomu chtěl jinak. Chytili tě, svázali a hodili do kufru od auta. Marně si volal o pomoc, marně si sliboval, že jim dáš peníze. Odvezli tě daleko za město. Teď tu sedíš na staré židli a přemýšlíš, jaký druh mučení na tobě ještě zkusí. Dívají se na tebe přes své masky a připravují si ostré nástroje. Kam až může dojít lidská temnota? Ptáš se do ticha. Studená klec, žádné světlo. Pomalu odcházíš na druhou stranu. Osamocený, bez víry, bez naděje.
Dostalo se mi do rukou první dlouhohrající album death doom metalových WRETKOMB. Kapely, která hraje velmi smutně, syrově, naléhavě. Stačilo několik prvních společných setkání a najednou jsem byl zavřený ve své chladné cele a čekal na smrt. Tahle deska se vám zadře pod kůži. Jako červ, který bude jednou rozkládat vaší mrtvolu.
Pomalé, magické melodie. Základem je klasický doom metal. Přidávána jsou potom různá deviantní gore témata. Pánové a dáma jdou až k samé podstatě lidských zvráceností. Jako bych opravdu během poslechu navštívil zchátralý dům za městem. Ve sklepě najdu spoustu krvavých stop. Stěny žalují a odráží se z nich nekonečná bolest a utrpení. Nacházíme další a další těla, zakopaná na zahradě. Běhá mi mráz po zádech, album má totiž velmi dobrý zvuk (mixed and mastered by Endarker Studio), který dodává všemu ještě na větší uvěřitelnosti. Zaujme i obal, pod kterým je podepsán Misanthropic-Art. "Bovine Mockeries of Human Posturing" je nahrávkou, ze které cítíte syrovost, uvěřitelnost, opravdovost. Vše je ohlodáno na kost, kapela sází na jasné a zřetelné melodie. Na motivy, které vás opravdu přenesou do míst, kde se stalo něco zlého. Možná jste to už také zažili. Potkáte člověka, který je navenek velmi milý, okouzlující, schopný a všichni ho mají rádi. Má jenom divný pohled a sklep plný obětí. Do hlavy lidem nevidíte. Myslím si, že se kapele podobná témata povedla zhudebnit opravdu velmi dobře. Novinka je jako starý, syrový hororový film, natočený podle skutečných událostí. Svírají se mi vnitřnosti, lekám se každého stínu. Padám do hlubin a poslouchám album jenom když je absolutní tma. Zahlédl jsem záblesk nože a oči, zářící do tmy. Připomínají šelmu na lovu. Měl to být obyčejný den jako vždycky. Šel jsem po ulici a těšil se na večer. Až si sednu, otevřu knihu, něco dobrého pití a pustím si dobrou muziku. Jenže osud tomu chtěl jinak. Chytili mě, svázali a hodili do kufru od auta. Marně jsem volal o pomoc, marně jsem sliboval, že jim dám peníze. Odvezli tě daleko za město. Jak to bylo dál, vám prozradí WRETKOMB. Temná, mrazivá doom death metalová návštěva ve starém krvavém sklepení! Hrob je připraven, stačí jen zemřít!
Asphyx says:
It was supposed to be an ordinary day like any other. You were walking down the street, looking forward to the evening. To sit down, open a book, have a good drink and listen to some good music. But fate would have it otherwise. You were caught, tied up and thrown in the trunk of a car. In vain did you cry for help, in vain did you promise to give them money. They took you far out of town. Now you're sitting here in an old chair wondering what kind of torture they'll try on you next. They're looking at you through their masks, preparing their sharp instruments. How far can human darkness go? You ask into the silence. A cold cage, no light. Slowly, you walk to the other side. Alone, without faith, without hope.
I got my hands on the first full-length album of death doom metal WRETKOMB. A band that plays very sad, raw, urgent. It took only the first few meetings together and suddenly I was locked in my cold cell, waiting for death. This record gets under your skin. Like a worm that will one day decompose your corpse.
Slow, magical melodies. Classic doom metal. Then various deviant gore themes are added. Gentlemen and lady go to the very heart of human depravity. It's like I'm actually visiting a rundown house outside the city while I'm listening. I find lots of bloody footprints in the basement. The walls grieve and reflect endless pain and suffering. We find more and more bodies buried in the garden. It gives me chills, because the album has a very good sound (mixed and mastered by Endarker Studio), which makes everything even more believable. The cover artwork, signed by Misanthropic-Art, is also impressive. "Bovine Mockeries of Human Posturing" is a record that makes you feel raw, believable, real. Everything is gnawed to the bone, the band relies on clear and distinct melodies. Themes that really transport you to places where something bad has happened. Maybe you've been there. You meet a man who is outwardly very nice, charming, capable and everybody likes him. He just has a strange look and a basement full of hugs. You can't see inside people's heads. I think the band has managed to set themes like that to music really well. The novelty is like an old, raw horror movie based on true events. It makes my insides clench, I'm scared of every shadow. I fall into the depths and listen to the album only when it's absolutely dark. I saw the flash of a knife and eyes glowing in the dark. They remind me of a beast on the hunt. It was supposed to be an ordinary day like always. I walked down the street, looking forward to the evening. To sit down, open a book, have a good drink and listen to some good music. But fate would have it otherwise. I was caught, tied up and thrown in the trunk of a car. In vain I cried for help, in vain I promised to give them money. They took you far out of town. WRETKOMB will tell you what happened next. A dark, freezing doom death metal visit to an old bloody dungeon! The grave is ready, all you have to do is die!
