DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemrock. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrock. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 10. září 2026

Recenze/review - GLOOM - Reflexions (2026)


GLOOM - Reflexions
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Potkával jsem ji na ulici. Měla vždy černé oblečení, smutný výraz v obličeji a byla záhadně krásná. Sedávala na lavičce se sluchátky na uších a i její úsměv byl zahalený do tajemna. Nikdy jsem s ní nemluvil, znal jsem ji jen od vidění. Přesto byla součástí mého života. Byla to ta krásná žena, na kterou se všichni dívali zasněným pohledem. Potom zmizela. Ztratila se, nebyla a zůstalo po ní prázdno. Ukončila svůj život. Nesla si s sebou až příliš bolesti. Zajímavé je, že se mi po ní již několik měsíců stýská. Je mi smutno a vlastně ani nevím proč.

A přesně takové pocity mám i z nové nahrávky slovenských GLOOM. Znáte to, jsem již starý pes, který toho v životě viděl a slyšel mnoho. Zvedám hlavu jen v případě, když mě nějaká nahrávka zaujme. S novým letošním albem těchto tmářů to mám velmi podobně jako se smutnou dívkou v úvodu dnešního článku. Přirozeně se mi dostalo do krve, do podvědomí. Najednou pro mě bylo hrozně příjemné se nechat unášet na zpěněných vlnách smutné řeky zapomnění. Rozplynout se v nicotě. Užívat si. Sedět u přehrávače, pořád přidávat hlasitost a užívat si veškerý smutek, který ke mě stéká s velkou razancí a přesvědčivostí. 

Klaníme se s kapelou stejným stínům, stejným doom, rock, gotickým vzorům. Poslouchat "Reflexions" je pro mě velmi podobné, jako chvíle, kdy mě zachvátí nostalgická nálada a vzpomínám na celý svůj život. Na kamarády, co tu už nejsou, na bývalé holky, které se vlnily ulicemi a byl na ně vždy krásný pohled, na bolest i radost, na zážitky, které se již nebudou opakovat. Jako bych mezi prsty proséval prach a hlavou mi létaly myšlenky jako můry kolem ohně. Nové album je, ostatně jako vždy, velmi dobře napsané, má v sobě potřebnou dávku smutku, ale také energie, takový ten pradávný drive, který máme my staří psi tolik rádi. Na novince ale naleznete i spoustu romantických a dobře napsaných momentů. O zvuku, motivu na obalu a dalších formálních věcech netřeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Líbí se mi rukopis kapely, jak jsou jednotlivé skladby napsané, jak postupně gradují. Nejsem zrovna příznivce ženských vokálů (dámy prominou), ale zde mi přijde vše absolutně v pořádku a líbí se mi jak barva, tak i zpracování. GLOOM mají cit pro melodie, pro vytvoření potřebné atmosféry. Celým albem se prolíná jako jedovatý břečťan takový zvláštní neklid, který mě nutí se neustále vracet. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co bych nahrávce vytkl, aby nevyzníval tolik pozitivně, jenže jsem na nic nepřišel. Pokud totiž máte tenhle styl rádi, měla by být pro vás deska doslova povinností. A to myslím smrtelně vážně. Je v ní totiž vše, co od dobré nahrávky chci a požaduji. Krásnou smutnou dívku z úvodu dnešní recenze již nikdy nepotkám. Tohle album ale budu poslouchat rád a s chutí se k němu budu vracet. Hudba je totiž o srdci a já ji tak i poslouchám. Temné gotické album, které vás zahalí do chladné krvavé mlhy! Vzpomínky na bolest, na smutek, u kterých se rozplynete ve věčnosti! 


Asphyx says:

I used to run into her on the street. She was always dressed in black, with a sad expression on her face, and she was mysteriously beautiful. She would sit on a bench with headphones on, and even her smile was shrouded in mystery. I never spoke to her; I only knew her by sight. Yet she was a part of my life. She was that beautiful woman whom everyone gazed at with a dreamy look. Then she disappeared. She vanished, was gone, and left a void behind her. She took her own life. She carried far too much pain with her. Interestingly, I’ve been missing her for several months now. I feel sad, and I don’t even know why.

And that’s exactly how I feel about the new album by the Slovak band GLOOM. You know how it is I’m an old hand who’s seen and heard a lot in my life. I only take notice when a record really grabs me. With this year’s new album by these gloomy musicians, I feel much the same way as I do about the sad girl mentioned at the beginning of today’s article. Naturally, it seeped into my blood, into my subconscious. Suddenly, it felt incredibly pleasant to let myself be carried away on the foaming waves of a sad river of oblivion. To dissolve into nothingness. To enjoy it. To sit by the player, constantly turning up the volume and savoring all the sadness that flows toward me with such force and conviction.

Together with the band, we pay homage to the same influences doom, rock, and gothic styles. Listening to “Reflexions” feels very much like those moments when I’m overcome by nostalgia and reflect on my entire life. To friends who are no longer here, to ex-girlfriends who used to sway through the streets and were always a beautiful sight to behold, to pain and joy, to experiences that will never be repeated. It’s as if I were sifting dust through my fingers while thoughts fluttered through my head like moths around a fire. The new album is, as always, very well written; it has the necessary dose of sadness, but also energy that primal drive that we old-timers love so much. But you’ll also find plenty of romantic and well-written moments on this new release. There’s no need to discuss the sound, the cover art, or other formal aspects everything is in perfect order. I like the band’s signature style how the individual songs are written and how they gradually build up. I’m not exactly a fan of female vocals (my apologies to the ladies), but here everything seems absolutely right to me, and I like both the tone and the delivery. GLOOM has a knack for melodies and for creating the right atmosphere. A strange unease weaves its way through the entire album like poisonous ivy, compelling me to keep coming back to it. I thought long and hard about what I could criticize about this record so it wouldn’t sound so positive, but I couldn’t come up with anything. If you like this style, this album should be a must-have for you. And I mean that dead seriously. It has everything I want and expect from a good album. I’ll never meet that beautiful, sad girl from the beginning of today’s review again. But I’ll enjoy listening to this album and will happily return to it time and again. Music is all about the heart, and that’s how I listen to it. A dark, gothic album that will envelop you in a cold, blood-red fog! Memories of pain and sorrow that will make you melt away into eternity!


about GLOOM on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
1. Beloved
2. Nevermore
3. Vanisher
4. Lies
5. Unspoken
6. Sweet Fall
7. Shiver
8. Black Butterflies
9. Reflexions

band:
Radoslav Priputen - Drums
Martin Pazdera - Vocals, Keyboards
Miroslav Maľcovský - Bass, Keyboards
Tomáš Petrík - Guitars, Guitars (acoustic)
Lukáš Trón - Guitars, Keyboards, Drums (track 8), Guitars (lead) (tracks 5, 6, 9)

středa 22. ledna 2025

News! - Dámy a pánové, KAVIAR KAVALIER - album +Klinik+ vychází v reedici!


Devadesátá léta. Někteří z nás si je už ani nepamatují. Záchytnými body, v někdy kalných vzpomínkách, zůstávají jen ty nejvýraznější okamžiky, mezi které samozřejmě patří i vydání kultovních alb. Jedno z nich, které vyšlo v roce 1996, vychází nyní v reedici. V tomto tisíciletí je to na CD a MC poprvé, a vůbec poprvé i na LP. Album plné úžasných povznášejících melodií, které v každém živém tvoru probouzí dobrosrdečnost a lásku bez ohledu na to, že obal zdobí klystýr a pomůcky na cévkování. Dámy a pánové, KAVIAR KAVALIER - +Klinik+
--
Vznik KAVIAR KAVALIER se datuje k roku 1993, kdy se poprvé umělecky setkávají Tomáš Kohout alias Necrocock s nadaným kytaristou Marcelem. Necrocock má v té době již za sebou dvě první desky Master's Hammer a akutně hledá ventil pro nové hromadící se nápady.
Má jasnou vizi a obklopuje se lidmi, kteří ji s ním sdílí. V následujícím roce už jako plnohodnotná kapela nahrávají KAVIAR KAVALIER demo Dreams of Caviar, které se stane předzvěstí očekávaného debutového alba. To vychází roce 1996, očaruje tehdejší metalovou i goticko-rockovou scénu a to uhranutí trvá dodnes.

Pre- order:

2LP KAVIAR KAVALIER - +Klinik+ (Deluxe Gatefold, 2LP - black version)
total time: 80 min (+ bonusové skladby z dema)

2LP KAVIAR KAVALIER - +Klinik+ (Deluxe Gatefold, 2LP - white version)
total time: 80 min (+ bonusové skladby z dema)

MC KAVIAR KAVALIER - +Klinik+ (All Over Print Shell)
total time: 60 min

CD KAVIAR KAVALIER - +Klinik+
total time: 60 min

OUT ON 31st JANUARY 2025







---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 2. července 2024

Recenze/review - THE LURKING CORPSES - Lurking After Midnight (2024)


THE LURKING CORPSES - Lurking After Midnight
CD, LP 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Nikdy mi to nepřišlo divné. Bral jsem to jako samozřejmost. Chodím kolem hřbitova každý den ráno. Je příliš brzy na to, aby již mrtví spali a tak občas zažívám věci, které běžným smrtelníkům nevysvětlíte. Když mám trošku času, zajdu do márnice a nechám si doporučit nějakou dobrou muziku. Co jste poslouchali dnes v noci, ptám se krásné zombie s nožem zabodnutým v hlavě. Odpoví bez přemýšlení a z jejich kdysi tak plných rtů vylezou červi. THE LURKING CORPSES a jejich letošní nové album je zde.

Dojdu do práce a v továrně potkám duše zemřelých. Pustím play a najednou jsem ve starém letním kině, ve kterém se poslední roky ztrácely mladé dívky. Přidávám hlasitost a užívám si hororovou atmosféru. O tom, že existuje ještě jeden zrcadlový svět, ví každý posluchač heavy metalu, rocku, punku, thrashe i gotiky. Američané tohle všechno vzali, smíchali s čerstvou krví a podávají na dřevěném víku od rakve. Od začátku mohu říct jen jediné. Neskutečně se bavím, tančím mezi hroby a užívám si prach předků, který mi létá do tváře. 

 

Čtu zrovna další knížku od Stephena Kinga a tak mi nějak všechno sedlo krásně dohromady. Příběh i hudba, která je volně inspirovaná kapelami jako MISFITS, SAMHAIN, DANZING i RAMONES. Jakoby mě kapela přenesla po časové ose zpět na konec osmdesátých let minulého století. Tuny popcornu a filmy, které děsily moji tehdejší dívku natolik, že na mě byla hodnější. Byly to krásné časy mládí a melodií, které si pamatuji dodnes. Jasně, ty vole, je v tom obrovský kus nostalgie, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne. Mám rock v téhle podobě rád celý svůj život. Baví mě jednotlivé motivy, vokál, zvuk, s chutí se znovu a znovu dívám na obal. Je sice fakt, že v devadesáti procentech svého času poslouchám zcela něco jiného, ostřejšího, ale když je pátek a v továrně dokončíme svoji práci, tak potřebuji vypnout svůj mozek. Lidé dávno poslouchají umělou muziku u tik toku, ale to já nedokážu. "Lurking After Midnight" poslouchám předtím, než zajdu večer do hospody (ano, jsem starý a ještě pořád piju pivo) i když se potom vrátím domů. Usínám při tomto albu a zdají se mi potom děsivé krásné sny. Procházím se v nich v katakombách, potkávám všechny zrůdy, které jsem měl ve filmech tolik rád. Pokecáme, dáme další pivo a já se zase jednou usmívám. Skladby v sobě mají drive, rock´n´rollové koule, punkovou neurvalost i majestátnost metalu. Vždycky jsme měl rád holky, co v sobě měly temnotu. Co byly zajímavé a byla s nimi legrace. S hudbou to mám nastavené úplně stejně. Občas mě štve, jak je dnešní svět povrchní. A tak jsou pro mě podobné nahrávky ujištěním, že někde je ještě všechno v pořádku. Heavy metal punk, u kterého budete tančit mezi hroby! Děsivé ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

I never found it strange. I took it for granted. I walk by the cemetery every morning. It's too early for the dead to be asleep, so sometimes I experience things you can't explain to mere mortals. When I have a little time, I go to the morgue and get some good music recommended. What were you listening to tonight, I ask the beautiful zombie with the knife stuck in her head. They answer without thinking and worms come out of their once so full lips. THE LURKING CORPSES and their new album this year is here.

I get to work and meet the souls of the dead in the factory. I put on the play and suddenly I'm in an old summer cinema where young girls have been disappearing for the last few years. I turn up the volume and enjoy the horror atmosphere. Every listener of heavy metal, rock, punk, thrash and gothic knows that there is another mirror world. The Americans have taken all that, mixed it with fresh blood and served it up on a wooden coffin lid. From the beginning, I can only say one thing. I'm having an incredible time, dancing among the graves and enjoying the ancestral dust flying in my face.


I'm reading another Stephen King book at the moment and somehow it all came together beautifully. The story and the music, which is loosely inspired by bands like MISFITS, SAMHAIN, DANZING and RAMONES. It's like the band transported me along a timeline back to the late 80s. Tons of popcorn and movies that scared my girlfriend at the time enough to be nicer to me. It was a beautiful time of youth and tunes that I still remember to this day. Sure, dude, there's a huge chunk of nostalgia in there, but who cares? I certainly don't. I've loved rock in this form my whole life. I enjoy the individual themes, the vocals, the sound, and I look at the cover art with relish time and time again. It's a fact that ninety percent of the time I listen to something completely different, edgier, but when it's Friday and we finish our work in the factory, I need to turn my brain off. People have been listening to artificial music at tic flow for a long time, but I can't do that. I listen to "Lurking After Midnight" before I go to the pub at night (yes, I'm old and still drink beer) and when I get home afterwards. I fall asleep to this album and have terrifying beautiful dreams afterwards. In them I walk in the catacombs, meeting all the monsters I loved so much in the movies. We chat, have another beer, and I smile once more. The songs have drive, rock 'n' roll balls, punk rawness and the majesty of metal. I've always liked girls with darkness in them. That were interesting and fun to be with. I feel the same way about music. Sometimes it annoys me how superficial the world is today. And so records like this are a reassurance to me that somewhere everything is still okay. Heavy metal punk that will make you dance among the graves! Eerie echoes from the other world!


tracklist:
1. Lurking After Midnight
2. Boglin Lips
3. Burned Alive
4. When You're Dead
5. Funeral Home
6. Black Dahlia
7. A Gruesome Find
8. Lost In Shadows
9. Murder Sweet Murder
10. Baby Hold On
11. Satan Is Real
12. This Night With You
13. The Begotten
14. Heartbreak
15. My Sweet Lenore


LINEUP
LORD VLADIMIR VON GHOUL - Keeper of the Seven Boglins
THE NAMELESS HORROR - Cellar Dwelling, Haunter of Bass(ments)
PHARAOH FORMALDEHYDE - Ravenous Riffing, Sickening Scales
RICHIE RETCH - Six-String Garotte, Lacerating Licks
UNCLE KREEPY - Dead Skin Bashing, Skullboogie Beats



středa 20. ledna 2021

Recenze/review - ELBE - Eschatology (2020)


ELBE - Eschatology
CD 2020, Epidemie Records

for english please scroll down

Kousek od našeho domu, v malém jezírku uprostřed lesů, se nedávno utopil mladý kluk. Vzala si jej jezerní víla, říkali někteří. Propadl se pod křehký led. Voda si ho odnesla, stáhla do hlubin. Šel jsem nedávno okolo a poslouchal novou desku ELBE. O kapele jsem toho příliš nevěděl, přeci jen se pohybuji v trošku jiné hudební oblasti, ale najednou jsem měl pocit, že zažívám to samé jako on. Utopený, podchlazený, jsem se vznášel na vlnách.

Popisovat podobné nahrávky je pro mě těžké. Jak chcete uchopit pavučiny ve větru? Jak tklivé emoce? Novinka "Eschatology" je smutným, přemýšlivým albem. Zachmuřeným jako mlha nad jezerem. Nepomůže ani rezavá cedule s nápisem Zákaz vstupu.


Starý doom metal, post rock, ale hlavně šedivá paleta nálad. Chvění, ano, o to jde především. Hudba je zde určena pro prchavé okamžiky, kdy se zastavíte a rovnáte si myšlenky v hlavě. Když navštívíte místa, o kterých s jistotu víte, že jste na nich nikdy nebyli a přesto pro vás budou tak povědomá. Oproti předchozím "Sudetům" je dle mého novinka propracovanější, ucelenější, chytlavější. Navíc ten magický zpěv. ELBE si vás podmaní. Jsou určeni pro zvláštní příležitosti, pro chvíle, kdy se svět zastaví, přestane otáčet a naplno konečně vynikne jeho krása, čistota, melancholie, ryzost. "Eschatology" je jako skok do ledové vody, pomalu ztrácíte dech. Mrtvolné tváře vašich utopených předchůdců by mohly vyprávět. Napíšu to naplno, při poslechu se stává člověk básníkem opuštěných lesních cest. Tichým pozorovatelem. Energie, jemná, ale pevná, působí odněkud z vesmíru. Se skvělým zvukem (kytary tak krásně křišťálově zvoní), pevným a jasným hlasem, se spoustou éterických ploch. Najednou věřím na vílu z hlubin i já, materialista a ateista. Pod nohama křupe led. Mráz ale není jen kolem, je i někde uvnitř. Spálí vás. Stejně jako "Eschatology". Zimní oheň!


Asphyx says:

Not far from our house, in a small lake in the middle of the woods, a young boy recently drowned. The lake fairy married him, some said. He sand under the brittle ice. The water carried him aways, drawing him into the depths. I walked around recently, listening to a new ELBE record. I didn't know much about the band. I still move in a slightly different area of music. But suddenly, I felt like I was experiencing the same thing as him.Drowned, hypothermic, I floated on the waves. 

It is difficult for me to describe similar records. How do you want to catch spider webs in the wind? How bitter emotions? The new album “Eschatology” is a sad, thoughtful album. Gloomy like fog over the lake. A rusty sign with the words No Entry will not help either.



 

Old doom metal, post rock, but mainly a gray palette of moods. Shake, yes, that's what it's all about. The music is intended for fleeting moments when you stop and straighten thoughts in your head. When you visit places you know for sure you have never been to and yet will be so familiar to you. Compared to the previous “Sudeten”, in my opinion, the new album is more elaborate, more complete and more catchy. Plus, the magic voice. ELBE will conquer you. They are designed for special occasions, for moments when the world stops, stops rotating and finally its beauty, purity, melancholy, and rawness will finally stand out. “Eschatology” is like jumping into ice water, you are slowly losing your breath. The corpse faces of your drowned predecessors could tell. I will write it in full, when listening one becomes a poet of abandoned forest paths. A silent observer. Energy, subtle but firm, acts from somewhere in space. With a great sound (guitars ring so beautifully like crystals), a firm and clear voice, with lots of ethereal surfaces. Suddenly, I - a materialist and an atheist, also believe in a fairy from the depths. Ice crunches under my feet. But the frost is not just around, it is also somewhere inside. It will burn you. Like “Eschatology”. Winter fire!


tracklist:
1. The Terminal Summit
2. Looking Back
3. Follow the North Star
4. To the Mountains
5. Valleys Full of Milk
6. The Emperor of Storms
7. Jizvy
8. The After
9. Slumber

band:
Standa Jelínek – kytary, samply
Martin „Spacosh“ Peřina – kytary, baskytara, samply
Jan Insomnic – zpěv
Jan Stinka – baskytara
Jan Kylar – bicí


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine