DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical thrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical thrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 19. února 2026

Recenze/review - UNBURIER - As Time Awaits (2026)


UNBURIER - As Time Awaits
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Seděl jsem zase jednou ve svém chladném sklepě a přemýšlel jsem, jakou muziku si pustím. Zhasl jsem všechna světla a nechal na sebe působit novou nahrávku britských maniaků UNBURIER. Kapelu jsem vůbec neznal a ani jsem si nezjišťoval žádné informace. Čekal jsem další zásek v řadě, který ve mě nic nezanechá. Tentokrát jsem se ale hodně mýlil. Zapnul jsem play a ihned jsem si připadal, jako při úrazu elektrickým proudem. Jakoby do místnosti vtrhla smečka rozzuřených psů. Ostré riffy, technické pasáže plné důmyslných fines, zabijácké bicí a vokál, který doslova bolí. 

No řekněte, co si víc starý metalový pes jako já může přát? Kapela si dala velký pozor na zvuk, které je masivní, dobře čitelný a jednotlivé nápady a nuance perfektně vyniknou. Navíc, a na to se v současné době často zapomíná, nahrávka je nejen skvělá po formální stránce, ale i živočišná, zajímavá, neotřelá. Zkrátka a dobře, ihned jsem věděl, že UNBURIER řežou tou správnou stranou nože. To vám klidně podepíšu vlastní krví. 


"As Time Awaits" se tak pro mě stalo osobní záležitostí. Líbí se mi, že kapela u skládání nových skladeb přemýšlela, ze v sobě pánové mají drive, sílu, nakumulovaný zdravý vztek. To vše zahrané precizně a s krvavou jiskrou v oku. Pánové sice mají na svém kontě zatím jen dvě EP a jednu demonahrávku, ale působí jako zkušení bardi, kteří přistupují k hudbě s nadhledem, talentem a elegancí starých mistrů v oboru. Některé pasáže jsou sice složitější a určitě vám bude trvat chvilku déle, než se do nich dostanete, ale alespoň budou mít delší trvanlivost. Pokud máte rádi techničtěji podaný thrash metal, surový death metal, to vše zabalené v chladu, temnotě, tak neváhejte ani chvilku. Na UNBURIER se mi líbí, že jsou opravdoví, reální, zajímaví, že sice stavějí na klasických, tradičních myšlenkách a nápadech, ale nadále je také rozvíjejí. Tahle kapela je zkrátka a dobře autentická a věřím jí každou melodii, riff, úder bicích i výkřik do tmy. Mrzí mě snad jen jediné. Už by to chtělo dlouhohrající, plnohodnotné album. Zajímalo by mě, jak bude znít hudba těchto maniaků na větší ploše. Letos se totiž jedná o záležitost, která obstojí jak při detailní pitvě, tak i jako "kulisa" při dlouhých toulkách v mém průmyslovém městě. Je něco neklidného, nebál bych se napsat magicky přitažlivého, co mě neustále nutí se vracet do mého sklepa a znovu a znovu zapínat play. Jeden můj kamarád kdysi říkal, že se mu nejvíc líbí muzika, která je zahraná od srdce. Myslím si, že v tomto případě to platí na sto procent! Surový, technický thrash death metalový útok z toho nejhlubšího podzemí! Tsunami, které vás smete z povrchu zemského!



Asphyx says:

I was sitting in my cold basement again, wondering what music to listen to. I turned off all the lights and let myself be immersed in the new album by British maniacs UNBURIER. I didn't know the band at all and didn't even bother to look up any information about them. I expected another dud that would leave no impression on me. This time, however, I was very wrong. I pressed play and immediately felt like I had been electrocuted. It was as if a pack of rabid dogs had burst into the room. Sharp riffs, technical passages full of ingenious finesse, killer drums, and vocals that literally hurt. 

Tell me, what more could an old metalhead like me want? The band paid great attention to the sound, which is massive, easy to follow, and perfectly highlights individual ideas and nuances. In addition, and this is often forgotten these days, the recording is not only great in terms of form, but also animalistic, interesting, and original. In short, I knew right away that UNBURIER were cutting with the right side of the knife. I'll gladly sign that with my own blood. 

"As Time Awaits" has become a personal matter for me. I like that the band thought about the drive, strength, and accumulated healthy anger they have inside them when composing new songs. All of this is played precisely and with a bloody spark in their eyes. Although the guys only have two EPs and one demo recording to their credit so far, they come across as experienced bards who approach music with the perspective, talent, and elegance of old masters in the field. Some passages are more complex and will certainly take you a little longer to get into, but at least they will have a longer shelf life. If you like more technical thrash metal, raw death metal, all wrapped up in coldness and darkness, don't hesitate for a moment. What I like about UNBURIER is that they are genuine, real, interesting, that they build on classic, traditional ideas and concepts, but also continue to develop them. This band is simply authentic, and I believe every melody, riff, drum beat, and scream into the darkness. I only regret one thing. It's about time for a full-length album. I wonder how the music of these maniacs will sound on a larger scale. This year's release is something that stands up to both detailed scrutiny and as "background music" during long walks in my industrial city. There is something unsettling, I wouldn't be afraid to say magically attractive, that keeps me coming back to my basement and pressing play again and again. A friend of mine once said that he likes music that is played from the heart the most. I think that in this case, it's 100% true! A raw, technical thrash death metal attack from the deepest underground! A tsunami that will wipe you off the face of the earth!



tracklist:
I) Continuum
II) Abyssal Uncertainty
III) Survive the Vermin

band:
Ben Champion - Vocals/Guitar
Blake Hibberd - Guitar/Vocals
Stan Mitchell - Bass
Kim Hughes - Drums


čtvrtek 16. října 2025

Recenze/review - CORONER - Dissonance Theory (2025)


CORONER - Dissonance Theory
CD 2025, Century Media Records

for english please scroll down

Když se dívám kolem sebe a roky ubíhají, tak zjišťuji, že se lidé příliš nemění. Možná máme nové technologie, možná jsme dál, co se týká nepodstatných věcí, ale v základu jsme stále stejní. Pořád ničíme planetu, stále válčíme, krmíme se jedy a věříme falešným prorokům. Tupý zástup lidí stále pochoduje na smrt. Thrash metal jsem kdysi začal poslouchat kvůli tomu, že jsem se chtěl vymanit, vystoupit z davu. Byla to rebelie, pochopitelná mladistvá touha po změně. Oblíbil jsem si tenkrát i kapelu CORONER ze Švýcarska. Dodnes si jednou za čas vytáhnu jejich alba a přehrávám je při mých soukromých seancích.

Svět se mezi tím spojil ve všemocnou síť a umíme se lépe zabíjet na dálku. Umělá inteligence je mnohdy chytřejší než někteří z nás. Poctivá muzika ale stále zůstává. Zrovna tahle smečka, na rozdíl od mnohých jiných, si stále zachovává status legendy, která nejen že má na svém kontě zásadní stylové nahrávky, ale i jejich nová tvorba má v sobě stále oheň a vášeň. Pánové jsou zpět a působí stejně jako kdysi. Jejich nezaměnitelný a originální rukopis je pořád patrný, posouvají se ale dál, dopředu, do dosud neprobádaných dimenzí. Novinka mě baví úplně stejně jako jejich dávné nahrávky. Návrat po 32 letech se vydařil na výbornou. 


Napíšu to rovnou, z některých pasáží mě doslova mrazí v kostech. CORONER nejen, že i letos objevují nová temná zákoutí, ale stále umí napsat skladby, ve kterých se potkává technika se syrovostí ve vzájemně (nebál bych se napsat) magickém poměru. Jednotlivé motivy na mě fungují, zadírají se mi postupně do podvědomí. Zůstávají tam, nutí mě přemýšlet nad jako vždy promyšlenými a propracovanými texty, nad pasážemi, které v sobě mají velké množství tlaku a energie. Líbí se mi, že pánové lehce experimentují, jsou progresivní, ale dělají to zajímavým a dobře poslouchatelným způsobem. Jejich přístup, talent a celkový dojem na mě působí velmi podobným způsobem, jako práce, kterou odvádějí mí oblíbení VOIVOD. Jen je zde ještě více patrná temnota a chlad. Toulám se tímhle podivným světem a roky, které mi příroda, bůh a nebo osud nadělili, ubývají. Jsem tak rád za podobná skvělá alba, jako je "Dissonance Theory". Už jenom ten zvuk (Jens Bogren - mixing, mastering), motiv na obalu (Stefan Thanneur) dávají jasně na vědomí, že alespoň pro mě, je novinka jasným kandidátem na jedno z nejlepších alb letošního roku. Tohle je, dámy a pánové, návrat ve velkém stylu. Vše sedí perfektně na svých místech, skladby mají drive, takový ten heavy efekt, jsou tajemné a je v nich obsažena veškerá temnota vesmíru. Jakoby kapela vzala veškeré své zkušenosti, smíchala je dohromady a přidala do nich nové, neotřelé ingredience. Jestliže mě jejich první nahrávky provázely mým mládím a vlastně i celým životem, jejich letošní pokračování je velmi důstojným nástupcem. Když se dívám kolem sebe a roky ubíhají, tak zjišťuji, že se lidé příliš nemění. Možná máme nové technologie, možná jsme dál, co se týká nepodstatných věcí, ale v základu jsme stále stejní. Pořád ničíme planetu, stále válčíme, krmíme se jedy a věříme falešným prorokům. Pokaždé, když budu chtít vystoupit bokem, narvu si nové album do hlavy. Vám to doporučuji také. Novinka má v sobě totiž všechno, co mám na hudbě rád. Propracovaný, temný a chladný thrash metal, který vás vezme na výlet do jiných dimenzí! Skvělé návratové album, zahrané s elegancí a vášní starých mistrů! 


Asphyx says:

When I look around me and see the years passing by, I realize that people don't change much. Maybe we have new technologies, maybe we've progressed in terms of trivial things, but fundamentally we're still the same. We're still destroying the planet, still waging war, feeding ourselves poison, and believing false prophets. A mindless crowd of people is still marching toward death. I started listening to thrash metal because I wanted to break free, to stand out from the crowd. It was rebellion, an understandable youthful desire for change. At that time, I also became fond of the band CORONER from Switzerland. To this day, I still pull out their albums from time to time and play them during my private sessions.

In the meantime, the world has connected into an all-powerful network, and we have become better at killing each other from a distance. Artificial intelligence is often smarter than some of us. But honest music still remains. Unlike many others, this band still retains its legendary status, not only because of its seminal recordings, but also because its new work still has fire and passion. The gentlemen are back and sound just like they used to. Their unmistakable and original style is still evident, but they are moving forward, into unexplored dimensions. I enjoy the new album just as much as their old recordings. Their comeback after 32 years has been a great success.


I'll say it straight out: some passages literally send shivers down my spine. Not only does CORONER continue to explore new dark corners this year, but they still know how to write songs in which technique meets rawness in a (I wouldn't be afraid to say) magical ratio. The individual motifs work for me, gradually burrowing into my subconscious. They remain there, forcing me to think about the lyrics, which are as always well thought out and elaborate, and about passages that contain a great deal of pressure and energy. I like that the guys experiment a little, that they are progressive, but they do it in an interesting and listenable way. Their approach, talent, and overall impression on me are very similar to the work of my favorite band, VOIVOD. Only here, the darkness and coldness are even more apparent. I wander through this strange world, and the years that nature, God, or fate have given me are dwindling. I am so glad for great albums like "Dissonance Theory". The sound alone (Jens Bogren - mixing, mastering) and the cover art (Stefan Thanneur) make it clear that, at least for me, this new release is a clear candidate for one of the best albums of the year. This, ladies and gentlemen, is a comeback in grand style. Everything fits perfectly into place, the songs have drive, that heavy effect, they are mysterious and contain all the darkness of the universe. It's as if the band took all their experience, mixed it together and added new, fresh ingredients. If their first recordings accompanied me through my youth and, in fact, my entire life, this year's follow-up is a very worthy successor. When I look around me and see the years passing, I realize that people don't change much. Maybe we have new technologies, maybe we've progressed in terms of trivial things, but at our core, we're still the same. We are still destroying the planet, still waging war, feeding ourselves poisons, and believing false prophets. Every time I want to step aside, I'll put the new album in my head. I recommend you do the same. The new album has everything I love about music. Sophisticated, dark, and cold thrash metal that takes you on a trip to other dimensions! A great comeback album, played with the elegance and passion of the old masters!



Tracklist:
1. Oxymoron (00:58)
2. Consequence (06:15)
3. Sacrificial Lamb (06:02)
4. Cirsium Bound (05:29)
5. Symmetry (03:58)
6. The Law (05:00)
7. Transparent Eye (05:16)
8. Trinity (05:41)
9. Renewal (05:21)
10. Prolonging (03:13)

pondělí 27. května 2024

Recenze/review - NOCTURNUS AD - Unicursal (2024)


NOCTURNUS AD - Unicursal
CD 2024, Profound Lore Records

for english please scroll down

Smrt ve tmě. Zásah z čistého nebe. Čekám na to již dlouhou dobu. Psávali o tom staří autoři sci-fi. Jako lidstvo jsme se dostali do bodu, ze kterého není návratu. Tak proč se trápit? Apokalypsa stejně nakonec přijde, koneckonců, děláme pro to úplně všechno. Nezbývá, než si ještě aspoň trošku užít. NOCTURNUS AD jsou po pěti letech zpět a opět na nás útočí pomocí svých thrash death metalových zbraní. Nutno rovnou dodat, že to na mě stále působí.

A to natolik, že šla veškerá další hudba stranou. Každá novinka z dílny těchto šílenců je pro mě vždy událostí. Těším se, opatrně poslouchám ukázky, čtu si prohlášení muzikantů. Nakonec ale stejně zhasnu všechna světla a dívám se na nebe. Padá hvězda, říkají. Jenže to není pravda, jedná se o další z velmi povedených útoků. 


Pánové vždy hráli hudbu, která se nedá zařadit. Je to jedna z věcí, která se mi na nich líbí. Jsou originální, mají své postupy, na které když přistoupíte, tak budete odměněni velmi zajímavým a neotřelým zážitkem. Neexistují žádné hranice. Přesto je zachována skladba jako taková. Má jasnou a zřetelnou strukturu. I letos se jedná o záležitost pro všechny, kteří rádi přemýšlejí, mají bohatou fantazii. Osobně se mi vždy nejvíc osvědčil soustředěný poslech v klidu a pohodě. Nové album, stejně jako to předešlé, nikdy nebude jen obyčejnou kulisou. Dostalo se mi do podvědomí. Rozdrásalo moji představivost na maximum. Létal jsem mezi hvězdami, útočil, bál se vesmírného prachu i příšer, které neznají slitování. Opět není třeba hodnotit formální věci jako zvuk, obal a produkci. Vše je na vynikající úrovni. Můžete se tak plně soustředit a užívat si chlad a temnotu, které z jednotlivých motivů doslova odkapávají. NOCTURNUS AD jsou i na novém albu jako perfektně seřízený stroj, na kterém se podíleli nejlepší z nejlepších. Vše na mě působí jako dobrá kniha s příběhem, který vás ihned chytne, zasekne do vás dráp a už vás nepustí. Nedovedu to vysvětlit, ale mám pro tuhle kapelu velkou slabost. Hraje totiž jinak, přesvědčivě. Poznáte ji během několika krátkých okamžiků. A nějaká kritika? Možná snad jen vokály mohly být trošinku lépe zpracované. To je ale jen drobnost, povzdechnutí starého psa. Jinak se jedná o povinnost pro všechny, kteří mají rádi kapely jako KREATOR, CORONER, MORBID ANGEL, AFTER DEATH, DEATH, MITHRAS, KING DIAMOND, MEKONG DELTA, VOIVOD, DREAM THEATER. Smrt ve tmě. Zásah z čistého nebe. Čekám na to již dlouhou dobu. Psávali o tom staří autoři sci-fi. Jako lidstvo jsme se dostali do bodu, ze kterého není návratu. Tak proč se trápit? Apokalypsa stejně nakonec přijde, koneckonců, děláme pro to úplně všechno. Nezbývá, než si ještě aspoň trošku užít. Technický thrash death metalový útok z nejtemnějších hlubin chladného vesmíru! Signál byl opět zachycen!


Asphyx says:

Death in the dark. A hit out of the blue. I've been waiting for this for a long time. The old science fiction writers used to write about it. We have reached a point of no return as a human race. So why bother? The apocalypse will come eventually, after all, we're doing everything we can to make it happen. There's nothing to do but enjoy ourselves a little more. NOCTURNUS AD are back after five years and once again attack us with their thrash death metal weapons. It must be added right away that it still impresses me.

So much so that all other music went aside. Every new release from these madmen is always an event for me. I look forward to it, I listen carefully to the samples, I read the musicians' statements. But in the end, I still turn off all the lights and look at the sky. A star is falling, they say. But it's not true, it's another one of the very hilarious attacks. 


The gentlemen always played music that couldn't be classified. It's one of the things I like about them. They are original, they have their own methods, which if you follow, you will be rewarded with a very interesting and novel experience. There are no boundaries. Yet the composition itself is preserved. It has a clear and distinct structure. Again, this is an affair for those who like to think, who have a rich imagination. Personally, I have always found concentrated listening in peace and quiet to be the most rewarding. The new album, like the previous one, will never be a mere backdrop. It's gotten into my subconscious. It has stretched my imagination to the limit. I've flown among the stars, attacked, feared space dust and monsters that know no mercy. Again, there is no need to judge formal things like sound, packaging and production. Everything is on an excellent level. You can fully concentrate and enjoy the coldness and darkness that literally drip from each motif. Even on the new album, NOCTURNUS AD are like a perfectly tuned machine with the best of the best involved. It all strikes me as a good book with a story that immediately grabs you, sinks its claw into you and won't let go. I can't explain it, but I have a huge crush on this band. Because it plays differently, convincingly. You get to know it in a few short moments. Any criticism? Maybe just the vocals could have been a little better done. But that's just a small thing, the sigh of an old dog. Otherwise, this is a must for all who like bands like KREATOR, CORONER, MORBID ANGEL, AFTER DEATH, DEATH, MITHRAS, KING DIAMOND, MEKONG DELTA, VOIVOD, DREAM THEATER. Death in the Dark. A hit from the clear sky. I've been waiting for this for a long time. The old science fiction writers used to write about it. We have reached a point of no return as humanity. So why bother? The apocalypse will come eventually, after all, we're doing everything we can to make it happen. There's nothing to do but enjoy ourselves a little more. A technical thrash death metal assault from the darkest depths of the cold universe! The signal has been picked up again!



Recenze/review - NOCTURNUS A D - Paradox (2019):


Tracklist:
01. Intro 
02. The Ascension Throne Of Osiris 
03. CephaloGod 
04. Mesolithic 
05. Organism 46B 
06. Mission Malkuth 
07. Yesod, The Darkside Of The Moon 
08. Hod, The Stellar Light 
09. Netzach, The Fire Of Victory 
10. Outro



neděle 26. listopadu 2023

Recenze/review - SADUS - The Shadow Inside (2023)


SADUS - The Shadow Inside
CD 2023, Nuclear Blast

for english please scroll down

Bylo mi myslím nějakých sedmnáct, když mi kamarád půjčil kazetu "Illusions". Řekl mi, že si mám udělat jednu kopii. A potom zasvěceně dodal, že se z toho poseru. Běžel jsem k dalšímu kamarádovi, který měl kazeťák a uměl kopírovat. Ještě ten večer jsme šli s partou ven. Holky dodaly pití a my hudbu. Pamatuji si, že jsme stáli okolo přehrávače a museli všem okolo připadat jako blázni. Protože náš headbanging byl mocný a vášnivý. Uteklo hodně vody v řece Styx, svět se úplně změnil a moji hlavu zdobí šediny.

Možná a nebo právě proto přistupuji ke kapelám trošku jinak, než mladší posluchači. Máme spolu se SADUS spoustu společných zážitků. Asi se nebudete divit, že jsem se na novou desku těšil. I když jsem tušil, že už pánové asi nepřijdou s ničím novým. Je to tak v pořádku. Když chci slyšet SADUS, tak bych byl zklamaný z nějakých velkých stylových změn. 


Jaká že tedy novinka "The Shadow Inside" vlastně je? Inu, dobrá. Pokud jste jako já staří fanoušci, tak budete spokojeni. I když je fakt, že zrovna od téhle smečky bych čekal, že se trošku víc odváže. Formálně je samozřejmě vše v pořádku (zvuk bych si ale dovedl představit ostřejší a špinavější - je pod ním podepsán Juan Urteaga). Hodně se mi líbí obal (Travis Smith). Tady je to bez debat a bez připomínek. Songy jsou napsány velmi dobře, jen by občas potřebovaly trošku zkrátit. Ale mé drobné výtky berte jen jako myšlenky, které napadnou starého fanoušky po spoustě hodin poslechu. Dnes je doba, kdy se dá v podstatě zkritizovat všechno. Osobně to mám s hudbou trošku jinak. Vnímám ji všemi póry svého těla. Pokaždé si sednu a nechám ji na sebe působit. A se SADUS se mi už samozřejmě nestává to, že by mi běhal mráz po zádech, jako v dobách mého mládí. Ale musím uznat, že se jedná o veterány, kteří na rozdíl od jiných svých kolegů, mi stále dokáží nakopat zadek. Kdybych hodnotil nahrávky prostým bodovým označováním, volil bych sedmdesát procent ze sta. Nějak si nemůžu pomoc (možná v tom hraje roli i nostalgie), ale já se rád k "The Shadow Inside" stále vracím. Určitě to není deska na jeden poslech. Ale tak tomu bylo u téhle smečky vždycky. Už nemusím kopírovat kazety, ani sedět u posluchače. Stačí sáhnout do kapsy. Doba se hodně změnila, SADUS zůstávají. A je to moc dobře. Technický thrash  metal, u kterého se vám uvaří mozek ve vlastní šťávě!


Asphyx says:

I was about seventeen, I think, when a friend lent me a tape of "Illusions". He told me to make a copy. And then he added, in an insider's way, that I was gonna shit myself. I ran to another friend who had a tape recorder and could make copies. Later that night, a bunch of us went out. The girls supplied the drinks and we supplied the music. I remember we were standing around the record player and must have looked like fools to everyone around us. Because our headbanging was powerful and passionate. A lot of water has gone down in the River Styx, the world has completely changed and my head is adorned with grey hairs.

Maybe or maybe that's why I approach bands a little differently than younger listeners. We have a lot of shared experiences with SADUS. You probably won't be surprised that I was looking forward to the new album. Even though I knew that the gentlemen would not come up with anything new. It's okay. If I want to hear SADUS, I would be disappointed with some big style changes.


So what is the news "The Shadow Inside"? Well, good. If you are an old fan like me, you will be satisfied. Although I would have expected this pack to be a little more adventurous. Formally, of course, everything is fine (I could imagine a sharper and dirtier sound though - it's signed Juan Urteaga). I really like the cover (Travis Smith). Here it is without question and without comment. The songs are very well written, they just could use a little shortening at times. But just take my minor gripes as thoughts that come to mind for an old fan after many hours of listening. Today is a time when you can basically criticize everything. Personally, I feel a little differently about music. I feel it through every pore of my body. Every time I sit down and let it affect me. And with SADUS, of course, I don't get the chills I used to get in my youth. But I have to admit that these are veterans who, unlike some of their colleagues, still manage to kick my ass. If I were to rate the recordings by simple scoring, I would vote seventy percent out of a hundred. Somehow I can't help it (maybe nostalgia plays a role in this), but I like to keep coming back to "The Shadow Inside". It's definitely not a one-listen record. But that's the way it's always been with this pack. I don't have to copy tapes anymore, or sit in the listening room. Just reach into your pocket. Times have changed a lot, SADUS remain. And that's a good thing. Technical thrash metal that makes your brain boil in its own juice!



Tracklist:
01. First Blood 
02. Scorched And Burnt 
03. It's The Sickness 
04. Ride The Knife 
05. Anarchy 
06. The Devil In Me 
07. Pain 
08. No Peace 
09. New Beginnings 
10. The Shadow Inside

band:
Jon Allen - Drums, Songwriting
Darren Travis - Bass, Guitars, Vocals, Lyrics, Songwriting



TWITTER