Stojím opět nad propastí a mám jako vždycky dvě možnosti. Buď budu létat nebo se vrátím pokorně domů. Dnes poslouchám novou desku francouzských ENDBROKEN a mám sto chutí skočit. Hezky po zádech, vznášet se na vlnách ostrých riffů a nakonec padnout do temnoty. Jenže to zase neudělám. Chci si totiž užít i další den. Původně jsem sem přišel a měl jsem velký splín. Jenže tahle smečka divokých psů mě doslova nabila energií. Nezbývalo mi nic jiného, než uspořádat malý soukromý headbanging a vrátit se pokorně domů. Pokud máte nějakého frustrovaného nebo smutného kamaráda, pusťte mu "Defeat of Common Sense" a určitě půjde do mosh-pitu s vámi.
Thrash metal se dá hrát mnoha způsoby a Francouzi jej notně ušpinili groove pasážemi a zazní i odkazy na death metal. Mě se vlastně ani nechce o nové desce nic psát. Raději ji poslouchám, kývám se spokojeně do rytmu a vyzývám všechny zombie, aby pařily se se mnou. Navíc, na tomhle stylu jsem kdysi dávno začínal a dodnes mi koluje v krvi.
Máte rádi kapely jako SLAYER, METALLICU, THE HAUNTED, HATESPHERE? Potom jděte i do nové desky těchto maniaků. Pánové hrají upřímně, mají dobrý zvuk, zajímavý obal a ještě přidávají něco navíc. Některé pasáže jsou rychlé a dynamické, jiné temné a chladné, jako ruka staré mrtvoly. Jako celek potom drží album velmi pevně pohromadě a doporučuji vám jej poslouchat zásadně v jednom kuse. Teprve potom vynikne naplno jeho síla. Ne, neskočil jsem dolů do propasti, ale raději jsem za zvuků "Defeat of Common Sense" vzal kladivo a zboural několik zdí. Určitě to znáte. Svět na člověka někdy padá jako nějaký šílený a těžký mrak. Já nepotřebuji psychologa, ani žádné podpůrné prostředky, já mám hudbu. Na to vám přísahám a pevně věřím, že jste na tom stejně jako já. Tady se hraje opravdově a i když jsou některé songy možná až příliš dlouhé, řetěz nespadne nikdy. Jako bych seděl na starém hrobě a vzpomínal na své mládí. Toulali jsme se tenkrát s kazeťákem na zádech po periferii našeho města a poslouchali podobné kapely, jako jsou ENDBROKEN. Já vím, kapela nepřináší nic nového, ani převratného, ale to dnes nedělá skoro nikdo. Pro mě je o hodně důležitější, že mě baví album poslouchat, že se k němu rád vracím a že už nikdy neskočím do propasti. Říká se, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Něco na tom bude. Jsem moc rád, že jsem tuhle nahrávku dostal na recenzi. Hoří totiž jasným plamenem. Na obalu by mohlo být s klidem napsáno, že desku doporučuje deset z deseti starých thrasherů. Dávám vysokou známku kvality! Groove thrash metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli!
Asphyx says:
I'm standing on the precipice again, and as always, I have two choices. Either I fly or I return home humbly. Today I'm listening to the new French ENDBROKEN album and I feel like jumping. I want to jump on my back, float on the waves of sharp riffs and finally fall into the darkness. But I won't do it again. Because I want to enjoy another day. I came here originally and I had a big full moon. But this pack of wild dogs literally energized me. I had no choice but to do a little private headbanging and go home humbly. If you have a frustrated or sad friend, put on "Defeat of Common Sense" and they'll be sure to mosh-pit with you.
Thrash metal can be played in many ways and the French dirty it up a bit with groove passages, and there are even references to death metal. I don't really want to write anything about the new album. I prefer to listen to it, swaying contentedly to the rhythm and inviting all zombies to party with me. Besides, I started out on this style a long time ago and it still runs in my blood.
Do you like bands like SLAYER, METALLICA, THE HAUNTED, HATESPHERE? Then go to the new album of these maniacs. The gentlemen play sincerely, have a good sound, interesting cover and add something extra. Some passages are fast and dynamic, others are dark and cold, like the hand of an old corpse. As a whole, the album holds together very tightly and I recommend listening to it in one piece. Only then will its full power shine through. No, I didn't jump down into the abyss, but rather took a hammer and broke down a few walls to the sounds of "Defeat of Common Sense". I'm sure you know the drill. Sometimes the world comes down on you like some crazy, heavy cloud. I don't need a psychologist or any kind of support, I have music. I swear to you, and I firmly believe you're in the same boat as I am. The playing here is real, and even though some of the songs may be too long, the chain never falls off. It's like sitting on an old grave and remembering my youth. Back then we used to wander around the outskirts of our town with a tape recorder on our backs, listening to bands like ENDBROKEN. I know, the band didn't bring anything new or groundbreaking, but almost nobody does that nowadays. For me, it's much more important that I enjoy listening to the album, that I like coming back to it, and that I never jump into the abyss again. They say the ways of the Lord are mysterious. There's something to that. I'm so glad I got this record to review. It burns with a bright flame. It could easily say on the cover that ten out of ten old thrashers recommend the record. I give it high marks for quality! Groove thrash metal, forged from the finest steel!
Tracklist:
01. Hate Field
02. Axes of Evil
03. Straight Ahead
04. Into the Grave
05. Defeat of Common Sense
06. Shadows of Death
07. Cannibal Holy Ghost
08. The Opponent
09. Dark Fate
Line up: MITCH : Vocals NICO : Drums NONO : Bass KAN : Guitar
Volám kamarádovi, jestli koupil pivo. Když mi odpoví kladně, tak mám radost. Konečně máme chvilku volno. Jedeme autobusem a vezeme sebou velký sud. Mám na starosti muziku a v mém přehrávači je nové album italských URAL. Dosud jsem kapelu neznal, ale pustil jsem si doma několik ukázek a musím říct, že tohle je přesně druh thrash metalu, který stále hrozně rád poslouchám. Konečně jsme na místě. Stará garáž za městem, kde nikomu nebude vadit, že tu budeme dělat bordel.
Je to síla, je to tlak, je to energie. Tančíme na stolech a neustále přidáváme hlasitost. Nejedná se o žádné dnes tolik časté, obyčejné retro, ale o propracované, inteligentně složené skladby. Za chvíli přijdou i holky, je na co se těšit. Už asi jiný nebudu. Nechci. Možná jsem starý šedivý pes, ale alba jako "Psychoverse" budu vždy podporovat a hlavně poslouchat. Hoří totiž jasným plamenem.
Pro bližší orientaci je nutné napsat, že na to jdou pánové podobným způsobem jako smečky z Bay Area, nebo třeba jako VOIVOD. Těch styčných bodů je spousta a na své si přijde každý fanoušek stylu. Vše je postaveno na ostrých, nekompromisních riffech, úderných bicích a jedovatém vokálu. Kýváme se spokojeně do rytmu a headbanging je zaručen. Mám pocit, že mě URAL strhli do obrovského mlýnu. Padám k zemi, točím se v mosh-pitu, někdo mě zvedá, možná mi pukla lebka a je mi to jedno. Hlavní je, že cítím energii, velký tlak, takový ten zdravý vztek. Italové moc dobře vědí, jak napsat dobré skladby. Viděli jste někdy někoho, když jej zasáhl elektrický proud? Tak podobně na mě působí i nové album "Psychoverse". Někdo mi nalil tvrdý alkohol a všechny holky jsou najednou krásné a milé. Tohle je přesně druh muziky, která se má hrát při pátečních party. Na periferii města, mezi kamarády, kteří jsou na tom jako vy. Poslouchají metal hlavně srdcem. URAL jsou úplně stejní jako my, dávno prokletí. Já jim zkrátka věřím každý tón, každou melodii, každý úder bicích. Až bude zase pondělí, tak mě bude bolet hlava a vnitřnosti budu mít v jednom ohni. V ulicích budu potkávat jenom samé zombie a v práci budu mlčet a vzpomínat na to, jak jsme s kamarády řádili. Já už nepotřebuji k životu žádné zbytečnosti. Stačí mi dobré pivo a muzika. Tahle deska byla a je v mém playlistu už dlouhou dobu. Kurva, díky za to, tohle je metal přesně podle mého gusta! Víc po mě nechtějte, jdu zase pařit. Crossover thrash metal, zahraný s noblesou a velkou silou! Zásah přímo na solar plexus!
Asphyx says:
I'm calling my friend to see if he bought beer. If he says yes, I'm happy. We finally have some time off. We take the bus and bring a big keg with us. I'm in charge of the music and in my player is the new album by Italian URAL. I didn't know the band before, but I played a few samples at home and I have to say that this is exactly the kind of thrash metal I still love to listen to. Finally we are at the place. An old garage outside of town where no one will mind us messing around.
It's power, it's pressure, it's energy. We're dancing on the tables and we keep turning up the volume. It's not any of the common retro stuff that's so common these days, but sophisticated, intelligently composed songs. The girls are coming soon, there's a lot to look forward to. I don't think I'll be any different. I don't want to. I may be an old grey dog, but albums like "Psychoverse" I will always support and most importantly listen to. They burn with a bright flame.
To put it in perspective, the gentlemen are going about it in a similar way to the Bay Area packs, or perhaps VOIVOD. There are many points of contact and every fan of the style will find something to like. Everything is built on sharp, uncompromising riffs, punchy drums and venomous vocals. We sway contentedly to the beat and headbanging is guaranteed. I feel like I've been sucked into a giant mill by URAL. I'm falling to the ground, spinning in a mosh-pit, someone's picking me up, maybe my skull cracked and I don't care. The main thing is that I feel energy, a lot of pressure, a kind of healthy rage. The Italians know very well how to write good songs. Have you ever seen anyone electrocuted? That's how the new album "Psychoverse" affects me. Someone poured me hard liquor and all the girls are suddenly beautiful and nice. This is exactly the kind of music that should be played at Friday night parties. On the outskirts of town, with friends who are just like you. They listen to metal with their hearts. URAL are just like us, cursed long ago. I just trust them with every note, every melody, every drum beat. When it's Monday again, I'll have a headache and my insides will be on fire. I'll only meet zombies in the streets and I'll be silent at work, remembering the rampage my friends and I went on. I don't need any more useless things in my life. All I need is good beer and music. This record has been on my playlist for a long time. Fuck, thanks for that, this is metal just my kind of metal! Don't ask me for more, I'm going to party again. Crossover thrash metal, played with refinement and great power! It hits right on the solar plexus!
Přinesl jsem další oběť. Musel jsem, před démony není úniku. Stál jsem ve starém opuštěném chrámu a přemýšlel, co se zde odehrávalo. Historie byla otištěna do kamenných zdí. Pustil jsem si nové album legendárních řeckých black metalistů VARATHRON a začaly se přede mnou odehrávat prastaré příběhy plné smrti, násilí, bolesti a strachu. Oběti zavřené v dřevěných klecích, jejich prosebné pohledy, nadšení, když mohly být zabity jako první. Je tu dobrá akustika a tak se zde nové album "The Crimson Temple" vznáší jako křídla padlých andělů.
Psát o kapelách jako je tato je velmi těžké. Každý známe syrové počátky téhle smečky, sledujeme její vývoj a každý fanoušek má rád jiné období. Minulé album "Patriarchs of Evil" z roku 2018 jsem poslouchal velmi rád a často jsem se k němu vracel. Dodnes jsem fascinován jeho atmosférou (recenze je odkazována dole pod článkem). Letos se pánové vydali dál po své temné cestě a znovu rozvinuli své nápady. Novinka je velmi povedenou záležitostí.
Nebudu troufale k někomu VARATHRON přirovnávat. Vzhledem ke statusu jejich jména se to nesluší. Líbí se mi, že si kapela stále zachovává i v nových skladbách drive a sílu, takovou tu temnou a vznešenou energii, kterou mám u nich tolik rád. Vše je postaveno na silných, chladných melodiích, mocném vokálu a drtivých bicích. Přidávány jsou potom různé válečné zpěvy, epické sbory, i šílené rytmy. Řekové jsou možná letos více čitelnější a přehlednější, ale to jim na síle rozhodně neubralo. Naopak! Jejich pradávná energie, posbíraná ve starých chrámech i pohřebištích, lépe vynikne. "The Crimson Temple" je dalším velmi povedeným výletem do temné historie. Je opředena pavučinami, mýty a legendami. Skladby jsou velmi dobře napsány, je pro mě vyloženě radost každé společné setkání. Klaníme se s kapelou stejným modlám. I když většinou poslouchám trošku jiný styl, kdysi dávno, v metalovém pravěku jsem si tuhle skupinu velmi oblíbil. Stále jsem věrným fanouškem a nehodlám na tom nic měnit. Ani nemusím, protože pánové i letos odvedli perfektní práci. Teď už jenom zbývá si ověřit, jak fungují nové songy naživo. Nejlépe v nějakém starém chrámu, mezi hrobkami starých válečníků. Přinesl jsem další oběť. Musel jsem, před démony není úniku. Historie je otištěna do kamenných zdí i do téhle nahrávky. Starý, bezbožný, zlověstný melodický black metal! Temné mýty znovu ožívají!
Asphyx says:
I made another sacrifice. I had to. There's no escape from demons. I stood in an old abandoned temple and wondered what had happened here. History was imprinted on the stone walls. I put on the new album by legendary Greek black metallers VARATHRON and ancient stories of death, violence, pain and fear began to unfold before me. The victims locked in wooden cages, their pleading looks, their elation when they could be killed first. The acoustics are good here and so the new album "The Crimson Temple" soars like the wings of fallen angels.
It's very hard to write about bands like this. We all know the raw beginnings of this pack, we've watched it evolve and every fan likes a different era. I enjoyed listening to the previous album, 2018's "Patriarchs of Evil", and have returned to it often. To this day I am still fascinated by its atmosphere (review linked at the bottom of the article). This year, the gentlemen have gone further down their dark path and developed their ideas once again. The novelty is a very accomplished affair.
I won't be bold to compare VARATHRON to anyone. Given the status of their name, it's unbecoming. I like that the band still retains drive and power in their new songs, that dark and sublime energy that I like so much about them. Everything is built on strong, cool melodies, powerful vocals and crushing drums. Then various war chants, epic choruses, and crazy rhythms are added. The Greeks may be more clear and uncluttered this year, but that certainly hasn't taken away from their power. On the contrary! Their ancient energy, gathered in ancient temples and burial grounds, stands out better. "The Crimson Temple" is another very good excursion into dark history. It is shrouded in cobwebs, myths and legends. The songs are very well written, it's a real pleasure for me every time we meet together. The band and I worship the same idols. Even though I usually listen to a slightly different style, back in the metal prehistory I liked this band a lot. I'm still a loyal fan and I'm not going to change that. Nor do I have to, because the gentlemen did a perfect job this year as well. Now it's just a matter of checking out how the new songs work live. Preferably in an old temple, among the tombs of old warriors. I've made another sacrifice. I had to, there's no escape from demons. History is imprinted on the stone walls and on this recording. Old, unholy, sinister, melodic black metal! Dark myths come alive again!
Recenze/review - VARATHRON - Patriarchs of Evil (2018):
Byla absolutní tma a bloudil jsem nekonečnými chodbami podzemí. Najednou jsem uslyšel děsivou a šílenou ozvěnu. Připomínala mi nářek, který jsem kdysi slýchával v devadesátých letech minulého století. Oheň a mráz, na hrubé kusy nasekané maso, desítky mrtvých těl, uložených v kruhu. Nejdříve je nutné zapálit oheň. Oltář je připraven. Chybí už jenom hudba, která by doplnila morbidně krásnou atmosféru. Opět jsem zvolil novou desku norských maniaků INCULTER.
Je totiž po okraj narvaná pravým, nefalšovaným thrashem, je ušpiněná black metalovými náladami a svět je při poslechu opět velmi temným místem. Třetí dlouhohrající deska v řadě, třetí zásek přímo do rakve. Takhle se hrálo za dob mého mládí a podobnou muziku mám zakódovanou v genech. Jen musí být opravdová, uvěřitelná, ryzí. A tohle všechno Norové umí na výbornou.
Podobných smeček je v dnešní době velká spousta a poslední roky je trošku problém se v nich vyznat. Nicméně, INCULTER nejsou jenom kopií věcí minulých. Pánové přinášejí i velké množství svých nápadů. Nepřesahují sice mantinely daného stylu, ale jejich řemeslo je velmi dobré. Pokud máte rádi smečky jako SODOM, AURA NOIR, DESASTER, DEATHHAMMER, CONDOR, ale třeba i starou SEPULTURU a METALLICU ("Ride the Lightning"), budete spokojeni i s novým albem "Morbid Origin". Doba i svět se za poslední roky hodně změnily, ale dobrá hudba zůstává. Jsem rád, že ještě existují skupiny, které drží dál prapor thrashe, blacku i heavy metalu. Je v tom sice asi velký kus nostalgie, ale já stejně poslouchám metal celý život hlavně srdcem a tak mi určitá nepůvodnost těchto norských maniaků nevadí. Ona se totiž novinka velmi dobře poslouchá a mívám na tváři takový ten spokojený úsměv, který mám vždy, když je mi dobře na mé černé duši. Než odejdu z tohoto světa, tak se budu dál toulat temnotou, navštěvovat staré katakomby, pořádat rituály plné temných myšlenek a uctívat hudbu, jakou hrají INCULTER. Hrají ji totiž dobře, bez příkras a zbytečností. Neznám nic lepšího, než vychlazené pivo, páteční večer a odpočinek v mé oblíbené rakvi. A když mi k tomu hrají desky jako je "Morbid Origin", tak potom už víc nepotřebuji. Pokud jste šediví metalové psi a nebo vyznáváte novou vlnu pradávných riffů a melodií, neváhejte ani chvilku. Black thrash metalové ozvěny ze starých opuštěných kobek!
Asphyx says:
It was absolutely dark and I wandered through the endless corridors of the underground. Suddenly I heard a terrifying and maddening echo. It reminded me of a wail I once heard in the 1990s. Fire and frost, flesh chopped into coarse pieces, dozens of dead bodies laid in a circle. The first thing to do is light a fire. The altar is ready. All that's missing is the music to complete the morbidly beautiful atmosphere. Once again, I've chosen the new album by Norwegian maniacs INCULTER.
It is packed to the brim with true, unadulterated thrash, it is soiled with black metal moods and the world is again a very dark place when listening to it. Third long-playing album in a row, third hit right in the coffin. This is how it was played in the days of my youth and similar music is coded in my genes. It just has to be real, believable, pure. And the Norwegians are good at all that.
There are a lot of similar packs nowadays and in the last years it is a bit difficult to find your way around them. However, INCULTER are not just a copy of things past. The gentlemen also bring a lot of their own ideas. They don't go beyond the confines of the style, but their craft is very good. If you like packs like SODOM, AURA NOIR, DESASTER, DEATHHAMMER, CONDOR, but also old SEPULTURA and METALLICA ("Ride the Lightning"), you will be satisfied with the new album "Morbid Origin". The times and the world have changed a lot in the last years, but good music remains. I'm glad that there are still bands out there that still hold the banner of thrash, black metal and heavy metal. There's probably a big piece of nostalgia in it, but I've been listening to metal all my life mostly with my heart, so I don't mind a certain unoriginality of these Norwegian maniacs. The novelty is very easy to listen to and I have that satisfied smile on my face that I always have when I'm feeling good about my black soul. Before I leave this world, I will continue to wander through the darkness, visit old catacombs, hold riuttals full of dark thoughts and worship music like INCULTER play. Because they play it well, without exaggerations and unnecessary things. I don't know anything better than a cold beer, Friday night and resting in my favorite coffin. And when they play records like "Morbid Origin", that's all I need. If you're a grey metal hound, or you're into the new wave of ancient riffs and melodies, don't hesitate a moment. Black thrash metal echoes from old abandoned dungeons!
TRACKLIST 1. Intro 2. Death Reigns 3. Age of Reprisal 4. Chained to the Void 5. Children of Demise 6. Extinction 7. Morbid Origin 8. Perennial Slaves 9. Lethal Salvation
LINE-UP Remi André Nygård - Guitars / Vocals Lasse Udjus - Guitar Daniel Tveit - Drums
My už dávno nemusíme nikomu nic dokazovat. Když jste totiž začínali s hudbou v devadesátých letech minulého století a zůstali jste ji věrni po celou dobu svých obyčejných životů, tak víte své. Vyrůstali jsme mezi starými hroby, spali jsme v márnicích a poslouchali jenom black metal, který je opravdový a uvěřitelný. Našimi nejlepšími přáteli byli vždy nemrtví a démoni, kteří stejně jako německá kapela DETHRONED vždy nejlépe pochopili, o čem je chlad a tma.
Pokaždé, když píšu o této black metalové legendě, jsem pokorný. Moc dobře si totiž pamatuji jejich kultovní demonahrávky z let 1995 - 1997. Pánové se po dlouhé odmlce mezi lety 1999 a 2007 vrátili a jsou silnější než kdy dřív. Oheň znovu hoří jasným černým plamenem. Nové album "A Bridge to Eternal Darkness" je toho jasným důkazem.
Pokaždé, když jdu kolem kostela, tak si uvědomím, jak je víra slepá. Raději ráno ulehnu do své rakve a rouhám se spolu s DETHRONED. Jejich kov je špinavý, chladný, syrový, ale nezapomíná se ani na melodie, které v sobě obsahují takové zvláštní, nebál bych se napsat až melancholické nálady. Faktem, který velmi oceňuji je, že má kapela svůj jasný rukopis. Jasně, základem jsou klasické a tradiční postupy z norských a švédských katakomb, ale pánové přidávají i kus sebe samých. Vždy jsem vnímal jejich hudbu spíše jako obřad, jako pochmurné seance, než jenom jako muziku. Je samozřejmé, že si pánové dali pozor na zvuk, na obal, na celkovou produkci a dojem. Vše sedí perfektně na svých místech. Ne, novinka není přelomovým albem metalových dějin, ale to ani není účelem. Hraje se zde od srdce, uvěřitelně, s takovou tou těžko popsatelnou silou a energií, kterou musíte mít v sobě. Němci nadále bojují s nebem a dělají to velmi elegantně, zkušeně a uvěřitelně. Jestli jste, stejně jako já, zhnuseni lidmi, zprávami, celkovou atmosférou současného světa, potom je "A Bridge to Eternal Darkness" určeno i pro vás. Tohle je nahrávka pro fanoušky, kteří žijí dlouhé roky ve stínu a dovedou ocenit poctivost a mrtvolnou atmosféru. V ulicích se zase toulají přízraky. Hledají marně svoji cestu. Teprve, až si poslechnout tuhle desku, najdou svůj cíl. Chladnou, syrovou a krutou smrt. Za mě, starého metalového psa, nelze jinak, než novinku doporučit všem tmářům, zatraceným i démonům. Mystický, mrazivý black metalový obřad pro všechny prokleté!
Asphyx says:
We don't have to prove anything to anyone anymore. After all, if you started with music in the 1990s and have remained faithful to it throughout your ordinary lives, you know your stuff. We grew up among old graves, slept in morgues and listened only to black metal that was real and believable. Our best friends have always been the undead and demons, who, like the German band DETHRONED, have always understood best what coldness and darkness is all about.
Every time I write about this black metal legend, I am humbled. Because I remember very well their cult demos from 1995 - 1997. After a long hiatus between 1999 and 2007, the gentlemen are back and stronger than ever. The fire is burning bright black again. The new album "A Bridge to Eternal Darkness" is a clear proof of that.
Every time I walk by a church, I realize how blind faith is. I'd rather lie down in my coffin in the morning and blaspheme along with DETHRONED. Their metal is dirty, cold, raw, but they don't forget the melodies, which contain such strange, I wouldn't be afraid to write melancholic moods. The fact that I appreciate very much is that the band has its clear signature. Sure, the basis is classic and traditional methods from Norwegian and Swedish catacombs, but the gentlemen add a piece of themselves as well. I've always seen their music as more of a ceremony, a somber seance, than just music. It goes without saying that the gentlemen have paid attention to the sound, to the packaging, to the overall production and feel. Everything fits perfectly in place. No, the new album is not a breakthrough album in metal history, but that's not the point either. It is played from the heart, believably, with that hard-to-describe power and energy that you have to have inside you. The Germans continue to fight the sky and they do it very elegantly, expertly and believably. If you, like me, are disgusted by the people, the news, the general atmosphere of the world today, then "A Bridge to Eternal Darkness" is for you too. This is a record for fans who have lived in the shadows for years and can appreciate honesty and deadpan atmosphere. There are ghosts roaming the streets again. searching in vain for their way. Only when they listen to this record will they find their destination. Cold, raw and cruel death. On behalf of me, an old metal dog, I can't help but recommend this new release to all darkies, cursed and demons alike. A mystical, freezing black metal ritual for all the damned!
Píše se rok 1984 a v ocelářském městě Cleveland v Ohiu vznikla kapela DESTRUCTOR. Mě je teprve deset let a musím ještě tři roky vydržet, abych slyšel svoji první metalovou desku. Jsou jimi slavní JUDAS PRIEST, na staré ohrané kazetě. Mezitím se v Americe odvíjí historie kapely, která se navěky zapíše do myslí všech poctivých fanoušků. Když se podíváte, co všechno tuhle smečku potkalo, je obdivuhodné, že stále hraje. U nás, v socialistickém bloku, ve kterém jsme se k hudbě dostávali velmi těžko, jsme se třeba o násilné smrti Daveho Holocausta, dozvěděli až po několika letech.
Moje první setkání s hudbou těchto thrash heavy metalových maniaků proběhlo opravdu až po mnoha letech, kdy se mi dostala do rukou deska "Maximum Destruction". Hltali jsme tenkrát každý tón, každou notu. Přiznám se bez mučení. Zůstal jsem stále fanoušek. Pokaždé, když kapela vydá něco nového, jsem u toho. Stále tančím v jejich rytmu. To se mi potom nemůžete divit, že když se mi dostala do rukou jejich letošní novinka "Blood, Bone, and Fire", nemůžu jinak, než sepsat těchto pár pokorných řádků.
Možná už mám šedivé vlasy, cholesterol v krvi, možná už netančím tak divoce, jako když jsem byl mladý, ale to přeci vůbec nevadí. Stále dokážu roztočit u reproduktorů headbanging, pořád poslouchám hudbu srdcem. Pro mě a všechny ostatní, kteří jsou na tom, jako já, je určena tahle deska. Pánové samozřejmě nepodcenili řezající zvuk, ani parádní obal. Po fromální stránce je vše v nejlepším pořádku. Jsem už dávno posluchač zcela jiné muziky, ale když jsem slyšel poprvé "Blood, Bone, and Fire", zase mě začalo mrazit v zádech a vše ostatní šlo stranou. Nevnímal jsem divný svět okolo, který směřuje úplně jinam, než jsem si kdysi představoval. Nesleduji zprávy, nečtu sociální sítě. Jsem jenom já a muzika. Prokletý, říkají o mě a já s nimi souhlasím. Novinka totiž řeže tou správnou stranou nože. Ne, já nikdy nebudu kritik, který hledá nějaké drobné chyby. Ony zde ani žádné nejsou. DESTUCTOR v sobě mají pořád velkou sílu a energii, která vás doslova převálcuje. Možná už dávno neobléknu svoji starou džínovou vestu, možná už tolik nevidím, ale dobrou muziku budu stále podporovat. Na to jsem přísahal, když mi bylo třináct let a držím se toho dodnes. Američané přežili věci, které by jiné skupiny zničily. Oni zůstali silní. Ale nejen to, oni ještě navíc umí nahrávat desky, které hoří jasným plemenem! Pro někoho možná bude nové album jen pouhým výletem do historie, ale pro mě se jedná o velkou událost. DESTRUCTOR mají co říci i dnes, když se hudba poslouchá povrchně a počet sdílení je víc, než poctivé kovové řemeslo. Thrash heavy metalový výlet do starých, poctivých železáren! Album, ukované z té nejkvalitnější oceli!
Asphyx says:
The year is 1984 and the band DESTRUCTOR was formed in the steel town of Cleveland, Ohio. I'm only ten years old and have to wait three more years to hear my first metal record. It's the famous JUDAS PRIEST, on an old outdated cassette. Meanwhile, in America, the history of a band that will forever be etched in the minds of all honest fans is unfolding. When you look at all that's happened to this pack, it's amazing that they're still going strong. For example, in our socialist block, where it was very difficult to get access to music, we only found out about the violent death of Dave Holocaust a few years later.
My first encounter with the music of these thrash heavy metal maniacs was really after many years, when I got my hands on the album "Maximum Destruction". We devoured every note, every note. I admit without torture. I'm still a fan. Every time a band releases something new, I'm there. I still dance to their beat. It's no wonder then that when I got my hands on their new release this year, "Blood, Bone, and Fire", I couldn't help but write these few humble lines.
I may have grey hair, cholesterol in my blood, I may not dance as wildly as I did when I was young, but that doesn't matter. I can still headbang to the speakers, still listen to music with my heart. This record is for me and everyone else who is like me. Of course the gentlemen didn't underestimate the cutting sound, or the awesome cover art. From an fromal standpoint, everything is in top form. I've been a listener of completely different music for a long time, but when I first heard "Blood, Bone, and Fire" I got chills again and everything else went by the wayside. I was oblivious to the strange world around me that was going in a completely different direction than I had once imagined. I don't watch the news, I don't read social media. It's just me and music. Damn, they say about me and I agree with them. The novelty cuts with the right side of the knife. No, I'm never going to be a critic who looks for little mistakes. There aren't any. DESTUCTOR still has a great power and energy that will literally knock you over. I may not wear my old denim vest anymore, I may not see as much anymore, but I will still support good music. That's what I swore to when I was thirteen years old, and I've stuck to it ever since. Americans have survived things that would have destroyed other bands. They stayed strong. But not only that, but they can make records that burn bright! For some, the new album may be a mere trip into history, but for me it is a major event. DESTRUCTOR have something to say even today, when music is listened to superficially and the number of shares is more than honest metal craft. A thrash heavy metal trip to the old, honest ironworks! An album forged from the finest steel!
Ave OVERTHROW! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us throw the whole history of OVERTHROW.
Hi Jakub, thanks for taking the time to put together the interview.
OVERTHROW began in the summer of 2011 with myself and our former guitarist getting together and just writing Thrash Metal songs that we thought sounded cool. When we had 4-5 songs, we got the first lineup together and started gigging locally in our hometown (London) as well as in other UK cities. The band went through various incarnations and gigged a lot over a decade before we recorded our debut album, „Strike Down The Saviour“, which was eventually released in September 2021 and contained all of the songs that were written during the aforementioned decade. After the release of the debut, we went through yet more lineup changes before myself and our drummer, Scott Lindsay, decided to make the band a two piece songwriting partnership, with live members recruited to do the gigs. Since making this decision, the band’s popularity and exposure has increased immensely, as we now have management and are signed to Redefining Darkness Records.
Over the years, our sound has evolved from just straightforward Thrash Metal into Extreme Metal, incorporating more Black/Death Metal elements into our sound, as Scott and myself are huge fans of underground Black & Death Metal bands such as Dead Congregation, Dissection, Morbid Angel, Bolzer, Emperor and Ulcerate, to name a few. There’s still a subconscious influence from Thrash (particularly Slayer) that creeps into our songwriting, but our sound has definitely evolved and become more refined, brutal and macabre, which is evident on the new EP.
This year you are releasing the new EP „Ascension of the Entombed“. Again, it's a dark, harsh and honest thrash/death/black metal. Did you access to the recording process differently than last time or did you choose verified practices?
The recording process for the EP wasn’t that much different to the recording process for the debut album. We recorded drums, guitars, bass and then vocals at Scott’s parents home studio and it was produced and engineered by our former bassist, Scott Bacon. We then sent it to be mixed and mastered by Harris Zourelidis, who had previous worked with Dead Congregation on their debut album „Graves Of The Archangels“, which is a huge favourite of ours and we wanted the EP to have the same sort of vibe/mix. The debut album took a long time because there were more songs but also we recorded during lockdown so we had to be strategic as to when we were able to go in and record. With the EP, it was a fairly straightforward process, as there were fewer songs to record and we weren’t hampered with any restrictions. The EP was already pretty much written even when we were recording the debut so it was just a case of getting in done once the first album cycle had run its course.
The new EP seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?
I don’t think we intentionally wanted to make a more complicated/less accessible EP but we certainly knew that we were heading in a much more dark/evil direction this time. As I mentioned previously, myself and Scott are huge fans of underground Black/Death Metal as well as Thrash, so we wanted to explore these darker/sinister realms both musically and lyrically. All of the songs were written one after the other in a very short space of time and we knew instinctively that they belonged together, as they had the same sort of vibe/emotion. I write all of the music and then Scott helps with the arrangement and advises on which songs he thinks need refining and together we compile what we think sounds like a complete package, whether it’s an EP (in this case) or a full-length album. This is the process that we have naturally adopted since becoming a partnership. As I mentioned before, the debut album was essentially a compilation of all of the songs that were written in the first ten years of the band’s existence (with the various lineups) that we wanted put out and establish ourselves. With the EP, it’s the first real collaborative effort from just myself and Scott and the next releases will also follow in the same vein. It was a very organic process this time around, as Scott and I are on the same page both musically and aesthetically when it comes to the presentation of the band’s music/image.
I have a „Ascension of the Entombedr“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?
Thanks a lot man, that’s very kind of you to say! As I mentioned previously, we recorded the EP at Scott’s parents home studio, The Nest Studio in Honor Oak Park, South London. The mixing and mastering duties were handled by Harris Zourelidis at Feedback Sound Studios in Athens, Greece.
Who is the author of lyrics on „Ascension of the Entombed“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?
I write all of the lyrics in OVERTHROW as well as the music and have done since day one. Lyrically, each song tells a short story that I think compliments the sound/vibe of the music. The title track is about the dead returning to wreak havoc on the living, which was inspired to some degree by bands like Cannibal Corpse, Death and Morbid Angel who have written these type of songs before, but I put my own lyrical twist to this theme. „Lords Of Xibalba“ is inspired by the twelve gods of the Mayan underworld. „Ruptured Nebula“ is about an unstoppable force that completely decimates the cosmos and rips through space/time, annihilating everything in its path and returning existence to a state of total chaos. The final track „Caustic Vengeance (Blindly Driven)“ is more of a universal/somewhat personal song, lyrically, as the main topic is revenge and hatred for mankind in general. I approach lyrics in the same way I approach music in that I try to put my own thoughts and feelings on conventional Metal themes (war, death, pain, hatred etc.) and write in a way that the lyrics could mean many things, depending on the listeners perspective, but ultimately I usually start with a theme/narrative and see where it takes me. It’s an extention of this aforementioned organic songwriting process.
Who is signed under the cover of „Ascension of the Entombed“? I like his work very much. How did you choose the motif for cover?
The artwork for the EP was done by Deuteromali, a great artist based in South East Asia. We like his artwork style very much also and when it came time to finding an artist to do the EP artwork, we felt that his visuals represented our music very well. I came up with the concept/layout for the artwork and it was just a case of asking him to put it together in his style, which in my opinion came out extremely well. His style of artwork is very brutal and has that lo-fi, black & white, bestial War Metal album cover aesthetic that we wanted for this release, as opposed to the more colourful/painted artwork that we had on the first album.
When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the thrash/death/black metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".
As a teenager, I was always into heavy, fast, angry music. I got into Punk first when I was at school and bands like Sex Pistols, Minor Threat, Dead Kennedys and Ramones inspired me to start playing guitar. I started getting into Metal a bit later on with Metallica, Slayer, Motorhead and Iron Maiden being some of my biggest personal influences. I’ve been in bands since I could play 3 chords on guitar as I’ve always had this innate desire to perform. Over the years, as I’ve gotten older and angrier, the music has naturally followed in the same fashion. In the early days of OVERTHROW, we were very much influenced by a lot of the Thrash Metal bands that were popular at the time (Evile, Municipal Waste, Gama Bomb) but as the years have progressed (and my musical tastes have progressed) the band’s music has naturally become heavier, faster and angrier. Black Metal and Death Metal music, as I see it, is the next logical step in this sonic exploration. I’ve never really been in it for „glory“ as you say, it’s more a desire to create compelling and captivating music that puts you in a good headspace and is also a cathartic release, speaking for myself.
You come from United Kingdom and you play extreme thrash/death/black metal. Our readers would certainly wonder how the metal scene works in your country. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?
The scene in the UK is very strong at this moment in time. There are tonnes of incredible bands gaining national/international recognition and notoriety and bringing out some of the best music I’ve heard in a long time. The scene is very supportive, with bands, fans, promoters and venues supporting newer bands as well as bands that have been around for a while. There’s definitely a good sense of comradery, as well as healthy competition and I think that most of the bands you hear about now (particularly ones that have been doing this for many years) are starting to gain the recognition that they deserve, including us. Attendance, particularly at local gigs, seems to be getting better as a result of this and also because of post-lockdown and the fact that so many bands are making, in my opinion, their best work to date. We’ve been around for twelve years now and part of the reason we’ve stayed is due to the constant support we’ve received from the scene. It is very strong now and I think will only get stronger.
From your music is possible to feel that you are influenced by American thrash death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on OVERTHROW.
Speaking for myself, I am hugely influenced by 90s Black/Death Metal bands, such as Dissection, Morbid Angel, Cannibal Corpse, Darkthrone and Mayhem, to name but a few. The same goes for Thrash, with my biggest influences being Slayer, early Sepultura, Demolition Hammer and Sodom. I also love the original Metal bands such as Black Sabbath, Venom and Possessed, that typified their respective sub-genres. In terms of „newer“ bands, Dead Congregation, Ulcerate, Skeletal Remains, Bolzer, Midnight and Der Weg Einer Freiheit are some of my favourites. All of these bands have something intristincally unique about them and I think that their influence can be found in our music.
What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?
I attend gigs as a fan constantly. I go to a lot of local gigs as well as bigger gigs and I have been attending your wonderful Brutal Assault Festival for the past four years. As a band, we are in a position now where we get gig offers constantly so we can afford to pick and choose where we play and who we play with. In the early days, we would play wherever we could get gigs and I think this has helped us establish a reputation as a killer live act, particularly in our hometown. Nowadays, we try to be a bit more selective and play gigs in other cities as much as we can so that we can increase our fanbase and reach more people outside of our hometown. This is the ultimate goal for OVERTHROW; we want to play everywhere we can, not just in the UK but in the world! Personally, I would love to play the summer festivals (Brutal Assault, Bloodstock, Hellfest, Wacken etc.) in the future and tour across Europe and the US. I’ve also always wanted to play in South America, as the scene there is incredible!
I'm going to listen again your new album „Ascension of the Entombed“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect thrash/black death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as is possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!
Thank you very much Jakub! We want to say a huge thank you to all of the fans, bands and our friends who have supported us through the years. We are incredibly pleased with the response that the new EP has received and we are looking forward to gigging and touring in the future. Any promoters out there reading this, please get in touch with our management (emg.joel.spielman@gmail.com). You can purchase our EP via Redefining Darkness Records as well as our merch through our Bandcamp page (overthrowmetal.bandcamp.com). Once again, thank you Jakub for the interview, hope to see you at a future gig!
Ave OVERTHROW! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií OVERTHROW.
Ahoj Jakube, díky, že sis udělal čas a připravil rozhovor.
OVERTHROW vznikli v létě 2011, kdy jsme se s naším bývalým kytaristou sešli a prostě psali thrashmetalové písně, které nám připadaly cool. Když jsme měli 4-5 písní, dali jsme dohromady první sestavu a začali jsme koncertovat lokálně v našem rodném městě (Londýně) i v dalších britských městech. Kapela prošla různými inkarnacemi a během deseti let hodně koncertovala, než jsme nahráli naše debutové album "Strike Down The Saviour", které nakonec vyšlo v září 2021 a obsahovalo všechny písně, které vznikly během výše zmíněné dekády. Po vydání debutu jsme prošli ještě dalšími změnami v sestavě, než jsme se s naším bubeníkem Scottem Lindsayem rozhodli, že z kapely uděláme dvoučlennou písničkářskou partu a na koncerty přibíráme živé členy. Od tohoto rozhodnutí se popularita a známost kapely nesmírně zvýšila, protože nyní máme management a podepsali jsme smlouvu s Redefining Darkness Records.
V průběhu let se náš zvuk vyvinul z přímočarého thrash metalu do extrémního metalu, do kterého jsme začlenili více black/death metalových prvků, protože Scott i já jsme velkými fanoušky undergroundových black & death metalových kapel, jako jsou Dead Congregation, Dissection, Morbid Angel, Bolzer, Emperor a Ulcerate, abychom jmenovali alespoň některé. Do našeho písničkářství se stále podvědomě vkrádá vliv thrashe (zejména Slayer), ale náš zvuk se rozhodně vyvinul a stal se rafinovanějším, brutálnějším a makabróznějším, což je na novém EP patrné.
Letos vydáváte čerstvou novinku „Ascension of the Entombedr“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý thrash/death/black metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?
Proces nahrávání EP se příliš nelišil od procesu nahrávání debutového alba. Bicí, kytary, baskytaru a zpěv jsme nahrávali v domácím studiu Scottových rodičů a album produkoval a zvučil náš bývalý baskytarista Scott Bacon. Pak jsme ho poslali k mixu a masteringu Harrisovi Zourelidisovi, který předtím pracoval s Dead Congregation na jejich debutovém albu "Graves Of The Archangels", které máme velmi rádi, a chtěli jsme, aby EP mělo stejnou atmosféru/mix. Debutové album trvalo déle, protože na něm bylo více písní, ale také jsme nahrávali během výluky, takže jsme museli strategicky vybírat, kdy budeme moci jít nahrávat. U EP to byl poměrně jednoduchý proces, protože bylo třeba nahrát méně písní a nebránila nám v tom žádná omezení. EP bylo z velké části napsané už v době, kdy jsme nahrávali debut, takže šlo jen o to, abychom ho dokončili, jakmile skončí první cyklus alba.
Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Nemyslím si, že jsme chtěli záměrně vytvořit komplikovanější/méně přístupné EP, ale určitě jsme věděli, že tentokrát se vydáme mnohem temnějším/špatnějším směrem. Jak už jsem zmínil, já i Scott jsme velkými fanoušky undergroundového black/death metalu a také thrashe, takže jsme chtěli prozkoumat tyto temnější/smutnější oblasti jak hudebně, tak textově. Všechny písně vznikaly jedna po druhé ve velmi krátkém časovém úseku a instinktivně jsme věděli, že patří k sobě, protože mají stejný druh atmosféry/emoce. Já píšu veškerou hudbu a Scott mi pak pomáhá s aranžemi a radí, které písně je podle něj třeba vylepšit, a společně pak sestavujeme to, co podle nás zní jako kompletní balíček, ať už jde o EP (v tomto případě), nebo o plnohodnotné album. To je postup, který jsme si přirozeně osvojili od doby, kdy jsme se stali partnery. Jak už jsem zmínil, debutové album bylo v podstatě kompilací všech písní, které vznikly během prvních deseti let existence kapely (v různých sestavách) a které jsme chtěli vydat a prosadit se. V případě EP se jedná o první skutečný společný počin pouze mě a Scotta a ve stejném duchu se ponesou i další desky. Tentokrát to byl velmi organický proces, protože jsme se Scottem na stejné vlně jak hudebně, tak esteticky, pokud jde o prezentaci hudby/obrazu kapely.
Mám „Ascension of the Entombed“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
Díky moc, to je od tebe moc milé! Jak už jsem zmínil, EP jsme nahrávali v domácím studiu Scottových rodičů, ve studiu The Nest v Honor Oak Park v jižním Londýně. O mix a mastering se postaral Harris Zourelidis ve Feedback Sound Studios v Aténách v Řecku.
Kdo je autorem textů na „Ascension of the Entombed“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Všechny texty OVERTHROW i hudbu píšu já a dělám to tak od prvního dne. Každá píseň vypráví krátký příběh, který podle mě doplňuje zvuk a atmosféru hudby. Titulní skladba je o mrtvých, kteří se vracejí, aby zpustošili živé, což bylo do jisté míry inspirováno kapelami jako Cannibal Corpse, Death a Morbid Angel, které tento typ písní psaly už dříve, ale já jsem do tohoto tématu vložil vlastní textový obrat. "Lords Of Xibalba" je inspirována dvanácti bohy mayského podsvětí. "Ruptured Nebula" je o nezastavitelné síle, která zcela zdecimuje vesmír a protrhne časoprostor, zničí vše, co jí stojí v cestě, a vrátí existenci do stavu totálního chaosu. Závěrečná skladba "Caustic Vengeance (Blindly Driven)" je textově spíše univerzální/něco osobního, protože hlavním tématem je pomsta a nenávist k lidstvu obecně. K textům přistupuji stejně jako k hudbě v tom smyslu, že se snažím do konvenčních metalových témat (válka, smrt, bolest, nenávist atd.) vložit své vlastní myšlenky a pocity a píšu tak, aby text mohl znamenat mnoho věcí v závislosti na úhlu pohledu posluchače, ale nakonec obvykle začínám s tématem/vyprávěním a sleduji, kam mě zavede. Je to rozšíření toho výše zmíněného organického procesu psaní písní.
Kdo je podepsán pod obalem novinky „Ascension of the Entombed“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Obrázky pro EP vytvořil Deuteromali, skvělý umělec z jihovýchodní Asie. Jeho styl tvorby se nám také velmi líbí, a když přišel čas najít umělce, který by udělal obal EP, měli jsme pocit, že jeho vizuály velmi dobře reprezentují naši hudbu. Přišel jsem s konceptem/rozvržením obalu a pak už stačilo jen požádat ho, aby to poskládal ve svém stylu, což se podle mého názoru povedlo na výbornou. Jeho výtvarný styl je velmi brutální a má tu lo-fi, černobílou, bestiální estetiku obalu alba War Metal, kterou jsme pro toto vydání chtěli, na rozdíl od barevnějšího/malovaného obalu, který jsme měli na prvním albu.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna thrash black death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Jako teenager jsem měl vždycky rád těžkou, rychlou a naštvanou hudbu. K punku jsem se dostal nejprve ve škole a kapely jako Sex Pistols, Minor Threat, Dead Kennedys a Ramones mě inspirovaly k tomu, abych začal hrát na kytaru. O něco později jsem se začal věnovat metalu, přičemž mezi mé největší osobní vlivy patřily Metallica, Slayer, Motorhead a Iron Maiden. V kapelách jsem byl od doby, kdy jsem uměl hrát na kytaru tři akordy, protože jsem měl vždycky vrozenou touhu vystupovat. V průběhu let, jak jsem stárnul a zlobil se, mě hudba přirozeně následovala stejným způsobem. V začátcích OVERTHROW jsme byli hodně ovlivněni thrashmetalovými kapelami, které byly v té době populární (Evile, Municipal Waste, Gama Bomb), ale s postupem let (a mým hudebním vkusem) se hudba kapely přirozeně stala těžší, rychlejší a naštvanější. Blackmetalová a deathmetalová hudba, jak ji vnímám já, je dalším logickým krokem v tomto zvukovém zkoumání. Nikdy jsem to nedělal pro "slávu", jak říkáš, je to spíš touha vytvářet přesvědčivou a podmanivou hudbu, která tě dostane do dobré nálady a je zároveň katarzním uvolněním, mluvím za sebe.
Pocházíte z Velké Británie a hrajete extrémní thrash/death/black metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje vaše metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Scéna ve Velké Británii je v tuto chvíli velmi silná. Je tu spousta neuvěřitelných kapel, které získávají národní/mezinárodní uznání a slávu a přinášejí nejlepší hudbu, jakou jsem za dlouhou dobu slyšel. Scéna je velmi vstřícná, kapely, fanoušci, promotéři a místa konání podporují jak novější kapely, tak i ty, které jsou na scéně už nějakou dobu. Rozhodně tu panuje dobrá kamarádská atmosféra i zdravá konkurence a myslím, že většina kapel, o kterých je teď slyšet (zejména ty, které to dělají už mnoho let), začíná získávat uznání, které si zaslouží, včetně nás. Zdá se, že návštěvnost, zejména na místních koncertech, se díky tomu a také díky post-lockdownu a skutečnosti, že mnoho kapel vytváří podle mého názoru svou nejlepší dosavadní tvorbu, zlepšuje. Jsme tu už dvanáct let a částečně jsme tu zůstali i díky neustálé podpoře, které se nám od scény dostává. Ta je teď velmi silná a myslím, že bude jen sílit.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou thrash death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na OVERTHROW největší vliv.
Pokud mám mluvit za sebe, jsem velmi ovlivněn black/death metalovými kapelami 90. let, jako jsou Dissection, Morbid Angel, Cannibal Corpse, Darkthrone a Mayhem, abych jmenoval alespoň některé. Totéž platí pro thrash, kde mě nejvíce ovlivnili Slayer, raná Sepultura, Demolition Hammer a Sodom. Mám také rád původní metalové kapely jako Black Sabbath, Venom a Possessed, které byly typické pro své subžánry. Co se týče "novějších" kapel, mezi mé oblíbené patří Dead Congregation, Ulcerate, Skeletal Remains, Bolzer, Midnight a Der Weg Einer Freiheit. Všechny tyto kapely mají v sobě něco vnitřně jedinečného a myslím, že jejich vliv lze najít v naší hudbě.
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?
Na koncerty chodím jako fanoušek neustále. Chodím na spoustu místních i větších koncertů a poslední čtyři roky navštěvuji váš skvělý festival Brutal Assault. Jako kapela jsme teď v situaci, kdy dostáváme nabídky na koncerty neustále, takže si můžeme dovolit vybírat, kde budeme hrát a s kým. V začátcích jsme hráli všude, kde se nám podařilo sehnat koncerty, a myslím, že nám to pomohlo vybudovat si pověst zabijáckého živáku, zejména v našem rodném městě. Dnes se snažíme být trochu vybíravější a hrát koncerty v jiných městech, jak jen to jde, abychom rozšířili naši fanouškovskou základnu a oslovili více lidí mimo naše rodné město. To je konečný cíl OVERTHROW; chceme hrát všude, kde to jen půjde, a to nejen ve Velké Británii, ale i na celém světě! Osobně bych si v budoucnu rád zahrál na letních festivalech (Brutal Assault, Bloodstock, Hellfest, Wacken atd.) a vyrazil na turné po Evropě a USA. Vždycky jsem také chtěl hrát v Jižní Americe, protože tamní scéna je neuvěřitelná!
Jdu si vaši novou desku „Ascension of the Entombed“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé thrash/black death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!
Děkuji moc Jakub! Chceme moc poděkovat všem fanouškům, kapelám a přátelům, kteří nás v průběhu let podporovali. Jsme neuvěřitelně potěšeni ohlasem, který nové EP získalo, a těšíme se na budoucí koncertování a turné. Všichni promotéři, kteří to čtou, se prosím obraťte na náš management (emg.joel.spielman@gmail.com). Naše EP si můžete zakoupit u Redefining Darkness Records, stejně jako náš merch prostřednictvím naší Bandcamp stránky (overthrowmetal.bandcamp.com). Ještě jednou děkujeme Jakubovi za rozhovor, doufáme, že se uvidíme na některém z příštích koncertů!
