DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 2. června 2016

Recenze/review - GUTTER INSTINCT - Age of the Fanatics (2016)



GUTTER INSTINCT - Age of the Fanatics
CD 2016, Prosthetic Records

 Damnofobie je strach z věčného zatracení či pekelných trestů.

Pokud touto chorobou trpíte, neopovažujte se k novince švédských GUTTER INSTINCT ani přiblížit. Jinak budete prokleti, zatraceni a shoříte ohněm pekelným v šílených křečích. Ze starého hrobu opět trčí kostnatý pařát. U nás na death metalovém severu běžná věc. Přijímám nabízenou dlaň a jsem stažen do víru chřestícího a temného šelestu smrti. Na to, že se jedná teprve o první album, je nebývale ostré, chladivé a plné odkazů na DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, GRAVE, ale i nověji GRAVE MIASMA, BLACK WITCHERY, TEITANBLOOD, BOLZER. Navíc pak, jako nějaké hnilobné koření je přidáno velké množství tmy. Vy, kdo máte z podobných záležitostí obavy, tak se raději pokřižujte. Jinak budete pohlceni a zatraceni jako já. Peklo opět otevřelo svůj chřtán.


Death metal v podání GUTTER INSTINCT je nebývale pulsující, zákeřný, ošklivý ze samé své podstaty. Nic pro slabé povahy a přemýšlivé jedince. Tady se útočí rovnou a bez vyzvání. Dostanete pěstí přímo do obličeje, budete rozsekáni, rozdrceni a budete mít co dělat, abyste se dali nějakou dobu dohromady. "Age of the Fanatics" je albem, které mě opravdu rozložilo, dával jsem si ho nejraději do žil takhle k večeru, když se začala nad městem snášet mlha smíchaná se smogem. GUTTER INSTINCT uchopili dávná poselství po svém, morbidně a rouhavě. Pro mnohé z vás bude tahle prvotina lehce nepřístupná, ale když vydržíte, uslyšíte pravé, reálné ozvěny za záhrobí. Nahrávka je nášlapnou minou, dunivým překvapením a velmi dobře poslouchatelnou záležitostí. Pokud vaše srdce tepe ve stejně shnilém rytmu, tak neváhejte. Jen nesmíte trpět damnofobií. GUTTER INSTINCT jsou kreatury, které vám půjdou po krku. Bez slitování.


sumarizace:

Máte rádi starý, morbidní a prašivý death metal? Navštěvujete s chutí old school death metalové koncerty a je vám milejší ostrý riff, před moderní a technickou smrtí? Tak potom jsou pro vás GUTTER INSTINCT jako stvoření. Jejich novinka sice rozhodně nepřináší nic nového, ale předkládá nám staré pořádky v death metalu takovým způsobem, že budete doslova uhranuti. Odkazy starých poctivých kapel, chorobný hlas, obrovské nasazení a zběsilost. Tohle všechno mě při novince "Age of the Fanatics" napadá. Procházíme se spolu s kapelou po starém pohřebišti, vyzvedáváme z hrobů alba z devadesátých let a přidáváme lehce modernější zvuk. Při poslechu je smrt tak blízko! Tančíme na hrobech s těmi nejkrásnějšími zombie. Old school death metal, který je prašivý, jako víko od staré rakve! Velmi dobře!

Asphyx says:

Do you like an old, morbid and manger death metal? Do you like to go to old school death metal concerts and you like more a sharp riff than a modern and technical death? The GUTTER INSTINCT are here for you. This new album doesn´t make something original, however it brings us the old manners of death metal in a way you would love. Links to an old faithful bands, sick voice, a huge drive and furiousness. This is what I think about while listening the "Age of the Fanatics". We are walking in an old graveyard and we are picking up albums from the 90th from graves and we adding some more modern sounds. While listening to this album death is near! We are dancing on graves with the most beautiful zombies. An old school death metal which is manger like a lid of an old coffin! Very good!


Tracklist:
1. Leper Beholder
2. Age Of The Fanatics
3. Bloodstorms
4. No Place For The Cross
5. Bridge Of Broken Bones
6. An Ending In Fire
7. Death Cult
8. Counter-Culture
9. Faith Junkies
10. Exile

Band:

Thomas E - Vocals / Oscar P - Guitars / Hannes H - Guitars / Simon I - Bass / Ola H - Drums

https://www.facebook.com/gutterinstinct
http://gutterinstinct.bandcamp.com/
https://soundcloud.com/gutterinstinct-official
http://prostheticrecords.com/

Recenze/review - AUTOKRATOR - The Obedience to Authority (2016)


AUTOKRATOR - The Obedience to Authority
CD 2016, Godz ov War Productions

 Nekonečné křeče, pomalu zahnívající mozek, strach, děs, utrpení. Bažina plná lidského hnusu, temnota a hlavně Smrt. Někde tam na konci našich zmatených a často trním dlážděných cest je absolutní tma. Přetransformovaná v ležatou osmičku, ve střepy rozbité na milióny kousíčků. 

 Jestli máte v sobě kousek odvahy, hrdosti a odhodlání, dovolil bych si vám dnes představit francouzskou nihilistickou skupinu AUTOKRATOR, která přesně naplňuje podstatu úvodních slov. Je to extrém, povýšený na rouhání, na deprese, vyvěrající až odněkud z černého svědomí naší historie. Hudba je protkána špínou alá PORTAL, MITOCHONDRION, IMPETUOUS RITUAL, IGNIVOMOUS a dalšími našeptávači. Kombinace starého death metalu, doomu, drone vsuvek dělá z letošního alba zajímavý zážitek. Ne nutně příjemný, ale rozhodně vás donutí k přemýšlení. Není to čisté, ukázkové a jasné hmatatelné zlo. tentokrát si ten pocit beznaděje musíte zasloužit. Poslech je to z mé strany mnohdy náročný až odmítavý, přesto svým způsobem napínavý.



Můj pokoj je zahalený do podivné tmy. Před chvílí jsem viděl ohavný dokument o druhé světové válce a aby toho nebylo málo, přešel jsem z černobílého filmu rovnou do světa AUTOKRATOR. Znepokojivé pocity pořád zůstávají. Chodbami celého bytu se šourají postavy bez tváří, někdo na mě sahá ze stěn a do vany mi nemrtví složili hromadu hnijících kostí. Říká se, že strach máme uložený každý někde uvnitř sobě, záleží jen na tom, kdy vyleze na povrch. Při "The Obedience to Authority" zažívám stavy podobné těm, které se dostavují při průchodu temným podchodem v opuštěné části města. Ruce sevřené v pěst, klíče mezi prsty a ostražitost pro jistotu ve všech smyslech. Podobné desky se nebudou asi líbit příliš velkému množství lidí, jsou moc nepřístupné, zvukově záměrně nedokonalé a svým způsobem hrozně smutné, někdy už za hranou vstřebatelnosti. Pokud si na podobné záležitosti potrpíte, zakryjte svoji tvář do kápě a vydejte se spolu s námi na nekonečnou stezku plnou utrpení.



sumarizace:

AUTOKRATOR na své druhé dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. AUTOKRATOR se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:

 AUTOKRATOR are on their second full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. AUTOKRATOR move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!


Tracklist:
01. Chapter I
02. Chapter II
03. Chapter III
04. Chapter IV
05. Chapter V
06. Chapter VI
07. Chapter VII
08. Chapter VIII


 Time: 36:11

Band:

 L.F : Guitar David Bailey : Vocals 


středa 1. června 2016

Recenze/review - KATALEPSY - Gravenous Hour (2016)


KATALEPSY - Gravenous Hour 
CD 2016, Unique Leader Records

 V buddhistické kultuře je smrt chápána jako znovuzrození a tomuto pohledu na umírání jsou tedy uzpůsobené i pohřební rituály. Ty jsou započaty ještě před smrtí, čímž má být usnadněno odloučení těla od duše. Umírající je položen do polohy zvané „spící lev“ což je pozice, v které naposledy vydechl Buddha. Pokoj je vybaven rituálními předměty a zbožnými obrazy, zapalují se vonné tyčinky a rodina a mnich zpívají umírajícímu mantry.

V okamžiku smrti svlaží přítomný mnich rty zemřelého vodou. Tři další dny se těla nikdo nedotýká, tělo zůstává doma a je poté pečlivě omyto a oblečeno. Mnich po smrti předčítá po dobu devětačtyřiceti dnů pasáže z Knihy mrtvých (nejprve nad zemřelým, poté nad jeho podobiznou).

V jejich kultuře není zvykem používat rakev, tělo se položí na konstrukci z proutí a je přes ně přehozena pouze čistá látka.

Způsoby pohřbívání v buddhistické kultuře:
• Pohřeb „do větru“ - tělo je rozčtvrceno
• Pohřeb „do vody“ - vhozeni do řeky, nebo jezera
• Pohřeb „do ohně“ - kremace
• Pohřeb „do země“- pohřeb do hrobu bez rakve

 Přesně tuhle definici jsem si musel při poslechu novinky ruských brutalistů KATALEPSY vyhledat. Jejich hudba je totiž neskutečně krutá, ošklivá, dunivá, nekompromisní a zažíval jsem u ní imaginární pocity čtvrcení mého těla. Je v ní obsaženo všechno současné extrémní metalové zlo a ještě ke všemu se hrozně "příjemně" poslouchá. Je to svým způsobem skvělé řemeslo, kumšt, který vás k sobě na dlouhou dobu připoutá a neupustí. Kapela již na minulém albu "Autopsychosis" (2013) začala pomalu opouštět "tupý" slam a začala hrát trošku jako z jiného světa. Ostře, technicky, přesto jasně a zřetelně. Pokud máte rádi třeba PATHOLOGY, DEVOURMENT, KRONOS, DEFEATED SANITY, DISENTOMB, PROSTITUTE DISFIGUREMENT a spousty dalších hudebních extrémistů, mohli byste být na výsost spokojeni. Stejně jako já. Letos se totiž Rusové přetransformovali v jednu z nejlepších současných brutálních skupin. Tak to zkrátka zrovna teď cítím a jak vidno, ještě dlouho s tím nic neudělám. 


Ona je novinka úžasná právě v tom, že je ortodoxní a progresivní zároveň, ostrá a melodická současně. KATALEPSY se povedlo nahrát nebývale pestré album, tedy co se alespoň jejich žánru týká. Velmi osvěžující jsou groovy pasáže, různé zpomalovací a brzdící riffy, i kanální hlas. Přiznám se, že nejvíc se soustředím na kytary, které jsou tak výborné, že bych je dokázal poslouchat do skonání světa. Ostatní ale jen nesekundují, oni dodávají další a další morbidní rozměr. Způsobů, jak zmasakrovat lidstvo je velká spousta. Rusové zvolili hodně bolestivý přístup. Jejich death metal je plný apokalypsy, temné energie, která vyvěrá přímo z jejich talentu. Nemůžu se novinky nabažit, pořád ji protáčím dokola a vše ostatní jde bokem. Je to jako prokletí, brutální diamant, spadlý odněkud z vesmíru. Je dokonale vybroušený a přitažlivý. Přesně jako letošní počin KATALEPSY. Jděte a slyšte slova o apokalypse lidské mysli! Tohle album mě jen tak nepustí.



sumarizace:

KATALEPSY na letošním albu zhudebnili zlo a apokalypsu. Technicky náročné pasáže se střídají s temnými vyhrávkami a svět je při poslechu náhle hodně černý. Vynikající zvuk, perfektní produkce a všude se vznášející opar z nenávisti. Přesně takové jsou moje pocity z nové desky "Gravenous Hour". Působí jako bodnutí nožem do břišní dutiny, jako úder pěstí na solar plexus. Procházíte se spálenou zemí a zdá se, že jste poslední člověk na zemi. "Gravenous Hour" je soundtrackem ke konci světa. Zkáza, apokalypsa, smrt. Nic víc už nečekejte. Perfektní kytarová práce, bicí party od skvělého bubeníka a vokál ze záhrobí. "Gravenous Hour" přináší jen utrpení, nářek nevinných a beznaděj. Nic jiného zde nečekejte. Zlo zase jednou zvítězilo a KATALEPSY jej přenesli na hudební nosič. Death metalové album, na kterém byla zhmotněna apokalypsa! Vynikající!


Asphyx says:


KATALEPSY have set the evil and apocalypse to music on their new album. The parts, that are technically difficult, are changing with  those dark and the world is very black when listening. Excellent sound, great production and mist of hate everywhere. These are my feelings from the new record "Gravenous Hour". It is like stabbing with the knife to the belly, like a punch. You are going through the burnt land, you seem to be the last man on the world. Destruction, Apocalypse, Death. Don´t expect more. Perfect guitat, perfect drums from the drummer and vocals from the other world. "Gravenous Hour" brings suffering, despair and crying of innocents. The evil wins once again and KATALEPSY gives it on an album. Death metal album incarnating the Apocalypse. Great!


Tracklist:
1. In The Dark Of Stars
2. Blinded Sultan
3. To The Lords Of Nihil
4. Critical Black Mass
5. The Long Bright Darkness
6. Monastery Of Nothing
7. After Omega
8. Grave New World
9. Ghoul Inquisitor
10. Tephra
11. In The River Of Red

Band:
Anatoly Shishilov - basa
Anton Garasiev - kytara
Dmitry - kytara
Evgeny Novikov - bicí
Igor Filimontsev - zpěv

Minirecenze/minireview - WOLFPACK 44 - The Scourge (2016)


WOLFPACK 44 - The Scourge
CD 2016, Deadlight Entertainment

Satane, ty vládče všeho míra, dnes tě budeme velebit, budeme se ti klanět a modlit se k tobě. Tedy alespoň na nové desce super - skupiny WOLFPACK 44. Velmi temná, obskurní záležitost, to vám povím. Black metalisté z DARK FUNERAL, KULT OV AZAZEL, THE ELECTRIC HELLFIRE CLUB, COVEN a DEMONIC CHRIST opentlili svoje syrové riffy industriální pavučinou a máme zde před sebou prvotinu, která je chladná jako opuštěný, čerstvě vykopaný hrob. Nalezneme zde mocné nástupy, odlidštěnost, mnoho symbolů. Uslyšíte i spoustu klasického reálného death metalu. Zazní teatrální riffy, pneumatický rytmus, mohutný hlas.

 Hudba by se dala charakterizovat jako satanistická - industriální - death metalová - blacková - psychotická a nenávistně ďábelská. Atmosféra strachu, beznaděje a studených opuštěných továrních hal je budována postupně. Pokud na tuhle morbidní hru přistoupíte, budete ztraceni, budete se bát, budete se na svět dívat očima krvelačné šelmy. Pánové se nebojí ničeho, jsou těžko zařaditelní, i když čerpají hlavně z klasických postupů. Skvělý je zvuk, oceňuji vokály, které jsou jedním slovem skvostné (pokud se to tedy dá o téhle sebrance vůbec napsat). Chvílemi se jen tak brnká, deptá se ledovými motivy, pak náhle jakoby někdo zapálil sud s benzínem. Plápoláme ve větru a je nám všechno jedno. Přenos emocí u téhle desky funguje na výbornou! 

 Sumarizace:

 Tahle to vypadá, když potká Satan řezníka a naštvaný stroj. Výsledkem je hudba WOLFPACK 44, která je studená i vařící zároveň, ostrá i chladivá. Přiznám se, že jsem zcela podlehl. Industiálno se potkává s death metalem, blackem i podsvětím. Na povrch vylézají zběsilé zrůdy a jdou nám po krku. Perfektní je zvuk, nápady i hlas. Celkově pak zní nahrávka jako ozvěna ze záhrobí. Připadám si, jako by mě právě někdo řezal nožem do břicha! Vynikající záležitost, která probudí vaše noční můry! Budete prokleti!


Asphyx says:

 This is what happens when Satan meets a butcher and a mad machine. The result is the music of  WOLFPACK 44 which is cold and boiling at the same time, sharp and cool. I admit that I am completely lost. Industrial meets death metal, black metal and the underworld. There're frantic freaks coming out to the ground and we are after us. The sound, ideas and voice are perfect, . Overall, the record sounds like an echo from the grave. I feel like someone has just cut me with a knife in the belly! An excellent issue that wakes up your nightmares! You will be cursed!


Album Line-up: 
Ravensbrück: guitars, bass, electronics
Xes: vocals, guitars
Sorath: live bass
Grandier: live drums 

Track list: 
1.    The Wolf is Loose - Intro
2.    The Black March
3.    Rituale Romanum (ft. Dana Duffey from Demonic Christ)
4.    Dark Mountain (ft. Rev Thomas Thorn from The Electric Hellfire Club)
5.    Chamber of Nightmares (ft. Lord Ahriman and Chaq Mol from Dark Funeral)
6.    The 18th Enochian Key
7.    By Serpents Beguiled
8.    To the Devil a Daughter (ft. Jinx Dawson from Coven)
9.    Iron Dream
10.  The Enemy Below (ft. Rev Thomas Thorn from The Electric Hellfire Club)

úterý 31. května 2016

Recenze/review - ACID FORCE - Towards The Nuclear Load (2016)



ACID FORCE - Towards The Nuclear Load
CD 2016, Support Underground

 Někdy mám sto chutí vrátit se o mnoho let zpátky. Vymyslet stroj času a vydat se znovu do osmdesátých let, kde se kdysi tvořil můj hudební vkus. Bohužel, teorie cestování v čase zatím nebyla vymyšlena. Nezbývá mi tak nic jiného, než si pro sebe vyhledávat kapely, které jsou na tom podobně jako já. Také milují staré thrashové modly. Slovenští mladíci ACID FORCE, kteří mi na svém koncertě v Plzni vykali (já jsem fakt asi už pamětník!) mě naživo pěkně nakopali zadek (report zde). Jejich vystoupení v sobě mělo patinu old school thrashových velikánů. S novinkou "Towards The Nuclear Load"  jsem si tak s chutí i s nostalgií hezky zavzpomínal na své mládí. A patří jim za to velký dík.



Novinka s krásně ulítlým obalem, s jemně jiskřivým zvukem, je úderem přímo na solar plexus. Předkládané postupy jsou sice všem již dávno známé, ale pokud se zaměříme na celkový výraz, jsou ACID FORCE takovou velmi příjemnou nadějí do budoucna. Málokdo dokáže rozhýbat prvním songem dav pod pódiem, málokdo umí rozvlnit mé staré kosti. Nic neřešit, pořádně se odvázat, popít nějaké to pivo, obejmout momentální dámu svého srdce - to bývaly kdysi hlavní atributy thrashe. A já je z novinky těchto mladíků opět cítím! Jsem spíše fanoušek-srdcař-posluchač, než nějaký kritik, ale za moji maličkost je novinka "Towards The Nuclear Load" velmi zdařilým dílem. Líbí se mi určitá pokora a skromnost, se kterou pánové k hudbě přistupují. Je to staré, stokrát slyšené, ale je to taky pořádný odvaz. A o to nám jde především, no nemám pravdu?!


sumarizace:

Haló, thrash maniaci! Znáte slovenskou thrash metalovou mašinu ACID FORCE? Pokud ne, tak to koukejte napravit! Jejich novinka "Towards The Nuclear Load" je totiž krásnou ukázkou toho, jak by to mělo vypadat! Ostré riffy, dobré nápady, hutný vokál. Tahle muzika vám rozproudí krev v žilách. Máte rádi starý thrash metal? Tak neváhejte a jděte do toho po hlavě, stejně jako ACID FORCE! Old school underground thrash metal, který vám utrhne hlavu i s páteří!

Asphyx says:

Hello, thrash maniacs! Do you know the Slovak thrash metal machine ACID FORCE? If you don't, put it right! Their news "Towards the Nuclear Load" is a beautiful example how should it look like! Sharp riffs, good ideas, thick vocals. This music will enliven your blood in your veins. Do you love old thrash metal? So don't hesitate and go for it, like ACID FORCE! Old school thrash metal underground, which will blow off your head  even with the spine!


Tracklist:

01. Apathetic Devastation (5:57)
02. Pressed To Death (2:27)
03. God That Never Existed (4:29)
04. Ancient Disease (3:34)
05. Ammunition (2:30)
06. Towards The Nuclear Load (3:30)


ACID FORCE:
Teodor Majerík - vocal, bass
Andrej Petro - guitar
Frederik Hrašna - guitar
Marcel Dubinský - drums

Recenze/review - MURDER INC. - Povolení zabíjet (2016)


MURDER INC. - Povolení zabíjet 
CD 2016, SUPUG/Murder Inc.

 Když jsem jel 2. 10. 2015 do Prahy za koncert S.D.I., setkal jsem se s thrashery MURDER INC. vůbec poprvé. Na rovinu říkám, že se mě nelíbili. Nevím jestli to bylo zvukem nebo mým rozpoložením, ale jejich vystoupení jsem docela sepsul. Do téhle recenze se mi popravdě moc tím pádem nechtělo. Vložil jsem CD do přehrávače, otevřel si svoje oblíbené večerní pivo a po několika minutách jsem si dal málem pár facek. Říká se, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné a já si tak pro sebe objevil tyhle šílence až s novinkou "Povolení zabíjet". Zašeptal jsem jim mezi skladbami lehkou omluvu a měl jsem co dělat, abych nezačal doma pařit.
Jestliže totiž měl dosud pravomoc zabíjet pouze slavný agent 007 James Bond, tak od teď ho mají i šílenci z MURDER INC. Z reproduktorů se na na mě vyhrnul plnotučný, nahnile ostrý thrash klasického střihu. Pánové citují ze starých učebnic z osmdesátých a devadesátých let s elegancí a citem. Všem nám je sice jasné, že doba, kdy jsem si vlastnoručně vyráběl nášivky KREATOR, SODOM, DESTRUCTION, SLAYER a desítky dalších, se už nevrátí, ale dokud budou existovat podobné smečky jako MURDER INC., nemám o thrash metal strach. Rovnou na rovinu říkám, že mě jejich letošní nová pocta starým časům baví. 


Pokud se oprostíme od názoru, že je to retro jako blázen, vynikne na povrch v thrashu asi nejdůležitější věc - energie. A té mají MURDER INC. na rozdávání. Novinka není dokonalá, klidně bych si dovedl představit o hodně víc špíny a neučesanosti (a čitelnější basu), ale vzhledem k mládí muzikantů lze do budoucna očekávat jen to nejlepší. 

New album listen here:
http://bandzone.cz/murderinc

"Povolení zabíjet" zkrátka kope, řeže a vtáhne vás do hry. Zmínit musím i skvělý obal a české texty, které se dají číst (což dnes umí opravdu málokdo!). Jako celek je tak šestice krutých skladeb takovou velmi ostrou připomínkou, že thrash metal ještě nezemřel. Novinka je doslova povinností pro všechny milovníky mosh-pitu, džínových bund a rebelství. Často mě při poslechu napadalo, že to letos tihle kluci natřeli mnohým protřelým a unaveným slavným jménům.


sumarizace:

Čeští MURDER INC. jsou na své novince ostří jako břitva. Přinášejí nám šest skladeb, které vás přenesou do starých thrashových časů. Album se poslouchá velmi dobře a i když se nejedná o nic nového, řeže pěkně. Proti hudbě v tomto provedení nemám žádných námitek a doporučil bych ji všem thrashovým maniakům. Ve skladbách je doslova napěchována energie a rebelství. Masakr, mosh-pit, thrash! Za mě palec nahoru!


Asphyx says:

Czech MURDER INC. are on their news as sharp as razor. They bring us six songs that will take you to the old thrash times. The album is very well for listening and although there is nothing new, it cuts nice. I have no objection against music in this interpretation and I would recommend it to all thrash maniacs. The songs are packed with energy and rebellion. The massacre, mosh-pit, thrash! For me, thumbs up!

Tracklist:

01. Ve stínu Lži
02. Pátá Oběť
03. Povolení Zabíjet
04. Člověk Člověku
05. Rituál
06. V Obležení

Murder Inc.:
Petr - bass, vocal
Luká - guitars
Fanda - drums



pondělí 30. května 2016

Recenze/review - ULCER - Heading Below (2016)


ULCER - Heading Below
CD 2016, Arachnophobia Records

 Nasládlý pach krve, prázdný tupý výraz mučených a zvrácená euforie inkvizitorů, kteří se zájmem sledují praskání kostí, drcení lebek, drcení svalů a mrzačení těl pod tíhou mučících nástrojů. Typický obrázek krutého středověku, který by si nikdo nechtěl na vlastní kůži prožít. Bohužel, kdysi to byla skutečnost. 

 Trpělo a umíralo se v bezbřehých bolestech a v modlitbách s touhou po odpuštění. Pojďme nahlédnout do minulosti temného středověku a prohlédněme si nástroje, na kterých byly prolity džbány krve a strachu…

Novinka polských death metalistů ULCER ve mě evokuje dávné časy plné krutých mučících technik. Ocitám se spolu s kapelou v žaláři, kde o plesnivém chlebu a vodě čekám na verdikt sadistických kněží. Odsouzen budu za to, že jsem vzýval temné síly, protivil se Bohu a zesměšňoval jsem církev svatou. Pouštěl jsem ostatním bezvěrcům album "Heading Below" a za tónů švédského death metalu ve stylu DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, INTERMENT jsme obcovali s temnými silami. Na tónech studeného severu se vznášely pavučiny starodávných odlesků pekla. Jsou nahrávky, které mě uhranou hned na poprvé a jejich přitažlivost vydrží po dlouhou dobu. Už teď vím, že se budu často vracet. Jsem oddaným stoupencem švédské death metalové školy. Považuji to tak trošku za svoji povinnost. 


Právě jsem rozšlápl lebku nějakého svého kolegy. Zbyla tu po nekonečném mučení jeho těla i mysli. Neodvolal, propadl hrdlu a umíral v nekonečných křečích. Jeho poslední slova patřila Satanovi a zněla mocným, hrubým hlasem nad celým náměstím. Spolu s chladivými melodiemi, dohromady s výkřikem plným utrpení, byla svědectvím o lidském hnusu a špíně. Seděl jsem na kamenné podlaze a pokřižoval se v obráceném gardu. Kolem mě proběhla černá krysa a podívala se na mě s nadějí v očích. Za chvílí ji přinesou oběd. ULCER to se mnou umí, dělají si s mojí myslí co chtějí, rozkládají mě na prvo-částice, hnětou mě k obrazu svému. Dokonce v temnějších chvílích překračují hranice stylu. Zítra mám popravu. Nevadí mi to. Už teď totiž vím, že na onom světě budu mít zastání.


sumarizace:

ULCER nám na své novince jasně ukazují, že dobrý švédský death metal se dá hrát i v Polsku. Albem jsem od začátku až do konce absolutně stržen a pohlcen. Je jako přitažlivý magnet, plný utrpení, chladu a smrti. Poláci umí krásně balancovat mezi rychlými a pomalými pasážemi. Líbí se mi jak zvuk, tak jednotlivé nápady. Nahrávka působí zvláštním smutným dojmem. Evokuje ve mně vzpomínky na poslední věci člověka. Jsme prach a v prach se obrátíme! Jako celek je CD krásnou ukázkou velmi dobrého řemesla, zběsilosti a šílenství. Pokud máte rádi devadesátá léta v jejich nejlepší formě, tak budete určitě spokojeni. "Heading Below" působí jako seknutí sekyrou přímo do hlavy. Rozpůlí vás na dvě části. Jedna bude pařit jako o závod a druhá spočine v nekonečném utrpení. Švédský death metal z Polska, který vás spálí mrazem! Vynikající záležitost.

Asphyx says:

ULCER  shows us on their new album how good is Swedish death metal played in Poland. This album broke me down and I was absolutely absorbed since the begging. It is like a magnet, full of misery, cold and death. Poles knows how to balance between fast and slow passages. I like the sound and the ideas. This record feels interestingly sad. It evokes memories of last possessions of man. We are just an ash and we will be ash again! As a whole this CD is a nice example of good work, furiousness and craziness. If you like the 90th in its best from you will be satisfied with this album. "Heading Below" feels like a cut of axe right into a head. It will cut you in half. One half will go crazy for parties and the other half will be dead in the infinite misery. Swedish death metal from Poland which will burn you with coldness! Amazing!

Tracklist:

1. Down Below
2. Fiends Forever
3. Sights to See
4. All in Vain
5. The Phantom Heart
6. You Called, We Came
7. Miscarriage's Lullaby
8. Howl of the Jackal
9. Enshrouded in Nothingness


Line-up:
D. - vocal (Blaze of Perdition / Oremus)
Angelfuck - vocal (Deivos)
LucaSS - gitara (Abusiveness, Exmortum)
Mścisław - gitara (Abusiveness, Blaze of Perdition, Dira Mortis)
Szwed - bas (Deivos)
Vizun - perkusja (Abusiveness, Blaze of Perdition, Dira Mortis)


Minirecenze/minireview - BAT - Wings of Chains (2016)


BAT - Wings of Chains
CD, TAPE, LP, Hells Headbangers

 Ryan Waste z Municipal Waste je šílenec, který si spolu s dalšími dvěma kamarády založil novou kapelu BAT. Pánové se rozhodli, že budou hrát špinavý, zastaralý heavy speed někde tak z počátku osmdesátých let. Leží tak najednou přede mnou novinka, která by neměla uniknout žádnému fanouškovi, který uléhá každý den v džínové vestě, doma se mu ještě muchlají kazety v přehrávači a mastný nemytý vlas je u něj často propletený s plechovkou od piva. BAT jsou smrdutou odpovědí na dnešní komerční "nagelovanou" metalovou scénu. U téhle desky se ještě může kouřit na koncertě, maso patří do jídelníčku všech a základním stavebním kamenem skladeb je rebelie a špína. Starý časy, co se nikdy nevrátí, napadá mě při poslechu a mám sto chutí vyrazit do ulic (už bych tam byl asi sám, protože všichni čumí jen do displejů svých nabušených telefonů - ale zase bych měl zážitek).

 Vezměte si staré VENOM, MOTORHEAD, VOLTURE, WHIPSTRIKER, MIDNIGHT, SPEEDTRAP, všechno to protřepejte, ale nemíchejte. Pak si do tohoto špinavého koktejlu přidejte nějakou tu čistou vodku a máte před sebou BAT. Hergot, já mám sto chutí praštit s klávesnicí, rozpůlit monitor a plivnout do tváře všem pokrytcům. Jasně, BAT jsou jednoduší, hlasití, klasičtí a tradiční až běda. Jsou ale také neskutečně zábavní, prašiví a jejich pocta starým legendám se myslím rozhodně vydařila. Novinka má v sobě přesně ten poměr síly a špinavosti, kterou mám tolik rád. Pro podobná alba jste se museli narodit, nemá cenu je vysvětlovat ani nikoho přesvědčovat. Já to vidím na mosh-pit s kamarády dole pod pódiem, na nějaký ten skok z pódia a propláchnutí čaker pivem. Líbí se mi ten fuck off přístup, zobu to pánům z ruky. Tahle muzika je rozhodně pro všechny posluchače, kteří ještě věří v realitu, syrovost, peklo a záhrobí! Jdu si vzít bourací kladivo a vyřádit se někam do kamenolomu. Howgh!

 sumarizace:

 Sex, pivo a rock´n´roll! To jsou BAT! Americký alkoholový buldozer. Pořádně rozjetý a drtící vše živé i neživé. Tohle je hudba s velkou energií a silou, určená pro páteční večírek s kamarády. Neřešte hlouposti, poslouchejte "Wings of Chains". Vezměte do ruky kladivo a jděte zbourat sousedovi zeď! Cítíte tu starou plesnivou jiskru? Novinka mi připomíná rozmazané obličeje, viděné skrz pivní sklenici. Má to drive, má to feeling! Osobně jsem velmi spokojen a nahrávka se mi hodně líbí. Víc neřeším! na zdraví! Cheers! Prosit! Santé! Salud! Zabijácké album! 

Asphyx says:

Sex, beer and rock ´n 'roll! These all are BAT! American alcohol bulldozer. Rocking and crushing everything animate and inanimate. This is music with great energy and strength, designed for the Friday's party with friends. Don't solve stupidity, listen to "Wings of Chains". Pick up a hammer and go to your neighbor demolish the wall! Do you feel that old moldy spark? The news reminds me blurry faces, seen through the glass of beer. It has drive, it has  feeling! Personally, I'm very satisfied and I really like this recording. I don't care about more! Cheers! Prosit! Santé! Salud! Killing album!

 http://hellsheadbangers.bandcamp.com/album/wings-of-chains
www.hellsheadbangers.com
www.facebook.com/hellsheadbangers.com
www.hellsheadbangers.bandcamp.com
www.instagram.com/hellsheadbangers
www.twitter.com/hellshead666
www.youtube.com/user/hellsheadbangers666

neděle 29. května 2016

Minirecenze/minireview - GRUESOME - Dimensions Of Horror (2016)


GRUESOME - Dimensions Of Horror
EP 2016, Relapse Records

Recenze/review - GRUESOME – Savage Land (2015)

Tak tomu říkám retro jako řemen! GRUESOME, uskupení slavných old school death metalových osobností je tu s novým EP. A pokračuje se na něm v nastaveném směru. Opět se exhumují staré hrobky, znovu se skládá pocta Chuckovi Schuldinerovi. A to především období "Scream Bloody Gore", "Leprosy", "Human". Takže pokud si chcete kvalitně a náladotvorně zavzpomínat, neváhejte. A co na celé tohle šílenství říká moje maličkost? Samozřejmě je spokojena, i když po nějaké době asi dojde k obehrání a nebudu mít zase takovou chuť se vracet. Nebo alespoň u předešlého alba jsem to takhle měl zažité. Podobné záležitosti miluji, ale tentokrát sahám raději po originálu. Nevím vlastně ani proč to mám takto nastavené, nějak to samo vyplynulo z poslechu. Přehraji si vždycky celou desku GRUESOME, navnadím se na death metalový pravěk a pak jdu vyhrabat staré originály DEATH.

Jedná se samozřejmě o pořádně vypečenou záležitost. Kapela si dala moc velký pozor na pořádný zvuk, na s elegancí sázené klasické riffy ve stylu zmíněných DEATH, ale i třeba OBITUARY, MASTER, POSSESSED, PESTILENCE, AUTOPSY, JUNGLE ROT. Není to samozřejmě na závadu. Naopak, u nás v podzemí si budují GRUESOME čím dál tím větší jméno, jsou uznávaní, cenění. Co na tom, že už tu všechno bylo? Podobná alba musíte brát jako vzpomínku, jako starou mokvající ránu, ve které vám zase začne tepat. Člověk si při poslechu uvědomí, jaké bylo krásné kdysi prožívat dekádu samých zásadních nahrávek. K mnohým se dostal až po dlouhé době, ale uctívá je dodnes. Novinka GRUESOME se mi líbí, i když takové to absolutní nadšení ve mě nevyvolává. Nevím vlastně ani proč. Každopádně, za odvedené řemeslo se pánové nemusí vůbec stydět. 

 Recenze/review - GRUESOME – Savage Land (2015)

Sumarizace:

Při poslechu novinky "Dimensions Of Horror" mi ožívají před očima vzpomínky na devadesátá léta minulého století. GRUESOME umí vyvolat staré duchy, poctít nás plesnivými riffy i záhrobním hlasem. Album je to velmi dobré, přejde vám rovnou do krve. Je určeno všem retro maniakům, kteří mají rádi DEATH. Nahrávka je jako nějaký po dlouhé době otevřený hrob. Cítíte ten hnilobný zápach? To jen kapela exhumuje dávné postupy! Hudba, které vás vrátí po časové ose zpět a skvělá záležitost pro pamětníky! Old school death metal forever! Amen!




Asphyx says:

When listening to the news, "Dimensions Of Horror" memories of the nineties are coming alive. GRUESOME can invoke the old ghosts, honour us with moldy riffs and voice from the other world. The album is very well, it goes straight into your blood. It is addressed to all retro maniacs who like DEATH. The recording is like after  long time opened grave. Do you feel that putrid smell? The band has just exhumed bygone techniques! Music that takes you through the timeline back and the great issue for survivors! Old school death metal forever! Amen!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtyřicátý třetí - Jak jsme zčernali spolu s Root


Příběh čtyřicátý třetí - Jak jsme zčernali spolu s Root

Stojím na dolním náměstí v Jablonci nad Nisou. Je mi zima. Přitom je jaro, léta páně 1991. Čekám na Sabatha (jezdil do Jablonce za kamarádem), který má pro mě prý překvapení. Dokonce kvůli tomu volal moji babičce do baráku, ta přešla za druhou babičkou v Nové Vsi nad Nisou a ta mě zavolala z lesa. Byl jsem zrovna na jedné ze svých nekonečných pozorovacích misií. Jako milovník zvířat jsem sledoval rodinku liščat, která se usídlila kousek od tůně s pstruhy. Babička byla vyděšená, Sabath byl asi do telefonu naléhavý, jenže to on byl vždycky, když objevil novou kapelu. Konečně je tady. Předává mi, totálně zmrzlému, gramodesku „Zjevení“ od pro mě tehdy ještě neznámých Root. „Z tohohle se posereš, kamaráde!“: volá na mě přes celé náměstí a já jsem rád, že můžeme konečně do hospody. Dáváme pivko, já si prohlížím obal a platím Sabathovi dohodnutý obnos. Plnotučných a těžce vydělaných 350,- kč. Jen nevím, kde si ten vinyl přehraju. Doma mám jen kazeťák a přehrávač CD.

Jenže Sabath (ano psáno s jedním B, prý aby se odlišil od slavných Black Sabbath) byl technický génius a dává dohromady gramofon po mém dědovi, který do té doby zažil jen samou vážnou hudbu. Zabírám si všechny desky, prohrabuji se všemi klasiky a zamilovávám se nejdříve do Brahmse, Čajkovského a pak Beethovena. K desce Root se dostávám snad až po týdnu. Mám z toho obalu trošku strach. Ihned se mi doslova zarývá do mozku text pátého songu Upálení. Dokonce to jde tak daleko, že se stává naší volejbalovou hymnou. Pokaždé, když začínáme zápas, kýveme se s klukama do rytmu – způsobem, jako když volejbalisté přijímají míč a refrénové výkřiky „Jsem nevinen! To vím!“ zní nad hřištěm jako mocný válečný pokřik. Přemlouvám všechny na koncert, který ale bohužel navštívíme díky různým nástrahám a podivným situacím až po několika letech. Pořád poslouchám desku dokola, až si rodiče klepou na čelo.

Jedeme ve vlaku na Nymburk. Je zima, okolo sněží a hlavně v Praze zuří raný kapitalismus roku 1993. Minule se koncert nekonal, ale tentokrát vím, že už to dopadne. Tady v místním kulturním domě se konečně uskuteční můj sen. Thrashové období v naší partě pomalu končí. Spousta lidí se odklonila od metalu, odešla, případně se kvůli práci, rodině odstěhovala. Naše parta ale pořád ještě drží pohromadě. Root už mají na kontě tři alba a já se neskutečně těším. Vylézáme na nádraží a ihned zaplujeme do hospody. Prcalík už nemá skoro žádné vlasy a nikdo z nás netuší, že je to předzvěst jeho ne zase tolik vzdálené hnusné nemoci. Nevíme ještě nic, ale už nejsme takoví ti puberťáci jako dřív. Trošku jsme zestárli, ale navážno nikdo ještě nic nebere. Není důvod. Nymburské pivo mi moc nejede a tak radši všechny přemlouvám, abychom šli.

Před kulturákem je černo. Je to můj první blackový koncert, zatím jsem zažil jen samé thrashové chlastačky a skákání z pódia. Holky mají namalované netopýry na očích a všichni jsou nějací smutní, zahloubaní do sebe. Mám přes záda obrovskou plachtu SODOM a fanoušci na mě koukají nějak divně. „Ty vole, to zase bude něco, se poseru“: pronese do podivného ticha Prcalík. Jana se usměje na jednu slečnu, co jde zrovna kolem a ta na ní vycení zuby: „Sssssssssatáááán“. Kytka prohlásí něco o tom, že to asi budou Pražáci, že jim určitě dávaj do Vltavy nějaký sajrajty. Smějeme se tomu a pomalu se suneme do sálu. Pak propadnu navěky temnotě.

Jako předkapela se představí nějaká místní skupina, jejíž jméno si zaboha nemůžu vzpomenout. Není to tak důležité, protože to byl takový ten nudný uječený zábavový heavík. Pak konečně zazní, po dalších několika pivech, první tóny ROOT a já mám co dělat, abych nepadl na kolena. Přesně si pamatuji, že mě běhal mráz po zádech a odříkával jsem jako nějakou černou modlitbu všechny texty. Taky to byl pro mě první koncert v životě, kdy jsem jen stál a poslouchal, byli jsme zvyklí kroužit jako vlci pod pódiem a vrtět se jako dětská káča. Byli jsme jako mramorové sochy, všichni čtyři. Jen mezi skladbami občas někdo pronesl slova úžasu. Jana se mi schoulila pod ruku a cítil jsem, že má strach. Bylo to mocné, dokonalé a doslova pekelné. Big Boss opravdu působil jako nějaký padlý velekněz. Koncert uběhl, ani nevím jak a my se vydali ven. Nemluvili jsme, "Obžalovaný je vinen tím
Že za pomoci temných sil a Černé Magie
Scházel se za noci s veleknížetem Pekla
Zvaným Lucifer, a s Jeho pomocí se snažil
Snížit výzman učení Církve Svaté
A proto se odsuzuje k trestu smrti upálením""Obžalovaný je vinen tím
Že za pomoci temných sil a Černé Magie
Scházel se za noci s veleknížetem Pekla
Zvaným Lucifer, a s Jeho pomocí se snažil
Snížit výzman učení Církve Svaté
A proto se odsuzuje k trestu smrti upálením"

Jsem nevinen
To vsátéhošli jsme tiše, až jsem měl pocit, že slyším tlukot našich srdcí.

Celý dav se přesunul kousek od náměstí, do jedné hospody, co měla otevřeno hodně do rána. Celou noc, až do ranního vlaku se diskutovalo, vše probíralo, holkám se postupně s navyšujícím alkoholem víc a víc rozmazávaly černé šminky na tvářích. Seděl jsem ten večer spíš stranou, trošku zahloubaný, ale věděl jsem, že bych se měl do black metalu (znal jsem do té doby jen takovou tu „VENOMOVSKOU“ klasiku), víc ponořit. Přišla ke mně nějaká nymburská princezna, dala mi pusu a namalovala mi na obličej kontury samotného ďábla. Jel jsem tak až domů, kde jsem někdy před polednem vyděsil mámu. „K obědu si to umeješ“: řekla mi poměrně nechápavě a já si drhnul zuřivě tváře Solvinou, ničím jiným to nešlo dolů. Byly řízky, já je hltal jako hladový vlk a celou dobu jsem přemýšlel o koncertě ROOT – mám ho zarytý v hlavě navěky, jako kdyby mě někdo proklel. Večer pak, po několika hodinách práce na zahradě u tetiček, jsem si do noci pouštěl album „Hell Symphony“, které mi jako již tradičně, dodal nedávno Sabath. Moje duše byla černá, jako křídla krkavců.

Pokaždé, když jezdím na chalupu do Jizerek, mám neodbytnou touhu zalézt si do pokoje nahoru, probírat se starým harampádím a ohmatanými deskami. ROOT navždy zůstanou zařazeni v předních policích. Dodnes se k jejich albům moc rád vracím. Jsou a vždy pro mě budou klíčem k celé jedné oblasti metalu. Otevřeli mi dveře do černého podzemí, naučili mě vnímat peklo po svém. Ave Satanas!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine