CD 2017, Great Dane Records Páčím víko od staré rakve, pokouším se dostat dovnitř. Nejde to, nepomáhá ani velká síla a použití všech nástrojů. Jakoby byl uvnitř podtlak, nějaká temná síla, která mě nechce pustit. Znaven usedám, otírám zpocený obličej a odplivnu do dálky. Pak se ozve hlasité puknutí a v náruči šklebícího se skeletonu leží jako nějaký vzácný artefakt kompilační album francouzských SEPULCHRAL. Vítejte na záhrobních orgiích plných stínů. K tanci nám hrají jedni z nejpovolanějších. Kapela, která datuje svůj vznik do roku 1989, černo černá bestie, která je synonymem klasického špinavého death metalu. Slyším zde starou evropskou školu v podobě, v jaké se hrávala v dobách mého mládí. Záležitost vyloženě pro sběratele, fanoušky tmy a táhlých ozvěn z onoho světa.
Album vychází jako CD i jako digitální formát. Jsou na něm obsaženy skladby z let 1991 - 1992. Hudba je patřičně prašivá, zavánějící metalovým pravěkem, ošklivým zvukem a "nepříjemným" vokalistou. Kývám se do rytmu, vzpomínám na počátky death metalu. SEPULCHRAL byli vždycky underground a navěky v něm zůstanou. Je to dobře. Mám podobné smečky moc rád. Dodávají mi určitý pocit jistoty, že to v záhrobí pořád vře. Album se rozkládá mým pokojem jako stará mrtvola. Promlouvá ke mě hlasem srozumitelným, jasným a zřetelným. Je i mojí krví a zároveň krásným sběratelským kouskem v mé sbírce. Staroba, plíseň, smrt! Až navěky, amen! Kult!
sumarizace:
SEPULCHRALa jejich kompilace plná totálního zla jsou zde! Naleznete na ní skladby, které jsou temné, maniakální a ošklivé. Pokud máte rádi temný plesnivý death metal, tak neváhejte ani chvilku. CD připomíná obrácenou modlitbu. Francouzi umí navodit hodně zlou a špinavou atmosféru. Při poslechu si přijdu, jako bych právě otvíral nějaký dávno starý hrob. Dýchne na mě pach hniloby a samotné smrti. Zazní ostré riffy SEPULCHRAL a mrtvoly jsou exhumovány. Cítíte ten strach? Z nebe padá krev! Nahrávku bych doporučil všem milovníkům záhrobí. Špinavý death metal, nahraný v samotném pekle! Inferno!
Asphyx says:
SEPULCHRALand theircompilation,fullof total evil,arehere! You can find here thesongs thataredark, manicand ugly.If you likedark moldy death metal, sodon't hesitate. The CDresembles an upturnedprayer. The Frenchcan make much evilanddirtyatmosphere.When I'm listening, it's like a justopenedlongold tomb. The smell of rot anddeath itself. Sharpriffs ofSEPULCHRAL soundsandcorpsesareexhumed. Do you feelthe fear? The blood is falling down the sky!I would recommend this recordingto all lovers ofthe dead.Dirtydeath metal, recordedin thehell!Inferno!
TRACKLIST: 1- Putrefying mass 2016
2- Internal decomposition 2016
3- Disembowlement of the dead 2016 4- Vampirus spectrum 2016 5- Putrefying mass 1992 6- Disembowlement of the dead 1992 7- Personal suffering 1992 8- Rigor mortis 1991 9- Putrefying mass 1991 10- Internal decomposition 1991
CD 2017, Selfmadegod Records Vytáhli mě z postele, uprostřed noci. Odvezli do staré haly, kde se mě pokusili vyslýchat. Neřekl jsem ani slovo. Připadal jsem si jako skála, ze které odlupují kousky kamene. Nic ze mě nedostali. Zažil jsem už horší věci, poslouchal jsem totiž nové album "Endemic Divine" polských DEIVOS. Ano, je to tak. při společných setkáních s těmito polskými technickými death metalisty mám opravdu pocit, jako bych se ocitl v nějaké hodně nerovné bitce. Ze všech stran na mě útočí komplikované riffy, černá a temná atmosféra a smrt. DEIVOS hrají podle mustru, který kdysi nastavili třeba takoví CRYPTOPSY, LOST SOUL, DECAPITATED, TRAUMA, DEEDS OF FLESH. Navíc přidávají kousek sebe a výsledkem je velmi slušné album pro všechny fanoušky techniky v death metalu.
"Endemic Divine" asi nebude útočit na přední příčky death metalových hitparád, ale je nutné také rovnou napsat, že se jedná o velmi solidní práci. DEIVOS rozumí svému řemeslu, jsou opravdu zdatní a zkušení muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Na obal i zvuk byl kladen velký důraz a vše sedí na svých místech. Přesto mám chvílemi pocit, že se zde hraje spíš pro hudebníky, než pro obyčejného strávníka. Pokud totiž chcete od nahrávek i nějakou tu uhrančivou atmosféru, případně strhující nápady, tak těch se na novince Poláků nedočkáte. Chybí mi trošku větší tlak, jiskra, kterou potřebuji pro to, abych album vynášel do samotného pekla. Takhle jen uznale pokývám hlavou, ocením prstoklad a půjdu dál. Solidní technické death metalové album, bez větší přidané hodnoty.
sumarizace:
DEIVOS letos stvořili pořádně technické a progresivní album. Jeden složitý riff střídá druhý, nálada je nelidská, nápady pestré. Poláci nahráli rozhodně zajímavou desku, u které nenechali nic náhodě. Na mě osobně je sice něco až příliš komplikované a někdy si dokonce říkám, že to hrají již stroje a ne lidé, ale nahrávku považuji rozhodně za hodnou pozornosti. Techničtěji zaměření fanoušci budou určitě velmi spokojeni. Dostanou přesně tu porci hudby, kterou se rádi proplétají. Kapela kombinuje to nejlepší z technického death metalu. Na vstřebání je potřeba určitě spousta času a i po dlouhé době je možno objevovat spoustu nového. Horší je to s touto deskou jako celkem. Album mi přijde poměrně roztříštěné. Složitá death metalová, technická a temná skládanka, která se rozhodně povedla. Jen mám občas problém ji pochopit.
Asphyx says:
The DEIVOS created very technical and progressive album. There is a lot of complicated riffs, the mood is nonhuman, and ideas are interesting. These Polish guys recorded very interesting album. For me it´s is maybe too complicated and sometimes it feels like the songs are played by machines, not by humans. However this album is interesting and you should take a look at it. Fans who like more technical music will be satisfied. They will received exact amount of music they like. This band mix the best of technical death metal. You have to take your time to absorb all of this and even after a long time you would find a lot of new things on this album. However, the problem is the album as a whole. It is dashed. Complicated death metal technical and dark puzzle which is very good. Sometimes I just have a problem to get it.
Tracklisting: 1. Daimonion 2. Apeiron 3. Sisters of Mercy 4. Dust of the Universe 5. Gods of Death 6. Through the Eyes of the Hangman 7. Courtesan 8. Endemic Divine
CD 2017, Unique Leader Records Zdálo se mu každou noc, že padá z obrovské výšky do propasti. Těsně před tím, než se setkal se zemí, se vždycky probudil. Oči nateklé nevyspáním a děsem, křečovitý pohled a strach ze tmy ho provázely už dlouhou dobu. Pak jednou skočil a už se nikdy neprobudil. Našli ho dole před domem a vypadal jako polámaná loutka. Američtí brutální death metalisté letos přicházejí se svým třetím dlouhohrajícím albem "His Divine Shadow", které opravdu připomíná seskok z velké výšky. Představte si skálu, pod vámi jen propast plná ostrých kamenů. Stačí se odrazit, pořádně pomlátit a polámat. Když budete mít štěstí, tak spustíte i lavinu. CONDEMNED jsou syroví klasici, kteří rozumí svému krvavému řemeslu. Novinka je valící se masou riffů, krve a kamení. Je drsná, přesně zacílená na všechny obdivovatele krutosti a brutality v death metalu.
Na "His Divine Shadow" CONDEMNED předkládají hudbu, kterou hráli a hrávají třeba takoví DISGORGE, DEVOURMENT, PUTRIDITY, PATHOLOGY, DEVANGELIC, INHERIT DISEASE, DISENTOMB a spousta dalších smeček. Občas mi to připadá, že je někde ve světě líheň, kde podobné kapely vyrábějí. Jenže přátelé, CONDEMNED dokáží zaujmout. Na mě působí hlavně ryzostí, oddaností, schopností složit skladbu, kterou si pamatuji. Nejsou sice vůbec ničím výjimeční, ani odlišní od ostatních a užije se opravdu asi jen fanoušek stylu, ale mě se líbí určitá přehlednost. Zkrátka a dobře, až skončím dneska v pitevně a omyji si ruce od krve, tak se asi vydám kousek za město. Máme tam vysokou skálu. Dám si do uší novinku "His Divine Shadow" a pak uvidíme. Brutální death metal, který mě baví hlavně díky jeho tradičním postupům. Zabijácká práce!
sumarizace:
CONDEMNEDnám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytnosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!
Asphyx says:
CONDEMNED gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good!
Tracklist: 01. Penumbrae 02. Dawn 03. Omniscient Perturbations 04. Legion 05. Ascending the Spectral Throne 06. Nefarious Sanguine Decree 07. His Divine Shadow 08. Pestilential Reign 09. The Hive Ablaze 10. World-Reaving Terror
band:
Sam Townsley - Vocal Steve Crow - Guitar Ryan Reidy - Bass Guitar Tyson Jupin - Drums
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.
Nesmyslné žebříčky čehokoliv
Všimli jste si, jak se snažíme díky počítačům všechno zjednodušovat? V SMS se už také nepíší celá slova, obklopují nás stovky zkratek, jejichž původ mnohdy neznáme. Přesto je používáme. Co mě ale doslova fascinuje, je zařazování hudby a umění vůbec do různých soutěží a žebříčků.
Čtu si takhle jeden nejmenovaný časopis (to abych někoho nevytočil) a koukám, že tenhle měsíc vyhrála kapela, na jejíž novou desku jsem neslyšel a nečetl nikde kladné slovo. Inu, jseš už na to starej, mladým a jejich vnímání hudby už nerozumíš, říkám si, ale přesto mi to vrtá hlavou. Pak na mě vyskočí jiný článek o nejposlouchanějších nahrávkách minulého roku. Další čísla, statistika dostává na frak. Kroutím hlavou, své oblíbence zde opět nenacházím. Dělá to na mě dojem, že si to labely zaplatily. To by se ale určitě nestalo ne? Vždyť je to metal a tam se takové věci přece nedějí, směju se pod vousy.
Jenže pak přijdu na koncert a je mi sděleno, že nové album jedné skupiny je tedy nakonec docela dobrý, protože vyhrálo v soutěži XY. Hudební mdrlant změnil názor, na základě doporučení a vlastně i reklamy. A já pořád přemýšlím, kam zmizela lidská soudnost? Vždyť je přece jen a jen dobře, že každý posloucháme něco jiného a líbí se nám odlišná díla, nebo ne?
Natruc si jedu tu svoji, tvrdohlavou vlnu, občas jsem plísněn, že si dělám z velkých i malých muzikantských jmen legraci (jo, když jsem byl mladej, byl metal větší sranda!). Jenže já to jinak neumím. Prostě se mi něco buď líbí a nebo ne. A nějaké pofidérní žebříčky od lidí, kteří kolikrát hodnotí desky, kterým rozumí jako koza petrželi, na tom vůbec nic nemění.
"To je takovej kretén, četls to? Von nám dal jen sedm bodů z deseti": nakloní se ke mě pan muzikant a já se tomu musím smát. "A to ti vadí? Jako proč?": odpovím mu a "mistr" na mě kouká jako vyoraná myš. "On poškodil naši kapelu a nerozumí vůbec umění, čurák": pokračuje dál a mě už to nebaví, tak mu řeknu, že možná nebude problém v tom, co a jak nahráli, ale že se chovají jako namistrovaní blbečci. Co takhle trošku pokory, přátelé?
Rozložil jsem si před sebou 128 časopisů s nesmyslnými hudebními žebříčky a přišel jsem na to, že nejsou o muzice, ale spíš o osobních preferencích, kamarádství mezi hudebníky a pisálky (a o penězích, ale to snad ani nemusím psát). Chtěl jsem si to poznamenat, ale vylezl by mi další graf a tabulka, tak jsem si dal radši pivo.
Jak se dá vůbec hudba nebo třeba obrazy hodnotit čísly? To jako budeme počítat množství úderů za minutu u technického death metalu (kdo dá víc vyhrává!)? Nebo rozsah hlasu u zpěváků heavy kapel? Je 6,666 bodů v jednom časáku víc než 7/10 v druhém? A má cenu věřit recenzi na thrash metalovou novinku člověku, který je známý pagan ortodox blacker?
Kde se vůbec bere ta snaha všechno utřídit, spočítat, zařadit? Není si lepší najít své oblíbené psavce o muzice, kteří mají podobný náhled na svět jako já? A doplnit jejich postřehy poslechem ve virtuálním prostoru? Dělám to takhle už asi deset let a věřte mi, že nesmyslným žebříčkům čehokoliv se už dávno jen směju. Nevěřte také nikomu, následujte svůj instinkt! Hudba má spojovat stejně naladěné lidí, ne rozdělovat. Jdu si pustit jednu desku, která skončila snad ve všech žebříčcích všech hudebních časopisů úplně v dolních řádcích.A víte proč? Protože se mi prostě líbí. Jak prosté...
Chytili mě, svázali mě, mučili mě. Vydržím za ty roky už hodně, ale když vzali brusku a začali brousit moje kosti, řval jsem bolestí a nadšením. Obestřel mě chlad a strach. Poslouchal jsem nové album legendární death metalové kapely OBITUARY. Psát postřehy na novinky podobných slavných skupin je svým způsobem hodně těžké. Máte totiž dvě možnosti. Buď odbudete recenzi několika větami o tom, že hrají pořád stejně a nebo se do desky ponoříte, necháte se jí pohltit a působit na vás. Ano, tohle je hudba pro starý fotry od starých veteránů. A je to tak jenom dobře. Jsem ve svém živlu! Floridští mi znovu opravdu brousí morek z kostí. Studeně, syrově, tradičně.
Málokdo umí napsat jednoduchý riff, který vás smete. OBITUARY to zvládají pořád na výbornou. Stejnojmenné letošní album je plné přesně těch melodií, které máme u téhle smečky tolik rádi. A John Tardy? Pořád má ten svůj hlas rezavé přeskakující pily. Je to sice opět recyklace starých slavných alb, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne! Naopak, já si tu smrtonosnou sílu užívám. Je sice stále stejná, ale jak známo, když je miluješ, není co řešit. Odsýpá to, valí se, jako lavina starých kamenů. OBITUARY odvedli skvělou práci, která samozřejmě nakonec nejvíc vynikne stejně naživo. "Obituary" je albem, které si nijak nezadá s kvalitou předchozího počinu "Inked in Blood". Už teď vím, že mě nepustí zase dlouhou dobu. Je to kult, na který je spolehnutí! Studená, rezavá nahrávka, která vybrousí vaše kosti!
sumarizace:
Psát postřehy na novinky podobných slavných skupin je svým způsobem hodně těžké. Máte totiž dvě možnosti. Buď odbudete recenzi několika větami o tom, že hrají pořád stejně a nebo se do desky ponoříte, necháte se jí pohltit a působit na vás. Ano, tohle ke hudba pro starý fotry od starých veteránů. A je to tak jenom dobře. Jsem ve svém živlu! Floridští mi znovu opravdu brousí morek z kostí. Studeně, syrově, tradičně.
Málokdo umí napsat jednoduchý riff, který vás smete. OBITUARY to zvládají pořád na výbornou. Stejnojmenné letošní album je plné přesně těch melodií, které máme u téhle smečky tolik rádi. A John Tardy? Pořád má ten svůj hlas rezavé přeskakující pily. Je to sice opět recyklace starých slavných alb, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne! Naopak, já si tu smrtonosnou sílu užívám. Je sice stále stejná, ale jak známo, když je miluješ, není co řešit. Odsýpá to, valí se, jako lavina starých kamenů. OBITUARY odvedli skvělou práci, která samozřejmě nakonec nejvíc vynikne stejně naživo. "Obituary" je albem, které si nijak nezadá s kvalitou předchozího počinu "Inked in Blood". Už teď vím, že mě nepustí zase dlouhou dobu. Je to kult, na který je spolehnutí! Studená, rezavá nahrávka, která vybrousí vaše kosti!
Asphyx says:
It is quite difficult to write a review on new albums from famous groups. There are 2 options: you ether write a few sentences about how they play the same or you go deep into the album and let the album to absorb and affect you. Yes, this is the music for old men from old veterans. And that is great. This is for me! Floridian sharpens the marrow of my bones again. Cold, raw and traditional.
There is not a lot of people who are able to compose a simple riff which will sweep you. OBITUARY manage to do this very well. This year´s album (which has the same name) is full of those melodies which we love with this band. And John Tardy? He still has the voice of his which sounds like a rusty saw. Although it is a recycling of old albums, who cares? I don´t! I really enjoy this deadly force. I know, it is still the same but as you know when you love something, you just love it. It is quick, rolls like an avalanche of old stones. OBITUARY did a great job which sounds the best when they play live. “Obituary” is an album which cannot fight with the quality of the previous alum “Inked in Blood”. Even now I know that this album is something which I will be listening for a very long time. It is a cult which you can rely on! Cold, rusty record which will sharpen your bones!
tracklist:
1. Brave 2. Sentence Day 3. A Lesson in Vengeance 4. End It Now 5. Kneel Before Me 6. It Lives 7. Betrayed 8. Turned to Stone 9. Straight to Hell 10. Ten Thousand Ways to Die 11. No Hope (bonus)
OBITUARY are:
John Tardy – Vocals Trevor Peres – Guitar Kenny Andrews – Guitar Terry Butler – Bass Donald Tardy – Drums
CD 2017, Dark Descent Records Kolem se toulají lidé bez hlav. Právě někdo nakreslil pentagram vlastní krví na zem. Hoří, všichni zase hoří, pokřikuje nějaká žena, nedávno vyvrhnutá a znovu zašitá. Celá scenérie působí jako obraz od šíleného umělce. Modlím se a marně hledám kříž, který by byl ve správné poloze. Někdo mi vypíchne oči a prožene rozžhavený hrot ušima. Teď už vím, jak vypadá peklo. Poslouchám novou desku "II: Morphosis" finských black/deathařů LANTERN. Svět se každý den zmítá v horoucích křečích a album všechnu tu tepající zlobu krásně doplňuje. Je temné, ne zase tolik extrémní, spíše postupně rozkládající, jdoucí pomalu k samé černé podstatě věci. Při poslechu vám budou pomalu hnít vnitřnosti v těle, bude se měnit rovnováha sil a vaše oči získají krvavě lesklý nádech. Přirovnávat k jiným kapelám snad ani nemá cenu, ale kousky DEMIGOD, BEYOND, BOLZER, ADRAMELECH, VORUM, zde slyším. Berte to ale spíše jako vodítko, rozhodně se nejedná o nijaké kopírování.
Hodně se mi líbí až doomová nálada alba, jakýsi smutný odér, nasbíraný snad v záhrobí. Novinka opravdu působí jako pokleknutí na svrchní prsť hrobní zeminy. Udělejte na rozloučenou křížek a nezapomeňte zapálit svíci. Nic sice vaše předky neochrání před temnými silami, ale alespoň budete mít dobrý pocit. Black death metal zde jde až k samé podstatě pekla, ďábelských rituálů a smrti. Trošku mi vadí hlas a občas postrádám takový ten těžko popsatelný tlak, ale jako celek je deska velmi chutnou, atmosférickou krmí. Cítím velké zoufalství, beznaděj. Těch emocí je spousta, míhají se mi hlavou a nutí mě se k "II: Morphosis" stále vracet. LANTERN nahráli velmi slušné podzemní album, které musí dělat dobře snad každému příznivci temnoty.
sumarizace:
LANTERN se povedlo zhudebnit temnotu. Death black metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte "II: Morphosis"za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. Black death metal, který je temný, jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!
Asphyx says:
LANTERN composed darkness. Their Black Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the "II: Morphosis"during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. Death black metal which is dark like the other side of the moon! Amazing!
LANTERN is: Cruciatus – lead guitar Necrophilos – vocals J. Noisehunter – bass St. Belial – rhythm guitar J. Poussu – drums
CD 2017, Metal Age Productions Celý život nám lhali. Museli jsme uctívat a modlit
se k Bohu, který neexistuje. Už to ale dál nešlo. Museli jsme se vzepřít všem zavedeným dogmatům. Roztrhli jsme pouta a dali volný průběh svým démonům. Začali jsme poslouchat nové album slovenských PERVERSITY s názvem "Idolatry".
Novinka je hodně bezbožným dílem. Při jeho poslechu potkáte všechny nesvaté a zhoustne vám krev v žilách. Mám pocit, že se zrodilo další monstrum. Zběsilé, bezcitné. Vzešlo z té nejpoctivější a nejošklivější temnoty. Onen svět je zapálen a modly jsou sežehnuty černými plameny pekelného death metalového ohně. Smrt se zase jednou směje!
Kniha smrti je otevírána na stránkách, které do ní kdysi v devadesátých letech vepsali skupiny IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL. MONSTROSITY, DRAWN AND QUARTERED. PERVERSITY vzali tyto dávné postupy, přetvořili je k obrazu svému (nesvatému), opatřili nelidským řevem, originálními riffy a temně mocnou produkcí. "Idolatry" mě spaluje, drásá, trhá mi vnitřnosti z těla. Kolem mě stojí v kruhu Lucifer, Levianthan, Satan, Belphegor, Mammon, Belzebub i Asmodeus. Musím odříkávat spolu s kapelou všechny obrácené modlitby. Troufám si tvrdit, že v mnohém PERVERSITY své vzory překonali. Album časem neskutečně zraje, postupně se mění a pořád v něm objevuji nová a nová zlá zákoutí. Kapela je v neskutečné skladatelské formě! Pravý, reálný death metal plný tmy, který je řemeslně zpracován k dokonalosti! Absolutní kult, kterému se klaním až k zemi!
Asphyx says:
The new album is a very wicked work. When you listen to this album you will meet all unholy and the blood in your veins will go thick. I believe that a new monster has been born. It is wild and heartless. It came from the most faithful and ugliest darkness. The other side of the world is burned and the idols are burned with the blackest flames of the hell´s death metal fire. The Death is laughing again!
The book of death is being opened on the pages which were written in 90s by bands IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, DRAWN AND QUARTERED. PERVERSITY took the ancient practices transformed them into their own image (the unholy image), put there an unhuman roar, original riffs and darkly powerful production. “Idolatry” is burning me, grating, tearing my insides out of my body. There is Lucifer, Leviathan, Satan, Belphegor, Mammon, Beelzebub and Asmodeus standing around me in a circle. I am forced to say prayers which are written in the other way. I dare to say that PERVERSITY even overcome some of their idols. The album is growing incredibly over time, gradually changing and I still discover new evil corners. This band is in a unbelievable compositional form! True, real death metal full of darkness which is crafted into perfection! An absolute cult to which I bow down to the ground!
Tracklist 01 Blackmoon offerings 02 Inter-Sectioned 03 Bloodletting Covenance 04 Discreated But Reborn 05 Altar Of The Swine 06 Necrobeast 07 Sadistic Rites 08 Ibex Cult Orgy 09 Aphotic 10 Womb Of Abhorrence
Line up: Juraj Handzuš - vocals Jozef Košč - guitar, backing vocals Martin Calko - guitar Peter Očipa - bass Peter Jakubik - drums
Ave
BEHEADED! Právě poslouchám vaši novinku „Beast Incarnate“ a říkám si, že takhle
nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám
povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už
nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak
fungují?
FRANK: Ahoj Jakube! Díky za
to, že s námi děláš rozhovor. Rád slyším, že si užíváš „Beast Incarnate“. Myšlenka,
kdy „Beast Incarnate“ hraje jako soundtrack v pozadí při konci světa,
skvěle sedí s tématem alba. To se totiž dotýká tématu dobra versus zla na
tomhle světě, což je podle náboženství přesně to, co se stane při apokalypse.
Album bylo zatím přijato
velice pozitivně a velká většina recenzí a zpětných reakcí je pozitivní. Co nás
ale těší asi úplně nejvíc je to, že jak fanoušci, tak i kritici zřejmě
pochopili, co se snažíme dělat s naší muzikou již od roku 2017, tedy 26
let od vzniku kapely. Někdo by možná mohl „Beast Incarnate“ vidět jako změnu,
ale ve skutečnosti je to spíš další krok k tomu, aby BEHEADED našli a
definovali svoji vlastní interpretaci a zvuk death metalu.
Už jsme některé písně hráli
živě a to ještě před vydáním alba. Chtěli jsme otestovat, jak budou fungovat a
i naživo jsme dostali pozitivní reakce.
Jak
vlastně vznikají nové skladby pro BEHEADED? Jste tradiční kapelou, která se
zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený
internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.
FRANK: Bývali jsme
v tomhle tradiční kapelou až k nahrání alba „Never to Dawn“.
S novým albem jsme ale museli naše metody drasticky změnit a to jak psaní,
tak skládání a celkové fungování a to proto, že máme v kapele Davida
Billia (bubeník) a Simone Brigo (kytarista). Tím pádem je kapela BEHEADED
rozprostřená po více zemích. Já jsem se vlastně teď přestěhovat do Anglie asi
před dvěma lety, takže teď je kapela dokonce ve třech zemích.
Písně pro album „Beast
Incarnate“ jsme psali především u mě v domě na Maltě. Omar za mnou chodil
a společně jsme nahrávali riffy a dávali je do písňových struktur. Tak jsme
vlastně napsali celé album, dokončili texty a vokály atd. Pak už jsme jen
lítali tam a zpátky do Itálie, kde jsme zkoušeli, jamovali, probírali různé
nápady a nakonec jsme také nahráli bubny, basy a sóla. Na příštím album budeme
asi pracovat zrovna tak, ale rozhodně efektivněji.
Samostatnou
kapitolou jsou u BEHEADED texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro
ně bral inspiraci? Na „Beast Incarnate“ perfektně sedí k muzice. Co bylo
dřív, muzika nebo texty?
FRANK: Já píšu texty od
doby, co jsem přišel ke kapele. Psal jsem je na „Never to Dawn“ a „Beast
Incarnate“. Kdykoli píšu texty, které budou na jednom albu, pokaždé dbám na to,
aby je spojoval stejný koncept.
Z hlediska psaní je
dobré mít určitý směr a to pak spojí písně dohromady. Od „Ominous Bloodline“ k
„Never to Dawn“ bylo mým cílem zaměřit se na post apokalyptická témata a použít
je jako základní koncept, který obě alba spojuje. Také jsem se zaměřil na
náboženská témata. Myšlenka vody pro mě byla přirozenou a je mi také hodně
blízká, protože Malta, ten maličkatý ostrov, který obklopuje Středozemní moře,
má velice bohatou historii a je to můj domov.
No a teď co u nás vzniká
jako první, zda texty nebo hudba. To nemůžu říct, protože to prostě roste a
vzniká společně.
Při přechodu z „Never to
Dawn“ k „Beast Incarnate“ jsem alba spojoval myšlenkou „vody“. Je to element,
který je jako loďka. Tohle jsme použili i na „Cursed Mediterranean“ a „The
Black Death“, kde mluvíme o moru, který se dostal do Evropy a skoro vyhladil
celou její populaci.
Ano, to je přesné a rozhodně
máš body za to, že sis toho všiml. To je totiž hodně jemná záležitost a všimne
si toho jen člověk, který jde opravdu hluboko do obou desek – „Never to Dawn“ a
„Beast Incarnate“. To je prostě přesně to, co tyhle dva songy jsou. Slouží
k tomu, aby téma vody, která je použita v „Never to Dawn“, jako spojení do
více náboženské tématiky na „Beast Incarnate“. Malta totiž v historii
křesťanů a muslimů sehrála obrovskou roli. Je to totiž ostrov ležící ve
Středozemním moři a vše tak podpořila svojí lokací. Intro pro „The Black Death“
po kterém následuje „Cursed Mediterranean“ opravdu slouží jako „loď“.
„Beast Incarnate“ je tedy tematicky
postaveno na konceptu inkarnace zla do našeho světa tak, jak je interpretováno
v „Trinity of Evil“ v náboženských písmech, jako je The Dragon, The
Seprent a The Beast. Proti těmto stojí Holy Trinity of Father, Son, Holy
Spirit. To je základní koncept, který spojuje všechny písně a je tam docela
silný odkaz na to, jak je zlo interpretováno na zemi a také jeho interpretace
skrze pohledy rozdílných náboženství. Píseň „Crossing the house of knives“ je
například inspirována Mayskou interpretací posmrtného života. Oproti tomu
„Punishment of the grave“ se zase dotýká odkazů na Korán.
Musím
se přiznat, že cover pro „Beast Incarnate“ je vynikající – sedne perfektně k
hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste
zvolili zrovna Gabriela Aůegria Sabogala? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro
inspiraci?
FRANK: Předlohu vytvořil
Jose Gabriel Alegria Sabogal a bylo to poprvé, co jsme s ním pracovali.
Pro album „Beast Incarnate“ jsme chtěli něco, co bude ručně malované, protože
jsme měli pocit, že by to nejvíce sedělo s celkovým konceptem a tématem
alba. Když jsme viděli práci Joseho tak jsme se okamžitě shodli na tom, že jeho
styl je přesně to, co hledáme. Jose je velice talentovaný umělec a naše
spolupráce byla skvělá. Poslali jsme mu několik textů a nějaký ten popis toho,
co jsme měli v úmyslu. Domnívám se, že právě to je základem pro dobrý obal
alba. Umělec by měl vždy dostat nějaké instrukce a materiály, aby on sám mohl
texty a písně interpretovat na papír. Obal k „Beast Incarnate“ je právě Joseho
interpretace textu z úvodní písně a vlastně i celého alba. Nám jeho výtvor
perfektně sedl k tomu, co jsme si představovali.
Skvělý
je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu
jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?
OMAR: Album jsme nahrávali
v bubeníkově (Davide Billia) studiu v Itálii. Jmenuje se Mk II
Recording Studio. Vokály nahrával Frank ve svém domě v Leedsu
v Anglii. Simone se postaral o svá sóla zase u sebe doma v Itálii, no
a já nahrával všechny moje části v malém lokálním studiu. Mastering a mix
jsme tvořili v Enhanced Audio Production ve Švédsku a hlavním aktérem zde
byl Ronnie Björnström. Nám se obecně líbí zvuk, který Ronnie umí, a věděli
jsme, čeho je schopen. Zkusil několik možností a nápadů pro kytary, aby dosáhl
toho nejlepšího zvuku. Skvěle se s ním pracovalo a jsme s výsledkem
velice spokojeni, protože zvuk alba rozhodně našim písním lichotí.
Nové
album vyšlo u amerických Unique Leader Records. Proč jste si vybrali právě
tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?
OMAR: Ano, máš pravdu.
„Beast Incarnate“ je už třetím albem vydaným u Unique Leader records. Mají
vybudovanou reputaci na tom, že vydávají kvalitní death metal a pomáhají
kapelám se prosadit. Pracujeme s nimi už od alba „Ominous Bloodine“, které
jsme vydali v roce 2004/5. „Beast Incarnate“ je posledním albem, na kterém
spolupracujeme společně, a teď už nás zase čeká nová cesta. Unique Leader se
umí přizpůsobit novotám a dokážou dát hudbu k dispozici se vším všudy –
digitálně, fyzicky, posíláním kapel na turné apod. Jsme jim vděční za tu práci,
co jsme spolu vytvořili.
Viděl
jsem vás za poslední roky dvakrát v Praze a musím říct, že pokaždé
bylo váš koncert vynikající – doslova peklo!
Jaký máte vztah k živému vystupování? Na brutal death metal zrovna
davy nechodí. Máte raději malé kluby nebo velké festivaly?
FRANK: Ačkoli je nahrávání a
vydávání alba skvělá zkušenost, pořád se to ale nevyrovná tomu „okamžiku“, kdy
člověk hraje naživo před lidmi. To prostě zažíváš v ten okamžik, ale
nemůžeš to nějak zachytit, změnit, nebo zopakovat. To je ten okamžik, kdy hudba
ožívá a vytváří se spojení mezi umělcem a publikem.
Nemohu říct, že bych měl
raději kluby nebo festivaly a myslím, že zbytek kapely to má stejně. Festival
většinou znamená větší podium a víc diváků. Navíc tam člověk sdílí podium
s mnoha dalšími skvělými kapelami a velikými jmény. Ale kvantita
samozřejmě nepředčí kvalitu, stejně jako dělat něco ve větším zase neznamená
dělat to lépe. Občas mám pocit, že osobnější koncert v malinkém klubu má
pro mě větší váhu, než veliký festival. Ale každý koncert je jiný, je to jiná
kapitola a my se snažíme dát fanouškům vždycky to nejlepší.
Historie
kapely se datuje až do roku 1991. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo
byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to bylo hrát v devadesátých
letech death metal na Maltě?
OMAR: BEHEADED se objevili
kolem roku 1991. Já se k nim připojil v roce 1995, takže jsem nebyl
součástí té původní sestavy. Přesto jsem na jejich koncerty chodil a sledoval
jsem jejich tvorbu. Když se objevil na konci 80. let a začátku 90. let death
metal, byl až na samém konci hudební stupnice. Takže jako pro puberťáka pro mě
bylo přirozené objevovat kapely, které spadaly do této extrémní hudby. A navíc
jsem už trochu tíhnul k různým druhům metalu. Vrčící hlas, tíha muziky,
intenzivní bubny, to bylo něco naprosto neslýchaného a samozřejmě to
přitahovalo dost pozornosti. Taky se na začátku 90. let vydávala ta nejlepší
alba a kapely nasadily laťku hodně vysoko. To přitáhlo hodně fanoušků
k death metalu. Hrát tenhle styl v 90. letech v zemi, která byla
silně katolická, a uzavřená z nás udělalo vlastně taková monstra. Uvedu
asi jen jeden příklad, abyste pochopili, v jakém prostředí jsme hráli.
Když jsme vydali naše debutové album „Perpetual Mockrey“ a dostali jsme naše
první kopie, já a Davi Bugeja (zakládající kytarista) jsme museli jít
k soudu ohledně cenzury, kde sedělo několik starých katolíků a kněz. V podstatě
popsali naše album jako hrubě ateistické, apod. Dalo by se říct, že nám
naznačili, že album prostě nejelo v souladu s Maltskou katolickou
kulturou. Nakonec nám povolili vzít si naše alba. Takhle tenkrát vypadala
situace, ve které se nacházeli aktivní kapely hrající death metal v 90.
letech na Maltě.
No, a pokud jde o vzory, tak
žádné konkrétní nemám. Mám rád lidi, kteří jsou motivovaní a jdou si za svými
cíli. Ale zároveň to nemusí být vázáno na hudební scénu.
Na
vaší kapele je hrozně vidět, jak se každé album postupně zlepšujete, vyvíjíte,
jste stále lepší. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho
to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se SLAYER.
OMAR: Nějaký konkrétní cíl
asi nemáme. Chceme prostě psát hudbu, jak nejlépe dovedeme. Hudba je odrazem
toho, jací bychom byli v určitém čase. Od začátku vzniku kapely se snažíme
psát to nejlepší a nechceme se nikdy spokojit hned s prvními nápady. Během
těch let jsme si už uvědomili, co by se mělo dostat na album a co zase ne.
Budeme hrát dál, dokud nás to bude bavit a uspokojovat. Je přirozené hledat
nové výzvy, abychom se pořád motivovali. Zatím je to skvělá cesta a rozhodně se
neblíží ke konci.
Franku,
na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky
rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky.
Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?
FRANK: Osobně považuji
vokály za prvořadé. Musejí být srozumitelné (alespoň do určité míry) a myslím,
že to platí i pro extrémní hudbu jako je death metal. Rozhodně nesouhlasím
s tím, že čím nesrozumitelnější vokály, tím extrémnější muzika. Ono totiž
není jednoduché zpívat extrémní vokály a do toho se snažit pořádně frázovat.
Spousta vokalistů se tak vykrucuje a soustředí se spíš na tu intenzitu a to je
na úkor srozumitelnosti. Já se při zpěvu soustředím na emoce a pocity. A každý
člověk, který píše texty, přece chce, aby lidé těm textům rozuměli.
Už jsem si vytvořil takovou
rutinu, která mi zahřívá hlasivky. Trénuji většinou, když jsem sám, ale pro mě
je zpěv pokaždé velice intenzivní a silný zážitek. Kromě toho fyzična je tu
ještě psychická stránka, kdy zamykám své emoce do toho správného stavu mysli a
jako zpěvák se pak snažím být až na vrcholu mého vystoupení.
Když
se řekne brutal death metalová kapela z Malty, přiznám se, že mě napadnete
jenom vy. Hrají u vás i nějaké další dobré kapely? Myslím tím teď nejen smrtící
kov, ale třeba i thrash, black.
OMAR: Doom metal tady docela
kvete. Naši veteráni FORSAKEN hrají kvalitní doom už desetiletí. Další kapelou,
která hraje oduševnělý doom death je VICTIMS OF CREATION. Další je WEEPING
SILENCE a ti opravdu dřou a pravidelně vystupují v Evropě. Další death
metalové kapely jsou REPUGNANCE, nováčci BOUND TO PREVAIL. Na poli black metalu
musím zmínit MARYRIUM a THY LEGION.
Jaké
to vlastně je, hrát death metal na Maltě? Chodí u vás lidi na koncerty?
Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde
lidí?
OMAR: Od té doby, co je
kapela rozložena do tří zemí (Malta, Itálie, Anglie), tak jsme na místní půdě
hráli docela málo. Každý z kapely má svojí práci, akademické závazky,
rodiny, apod. Takže si musíme vybírat dovolené a děláme turné po Evropě, nebo
na festivalech, kde pro nás má smysl rozšiřovat povědomí o naší kapele.
Umělecky to pomáhá i kapele, která tam vzrůstá. Většina lidí na koncertech naši
hudbu už zná a podporuje nás právě kupováním merche – těm jsme samozřejmě velmi
vděční.
Jsou
nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
FRANK: Miluji poslední
WARFATHER, kde se spojili se Stevem Tuckerem a ten je pro mě dobrým znamením
pro nové MORBID ANGEL. Budeme s nimi hrát na festivalech v červenci.
OMAR: Mě se líbila poslední
MGLA „Exercises in Futility“ a to tedy opravdu hodně.
Znáš,
posloucháš nějaké kapely z České republiky?
OMAR: Máme u Vás spřátelené
kapely, které známe už několik let. FLESHLESS je jednou z nich – naše
přátelství s Vladimírem je opravdu hodně stará záležitost. Další kapelou,
kterou známe pekelně dlouho je GODLESS TRUTH.
Co
chystají BEHEADED
v nejbližších měsících?
FRANK: Budeme se chystat na
3 týdenní šnůru v červenci, která bude zahrnovat i několik velkých
festivalů In Flammen, Circo Colony Fest, Gothoom Open Air, Stonehenge a další,
které jsme už oznámili. Na to se tedy budeme v nejbližší době soustředit.
Děkuji
moc za rozhovor a přeji BEHEADED spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané
sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death
metalovou apokalypsu!
Děkujeme za tvůj čas a
podporu, Jakube. Je vždycky skvělé vidět lidi, jako jsi ty, kteří věnují svůj
čas podpoře a práci kolem extrémní muziky. Brzy se uvidíme v ČR!
