DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 13. dubna 2017

Photos - AVULSED, MERCYLESS, SAVAGE ANNIHILATION - club Modrá Vopice, Prague - 12. 4. 2017

Avulsed
PHOTOS
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


Promoters -  Obscure promotions - http://obscure.cz/cs/events/
Place -  club Modrá Vopice - http://modravopice.eu/


SAVAGE ANNIHILATION




















Mr. Asphyx and SAVAGE ANNIHILATION
 MERCYLESS

























AVULSED



































Mr. Asphyx and Mercyless


-------------------------------------------------------
Promotion!
info:



info:

Recenze/review - GAPE - Exploit the Moist (2017)


GAPE - Exploit the Moist 
CD 2017, CDN Records

"Hej brácho, co takhle vzít ňáký cajky a vyrazit do ulic?": zaznělo do ticha smradlavého doupěte. Odpovědí byl jen pohled tupých očí. Nevím, kde tu sekyru sehnali, ale když napadli prvního člověka, byl jejich pohled odhodlaný a pevný. "Krev, všude samá krev!": řvala jedna paní, co potřebovala ještě dorazit. Chytli je až za dlouhou dobu. Zastřelili je.


Příběhy plné šílenství, zběsilosti a krve se odehrávají i na druhé dlouhohrající desce tasmánských čertů GAPE. K tomu brutální death metal jako hlavní téma dne a dohromady zde máte krásně morbidní desku pro všechny příznivce ošklivosti, lidských zrůd a gore záležitostí. Groovy riffy, sem tam slam, k tomu humor a je tu najednou velmi solidní zástupce scény. Šlape to pěkně!


Při "Exploit the Moist" se houpu jako oběšenec v lese. GAPE jsou odhodlání, koušou, vztekají se, nepředvádějí nic nového, ale jejich novinku lze s klidem považovat za velmi solidní řemeslo. Líbí se mi syrovost, nápady a i když jsem někdy až moc ukolébaný velmi podobnými riffy, jako celek si desku užívám. Na koncert bych klidně zašel, do pitevny také. Myslím, že není nutné nic dál řešit. Brutální klasika v podobě, v které neurazí, spíše nadchne a když už nic jiného, tak vám zanese žíly hnisem. A o to nám jde především, no nemám pravdu? Buďte GAPE!


sumarizace:

Albu možná chybí kousek nějakého neotřelého koření, nějaký lépe zapamatovatelný nápad. Kapela, pokud se chce dál vyvíjet a zlepšovat, by měla příště přeci jen trošku víc zapracovat na originalitě, možná i zajímavější produkci. Jinak ale nemám s deskou absolutně žádný problém. A to je možná trošku špatně. Skupina, jako by se trošku bála se odvázat, pustit se do něčeho nového, zajímavějšího. Uvidíme příště, třeba nás překvapí. Cesta, kterou si GAPE vytyčili a po níž jdou, není vůbec lehká, podobně znějících smeček je dnes deset na jednom uříznutém prstu. Jinak se ale jedná o velmi dobré, slušně poslouchatelné album, které vám nakope zadnice. Solidní, tradiční pojetí death metalu, dobré nápady a uvěřitelné nasazené ale dělají z téhle desky hodně chutnou krmi. S nahrávkou tak nemám žádný zásadní problém. Všechno hezky odsýpá, má to drive i sílu. Jen tak dál! Velmi solidní album!

Asphyx says:

This album is lack of some piece of interesting spice, something more memorable idea. This band should work more on originality of themselves and maybe on their production if they want to be better and developed. But I have no other problems with this album. And maybe that´s the problem. The band seems to be afraid to go crazy and try something new, more interesting. We´ll see next time and maybe the band will surprise us. The road where these guys GAPE go is not easy at all because there is more than 10 bands on every chopped finger which sounds similar. But this is a very good and easy to listen album which would kick your ass. Solid, traditional type of death metal, good ideas and believable ideas makes this album very good as a tasteful meal. I don´t have any big problem with this album. Everything flows and it has a drive and power. Good job! Very solid album!


Tracklist:
1. Rimjob Romance
2. Porn Gore Core
3. Mang'n Mung Minge Mang MMMM
4. Exploit The Moist
5. I Love To Fuck Song
6. Prolapsed Pleasures
7. Smelly Vag Kebab
8. Slow Death Of A Porno Junkie
9. Sludge Puppett

band:
ROCKSTAR - Rick Ring (Vocals)
T.J. QUIM QUIMBY - Tim Ikin (Guitar)
BLUE CHEESE - Sam Bryant (Guitar)
RAM ROD - Rod Mcallister (Bass)
PAT THE RAT - Patrick Neumayer (Drums)

středa 12. dubna 2017

Recenze/review - RITUALIZATION - Sacraments To The Sons Of The Abyss (2017)


RITUALIZATION - Sacraments To The Sons Of The Abyss
CD 2017, Iron Bonehead Productions

Zlo vždycky přežije. Odletí jako tlustý pták a přistane na někom jiném. V tom je peklo, neřekl bys? To děsné peklo toho všeho? Stephen King.

Při poslechu dlouhohrající prvotiny francouzských RITUALIZATION mám neodbytný pocit, že mě někdo navěky proklel, odsoudil na doživotí k těžké práci v márnici a ještě navíc mi pustil žilou. Můj soukromý objev, plný zla, blackem načichlého death metalu a síry, mě doslova uhranul. Poslouchám hudbu hlavně srdcem a tentokrát jsem měl co dělat, abych nedostal infarkt. Natolik silná mi připadá nová deska "Sacraments To The Sons Of The Abyss".



"Sacraments To The Sons Of The Abyss" je albem, odkazujícím na nejlepší desky MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, INCANTATION, PERDITION TEMPLE. Je také niternou výpovědí o nenávisti, o životě ve tmě, o lidské krutosti a špíně. RITUALIZATION nahráli desku, která splňuje ty nejvyšší požadavky všech příznivců záhrobí. Je perfektně zvukově ošetřená, skladby nepostrádají tolik chtěnou černou jiskru a ještě navíc, jako nějaký morbidní bonus, se všude kolem vznáší mrtvolný zápach. Tohle je zhudebněné inferno, zasmrádlé šílenství, s hnilobou a starými postupy. Opravdu si připadám, že mám na zádech tíhu celého světa, bestiální nechutnost všech hříšníků i maniakální výraz těch, kteří pochopili nicotu. Pokud budete letošní novinku poslouchat, bude vaše kroky strážit parta neodbytných démonů. Vaše vlastní svědomí bude nahlodáno, rozloženo a život už nebude nikdy takový, jako dřív. "Sacraments To The Sons Of The Abyss" není převratným dílem, ale jako temný rituál působí na sto procent. Peklo zase jednou promluvilo. Skvěle!


sumarizace:

Na oltáři bezbožnosti bylo obětováno další tělo. Z temných zákoutí podzemí přišli na tento svět další obrácení věrozvěstové, aby šířili spalující oheň, smrt a death metal. RITUALIZATION. Francouzští vyslanci samotného pekla. Temné, zákeřné komando, ničící obrovskou silou všechno živé v okruhu několika kilometrů. Pocta starým dobrým MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, INCANTATION, PERDITION TEMPLE. Neskutečně zabijácký zvuk, riffy plné šílenství a hlas otevírající víka od rakví. Takhle zní pravé, nefalšované peklo. RITUALIZATION se pohybují v jasně daných mantinelech stylu, nepřesahují je, ale odvádějí neskutečně poctivé a uvěřitelné řemeslo. Pokud máte rádi death metalovou temnotu devadesátých let, s přihlédnutím ke zvráceným satanským rituálům, tak neváhejte ani chvilku. "Sacraments To The Sons Of The Abyss" vás smete, zničí, vyvrhne a přikove navěky do plesnivých kobek vypáleného kostela. Mysleli jste si, že už jste zažili všechno zlo světa? Tak to jste na omylu. Pusťte si novinku těchto šílených francouzských bezvěrců a poznáte pravou nefalšovanou death metalovou nenávist. Nenašel jsem na albu jediné slabé místo a nahrávka se pro mě stala jednou z obrovských překvapení letošního roku. Vítejte v pekle! Smrt už na vás čeká!

Asphyx says:

There was sacrificed another body on the altar of impiety. From the dark corners of underground came another reversal missionaries to this world. They are spreading burning fire, death and death metal. RITUALIZATION. The French envoys of the Hell itself. Dark insidious commando which destroys everything alive within a radius of several kilometres with its enormous power. It is a tribute to the good old bands like MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, INCANTATION, PERDITION TEMPLE. The sound is unbelievably killing, the riffs are full of madness and the voice opens lids of coffins. This is how the Hell sounds. RITUALIZATION have their style boundaries, however they do honest and believable craft.  If you like death metal darkness of the nineties with a small amount of perverted satanic rituals, do not hesitate and listen to this album. "Sacraments To The Sons Of The Abyss" will swept you away, kill you, cast you out and finally chain you to mouldy dungeons of burnt church forever. You thought that you have experienced every evil of the world? Well, you are wrong. Listen to this new album of the mad French infidels and you will learn what the real death metal hate is. I haven´t found any weak spot on this album and the record has become one of the biggest surprises of this year. Welcome to the Hell! The death is waiting for you!


Tracklist:
1. Conjuration Of The Howling Depths (Intro)
2. Last Rites To The Damned
3. Genesis To Your Curse
4. Herald Of Betrayal
5. The Graveyard Coven
6. Beneath The Sepulchre
7. Revealed In Terror
8. Morbid Magick Stigmata
9. Heretics
10. Ashes Pouring From The Chalice (Outro)

band:
- Infamist: six six six wires of hatred
- Blastum: warhammers
- Krig: 4 wires strangulation + imprecations
- Da'ath: six spells of forbidden esoterica
- Warchangel: dirge of the chasm

Asphyxovy zápisky - Lesem ne lesem, polem ne polem aneb dva velocipedisté na cestách


Úvod:
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

"Tati, už si mi dvakrát slíbil, že vyrazíme na kola a pokaždý si musel do práce": přemlouvá mě můj desetiletý synátor a mě je trošku stydno. Má pravdu, výlet jsem mu slibuju už dlouho. Jenže znáte to, práce, cesty za příbuznými, práce a pak taky metal. Manželka s dcerou se šly projít, malá s koloběžkou a velká s peněženkou na zmrzlinu. Holky si řešily svoje holčičí věci a my chlapáci jsme si sbalili vodu, svačinu a mě málem chytnul infarkt při pumpování kol.

vůně dřeva a bahna

"Kam pojedeme?"
: ptá se synek a já navrhuji rozhlednu Krkavec a pak se uvidí. Snáším kola z balkonu, vyrážíme hned do kopce, do lesů nad naším domem. Už mám letos pár desítek kilometrů za sebou, ale malý synek jede poprvé na delší výlet. Stoupáme poměrně rychle, ale pod Krkavcem musíme z kola a šlapat pěšky, je to krpál. Zpocení jako koně se fotíme u rozhledny a sedáme si omylem do mraveniště stranou od ševelících pivařů. Vzduch je cítit jarem, holky mají stejně jako stromy nalité pupence a já přemýšlím, kdy jsem se jako malý kluk začal na ženský koukat poprvé. 


Myslím, že to bylo tak ve dvanácti, ale dnešní generace se dostane ke všemu dřív. Jsem rád, že syn bude asi po mě, protože ho zaujala jedna blondýnka s velkými přednostmi. Ptá se mě, jestli se mi támhleta holka líbí a já mu samozřejmě řeknu že jo, ale že máma je hezčí (a pro mě taky je!). Čeká nás sjezd dolů lesem, šlapeme a závodíme. Jsem zase malej kluk a nesmím prohrát. Taky jsem díky své váze na louce první, u pole a dýchám čerstvou zem. Výhled je nádherný, slunce už silné a my pijeme litry vody z mého batohu. 

Najednou se objeví menší vrtulník a prolétá nízko nad námi. Pilot dělá různé otočky, skoro se dotýká země, lopinky, výkruty, působí jako velký zmatený čmelák, který se po zimě poprvé probudil. "Tati, co to dělá? To je blázen?": ptá se mě syn a je na něm vidět, že se trošku bojí, aby to do nás nenapálili. "Asi tam má nějakou slečnu a machruje před ni": napadá mě a dozvídám se, že všechny (a obzvláště ve čtvrtý třídě na základce) holky jsou ještě blbý. Tedy kromě mámy a ségry a babiček, samozřejmě, ihned dodává. Jedeme dál a dáváme velký pozor, aby na nás nedělal vrtulník nálety.

Krkavec


Pneumatiky nám šustí na polní cestě, občas najedeme na oranžovou drť z cihel. Z remízku u cesty vylétne káně a my se zastavíme v úžasu. Hnědý, vznešený a kýhající dravec, pár metrů od nás. Nádhera, příroda, jaro a já se synem, s mojí genetickou budoucností a vlastně také tím jediným, co po nás na světě zůstává. Vidím sám sebe, se svým tátou a říkám úplně stejné věty, jako před mnoha lety on (prý jako Svěrák ve filmu Na samotě u lesa, dodává vždycky manželka, ha!). "Stalo se něco, tati, nepojedeme?": vytrhne mě ze sna potomek a čeká nás zas cesta do kopce.



Zastavujeme u posedu, u čerstvě zoraného pole. Kecáme o životě, snažím se být moudrý, ale stejně mě to nakonec strhne a dělám klukoviny. Smějeme se a válíme sudy z malého svahu, vidíme roztrhaného zajíce a jeho lebku. Pro tyhle chvíle stojí za to žít, říkám si potom, když udýchaný vytahuju svačiny od manželky a chutnají tak božsky. Obyčejný chleba s já už nevím čím, ale k tomu nezbytná horalka. Nikdy bych takové jídlo nepřipravil, protože technicky sice všechno zvládám, ale nemám tak jemné a láskyplné ruce, jako moje žena.

"Tatííí, hele a když si byl malej, jaký si měl kolo?": nahodí moje krev do vzduchu a já do setmění vyprávím o své Libertě, o tom, jak jsem byl pyšný, protože jsem měl první na sídlišti vzadu trojkolečko a přehazovačku. Malý mi visí na rtech a najednou jsem pro něj zajímavější než všechny tablety, počítačové hry a obrazovky dohromady. Pomalu na nás mává slunce a plísní, ať už jedem domů, ale nám se nechce. Fotím pár momentů na památku a už pelášíme lesem zpět do civilizace.



Ztrácím obal na foťák a musíme se vracet, najeli jsme kvůli tomu spoustu kilometrů navíc a stejně ho nenašli. Nohy už nás bolí, pádíme lesem ne lesem, polem ne polem, po rozdrbaném asfaltu. Míjíme milence, kteří si chtějí užít trochu té večerní romantiky. Malému je zima a tak mu dávám svoje tričko a jedu v tom vánku jen do půl těla. Pohled na mě asi nic moc, ale mě to nějak nevadí. 

Do města se vřítíme závodní rychlostí a já nechávám svého desetiletého caparta vyhrát, aby pak celý večer zářil a mohl o tom vyprávět i druhý den ve škole, že porazil tátu, že viděl bláznivou helikoptéru, káně z dvou metrů a válel sudy v trávě. Pochváleno budiž jaro, pochváleny budiž chvíle, které nám byly dopřány. Už teď se těším, až zase vyrazíme. Byli jsme dva vysmátí velocipedisté, mnohokrát obejmutí lesem, loukami a větrem. 


Sedím teď v práci, kolem všichni nadávají a já mám na ploše svého počítače fotku krajiny z lesa. Je hrozně krásné občas kouknout do zeleného a načerpat sílu. Mějte se hezky, děkuji za pozornost.

TWITTER