PHOTOS
author of underground photos - Bohumil
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky
IRONY OF FATE
MIND PATROL
KLOBOUK
FANS
neděle 7. října 2018
Recenze/review - CONVULSING - Grievous (2018)
CONVULSING - Grievous
CD 2018, vlastní vydání
for english please scroll down
Běžím dál. Tělo poškrábané od hustého křoví. Jedno oko mi dávno vyteklo ven. Jsem štvaná zvěř, kus masa, čekající na svoji kořist. Padám několikrát do mokré hlíny a nemám sílu se zvednout. Musím dál. Možná je někde kousek světla. Konečně mýtina, pár záblesků nebe. Propadnu se do močálu a dusím se vlastní krví, špínou a beznadějí.
Tolik nihilismu na mě bylo zpočátku příliš. Nová deska australských CONVULSING je opět doslova spletitá. Nepropustná změť riffů, chorobného vokálu a nálad srovnatelných snad jen se smrtí v nekonečných křečí. Je to náročný poslech, cítím se opravdu jako štvaná zvěř. Za kapelou stojí jediný člověk - Brendan Sloan, který složil dílo, které ve svém stylu patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos slyšel.
for english please scroll down
Běžím dál. Tělo poškrábané od hustého křoví. Jedno oko mi dávno vyteklo ven. Jsem štvaná zvěř, kus masa, čekající na svoji kořist. Padám několikrát do mokré hlíny a nemám sílu se zvednout. Musím dál. Možná je někde kousek světla. Konečně mýtina, pár záblesků nebe. Propadnu se do močálu a dusím se vlastní krví, špínou a beznadějí.
Tolik nihilismu na mě bylo zpočátku příliš. Nová deska australských CONVULSING je opět doslova spletitá. Nepropustná změť riffů, chorobného vokálu a nálad srovnatelných snad jen se smrtí v nekonečných křečí. Je to náročný poslech, cítím se opravdu jako štvaná zvěř. Za kapelou stojí jediný člověk - Brendan Sloan, který složil dílo, které ve svém stylu patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos slyšel.
Na novince lze vystopovat mokvající odkazy na techniku GORGUTS, komplikovanost ULCERATE, nepřístupnost PORTAL, ale třeba i dávné základy INCANTATION. Deska zpočátku odradí, ale zároveň je stále natolik přitažlivá, aby vás po čase pohltila. Doporučuji poslouchat v kuse a klidu. Jen si do ruky neberte žiletky, provaz, ani sklenice plné jedu. Nic z toho není potřeba. CONVULSING s klidem totiž obstarají vše potřebné. "Grievous" je o absolutní temnotě, je chladná, šílená, zemitá a zároveň vznešená. U poslechu se vám bude vařit krev v žilách. Jen musíte mít ve svých uších předpoklady pro podobnou hnilobu. Troufám si tvrdit, že jinak ji nepochopíte. Brendan nahrál a složil dílo hodné obdivu. V některých momentech možná až moc rozvláčné, ale rozhodně devastující a zničující. Pokud jste se kdysi rozhodli žít ve stínu, tak asi víte o čem mluvím. Inferno!
Asphyx says:
I'm running away. Body scratched from thick bushes. One eye ran out of me long ago. I'm a hunted animal, a piece of meat waiting for my prey. I fall into wet soil several times and I do not have the strength to get up. I have to go on. Maybe it's a bit of light. Finally, a couple of lightning from the sky. I plunge into the swamp and drift by my own blood, dirt and hopelessness.
So much nihilism from the beginning was too much for me. The new Australian album CONVULSING is literally complicated. Immeasurable riffs, sick vocal and mood perhaps comparable to death in endless convulsions. It's a demanding listening, I really feel like a haunted animal. Behind the band is just a single person - Brendan Sloan, who has composed a piece that in his style is one of the best I've heard this year.
The novelties can be traced back to the wet references to GORGUTS, the complications of ULCERATE, the inaccessibility of PORTAL, but also the ancient foundations of INCANTATION. In the beginning, the album discourages you, but at the same time it is still appealing enough to swallow you up after a while. I recommend listening in peace and quiet. Just don’t take your razor blades, rope, or poisonous glass in your hand. None of this is needed. CONVULSING will provide everything you need with peace. "Grievous" is about absolute darkness, it is cold, mad, earthy and noble. Your blood will be boiled in the veins while listening. You just have to have the prerequisites for similar rotting in your ears. I dare say you will not understand otherwise. Brendan created and composed the work, which is worthy of admiration. In some moments, perhaps too long-winded, but certainly devastating and destructive. If you once decided to live in the shade, you probably know what I'm talking about. Inferno!
Tracklist:
1. Beaten 10:33
2. Inert 07:50
3. Relent 08:09
4. Were 05:02
5. Strewn/Adrift 09:49
6. No Dreaming (Porcupine Tree Cover) 08:19
band:
Brendan Sloan - Everything
PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto šedesátý pátý - Poslední leč thrashových psů
Příběh sto šedesátý pátý - Poslední leč thrashových psů
Ležím pod Modrým drakem a nevím, co s ním je. Nestartuje. Parkuju u Káči před barákem a jsem celý od šmíru, oleje a prachu. Do prdele! Za chvíli mám vyzvednout kluky a jsem ve skluzu. Ze vchodů vylézají pupkatí pánové v teplákách na gumu. Plešatí a páchnoucí pivem. Asi je škytání mého auta vytáhlo od televizí. Jaký div. Jsou děsně chytří. To bude rozdělovač, alternátor, máš tam svíčky, olej, benzín. Je jich pět a všechno končí tím, že jede okolo kamarád s bavorákem z práce a nahodí mě přes kabely. Asi fakt baterie. Nesmím teď vypnout motor.
Naložím kluky. Složení naší výpravy do Jizerek na chalupu je jasný. Já Smrťák, Kytka, Prcalík a tentokrát jsme vzali i Sabatha. Sestava snů, prdelky už při nakládání tun piva, tenkrát hrozně populárního točeného salámu a chleba. Víc netřeba, nejsme másla. Jedeme si vožrat držky, udělat bordel v horách, možná i zapálit chalupu. Ne, dělám si srandu. Každopádně k prvnímu lehkému incidentu dojde, když se Kytka s Prcalíkem pohádají, kdo bude držet igelitku s kazetama. Dej tam Sodom, vole. Myšleno do kazetového přehrávače Modrého draka. Nic proti a už duníme někde u Hradiště. Jedu po starý silnici, na dálnici se bojím, auto by to asi nedalo. Na jeho údržbu tak nějak dost házím bobek.
Udělám tu chybu, že na Frýdlantě vypnu motor. Kluci si přáli točený, dělali že slintají a sušej hubu. Přitom jsem jim na palubu Modrého draka připravil několik lahvových Klášterů. Všechno platím. Holky mě přemluvily, že půjdou vybírat oblečky pro našeho vetřelce, co zrovna začal Káču kopat v břiše. Jo, už to vědí všichni kolem. Na rodičích je vidět, jak se těší. Tedy po prvních výtkách - kde budete bydlet (co chalupa? navrhl jsem!), kdy se vezmete? Jak všechno zaplatíte? To jsou ale všechno věci, který jdou mimo mě. Nějak to dopadne. Jsem metal, mám práci, cítím se silnej a myšlenka, že budu fotřík už ve mě krásně uzrála. Těším se moc. Kluci už mi vymejšlej, jak polepěj kočárek metalovejma logama, blbci.
Všichni si dají utopence. Já smažák. A pak mi dojde, že nenastartuju. Tak mě musí roztlačit. Dílo se podaří a přetížená škodověnka supí do kopců. Přijedeme něco kolem pátý a první co je, tak vysápneme každý láhev Drápaniny. Vytáhnu kabely na louku, zapojíme kazeťák a jedem jak prokoplý. Chalupa se otřásá, my se tlemíme a jsme šťastný. Vypráví se všechny příběhy, co jsme spolu zažili. Přehání se, dělá se sranda ze mě. Možná je to šílený, ale ta atmosféra je neopakovatelná. Bolí mě bránice od smíchu. Paříme, skáčeme. Jsme jak cirkusáci, který někdo pustil ze řetězu. K tomu metal. Spousta metalu a piva.
Kolem deváté na hodinku Prcalík se Sabathem usnou. My sedíme s Kytkou a koukáme do kraje. Máme řeč. Vážnou. Je jako můj brácha. Má svý strachy, obavy, je to tak šíleně hodnej a chytrej kluk. Opravdu mi v mnohém nahrazuje bratra, jsme jakoby spojení neviditelným poutem, jednou krví. Hrozně si rozumíme, jsme na stejný vlně. Dneska cítím za jeho úsměvy lehký smutek. Jak byla Mirka na potratu, tak teď se jim příliš nedaří otěhotnět. Plácám ho po ramenou. Zvedám náladu. Chlastej, všechno bude dobrý. Občas se chytne za břicho a rozkašle. Ty vole, fakt nekuř, ničí tě to.
Naši spáči se probudí, odříhnou, že se málem na horách spustí lavina a že prej na točený. Tak zavřu chalupu, vezmu si ze žebradla pořádně peněz a jdeme. Cestou potkáme na nedaleké ubytovně družstvo děvčat, co zde mají volejbalové soustředění. Holky z Liberce. Děláme si prdelky, ať jdou s náma. Prý nemůžou, ale nakonec se pět divoženek odváží a přelezou tajně plot. Jsou to krásný samice, říká jim Prcalík. Tvrdím jim, že jsme hippies a u nás je volná láska povolená. Fakt jo? Ptá se mě vysoká blondýnka. Jasně.
V hospodě jako vždy způsobíme pozdvižení. Představte si čtyři váguse a pět krasotinek sportovkyň. A hned děsná sranda, že jako já jsem zvyklej na dvě, tak mi přidělí ještě jednu černovlásku. Všechno je zpočátku v rámci legrace, ale jak máme čím dál tím víc chlastu v krvi, tak se objímáme, děláme neskutečněj bordel, řveme a vůbec jsme zábavní. Místní na nás koukají úkosem, ale znají mé rodiče, tak k bitce nedojde. Stejně bychom prohráli. Jsme jak lamy.
Asi to dnes mohu napsat, ale jediný, kdo holkám nedal své tělo, jsme byli já a Kytka. Ne, že by nás nerajcovaly a že by nechtěly, ale my byli tak nějak momentálně jinde. Všichni si to rozdávali na půdě a my kouřili u Sodom a Kreator před chalupou na lavičce. Ozývalo se hekání, Prcalíkův smích. Bylo to jak porno bez obrazu. Snad to Sabath se svým srdcem vydrží. My navážeme na odpolední rozhovor. "Ty vole, Smrťáku, víš jak jsme se natlemili u Vinetoua, jak tam říká Oldovi Šetrnýmu, že slyší zvony?": vybalí na mě najednou a já se hrozně rozesměju, když si na to vzpomenu. "Tak já mám zase znova občas divnej pocit, že se rozpustím, vypařím, zmizím. Najednou nejsem a koukám na vás, jak tu paříte. Jak Mirka pláče a všechno nakonec shoří": pokračuje a říká to hodně vážným (u něj dost neobvyklým) tónem, že zmlknu.
Je to divná chvíle, takový ten moment v životě, ke kterému se vrátíte až po dlouhé době. Pak vám zůstane v hlavě a hlodá tam. Jakoby měl můj kamarád předtuchu. Na podobný věci moc nevěřím, ale tohle jsem nejen s ním už párkrát zažil a zařadil si do škatulky zážitků, které asi nikdy nerozluštím. Mluví takhle ještě chvíli, až do doby, než se objeví ve dveřích Prcalík jen v trenýrkách a zeptá se nás, jestli nechceme taky šukat. Že prej jinak tady nastydneme a holky jsou moc příjemný. Pošlu ho do prdele.
Tak všechny přivede ven. Normálně tu stojí pět nahatých holek. Jak jsou opilý, tak se asi vsadily. Lísají se k nám, ale spustí se déšť, tak dají na chvilku pokoj. Musím si dát panáka, aby mě přešly chmurné myšlenky a taky chuť na ženskou. Pak nastane sodoma gomora. Všichni vylétnou z chalupy do deště. Válejí se mezi kapkami vody, v bahně a trávě. V okně repráky. Opravdu to vypadá jak nějaká hippies párty. Hledal bych za tím Sabatha, kterej mi pořád navátej děkuje, že něco takovýho už hodně dlouho nezažil.
Paří se až do rána. Dokud všichni neodpadnou. Jdu spát na půdu a jsem na sebe hrdej, že jsem zůstal zase věrnej blbec. Otevřu si svůj oblíbený katalog sportovního oblečení a nad slečnou v elastickém úboru provedu potřebné úkony. Málem mě načapá blondýnka, na jejíž jméno si nemůžu zaboha vzpomenout. Jde po mě, musím ji odvést dolů mezi ostatní. Potom usnu a nechám si zdát o Káče s pupíkem.
Ráno je spíš poledne a holky musí na trénink. Ale večer prý přijdou. Víkend mě stojí hrozný peníze, ale nevadí to. Bral jsem odměny a chtěl jsem svým kamarádům udělat dobře. Asi se to podařilo, protože všichni zářili. I v sobotu se opakoval páteční rituál. Hospoda, holky, pivo, drápanina. My s Kytkou popíjeli, vedli vážný, ale i vtipný řeči. Přál jsem si, aby to nikdy neskončilo. Těch plánů, co jsme měli. Jak spolu budeme jednou vozit kočárky, jak uděláme společnou dovolenou, jak budeme každej pátek chodit k Sabathovi a řešit metal. Vysnili jsme si všechno moc krásně. Škoda jen, že to byla poslední leč thrashových psů. Za necelý týden se svět začal otáčet úplně jiným směrem.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
sobota 6. října 2018
Recenze/review - DRUID LORD - Grotesque Offerings (2018)
DRUID LORD - Grotesque Offerings
CD 2018, Hells Headbangers Records
for english please scroll down
Podej mi ruku, podám ti svou. Půjdeme spolu a uložíš mě k věčnému spánku. Otázky života a smrti bychom mohli nechat na potom. Mám v kostech chlad, dívám se dlouze do dálky. Kdy zase přijdeš? Kdy se uvidíme? Říkají ti Smrt a máš mnoho podob. Setkání s tebou nebývají příjemná. Stejně jsem si na tebe zvykl a těším se na každou společnou chvíli.
Jsou kapely, u kterých máte pocit, že opravdu dokáží vyvolat dámu s kosou. Kupříkladu američtí doom deathaři DRUID LORD patří mezi skupiny, jejíž jméno se bojíte vyslovit. Natolik jsou tajemní, zachmuření, ledoví, okultní, smrtící. Při poslechu rozmlouvám s nemrtvými, potkávám duchy dávno zemřelých a tančím s démony. Má krev je prokletá a oči upřené za hřbitovní zeď. Žilami mi kolují jemné částečky ledu. Setkání s "Grotesque Offerings" opravdu mrazí.
for english please scroll down
Podej mi ruku, podám ti svou. Půjdeme spolu a uložíš mě k věčnému spánku. Otázky života a smrti bychom mohli nechat na potom. Mám v kostech chlad, dívám se dlouze do dálky. Kdy zase přijdeš? Kdy se uvidíme? Říkají ti Smrt a máš mnoho podob. Setkání s tebou nebývají příjemná. Stejně jsem si na tebe zvykl a těším se na každou společnou chvíli.
Jsou kapely, u kterých máte pocit, že opravdu dokáží vyvolat dámu s kosou. Kupříkladu američtí doom deathaři DRUID LORD patří mezi skupiny, jejíž jméno se bojíte vyslovit. Natolik jsou tajemní, zachmuření, ledoví, okultní, smrtící. Při poslechu rozmlouvám s nemrtvými, potkávám duchy dávno zemřelých a tančím s démony. Má krev je prokletá a oči upřené za hřbitovní zeď. Žilami mi kolují jemné částečky ledu. Setkání s "Grotesque Offerings" opravdu mrazí.
Pokud milujete smečky jako PARADISE LOST, HOODED MENACE, TEMPLE OF VOID, pokud vás ovlivnili jako posluchače třeba i takoví AMORPHIS, CELTIC FROST, OBITUARY, myslím, že byste mohli být spokojeni i s tím, co se odehrává na albu "Grotesque Offerings". Dlouhé, táhlé melodie, studený zvuk, atmosféra známá z hororových filmů. Pláč a nářek těch, kteří ještě nebyli převedeni do země stínů. A samozřejmě, všude přítomná a všemohoucí Smrt. Osobně se pro mě jedná o album, které mě s nadcházejícím podzimem doslova uhranulo. Chodit jen tak, bez cíle a směru, ulicemi. Nechat si pronikat do kostí studený vítr. Zmoknout na hřbitově, objevit další krásný náhrobek. Tohle všechno asi fanoušci death/doomu pochopí. DRUID LORD mě doslova pohřbili zaživa. Nápady zde sice nejsou nijak překvapivé, ale nálada a atmosféra vše vynahrazují. Podej mi ruku, má milá Smrti, půjdeme se chvilku projít. Poslechneme si "Grotesque Offerings" a pak to nechám na tobě. Vynikající, studená, naléhavá, temná deska, u které jsem několikrát zemřel a znovu se narodil. Skvěle!
Asphyx says:
Give me your hand, I'll give you mine. We'll go together and you'll put me to eternal sleep. The questions of life and death could be left for later. I'm cold in my bones, I look long time into the distance. When will you come again? When do we see each other again? They call you „Death“ and you have many forms. Meeting with you is not pleasant. But I'm used to you and look forward to every shared moment.
There are bands that you feel like they really can call a lady with a scythe. For example, the US Doom Death Lord DRUID LORD belongs among the groups whose name you are afraid to say. They are such mysterious, gloomy, icy, occult, deadly. While listening, I talk to the undead, meet the long-dead spirits and dance with demons. My blood is cursed and my eyes fixed on the graveyard wall. The small particles of ice swirl through my veins. Meeting with "Grotesque Offerings" really freezes.
If you love bands such as PARADISE LOST, HOODED MENACE, TEMPLE OF VOID, if you have been influenced by AMORPHIS, CELTIC FROST, OBITUARY, I think you could be happy with what is going on in the album "Grotesque Offerings". Long, drawn melodies, cold sound, the atmosphere known from horror films. The cry and lamentation of those who have not yet been transferred to the land of shadows. And of course, everywhere present and almighty Death. Personally, this is an album that has literally beaten me with the coming autumn. Walk just like that, without a goal and direction, through the streets. Let the cold wind get into the bones. Get wet in the cemetery, to discover another beautiful tombstone. This is what the fans of death / doom will understand. The DRUID LORD literally buried me alive. The ideas here are not surprising, but the mood and the atmosphere all compensate. Give me your hand, my dear Death, we will go for a short walk. Let's hear 'Grotesque Offerings "and then I leave everything to you. Outstanding, cold, urgent, dark recording, which I died several times and was born again. Great!
Tracklist
1 House Of Dripping Gore
2 Night Gallery
3 Spells Of The Necromancer
4 Evil That Haunts This Ground
5 Black Candle Seance
6 Creature Feature
7 Into The Crypts
8 Murderous Mr. Hyde
9 Last Drop Of Blood
10 Final Resting Place
band:
Pete Slate- Lead & Rhythm Guitar,
Tony Blakk- Vocals & Bass,
Ben Ross- Rhythm & Lead Guitar
Elden Santos - Doom Drums
Recenze/review - REVOCATION - The Outer Ones (2018)
REVOCATION - The Outer Ones
CD 2018, Metal Blade Records
Je fakt, že už jsem starej pes. A že se občas cítím mezi mladšíma metlama trošku nesvůj. Stojíme před klubem a všichni básní o novém albu amerických death thrasherů REVOCATION. Zase. Jdu tedy domů, oprostím se na chvilku od všeho, co jsem kdy slyšel, poslouchám jejich novinku "The Outer Ones" a čekám, co se mnou udělá. No, co vám budu povídat, zase nic. Mě tahle kapela, i přes své velké úspěchy a propagaci zkrátka nebere.
Být mladší a v situaci dnešních posluchačů, asi bych také podlehl. Vždyť pánové nenechali nic náhodě. Ostré riffy, dokonalá "starobylá" produkce, preludia, psycho - obal. Všechno to odpovídá dnešním receptům na úspěch. Má to ale háček, novinka vůbec neřeže. A co jsem měl možnost slyšet, tak ani naživo. Pár skladeb super, ale jinak se vkrádá můj největší nepřítel hudby - nuda.
Je fakt, že už jsem starej pes. A že se občas cítím mezi mladšíma metlama trošku nesvůj. Stojíme před klubem a všichni básní o novém albu amerických death thrasherů REVOCATION. Zase. Jdu tedy domů, oprostím se na chvilku od všeho, co jsem kdy slyšel, poslouchám jejich novinku "The Outer Ones" a čekám, co se mnou udělá. No, co vám budu povídat, zase nic. Mě tahle kapela, i přes své velké úspěchy a propagaci zkrátka nebere.
Být mladší a v situaci dnešních posluchačů, asi bych také podlehl. Vždyť pánové nenechali nic náhodě. Ostré riffy, dokonalá "starobylá" produkce, preludia, psycho - obal. Všechno to odpovídá dnešním receptům na úspěch. Má to ale háček, novinka vůbec neřeže. A co jsem měl možnost slyšet, tak ani naživo. Pár skladeb super, ale jinak se vkrádá můj největší nepřítel hudby - nuda.
"The Outer Ones" by mělo být dle prohlášení kapely nejvíc death metalové album. Nevím, já v něm slyším spíše pořádnou porci inspirace VOIVOD (nověji pak VEKTOR). Nějaká ta smrtící "technika" také zazní, spousta muzikantů - sledovačů, si asi přijde určitě na své, ale co my, obyčejní (staří) fanoušci extrémní hudby? My půjdeme raději na pivo. Jsem asi nechápavý, možná spíš zmlsaný, ale já ani na nové desce neslyším nic, co už bych nezažil někde jinde. Zajímavé je, že u spousty ostatních smeček mi "kopírování" vůbec nevadí, Zde mě to bohužel doslova irituje. Jsem prostě starej pes, co zvedne hlavu už jen, když ho hudba baví a naplňuje. REVOCATION mi připadají i nadále jen jako takový umělý produkt dnešní doby. Nic pro mě, takhle prostě peklo nezní. Víc vám neřeknu, už jsem toho napsal stejně dost. Howgh!
Asphyx says:
Yes, this album is a perfect technical death/thrash metal product of present. But where is the revolt, originality? It seems to me that the new CD REVOCATION is calculating. There are lots of bands with similar productions publishing every day. Precise music, but without soul, without drive. Modern generic metal of present time.
Tracklist:
01. Of Unworldly Origin
02. That Which Consumes All Things
03. Blood Atonement
04. Fathomless Catacombs
05. The Outer Ones
06. Vanitas
07. Ex Nihilo
08. Luciferous
09. A Starless Darkness (cuted track)
band:
David Davidson - Guitars / Vocals
Dan Gargiulo - Guitars / Vocals
Dan Gargiulo - Guitars / Vocals
Brett Bamberger - Bass / Vocals
Ash Pearson - Drums
