DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 3. února 2019

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto osmdesátý druhý - Toulal jsem se městem a únor sílil dál


Příběh sto osmdesátý druhý - Toulal jsem se městem a únor sílil dál

Kdysi dávno (ano přijde mi, že už uběhla spousta času), mi říkávala moje milá Kačenka, že neumím být sám. Měla naprostou pravdu. Třeba zrovna včera. Rodiče se rozhodli, že vyrazí na chalupu a brácha jel s nimi. Monika vzala Janu a Prcalinku na dámskou jízdu někam do Českého ráje. Měly tam nad vínem probírat ženský věci a já se k tomu vůbec nehodil. Nasadil jsem tedy sluchátka, nechal džísku rozepnutou, protože jsem tvrďák a smrkal jen do rukávu. Nabral jsem směr Rozvoj, v naději, že dáme se Sabathem pivko a bude dobře.

"No on jel za klukama do Prahy, starý máničky mají nějakej sraz, to zas přijede jak dělo a 14 dní s ním nebude řeč": dozvím se mezi dveřmi a tak se otočím a jdu domů. Jenže co tam? Poslouchat nekonečné hádky sousedů, kteří nemohou mít dítě. Třískání nábytku, řev, pláč a nakonec nekončící šukání. Mám já tohle zapotřebí. Ještě, že dávají v televizi porno. Chytáme u nás Poláky, nějaký chytrý a šikovný soused pošteloval anténu tak, aby se kolem desáté objevily na jednom programu příběhy se šťastným koncem. Otevřu si pivo, je mi fajn. Opravdu hodně fajn. Sice je to takový smutný, ale co naděláte.

Zvonek jako blázen, kdo to do prdele ruší takhle pozdě? Že by se něco stalo na chalupě? Hoří? Hlavou mi toho proběhla spousta a v kukátku jsem uviděl sousedku. Bydlela v garsonce nad náma. Něco kolem 40, udržovaná, docela kost. Ale taky z ní čouhala chtivost na všechny strany. Šel z ní trošku strach. Nějak takhle jsem si představoval kudlanku nábožnou, která by mě třeba týden v kuse vysávala a pak mě zahodila jako kus hadru. A že nemá máslo. Kdo prosím vás kurva shání v jedenáct v noci máslo? Župánek, kozy venku, průsvitná a taky je hrozně smutná. Měl jsem tenkrát velkou šanci a možná být doma dlouho sám, asi bych její nabídky využil. Takhle jsem jí OPRAVDU DAL JEN KOUSEK ZASRANÝHO MÁSLA a zavřel dveře. Přes kukátko vidím, jak tam chvilku zplihle stojí a pak trhne drze hlavou. Vždyť by mě zabila. Nadržená mašina, uff. Zachránil jsem si život nebo aspoň počestnost.

V televizi zrovna končí první dějství. Jeden chlap, co miloval dvě, ony samo lesby i na chlapy. Stejnej příběh jako odpoledne v romantických seriálech pro paní, co už ztratily naději, akorát u toho šoustali. Titulky a smutek, že zase jednou něco skončilo. Další film, zasazený na starý zámek. Polské blonďaté herečky, to já moc rád. Kozy a zadky, pojď ke mě čeledíne, nechápu jak někdo může řídit koně a nechat si ho u toho kouřit. Tuhle služebnou bych taky bral, no ale mě nedá, všechny nakonec spí stejně jen s pánem zámku. Možná je to víc reálný, než ostatní filmy. Konečně je po všem. Jak ve filmu, tak u mě. Co tam máme dál? 

Akční hrdina naběhne a hned v první scéně vystřílí něco kolem 50 lidí. Blbost, kterou když jsem viděl nedávno znovu, tak jsem si říkal, jak ji tenkrát dobře natočili. Proti těm ptákovinám, co dávají dnes, fakt zlatej zajímavej akční film. Jenže v únoru a v 18 letech mě nebaví, tak si nasadím sluchátka a osolím volume. S.D.I. jsou teď znovu mí polobozi. Vyštrachal jsem starou kazetu od Kytky a už si pobroukávám. Usnu z toho, musely se mi vybít baterie ve walkmanu. Básníci mluví o vycházejícím slunci nad krásnou krajinou. Jenže mé je nad Škodovkou zahaleno do šedivého oparu. Mezi dvěma paneláky a jedním komínem je stejně ušpiněné jako můj včerejší večer.

Jdu pro rohlíky, obhlídnu zezadu trafiku, co tam mají za nový prasárny. Zaujmou thajský prdelky i megaprsa. "Přejete si něco?": zašvitoří na mě mladý hlas. Cože? Ona tu už nedělá ta stará paní, co nám prodávala cigára a pivo a rum a občas i porno a bylo jí úplně jedno, že nám ještě teče mlíko po bradě? Co tady dělá mladá holka? Před tou se přece budu stydět. Tak si koupím jen jedny Sparty a jdu domů. Pod matračkou mám stejně staré známé paní, co se toho nebojí. Těžko bych si stejně zvykal na nové. Tak co holky, jak jste se beze mě měly? Inu dobrá, ale co teď budu sám celou sobotu dělat?

Jsem paštikovej král, vařit mě nikdy nebavilo, možná ještě párky. Ona Kačenka měla pravdu. Jak dlouho se dá žít na rohlíkách, cibuli a paštice? Nevadí mi prát, s nechutí i vyžehlím, ledacos opravím, jsem kluk na ženění, ale vařit? Kručí mi v břiše, tak nasadím znovu walkmana a vydám se do ulic. Mrzne až praští a bez holek je mi ještě větší zima. Ruce v kapsách, cigáro v koutku úst. Sem tam odplivnu. Kam půjdu? Člověk je nakonec stejně jen automat, mé cesty se stále opakují. S.D.I. mi hrajou do kroku. Občas jsem jak blázen, protože si zpívám refrény. "Zdůůůůř, Smrťáku, co ty tady?": poklepe mi někdo na rameno. Dva punkáči, co je znám z práce. Velký číra, ale taky zorničky, že by se v nich jeden ztratil. Sorry kluci, mám něco na práci.

Kroky mě zavedou mezi staré domy. Město žije nákupy, zvon na radnici bije nějak tiše. Metalová procházka osmnáctiletého samotného muže. Chci se ztratit, nebýt tu, chci být neviditelný. Padne na mě obrovská tíseň. Loni se toho stalo šíleně moc. Teď už je vše jako nějaký ošklivý sen, noční můra o které víte, ale snažíte se ji vytěsnit. Meditace v chůzi, toulám se městem a kolem sílí únor. Únor bílý, pole sílí. Dá se do mě šílená zima, ale do hospody se mi nechce, ještě ne. Dohraje kazeta, otočím ji a vzpomínám. Na kluky, na Kačenku, na všechny ptákoviny, co jsme se jich spolu nadělali. Najednou jsem u Jizery, koukám na partičku malých kluků, co bruslí a hrají hokej. Jak my, když jsme spolu vyrůstali. To nadšení ze hry, vole přihraj, nehraj jak ponocnej. Kdo ti dal Bože právo všechno zničit?

Skončím na panelech. Už sem tolik nechodíme, jen občas, většinou, když mě prdelky přemluví. Mladší se zde ale pořád slézají. Jsem pro ně "ten starej", "ten, co mu umřela holka", "bejvalej vůdce smečky". Přijmou mě v pohodě, dáme pivko. Všimnu si, že už mají trošku jiné nášivky, než jsme měli my. Spíš mlčím a poslouchám. Kývu hlavou. Připadá mi, že jsem už všechno zažil. Kluci se trošku předvádějí a holky na mě koukají jak na nějakýho bůžka šílenství. Dělám si prdel, že jsem legenda (tenkrát se tohle slovo tolik nepoužívalo). Jenže pak zjistím, že se mi s nima nechce být. Jsou super, ale mě zachvátila samota. Poděkuju, vymluvím se na hospodu a jdu znovu do města.

Můj otec by řekl, že jsem měl projebaný den a vlastně by měl pravdu. Jen tak zevluju, snažím se utřídit myšlenky, ale moc to nejde. Co to je za divnej den v divný době? Připadám si jak po apokalypse světa. To jsem tu zbyl na světě fakt sám? Zoufale mi chybí kamarádi, nějak nejsou. Zkoušel jsem párkrát vyrazit jen tak s pár lidma z práce, sem tam jsem potkal i někoho na koncertě, v hospodě, ale nikdy to nedopadlo. Lidi nejsou. Nebo ne aspoň ty opravdový, na který je spolehnutí. Srdcaři vymřeli. Míchá se mi všechno v hlavě jako pálivý guláš. Ani nevím jak a sedím U Hymrů. "Kde máš holky?": zeptá se Pavel a já jen mávnu rukou. Půllitr padne na keramický tácek a já si otevřu svůj notýsek.

Napíšu ten večer spoustu smutných slov. Chytne mě slina i múza. Odbije dvanáctá a já klasicky močím pod sochou Jana Ámose. Býval to takový náš zvyk s klukama. Holky se vždycky hrozně hihňaly a my závodili, kdo výš. Občas se zamotám, koukám nevím proč pořád k nebi, nechci bejt sám, nechci umřít opuštěnej. Mám sice Moniku, ale kus mýho srdce je pořád šíleně prázdný. Nemůžu se trefit do zámku, z dálky slyším, jak vedle sousedi šukají. Králíci, chudáci králíci, zařvu na ně ještě, ale nevnímají mě. Kdyby dnes přišla paní pro máslo, asi bych ji pozval dál, protože neumím bejt sám. Protože je mi 18 a všichni kolem létají do světa. Protože podnikají, mají rodiny, směr a cíl. Já mám jen velkou sbírku kazet, CD, dvě kamarádky a jednu holku, co mě miluje. Je to málo nebo moc? Kdo ví?

Nemůžu spát, tak se zase obléknu a jako stín chodím nočními ulicemi až do rána. Toulám se městem a kolem sílí únor. Bílé vločky poletují vzduchem a venku jsou už jen děvky, opilci a já, tak trošku blázen, něco málo básník, hodně metal a ztracená duše v obrovském vesmíru. Už aby se vrátily holky, bez nich jsem jak bezrukej. Tma se pomalu mění v šero a bolí mě nohy. Tulácké ráno, smutek, chlad, co bude dál?  

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 2. února 2019

Recenze/review - FLOTSAM AND JETSAM - The End of Chaos (2019)


FLOTSAM AND JETSAM - The End of Chaos
CD 2019, AFM Records

for english please scroll down

Potřebuji pro svůj život muziku. Je mojí drogou, mou součástí. Nedovedu si představit, že bych chodil ulicemi jen tak, bez sluchátek na uších. Musím cítit rytmus, vznášet se na melodiích, kráčet s hlavou vztyčenou a prožívat předané emoce. Hudba je pro mě jako krásný obraz, na který se díváte a přemýšlíte, co jím chtěl umělec říct. Postojíte, pokýváte hlavou a najednou víte, že je to ono. Podobně to mám i s novinkou "The End of Chaos" od legendárních FLOTSAM AND JETSAM,

Nová deska amerických thrasherů FLOTSAM AND JETSAM mě zasáhla přímo do srdce. Už při prvních skladbách jsem věděl, že je opravdová, upřímná, chladná i vřelá zároveň, smutná i veselá, jiskřivá i plná energie. "The End of Chaos" jsem poslouchal ráno cestou do práce, během oběda, večer, když jsem znavený uléhal. Pokaždé mi měla co říct. Byla pro mě novou knihou, v které jsem si rád a s chutí četl. Dodávala mi sílu.



"The End of Chaos" lze označit za možná nejmelodičtější desku kapely. Je technická, zároveň ale nepostrádá skvělé nápady a motivy. Stále si zachovává vlastní tvář a výraz. Pořád jsou to FLOTSAM AND JETSAM se skvělým Ericem K.K. za mikrofonem, stále s vynikajícími bicími a kytarami, které řežou do živého. Je hrozně příjemné, chodit jen tak ulicemi bez cíle, užívat si energii, talent, skvělý zvuk, dívat se doma na obal. Vše mi sedlo perfektně dohromady, ve vzájemném celku, jako pečlivě vybroušený drahokam. Viděl jsem jednou v parku, sochu neznámého umělce. Byl jsem jí doslova uchvácen a po nějaké době jsem měl pocit, že se na mě usmívá. S novou deskou "The End of Chaos" je to podobné. Obsahuje v sobě zvláštní pnutí, chvění, tajemnou energii, která mi byla předána. Možná jsem již starý a moc poslouchám hudbu srdcem, ale ta, kterou nám letos přinášejí FLOTSAM AND JETSAM, je podle mého vynikající! Jak říkám, mám slabost pro dobrou hudbu, mám slabost pro krásu. Skvělá nahrávka!


Asphyx says:

I need music for my life. It's my drug, its part of me. I cannot imagine I walk through the streets without the headphones. I have to feel the rhythm, float on the melodies, walk with my head up and experiencing passed emotions. Music is like a beautiful image for me that you look at and think about what the artist wanted to say. You stand, shake your head and suddenly you know it's it. Similarly, I have it with the novelty "The End of Chaos" from the legendary FLOTSAM AND JETSAM.

New album of American thrashers FLOTSAM AND JETSAM hit me right in the heart. Already during the first songs I knew it was real, honest, cool and warm at the same time, sad and cheerful, sparkling and full of energy. "The End of Chaos" I listened at the morning on the way to work, during lunch and in the evening when I was tired. It always had something to say to me. It was as a new book for me that I read and liked to read. It gave me strength.


“The End of Chaos" can be described as perhaps the most melodic album of the band. It's technical, but it does not miss great ideas and motives at the same time. It still retains its own face and expression. They are still FLOTSAM AND JETSAM with the great Eric K.K. behind the microphone, still with excellent drums and guitars that cut into the living. It's very nice, just to walk down the streets without a goal, to enjoy energy, talent, great sound, to look at the cover at home. Everything suited me perfectly, together, like a carefully polished gem. I once saw in the park, the statue from an unknown artist. I was really impressed and after a while I felt she was smiling at me. The new album "The End of Chaos" is similar. It contains a special tension, vibration, the mysterious energy that has been given to me. Maybe I'm old and listen to music with heart, but the album that FLOTSAM AND JETSAM brings to us this year is great! As I say, I have a weakness for good music, I have a weakness for beauty. Great album!



Tracklist:
Prisoner Of Time
Control
Recover
Prepare For Chaos
Slowly Insane
Architects Of Hate
Demolition Man
Unwelcome Surprise
Snake Eye
Survive
Good Or Bad
The End

band:
Eric A.K. - Vocals
Edward Carlson - Guitars
Michael Gilbert - Guitars
Jason Ward - Bass
Kelly David-Smith - Drums

Recenze/review - FOUL - Of Worms (2018)


FOUL - Of Worms
EP 2018, Caligari Records

Zasněžený hrob, námraza na náhrobku. Poletující bílé vločky se postupně mění v popel. Obloha se zatáhla a z márnice zazněly kromě zvonů první tóny amerických death doomařů FOUL. Zvoní pomalu, syrově, naléhavě. V hrobě přede mnou se začíná něco hýbat. Nemrtví musí vstát, při podobné hudbě se to stává nepsaným pravidlem. Opráším ze svého kabátu poprašek a vydám se vstříc temným melodiím.

V tomhle stylu je vše hlavně o bolesti, o zastavení, o zklidnění a rozjitření smyslů. FOUL vzešli z absolutního undergroundu, přesto mají skvělý zvuk, stylový obal a spoustu smutku ve skladbách. Šedivé ráno, zasněžené ulice, blikající lampy a na uších "Of Worms". Vše mi sedlo krásně dohromady a já nemůžu jinak, než poslech stále opakovat.


"Of Worms" pochází ze stejných pohřebišť, jako alba HOODED MENACE, COFFINS, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, WINTER. Je ošklivou a ponurou ochutnávkou a také velkým příslibem do budoucna. Je návykové, jiskrné, pohlcující. Takhle nějak by zněla smrt, pokud by hrála na nějaký hudební nástroj a zpívala k tomu. Cítím ze songů opravdové, ryzí chvění, nic nikde nepřebývá, ani nechybí. Skladby se kolem mě vinou, jako krvavá řeka Styx. Už dávno se ví, a moudří potvrzují, že každý hrob umí vyprávět, předávat svědectví o zmařených životech, o strachu, o soužení. FOUL tohle všechno vzali a přetvořili v syrový death doom metal! Vynikající záležitost pro všechny nemrtvé!

sumarizace:

Doom deathové poselství o bolesti bylo opět předáno. Američtí FOUL umí pomocí své muziky krásně zhudebnit smutek, strach, umírající podzim i krásu smrti. Pomalé, dlouhé songy se vám pomalu zaryjí až někam do mozku, nahlodají ho a rozloží na malé kousky. Album se opravdu povedlo, je hodně nakažlivé, ošklivé, vytažené odněkud z toho nejhlubšího hrobu. Fascinuje mě atmosféra, klid a rozvaha, s jakou jednotlivé songy zní. Zimu je možno s klidem nahradit novou deskou "Of Worms". Mrazivé pasáže jsou protkány vokálem ze samotného pekla a vy jste pomalu ukolébáni k nekonečné smrti. Přijdu si jako na nějaké černé mši, na spirituální seanci, kde se všichni společně pokoušíme vyvolat duchy nemrtvých. Nálada celé nahrávky je pochmurná, zlá, přesto velmi přitažlivá. Doporučuji všem, kdo rádi večer uléhají do své oblíbené rakve. Death doomové CD, které vás zmrazí navěky!

Asphyx says:


Doom death metal message of pain was passed on again. American FOUL can set to music with their songs sadness, fear, dying autumn and the beauty of death. Slow, long songs dig up somewhere in the brain, erode and split it into small pieces. The album is really good, it is very contagious, nasty, pulled from the deepest grave. I'm fascinated by the atmosphere, calm and balance, sounding in each song. The winter it can be easily replaced with the new album "Of Worms". Frozen passages are weaved with vocals from hell and you are slowly lulled to endless death. I feel like on the Black Mass, on a spiritual session, where we all together tryi to invoke the spirits of the undead. The mood of the record is grim, evil, but also very appealing. I recommend to all who likes to lie down in the favorite coffin in the evening. Death doom CD, which will freeze forever!



pátek 1. února 2019

Info - Monster of Metal and Hardcore XV

Recenze/review - DEMORED - Sickening Dreams (2018)


DEMORED - Sickening Dreams
CD 2018, Neckbreaker Records

for english please scroll down

Mám v očích děs. Utíkám. Jsem lovená zvěř, dohnaná k šílenství. Už jen pár metrů, poslední kus cesty a budu tam. Malý hřbitov, uprostřed lesa, můj úkryt. Konečně jsem zde, konečně jsem potkal smrt. Má mnoho podob a ta dnešní je stará, rezavá a plesnivá. Jako death metal z devadesátých let. Opravdovost, ryzost, upřímnost a přímý atak na naše prokleté duše. To je to, oč tu běží. Prokousnou mi tepnu, krvácím a kapky krve dopadají na dřevěnou rakev. Usmívám se, zde  v záhrobí se cítím stejně nejlépe.

Musím přiznat, že první dlouhohrající album německých DEMORED (kapela má na svém kontě ještě dvě EP)  mě roztrhalo na kusy. Pánové ve své tvorbě kombinují to nejlepší z floridské školy (MORBID ANGEL, DEICIDE), možno je ale zaslechnout i vlivy evropských kapel (VADER, PESTILENCE, GOD DETHRONED, HYPOCRISY). Celek je pak nebývale ostrým a mokvajícím mementem. Náhodě nebylo ponecháno nic. Skladby jsou přesně zacílené, melodie temné i chladné a výsledný dojem výborný.



Vyzdvihnout musím i vynikající obal (Juanjo Castellano) a zvuk (Ernesto Ruiz). Nutno si uvědomit, že onen svět vám nic neodpustí. Stejně jako death metal DEMORED je syrový, ošklivý, zákeřný a zlý. Z dlouhých chodeb podzemí se ozývají bolestivě znějící ozvěny. Nemrtví žalují, kroutí se ve spalujícím ohni a vy musíte stále přidávat volume na svém přehrávači. Ano, takhle nějak si představuji pravý nefalšovaný death metal! Znovu utíkám lesem, tentokrát se sluchátky na uších a opět mi jsou po krku rozzuřené bestie. Přiznám se, že ve společnosti "Sickening Dreams" jsem rád lovenou zvěří. Zažívám v realitě své nejtemnější noční můry. Umírám v nekonečných křečích! Pukla mi lebka a zastavilo se srdce! Ano, tohle je  absolutní old school death metal! Vynikající zásek, skvěle odvedená práce a hlavně, totální masakr! Vynikající počin!



Asphyx says:

I have terror in my eyes. I'm running. I'm a hunted game, which was compelled to madness. Just a few meters, the last length of the journey, and I'll be there. A small cemetery in the middle of the forest is my shelter. Finally, I am here, finally, I met Death. She has many forms, and this one is old, rusty and moldy. Like the death metal of the nineties. Truthfulness, purity, sincerity and direct attack on our cursed souls. That's what's going on here. They bite my artery, I am bleeding, and drops of blood fall on a wooden coffin. I am smiling, because here in the underworld, I feel good.

I must admit that the first full-length album of German band DEMORED (except this album the group has two more EPs) has torn me into pieces. The guys in their music combine the best of the Florida school (MORBID ANGEL, DEICIDE), but you can also hear the influences of European bands (VADER, PESTILENCE, GOD DETHRONED, HYPOCRISY). The whole material is then unusually sharp and moist memento. The tracks are precisely targeted, the melodies are dark and cold, and the resulting impression is excellent.


I must also highlight the excellent album cover (Juanjo Castellano) and the sound (Ernesto Ruiz). You have to realize that the other world will not forgive you anything. Just like death metal from DEMORED, which is raw, ugly, insidious and evil. The painful echoes resound from the long halls of the underground. Undead people beg, they whirl in a burning fire, and you must still add volume to your player. Yes, this is how I imagine real death metal! Again, I am running through the forest, this time with headphones in my ears and furious beasts are going on my throat, again. I admit that with the album “Sickening Dreams” I enjoy being the hunted game. I experience my darkest nightmares in reality. I'm dying in endless convulsions! My skull burst and my heart stopped! Yes, this is an absolute old school death metal! Excellent record, great work and, above all, total massacre! Great album!

Tracklist:
01. Bodyswap
02. From life to ichor
03. Omnious venesection
04. Interlude 1
05. Drenched in dysphoria
06. One with the dead
07. Sickening dreams
08. Interlude 2
09. Dread return
10. Cease to exist
11. Dismal mutualism
12. Outro

band:
Magnus: Guitar/Vocals
Spain: Guitar
Lennart: Bass
Nils: Drums

Pozor! - DEADLY STORM zine pod vlastní doménou - WWW.DEADLYSTORMZINE.COM - již brzy!


Zdravím,

už bylo na čase po 4,5 roce každodenního blogování posunout stránky trošku dál. Kroků bude několik a první bude následovat velmi brzy.

Pozor!


se brzy změní na:



Cílem je v nejbližších měsících udělat z blogu klasické webové stránky.

Děkuji za pozornost! Přeji hezký den!

-----------------------------------------------------------------------------

Attention!


will soon change to:


The goal is in the next few months to make from the blog a classic website in the next few months. Thanks for your attention! Have a nice day!

čtvrtek 31. ledna 2019

Recenze/review - SULPHUROUS - Dolorous Death Knell (2018)


SULPHUROUS - Dolorous Death Knell
CD 2018, Dark Descent records

for english please scroll down

Vždy se poznáme během několika okamžiků. Podle žhnoucích očí, podle cejchu, vypáleného do kůže. Prokletí, zavržení, jsme jak zombie, potácející se omylem na tomto světě. Obracíme kříže směrem dolů, bojíme se svěcené vody, vyhledáváme temné kouty. Létáme na křídlech havranů, nasáváme jiskřivou energii přicházejících bouřek. Jsme fanoušci pravého ryzího death metalu. Rád bych vás dnes přivítal u dalšího otevřeného hrobu.

Muzika v něm uložená musela hnít dlouhé roky v absolutní temnotě. Beru do ruky nůž a odstraňuji potrhanou látku. Kosti i zbytky masa se uvolní, vypadá to, že se mrtvý hýbe. Cítím strach, chlad a beznaděj. Někde v těchto místech musela vzniknout i hudba dánských death metalistů SULPHUROUS.



SULPHUROUS jsou zkažení pohrobci INCANTATION, DEAD CONGREGATION, DISMA i kolegové UNDERGANG a PHRENELITH. Stylově se pohybují v mokvajících kompozicích, v rychlých i pomalejších pasážích. Hlavně ale na odvrácené straně lidské mysli. Zvukově perfektně ošetřené album pálí, až před námi exhumovaná mrtvola ožívá. Vypráví dlouhé příběhy o utrpení, o svých ošklivých a bolestivých pocitech. "Dolorous Death Knell" je opravdovou rozmluvou s nemrtvými. Songy řežou do těch nejcitlivějších míst a dávají jasně na vědomí, že peklo opravdu existuje. Fanoušci zastřených melodií, morbidních kompozic a chorob v death metalu by měli zbystřit svoji pozornost. Hraje se zde pro všechny s cejchem smrti, pro každého s mrtvolným pohledem. Vynikající záhrobní inferno! Okultní magie opuštěných hrobů! Doporučuji!

Asphyx says:

We always recognize each other in a few moments. According to the glowing eyes, according to the death stamp which we have burned out into the skin. Curse, condemnation, we are as zombies faltering mistakenly in this world. We turn the crosses down; we are afraid of the holy water, we search for dark corners. We fly on the wings of ravens, absorb the flickering energy of the coming storms. We are fans of honest, pure death metal. I would like to welcome you today at another open grave. 

The music stored in this grave had to decay for years in absolute darkness. I am taking a knife and remove a torn cloth. The bones and the rest of the meat are detached, it looks like the dead body moves. I feel fear, cold and hopelessness. Somewhere in these places, the album of the Danish death metalists SULPHUROUS had to be created. 

SULPHUROUS are depraved posthumous sons of INCANTATION, DEAD CONGREGATION, DISMA and colleagues UNDERGANG or PHRENELITH. According to the style they are moving in wet compositions, in fast and also slower passages. But especially, on the reverse side of the human mind. The album with excellent sound burns until the exhumed corpse in front of us comes to life again. He tells long stories about suffering, about ugly and painful feelings. "Dolorous Death Knell" is a real conversation with the undead. Songs are cutting into the most sensitive sites, and they are clearly saying that hell really exists. Fans of obscured melodies, morbid compositions, and death metal diseases should pay their attention. This is for everyone with a death stamp, for everyone with a deadly view. Excellent burial inferno! The occult magic of abandoned graves! I highly recommend it!


Tracklist:
1. Mass Death Mass 06:14
2. The Flickering 05:34
3. Aura of Decay 06:24
4. Dolorous Death Knell 04:23
5. Black Death Awaits 05:19
6. Incoherent 00:40
7. Reapers Gale 05:13

středa 30. ledna 2019

Recenze/review - CREATE A KILL - Summoned to Rise (2018)


CREATE A KILL - Summoned to Rise
CD 2018, Raw Skull Recordz and Redefining Darkness Records

for english please scoll down

Rakve už zase hoří! Nemrtví dávno promluvili a pustili se do nekonečného mosh-pitu. Smrt v očích, síra a strach. Dlouho opuštěná hrobka, hned za hřbitovem, ve které se pohřbívali všichni prokletí. S propíchnutým srdcem, s vyděšenými tvářemi. Opět povstali, aby zničili náš zkažený svět. Zombie lezou z děr a nad hřbitovem se vznáší bolestivý křik znovu oživlých mrtvol.

CREATE A KILL jsou jako hororový film z osmdesátých, případně devadesátých let. Špinaví, oškliví, krvaví, nekompromisní. Čerpají z hudby ze stejné doby, přidávají lehce současnější zvuk (zní analogově, ale je přeci jen čistější). O téhle chorobě jste si mysleli, že už byla dávno vymazána a zničena. Není to pravda, jen odpočívala dlouhé roky ve staré kobce, aby o sobě dala znovu vědět. Masakr!



Při nahrávání alba "Summoned to Rise" se sešli muzikanti z nejpověřenějších (dohledejte dole pod článkem). Prašivina v metalu je jim vlastní jako mrtvému rakev na míru. Smíchejte vlivy MALEVOLENT CREATION, DARK ANGEL, DEMMOLITION HAMMER, SOLSTICE, REVENANT, HELLWITCH, RIPPING CORPSE, MORBID SAINT a dalších metalových válečníků za práva nemrtvých a přidejte pořádnou dávku temné energie. Z jednoduché rovnice vám vyjde velmi dobrý výsledek, který má jméno CREATE A KILL. Člověk má při poslechu pradávnou touhu ničit, lámat, bouchnout pěstí do stolu i do ksichtu. Praskají kosti pod tlakem, tančíme v jednom velkém kole. Tohle je metal v základní, poctivé a ryzí podobě. Rezavý nůž, kterým vás někdo vykostí, žhavá láva, nalitá bez vyzvání do hrdla, opravdová smrt někde na periferii vašeho města. Kapela jde na dřeň, do morku kostí a dělá to skvěle. Starý, devastující death/thrash, zahraný s takovým nasazením, že člověku nezbývá nic jiného, než se poklonit a přidat volume. Věřím CREATE A KILL každý riff, každou notu! Vynikající!



Asphyx says:

Coffins are burning again! The undeads started to talk and went into the endless mosh-pit. Death in the eyes, sulfur, and fear. A long-abandoned tomb just behind the cemetery, where all the cursed were buried. With a pierced heart, with scared faces. They rose again to destroy our depraved world. The zombies are coming out of the holes, and the painful cry of resurrected corpses floats over the cemetery. 

CREATE AND KILL are like a horror film from the eighties or nineties. Dirty, ugly, bloody, uncompromising. They draw from the music of the same times, but they add a slightly more contemporary sound, which sounds analogously, but it is still pure. You have thought about this disease that it has been erased and destroyed a long time ago. It is not true; she had just been resting for years in the old chamber to arise again. Massacre!


During the recording of the album "Summoned to Rise", the most appropriate musicians came together (see below under this article). Mix the influences of MALEVOLENT CREATION, DARK ANGEL, DEMOLITION HAMMER, SOLSTICE, REVENANT, HELLWITCH, RIPPING CORPSE, MORBID SAINT and other metal warriors for undead rights and add a good dose of dark energy. From a simple equation, you get a very good result, which bears the name CREATE A KILL. The man has an ancient desire to destroy, to break something, to punch the fist on the table and into the face. Bones crushing under pressure; we dance in one big round. This is metal in his basic, honest and pure form. A rusty knife, with which someone to unbone you; hot lava, poured without warning into the throat, a real death somewhere on the outskirts of your city. The band goes to the core, into the marrow of the bones, and they do it great. The old, devastating death/thrash, played with such a dedication that there is nothing left to do, only to bow down and add volume. I believe in every riff and every note at CREATE AND KILL album! Excellent! 

tracklist:
Create A Kill
Cold Blooded
Crave the Blade
Decimate
Premeditated
Gauntlet of Pain
Praise the Beast
Reap the Whirlwind
The Sow is Mine
Show of Force
Flesh, Blood and Stone

band:

Daniel Gonzalez - Guitars (Gruesome, Possessed, ex-Nailshitter, ex-Occisas)

Gus Rios - Guitars, Drums (Gruesome, Upon Infliction, ex-Impure, ex-Sickness, ex-Divine Empire, ex-Malevolent Creation, ex-Manntis, ex-Resurrection, ex-Murder Suicide)

Alex Marquez - Vocals (Excessive Bleeding, Hypgnostic, Pessimist, Solstice, Murder Suicide, ex-Wreckage, ex-Brutality, ex-Cephalic Carnage, ex-Demolition Hammer, ex-Dethroned, ex-Hellwitch, ex-Malevolent Creation, ex-Resurrection, ex-The Mortuary Society, ex-Thrash Or Die, ex-Sargon, ex-Antagonized, ex-Divine Empire, ex-Anger)


Rozhovor - ARTILLERY - Chceli sme mať texty, ktoré niečo znamenajú, najmä o všetkom tom šialenstve, ktoré sa dnes vo svete deje.


Rozhovor s dánskou thrash metalovou legendou ARTILLERY.

Přeložila Petra, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - ARTILLERY - The Face of Fear (2018):

Ave ARTILLERY! Zdravím do Dánska, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku „The Face of Fear“. Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na sobě. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým ARTILLERY skládají oproti minulým albům? 

Tento album je takou zmesou skladieb s rôznym datovaním, obsahuje niekoľko starých skladieb ako „New Rage“, „Preached to the Converted“ a „Pain“, ktoré boli napísané niekedy v rozmedzí rokov 2000-2007, potom je tu bonusová skladba „Mind of No Return“, ktorá je v podstate úplne prvá skladba ARTILLERY napísaná ešte v roku 1982. Ostatné záseky na albume sme zložili hneď po európskom turné, ktoré sme ťahali s ONSLAUGHT. Na našom predchádzajúcom albume bolo skladanie materiálu rozdelené medzi mňa a Mortena, ale na novej doske väčšina tvorivého procesu padla výhradne na mňa kvôli Mortenovmu zdraviu. Na albume „Face of Fear“ sme sa snažili urobiť skladby čo najagresívnejšie, ale taktiež aj melodické so silnou chytľavou linkou, taktiež o niečo kratšie, ale pritom s poctivou produkciou. 


Osobně se mi na „The Face of Fear“ líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte? 

To je úžasné, že sa ti nový album páči a takisto aj rifovanie a melodika. Ďakujeme 😊 

Čo sa týka songov a ich kompletizácie, vždy máme všetci priestor do toho hovoriť, vždy počúvam nápady a námety ostatných chalanov, alebo producenta, ale takmer vždy sa zhodneme spoločne, že daný song je dokončený, alebo naopak že mu niečo chýba. Vždy veľmi tvrdo pracujeme na tom, aby boli skladby čo najviac chytľavé. Situácie, kedy by som vyslovene pociťoval, že skladba ešte nie je dokončená, že jej niečo chýba, sú veľmi zriedkavé, pretože ak by sa také niečo udialo, tak by sme tú skladbu proste nenahrali. Pri niektorých skladbách nahraných na nový album sme už pri ich hraní v skúšobni pociťovali, že tieto skladby budú v živom prevedení pre fanúšikov strhujúce. Je pre nás veľmi dôležité, aby sa skladby našim fanúšikom páčili, takže zväčša dáme na nich a na koncertoch hráme to, čo si vyžiadajú, ale snažíme sa samozrejme do setlistu začleňovať aj niektoré zriedkavejšie hrané skladby. 


Doufám, že se na mě nebudeš zlobit, ale minulý rok jsem byl mimo vás zničený ještě dvěma kapelami. Poslední desky METAL CHURCH a SAXON jsou podle mě vynikající, stejně jako ta vaše. Já to beru jako fanoušek tak, že pro mě musí mít deska „pořádné rockové koule“. Hrozně se mi líbí, jak do thrashe vkládáte heavy metalové prvky. Všichni vás označují za thrash metal, ale já si troufám tvrdit, že jste heavy metalem hodně ovlivněni. Je to pravda? Jaké kapely jsou vlastně vaší inspirací, vzorem? 

Nie, ja takisto milujem METAL CHURCH, vždy si zadovážim ich nový album a jeden z klasických a mojich obľúbených albumov je aj „Power & the Glory“ od SAXON, takže sa na teba nemám prečo hnevať. 😊 

V súčasnosti je toľko skvelých kapiel, takže keby som mal zopár menovať, spomeniem Black Sabbath, Judas Priest, Iron Maiden, Metallica a Exodus a mohol by som ešte pokračovať ďalej. 


Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na ARTILLERY se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince „The Face of Fear“ jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já. 

Áno, vždy sme chceli mať texty, ktoré niečo znamenajú, najmä o všetkom tom šialenstve, ktoré sa dnes vo svete deje, ako napríklad znečistenie, korupcia, náboženstvo, globálne otepľovanie, vojny, zneužívanie a bolesť. 


Kdysi dávno, ještě na základní škole, mi jednou nakreslil do sešitu kamarád vaše logo. Vůbec jsem nevěděl, o koho se jedná a byl naštvanej. Ihned jsem běžel domů a marně se snažil sehnat o vás nějaké informace. Pak jsem konečně slyšel „By Inheritance“ a když jsem šel pak do hospody, tak jsem všem tvrdil, že nejlepší thrashovou kapelou jsou ARTILLERY a ne SLAYER! Málem jsme se poprali, ha. Byla to krásná doba, člověk byl mladý. Jak jste své začátky prožívali vy? Můžeš našim čtenářům trošku přiblížit, jakým způsobem se tenkrát nahrávala alba? Zavzpomínej prosím. 

Počas nahrávania albumov v osemdesiatych rokoch sme prežili naozaj skvelé časy s mnohými metalovými párty. Strávili sme veľa času v našej skúšobni, ktorú sme zdielali s MERCYFUL FATE (a istý čas aj s METALLICou, keď nahrávali „Ride the Lightning“ a „Master of Puppets“), takže áno, zažili sme vtedy mnoho zábavy. Taktiež nahrávanie s Flemmingom Rasmussenom bolo pre nás extrémne užitočné, pretože sme sa v tom čase naučili naozaj veľa o tom, ako správne nahrávať. V súčasnosti je nahrávanie oveľa jednoduchšie. 


Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl se s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci? 

Áno existuje mnoho vzorov zo sedemdesiatych rokov, ktoré stále obdivujem. Sú to napríklad Tony Iommi, Richie Blackmore, Ian Anderson, Jim Lea, Mel Schakner & Mark Farner, Michael Schenker, Ulrich Roth a Jon Lord. Keby som mal spomenúť len niekoľkých, s ktorými by som sa rád stretol. Zatiaľ som mal to šťastie osobne sa stretnúť s tromi z týchto hudobníkov. 


Během vaší dlouhé historie jste vystřídali celou řadu zpěváků. Váš současný vokalista Michael odvádí opravdu perfektní práci. Každý zpěvák dodal kapele svůj výraz, ale když člověk slyší Michaela, tak si říká: „Bože to je hlas!“ Má skvělý rozsah, znamená to pro vás, že si můžete dovolit s jeho vokálem lépe pracovat, jít dál, do většího extrému, výšek? Jak jste se dali vůbec dohromady? On zpíval v kapele, která je revivalem KINGA DIAMONDA, nepletu se? 

Áno, s ARTILLERY sme mali vždy šťastie na skvelých vokalistov a Michael má jednoznačne vynikajúci hlas a rozsah a dokáže odspievať všetko od thrashových skladieb, cez metalové songy až po balady a takisto sa stal aj naším dobrým priateľom. 

A áno, na jednom festivale sme hrali spolu s revivalovou kapelou hrajúcou MERCYFUL FATE a KING DIAMOND kovery s Michaelom za mikrofónom a v podstate hneď po tomto vystúpení sme mu ponúkli miesto v kapele, keďže sme už vtedy vedeli o Sørenovom odchode, no a Michael súhlasil 😊 

Ke skladbě „The Face of Fear“ máte natočený zajímavý klip. Jak probíhalo natáčení, kdo jej režíroval a kdo stojí za základním nápadem celého videa? 

Video pripravil môj dobrý priateľ Terkel (Agressive) a ja osobne si myslím, že je to najlepšie video, aké sme kedy mali. Scény v ňom sú veľmi blízke textu danej skladby a celé video v podstate navrhol a vytvoril sám. 


V květnu zavítáte i k nám do České republiky. Na co se můžeme těšit? Budete hrát skladby i z nového alba? Jedná se o klubové koncerty, které mám raději než velké festivaly. Vše bývá osobnější, větší pohoda. Jak vůbec vnímáte české fanoušky? Budu v první řadě! 

Veľmi sa tešíme na návrat do Českej republiky a budeme hrať samozrejme niekoľko nových, ale aj staré skladby. Máme skvelé spomienky na Brutal Assault, keď sme tam u vás naposledy hrali (skvelé pivo a fans) a tešíme sa, že pre českých fanúšikov zahráme tentoraz v menších kluboch. Budem teda sledovať prvé rady, či ťa tam uvidím. 

Určitě máte jako kapela ještě nějaké sny, cíle, metu, kterých chcete dosáhnout. Prozradíš nám je? Jste thrashoví veteráni, nahráváte skvělá alba, pořád je z vás slyšet nadšení z hudby. Jezdíte turné, vystupujete na festivalech. Chybí vám do skládanky vůbec ještě něco? 

Doteraz sme dosiahli množstvo skvelých vecí ako turné v Južnej Amerike, Japonsku, Číne, Rusku, USA, ale aj v Európe. Nikdy sme však neboli v Austrálií, či na Novom Zélande. Veľmi dúfame, že sa tam raz dostaneme. Hrali sme už z mnohými úžasnými kapelami ako napríklad SLAYER, KING DIAMOND, KREATOR a DESTRUCTION, ako aj na festivaloch s kapelami BLACK SABBATH, SAXON, SAVATAGE a MEGADETH, keby som mal spomenúť len niekoľko. Ale čo si naozaj želáme je ísť raz na turné s kapelami ako METALLICA, JUDAS PRIEST, IRON MAIDEN. Mohlo by to byť skvelé vidieť ako naše skladby pôsobia na živo na ich publikum. Ale samozrejme viem, že to bude ťažké dosiahnuť, no aj tak to zostáva naším veľkým snom. 


Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Splněný klukovský sen. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! ARTILLERY RULES! 

Ďakujeme za tvoju obrovskú podporu a dúfam, že sa stretneme a dáme si spolu nejaké pivo, keď u vás budeme hrať 😊 

Cheers! 

Majte sa krásne!

TWITTER