Interview - FUNERALOPOLIS - This world is a tomb!

Interview with death doom metal band from Switzerland - FUNERALOPOLIS.

Answered Thuri, thank you!

Questions prepared and translated Petra, thank you!

Recenze/review - FUNERALOPOLIS - ...of Deceit and Utter Madness (2020):

https://www.deadlystormzine.com/2020/05/recenzereview-funeralopolis-of-deceit.html

Hi FUNERALOPOLIS! Greetings to Switzerland! I must confess, I hear about your band for the first time, but you are on the metal scene for more than 10 years. So, a few years of playing, writing of music are behind you. I would ask you first to introduce FUNERALOPOLIS to fans in the Czech Republic and Slovakia.

- Hello there. This is Thuri speaking. We are four very good friends from Switzerland. We are four drunkards who love all kinds of heavy metal music. So, it was naturally that we wanted to play some music on our own. Pascal founded the band “Human Waste” but it was more an idea than a real band. After Nico, Void and I jointed the band it became more serious. We covered some of our favorite death metal songs and then started to write our own music and songs. That is basically where Funeralopolis was spawning from.

How does this quarantine situation work in Switzerland? Did you have many limitations in daily life? I think that for us, metal fans, the absence of concerts and festivals is the worst thing. I was so looking forward to Netherland Deathfest, Obscene Extreme, but everything is postponed. Which concert/festivals did you want to visit?

- In Switzerland we have just a mild lockdown. I was forced to stay in home office for three months straight. Also, my bandcomrades had the luck to still go to work. Now in June it already is loosen quite a bit. The “normal” life is coming back slowly. All shops are all reopened in the meantime. But there is still that 2 meters distancing and an assembly ban for groups over 30 persons. In Switzerland the first concerts and gigs get reorganized in June again. Our clubs are allowed to open again, with a max of 300 persons inside.

I have no plans this year to visit some festivals personally. Mainly because I became a father 3 months ago. My bandmembers wanted to visit all sorts of festivals. Yes, also Neatherlands Deathfest, Chaos Descents, Party.san and Keep It True. Just to name a few.

After 10 years of being active, the freshly released record “...Of Deceit and Utter Madness” is only your first full-length album. Until now you have released one demo, EP and compilation consisting of these two records. Was it purpose, to go so slow in the writing and releasing process? Are you planning to continue at this pace or due to your contract with Memento Mori you will have to speed up? Do you have some requirements from your label?

- Hahaha. We are just not the fastest people out there. No seriously, begin a musician in Switzerland is a very expensive hobby and we unfortunately don’t benefit from a bankers salary. Haha. We released “…of prevailing Chaos” DIY. But this was a freaking expensive journey to finally release it. Also, we have a very strict quality control songwriting wise. Sometimes we write on a new song near endlessly, just to trash it after wise because we didn’t like how it turned out. But yes, the contract with Memento Mori sped up the process extremely. Just because we had a due date. We do not have any requirements from Memento Mori.

I am listening now to your previous EP “…Of Prevailing Chaos” but regarding the whole musical concept, sound, and everything, it is really different in comparison to your new record. How did you achieve the sound on the new record? It is so old school, raw, cold as well as it sounds like it was recorded in the tomb.

- On “…Of Prevailing Chaos” we wanted to do some really d-beat infused stuff. It became naturally, because our then new drummer Mike and me listened to lots of d-beat music at the time. Skitsystem, Disfear, Discharge, Matryrdöd and so on. On “…Of Deceit And Utter Madness” we wanted to do an raw, eerie and creepy sounding record in the veins of Incantation or Grave Miasma for instance. So that is basically what we told our record engineer at “Hedgehog Recording Studios”.

How did the recording process look? Do you use some special amps or effects?

- We hit the studio with the idea that the album must sound raw, primitive and it need to have a feeling like in an ancient crypt. We did use our own instruments, but the equipment was offered by the studio. Also, the drum we used was the one offered by the studio and with cymbals we lend from the drummer of Deathcult. Pascal did not use any Pedals, just directly plugged in the guitar into the amp and cranked every channel up to 11. Nico simply used an HM2-Pedal for his distortion. In the edit we gave all the instruments some delay and reverb effects.

The cover art for the new records is very interesting. Can you describe what we can see at the cover? I must confess that I'm not very familiar with the work of Mark Cooper. Which his work impressed you so much you decided for him? How was going this collaboration?

- I have to say that we ourselves have no idea what Mark Cooper tells us with that painting. It was offered by Raul of Memento Mori and we instantly fell in love with it. So there was no personal contact with Mark from our side. We like the nightmarish and weird feeling that the painting creates. It also has that oldschool death metal record vibe. It fits our record perfect.

Based on the title song “…Of Deceit and Utter Madness” which is actually some fragment from the old movie, I guess you must be a movie fans. Could you reveal the movie, from which you took this part?

- I am a big fan of old horror movies, also are some of my bandmates. The clip was taken from the 1933 classic Boris Karloff movie “The Ghoul”.

What about the title of the further record? Will you continue in the titles starting with “….Of” again?:))

- There is nothing carved in stone. But I think we still like the idea and there will be future records that start with the “…of” introduction. Haha.

What about the lyrics? Could you reveal the main inspiration for them, main topics behind and the approach of their writing? Is the first music or lyrics, or both them you write independently of each other?

- We write them independently of each other. I write all the lyrics. Normally I choose the text that fits the song the most, because I already wrote lyrics for 200 or more songs. Haha. But sometimes the song comes first and I can’t find any lyrics that fit, then I write the lyrics afterwards.

I manly take inspiration from horror movies and literature. Some songs are based on my own nightmares.

The band name is taken from Electric Wizard song. Have you been or are you still influenced by these doom/stoner metal leaders? Or did only the song Funeralopolis somehow attract you? The lyric is really dark and gloomy.

- Yes! We are great E. Wizard Fans, especially the early recordings. We never directly let our sound influence by them. Our Ex-Vocalist came up with the idea to name the band Funeralopolis. It’s just the theme and the dark topic that attracted us. Funeral planet, dead black asteroid! Mausoleum, this world is a tomb!

I think, now many new bands follow the old school concept, not only death metal bands but groups playing different metal genres. Are you mostly fans of the old metal bands or do you have some favorites from the newer metal groups? Could you recommend some albums which attracted you in last years?

- We are big fans of the oldschool extreme metal. But yes, we are also extremely interested in what new releases the scene has to offer. There are too many to count, but some recommendations are Spectral Voice, Horrendous, Lunar Shadow, Chaos Echoes, Traveller, Mortiferum, Swordweilder, Rust, Cavurn, Temple of Void, Blood Incantation, Hellripper, Krypts, None, Nephilim’s Noose, Smoulder, Concrete Winds, Ascended Dead, Stalker, Megaton Sword, Dead Congregation, Crypt Sermon, Grave Miasma, Phrenelith, Ranger, Toronto, Sacroscum, Malokarpatan, Hexenbrett, Ensnared, Spell, Helvete’s Port, Vulture. Yeah I stop here, because I could fill 20 pages with young bands we are fans of. Hahaha.

What about concerts? Where did you perform live until now? Do you have ambitions to go further from Switzerland maybe to organize some European tour? Which bands would you like to take with you on tour?

- We perform mainly all over Switzerland. We had a gig in Germany and one in Austria but we didn’t make it further. Haha. We want to do all of what you have asked for, but for now we didn’t have any precise plans for the moment. Also because of the whole Covid Situation.

Before the end of the interview, could you tell me about the scene in your hometown or in whole country, in general? Do you have a famous musical clubs for concerts, some special pubs, where musicians go for a beer? Some annual metal festivals important to mention? 

- Of course. The scene in Switzerland is small but alive! Especially in Zürich is the underground stronger than ever. But the real metal places are still rare. Some places you must visit if you are in Zürich are the Ebrietas Bar and the Berggeflvster Vinyl and Food Store.

We have two great annual festivals. “Chaos Ritval” is an underground extreme metal festival always with lots of great bands in the line up and the “Meh Suff Metal Festival”, simply the biggest and only outdoor metal festival in Switzerland. That is basically it we are indeed a small country with an even smaller scene. Also, I want to give a shout out to the Coq d’Or Bar and Club, Olten and Hirscheneck Bar and Club, Basel.

Alright, thanks a lot for taking the time to answer these questions and congratulations on your new record. I hope this interview wasn’t too exhausting. I hope, I will see your show somewhere near soon! Any closing words?

Thanks for having me / us. „Black monolith charged with unlight, sacrifice to forever midnight!“

Recenze/review - FUNERALOPOLIS - ...of Deceit and Utter Madness (2020):

https://www.deadlystormzine.com/2020/05/recenzereview-funeralopolis-of-deceit.html
https://funeralopolis.bandcamp.com/album/of-deceit-and-utter-madness
https://www.facebook.com/Funeralopolisofdeath?fref=ts
https://www.instagram.com/funeralopolis_ch/
http://www.memento-mori.es/

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý první - Visáči v Liberci

Příběh dvoustý padesátý první - Visáči v Liberci

Byl jsem zpět, doma na sídlišti. Mezi šedivými panely, uprostřed davu dělníků na skládačkách nebo pěších. Rozednívalo se brzy a nad Škodovkou byla pokaždé rudá záře. Jak za komoušů. Některý věci se prostě nemění. Jinak ale bylo všechno jinak. Nové pořádky, zavedené Němci, typický český bonz, ohnutí hřbetu, prostě jsme se přizpůsobili. Nebylo jiné cesty. Pro peníze všechno. Aspoň jsem měl klid. Chlapi mě přivítali a bylo na nich vidět, že jsou rádi. V nástrojárně měli místo mě jednoho taky mladýho, ale byl to typ svazák. Lezl každýmu do prdele a byl křivej jak nohy staré paní ve skladu. Na šestou do práce, moc jsem nespal. Andrea no, co dodávat.

Byla zrzavá jak zákon káže a moc nemluvila. Vlastně jsem ji ani moc neznal. Ale když jsme nebyli v posteli, tak mě nechávala na pokoji. Problém trošku byl, že chtěla pořád. Chlapi mi jí záviděli, ale já byl vysátej jak od nějakýho upíra. Doslova. Tak jsem na ní vždycky skočil a pak zdrhnul do Startu. Pár pivek s Vencou, probírali jsme všechno možný. Večer pro mě chodila a bylo to jak z blbýho vtipu, znáte to - přijde manželka pro starýho do hospody...No, ale ona nebyla moje manželka. Andrea byla moje milenka, se kterou jsem zůstal. Spoustě lidem to bylo trnem v oku, ale já si nemohl pomoc. Zrovna jsem neměl náladu přemýšlet něčím jiným než, ale vy víte čím. Usrknu pěnu a usmívám se. Jsem odřenej mezi nohama, ale teď už mě nic nebolí. Pivo je lék.

Venca nikdy o léčebně pro feťáky nemluvil. Spíš jen naznačoval. Všechno mi řekl vlastně až po mnoha letech, to už jsem bydlel v Plzni a můj život se ubíral úplně jiným směrem. Tenkrát ale na moje zvědavé otázky nereagoval a nebo jen mávl rukou. Každopádně, pak přišly naše buzničky Tomáš a Buddha a bylo veselo. Pijeme si pijeme, kecáme, je pátek a to jsou plný hospody. Nejednou se v kouři objeví Andrea. Vypadá naštvaně, ale Venca to s ní umí. Přisedni si, dej si pivo. Přitulila se a pošeptala mi něco oplzlýho. Asi to měla být pozvánka do postele. Už zase? Myslíš ty holka taky na něco jinýho? Olízla si rty a já řekl ne. Tak mě aspoň zatáhla na pánský záchodky. Ty vole, mám tohle zapotřebí? Přemýšlel jsem, když jsem ji bral zezadu. U žlábku chcali dělňasové a ona naschvál kňourala. Někdo zabouchal na dveře a ona se smála. Achjo. To je jak v blbým pornu.

Vrátíme se a já se cítím provinile, jsem rudej a žádnej velkej rajc to pro mě nebyl. Ale co už, pořád lepší, než si ho honit někde sám, to mi řekne na přivítanou Jana, která mezitím s Prcalinkou přijde. Holky moje, mám vás rád. Jsem navátej a tak ani moc nevnímám, že se na sobotu dohodne výlet. Visáči v Liberci. Naši heavíkáři buzničky sice prskají, Andrea má studenej pohled, ale nakonec roztaje. Hlavním organizátorem je Venca, který moc nepije a je to pro něj první koncert po příchodu z léčebny. Zkouška ohněm, ale o tom nikdo nepřemýšlí. Je to stejně nakonec jeho boj. Můžu být maximálně tak oporou. Jde se k nám, otevře se rum a pak už si opravdu vůbec nic nepamatuju. Probudím se až ráno a ano tušíte správně. Zase se ke mě vine jak mrouskající kočka. Už vím, jak se cítěj ženský, když vypnou a myslí na něco jinýho. Je nahoře a usmívá se. Hergot Andreo, já chci ještě spát.

Jedeme vlakem a je to mocný. Všichni na nás čumí jak jalový krávy. Nechápu proč. Co na tom, že má na sobě ta moje zrzavá rošťanda vyzývavý šaty, který víc odkrývají, než zakrývají, co na tom, že má Jana napěchovanej dekolt jak pornoherečka, co na tom, že je Prcalinka celá v černým, namalovaná jak noc a co na tom, že se drží Tomáš s Buddhou za ruce a občas se plácnou po zadku? Ještě, že jsem tu já, vágus ze sídliště a průsvitnej Venca, my nám reputaci rozhodně zachráníme. Musíme vypadat vskutku jako podivná společnost, Adamsova rodinka hadr, ale to nic nemění na tom, že jsou všichni dobráci od kosti. Já bych si taky s nějakejma debilama nevyrazil, na to můžete vzít jed. A tak se zase cinká lahváčema, dělá bordel, křičí se, děsí, zpívá, plive z okýnka, kouří mě na záchodku do rytmu drnkání pražců. Všechno je jak má být. Nechápu sice trošku, jak to může Venca vydržet a nepít rum a vodku, ale má silnou vůli. Obdivuju jej a zároveň si z něj děláme srandu.

Nějaká hospoda u náměstí v Liberci je brána útokem. Hej nalejvej. Na punkáčský koncerty jsem nikdy nešel střízlivej, jsem metalista, ale Visáče mám hrozně rád. Vůbec mi nevadí, že neumí moc hrát, že má Mr. Haubert špatnou výslovnost. Je to hergot punk, kterej nám vládne. Bylo moc příjemný na chvilku občas vypadnout z metalu, protože na rovinu, metly se někdy moc žerou, jsou takový uzavřenější a já už vlastně metalových kamarádů zase tolik neměl. Visací Zámek má myslím na kontě už pět alb, jsou na vrcholu. Povedlo se jim spojit několik komunit dohromady. Kazety s jejich nahrávkami má snad každej. Hrozně dobře se u týhle původně studentský kapely chlastá, taky mi je blízká textově. Navíc miluju boleslavského rodáka Gellnera, jehož báseň také zhudebnili. Venca byl mezi punkáčema docela známej, respektive, měl mezi nimi spoustu známých. A to je vždycky dobře.

Zvu nadšeně všechny k přespání na chalupu. Jedeme tramvají do nějakýho kulturáku. Plný vagon džísek, křiváků, čír, trik Sex Pistols, The Exploited, Plexis (ti také Visáčům předskakují nebo Visáči jim, no, to už si nepamatuju). Stojíme před betonovou příšerností a jsem překvapenej, kolik metalistů potkávám. Visací zámek jsem sice už párkrát viděl, ale to bylo v době, když ještě nebyli tolik slavní. Víte co je nejlepší? Já byl v tý době doslova pohlcenej death metalem. Vlastně jsem si k němu sem tam dal nějakej thrash, občas black, ale jinak nic. Nic jinýho mi nesmělo přes práh. Ale Visáči ano. Mohl jsem si s nima zazpívat, byla to prdel, nic neřešili a svými texty pokaždé ťali do živého. Byla to i moje výpověď a dodnes na ně nedám dopustit. Byl to skvělej koncert.

Punkáči se uměli pořádně bavit. Ono se to tak nějak prolínalo. Prostě to byla česká kapela, kterou bylo dobrý poslouchat. Klidně jste mohli potkat maníky, co měli na triku třeba Death a vedle toho nášivku Visací zámek. Prostě jsem je neskutečně žral, ovlivnili mě opravdu hodně moc a v Liberci jsem to rozjel, co to šlo. Dokonce i Andrea, která poslouchala spíš Zepelíny, Slejdy, Sabaty a Juriáše, tančila jak o život. Řvali jsme texty, celej dav, jede traktor, jede do hor, Cigára, Domovnice, Vlasta byla zase chlap, došlo i na kanárka, Mahulenu, uvědomil jsem si v tom chumlu lítajících lidí, jak jsme všichni na jedný lodi, jak je super udělat takovejhle bordel. Teď už si vzpomínám, Plexis šli na řadu jako druzí. Ty jsem sice tolik neznal, ale bylo to hodně podobný. Já se bavil, zapomněl na všechno špatný, na ranní směnu v továrně, na sídliště. 

Jdeme podél kolejí, protože vím, že musíme nejdřív do Jablonce, už jsme takhle kdysi chodívali s naší starou partou. Kolem projedou policajti, někdo na ně pokřikuje a tak raději přidají a mizí za nejbližším domem. Na mě, Janu i Prcalinku jde nostalgie, vzpomínáme a Andrea se nám chce pořád svlékat. Vezme si ji na starosti Venca, protože je střízlivej. Já bych ji jen vybízel, aby se ukázala, dělal stejnou ostudu a to bychom se nikam nedostali. Ty naše milé buzničky jdou zavěšeni/ny do sebe a občas nám zmizí. Najdeme je vždycky někde pod stromem, jak na nás čekají a dávají si pusy. Jsem zavěšenej mezi Janu a Prcalinku. Vzájemně se podpíráme a plašíme nejdřív počestné občany a potom i srny, když jdeme do kopců k chalupě. Usínám u otevřených oken, venku. Na louce, rozcapenej jak rozjetá žába. Najdou mě ráno, už lehce ožehlého sluncem. Ale bylo to skvělý, to vám povím.

Vybrakujeme špajz, někdo vytáhne kazetu Visáčů a celé ráno vyřváváme a pokoušíme se vystřízlivět. Moc nám to nejde, vlastně spíš přikrmujeme. Nádražka v Jablonci se má na co těšit. Utopenci, smažáky, tláča, potkáme nějaký metly ze včera, přisednou si a už to jede. Co posloucháš, tobě se fakt nová desky Metallicy líbí? Škorpíme se, pak už jede vlak a oni vystoupí v Turnově. Někdo usne, někdo se musí nechat zmermomocnit. Zvláštní ženská. Pořád by to chtěla, je jak dračice, ale když se jí pak zeptám, jestli se jí líbil koncert, tak moc nemluví. Ale hrozně jí to sluší, podobný typy by měly dělat porno, aby udělaly radost více lidem. Musím ji to říct a ona mě plácne lehce po tváři. Má hrozně hezkej úsměv, škoda, že si nechce povídat. Jakoby to mezi námi bylo nějak obráceně. Většinou mlčí chlapi. Mám ji svým způsobem moc rád, ale zamilovanej nejsem. Divnej stav.

Loučíme se u baráku, to je líbačka, která nemá konce. Usnu ihned po sprše a když jdu zase ráno do rachoty, tak si promítám všechno před očima. Mezi ty šedivý panelový zdi. Dře se mi vnitřní strana stehen o džíny a bolí to. Připadám si jak stokorunová děvka. Zpívám si.

Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej.

Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!

Zejtra, co zejtra? Kdož pak ví.Zejtra si lehneme do rakví.

Broukám si Visáče alias páně Gellnera. "Jaký rakve, ty vole, co víkend, jak se ti šukalo mastná hlavo?": řekne mi kolega u skříněk, když se převlékáme, abychom mohli začít zase budovat kapitalismus. Odpovím mu, že dobrý, že jsem byl dvakrát v knihovně a jednou na baletu v divadle. Zasměje se tomu a pošle mě do prdele. Čeká mě další týden za ostnatým drátem, v pracovním procesu. Pokaždý, když mě to začne štvát, když uslyším nějaký nesmysl, když se budu cítit sám, vyvržený, tak si vzpomenu na sobotu. Na Liberec, na zrzavou hřívu mojí milé. Na Visáče. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - VOODOO GODS - The Divinity of Blood (2020)

VOODOO GODS - The Divinity of Blood
CD 2020, Reaper Entertainment

for english please scroll down

Občas si přijdu trošku mimo. Třeba u nové desky super skupiny VOODOO GODS. Všichni v mém okolí ji chválí. Sociální sítě jsou plné nadšení a radosti, jak nám pánové zase po letech všem nakopali pořádně zadek. Slyším to úplně jinak. Stejně jako u prvního EP, tak i desky, se opět neskutečně nudím. Novinka mi přijde jako prázdná nádoba o ničem. Pořád koukám dovnitř, říkám si, jestli nejsem náhodou divný, když nesdílím všeobecné nadšení. 

Asi nejvíc mě vytáčejí kytarové kudrlinky na Victora Smolskiho. Smrt se zkrátka jako power metal hrát nedá. Nápadů je hrozně málo a celkový dojem nezachrání ani solidní (i když bezzubá) produkce. "The Divinity of Blood" je pro mě něco jako plivanec do vody, udělá se pár kruhů a jinak nic. Nuda. 

Na "The Divinity of Blood" naleznete velké množství generických riffů, u kterých jste měli už před dvaceti lety pocit, že je posloucháte stále dokola. Takhle to ale dělá spousta kapel a nevadí to u nich, tak proč právě tady ano? Protože VOODOO GODS tak nějak neví, jak se mají tvářit. Jestli jako hodný death metal pro masy nebo napravení drsňáci? Kdo ví, co se jim honí v hlavách. Samo se tak nabízí otřepané klišé, že pokud by pod deskou nebyla podepsána celá řada slavných osobností, neštěkl by po ní ani pes. Asi očekávám od hudby něco jiného. Mě nevadí, že je album "měkké", zdlouhavé, zbytečně roztahané. Mě vlastně nejvíc vytáčí (ano, opravdu se nebojím použít toto slovo), že se vlastně pořád nic zajímavého neděje. Většinou bývám shovívavý, tak trošku kapelám i nadržuji, fanoušci si stejně dnes díky možnostem udělají obrázek sami, ale tentokrát vám novinku "The Divinity of Blood" opravdu nemohu doporučit. A proč o ní tedy píšeš, když se ti nelíbí - dozvím se možná od některých čtenářů. No, je to jednoduché, už asi měsíc se mě ptáte, jaký je můj názor. Tady jej máte. Je negativní. Tahle nahrávka je fakt hrozný klišé. Sorry. Jdu to raději vypnout.

Asphyx says:

VOODOO GODS are super-group, compound of famous celebrities of metal scene only. Unfortunately, the CD misses good ideas and it can't be saved by famous names in the booklet. Music is just an ordinary death thrash metal with heavy metal solos. I don't know too much, what the men want to do in the future, but if they want to continue this direction, I won't listen to this band for the next time. The verdict is clear in my opinion. Very boring album for me.

Tracklist:
01. Rise Of The Antichrist (5:33)
02. From Necromancy To Paraphilia (6:47)
03. Menace To God (5:12)
04. Serenade Of Hate (3:44)
05. Forever ! (5:22)
06. Isa (3:56)
07. The Ritual Of Thorn (4:21)
08. The Absolute Necessity To Kill (6:07)
09. The Divinity Of Blood (4:25)
10. Before The Dawn (Necrophobic Cover) (Bonus Track) (6:35)
11. The Ritual Of Thorn (Alternative Mix Full Version) (Bonus Track) (5:22)

Supergroup Line Up:
Alex Voodoo - Drums (ex-Union, ex-Guerrilla)
Seth van de Loo - Vocals (Cthuluminati, Extreme Cold Winter, Nader Sadek (live), ex-Centurian, ex-Nox, ex-Infected Flesh, ex-Severe Torture, ex-Bloodsoaked (live), ex-Deicide (live))
Jacek Hiro - Guitars (Kat & Roman Kostrzewski, Sceptic, ex-Dies Irae, ex-Never, Thea, ex-Corruption, ex-Virgin Snatch, ex-Decapitated (live), ex-Saratan (live))
Jean Baudin - Bass (Jean Baudin, Nuclear Rabbit, ex-Element of Surprise)
George "Corpsegrinder" Fisher - Vocals (Cannibal Corpse, Paths of Possession, Serpentine Dominion, ex-Corpsegrinder, ex-Monstrosity)
Victor Smolski - Guitars (lead) (Almanac, Crusader, Mind Odyssey, Victor Smolski, ex-Nuclear Blast Allstars, ex-Lingua Mortis Orchestra, ex-Rage, ex-Кипелов (live), ex-Inspector, ex-Mike Terrana, ex-Песняры (live))

https://www.facebook.com/OVGFS
http://www.voodoogods.net/
https://www.instagram.com/voodoogodsofficial/
https://open.spotify.com/artist/3nan0krHa9FI6lkJfI8syM
https://www.youtube.com/user/VoodooGodsBand
https://www.reapermusic.de/

Recenze/review - SOLILOQUIUM - Things We Leave Behind (2020)

SOLILOQUIUM - Things We Leave Behind
CD 2020, Rain Without End Records

for english please scroll down

Je brzy ráno a tma ještě nedala sbohem. Našlapuji tiše. Nasávám vůni okolních stromů. Nevím, čím to je, ale doom metal mě pokaždé donutí zmizet do lesů. Jenom já, příroda a hudba. Jemné pavučiny zachytávají rosu a do mě vstoupí klid. Švédské SOLILOQUIUM mám moc rád již dlouhou dobu. Přesto jsem sepsání svého názoru odkládal. Víte, ona je pro mě muzika něco jako jídlo. Rád a s chutí si vybírám jen ty dobré kousky. Líbí se mi, když jsou moje chuťové pohárky podrážděny, ale na některé styly mám náladu jen občas.

I tentokrát jsou skladby jemné a přemýšlivé. Vhodné spíše k poslechu jako kulisa, třeba k četbě knihy, do dlouhé nekonečné noci, kdy jste z nějakého záhadného důvodu zůstali sami se spoustou lidí kolem sebe. Zkrátka a dobře, mám rád, když mohu melodie nasávat všemi póry svého těla.  

"Things We Leave Behind" je opět velmi povedeným albem plným melancholie, zklidnění, sem tam s výlety do death metalu. Je prosluněné jako obal, přesto smutné, jako hezký odcházející den. Už najednou chápu staré lidi, kteří hledí do dáli a vzpomínají. Třeba by se jim hudba švédského maniaka Stefana Nordströma ve stylu ANATHEMA, PARADISE LOST, KATATONIA, OPETH také líbila. Je totiž dobře napsaná, má průzračný zvuk a řeže tou správnou stranou nože. Je dobré se občas zastavit, neposlouchat jenom nářezy a vyčistit si hlavu od zbytečností. V dnešní uspěchané době to platí stonásobně. SOLILOQUIUM hrají jemný, křišťálový a přemýšlivý doom metal, který se kolem vás ovine jako lehké pavučiny. Ano, ty z lesní pěšiny, z mýtiny, kde jste spatřili čistotu. Deska plyne pomalu, jak se sluší a patří a je vyloženě nutné, abyste jí dali čas. Jinak se rozplyne jako pára nad lesem. Vše je takové krásné, ale přesně jen do okamžiku, než naleznete u cesty ležet mrtvé zvíře. Vyceněné zuby, oči vyloupnuté a visící na vlásku. Hnilobné procesy začaly. Krása a smrt, ty také z nahrávky cítím. Myslím, že se album opravdu povedlo. Křišťálový, průzračný doom metal s temně chladným otiskem.

sumarizace:

V doom metalu je hrozně důležitý způsob, jakým kapela navodí pocit smutku. SOLILOQUIUM jsou mistry ve svém oboru. Jejich nová deska je neskutečně nakažlivá, plíživá a plná kousků ledu. Osvědčené a tradiční postupy jsou doplněny o mocně znějící hlas a svět jakoby při poslechu celý zčernal. Tohle je přesně ten druh nahrávky, kterou musíte milovat. Beru si ji na své výlety po lesních pěšinách. Propojuje se na ní svět lidí a stínů. Nutí mě k přemýšlení, zastavení a zklidnění mé duše. Příběhy, které SOLILOQUIUM vyprávějí, jsou plné tmy, smutku a soužení. Mlha se válí všude kolem, vítr vám čechrá tváře a ve vzduchu se vznáší těžký pach samoty. Nejsem v doom metalu častým hostem, ale za sebe mohu říct jediné. Tahle deska je vynikající, svým způsobem šíleně nakažlivá a zároveň uklidňující jako náruč vlastní matky. Smutný, vznešený doom metal, který pálí jako ten nejsilnější mráz!

Asphyx says:

The feeling of gloom is very important in doom metal and it´s important how the band managed to make this mood happen. SOLILOQUIUM are the best in this field. Their new album is unbelievably contagious, sneaking and full of pieces of ice. The well-proven and traditional methods are complemented with powerful voice and suddenly the world is black. This record is something you need to love. I like to take this record with me when I travel and walk around the forest. On this record the world of people and the world of shadows are connected. It makes me think, makes me stop and relax my soul. The stories which the SOLILOQUIUM tell are full of darkness, sadness and consonancy. Fog is all aourd and wind is brushing your cheeks and in wind is a heavy smell of loneliness. I don´t really enjoy the doom metal, however I have to say one thig: This album is amazing and it is in some way incredibly catchy and relaxing like a hug from your mum. Sad, royal doom metal which burns like the strongest cold. 

tracklist:
1. Dead Ends
2. The Discarded
3. Reminiscence
4. Existential Misshape
5. Nocturne
6. It Was All Taken Away
7. A Fleeting Moment
8. The Recluse

band:
Stefan Nordström - Guitars/Vocals
Jonas Bergkvist - Bass

https://naturmachtproductions.bandcamp.com/album/things-we-leave-behind

https://www.facebook.com/pages/Soliloquium/236215949804095

https://deathdoom.com/
https://soundcloud.com/deathdoom
https://open.spotify.com/artist/2NGQCPMbTet9d4iSCoVMDP?si=a-zFISosSyuM4AksfpfcFQ

Recenze/review - SORCERER - Lamenting of the Innocent (2020)

SORCERER - Lamenting of the Innocent
CD 2020, Metal Blade Records

for english please scroll down

Moje závislost na hudbě trvá déle než 30 let. Poslouchám něco vlastně pořád. Když je mi smutno, když mám dobrou náladu, když nechápu tenhle svět, tak si vždycky vyberu ze své sbírky nějaké CD, vložím jej do přehrávače a ztratím se v mlze. Kapely mi vyprávějí příběhy, vtahují mě do svých světů. A je mi tak nějak jedno, o jaký metalový styl se jedná. Švédské doomaře SORCERER mám rád už hodně dlouho. Jejich hudba v sobě má totiž takové zvláštní přitažlivé kouzlo, magickou formuli. Fungují na mě. 

Když vám zemře někdo blízký, tak se snažíte vše zlé vytěsnit a vzpomínat na něj jen v dobrém. S hudbou těchto Švédů to mám hodně podobné. Fascinují mě jejich heavy metalové nástupy, epické doom metalové základy i vokalista Anders Engberg, který má v hrdle opravdové zlato. Bože, jenž si na nebesích, poslouchám novou desku "Lamenting of the Innocent" a je opět skvělá! Záhadná, tajemná, chladná, jiskřivá.

Základním odkazem jsou samozřejmě CANDLEMASS, přidejme ale i třeba takové SOLITUDE AETERNUS, případně KAMELOT, THERION, TIAMAT a samozřejmě BLACK SABBATH. V závěru je to ale jedno, protože SORCERER dělají originální muziku. Mají vlastní výraz a dokáží mě doslova zamotat do chladných emocí. Stačilo prvních pár tónů a najednou jsem ve starém kostele, kde na kůru sedí samotná Smrt. Do kostí se mi vkrádá chlad a tiše vzpomínám na všechny své kamarády a příbuzné, kteří již nejsou mezi námi. V království duchů čerpám energii pro další dny. Já jsem ten, který přežil a bude poslouchat hudbu dál. Klidně sám a opuštěný, ale mě nedostanou. Na "Lamenting of the Innocent" se povedlo vlastně vše. Obal, zvuk, ale hlavně je album až po okraj narvané melodiemi a emocemi. A jak známo, bez nálady a atmosféry není dobrý metal. Seveřané mají energie na rozdávání. Je hrozně příjemné se s nimi toulat po našem i onom světě. Jsou skvělými průvodci. Jako bych se vznášel na ledových zpěněných vlnách řeky Styx. I smutek může být někdy krásný. Ztratil jsem se v mlhách. Vynikající záležitost, pro všechny milovníky dobrého doom metalu. 

sumarizace:

Na konci dlouhé ulice, hned za městem, stojí opuštěný dům. Pamatuješ si ho už od dětství jako opuštěný pomník, temné místo, které se ti často vkrádalo do zlých snů. Staří říkali, že se v něm dějí divné a ošklivé věci. Projížděl si často okolo a dům jakoby s tebou rozmlouval. Nakonec k tomu muselo dojít, přitahoval tě magickou silou. Vstoupil si do oprýskaných dveří, vyběhl po dřevěných vrzajících schodech. Dům tě pohltil a ty ses naplno oddal doom metalu.

Nešlo to jinak, jsem starý poctivý fanoušek kapely. Sleduji její kroky v dobrých i horších časech. Každé nové album očekávám s napětím a pak jej hltám s nebývalou chutí. Letos to není jiné. Otevřel jsem si láhev archivního vína, zatemnil pokoj a pak se vydal spolu s legendárními SORCERER na výlet za město, do starého opuštěného domu.

"Lamenting of the Innocent" je pro mě albem plným doom metalových vzpomínek. SORCERER i letos rozvíjejí své epické skladby do oblastí, které sice již nejsou nijak překvapivé, ale jako celek na mě nahrávka působí až tajemnou silou. Prvních pár setkání způsobilo moji závislost a tak chodím ulicemi, prozpěvuji si refrény, těším se každý tón, riff, kousek poctivého doom metalu. SORCERER jsou opět epičtí, smutní, neskutečně heavy a návykoví. Staří matadoři zase jednou všem ukázali, jak se to má dělat. Rádi navštěvujete opuštěná místa s otiskem temnoty? Nenechávají vás chladnými katedrály plné bolesti? Procházíte se s chutí po hřbitovech? Pak byste mohli propadnout hrdlem i nové desce  "Lamenting of the Innocent". Starý dům vypráví své smutné příběhy. Sedím v zaprášeném křeslo a naslouchám. Sem patřím a zde jednou zemřu. V opuštěném pokoji plném doom metalu. Skvělá deska!

Asphyx says:

At the end of a long street, just behind the city, stands an abandoned house. You've remembered it since childhood as a deserted monument, a dark place that has often fallen into evil dreams. Old people said that strange and ugly things were happening there. You often walked past and the house seemed to talk to you. Eventually it must have happened, attracted you by magical power. You stepped into the cracked door, ran down the wooden stairs. The house has swallowed you and you have been completely devoted to doom metal.

It was not different, I'm an old honest fan of this band. I follow their steps in good and worse times. Every new album I expect with tension and then I swallow it with an unprecedented taste. This is no different this year. I opened a bottle of archive wine, darkened the room, and then went along with the legendary SORCERER for a city trip to an old abandoned house.

 "Lamenting of the Innocent" is an album full of metal memories for me. SORCERER also develop their epic compositions this year, which are not surprising anymore, but as a whole this recording has a mysterious power. The first few encounters caused my addiction, so I walk through the streets, singing choruses, I look forward to every tone, riff, a piece of honest doom metal. SORCERER are again epic, sad, incredibly heavy and addictive. Old matadors once again showed how to do it. Do you like to visit deserted places with the imprint of darkness? Do not they leave you with cold cathedrals full of pain? Are you going through the caves? Then you could sneak through the throat of the new  "Lamenting of the Innocent". The old house tells its sad stories. I sit in a dusty chair and listen. I belong here and I will die here once. In a deserted room full of doom metal. Great album!

tracklist:
1. Persecution
2. The Hammer of Witches
3. Lamenting of the Innocent
4. Institoris
5. Where Spirits Die
6. Deliverance
7. Age of the Damned
8. Condemned
9. Dance with the Devil
10. Path to Perdition

band:
Anders Engberg – Vocals
Kristian Niemann – Guitar
Johnny Hagel – Bass
Peter Hallgren – Guitar
Richard Evensand – Drums

https://sorcererdoom.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/sorcererdoom
https://www.instagram.com/sorcererdoom/
https://open.spotify.com/artist/2O1JmZHgbLq9ttqx0AqjVm
http://www.sorcererdoom.com/
https://www.indiemerch.com/metalbladerecords

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine

Interview - THE SCUM - We play some putrid old school Death metal from the depths of Colombia.

Interview by: Jakub Asphyx for Deadly Storm

Interview answered by: Jose Ospina - Vocals, The Scum.

Correction and style: Camilo Muñoz - Wild Noise Productions. 

Recenze/review - THE SCUM - Dead Eyes (2020):

https://www.deadlystormzine.com/2020/05/recenzereview-scum-dead-eyes-2020.html

Ave THE SCUM! I have not found the interview with your band in Czech anywhere. Could you please introduce THE SCUM to Czech metal fans? Who are today’s THE SCUM? 

Hi Jakub!!! So many thanks for this interview!!!! In this moment the players in The Scum are guitarists Santiago de los Rios and Checho Gallego. Julian Lopez in the bass, Mauricio Aristizabal on drums and me, José Ospina doing vocals. Together we play some putrid old school Death metal from the depths of Colombia, South America.

I have received your newish record EP „Dead Eyes“ for review from the label Wild Noise Productions and I am really delighted! I was waiting for good gravedigger handwriting, however, I did not expect that it cut me into pieces so much. How was the album created? How exactly THE SCUM writes the music? 

It’s great that you appreciate our work. The two tracks in our newish EP were taken from a bunch of songs that we are writing since 2018 when our first album “Ashen“ was released, the idea was to make songs in a traditional way with verses, choruses, etc. And to write the most direct, brutal and catchy riffs that we can. Normally we begin with some cool riffs (Normally Santiago writes them), then we build the songs during our rehearsals with the ideas of all the musicians.

The sound of the record is also really great. It is dark, cold and harsh at the same time. In which studio did you record the new album? Did you have a chance to say/argue something to your producer regarding the resulting sound?

The EP was recorded in a studio located in our hometown Manizales named Rock Manizales, the songs were mixed by the legendary producer Tomas Skogsberg at Sunlight Studios in Stockholm Sweden and the mastering was done by the renowned musician and producer Andy Classen at Stage one studio en Germany. All that we have to Tomas and Andy is acknowledgment for their excellent work. It’s been really awesome for a band like us to have the opportunity to work with people that have construed the history of Death Metal in the world.

Could you reveal us who is the author of lyrics and what is their background? Where do you take your inspiration for topics in the lyrics? 

The lyrics are made by me and I take inspiration mainly in horror cinema and literature. All of us in The Scum are really horror fans mostly of the horror movies made in the last 40 years of the 20th century. Although we have to recognize that in recent times are appearing great horror movies in different parts of the world. Other source of inspiration are some weird and twisted nightmares that assault me sometimes.

You have always had the amazing cover arts. Is it very important for you, how the whole album, booklet, cover looks like? Who is the author of the cover of new album EP „Dead Eyes“? I really like his work. How was this cooperation formed? 

The artist that worked with us in our last two releases is Yan Sek from Indonesia, we have the opportunity to work with him from the moment he contacted us and show us some of his work.It was very good! We really liked his art because has some influences from the Oriental horror movies imaginary and some simplicity that we think fits very well with the aesthetical intentions of our music. We think that the art of our releases must say something to the real metalhead about the kind of band that we are.

When I revealed to my friends that I am going to make an interview with you, everybody recommend me to ask, how the underground in your country works? Czech Republic is a small country; we have only a few death metal bands, which are really great. How do you perceive your scene? Do the fans go on concerts, to buy merchandise? Do the bands support each other? 

The extreme metal scene in Colombia is one of the best in South America concerning about quality and quantity of bands. The scene has getting better as a good amount of foreign bands have visited us lately, but I seriously think that the culture of buying the material of the bands and the sales of tickets for concerts of local talents could be much better, anyway, exists a solid group of die hard metal heads that are disposed to support the work of the colombian bands.

I am old metal dog, who listen to metal music more than 30 years. The time has so changed during these years. We have an internet, young fans only download mp3 and sometimes I really miss „the old good times“. How do you perceive the changes in music, at concerts etc.? Did you have to change an approach as a band? 

I am a real old fart!!!! Hahaha The same as you, I have more of 30 years listening to metal and I lived the different eras that our scene has passed, since the tape trading of the old days, the old vinyls, the cds, the mp3 and streaming music in internet and now your majesty the vinyl again!!! I think that the new generations have so many facilities to get the music and that situation make that the old mysticism about the physical material decreases making that the young fellows don't appreciate sometimes the real value of the music... Or maybe I just became an old grumpy man!! Anyway we are fully aware of the present situation and we are pushing really hard to open with the band in all the new internet possibilities.

Do you remember who created the THE SCUM logo? Recently we talked about the best death metal logos with my friends in the pub. Besides of we were drunk, the result of this discussion was that we could not decide which logos are the best. I was voting for yours! 

Thanks for your vote man!!!! The logo was made by a designer from Manizales Named Xiomara Valencia. And the idea was to have a logo inspired by those of the classic death metal bands. We love the logos in the old fashioned way like the ones of Death, Benediction, Entombed, Dismember, Obituary, etc. We think the logos must be brutal but legibles!!!

And what about the THE SCUM and concerts? How difficult is for you to organize the tour? Do you prefer to play in Colombia or do you want to go also abroad? I know, everything is about the money, but I still think, the live shows are bringing to the bands more and more fans.

We really love to play live!! We have in Colombia a model of public rock festivals made with money of the government and we’ve played in some of them opening for bands as Pungent Stench, The Haunted, Ripper Owens etc. Also we had the chance to play with Destruction in their last tour here and made a little tour in Ecuador but one of our main goals it’s definitely touring in Europe and The USA. We hope that this could be possible in two or three years considering the pandemic situation and it’s consequences. It would be simply great to play in Czech Republic someday!!!!

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas. 

Thanks to you Jakub for this interview and the review that you made of our EP “Dead Eyes” It’s an honour to be featured in Deadly Storm, alongside so many great bands that you interview now and in the past. Cheers to all the readers and Death metal fans from THE SCUM! 

Recenze/review - THE SCUM - Dead Eyes (2020):

https://www.deadlystormzine.com/2020/05/recenzereview-scum-dead-eyes-2020.html

https://www.thescum.co/
https://www.facebook.com/thescummusic/ 
https://twitter.com/thescumband 
https://www.facebook.com/wildnoiseprods/

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

tumlbr:
https://www.tumblr.com/blog/deadlystormzine

Recenze/review - CRYPTWORM - Reeking Gunk of Abhorrence (2020)

CRYPTWORM - Reeking Gunk of Abhorrence

EP 2020, Pulverised Records

for english please scroll down

Nejdřív ti uhnije jedna ruka, potom druhá. Nakažen snětí si budeš přát, abys již zemřel. Sledují tě desítky krysích oči. Jsou trpělivé, moc dobře vědí, že jsi na řadě. Hluboko pod zemí, mezi shnilými kostmi, v bahně zapomnění. Zhnusen obyčejným životem se vydáváš do záhrobí hledat další prašivý death metal. Tentokrát do Velké Británie, kde na jednom opuštěném hřbitově tleje dvojice muzikantů, kteří si dohromady říkají CRYPTWORM.

Zvuk, u kterého vám bude téct krev z uší. Žádné zbytečnosti. Vše je ohlodáno na kost, na dřeň. Ze skladeb je vysátý morek. Možná ti pukne srdce tlakem, možná zemřeš opravdu sám. Ale než se tak stane, tak budeš poslouchat podobný umrlčí death metal. Až navěky, amen! Morbidní krása čerstvě otevřených hrobů. Podporujte svého hrobníka!

Čtveřice absolutně shnilých skladeb utíká v rytmu třeba takových UNDERGANG, TOMB MOLD, ARCHAIC TOMB, MORTICIAN, UNDEATH a dalších zplozenců samotného pekla. Britové ale hlavně pochopili, o čem je opravdová tma. V téhle kobce neuvidíte ani kousek světla, ani kousek naděje. Vše je neskutečným způsobem špinavé, zpuchřelé, s nekonečnou patinou poctivého old school death metalu. Vše se také zdá být v pořádku. Zvuk, obal i celkové provedení musí udělat dobře na zkažené duši každého ortodoxního death metalisty. CRYPTWORM vás zavřou do staré kobky a navíc vám vymáchají ksicht ve zbytcích rozkládajících se mršin. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground, ve kterém bývají slova většinou zbytečná. Vyvrácené náhrobky by mohly vyprávět. "Reeking Gunk of Abhorrence" je přesně tím druhem smrti, který mám tolik rád. Také cítíte puch tlejících se těl? Z temných chodeb se ozývá dunění. Mocné nástupy riffů, zastřený hlas, chorobami nasáklé motivy. Rakve už zase hoří! Absolutní, nihilistická výpověď o smrt! CRYPTWORM vám umožní nahlédnout na onen svět! Co si přát víc? Možná plnohodnotné dlouhohrající album. Buďte shnilí! 

sumarizace:

CRYPTWORM opět povstali z mrtvých, aby nám, starým fanouškům, zprostředkovali ozvěny ze záhrobí. Se sílou sobě vlastní, se špinavým zvukem, s temnou energií ve skladbách, poprvé na dlouhohrajícím albu, bojují se všemi démony podsvětí. Jedná se o starý, shnilý death metal, v podobě, v jaké se hrával někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Kapela dává jasně na vědomí, že peklo opravdu existuje.

Při poslechu "Reeking Gunk of Abhorrence" si můžeme zavzpomínat na desky kapel UNDERGANG, TOMB MOLD, ARCHAIC TOMB, MORTICIAN, UNDEATH. Zkrátka a jednoduše, stará dobrá škola jak se patří. Pokud rádi a často trávíte dlouhé hodiny v opuštěných katakombách a s chutí se přehrabujete v trouchnivějících kostech, tak rozhodně neváhejte. CRYPTWORM jsou underground toho nejhrubšího zrna a jejich novinka připomíná obrovský mlýn na maso, který vás strhne do víru samotné smrti. Album mohu doporučit všech fanouškům podsvětí a shnilých death metalových melodií. Bude vám vybroušen otisk hudby do vašich zkažených duší. Starý ošklivý a nechutný smrtící kov, zahraný s přehledem, jistotou a šílenstvím v očích! 

Asphyx says:

CRYPTWORM rose from death again to show us echoes from the world beyond. With their power, dirty sound, dark energy in their songs they fight all the demons from the underground on their long-played album. It is old, rotten death metal in the form we know it from the 90s and 80s. The band shows us that the hell is real. 

While listening to "Reeking Gunk of Abhorrence" we can remember the albums form the famous bands like UNDERGANG, TOMB MOLD, ARCHAIC TOMB, MORTICIAN, UNDEATH. In short – this is the good old school. If you like to spend long hours in deserted catacombs and have the pleasure of digging in rotting bones, do not hesitate. CRYPTWORM are the coarsest grain in the underground and their new album feels like a huge meat mill that pulls you into the whirl of death itself. I can recommend this album to all underground fans and those who like rotten death metal melodies. They will grind a music print into your corrupt souls. The old ugly and disgusting death metal which is played with confidence and madness in their eyes!

tracklist:
1. Festering Maggot Infestation
2. Reeking Gunk of Abhorrence
3. Self-Dismemberment
4. Cesspool of Perpetual Decay

band:
Tibor Hanyi - Vocals/Guitars
Joe Knight - Drums

https://cryptworm.bandcamp.com/
https://mesacounojo.bandcamp.com/album/reeking-gunk-of-abhorrence
https://open.spotify.com/artist/2cwtmb9FzKbuDfkG0mKaa6
https://www.facebook.com/cryptworm/

A few questions - interview with death metal band from Estonia - KOFFIN.

A few questions - interview with death metal band from Estonia - KOFFIN.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

The band was formed in 2019 by Herman and Sander. We play Death Metal with strong influence from Old-School American and Scandinavian Death Metal bands. Now we are a 4-piece band, with Kenomar and Johan-Markus in the lineup. We all have distinctively different views on extreme metal and music in general, molding our composed music into an all-around genre rollercoaster. But still staying mostly in the boundaries of old-school death metal. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The demo was recorded in RJ Studio/Rehearsal room. The demo was self-recorded in 1 day. Because of the pandemic, Sander recorded all the guitars, bass and vocals. He also did the initial mix and Karl Korts from Strok Records did the final touches and mastering. We really like the sound of the demo.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We decided to release the demo on 37 hand-numbered cassettes, as it would be a nice collector’s item, which sold out in 1 day, by the way. We’ve been talking to different labels about CD and tape re-releases.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

The lyrics are mostly written by Sander, although Herman has contributed a lot aswell. The lyrics are mostly all over the place. They are about religion, society and fantasy.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

All the logos, banners and artwork is done by our good friend Skaðvaldur. We think that promotion on social networks is very important.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We chose Strok records, because Karl, the owner is a really good friend of ours and seeing the success of the Grav Morbus (one man black metal project from Estonia) album, we thought about collaborating with him. We are really satisfied with Strok Records and definitely want to work with him in the future!

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Sander: I get a lot of inspiration from Thrash Metal. There is a lot of influence from Slayer and Megadeth for example. From a Death Metal perspective there is Vader, Cannibal Corpse, Seance, Crematory, Suffocation, Baphomet, Deicide, Malevolent Creation.

Herman: My main inspiration was Swedish Old-school death metal, mainly from the band Grave but also Carnage, Crematory and Dismember. I also took some influence from Florida, from the bands like Cannibal Corpse and Deicide. The foundation of my grooves is built on bands like Pantera, Crowbar, Down and Sodom. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We didin't send our music to any labels, but we’ve been talking to Morbid Chapel Records from Poland and Life After Death from USA about working on some reissues.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

Right now we have only played two gigs - 1. in our rehearsal room for a close inner circle. 2. was in Tallinn on the 12. of June. We would love to have an outdoor gig some time. But we also really like club gigs, because of the intense atmosphere.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Sander: Play gigs and hopefully release our debut album in the coming years.

Herman: I want to overthrow my current limits and see my music and playing get better over time. I'd like to write simple Old-School death metal but also write something that would refreshen the state of our band and the scene around it. And i would definitely want to play at some festivals and abroad. Poland, was actually the top 1 place in my mind if i first thought about performing abroad. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We have Facebook, Youtube, Bandcamp and e-mail. Our songs will also be on Spotify in few days.

facebook.com/KoffinEST

https://m.youtube.com/channel/UCv6O1-eOXrRTlzhzBqGSjuQ

koffin.bandcamp.com

koffinband19@gmail.com

Thanks for the interview.

Our pleasure.

https://www.youtube.com/watch?v=KXb_jv_ktio 
https://koffin.bandcamp.com/ 
https://www.facebook.com/KoffinEST/

Recenze/review - KOFFIN - Nailed Into The Coffin (2020)

KOFFIN - Nailed Into The Coffin
Cassette 2020, Strok Records

for english please scroll down

Černá řeka se jménem death metal se valí dál nezadržitelně dopředu. Je plná desítek mrtvých těl, zkažených duší a nekonečné temnoty. Každý den vyvrhne na břeh jedno tělo, které s chutí rád ohledám. Tentokrát nemá končetiny a na nafouklém břiše je vyrytý nožem nápis KOFFIN. Estonský underground mi jej poslal jako krvavý balík v podobě kazety a já si teď můžu užívat další ze střepů smrtícího kovu. Již přes třicet let rád objevuji nové kapely. Pořád si myslím, že poctivé ozvěny ze záhrobí se musí podporovat. Až navěky amen!

Demo obsahuje čtveřici skladeb v klasickém devadesátkovém střihu. Je opatřeno takovým tím pradávným plesnivým zvukem, který mám už dávno zakódovaný v genech. KOFFIN na to jdou správně a poctivě. Skladby mají dobré nápady, zní opravdu jak vytažené z čerstvě exhumovaného hrobu. 

Při poslechu "Nailed Into The Coffin" na vás sáhne Smrt dvěma způsoby. Estonci totiž umně skloubili americkou a skandinávskou školu. Nebudu vám zde vyjmenovávat jednotlivé kapely, které se staly inspirací, to uslyšíte nejlépe sami z ukázky, ale rozhodně musím zmínit takový ten zkažený prašivý odér, který ze songů cáká doslova na všechny strany. Je hrozně příjemné se s demonahrávkou zavřít do kobky a trávit s ní čas. Po stěnách stéká smradlavá voda, červi se kroutí do rytmu a pavučiny se chvějí v lehkých poryvech větru. Líbí se mi atmosféra nahrávky, riffy mají feeling, vše je náležitě temné a zahnívající. "Nailed Into The Coffin" je jako hromadný hrob, ze kterého si vybíráte jen ty nejhnusnější kousky zkaženého masa. KOFFIN sice nepřinášejí do podzemí nic nového, ale já jim jejich hudbu věřím. A to je pro mě dnes asi nejdůležitější věc. Jsem moc rád, že jsem stál na břehu řeky s názvem Death metal právě v okamžiku, kdy se ke mě dostala do rukou tahle kazeta. Má v sobě totiž energii, špínu a nenávist ze starých časů. Hroby se otvírají!

sumarizace:

Z reproduktorů se valí mlha beznaděje. Kapela nejvíc připomíná asi našeptávače z onoho světa. Zlé svědomí, exhumovaná těla, která znovu ožívají. Tichý dech, srdce tepající ve zpomaleném tempu. Dunění, ano, ze záhrobí se ozývá mocný řev. Tahle smečka je šílená jako maniakální vrah, jehož tělo nikdy nenajde klid. Odehrává se přede mnou černobílá smyčka morbidního filmu. Hororu, k němuž zní KOFFIN jako těžkotonážní soundtrack. Zombie vylézají z děr!

"Nailed Into The Coffin" zní jako odpověď na otázky poslané po řece Styx na onen svět. KOFFIN jsou jednoznačně inspirováni starými americkými a skandinávskými death metalovými monstry. Vzduchem se vznáší nekonečná atmosféra utrpení, lámajících se kostí polorozpadlých lebek, němých výčitek padlých kněží. Odtrhávám ze starých koster oblečení, zetlelé ke zbytkům tkání. Po stěnách stéká hnis a mou duši polévá chlad. Zástupy nemrtvých stojí v nekonečné řadě, čekají na rozhřešení, které nikdy nepřijde. Nakonec následují vždy jen pekelná muka. Ostatky v dřevěných rakvích procházejí procesem samovznícení. Zapalte svíce za své předky, spalte vzpomínky na popel. Umíráme od počátku, od prvního momentu zrození. Smrt čeká i na tebe, během poslechu "Nailed Into The Coffin" je tak uvěřitelná! Death metalový závan větru ze záhrobí! Skvěle!

Asphyx says:

There is a fog of hopelessness coming out of the speakers. The band most reminds us of the whisperers from another world. Evil conscience, exhumed bodies that are coming to life again. Silent breath, heartbeat in slow motion. Here is a loud roar from the tomb. This band is crazy as a maniac killer, whose body never finds peace. A black and white loop of morbid film is taking place in front of me. Horror, to which KOFFIN is a heavyweight soundtrack. Zombies climb out of the holes.

The "Nailed Into The Coffin" sounds like a response to questions sent across the Styx River to that world. KOFFIN are clearly inspired by packs such as old American and Scandinavian death metal monsters. The air is flooded by an endless atmosphere of suffering, breaking the bones of crashing skulls, the silent expressions of fallen priests. I tear off the old skeleton of clothes, greedy to the remnants of tissues. Deserts flow through the walls, and my soul drips cold. The undead crowds are standing in the endless order, waiting for an apostasy that never comes. Finally, always follow the hellish torment. The remains in wooden coffins are undergoing a self-ignition process. Light candles for your ancestors, burn memories of ashes. We die from the beginning, from the first moment of bir th. Death is waiting for you, while listening to "Nailed Into The Coffin" is so incredible! Death metal blow of wind from the tombs! Great!

band:
Vocals and Guitar - Sander Vider
Guitar - Kenomar Kustavus
Bass - Johan-Markus Kopp
Drums - Herman Ebber

https://www.youtube.com/watch?v=KXb_jv_ktio
https://koffin.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/KoffinEST/