DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 23. května 2022

Interview - THORIUM - Death Metal must come from the heart. Otherwise makes no sense.

Interview with death metal band from Denmark - THORIUM.

Answered Jose Cruz, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - THORIUM - Danmark (2022):

Ave THORIUM! Greetings Denmark. I hope you are doing well. I'm just listening to your new "Danmark" released this year and I'm wondering how great it is that even after so many years on stage, you can compose such fresh and interesting stuff. How the new record was created and with what feelings you went to the studio?

By the time we got hit by the pandemic in early 2020, the song writing process was already begun. The fact that we were restricted in so many levels from there, made difficult to meet and try to play the music together. For that reason, most of the instrumentation was created at home, where e.g. guitar layers and drum rhythms were mostly fixed. Final touches and details came at a later stage, after we were able to start rehearsing together again.

We arrived in the studio with the idea of recording all rhythmical instruments live, which went exceptionally well. The first day was used for setting up and forming the ground sound for the instruments as we wanted it to be. From the moment we started the actual recording sessions, the feeling was just right and didn’t take more than a couple of hours before we had the first song recorded. The whole process was a great experience and totally worthy, listening now to the results. Solos and vocals were added afterwards.


I am like every other fan. First, I listen to the album a few times and then I either return to it or not. However as far as your record is concerned, it was a little more complicated this year. It seems to me that the record has more layers and that some will stand out after a longer time. Sound contributes to this a lot. "Danmark" has a dark effect on me. Where did you record the album and who did the mastering? How do you perceive the shift in sound?

We recorded at Angioni Studios, located in a semi-remote little town in the north of Jutland. It was a quiet and peaceful place, compared to Copenhagen, which helped us keeping focus on what we were doing. Marco Angioni (studio engineer) gave exceptional inputs regarding sound and other technical aspects. We were able to capture the band with all the energy and brutality, we had at that moment. We even improvised an instrumental track while being there, that’s how inspired by the moment we were. The raw recording files were handled afterwards and mixed by Jacob Bredahl at Dead Rat Studio. He was respectful to our sound vision and gave it the perfect shape. The mastering was executed by Brad Boatright at Audiosiege.

Compared to “Blasphemy Awakes”, this album sounds more alive with great dynamics and rawness to it. “Danmark” feels just right when listening to it and without doubt, has set the future direction for the band, regarding sound and recording methods.

I buy a CD and a T-shirt right directly from my favourite bands. And the basis is good packaging. How was the cover created, who is author and how does it relate to the music itself? As for myself I have to say that it arouses restlessness in me, it is interesting.

The idea for the album cover came from our vocalist, Michael, where the map of Denmark integrated with Death Metal elements had been rounding his head for a while. We trusted Italian artist Roberto Toderico, who has been creating art for a fair amount of extreme metal bands during the last may years, to do the job. He succeeded very well, and we got blown away when we saw the results.

Hahaha… I can really understand you. It is something! 😊.


Please can you explain to us the lyrics on the new record? Who is the author and how did they come about? I would also like to know where you got your inspiration for the lyrics.

The lyrics are mostly written by Michael (I helped with “A Crown to Obscurity”). His lyrical universe is uncertain and provocative, very twisted, cynical, and dark. His writing process was using a day for each song, beginning writing in the morning, and recording it right after. Regarding his own inspiration, I cannot express myself about. For what it is me – and what I can imaging also works for him – life events or situations, maybe things from the past, disconformity with what happens around the world or around myself. I mean, inspiration comes from somewhere. It may not be there all the time, but when it shows up, it hits hard and effective.

You are rightly regarded as the Danish legend of death metal. I like you that even after all these years, I still feel enthusiastic about your music and some type of tremors which are difficult to describe. Your death metal has an old patina in it, but also energy and strength. How do you compose new material? What process must your song go through before it is considered final?

It is funny with this kind of labels, haha! I personally understand a “legend” as something or someone that now is gone. We are very much still here, so… But ok.

As a songwriter/composer, I relate to the genre. I understand it. I worship it. Often when sitting down for writing riffs, I dive into this world of aggression and brutality that allows me to detach from everything that is not music. In most situations, songs are written in their entirety in one session. With this album this has been the norm.

The songs have always a post-process, where the other members are involved. This may regard giving inputs to some parts, optimizing them, or simply acknowledging them as they are. There is always some personal touch brought into them from everyone, before being final versions.


THORIUM has undergone major line-up changes. Could you please tell us what and how you got together?

True! Well, I have been in the band as part of the latest line-up since end of 2018, I think. I know about some of the line-up issues in the past, in which I don’t want to get into details for not being mine to share, but generally has been loss of interest for the genre, other musical projects going on and of course, personal and familiar reasons. It is not uncommon that Danish bands lose members or even quit after some time. I think that, very often, people start playing metal music for the wrong reasons, not having their hearts into it, which have some effect in the end.

I personally got approached by Jens-Peter (guitarist), with whom I’ve been friends for quite some years. The idea of joining them was not to reject for me, not only because I always thought the music was great, but because I have known these guys for many years, already being friends of some of them and knowing the rest from the Danish metal scene very well.

THORIUM establishment dates back to 1992. Do you remember the beginnings of death metal in Denmark? What were they like? How do you remember the old days? Who was your role model in the beginning and how did the idea to play death metal come about? Please reminisce a little bit with us.

I was not around at that time, because I am originally from Spain, only living in Denmark since 2001. For that reason, I cannot explain about what inspired this band to start-up, or how it was around here back in those days. But I can imagine. Personally, I was attracted to the international wave of Death Metal in the beginning of the 90’s. Bands like Carcass, At the Gates, Morbid Angel, Bolt Thrower, Gorefest and Sinister were between my favourites. I didn’t begin playing Death Metal until 1998 or so, more specifically Melodic Death Metal, but I have been turned more and more into the more classic form of the genre during the past 10 years. And here I am now!


A lot of my older friends (I also belong to the older generation of metal fans) complain about today. Music downloads, unfriendly attacks on the Internet, a lot of ballast, chaos, everything is faster, but also short-lived. How did these things affect you as a band? Did you have to adjust somehow?

Even though it doesn’t feel right, this is the way the industry has been needed to evolve into. The digital era has affected every aspect of this society, both in personal and business terms. For this reason, we all have been forced to make adjustments. All bands are very affected by these new ways, but we try to make the best out of it, no matter how. It is that or ceasing to exist. On the other side, nowadays there is more freedom for bands than previously, where there was more or less dictated how you as a band or musician “should” sound. Today musicians can release music freely if they want, without the necessity of being signed. The possibilities are limited, but some do a great work and make it into a success.

It's not just about the Internet, which has changed the whole world, but also about new technologies. Analogue versus digital. New procedures, facilities or studios look completely different than during my days. How do you perceive these things? Is it hard for you to keep up with these fast times? Or do you like to use various gadgets?

I/we enjoy the great advantages of the new era of technologies. The analogue/digital question is arguable, but from my point of view not that big an issue, specially when bands record in layers and quantify everything afterwards, hahaha! Seriously, the fact that now it’s possible to create music from home, by using tools of quite high quality, is an advantage that has made a huge difference. Music is created and shared around the world like never seen before. I love it!


I don't want to flatter you unnecessarily, but according to the promo photos you look like a bunch of nice guys. Your music provides a cool impression and there seems to be a, mutual chemistry between you as musicians. Is that really the case in real life? Do you go for a beer together sometimes, do you have fun together and to do you meet with your families, for example?

Don’t let photos fool you, hahaha! We are of course perfectly normal and nice to a considerable extent, depending on who you ask, of course. We agree in the music we play together and share most of the same musical influences. As I explained before, we know each other quite well from the past, which makes the journey more enjoyable that usual. Also, some of us have played together in other bands in the past, so the sort of cross-disciplinary chemistry and musicality is there, in a natural way. Socializing activities are not many of, due to personal life and other kind of responsibilities from our everyday, but we see each other occasionally on different levels. When it happens, I can assure you that it is fun!


Every time I do an interview with an older band, I have to ask. What does death metal mean to you, how do you perceive it and how would you define it? I mean in terms of his philosophy, mood, or atmosphere. For example, I think that death metal must always be played from the heart, otherwise it's not worth it.

I must say that choosing Death Metal as a musical path doesn’t differ from any other genre. It either touches your soul or not. It might be its energy, its tonal structure and composition, its aggressivity, or any other of its features. In my case, I think Death Metal has all the ingredients I consider important in music and in the right levels, in regards of intensity, melody, complexity, technical execution, all of that managed from a non-compromise mindset. Unfortunately, not everybody is able to recognize these qualities and often are people more attracted to other genres, more “digestible” or easier to assimilate for their brains (hahaha again).

As you say, Death Metal must come from the heart. Otherwise makes no sense.

Thank you so much for the interview. I firmly believe that I will see you playing live somewhere soon. I wish to your new record as many real fans as possible and good luck in your private life. And you know what? I'm going to play " Danmark" again!

It makes us happy to hear that. Reaching people that appreciates our music makes all what we do absolutely worth it!



Webshop:

Web:


---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - THORIUM - Death metal musí vycházet ze srdce. Jinak nemá smysl.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Dánska - THORIUM.

Odpovídal Jose Cruz, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - THORIUM - Danmark (2022):

Ave THORIUM! Zdravím do Dánska. Doufám, že se vám daří dobře. Zrovna si opět pouštím vaši letošní novinku „Danmark“ a říkám si, jak je skvělé, že i po tolika letech na scéně dokážete složit takhle svěží a zajímavý materiál. Jak nová deska vznikala a s jakými pocity jste šli do studia?

V době, kdy nás na začátku roku 2020 zasáhla pandemie, byl již proces psaní skladeb zahájen. Skutečnost, že jsme od té doby byli omezeni v mnoha rovinách, nám ztěžovala setkávání a snahu hrát hudbu společně. Z toho důvodu většina materiálu vznikala doma, kde byly např. kytarové stopy a rytmy bicích většinou pevně dané. Finální úpravy a detaily přišly až později, poté, co jsme mohli začít znovu společně zkoušet. Do studia jsme přišli s tím, že všechny rytmické nástroje nahrajeme naživo, což se mimořádně povedlo. První den jsme využili k nastavení a vytvoření základního zvuku nástrojů tak, jak jsme chtěli. Od chvíle, kdy jsme začali se samotným nahráváním, jsme měli dobrý pocit a netrvalo déle než pár hodin, než jsme měli nahranou první skladbu. Celý proces byl skvělým zážitkem a rozhodně stál za to, když teď posloucháme výsledek. Sóla a vokály byly přidány až dodatečně.


Mám to asi jako každý fanoušek nastavené tak, že si album nejdříve několikrát poslechnu a pak se k němu buď vracím nebo ne. Letos to s vámi bylo trošku komplikovanější. Připadá mi, že má deska více vrstev a že některé vyniknou až po delší době. Hodně tomu přispívá zvuk. Na mě působí „Danmark“ jako temná deska. Kde jste album nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem? Jak vnímáš posun ve zvuku ty?

Nahrávali jsme ve studiu Angioni, které se nachází v malém městečku na severu Jutska. Ve srovnání s Kodaní to bylo tiché a klidné místo, což nám pomohlo soustředit se na to, co děláme. Marco Angioni (zvukař) nám poskytl výjimečné podněty týkající se zvuku a dalších technických aspektů. Podařilo se nám zachytit kapelu se vší energií a brutalitou, kterou jsme v tu chvíli měli. Dokonce jsme při tom improvizovali instrumentální skladbu, tak moc nás ten moment inspiroval. Surové soubory z nahrávání následně zpracoval a smíchal Jacob Bredahl ve studiu Dead Rat. Respektoval naši zvukovou vizi a dal tomu perfektní tvar. Mastering provedl Brad Boatright v Audiosiege. Ve srovnání s "Blasphemy Awakes" zní toto album živěji, má skvělou dynamiku a syrovost. "Danmark" působí při poslechu tak akorát a bezpochyby určilo budoucí směr kapely, co se týče zvuku a způsobu nahrávání.

U svých oblíbených kapel si kupuji rovnou CD i tričko. A základem je dobrý obal. Jak cover vznikal, kdo je jeho autorem a jak souvisí s hudbou jako takovou? Za sebe musím říct, že ve mně vzbuzuje neklid, je zajímavý.

S nápadem na obal alba přišel náš zpěvák Michael, kterému se v hlavě už nějakou dobu honila mapa Dánska s prvky death metalu. Svěřili jsme tuto práci italskému umělci Robertu Todericovi, který v posledních letech vytváří výtvarné návrhy pro řadu extrémních metalových kapel. Podařilo se mu to velmi dobře, a když jsme viděli výsledek, byli jsme uneseni. Hahaha... Takže ti opravdu rozumím.


Proveď nás prosím texty na nové desce? Kdo je jejich autorem a jak vznikaly? Zajímala by mě také, kde jsi pro ně bral inspiraci.

Texty napsal převážně Michael (já jsem se podílel na "A Crown to Obscurity"). Jeho textový vesmír je nejistý a provokativní, velmi zvrácený, cynický a temný. Při psaní měl jeden den na každou skladbu, začínal psát ráno a hned poté ji nahrál. Pokud jde o jeho vlastní inspiraci, nemohu se k ní vyjádřit. Za mě a co si dokážu představit, že funguje i pro něj - životní události nebo situace, možná věci z minulosti, nesouhlas s tím, co se děje ve světě nebo kolem mě samotného. Chci říct, že inspirace se odněkud bere. Nemusí tam být pořád, ale když se objeví, zasáhne tvrdě a účinně.

Jste právem považováni za dánskou legendu death metalu. Mně se na vás líbí, že i po těch všech letech pořád cítím z vaší hudby nadšení, takovéto těžko popsatelné chvění. Váš death metal má v sobě starou patinu, ale i energii a sílu. Jakým způsobem skládáte nový materiál? Jakým procesem musí projít skladba, než je považována za finální?

Tohle oslovení je vtipné, haha! Já osobně chápu "legendu" jako něco, nebo někoho, kdo už je pryč. Ale my jsme ještě pořád tady, takže…, ale dobře. Jako muzikant/skladatel mám k tomuto žánru vztah. Rozumím tomu. Uctívám ho. Často, když si sedám k psaní riffů, ponořím se do toho světa agrese a brutality, který mi umožňuje odpoutat se od všeho, co není hudba. Ve většině situací vznikají celé skladby během jednoho sezení. U tohoto alba to bylo pravidlem. Skladby mají vždy postprodukci, na kterém se podílejí i ostatní členové. To se týká připomínek k některým částem, jejich optimalizace nebo prostě jen jejich kvitování tak, jak jsou. Vždy je do nich vnesen nějaký osobní dotek od každého, než se stanou finální verzí.


THORIUM prošli velkými změnami v sestavě. Mohl bys nám prosím prozradit, jakými a jak jste se dali dohromady?

To je pravda! V kapele jsem v poslední sestavě myslím od konce roku 2018. Vím o některých problémech se sestavou v minulosti, v nichž nechci zabíhat do detailů, protože mi nepřísluší se o ně dělit, ale obecně šlo o ztrátu zájmu o žánr, jiné hudební projekty a samozřejmě osobní a rodinné důvody. Není neobvyklé, že dánské kapely po nějaké době ztrácejí členy nebo dokonce končí. Myslím, že velmi často lidé začínají hrát metalovou hudbu ze špatných důvodů, nemají v tom srdce, což má ve výsledku nějaký vliv. Mě osobně oslovil Jens-Peter (kytarista), se kterým se přátelím už pěknou řádku let. Nápad přidat se k nim jsem neodmítl nejen proto, že jsem si vždycky myslel, že jejich hudba je skvělá, ale i proto, že tyhle kluky znám už mnoho let, s některými z nich jsem se už přátelil a ostatní z dánské metalové scény znám velmi dobře.

Vznik THORIUM je datován do roku 1992. Pamatujete začátky death metalu v Dánsku. Jaké byly? Jak na staré časy vzpomínáš? Kdo byl vlastně vaším vzorem v počátcích a jak vznikl nápad hrát death metal? Zavzpomínej pro nás prosím.

V té době jsem tu nebyl, protože pocházím ze Španělska a v Dánsku žiji teprve od roku 2001. Z tohoto důvodu nemohu objasnit, co inspirovalo tuto kapelu k založení, ani jak to tady tehdy vypadalo. Ale dokážu si to představit. Osobně mě zaujala mezinárodní vlna death metalu na začátku 90. let. Kapely jako Carcass, At the Gates, Morbid Angel, Bolt Thrower, Gorefest a Sinister patřily mezi mé oblíbené. Death metal jsem začal hrát až někdy v roce 1998, přesněji řečeno melodický death metal, ale v posledních deseti letech jsem se stále více obracel ke klasičtější podobě tohoto žánru. A teď jsem tady!


Spousta mých starších kamarádů (také patřím ke starší generaci metalových fanoušků) si stěžuje na dnešní dobu. Stahování muziky, neosobní útoky na internetu, spousta balastu, chaos, všechno je rychlejší, ale také pomíjivé. Jak tyhle věci ovlivnily vás, jako kapelu? Museli jste se nějak přizpůsobit?

I když se to nezdá správné, je to způsob, do kterého se toto odvětví muselo vyvinout. Digitální éra ovlivnila všechny aspekty této společnosti a to jak z hlediska osobního, tak i obchodního. Z tohoto důvodu jsme byli všichni nuceni se přizpůsobit. Všechny kapely jsou těmito novými způsoby velmi ovlivněny, ale snažíme se z toho vytěžit to nejlepší, ať už je to jakkoli. Buď to, nebo přestat existovat. Na druhou stranu je v dnešní době pro kapely větší svoboda než dříve, kdy bylo víceméně nadiktováno, jak bys jako kapela nebo muzikant "měl" znít. Dnes mohou muzikanti vydávat hudbu svobodně, pokud chtějí, bez nutnosti mít podepsanou smlouvu. Možnosti jsou sice omezené, ale někteří odvedou skvělou práci a dosáhnou úspěchu.

Ono to není celé jen o internetu, který změnil celý svět, ale i o nových technologiích. Analog versus digital. Nové postupy, zařízení, studia dnes vypadají úplně jinak než dříve. Jak vnímáte tyhle věci? Je pro vás třeba těžké držet krok s dobou? Nebo rádi využíváte různé novinky?

Těším se z velkých výhod nové éry technologií. Otázka analog/digitál je diskutabilní, ale z mého pohledu není až tak velkým problémem, zvlášť když kapely nahrávají ve vrstvách a všechno potom kvantifikují, hahaha! Ale vážně, to, že je teď možné tvořit hudbu z domova, a to pomocí poměrně kvalitních nástrojů, je výhoda, která má obrovský význam. Hudba se vytváří a sdílí po celém světě jako nikdy předtím. To se mi líbí!


Nechci vám zbytečně lichotit, ale podle promo fotek vypadáte jako parta sympatických chlápků. Z vaší hudby je cítit nadhled, vzájemná chemie mezi muzikanty. Je tomu tak i doopravdy v reálu? Chodíte spolu občas na pivo, zapaříte, setkáváte se třeba s rodinami a podobně?

Nenechte se zmást fotkami, hahaha! Jsme samozřejmě naprosto normální a do značné míry milí, záleží samozřejmě na tom, koho se zeptáte. Shodneme se na hudbě, kterou společně hrajeme a sdílíme většinu stejných hudebních vlivů. Jak už jsem zmiňoval, známe se docela dobře z minulosti, což nám zpříjemňuje společnou cestu. Navíc někteří z nás spolu v minulosti hráli i v jiných kapelách, takže jakási mezioborová chemie a muzikálnost tu přirozeně je. Společenských aktivit není mnoho, vzhledem k osobním životům a jiným povinnostem běžných dní, se vídáme různě. Když se to však stane, mohu vás ujistit, že je to jízda.


Vždycky, když dělám rozhovor s nějakou starší kapelou, tak se musím zeptat. Co pro vás znamená death metal, jak jej vnímáš a jak bys jej definoval? Myslím tím teď spíše z hlediska jeho filozofie, nálady, atmosféry. Já si třeba myslím, že death metal musí být vždy zahraný od srdce, jinak to není ono.

Musím říct, že volba death metalu jako hudební cesty se nijak neliší od jiných žánrů. Buď se dotkne vaší duše, nebo ne. Může to být jeho energií, tónovou strukturou a kompozicí, agresivitou nebo jakoukoli jinou jeho vlastností. V mém případě si myslím, že death metal má všechny ingredience, které považuji v hudbě za důležité, a to ve správné míře, co se týče intenzity, melodie, komplexnosti, technického provedení, to vše nekompromisně řízené. Bohužel ne každý je schopen tyto kvality rozpoznat a často jsou lidé spíše přitahováni jinými žánry, "stravitelnějšími", nebo pro jejich mozek snadněji vstřebatelnými (opět hahaha). Jak říkáš, death metal musí vycházet ze srdce. Jinak nemá smysl.

Děkuji moc za rozhovor. Pevně věřím, že vás uvidím brzy někde naživo. Přeji vaší nové desce, co nejvíc opravdových fanoušků a ať se vám daří i ve vašem soukromí. A víš co? Jdu si zase pustit „Danmark“!

To nás těší. Dostat se k lidem, kteří naši hudbu oceňují zapříčiňuje, že vše, co děláme, stojí to za to!



Webshop:

Web:


---------------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 22. května 2022

Recenze/review - VIOGRESSION - 3rd Stage of Decay (2022)


VIOGRESSION - 3rd Stage of Decay
CD 2022, Satanath Records, Moribund Records, Murdher Records, Dark United Media

for english please scroll down

Nejdřív jsem spatřil žhnoucí oči. Fascinovaly mě, hypnotizovaly. Jakoby hleděly přímo do mé zkažené duše. Potkali jsme se v naprosté tmě, uprostřed města, hned vedle hřbitovní zdi. Krev mi ztuhla v žilách a po zádech mi přeběhl mráz. Nejdřív jsem si myslel, že pro mě přišla Smrt, ale bylo to něco mnohem horšího. Dávný démon, bestie, noční můra, která se mi znovu vrátila. Byl jsem zpět v devadesátých letech minulého století a poslouchal jsem staré death metalové klasiky.

Američtí VIOGRESSION patří mezi ně. Spali dlouhé roky, aby se letos vrátili. Silnější než dřív. Mocnější, šílenější. Už jenom zvuk vám vypálí do kůže bolestivý cejch. Skladby doslova mokvají a vy si můžete naplno vychutnat morbidní smrtící kov tradičního amerického střihu. Slyším šepot nemrtvých!

 

Na "3rd Stage of Decay" jsem si pro sebe nalezl vše potřebné pro poctivou exhumaci shnilých hrobů. Dívám se do tmy, chodím opuštěnými ulicemi a neustále přidávám hlasitost. Potřebuji svoji denní dávku VIOGRESSION, jinak mám pocit, že mi něco chybí. Oceňují zajímavý způsob, jakým jsou skladby napsány. Dlouholeté zkušenosti, poctivá práce a odhodlání se promítly do skladeb, jsou jako krvavé otisky, které byly způsobeny ostrým skalpelem. Pořád si, i po dlouhých letech v záhrobí, myslím, že se tenhle styl musí hrát srdcem. A z Američanů cítím velkou, černou sílu i pokoru, načerpané snad v nekonečných chodbách Hádovy říše. Pokud máte rádi smečky jako MORBID ANGEL, PESTILENCE, MORTA SKULD, CIANIDE, MORGOTH, OBITUARY, DEICIDE, myslím, že budete velmi spokojeni. Na tomhle albu se totiž odehrává velmi nečistá hra. Démoni sedí kolem kulatého stolu, připraveni ihned zaútočit. Srdce mi tepe ve stejném rytmu, plíce se neklidně nadechují. Album je skvělé po všech stránkách, ale nejvíc se mi asi líbí podmanivá, chladná a černá atmosféra. Podobné nálady nikde jinde nenajdete, přinejmenším ne v takovém množství. Teď už vím jméno dávného démona, bestie i noční můry. Říká si VIOGRESSION a je opravdu silnější, mocnější než dřív. Energii načerpal na starých pohřebištích a promítl ji do nové desky. Vynikající zásek! Death metal, ze kterého odkapává zkažená krev!


Asphyx says:

First I saw the glowing eyes. They fascinated me and hypnotized me. It was as if they were looking straight into my corrupt soul. We met in total darkness, in the middle of the city, next to the cemetery wall. My blood ran cold in my veins and a chill ran down my spine. At first, I thought Death had come for me, but it was something much worse. An ancient demon, a beast, a nightmare that had come back to me again. I was back in the 1990s, listening to old death metal classics.

American VIOGRESSION is one of them. They slept for years to come back this year. Stronger than before. Stronger, crazier. The sound alone burns a painful mark on your skin. The songs swell and you can fully enjoy the morbid death metal of the traditional American cut. I hear the whispers of the undead!


At "3rd Stage of Decay" I found everything I needed for an honest exhumation of rotten graves. I stare into the darkness, walk the deserted streets and keep turning up the volume. I need my daily dose of VIOGRESSION, otherwise, I feel like I'm missing something. Appreciate the interesting way the songs are written. Years of experience, honest work, and dedication have translated into the songs, they are like bloody imprints that have been inflicted with a sharp scalpel. I still think, even after many years in the afterlife, that this style has to be played with the heart. And from the Americans, I sense a great, black power and humility, drawn perhaps from the endless corridors of Hades. If you like packs like MORBID ANGEL, PESTILENCE, MORTA SKULD, CYANIDE, MORGOTH, OBITUARY, and DEICIDE, I think you will be very satisfied. Because there's a very dirty game going on on this album. The demons are sitting around a round table, ready to attack at a moment's notice. My heart is beating in the same rhythm, my lungs are breathing restlessly. The album is great in all aspects, but I think what I like the most is the captivating, cold and black atmosphere. You won't find similar moods anywhere else, at least not in such quantity. Now I know the name of the ancient demon, the beast, and the nightmare. It's called VIOGRESSION and it's stronger, more powerful than before. He has drawn energy from old burial grounds and projected it into the new record. Excellent hit! Death metal dripping with bad blood!


Tracklist:
01. Nectar Of Veins
02. Under The Riverbed
03. Death Dive
04. 3 Skulls
05. From Dust
06. Caliginous Conflagration
07. Murder
08. Sisters Of Iris / Taurion
09. Blood Stained Path
10. Cipher
11. Memory Ever After



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý druhý - Metal a mráz


Příběh tří stý padesátý druhý - Metal a mráz

Do Boleslavi jsem přijel jak jinak než stopem a neměl ani floka. Ještě, že jsem nějaké peníze vyžebral od mámy předtím, než jsme se zhádali. Už zase. Nějak jsem neuměl překousnout, že se mnou otec nemluví, řve na ni a ožralej leží u televize. Řekl jsem dost a utekl před problémy na chalupu. Je to přes padesát kilometrů, ale měl jsem štěstí. Vzala mě nějaká paní, co jela rovnou do Jablonce. Čtyři kilometry pěšky a touha se zachumlat do spacáku. Kolem se blýskají hromady sněhu. Mrzne až praští. Vlněný vytahaný svetr od babičky pod křivákem sice zahřeje, ale ne tolik, abych nemusel dlouho po půlnoci vylézt z postele a přehodnotit svoje rozhodnutí, že se na topení vybodnu. Na polštáři mi totiž zamrzly slzy. Nějak na mě pokaždé dolehla situace v rodině. Cítil jsem se děsně sám. Kamarádi leželi ve svých domovech, ve dvojicích. Ani nevíte, jak to bolí, když potřebujete ve dvaceti obejmout a odpovědí je vám jenom ticho a představy.

Pořád jsem se budil, foukal vítr a větve sem tam bouchly do okna. Lampa na cestě svítila jen každou druhou hodinu. A vrhala na moji samotu dlouhé stíny. Ráno sjedu na běžkách do krámu a koupím si šišku salámu a chleba. Jinak nic. Dám si menší tůru po hřebenech a utahaný jako kotě usnu zmožen po lovečáku a několika panákách rumu. Vyhasnou mi kamna a probudí mě bouchání na dveře. Jeden ze sousedů, se kterým jsme jako malí proti sobě bojovali v nekonečných bitvách mezi místními a chalupáři, stojí ve sněhu a v ruce drží dvě piva. Viděl mě svítit, tak si říkal, že bych nepohrdl společností. Ani nevíte, jak jsem byl vděčný. Popíjíme a on mě pozve do Jablonce do klubu Na rampu, hrajou tam prý V.A.R. Moc je nemusím, už jsem hudebně přeci jen někde jinde, ale pořád lepší než být sám. Odmítnu s omluvou pozdní oběd u nich doma, a to i přesto, že jeho máma je pořád objektem mých snů. Neskutečně krásná ženská, která mě má ráda a moc dobře ví o tom, že se mi líbí. 

Zalezu si do peřin, vyhledám si Dostojevského v knihovně a cítím se s ním neskutečně propojen. Veliká ruská duše, temnota. Trošku se i bojím. Pak mi to nedá a zajdu na půdu, kouknout na starý erotický časopisy. Holky už dneska musí být mámy od rodin, žijí si své normální životy a já nad nimi vzdychám. Achjo. Zaklapnu krabici, dojím salám a dopiju rum. Přečtu hrozně moc stránek. Tma je brzy, začátek zimy bývá vždy skoupý na světlo. Znovu klepání na dveře, nechápu, proč se pokaždé tolik leknu. Kámoš se oklepe od sněhu a představí mi svoji šestnáctiletou ségru. Takhle nějak musela vypadat její máma jako mladá. Hele vole neslintej a říkám ti, sáhneš na nic a přestaneme být kámoši. Ona sklopí oči, je tak krásná. Ale slíbím, že jen kamarádi a jde se. Respektive, spíš klouže. Všude kolem je totiž led a sníh. Jdeme kus lesem a zalezeme do klubu Zebra. Šílenej pajzl, ale hrajou tu drsný styly, tak jsem spokojenej. 

V podzemí je spousta různých zákoutí, laviček, chodeb. Pokaždé, když jdu ze záchodu, tak zabloudím. Jednou potkám dvojici, co je v nejlepším, podruhé nějaký feťáčky. Jsem hrozně rád, když usednu vedle ségry a kamaráda. Bavíme se dobře a super je, že přijdou místní i s dalšíma holkama. A protože jsem teď z tý Plzně a studuju vejšku, tak jsem děsně zajímavej, Poslouchají se tu trošku jiný metaly, než mám rád, ale nevadí mi to, rád se poučím. Hlavně, že se nikdo nevysírá a není agresivní, a to musím zmínit, jako to mu bývá často na vsích. Pokecáme, rozšíříme si obzory a je tu i jedna z vysoké z Liberce, která ke mě tak nějak automaticky přisedne. Moc se mi nelíbí, ale každým dalším pivem oceňuji spoustu jejich hezkých zákoutí. Je na ni vidět a i mi to několikrát řekne, že by se mnou klidně šla na chalupu. Musím se smát, když si ji představím v mrazu na péřové duchně. Ale dělá mi to samozřejmě děsně dobře. Ještě před pár roky bych ji vyprášil kožíšek, ale teď jsme za intelektuála a pořád hledám tu pravou. 

No nic, jde se Na rampu. Vylezeme schody u autobusáku a před vchodem vidíme už partičky, co taky přišly na metal. Hrozně mě mrzí, že tu není Venca, ale neměl se to jak dovědět. Dám si pivo na baru a čekám na první kapelu. Nějaký místní, kteří neumí moc hrát. Ale mají děsnej úspěch. Mě to přijde fakt děsně slabý, uječený, pozérský. Oddychnu si, když je po všem. Radši tokám s vysokoškolačkou a dávám jí planý naděje. Tedy, mám v sobě opravdu už hodně piv a tak dojde i na nějaký to muchlování. Hele, jsem slabé povahy, prostě podléhám touze. Možná jsem jen fakt nechtěl být sám. Hledal jsem, kde se dalo. Po spoustě dobrých vztahů jsem chtěl ale už něco vážného. Šlo by to i touhle dívkou? Proč ji nedat šanci. Ono taky na rovinu, v tomhle věku má člověk prostě puzení. Mohlo nám být ještě víc dobře, kdyby nás ségra nevyrušila na dámských záchodech. Ano, já elegán dámských ložnic jsem klesl tak hluboko, že jsem si šel s dívkou na záchod zasouložit. Tak nic. Rudí až na prdelích se vrátíme do sálu. Přemýšlím, že ji nakonec na chalupu vezmu. Jenže ona se tak opije, že nemůže ani chodit.

To ale až po druhé kapele, která je přeci jen trošku lepší. Thrashík, takovej miloučkej, technickej, ale kluci aspoň umí hrát. Dokonce vydržím pod pódiem. Lidi to moc nebaví, moc nás nehrozí, ale všichni pak za naši trpělivost dostaneme kazety za věrnost. Pochválím je, protože si myslím, že potřebují povzbudit. Dám si pivo a už jsou tu V.A.R. Mezi místními mají spoustu fans, každý známe texty nazpaměť a úspěch je tím pádem zaručen. Hele, mě se na nich vždycky líbilo, že si na nic nehrají, prostě žádný velký umění, ale bylo to upřímný, jednoduchý, živočišný. Přesně něco takového jsem potřeboval. Jsem v nejlepším, když mi ségra zaklepe na rameno. Musím vysokoškolačce zaplatit taxíka, pořád dokola se omlouvá a chce mi dát pusu. Mám ji vlastně rád, třeba by to mohly i nějakým směrem časem vyjít, ale děsně se poblije a tak pusu oželím. Má rozmazaný šminky a asi se děsně stydí. Hele, nemusíš, po letech jsem ti to i říkal. 

Pijeme dlouho do noci, kecáme, kalíme. Vyhodí nás a já odmítnu z nějakého mě neznámého důvodu taxíka. Říkají mi neblbni, ale já nemám taxíky rád, nenávidím je. Zaseknu se v opilosti. Ségra chce jít se mnou, ale to jí brácha zakáže. A tak stojím u cedule Jablonec nad Nisou, kolem jsou závěje a chčiju obrázky do sněhu. Cestu, kterou normálně chodím hodinu, jdu asi tři. Přijdu na chalupu, několikrát vyválený ve sněhu. Je ze mě mokrá troska. Jednou jsem dokonce na chvilku ve sněhu usnul. Mohla to být moje smrt. Tak ať, říkám si opilecky pod vousy, stejně mě nikdo nemá rád, nikdo mě nemiluje. Kurva, co dělám blbě? Konečně se mi povede otevřít dveře a padnu do postele. Netopí se. Sundám si mokré věci, švihnu s nima do kouta a zalezu si pod peřinu nahý. Zdá se mi o vysokoškolačce, o Elišce, o holkách z časáku. Lijí na mě ledovou vodu a nadávají mi, že se nemůžu rozhodnout. Co vlastně chceš? 

Další klepání a tentokrát to není soused, ale jeho ségra. Stojím před ní v tý děsný kládě jen v trenýrkách. Měla o mě strach. Přinesla mi dokonce snídani. Musím být fakt děsnej fešák, že se o mě během jednoho víkendu zajímá tolik žen. Prý ne, ale dobře se se mnou mluví. tak díky krásko, budu se muset spakovat a vypadnout do Plzně. Nakloní se ke mě a dá mi pusu. Hrozně hezky voní. Bože, jak já bych tě chtěl, ale tvůj brácha by mě zabil. Tak mu to nemusíme říkat, myslí si naivně. Když odejde, tak jsem tak plnej testosteronu, že musím i v tý neskutečný zimě nahoru na půdu. Ujede mi dokonce jeden autobus. Asi trošku smrdím, protože si ke mě až do Prahy nikdo nesedne. Jsem rád, aspoň můžu spát. Na hlaváku se zašiju do kouta, koupím si jedny Startky, protože na víc nemám a přemýšlím, jestli se nevybodnu na vlak a nepojedu stopem, ale jsem tak utahanej, že jedu srabácky vlakem. 

Je už dost tma, když si lehnu na koleji do postele. Ťukání mě zvedne a tam Eliška, že prý mám vzkaz na vrátnici. Máma se ptá, jestli jsem v pořádku. Zavolám sousedovi do Boleslavi, že jo a že děkuju. Omluvím se, že jsem nestihl na chalupě uklidit. Eliška se chce projít. Nejdřív se vymlouvám, ale nakonec jdu. Co si dělal o víkendu? Vše jí pečlivě vyprávím. Ty musíš být chudáčku úplně nadrženej. Uff má drahá, to tedy nejsem, chci se hlavně vyspat. Pod nohama nám křupe sníh. Kolem je tma a trošku i metal, protože o něm pořád vyprávím. A je mi úplně jedno, že to Elišku nezajímá. Dáme si v baru na koleji pivo, ale po třetím usnu na stole. Odvede mě na pokoj, svlékne, lehne si vedle mě a myslí si, že hned usnu. Místo toho přemýšlím, proč jsem vedle tak krásný holky a přesto pořád sám. Je mi zima. Asi jsem si ji přivezl z Jizerek. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. května 2022

Interview - CUTTERRED FLESH - Morbid brutal death metal symphony with a darkly bloody imprint!

Interview with brutal death metal band CUTTERRED FLESH from Czech republic.

Answered Jirka Krš, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Sharing is Caring (2021):

Ave CUTTERRED FLESH! Greetings to my favorite pathologists! I hope you're doing well. It should be, because since the end of last year you have released the album "Sharing is Caring". How do you feel about it in hindsight? Personally, I'm literally thrilled. It's been a long time since I've heard brutal death metal that I've enjoyed so much. What kind of feedback have you gotten from the fans?

Hey. Hey. Thanks a lot for the compliments and for your interest in our work. I'm still in the same boat as you. We did record the album a while ago and it took a bit longer to come out thanks to covid, but I'm still spinning it and most importantly we still enjoy playing it live 😊 Thanks to this, we can see that even the fans like it enough. The limited-edition was sold out immediately and now we're waiting for the LP version to arrive.


CUTTERRED FLESH has been through a lot since their last album "Code: Violence" (2018). First of all, your longtime drummer Frčoun left, and most importantly you have a new vocalist Jirka Krše, who also sings in my favorite PANDEMIA. How did the changes happen and how did you get together with the new members?

As for me (Jirka), it happened quite unexpectedly. If you remember a bit about the tour in Russia that we did with CF, I was originally supposed to go on this tour with my band Štáb ZS-CO. Unfortunately, the guitarist totally blew it. Well, and since I spent a lot of time around that tour, trying to make it happen, I thought it was a shame to cancel it. Well, CF just came out with a new record. Vitali is playing with me in Pandemic so we were chatting and I got the idea that they would do the tour and since Vitali plays and sings I would help him out and I would sing on the tour so I wouldn't just be dragging boxes 😊. We had about a month so I was over-scheduled and the tour turned out great. Basically, at the end, we said we could keep it going and I became a permanent member of the band. As for Frčoun, he left of his own accord. He needed some time and some respite after years of music. Leaving was totally fine and the replacement was the current drummer Frantisek, whom we all knew from the band I Warned You, in which he also played with Vitali. Since then, there has been another change on bass guitar, with Tomas replacing Zdenda. Zdenda had other bands and since CF started to play a lot of gigs both here and outside, it was time-consuming and he decided to leave the band. Tomas was also playing with Vitali for some time, so he approached him and that was it.

Your band played classic brutal death metal until the last album. But on last year's record, you went in a slightly different direction. Although the traditional elements of the style are the basis, there are a lot of darker and more melodic passages added. You're even progressive in some moments. I like this development a lot, but I wonder how you arrived at it? How did the new album "Sharing is Caring" come about?

It certainly wasn't anything planned. It's just a normal development. We've all moved on since the last record. And I'm sure the partial lineup change has played a part. I'm curious about the next album myself because the songs we've almost finished are very interesting. The creation of the songs is more or less a collective work. Someone brings an idea, it's drilled in rehearsal, then it's finalized, everyone learns it, and then I catch up on the lyrics a few days before the show 😊 😊 😊


But the evolution has not only occurred in music as such but also in sound. I admit that the name Kristian Kohlmannslehner doesn't mean much to me. I know that he was at the birth of some of the ABORTED records, but otherwise, he is an unknown name to me. How did you guys get together in the first place? And what was the brief, I assume you wanted as much darkness and rawness as possible.

Kristian "Kohl" was recommended by Vitali. He knew his work and his work with Sinister, Benighted, Aborted, etc. is awesome! And it was definitely a step in the right direction. We are very excited about the new sound. We would love to produce another record with him again. The brief was to make it complex. Not only as a sound engineer but also as a producer. We were in his studio in Germany for almost 2 weeks and it was an amazing experience. We gave him a lot of freedom, which I think was the right thing to do. When you tie an artist down too much, it's not good. Usually, the good ones won't even let you 😊

I admit I have the original CD and shirt in the post office somewhere. I really like the theme of the album. How hard was it to get to Par Olofsson? I think he's one of the most talented artists doing metal covers. Did you choose from ready-made artwork or is the cover painted to order?

You're absolutely right about Parem. He's one of the most talented painters. He was a joy to work with. He has his limits that he doesn't go beyond, he's preparing the cover of our new album and we were very close to his limit there, but I'm glad we got back together. Anyway, he's quite busy, so we worked everything out well in advance and that's what made it happen. It's a nice motive and we're getting a lot of positive feedback. He did the cover right according to our idea. First, we sketched out the idea, he did some sketches, then he did some more sketches, then he did some more sketches, and then it was finalized to this form. Just a great job.


I'm not exactly the target audience for music videos, but I have to say that I've been thinking a lot about the video for "Good boy". Well done! Who directed the video and where did you get the inspiration for the lyrics? If I'm not mistaken, Von Young from LIVIDITY sings in the song?

Thanks a lot. The clip is by Radim Věžník. The text is actually about the fact that the monster can be in everyone. Even in a spoiled little boy. Excessive upbringing can be as bad as no upbringing at all. And yes, you're right, Von Young guested on this track. We met him at a couple of shows and then approached him for this collaboration. He did a great job.

Anyway, you've moved on textually. Generally, I feel like lyrics are pretty neglected in brutal death metal, but I think a singer always has to believe in what he sings. Jirka Krš wrote them for the new album? What are they about and how were they written?

Yes, I wrote the lyrics. Which I always do, except for the song The Mystery Of The Black Hen, which is straight out of an old incantation. It was an experiment, but I like it. Lyrically it's very diverse. It's not a concept album. It's trying to shock a little bit. To show that the world isn't just black and white and that what's terrible for someone is a normal part of life for someone else. Maybe someone will think about it and start looking at things a little differently. Or not 😊


Last time I saw you in Prague with SINISTER. It was powerful! What I like about you guys is that you like to tour a lot. It's just a pleasure to see you on stage somewhere. But you all have jobs, families, and other commitments. Is it hard to get dates together? Do you have any choice in where you play? What do live shows mean to you?

Sinister was a joy. Right now we are going to 6 shows in the UK. We are going together with Monument of Misanthropy and Visions of Disfigurement. It's gonna be a blast 😊 We're really enjoying the shows. I think that's what keeps us all going! The opportunity to be there with the fans. Covid was terrible in that regard too. We're managing to juggle it all. It's very much about priorities. You don't turn down a gig if you're having a party. There's gotta be a reason. Otherwise, as far as the selection thing, we try to play where they want us, but it's true that we've started filtering out events like "birthday party" or the awesome "speech at the club and no sound guy will be needed" because of time. Of course, we are glad about that too, but as you wrote, we have families and we don't want to leave them for a party anymore. We always try to plan a tour and then, like every band, bigger fests. Playing live is an inseparable part of the band and all of us.


I've had the feeling for the last few years that there's nothing but bitching everywhere. I don't know if it's social media or the fans getting older. You know, gay beer, the grass used to be greener, women had bigger boobs and stuff. I'm more interested in what you see as positive about today? I mean, even in relation to concerts, fans, promoters. Show us that even brutal death metal can look at the world with enthusiasm.

So I'm more or less an optimist, but what to say to the eternal complainers? It's no use dwelling on the past. Do you want to get better? Then do something. Complaining on FB or over a beer isn't gonna solve your problem. I don't want to get into the whole social networking etc. thing, check out the movie "Social Dilemma", it gave me goosebumps considering I have 2 little girls. I think there are a lot of options nowadays that there weren't before. We are more in the world, musicians are getting better and better. I used to listen to songs on cassette tapes as a kid, nowadays you click and you have tabs and tutorials for just about everything. It's also easy to reach thousands of people. Share your music with the world. That's totally cool. We have a publisher in India and he sells our records all over the world. I never dreamed of that years ago. Everything has its pros and cons. You have to accept it and deal with it. Just take it easy 😊


I read somewhere that you're going to do some shows in the UK. What else is new with CUTTERRED FLESH? What can we fans look forward to? Is there anything you want to tell people? Here's your space.

Yeah, we are leaving on Tuesday 😊 We are really looking forward to the tour. It will be 6 shows, but the UK is new to us. Plus we'll be doing about 6 more shows with Monument of Misanthropy in the fall in Europe as well. And that's what every musician looks forward to for years. Message to the people? Enjoy the music, and go to events, especially local ones. New bands and new talents are born thanks to this scene. We can't do it without you.

I'm really looking forward to finally having all the post offices in the world deliver my CD and t-shirt to my home. Thank you so much for the interview and I hope to see you at a concert somewhere soon! May you and your band do well and may strength follow you in your personal lives!

I thank you so much for the opportunity to write a few lines here. I'm glad you remembered us and it's always good to see you at an event. Good luck. And we'll definitely see you and have a beer!

Take care.

Jirka

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Sharing is Caring (2021):





---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CUTTERRED FLESH - Morbidní brutální death metalová symfonie s temně krvavým otiskem!


Rozhovor s brutální death metalovou skupinou CUTTERRED FLESH z České republiky.

Odpovídal Jirka Krš, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Sharing is Caring (2021):

Ave CUTTERRED FLESH! Zdravím své oblíbené patology! Doufám, že se vám daří dobře. Mělo by, protože od konce loňského roku máte venku desku „Sharing is Caring“. Jaký z ní máš s odstupem pocit? Já osobně jsem doslova nadšený. Už dlouho jsem neslyšel brutální death metal, který by mě tak bavil. Jaké máte ohlasy, co fanoušci?

Ahoj. Díky moc za pochvalu a za zájem o naší tvorbu. Já jsem na tom pořád stejně jako ty. Desku jsem sice nahráli již před nějakou dobou a díky covidu trvalo trošku déle, než vylezla, ale stále si ji točím a hlavně nás pořád baví hrát ji naživo 😊 Díky tomu vidíme, že i fans se dost líbí. Limitka byla ihned vyprodaná a teď čekáme, až dorazí i v LP verzi.


CUTTERRED FLESH prošli od minulé desky „Code: Violence“ (2018) personálními změnami. Jednak od vás odešel dlouholetý bubeník Frčoun a hlavně máte nového vokalistu Jirku Krše, který zpívá i v mých oblíbených PANDEMIA. Jak ke změnám vlastně došlo a jak jste se dali s novými posilami dohromady?

Tak co se týče mně (Jirka) tak k tomu došlo celkem nečekaně. Pokud si trošku vybavuješ turné po Rusku, které jsme s CF absolvovali, tak původně jsem na toto tour měl jet se svojí kapelou Štáb ZS-CO. Bohužel to tenkrát kytarista totálně zazdil. No, a jelikož jsem kolem toho tour hodně dlouho lítal a řešil, aby se uskutečnilo, tak mi přišla strašná škoda to jen tak odpískat. No a CF zrovna vylezla nová deska. Vitali se mnou hraje v Pandemii tak jsme pokecali a já dostal nápad, že by to tour odjeli oni a jelikož Vitali hraje a zpívá tak bych mu vypomohl a na tom turné to odzpíval já, ať tam jen netahám bedny 😊. Měli jsme asi měsíc tak sem se nadrtil program a turné dopadlo na výbornou. V podstatě při konci jsme si řekli, že bychom v tom mohli pokračovat dál a já se stal trvalým členem kapely. Co se týče Frčouna, tak ten odešel po vlastním rozhodnutí. Potřeboval nějaký čas a po letech muziky nějaký oddech. Odchod byl úplně v pohodě a náhradou byl aktuální bubeník František, kterého jsme všichni znali z kapely I Warned You, v které hrál také s Vitalim. Od té doby došlo ještě k výměně na postu baskytary, kdy Zdendu nahradil Tomáš. Zdenda měl ještě další skupiny a jelikož CF začali hodně koncertovat jak u nás, tak venku, tak to bylo časově náročné a rozhodl se kapelu opustit. Tomáš hrál nějaký čas také s Vitalim, tak ho oslovil a bylo.

Ještě minulou desku hrála vaše kapela klasický brutální death metal. Na loňské desce jste se ale vydali trošku jiným směrem. Základem jsou sice tradiční prvky stylu, ale je přidána spousta temnějších i melodičtějších pasáží. V některých momentech jste dokonce i progresivní. Mně se tenhle vývoj hrozně líbí, ale zajímalo by mě, jak jste k němu dospěli? Jak vznikala nová deska „Sharing is Caring“?

Nebylo to určitě nic prvoplánovaného. Je to jen normální vývoj. Každý jsme se od poslední desky posunuli. A určitě hraje vliv i částečná změna sestavy. Sám jsem zvědav na další album, jelikož songy co máme již skoro hotové, tak jsou hodně zajímavé. Vznik songů je víceméně kolektivní práce. Někdo přitáhne nápad, na zkoušce se to prubne, pak se to dotvoří, naučí se to všichni a já pak pár dnů před vystoupením doháním texty 😊 😊 😊


Vývoj ale nenastal jen v muzice jako takové, ale i ve zvuku. Přiznám se, že mi jméno Kristian Kohlmannslehner příliš neříká. Vím, že stál u zrodu některých desek třeba takových ABORTED, ale jinak je pro mě neznámým pojmem. Jak jste se dali vůbec dohromady? A jak znělo zadání, předpokládám, že jste chtěli co nejvíc temnoty a surovosti.

Kristiana „Kohla“ doporučil Vitali. Znal jeho tvorbu a jeho práce se Sinister, Benighted, Aborted atd. je parádní! A byl to určitě krok správným směrem. Z nového zvuku jsme nadšení. Další desku bychom rádi vyprodukovali opět s ním. Zadání bylo, aby to hlavně pojal komplexně. Nejen jako zvukař ale i jako producent. Byli jsme u něj ve studiu v Německu skoro 2 týdny a byla to úžasná zkušenost. Dali jsme mu dost volnou ruku, což považuju za správné. Když umělce moc svazuješ, nebývá to dobré. Většinou se ti dobří ani nenechají 😊

Přiznávám, někde na poště mám originál CD i triko. Mně se motiv alba hrozně líbí. Jak bylo těžké se dostat k Paru Olofssonovi? Podle mě patří k jedněm z nejtalentovanějších malířů, kteří dělají metalové obaly. Vybírali jste již z připravených kreseb nebo je obal malovaný přímo na zakázku?

S Parem máš naprostou pravdu. Je to jeden z nejtalentovanějších malířů. Spolupráce s ním byla jedna radost. Má své limity, za které nejde, připravuje nám obal nové desky a tam jsme byli hodně blízko jeho limitu, ale jsem rád, že jsme se opět domluvili. Každopádně je dost vytížený, takže jsme vše řešili dost s předstihem a díky tomu se to povedlo. Je to krásnej motiv a zaznamenáváme hodně pozitivní reakce. Obal nám dělal přímo dle našeho nápadu. Nejprve jsme si nastínili představu, udělal nějaké skici, pak se to celé překopalo, pak udělal další skici a pak se to dotáhlo do téhle podoby. Prostě super práce.


Nejsem zrovna cílová skupina pro videoklipy, ale musím říct, že nad videem k songu „Good boy“ jsem hodně přemýšlel. Výborná práce! Kdo klip režíroval a kde jste se inspirovali pro text? Jestli se nepletu, tak v songu zpívá i Von Young z LIVIDITY?

Díky moc. Klip má na svědomí Radim Věžník. Text je vlastně o tom že monstrum může být v úplně každém. I v rozmazlovaném chlapečkovi. Přehnaná výchova může být stejně špatná jako žádná. A ano, máš pravdu, Von Young nám na desce zahostoval právě v této skladbě. Potkali jsme se na několika koncertech a následně jsme ho oslovili pro tuto spolupráci. Zhostil se toho parádně.

Ono vůbec, posunuli jste se i po textové stránce. Všeobecně mi připadá, že jsou texty v brutal death metalu dost opomíjené, ale já si myslím, že zpěvák musí vždycky věřit tomu, co zpívá. Pro novinku je psal Jirka Krš? O čem jsou a jak vznikaly?

Ano texty jsem si psal já. Což dělám vždycky s výjimkou songu The Mystery Of The Black Hen, což je přímo pasáž ze starého zaklínadla. Byl to takový experiment, ale líbí se mi. Textově je to hodně rozmanité. Není to koncepční album. Snahou je trošku šokovat. Ukázat, že svět není jen černobílý a že co je pro někoho hrozné, je pro někoho jiného běžná součást života. Možná u toho někdo zapřemýšlí a začne se na věci koukat trošku jinak. A nebo taky ne 😊


Naposledy jsem vás viděl v Praze se SINISTER. Bylo to mocné! Mně se na vás líbí, že rádi a často koncertujete. Je zkrátka radost vás vidět někde na pódiu. Každý ale máte práci, rodiny, jiné závazky. Je těžké dát dohromady termíny? Vybíráte si nějak, kde budete hrát? Co pro vás znamenají živá vystoupení?

Se Sinister to byla radost. Zrovna teď se chystáme na 6 koncertů do UK. Jedeme společně s Monument of Misantrophy a Visions of Disfigurement. Bude to určitě mazec 😊 Koncerty si opravdu užíváme. Myslím, že to nás všechny u toho stále drží! Ta možnost bejt tam s fanouškama. Covid byl strašnej i v tomhle ohledu. Celkem se nám daří to skloubit. Je to dost o prioritách. Koncert se neodříká, když má někdo oslavu. Musí být fakt důvod. Jinak, co se týče toho výběru, snažíme se hrát tam, kde nás chtějí, ale je pravda, že jsme kvůli času začali filtrovat akce typu „oslava narozek“ či parádní „kalba v klubíku a ne zvukař nebude potřeba“. Samozřejmě i za to jsme rádi, ale jak si psal, máme rodiny a odjíždět od nich kvůli kalbě už nechceme. Snažíme se plánovat vždy nějaké to tourko a pak asi jako každá kapelka větší festy. Živé hraní je neoddělitelná součást kapely a i nás všech.


Mám poslední roky pocit, že se všude na všechno jen nadává. Nevím, jestli je to sociálními sítěmi nebo tím, že fanoušci stárnou. Znáš to, teplý pivo, dřív byla tráva zelenější, ženský měly větší prsa a tak. Mě by spíš zajímalo, co vidíš na dnešní době pozitivního? Myslím tím teď i ve vztahu ke koncertům, fans, promotérům. Ukaž nám, že i brutální death metalista se umí dívat na svět s nadšením.

Tak já jsem víceméně optimista, ale co říct věčným stěžovatelům? Babrat se v minulosti nemá cenu. Chceš se mít líp? Tak něco dělej. Stěžování si na FB nebo u piva tvůj problém nevyřeší. Nechci se úplně pouštět do problematiky sociálních sítí atd. to spíš mrkni na film „ Social dilema“, z toho jsem měl docela husí kůži, s ohledem na to že mám 2 malé holky. Myslím, že v dnešní době je spousta možností, co dřív nebylo. Jsme více ve světě, muzikanti jsou stále lepší a lepší. Já jako prcek odposlouchával songy z kazet, dneska si klikneš a máš taby a návody na snad úplně všechno. Také je možné lehce oslovit tisíce lidí. Sdílet svou hudbu se světem. To je úplně super. Máme vydavatele v Indii a ten naše desky prodává po celém světě. To se mi před lety vůbec nesnilo. Vše má své pro a proti. Musíš se s tím smířit a poprat. Hlavně to chce klídek 😊


Někde jsem četl, že chystáte nějaké koncerty v Británii. Co jinak nového u CUTTERRED FLESH? Na co se můžeme my fanoušci těšit? Chceš třeba něco lidem vzkázat? Zde máš prostor.

Jo vyrážíme v úterý 😊 Na tourko se strašně těšíme. Bude to 6 koncertů, ale Británie je pro nás nová. Navíc na podzim pojedeme dalších cca 6 koncertů také s Monument of Misantrophy po Evropě. A to je právě to, na co se léta snad každý muzikant těší. Vzkaz pro lidi? Užívejte si muziku, choďte na akce, hlavně na ty lokální. Díky této scéně se rodí nové kapely a nové talenty. Bez Vás to nepůjde.

Už se neskutečně těším, až mi konečně všechny pošty světa doručí CD a triko domů. Děkuji moc za rozhovor a doufám, že se uvidíme brzy někde na koncertě! Ať se vám s kapelou daří a ať vás provází síla i v osobních životech!

Já ti moc díky za možnost napsat tu pár řádků. Jsem rád, že sis na nás vzpomněl a rád tě vždy vidím na akci. Ať se daří. A určitě se uvidíme a dáme pivko!

Měj se

Jirka

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Sharing is Caring (2021):





---------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER