Vzbudil jsem se hodně brzy ráno. Musel jsem ven. Kousek za městem je starý hřbitov. Náhrobky ležely pod sněhem a krkavec sedící na jednom hrobě mi dával na vědomí, abych vstoupil. Mráz mi pronikal do kostí a mozek se vařil ve vlastní šťávě. Nevěděl jsem, jestli mám strach a nebo ne. Démoni a pradávné příšery mi pokynou a ukáží, kudy mám jít. Otevírám dveře do staré kobky a vcházím dovnitř. Zde, v mlhavém oparu, je vstup do ztraceného města. Přesně takhle jsem si jej představoval ve svých nočních můrách. Vypadá jako na nové desce slovenských DOOMAS.
Není žádným tajemstvím, že mám tuhle smečku moc rád. Vždy jsem na nich obdivoval schopnost napsat skvělé, temném magické melodie a vytvořit tím zcela podmanivou atmosféru. Na nové desce jde kapela ještě dále do podzemí, mezi dlouhé stíny. Kult Cthulhu znovu ožívá a já se ztrácím v absolutní tmě.
"R'lyeh" je volným pokračováním předchozích nahrávek. DOOMAS jsou ve vynikající formě, skladby mají tentokrát ještě více vrstev, jsou pestřejší, košatější. Víc odstínů šedé a černé barvy, více mrazivých pasáží. Přidávám hlasitost a našlapuji opatrně. Pod nohama mi křupou staré prašivé kosti. Bestie, příšera, musí být něčím nakrmena. Zlem, nenávistí, hudbou. Vše je postavené na zajímavých neotřelých melodiích, mocném vokálu a drtivých rytmech. Pánové si hrají s melodiemi jako šelma s kořistí. Mají opět skvělý zvuk (Adam Mičinec), velmi mě zaujal i děsivě krásný obal. Přesně vystihuje to, co se na albu odehrává. Letos jsou slovenští maniaci krutější, syrovější, drsnější, záhadnější. Osobně je pro mě hrozně příjemné sledovat jejich vývoj. Procházíme se spolu ztraceným městem a došlo k vzájemné interakci. Hudba u mě musí probudit emoce, chytit mě a "R'lyeh" mi proniklo do žil jako prudký jed. Všechno ostatní jde stranou. Existuje už jenom temnota a muzika. Toulám se v lesích, navštěvuji staré hřbitovy a kráčím do rytmu. DOOMAS se povedlo nahrát skvělou desku po všech stránkách. Nejedná se ale jenom o dobře odvedené řemeslo. Songy v sobě mají něco navíc. Feeling, drive, velkou sílu, načerpanou v podzemí. Nezbývá mi nic jiného, než nahrávku doporučit všem tmářům a prokletým. Poklekněte a skloňte hlavu! Příšera se probudila! Dark death doomový epos plný krvavých stínů!
Asphyx says:
I woke up very early in the morning. I had to go out. There's an old cemetery just outside of town. Tombstones lay under the snow and a raven sitting on one grave signaled me to enter. The chill seeped into my bones and my brain boiled in its own juices. I didn't know whether to be afraid or not. Demons and ancient monsters beckoned and showed me which way to go. I open the door to the old dungeon and step inside. Here, in the misty haze, is the entrance to the lost city. This is exactly how I imagined it in my nightmares. It looks just like the new Slovak DOOMAS record.
It's no secret that I love this pack. I've always admired their ability to write great, darkly magical melodies and create a completely captivating atmosphere. On the new record, the band goes even further underground, amongst the long shadows. The cult of Cthulhu comes alive again and I lose myself in absolute darkness.
"R'lyeh" is a loose continuation of the previous recordings. DOOMAS are in excellent form, the songs have even more layers this time, and they are more colorful and more vivid. More shades of grey and black, more chilling passages. I turn up the volume and tread carefully. Old, dusty bones crunch under my feet. The beast, the monster, must be fed something. Evil, hatred, music. It's all built on interesting, novel melodies, powerful vocals, and crushing rhythms. The gentlemen play with the melodies like a beast with its prey. They have a great sound again (Adam Mičinec), I was also very impressed by the eerily beautiful cover. It describes exactly what is happening on the album. This year the Slovak maniacs are crueler, rawer, harsher, and more mysterious. Personally, I find it enjoyable to follow their development. We're walking through a lost city together and there's been a mutual interaction. Music has to awaken emotions in me, grab me, and "R'lyeh" went through my veins like a violent poison. Everything else goes by the wayside. There is only darkness and music. I wander in the woods, visit old cemeteries and walk to the beat. DOOMAS has managed to make a great record in every aspect. But it's not just about craft done well. The songs have something extra in them. Feeling, drive, great power, drawn from the underground. I have no choice but to recommend the record to all the dark and the damned. Kneel and bow your head! The monster has awakened! Dark death doom epic full of bloody shadows!
Krok za krokem, stále dál. Vítr mě bičuje do obličeje. Pod nohama mi křupá čerstvý sníh. Mám pocit, že mi mrzne krev v žilách. Zastavím se a najednou je klid. Ticho a starý hřbitov, který by mohl vyprávět nekonečné příběhy o utrpení a smrti. Zdravím se s nemrtvými, říkají mi, jak se mají, co je trápí. Z márnice zazní první riff. Jsem tu správně, daleko na severu a poslouchám black metal.
Norské TULUS lze již považovat za legendu. Jejich počátky sahají do devadesátých let minulého století, do zlatého věku černého kovu. Letos přicházejí s další naléhavou, studenou a velmi podmanivou deskou. Je po okraj narvaná neklidnými a řezajícími melodiemi, pradávnými rituály a vichrem, který musel vzniknout (stejně jako album) hluboko pod zemí.
Novinka "Fandens Kall" se velmi dobře poslouchá. Je působivá a syrová zároveň. Připadám si, jako by mě někdo zavřel do staré kobky a nechal mě několik dní v kuse poslouchat kapely typu VENOM, CELTIC FROST, HELLHAMMER, ROOT. Skladby jsou ukovány z té nejkvalitnější norské oceli. Mají v sobě nahrubo nasekanou tmu, drive i sílu, načerpanou studiem starých okultních spisů. Nahrávku jsem poprvé poslouchal o víkendu, po dlouhém výletě v lesích a četl jsem si u ní nejdříve jednu skvělou knihu. Pronikla mi do do krve, stala se mojí součástí a další týden jsem nechtěl slyšet jinou muziku. Jakoby byly v motivech zakódovány tajemné magické formule. Skvělý je i zvuk (Lars-Erik Westby - Recording, Mixing, Thomas Eberger - Mastering), který splňuje ty nejvyšší požadavky všech prokletých. Dlouho jsem se díval i na obal (Kjell Åge Meland), který krásně doplňuje hudbu na desce. "Fandens Kall" je komplexním, zajímavým dílem, které přesvědčí nejen ortodoxní fanoušky norských metalových tradic. Je v něm i něco navíc, co se těžko popisuje a definuje. Je velmi uvěřitelné a je znát, že bylo složeno i nahráno se srdcem na dlani. Krok za krokem, stále dál. Vítr mě bičuje do obličeje. Pod nohama mi křupá čerstvý sníh. Mám pocit, že mi mrzne krev v žilách. Zastavím se a najednou je klid. Jsem v jiné dimenzi. Vysoko v horách, jen já a muzika. Skvělý počin! Mystický black metalový obřad!
Asphyx says:
Step by step, ever onward. The wind whips me in the face. Fresh snow crunches under my feet. My blood feels like it's freezing in my veins. I stop and suddenly it's calm. Silence and an old cemetery that could tell endless stories of suffering and death. I greet the undead, they tell me how they are, what ails them. The first riff comes from the morgue. I'm right here, way up north, listening to black metal.
Norway's TULUS can already be considered a legend. Their origins date back to the 1990s, the golden age of black metal. This year they come with another urgent, cold and very captivating album. It's packed to the brim with restless and cutting melodies, ancient rituals, and a whirlwind that must have originated (like the album) deep underground.
The new song "Fandens Kall" is very easy to listen to. It is impressive and raw at the same time. I feel as if someone locked me in an old dungeon and let me listen to bands like VENOM, CELTIC FROST, HELLHAMMER, ROOT for days on end. The songs are forged from the finest Norwegian steel. They have a roughly chopped darkness, drive and power, drawn from the study of old occult writings. I first listened to the record over the weekend, after a long hike in the woods, and read a great book with it first. It got into my blood, became a part of me, and for the next week I didn't want to hear any other music. It was as if mysterious magic formulas were encoded in the motifs. The sound is also great (Lars-Erik Westby - Recording, Mixing, Thomas Eberger - Mastering), which meets the highest demands of all the damned. I also took a long look at the cover art (Kjell Åge Meland), which complements the music on the album beautifully. "Fandens Kall" is a complex, interesting work that will convince not only orthodox fans of Norwegian metal traditions. There is also something extra in it that is hard to describe and define. It is very believable and you can tell that it was composed and recorded with the heart on the palm of the hand. Step by step, ever onward. The wind whips me in the face. Fresh snow crunches under my feet. My blood feels like it's freezing in my veins. I stop and suddenly it's calm. I'm in another dimension. High in the mountains, just me and the music. Great job! Mystical black metal ritual!
Současná doba je zvláštní v tom, kolik lidí je zahleděných do sebe. Neustále sdělují světu, co jedli, kde byli, co mají na sobě, s kým se pářili a přitom to nikoho vůbec nezajímá. Žijí ve svých virtuálních dimenzích a vůbec netuší, co je realita. Nevěříte? Hele a kolik takových jste viděli cestou do práce? Nemoralizuji, jen si říkám, že by jim neškodilo občas poznat, jak chutná poctivá práce. Vezměte si třeba novou desku slovenských veteránů CONSTIPATION. Ta je přesně takovým plivnutím do tváře všem pozérům, narcisům a neurotikům.
A o tomhle kdysi grindcore býval. O rebelii, o kritice tupého davu, o dělání si legrace z hlouposti. A voleny byly vždy extrémní prostředky. Bez kompromisů, bez zbytečností. Rovnou na solar plexus. Doporučuji poslouchat na hraně snesitelnosti. Jinak si totiž nevychutnáte pořádný, masivní a syrový zvuk (dávám všechny uříznuté palce nahoru!). O obalu netřeba diskutovat, k hudbě sedne jako k mrtvému zimník - děvče, už si byla dnes na józe a pročistila sis čakry?
Kapela datuje svůj vznik až do roku 1999. Byla ale na dlouhé roky uložena k ledu, aby se v roce 2019 vrátila. A to rovnou ve skvělé formě. Pokud máte rádi drtivý, prašivý grindcore staré školy, tak neváhejte ani chvilku. Tohle album vám nakope zadek. Je docela možné, že vezmete po prvním setkání sekyru a rozmlátíte všechny obrazovky v domě. Stejně z nich poslední dobou vytéká jenom hnis. Songy jsou napsány s takovou tou pradávnou jiskrou, s nadšením, které mívají kapely, jejichž muzikanti toho mají již spoustu za sebou a nemusí nikomu nic dokazovat. Není žádným tajemstvím, že působí ve skvělých PERVERSITY. "Alica" je zkrátka pořádnou ránou mezi oči. Zběsilým, maniakálním dílem, které si ale zachovává i hravost. Čtrnáct krátkých, úderných hřebů, které budou zatlučeny i do vaší rakve. Líbí se mi nadsázka, ale i texty, s kterými nelze jinak, než se s nimi ztotožnit. Možná jsem už jenom starej pes, který spoustu věcí nechápe, ale jedno vím jistě - pokud si grinder tělem a duší, tak bys měl tuhle nahrávku uctívat. Osobně sice poslouchám něco trošku jiného, ale "Alica" mě přesvědčila natolik, že jsem si ji pouštěl i v práci, po děsivě dlouhých a nudných poradách. Každý to známe, ten tupý dav, pochodující na porážku. Chléb a hry a pár roztomilých selfie. Někomu to stačí. Já chci víc a dostal jsem to. Říkám ti, hergot kámo, CONSTIPATION jsou zpátky a řežou tou správnou stranou nože. Hnisavě zábavný, morbidně krásný grindcore ze starých dobrých časů!
Asphyx says:
The present time is strange in how many people are self-absorbed. They are constantly telling the world what they ate, where they were, what they are wearing, and who they mated with, and no one cares. They live in their virtual dimensions and have no idea what reality is. Don't you believe it? Hey, how many of these have you seen on your way to work? I'm not moralizing, I'm just thinking it wouldn't hurt them to see what honest work tastes like once in a while. Take the new record by Slovak veterans CONSTIPATION. It's just such a spit in the face of all posers, narcissists, and neurotics.
And that's what grindcore used to be about. Rebellion, criticizing the dumb crowd, making fun of stupidity. And extreme means were always chosen. No compromise, no waste. Straight to the solar plexus. I recommend listening on the edge of tolerance. Otherwise, you won't enjoy a proper, massive, and raw sound (I give all thumbs up!). No need to discuss the cover, it fits the music like a dead horse - girl, have you been to yoga today and cleared your chakras?
The band dates back to 1999. However, it was put on ice for many years, only to return in 2019. And in great shape. If you like crushing, dusty old-school grindcore, don't hesitate a moment. This album will kick your ass. You may pick up an axe and smash every screen in the house after the first time you see it. They're just oozing pus these days anyway. The songs are written with that ancient sparkle, with the kind of enthusiasm that bands whose musicians have already done a lot of things and don't have to prove anything to anyone. It's no secret that they're in the great PERVERSITY. "Alice" is simply a real punch between the eyes. A frantic, manic piece of work that also retains its playfulness. Fourteen short, punchy nails will be hammered into your coffin too. I like the hyperbole, but I also like the lyrics, which you can't help but identify with. Maybe I'm just an old dog who doesn't understand a lot of things anymore, but I know one thing for sure - if you're a grinder in body and soul, you should worship this record. Personally, I listen to something a little different, but "Alice" has convinced me enough to play it at work, after horrendously long and boring meetings. We all know it, that dull crowd marching to defeat. Bread and games and a few cute selfies. That's enough for some. I want more, and I got it. I'm telling you, damn it mate, CONSTIPATION is back and they're cutting with the right side of the knife. Festeringly fun, morbidly beautiful grindcore from the good old days!
Kdysi tu žili lidé, ale to už je hodně dávno. Z ruin je cítit, že se zde stalo něco hrozného. Děsivé stíny, šepot nemrtvých. Říká se, že je někde blízko vstup do záhrobí. Stačí poslouchat poctivý death metal a brána se vám otevře. Stalo se, měl jsem s sebou totiž novou desku finských TRAMALIZER. Kapely, která ctí staré pořádky a hraje tak, že vám zmrzne krev v žilách. Otevřu rezavou bránu a vstoupím dovnitř. Do hlavy se mi zaryje další riff.
Rád se přehrabuji ve starých death metalových spisech. Čtu si o kapelách, které už dávno neexistují. A nebo s chutí podpořím nové, které hrají poctivě, syrově, reálně. TRAMALIZER mi ihned pronikli do žil. Víka od rakví začala praskat a já věděl, že tahle nahrávka bude dlouho mojí společnicí v temnotě. Inferno!
Finové se volně inspirovali ve švédské metalové škole (DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED). Zazní ale i odkazy na BOLT THROWER, AUTOPSY, CANCER. Základem jejich hudby jsou pradávné postupy devadesátých letech minulého století nebo i dřívější ozvěny. Ovlivněni touto dobou, vložili do svých skladeb i klasický thrash metal. Vše je pak zabaleno v chladném, temném a devastujícím zvuku (K. Laanto). Parádní je i obal, pod kterým je podepsán mistr (Niko Partanen). Jedná se o debut, ale není to vůbec znát. Muzikanti mají ve svých životopisech již nějaké extrémní metalové zkušenosti a povedlo se jim je zúročit a určit nový směr - do pekla! Líbí se mi rukopis kapely, který je rozeznatelný od jiných. Což je v dnešní době nadprodukce velkou devízou. TRAMALIZER se s tím nepářou, rozsekají vás na kusy, ale nezapomínají ani na studené melodie. Dostanete tak nahrávku, ke které se budete rádi vracet. Alespoň tak to slyším já, starý metalový pes. Opravdu mám pocit, že se procházím po dávno opuštěném pohřebišti, nasávám atmosféru a čtu si jména na náhrobcích. "Fumes Of Funeral Pyres" nejlépe vynikne, když se setmí a mraky jsou nízko. Přijímám s chutí pozvání a vstupuji na onen svět. Takhle zní pravé peklo! Morbidní, čerstvě exhumovaný, death metalový hrob!
Asphyx says:
People used to live here, but that was a long time ago. You can smell from the ruins that something terrible happened here. Eerie shadows, whispers of the undead. They say there's an entrance to the beyond somewhere nearby. Just listen to honest death metal and the gate will open. It happened, because I had with me the new album of Finnish TRAMALIZER. A band that honours the old ways and plays in a way that freezes your blood. I open the rusty gate and step inside. Another riff gets stuck in my head.
I like to dig through the old death metal files. Reading about bands that don't exist anymore. Or I'll gladly support new ones that play honest, raw, real. TRAMALIZER immediately got into my veins. The coffin lid began to crack and I knew this record would be my companion in the dark for a long time. Inferno!
The Finns have been freely inspired by the Swedish school of metal (DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED), but there will also be references to BOLT THROWER, AUTOPSY, CANCER. The basis of their music is the ancient practices of the nineties or even earlier echoes. Influenced by this era, they put into their songs also classic thrash metal. Everything is then wrapped in a cold, dark and devastating sound (K. Laanto). The cover art is also awesome, signed by the master (Niko Partanen). This is a debut, but it doesn't seem to be noticeable at all. The musicians already have some extreme metal experiences in their resumes and they managed to capitalize on them and set a new direction - to hell! I like the signature of the band, which is recognizable from others. Which is a great asset in these days of overproduction. TRAMALIZER chop you to pieces, but they don't forget about cold melodies either. You'll get a record you'll love coming back to. At least that's how I, an old metal dog, hear it. I really feel like I'm walking through a long-abandoned graveyard, soaking up the atmosphere and reading the names on the tombstones. "Fumes Of Funeral Pyres" is at its best when it's dark and the clouds are low. I accept the invitation with gusto and enter the other world. This is what hell sounds like! A morbid, freshly exhumed, death metal grave!
Interview with death metal band from Finland - TRAMALIZER.
Answered bassist T. Oranen, thank you!
Translated Duzl, thank you!
Questions prepared Jakub Asphyx.
Ave TRAMALIZER! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of TRAMALIZER.
Ave Jakub! I am T. Oranen, bassist and proud member of Tramalizer. No wonder that you havent read interviews of us because you happen to be second one who do so. Even if we have been together couple years already, we have only released couple song for the public. We have worked our first album in shadows and now when release date is coming, the word about Tramalizer is getting wider. About our history, me and M. Jokelainen been playing in other bands and projects sveral years. Sometime in 2021 we started to talk about doing music that we grew up with, death metal in the purest way. Since the first demo tracks we found our way and knew we had something important in our hands. Still we needed a drummer and a vocalist. Jokelainen knew guy from our town who he have been playing with years ago, R. Tarvonen. Didnt knew him well even if we lived in same town, were almost same age and had same musical backgrounds. Luckily Tarvonen was interested and liked our demo tracks, so we gave him a chance. My fucking god how amazed I was when he first time shouted to the microphone. Gives me chills even remembering that moment. Then knew that we have a bomb in our hands and we have to handle it carefully. But we still needed a drummer. All the drummers in our town were too overbooked so we had to think outside the box. Knew this guy, K. Laanto, from town next to us. He was really active with extreme music and he had been doing some sound engineering. Only problem was that he is a guitarist and not a drummer. But after introducing him idea of Tramalizer he got interested and promised to try the drumming. Love his way of drumming, its good but not too clean or overly technical. Its pure, authentic and has this natural flow. And with this perfect lineup we did three song promo, only to be sent to few selected labels. We got several offers and after some thinking decided that Soulseller Records is most suitable label for us. After signing a deal we finished our debut album „Fumes of Funeral Pyres“ and now in february 2023 it’s finally coming. So if you havent heard us before, its because we have been working in silence and not been in hurry.
This year, you have just released the new album „Fumes Of Funeral Pyres“. Again, it's a dark, harsh and honest death metal. Did you access the recording process differently than last time or did you choose verified practices?
We had this same lineup and recording methods as in our promo. K. Laanto is semiprofessional soundengineer and he knew exactly what he is doing. Have to say that he finalized this band to its right form. Was looking for a drummer but got also a perfect soundengineer. That wasnt intentional but after thinking it afterwards, it was like it was always meant to be. There aint any coincidents happening, everything happens for a reason. Just like founding R. Tarvonen. How ofter you hear someone who has thatkind voice? And what are the odds that you found him next to you? But back to the album. It sounds honest and perfect just because we got to produce it ourself, we knew exactly what we wanted and knew how to fullfill that vision.
The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?
We didnt want to take easiest way of doing „old school death metal“. Wanted it to sound bit like proto death metal. You know, like a death metal band which has its roots deep into the thrash metal. Like death metal pioneers who started their guitar playing careers learning Slayer riffs. I personally am so old that remember the times when thrash metal was new and it was hardest fucking music ever done. So of course I loved. But it didnt take many years until death metal started to rise from thrash metal scene. At that time I was something like 16-17years old and that specific time was best time of my life. So thatswhy some of my most loved albums and bands are from that time. Most likely the songs and melodies come from there; nostalgy. Usually Jokelainen does most of the thrashy riffs and I do the gloomier parts. So we bounce ideas and melodies with eachothers till we have a raw song ready. After that we introduce it to others and then song gets molded to its final shape. We all have our own skills and knowledge how to use them to build a perfect Tramalizer song.
I have a „Fumes Of Funeral Pyres“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?
Like said, K. Laanto is our man. He runs Sonic Violence studio and he is great mixing and procuder. Not just because he has skills, but because he lives so deep in thrash and death metal. So he knows all the nuances. He had mixed music for Unhoped, Cryptborn, Phlegein and many other underground gems. I’ve worked with him since 2012 when he mastered album for my band, Förgjord. After that he have been one of my most trusted soundengineer.
Who is the author of the lyrics on „Fumes Of Funeral Pyres“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?
I wrote all the lyrics for this album. At first we though that we all should do it, but when I got my inspiration going, soon every song had their lyrics written before others had even started. It wasnt intentional, it just happened that way quite logically. Lyrics are about darker side of human mind. There is songs about suicidal thoughts, songs about hurting your own flesh, then about serial killer, then about hunting humans and feasting with their bodies and stuff like that. I know, maybe I should get my head examined before something happens..
Who is signed under the cover of „Fumes Of Funeral Pyres“? I like his work very much. How did you choose the motif for the cover?
Its painted by talented finnish artist Niko Partanen. Stumbeld to his works online accidentally and asked if he wants to do cover for us. Knew that Niko listened extreme metal and let him hear our songs. He liked them and promised to do something. It was easy because he knew whatkind style we were after. We explained our idea roughly and he after that he had free hands. Gotta say that he didnt let us down. Cover painting reeks like death and burning corpses.
When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".
Me and Jokelainen have backgrounds in black metal bands, but like said earlier, thrash and death metal was music we grew with. So its like as circle is closing when you can live that golden times of early nineties again. Dont know about „glory“, I have done and lived with extreme metal so long that dont know where my personality ends and where metal music starts. This way of living wont make you rich, it wont even pay back what it got from you. But still it gives back something much more important than money, it keeps you sane.
You come from Finland and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Finland. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?
In yearly nineties finnish death metal scene was one of the best ones. Bands like Sentenced, Amorphis, Demigod, Xysma, Mordicus, Convulse, Depravity and dozens of others ruled the world. Maybe they werent so „big business“ as swedish bands, but very honest and had their unique way. But when black metal came more popular after mid nineties, the death metal bands either vanished or „grew out“ of their death metal roots. Of course there were some pioneers who played true finnish death metal even when it wasnt trendy, like Slugathor. But it was like within last few years we have seen second coming of finnish death metal. And what is most interesting to notice, these guys are young, full of energy and hungry. Here is lots of death metal concerts in bigger cities and bands are travelling every weekend. Unfortunetaly we live in small town, so next bigger city is 100km’s away. So if you want to see something, you have to travel. But I’m old, too lazy to travel and my sleeping time is already gone before opening act starts playing, haha
I have to ask. You live in Finland, which is considered a strongly Lutheran country. You play death metal. Do you have any problems with it? Do you get space in TV or in newspapers? How is life in your country affected by religion?
Church has no power in here. So no matter what satanist stuff you do with black metal bands, no one lifts a eyebrown. Only NSBM and things that are related to it are disapproved by public. And because church nor religion has room in here, many black metal bands seems to be without their enemy. Its like they have already won their war. Being a satanist or openly against the church aint have shock value in here, not anymore.
From your music it is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old Swedish bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on TRAMALIZER.
From American bands we are most influenced of thrash bands, Slayer especially. But not so much of US death metal bands have influenced us. Maybe some Sadistic Intent, Possessed, first Cannibal Corpse and early Morbid Angel. But mostly our death metal has European roots. Of course Swedish bands like Carnage, Grave, Entombed and Dismember. That is quite obvious. But it also has lots of inspiration from British bands like Cancer and Benediction. But bands like Gorefest, Vader and Krabathor has been on my non-stop-playlist for awhile now..
What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?
We might start playing live in near future. But we need a second guitarist to fill the lineup. Maybe our drummer Laanto will take the other guitar and we just find ourself a session drummer. We shall see, we aint in hurry.
I'm going to listen again your new album „Fumes Of Funeral Pyres“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!
Thanks for the interview Jakub! Love your country. Its been couple years since visited there, but will surely come back to see ossuary of Kutna Hora, feel the old Prague and taste the dark Közel Velkopopovicky
Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - TRAMALIZER.
Odpovádal basák T. Oranen, děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Ave TRAMALIZER! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií TRAMALIZER.
Ave Jakube! Jsem T. Oranen, baskytarista a hrdý člen kapely Tramalizer. Není divu, že jsi nečetl naše rozhovory, protože jsi teprve druhý, kdo ho s námi dělá. I když jsme spolu už několik let, vydali jsme pro posluchače jen pár skladeb. Na našem prvním albu jsme pracovali v tichosti a teď, když se blíží datum vydání, se o Tramalizer začíná mluvit čím dál víc. Co se týče naší historie, já a M. Jokelainen jsme několik let hráli v jiných kapelách a projektech. Někdy v roce 2021 jsme se začali bavit o tom, že budeme dělat hudbu, na které jsme vyrůstali, death metal v té nejčistší podobě. Od prvních demo nahrávek jsme si k sobě našli cestu a věděli jsme, že máme v rukou něco zásadního. Přesto jsme potřebovali bubeníka a zpěváka. Jokelainen znal chlápka z našeho města, se kterým před lety hrál, R. Tarvonena. Neznal jsem ho dobře, i když jsme bydleli ve stejném městě, byli téměř stejně staří a měli stejné hudební kořeny. Naštěstí Tarvonena naše demo skladby zaujaly a líbily se mu, tak jsme mu dali šanci. Můj bože, jak jsem byl ohromený, když poprvé zařval do mikrofonu. Běhá mi mráz po zádech, když si na ten okamžik vzpomenu. Tehdy jsem věděl, že máme v rukou bombu a musíme s ní zacházet opatrně. Ale pořád jsme potřebovali bubeníka. Všichni bubeníci v našem městě byli příliš vytížení, takže jsme museli přemýšlet jinak. Znal jsem jednoho kluka, K. Laanta, z vedlejšího města. Byl hodně aktivní v extrémní hudbě a dělal zvukaře. Jediný problém byl, že je kytarista a ne bubeník. Ale poté, co jsme mu představili myšlenku Tramalizer, zaujalo ho to a slíbil, že bicí zkusí. Líbí se mi jeho způsob bubnování, je dobrý, ale ne příliš čistý nebo přehnaně technický. Je čistý, autentický a má takovou přirozenou „flow“. A v této perfektní sestavě jsme udělali promo na tři skladby, které jsme poslali jen několika vybraným labelům. Dostali jsme několik nabídek a po chvíli přemýšlení jsme se rozhodli, že Soulseller Records je pro nás nejvhodnější label. Po podepsání smlouvy jsme dokončili naše debutové album "Fumes of Funeral Pyres" a teď v únoru 2023 konečně vychází. Takže pokud jste nás ještě neslyšeli, je to proto, že jsme pracovali v tichosti a nespěchali.
Letos jste vydali čerstvou novinku „Fumes Of Funeral Pyres“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?
Měli jsme stejnou sestavu a metody nahrávání jako na našem promu. K. Laanto je poloprofesionální zvukař a přesně věděl, co dělá. Musím říct, že tuhle kapelu dotvořil do té správné podoby. Hledal jsem bubeníka, ale dostal jsem i perfektního zvukaře. Nebyl to záměr, ale po následném zamyšlení se, jako by to tak mělo být odjakživa. Neexistují žádné náhody, všechno se děje z nějakého důvodu. Stejně jako nalezení R. Tarvonena. Jak často slyšíte někoho, kdo má takový hlas? A jaká je pravděpodobnost, že ho najdete někde poblíž? Ale zpět k albu. Zní upřímně a dokonale už jen proto, že jsme si ho produkovali sami, přesně jsme věděli, co chceme, a věděli jsme, jak tu vizi naplnit.
Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Nechtěli jsme se vydat tou nejjednodušší cestou "old school death metalu". Chtěli jsme, aby to znělo trochu jako death metal. Víte, jako deathmetalová kapela, která má kořeny hluboko v thrash metalu. Jako průkopníci death metalu, kteří svou kytarovou kariéru začínali učením riffů Slayer. Já osobně jsem tak starý, že si pamatuju doby, kdy byl thrash metal nový a byla to ta zasraně nejtvrdší hudba, jakou kdy kdo dělal. Takže jsem je samozřejmě miloval. Ale netrvalo dlouho, než se z thrashmetalové scény začal zvedat death metal. V té době mi bylo něco kolem 16-17 let a ta konkrétní doba byla nejlepším obdobím mého života. Proto některé z mých nejoblíbenějších alb a kapel pocházejí právě z té doby. Nejspíš odtud pocházejí i skladby a melodie, nostalgie. Jokelainen obvykle dělá většinu thrashových riffů a já ty pochmurnější části. Takže si navzájem předhazujeme nápady a melodie, dokud nemáme hotovou syrovou skladbu. Poté ji představíme ostatním a skladba se zformuje do finální podoby. Každý z nás má své vlastní dovednosti a znalosti, jak je využít k vytvoření dokonalé skladby Tramalizer.
Mám „Fumes Of Funeral Pyres“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
Jak již bylo řečeno, K. Laanto je náš člověk. Provozuje studio Sonic Violence a skvěle mixuje a produkuje. Nejen proto, že má schopnosti, ale i proto, že žije pohlcen thrash a death metalem. Takže zná všechny niance. Mixoval hudbu pro Unhoped, Cryptborn, Phlegein a mnoho dalších undergroundových skvostů. Spolupracuji s ním od roku 2012, kdy masteroval album pro mou kapelu Förgjord. Poté se stal jedním z mých nejdůvěryhodnějších zvukových inženýrů.
Kdo je autorem textů na „Fumes Of Funeral Pyres“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Všechny texty pro toto album jsem napsal já. Nejdřív jsme si mysleli, že bychom to měli udělat společně, ale když jsem dostal inspiraci, zanedlouho měla každá skladba napsaný text ještě dřív, než ostatní začali. Nebyl to záměr, prostě se to tak přihodilo. Texty jsou o temných stránkách lidské mysli. Jsou tam skladby o sebevražedných myšlenkách, skladby o ubližování vlastnímu tělu, pak o sériovém vrahovi, pak o lovu lidí a hodování s jejich těly a podobně. Já vím, možná bych si měl nechat vyšetřit hlavu, než se něco stane...
Kdo je podepsán pod obalem novinky „Fumes Of Funeral Pyres“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Jeho autorem je talentovaný finský umělec Niko Partanen. Náhodou jsem se dostal k jeho dílům na internetu a zeptal se ho, jestli by pro nás nechtěl udělat obal. Věděl jsem, že Niko poslouchá extrémní metal, a tak jsem ho nechal poslechnout si naše skladby. Líbily se mu a slíbil, že něco udělá. Bylo to snadné, protože věděl, o jaký styl nám jde. Vysvětlili jsme mu zhruba naši představu a on měl potom volné ruce. Musím říct, že nás nezklamal. Malba obalu zavání smrtí a hořícími mrtvolami.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Já i Jokelainen máme zkušenosti z black metalových kapel, ale jak už jsme řekli, thrash a death metal byla hudba, na které jsme vyrostli. Takže jako by se kruh uzavíral, když můžete znovu prožít ty zlaté časy počátku devadesátých let. Nevím, jak je to s tou "slávou", já jsem dělal a žil extrémním metalem tak dlouho, že nevím, kde končí moje osobnost a kde začíná metalová hudba. Tenhle způsob života z vás neudělá boháče, ani vám nevrátí to, co od vás dostal. Ale přesto vám to vrací něco mnohem důležitějšího než peníze, udržuje vás to při smyslech.
Pocházíte z Finska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Finsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
V devadesátých letech patřila finská death metalová scéna k těm nejlepším. Svět ovládaly kapely jako Sentenced, Amorphis, Demigod, Xysma, Mordicus, Convulse, Depravity a desítky dalších. Možná nebyly tak "velkým byznysem" jako švédské kapely, ale byly velmi poctivé a měly svůj jedinečný styl. Když se ale po polovině devadesátých let začal více prosazovat black metal, deathmetalové kapely buď zanikly, nebo "přerostly" své deathmetalové kořeny. Samozřejmě existovalo několik průkopníků, kteří hráli pravý finský death metal, i když to nebylo v módě, jako třeba Slugathor. Ale jako bychom v posledních letech zažili druhý příchod finského death metalu. A co je nejzajímavější, tihle kluci jsou mladí, plní energie a dychtiví. Tady je spousta deathmetalových koncertů ve větších městech a kapely cestují každý víkend. Bohužel žijeme v malém městě, takže nejbližší větší město je 100 km daleko. Takže když chceš něco vidět, musíš cestovat. Ale já už jsem starý, líný cestovat a chce se mi spát ještě dřív, než začne hrát předskokan, haha.
Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete ve Finsku, které je považována za silně luteránskou zemi. Hrajete death metal. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvím?
Církev zde nemá žádnou moc. Takže ať děláte s blackmetalovými kapelami jakékoliv satanistické věci, nikdo nehne brvou. Veřejnost neschvaluje pouze NSBM a věci, které s ním souvisejí. A protože církev ani náboženství tu nemají místo, zdá se, že mnoho blackmetalových kapel nemá nepřítele. Jako by už svou válku vyhrály. Být satanistou nebo otevřeně vystupovat proti církvi už tady není šokující.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými švédskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na TRAMALIZER největší vliv.
Z amerických kapel jsme nejvíce ovlivněni thrashovými kapelami, zejména Slayer. Americký death metal nás tolik neovlivnil. Možná Sadistic Intent, Possessed, první Cannibal Corpse a Morbid Angel. Ale většinou má náš death metal evropské kořeny. Samozřejmě švédské kapely jako Carnage, Grave, Entombed a Dismember. To je zcela zřejmé. Ale taky je v něm hodně inspirace od britských kapel jako Cancer a Benediction. Kapely jako Gorefest, Vader a Krabathor jsou na mém non-stop playlistu už nějakou dobu...
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?
V blízké budoucnosti možná začneme hrát živě. Ale potřebujeme druhého kytaristu, abychom doplnili sestavu. Možná se druhé kytary ujme náš bubeník Laanto a my si prostě najdeme bubeníka jen na koncerty. Uvidíme, nespěcháme.
Jdu si vaši novou desku „Fumes Of Funeral Pyres“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!
Díky za rozhovor, Jakube! Mám rád vaši zemi. Už je to pár let, co jsem ji navštívil, ale určitě se tam vrátím, abych viděl kutnohorskou kostnici, zažil starou Prahu a ochutnal černého Velkopopovického Kozla.
Už se na to nemohl dívat. Ukládal v sobě vztek dlouhé roky. Krev se mu vařila v žilách, když viděl večerní zprávy. Bránil se tomu, ale nakonec zvítězila přirozenost. Touha po krvi, po smrti, po dobrém thrash a death metalu. Vzal do rukou sekyru a rozmlátil nejbližší obrazovku. Frustrace, nenávist, mozek se mu uvařil ve vlastní šťávě. Máme tu novou desku superskupiny SIEGE OF POWER. Poslouchám ji stále dokola a mám pocit, že musím něco zničit.
Je v ní pradávný vztek, taková ta poctivá metalová síla, která se dle mého nedá naučit. Musíte jí mít v sobě, musí ve vás vřít. Krev nelze jen tak vyměnit. Pánové z ASPHYX a AUTOPSY to moc dobře vědí. Odjistili další granát a hodili ho mezi nás. Stačí jen pustit play a rozdrtit nejbližší lebku. Hergot, tohle řeže jako čerstvě nabroušený skalpel!
Minulé album "Warning Blast" (2018) (recenze a rozhovor odkazovány dole pod článkem) bylo možná více death metalové. Na novince vystupuje do popředí staroškolský, vysokooktanový thrash metal (německá škola, například NECROMONICON). Samozřejmě, jinak se pánové nadále drží základů, které kdysi vytvořily kapely typu CARNIVORE, BOLT THROWER, CELTIC FROST, HELLHAMMER, ENTOMBED, VENOM, BLACK SABBATH, BATHORY. Netřeba ale přirovnávat, hlavní je to, že letos přeci jen zvítězila rychlost, temná síla a energie. Kapela na mě působí jako smečka prašivých psů, kteří sice nevymýšlejí nic nového, ale hrát umějí na výbornou. Není divu, jedná se o skvělé muzikanty s velkými zkušenosti, kteří ale zároveň neztratili jiskru a nadšení, vášeň. Skladby jsou skvěle napsány, takovýto krvavý rukopis mám moc rád. Skvělý je i zvuk (Erwin Hermsen), který balancuje mezi starobou a čitelnou úderností. O obalu netřeba diskutovat, Roberto Toderico odvedl parádní práci. Pro mě jsou ale hlavní nápady, kterých je velká spousta. Nahrávka je velmi morbidně pestrá. A já nemohu jinak, než hodnotit hodně vysoko. "This Is Tomorrow" je nejen doslova smrtícím kovem té nejvyšší kvality, ale i zásahem přímo na komoru. Novinka je zběsilou jízdou přímo do pekla. Mám sto chutí mlátit hlavou o zeď. Totální death thrash metalová destrukce lidské mysli! SIEGE OF POWER vás rozsápou na kusy!
Asphyx says:
Couldn't watch it anymore. He'd been storing up rage for years. The blood boiled in his veins when he saw the evening news. He fought it, but in the end, nature won out. Bloodlust, deathlust, good thrash and death metal. He picked up an axe and smashed the nearest screen. Frustration, hatred, his brain boiled in its own juices. We have a new album from the superband SIEGE OF POWER. I listen to it over and over and I feel like I have to destroy something.
There's an ancient rage in it, a kind of honest metal power that I don't think can be taught. You have to have it in you, it has to boil in you. You can't just replace the blood. The gentlemen from ASPHYX and AUTOPSY know it very well. They armed another grenade and threw it among us. Just let it play and crush the nearest skull. Damn, this cuts like a freshly sharpened scalpel!
The previous album "Warning Blast" (2018) (review and interview linked at the bottom of the article) was perhaps more death metal. On the new one, old school, high-octane thrash metal (German school, e.g. NECROMONICON) comes to the fore. Of course, otherwise, the gentlemen continue to stick to the foundations once laid by bands like CARNIVORE, BOLT THROWER, CELTIC FROST, HELLHAMMER, ENTOMBED, VENOM, BLACK SABBATH, BATHORY. But no need to compare, the main thing is that this year speed, dark power and energy won. The band strikes me as a pack of mangy dogs, who don't invent anything new, but can play perfectly. No wonder, these are great musicians with a lot of experience, but at the same time they haven't lost their spark and enthusiasm, their passion. The songs are brilliantly written, I love this kind of bloody signature. The sound (Erwin Hermsen) is also great, balancing between old age and audible punch. No need to comment on the cover art, Roberto Toderico did a great job. But for me the main thing are the ideas, of which there are a great many. The recording is very morbidly varied. And I can't help but rate it very highly. "This Is Tomorrow" is not only literally death metal of the highest quality, but it hits right on the chamber. The novelty is a frantic ride straight to hell. I feel like banging my head against the wall. Total death thrash metal destruction of the human mind! SIEGE OF POWER will tear you to pieces!
V ulicích je zase mlha a smog. Lidé se bojí vycházet ven. Další mrtvé tělo, další zničený život. Atmosféra strachu padla na město jako těžký mrak. Zase je na lovu, čeká za rohem. Není úniku. Zlost v očích, záblesk nože a proříznuté hrdlo. Mrtvola padající k zemi. Ne, tohle není žádný horor. Tady se jedná o krutou, morbidní realitu, velmi podobnou té, kterou můžete zaslechnout i na novém EP italských KAIVS.
Tahle smečka hraje syrově a surově, s krvavou jiskrou v oku. Jedná se sice jen o tři skladby, o ochutnávku, ale již teď mohu napsat, že se nám v Itálii narodila další bestie. Jejich death metal je totiž velmi dobře zahraný, nepostrádá temné nálady, drive a sílu. Myslím, že by vám tahle nahrávka neměla uniknout.
Jedná se o starý, prašivý smrtící kov, známý z hlubokých katakomb. Ze skladeb je cítit pach rozkládajících se těl. Co se týká stylu, tak se pánové volně inspirovali na severu Evropy (GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, CARNAGE, ENTRAILS). Líbí se mi, že se nejedná jen o obyčejnou, dnes tolik typickou kopii věcí minulých. Skupina přidává svoje nápady, invenci. Hraje od srdce a je to hodně znát. Pochválit musím zvuk, který řeže a pálí, přesně tím způsobem, jako to mám rád. Zmínit musím samozřejmě i vynikající obal od mistra Juanjo Castellana (ostatně jako vždy). Klepeme na staré rakve a posloucháme šepot nemrtvých. Skladby se mi dostávají pomalu do krve a v žilách působí jako led. Dívám se do tmy a přidávám hlasitost. Chodím ulicemi bez světla a neustále se ohlížím za sebe. EP "Horrend" opravdu působí jako starý hororový film, který se změnil v krutou realitu. Polámané kosti, rozdupané lebky, beznaděj a chlad. Nekonečný chlad a temnotu, ty slyším z nahrávky nejvíce. Jen si říkám, že by to chtělo celé dlouhohrající album. Takhle se jedná jen o ochutnávku, kterou mě sice baví opravdu hodně poslouchat, ale chtěl bych víc! V ulicích je zase mlha a smog. Lidé se bojí vycházet ven. Další mrtvé tělo, další zničený život. Atmosféra strachu padla na město jako těžký mrak. Do ticha zazní první riff a vystřelí vám mozek z hlavy! Velmi povedená záležitost! Prašivý, zahnívající old school death metal ze starých pohřebišť!
Asphyx says:
The streets are foggy and smoggy again. People are afraid to go out. Another dead body, another life ruined. The atmosphere of fear has fallen on the city like a heavy cloud. He's on the prowl again, waiting around the corner. There's no escape. The rage in his eyes, the flash of the knife and the slit in his throat. A corpse falling to the ground. No, this isn't a horror movie. This is a harsh, morbid reality, very similar to the one you can hear on the new EP of Italian KAIVS.
This pack plays raw and brutal, with a bloody sparkle in their eye. This is only three tracks, a taster, but I can already write that another beast has been born in Italy. Their death metal is indeed very well played, not lacking in dark moods, drive and power. I think you shouldn't miss this record.
It is an old, mangy, deadly metal known from the deep catacombs. The tracks reek of decomposing bodies. As far as style is concerned, the gentlemen were loosely inspired by northern Europe (GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, CARNAGE, ENTRAILS). I like that this is not just an ordinary, nowadays so typical copy of things past. The band adds their ideas, inventiveness. They play from the heart and it's very obvious. I have to praise the sound that cuts and burns, exactly the way I like it. Of course, I must also mention the excellent cover artwork by the master Juanjo Castellano (as always). We knock on old coffins and listen to the whispers of the undead. The songs slowly get into my blood and feel like ice in my veins. I look into the darkness and turn up the volume. I walk through the streets without light, constantly looking behind me. The "Horrend" EP really feels like an old horror movie turned into a harsh reality. Broken bones, crushed skulls, hopelessness and coldness. Endless cold and darkness, that's what I hear the most from the record. I just think it needs a full-length album. As it is, it's just a taster, which I really enjoy listening to, but I'd like more! The streets are foggy and smoggy again. People are afraid to go out. Another dead body, another life ruined. The atmosphere of fear has fallen on the city like a heavy cloud. Into the silence, the first riff sounds and blows your brains out! Very good stuff! Dusty, rotting old school death metal from the old burial grounds!
.jpg)