DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 17. března 2023

Recenze/review - UNCHRISTIAN CHRISTIAN - Sulphurfeast (2022)


UNCHRISTIAN CHRISTIAN - Sulphurfeast
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Nelze popřít, že když jsem vstoupil do této hrobky, měl jsem strach. V otevřených rakvích ležela těla, která byla zcela poničena. Jejich smrt musela být hodně krutá a ošklivá. Cítil jsem mráz v zádech. Usedl jsem na kamenný oltář a přemýšlel jsem, co jsem objevil. Do uší mi hrála nová deska UNCHRISTIAN CHRISTIAN a mrtví se mnou začali rozmlouvat. Stejně jako hudba, popisovali bolest a utrpení. Byl jsem znovu zpět, ve starých katakombách, kde hrál pořádně nahlas švédský death metal.

Kapela má jednoho člena Christiana Ludvigssona, který je podepsán pod vším - pod hudbou, nahráváním mixem i masteringem. Jedná se o jednočlenný projekt, který se velmi dobře poslouchá, má v sobě spoustu zajímavých momentů a rozhodně patří k tomu lepšímu, co jsem měl možnost poslední dobou slyšet.


Nahrávka nepostrádá zvláštní, do krvavé mlhy zahalenou atmosféru. V některých momentech by si skladby zasloužily možná trošku zkrátit, ale to je asi jediná připomínka, kterou mám. Jinak se jedná o syrový a surový smrtící kov v jeho základní, poctivé podobě. Nálady, které na albu najdeme, jsou velmi temné, chladné, zákeřné. Jakoby vám někdo vpíchl do žil jed. Působí nejdříve pomalu, ale časem se začnete rozpadat. Bez masa, bez svědomí, se budete jako tělo bez duše toulat podsvětím a vyhledávat stín. Skladby jsou velmi zuřivé, maniakální a působí opravdu ostře. Zároveň, a to se mi líbí asi nejvíce, nepostrádají dobře zapamatovatelné melodie. Kostra motivů je velmi zřetelná, rytmika zabijácká a celkový výsledek výborný. Když "Sulphurfeast" poslouchám, užívám si nejen mrtvolný zápach, ale také plesnivinu, špínu a hnis. To vše zabalené s nadšením a neskutečně uvěřitelné. Už nikdy nechci vidět světlo! Chci se zavřít do kobky bez oken a strávit v ní spolu s deskou zbytek svého života. Přísaháme totiž s autorem na stejné hodnoty. Jsem moc rád, že se ke mě album dostalo, zadřelo se mi po nějakém čase pod kůži a způsobilo mi v hlavě chaos. Až půjdu zase jednou na starý hřbitov za městem, vezmu si UNCHRISTIAN CHRISTIAN s sebou. Už se těším, až zase budu rozmlouvat s nemrtvými. Mají mi toho ještě tolik co říci. Nelze popřít, že když jsem vstoupil do této hrobky, že jsem měl strach. V otevřených rakvích ležela těla, která byla zcela poničena. Jejich smrt musela být hodně krutá a ošklivá. Stejně jako tahle muzika. Chladný, temný death metal, ukovaný z té nejlepší švédské oceli!


Asphyx says:

It cannot be denied that when I entered this tomb, I was afraid. In the open coffins lay bodies that had been completely mutilated. Their deaths must have been very cruel and ugly. I felt a chill down my spine. I sat down on the stone altar and wondered what I had discovered. A new UNCHRISTIAN CHRISTIAN record played in my ears and the dead began to talk to me. Like the music, they described pain and suffering. I was back again, in the old catacombs, where Swedish death metal was playing really loud.

The band has one member, Christian Ludvigsson, who is signed to everything - the music, the recording mix and the mastering. This is a one-man project that is very easy to listen to, has a lot of interesting moments and is definitely one of the better ones I've had the chance to hear lately.


The recording does not lack a strange atmosphere, shrouded in a bloody mist. In some moments the songs might have deserved to be shortened a bit, but that's about the only comment I have. Otherwise, this is raw and raw death metal in its basic, honest form. The moods found on the album are very dark, cold, and insidious. Like someone injected poison into your veins. It works slowly at first, but eventually you start to fall apart. Without flesh, without conscience, like a body without a soul, you'll wander through the underworld and seek the shadows. The songs are very furious, manic and really edgy. At the same time, and this is probably what I like the most, they don't lack for memorable melodies. The skeleton of the motifs is very clear, the rhythmics are killer and the overall result is excellent. When I listen to "Sulphurfeast" I enjoy not only the dead smell, but also the mould, dirt and pus. All wrapped up with enthusiasm and incredibly believable. I never want to see the light again! I want to lock myself in a windowless dungeon and spend the rest of my life there with the slab. Because the author and I swear to the same values. I'm so glad the album reached me, it got under my skin after some time and caused chaos in my head. When I go to the old cemetery outside the city again, I will take UNCHRISTIAN CHRISTIAN with me. I can't wait to talk to the undead again. They have so much more to tell me. There's no denying that when I entered this tomb, I was scared. In the open coffins lay bodies that had been completely mutilated. Their deaths must have been very cruel and ugly. Just like this music. Cold, dark death metal forged from the finest Swedish steel!



Tracklist:
01. Rabid
02. Hatevoid
03. Xul
04. Mongrel
05. Nails Electrodes
06. Deadhead
07. Voidhealer
08. Spirit Flesh
09. Vermincode
10. Mausoleaum
11. Dead Dull Eyes

KNIŽNÍ TIPY - Pianista - Wladyslaw Szpilman (1946)


Pianista - Wladyslaw Szpilman
(1946), 2018 Argo

Naprosto chápu, když se díváte jen na veselé seriály, je mi zcela jasné, že po tom, co vidíte každý den v televizi a na internetu, chcete také něco pozitivního. Pianista je velmi smutná knížka i film. Kdysi dávno jsem ji četl a pak viděl film. Obojí je dle mého geniální. Jedná se přesně o takový ten druh umění, které by měl asi číst a vidět každý trošku vzdělaný člověk. A je mi jasné, že spousta z vás, citlivějších jedinců, knihu dočte a už se k ní nikdy nebude chtít vrátit. Pianista bolí, hodně bolí. Ukazuje nám, jak zlí dokáží být lidé, ale také, že dobro přeci jen existuje. Knížka byla zakázána, znáte to, v Polsku byli také dlouho u moci komunisté. Měl jsem to štěstí, že jsem se k ní dostal někdy v roce 2003. Doporučil mi ji, jak jinak, kamarád ze studií. Tenkrát se se svoji milou složili a koupili si ji k výročí společného vztahu. A oba prý, když jí dočetli, tak brečeli. Jak jsem ještě neviděl film a nevěděl jsem, že hlavní hrdina přežije, přistihl jsem se, že se několikrát také modlím, aby vše dobře dopadlo.

Ve své době byla knížka neskutečnou senzací. Mrzí mě jen jediné. V Německu byl ke knize přidán deník důstojníka wehrmachtu Wilma Hosenfelda. Ten jsem nikdy nečetl a ani nikde nenašel, jestli se u nás vůbec kdy prodával. Byl by pro mě zajímavý i pohled z druhé strany. Když jsem potom po několika letech viděl i film, ujistil jsem se, že je Roman Polański opravdu vynikající režisér (ať už si o něm myslíme ledacos). Pro nás, v Čechách je zajímavá ještě jedna věc. Máme s Poláky spoustu společného. Jsme také Slované, jsme podobného naturelu. Když jsem knížku četl poprvé, doslova jsem před sebou viděl varšavské gheto, utrpení lidí, smrt na každém rohu. Absolutní temnota. Vůbec jsem si v devadesátých letech nedovedl představit zažívat něco podobného. Připadalo mi to jako šílená a děsivá fikce, která se přeci už nemůže nikdy opakovat. Lidé nejsou tak hloupí, aby něco takového dopustili, ne? Samozřejmě jsem se ve svém mladickém nadšení mýlil. Pokaždé, když jsem potom viděl nějaké další vybombardované město v různých koutech světa, na Pianistu jsem si vzpomněl. 

Hlavního hrdinu jsem si představoval trošku jinak, než jak jej skvěle ztvárnil ve filmu vynikající Adrien Brody. Měl jsem zafixovanou představu malého, přihrbeného žida, tak jak nám jej předkládali ve školách. Tohle je také hrozně zajímavé. Učili nás přeci jen něco jiného, přesto do smrti nezapomenu na dokumentární film o Osvětimi. Několik mých spolužaček se pozvracelo a já měl děsivé sny. Scéna s hromadou mrtvol, kterou hrne před sebou buldozer, nikdy nezapomenu. Zase na druhou stranu, v dnešní povrchní době bychom možná měli dětem víc historii připomínat, jak je vidět, dost často se na ní zapomíná. Představoval jsem si, jak se dívám na Pianistu, jak přede mnou hraje v opuštěném domě a bylo mi hrozně líto, že mu nemůžu pomoc. A ano, byl jsem k tomu ještě už nějaký čas zamilovaný do své budoucí ženy a u některých stránek se mi klepaly ruce. Byl jsem rozdrásaný, ano, to je to správné slovo. Hrozně jsem si knížku pustil k tělu. A zařekl se, že sice bude na čestném místě v mé knihovně, ale už se k ní nikdy nevrátím. Je moc smutná.

Pak jsem knihu někomu půjčil a už se s ní neshledal. Před rokem začala válka na Ukrajině a šel jsem kolem antikvariátu v Plzni. Znáte to, vlezl jsem dovnitř a teď mám neodbytný pocit, že je to přímo moje původní knížka, kterou jsem kdysi vlastnil. Protože je vzadu (podobné) věnování, ale nejsem si tím jistý. Žena mi říkala, že se pletu a je to možné. Každopádně, nejdřív jsem ji dal jen tak do knihovny a nechal vše být. Jen tak, do sbírky, říkal jsem si. Jenže mi to nedalo. Měl jsem na cestě nějaké předobjednávky nových i starých sci-fi a potřeboval jsem něco číst. Pak jsem uviděl v televizi a na internetu záběry z míst, kde Rusové mučili Ukrajince. Nějak mi to sepnulo a automaticky jsem po Pianistovi sáhl. A bylo mi zase jednou hodně smutno. Ona je totiž knížka napsána hrozně reálně, syrově. Je hodně znát, že předlohou je opravdový příběh. Wladyslaw Szpilman psal hlavně pro sebe. Potřeboval se nějak vyrovnat s tím, co prováděli Němci v Polsku, se svým životem. Strhl mě natolik, že jsem někdy opravdu slyšel klavír. Kolem se ozývala střelba a nákladní vozy byly připraveny. Knížka mě zasáhla ještě víc, než když jsme byl mladý kluk. 

Vždycky, když dočtu podobné knížky, tak si říkám, jestli vůbec někdy nastane období, kdy se dají lidé jako druh trošku dohromady. Kouzelný prsten neexistuje a jak je vidět, tak popřít se dá cokoliv. Země je placatá, co vy na to? Savo do žíly a jedem dál. Někdy jsem kdysi viděl rozhovor s panem spisovatelem Zdeňkem Mahlerem (už jsem vám to kdysi říkal, ale pořád mám jeho slova v živé paměti) a ten říkal, že mu připadá, že dochází poslední roky k debilizaci společnosti. Je to starý rozhovor a já tenkrát nesouhlasně kroutil hlavou. To přeci ne, máme nové technologie, už jsme dál, my už budeme jen budovat a užívat si. Jenže, začínám mu bohužel čím dál tím víc dávat za pravdu. Ono ani nejde tak o to, že lidé moc nečtou, ale spíš si říkám, že hrozně zapomínají. Od historie se máme učit, ne opakovat znovu a stále dokola stejné chyby. Tak a teď mám chuť na nějakou dobrou komedii. Po přečtení Pianisty je to vcelku pochopitelné. Nicméně, určitě si jej přečtěte, je to jedna z knih, které mě hodně ovlivnily. Je o bolesti, o kráse, o lidskosti, o utrpení. Děkuji vám, že jste dočetli až sem. Vážím si toho. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Knihu Smrt města (Śmierć miasta,1946, č. 2003 pod názvem Pianista) nepsal autor ani tak pro čtenáře jako spíše pro sebe. Pomohla mu vyrovnat se s šokujícími událostmi, které během holocaustu zažil; vyčistil si díky ní hlavu i srdce a dokázal pak začít znovu. O svých válečných zážitcích totiž téměř vůbec nemluvil. Začátkem šedesátých let se některá nakladatelství pokoušela zpřístupnit tuto knihu dalším generacím čtenářů, ale vyšla až po více než padesáti letech v Německu, a v roce 2000 v Polsku. Ve Velké Británii a v USA byl román vyhlášen nejlepší knihou roku 1999 a v roce 2002 byl označen za nejlepší knihu roku i francouzským literárním časopisem Lire. Byl přeložen do mnoha dalších jazyků. V Čechách zatím vyšel jen jednou, a to v roce 2003. Filmová adaptace Romana Polańského z roku 2002 je nepochybně jedním z nejdůležitějších válečných snímků všech dob, protože přímo reálně rekonstruuje klima a kolorit doby a vypovídá o historické pravdě díky své jedinečné nestrannosti. Získala tři Oscary, Zlatou palmu v Cannes, deset polských Orlů a další významná ocenění. Jak řekl Adrien Brody při slavnostním přebírání Oscarů: „Tento příběh je varováním, ukazuje bolest, odlidštění a důsledky ohavných činů z doby války. A tak si přeji a doufám, že dnes i v budoucnosti tato kniha bude nadále významným příspěvkem k míru.“


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 16. března 2023

Recenze/review - SEPULCRUM - Lamentation of Immolated Souls (2023)


SEPULCRUM - Lamentation of Immolated Souls
CD 2023, Chaos Records / Canometal / Burning Coffin

for english please scroll down

Trvá to už několik dní. Každé ráno je na některém z čerstvých hrobů mrtvola. Někdy uprostřed noci, když jsou stíny dlouhé a všude se vznáší mlha, musí vylézat ven. Nemrtví, kteří se vrátili, aby se pomstili za všechno zlo, které na nich bylo spácháno. Špína, hnis a nenávist. Tohle všechno z tohoto místa cítím. Stejně jako z nové desky chilských maniaků SEPULCRUM. Také jste vyrůstali na starém plesnivém death metalu z devadesátých let? Potom jste vítáni. 

Další otevřený hrob, další exhumace. Tady se hraje hezky postaru, s temnou jiskrou v oku. Hudba chilských válečníků je opředena pavučinami a je z ní cítit krev. Stačilo několik prvních tónů a jsem ztracen. Přesně na takováto pohřebiště patřím a zde jsem se učil řemeslu. Všichni opravdoví hrobníci vědí své. 


SEPULCRUM pořádají obřad ve stylu MORBID ANGEL, MORTA SKULD, DEICIDE, PESTILENCE, DEATH. Zazní ale i odkazy na švédskou a finskou smrtící školu. Základem je nahrubo nasekaná tma, přidáván je potom chlad a vztek. Album je opatřeno velmi uvěřitelným zvukem, který vás doslova přikove na zeď a obal připomíná obraz v galerii smrti (Francisco Ramírez (Morkt Artist)). Bylo splněno vše pro pradávný rituál. Nahrávku mě baví poslouchat, velmi si ji užívám a s chutí se k ní stále vracím. Má na mě zcela devastující efekt. Společné návštěvy hřbitova, za zvuků "Lamentation of Immolated Souls" jsou pro mě noční můrou. Potkávám své vlastní démony, kopu si vlastní hrob. Líbí se mi, že není kapela jen dnes tolik častou kopií věcí minulých, ale pánové přinášejí i svoje vlastní nápady. Album rozhodně nenudí. Naopak, je pestré, syrové a surové. Vždyť, kdo z nás, starých fanoušků reálné smrti, by odolal a nenavštívil hřbitov vysoko v horách. Říká se o něm, že zde vstávají mrtví z hrobů. Stačí několik společných nocí s kapelou SEPULCRUM a budete také na straně temnoty. Tahle nahrávka vás vezme na dlouhý výlet bez konce. Za řeku Styx, do Hádovy říše. Songy jsou napsány s jediným účelem - rozsekat vás na malé kousky. Zároveň nepostrádají temnou atmosféru. Starý, prašivý, plesnivý death metal z prokletých pohřebišť! Kult smrti!


Asphyx says:

It's been going on for days. Every morning there's a dead body on one of the fresh graves. Sometimes, in the middle of the night, when the shadows are long and the fog hovers everywhere, they have to crawl out. The undead who have returned to take revenge for all the evil that has been done to them. Filth, pus and hatred. I can smell it all from this place. Just like the new album from Chilean maniacs SEPULCRUM. Did you also grow up on old moldy death metal from the 90s? Then you're welcome.

Another open grave, another exhumation. This is good old-fashioned music, with a dark sparkle in the eye. The music of the Chilean warriors is webbed and reeks of blood. Just the first few notes and I'm lost. This is exactly the kind of burial ground I belong in, and this is where I learned my craft. All true gravediggers know their stuff.


SEPULCRUM will hold a ceremony in the style of MORBID ANGEL, MORTA SKULD, DEICIDE, PESTILENCE, DEATH. The base is coarsely chopped darkness, then coldness and rage are added. The album has a very believable sound that literally pins you to the wall and the cover art is reminiscent of a painting in the gallery of death (Francisco Ramírez (Morkt Artist)). Everything for the ancient ritual has been fulfilled. I enjoy listening to the recording, I enjoy it very much and I keep coming back to it with relish. It has a completely devastating effect on me. Visiting the cemetery together, to the sounds of "Lamentation of Immolated Souls" is a nightmare for me. I meet my own demons, dig my own grave. I like that not only is the band nowadays so often a copy of things past, but the gentlemen bring their own ideas. The album is definitely not boring. On the contrary, it's colourful, raw and raw. After all, who among us, old fans of the real death, would resist visiting a cemetery high in the mountains. It's said to be where the dead rise from their graves. A few nights together with SEPULCRUM and you'll be on the dark side too. This record will take you on a long trip with no end in sight. To the River Styx, to the realm of Hades. The songs are written with one purpose in mind - to cut you into little pieces. At the same time, they don't lack a dark atmosphere. Old, dusty, moldy death metal from cursed burial grounds! Death cult!


Tracklist:
01. Orbital Teratoma
02. Schizophrenic Amputation
03. Lamentation Of Immolated Souls
04. Legion's Mandate
05. Arousing The Putrid Flesh
06. Slitting Coagulated Mass
07. Caustic Inhalation
08. Sick Delusion
09. Traumatized By Insanity



středa 15. března 2023

Recenze/review - ULFUD - Of Existential Distortion (2023)


ULFUD - Of Existential Distortion
CD 2023, Dark Descent Records

for english please scroll down

Daleko na severu, v temných lesích, sedí kolem staré plesnivé rakve démoni. Šeptají slova nenávisti. Už to nebude dlouho trvat. Už nastal čas. Znovu jsem povstal z čerstvě vykopaného hrobu, abych vám řekl pár slov o nové desce islandských ULFUD. Jedná se o první album kapely a musím rovnou přiznat, že se pro mě stalo doslova návykovým jedem.

Slyším z hudby chlad, studený vítr, který se prohání pustinou. Black a death metal se zde potkává ve vzájemné symbióze. Není to nahrávka na několik poslechů. Naopak, i po spoustě společných dní stále objevuji nové zajímavé momenty. Perfektně je postaráno o zvuk a hrozně se mi líbí i obal (autorka Bahrull Marta přesně vyjádřila to, co se na desce odehrává). 


Na hudbě mě stále baví objevovat nové kapely. Mám ale několik jasných požadavků. Musí mě bavit, musí mě rozdrásat obličej do krve. Je nutné, aby se moje fantazie rozlétla černými chodbami podsvětí. Jsem opravdu rád, že jsem na svých toulkách podzemím ULFUD potkal. Přenesli mě do míst, kde byly pořádány starodávné rituály. Ze skladeb cítím chvění, touhu ničit a trhat maso od kostí. Vylezu z rakve a podám desku démonům. Spokojeně kývají hlavou. Hraje se zde hlavně pro ně a pro všechny prokleté. Songy nepostrádají drive, sílu, potřebné chvění, které odlišují dobré nahrávky od špatných. Nalezneme zde perfektně vystavěné kompozice, zahrané s přehledem a způsobem starých mistrů. Jako bych vystoupil z mlhy a potkal svůj vlastní stín. Syrový death metal, vznešeně majestátní black. Myslím, že jako dlouhověký fanoušek těchto stylů si nemohu přát nic lepšího. "Of Existential Distortion" se vkradlo i do mých snů. Zažíval jsem děsivé noční můry, abych se pak probudil, přidal hlasitost a setkal se s ještě krutější realitou. Doporučuji poslouchat za absolutní tmy, s oknem otevřeným do šedivých mraků. Daleko na severu, v temných lesích, sedí kolem staré plesnivé rakve démoni. Zvou mě na druhou stranu, na onen svět. S radostí nabídku přijímám a beru si s sebou debut ULFUD. Magický, záhadný black death metalový rituál plný krvavých stínů!


Asphyx says:

Far to the north, in the dark woods, demons sit around an old moldy coffin. Whispering words of hate. It won't be long now. The time has come. I have risen again from my freshly dug grave to tell you a few words about the new album from Iceland's ULFUD. This is the band's first album and I have to admit right off the bat that it has become an addictive poison for me.

I can hear the coldness of the music, and the cold wind sweeping through the wasteland. Black and death metal meet here in a mutual symbiosis. This is not a record for a few listens. On the contrary, even after many days together I still discover new interesting moments. The sound is perfectly taken care of and I like the cover artwork (the author Bahrull Marta has expressed exactly what is happening on the record).


I still enjoy discovering new bands in music. But I have some clear requirements. They have to entertain me, they have to make my face bleed. I need my imagination to fly down the black corridors of the underworld. I'm really glad I met ULFUD on my underground wanderings. They transported me to places where ancient rituals were held. I can feel the shivers from the songs, the desire to destroy and tear flesh from bone. I climb out of the coffin and hand the record to the demons. They nod their heads in satisfaction. It's for them and for all the damned. The songs don't lack the drive, the power, or the necessary shiver that distinguishes the good records from the bad. Here we find perfectly constructed compositions, played with the clarity and manner of the old masters. It is as if I have stepped out of the fog and met my own shadow. Raw death metal, sublimely majestic black. As a long-time fan of these styles, I don't think I could ask for anything better. "Of Existential Distortion" has crept into my dreams. I've had terrifying nightmares, only to wake up, turn up the volume, and be met with an even harsher reality. I recommend listening in total darkness, with the window open to grey clouds. Far to the north, in the dark woods, demons sit around an old moldy coffin. They invite me to the other side, to the other world. I gladly accept the offer and take my ULFUD debut with me. A magical, mysterious black death metal ritual full of bloody shadows!


TRACKLIST:
1. Where Strange Lights Dance
2. Tears of Terra
3. Mockery Theatre
4. Faceless
5. Gods Left Behind
6. Questions
7. An Elegy to a Paradise Out of Reach
8. Leviathan Dreams

LINE-UP:
Breki Danielsen Imsland - Vocals
Birkir Kárason - Guitars
Eysteinn Orri Sigurðsson - Guitars
Sigurður Jakobsson - Drums
Hannar Sindri Grétarsson - Bass & Backing vocals

Interview - ULFUD - A magical, mysterious black death metal ritual full of bloody shadows!


Interview with death metal band from Iceland - ULFUD.

Answered Breki Danielsen Imsland (vocal), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Ave ULFUD! I am currently listening your new album “Of Existential Distortion” and I can´t help but think that this is the kind of music which will be played during the end of the world. I think it is a great masterpiece. How do you feel about your new album? Have you received any feedbacks? From fans for example? Have you played new songs live already? Do they work?

Greetings, I'm Breki, the vocalist of Úlfúð. Thank you for the kind words, we're quite proud of the album so seeing this kind of reaction from people is very gratifying. We've been playing most of these songs live for quite awhile now since the recording process for the album began back in 2020 and we'd been testing them out even before that. The reactions so far have been pretty positive.

How do ULFUD compose? Are you a traditional band who go to the rehearsal room and compose or you prefer going online and send your ideas via email? I am really interested in your composing process.

A bit of both. What usually happens is that someone will have a skeleton of a song ready, could be just a couple of riffs or an entire song's worth, and they'll share it online. The rest of us will then go over it at home before we take it to the rehearsal space. There we'll flesh it out over time as we get a better feel for the dynamics of the song and where it's going. Each member brings something to the songwriting process which we feel is an integral part of what makes Úlfúð, balancing different influences and ideas to form the whole.


Lyrics are a separated topic of ULFUD. Who is the author of your lyrics? And what are your lyrics about? Where do you find inspiration for your songs? The lyrics on “Of Existential Distortion” just fit so perfectly to the music. What was first – music or lyrics?

That would be me, I write all the lyrics for the band. Inspiration comes to me from all over the place and at any given time I'll have lots of ideas, lines and potential songtitles lying around. I usually like to get a feel for the song before I figure out the lyrics but sometimes a song just immediately fits with something I already have written down. I write lyrics with catharsis in mind and as such a lot of them have something to do with how or what I feel, whether that's mental struggles or a topic I have strong opinions on. I'll often draw from more fantastical elements as well.

Also your cover for „Of Existential Distortion“ is amazing and it fits with the music! I am frightened with the cover. How and why did you choose Bahrull Marta? Did you hear any of your songs to create the cover?

There wasn't any one song in our minds when it came to the album cover, rather we thought of the sound and feel of the album as a whole. We had a pretty clear idea for what we wanted the album cover to be, in terms of themes, colours, etc, but we also didn't want to restrict the artist too much. We wanted him to be able to express his own style through the artwork and Bahrull did a fantastic job on all fronts. His prior artwork and style really stood out to us, there's a lot of depth and texture to his works, which is partly what drew us to him in the first place. We're incredibly pleased with the result.


The sound of the album is great. It is dark, cold and sharp at the same time. Which studio did you chose for recording? Did you have any opinions about the final sound and mastering, were you able to change anything?

A lot of great people were involved in the recording process. Drums were recorded by Stephen Lockhart at Studio Emissary, strings and vocals were recorded by Ingi Þórisson at Windfyre Studios and the whole thing was then mixed by Haukur Hannes at Mastertape Studios and finally mastered by Jóhann Ingi at Studio Fossland. We worked closely with everyone involved thoughout the whole process to achieve our vision of what Úlfúð should sound like - the final product speaks for itself.

The new album was published by American Dark Descent Records. Why this label? Were you satisfied with their work?

We were already aware of Dark Descent as fans of their output, they've worked with a lot of great bands including Mannveira, who we share a member with. That's how we got in touch with them initially. They saw promise in the album and things went from there.


You have been playing since 2015. How was the beginning of your band? How did you create the band and what was the first impulse to build something death metal? Did you have any idols? How was it to play death metal in Iceland?

Iceland is a great place to play any kind of Metal, the local scene is fantastic and full of incredible musicians. Like most bands, we started because we wanted to play music. We didn't really decide on a specific kind of sound or genre from the start, that took shape over time but we knew we wanted to make extreme music.

You can see how much you enjoy your music in your band. Do you have any target which you want to hit? Someone wants a famous label, the other one might want to play on big festival.

I think each individual in the band would have a slightly different answer to this question but as a whole we're quite happy with where we are. Though of course we want what we're doing to reach more people and part of that involves aiming higher and reaching new shores. At the end of the day Úlfúð is an entity born of our collective input and we'll take it as far as it goes.

Breki Danielsen Imsland, unlikely from the other death metal singers I can actually understand what you are singing. Singing death metal music must be very difficult for your vocal folds. Do you take a special care for your vocal folds? Like prepare singing before a concert?

It's a technique like any other but it is intense, for sure. That's partly why it's so satisfying. I usually do a bit of warm-up before a show. I also make sure to always have water at hand, preferably mixed with honey.


How is it to play death metal in Iceland? Do you have a lot of fans on concerts? Do fans support bands? Do they buy CDs, merchandise, etc.? When you organize an event how many people will come?

Iceland is a small country so naturally the Icelandic Metal scene is also small. It's a diverse and supportive community, with lots of passionate people involved. You're almost always guaranteed to have people show up at concerts.

Death metal is a demanding hobby and an even harder lifestyle. What does it mean for you? What do you enjoy most about it and how do you perceive it? How did you actually get to him?

I don't know if I'd call it a lifestyle but it is certainly a prevalent part of my life. It does take some work to get recognition in music though - technical practice, songwriting, recording, promotion, etc. You have to enjoy the process and your partners in crime or else it becomes really stale, especially if its not a full time job. Speaking for myself I certainly wouldn't be here if I didn't enjoy it.

I deliberately ask this question to all bands to do some promotion for the future. Please tell us what ULFUD is planning soon? What can we look forward to?

We have a number of shows lined up here in Iceland after the release and hope to add some international dates as well. Beyond that we have a lot of new material we're working on but for the time being we hope people enjoy 'Of Existential Distortion'.

Thank you so much for the interview and I wish ULFUD a lot of sold CDs and only sold out halls. Be happy in your personal life. I am looking forward for your next death metal apocalypse!

Thank you for having us.

https://darkdescentrecords.bandcamp.com/album/of-existential-distortion



------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ULFUD - Magický, záhadný black death metalový rituál plný krvavých stínů!


Rozhovor s death metalovou kapelou z Islandu - ULFUD.

Odpovídal Breki Danielsen Imsland (zpěv), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave ULFUD! Právě poslouchám vaši novinku „Of Existential Distortion“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Zdravím tě, jsem Breki, zpěvák kapely Úlfúð. Děkujeme za vřelá slova, na album jsme docela hrdí, takže nás taková reakce lidí velmi těší. Většinu těchto skladeb hrajeme naživo už nějakou dobu, protože proces nahrávání alba začal už v roce 2020 a ještě předtím jsme je testovali. Reakce jsou zatím velmi pozitivní.

Jak vlastně vznikají nové skladby pro ULFUD? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Od obojího trochu. Obvykle se stává, že někdo má hotovou kostru skladby, může to být jen pár riffů nebo celá skladba a sdílí ji přes internet. My ostatní si ji pak doma projdeme, než ji přineseme do zkušebny. Tam ji postupem času dotváříme, jakmile získáme dobrý pocit z dynamiky skladby a z toho, kam směřuje. Každý člen do procesu skládání vnáší něco, co je podle nás nedílnou součástí toho, co dotváří Úlfúð a vyvažuje různé vlivy a nápady tak, aby tvořily celek.


Samostatnou kapitolou jsou u ULFUD texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Of Existential Distortion“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

To jsem já, píšu pro kapelu všechny texty. Inspirace ke mně přichází odevšad a pořád mám spoustu nápadů, textů a potenciálních názvů skladeb. Obvykle si rád nejdřív udělám představu o skladbě, než vymyslím text, ale někdy se mi prostě stane, že skladba okamžitě zapadne do něčeho, co už mám napsané. Texty píšu s ohledem na katarzi, proto jich hodně souvisí s tím, jak nebo co cítím, ať už jde o duševní boje, nebo o téma, na které mám silný názor. Často čerpám i z fantasknějších motivů.

Musím se přiznat, že cover pro „Of Existential Distortion“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili zrovna Bahrull Marta? Slyšela třeba dopředu nové skladby pro inspiraci?

Když jsme vymýšleli obal alba, neměli jsme na mysli jednu skladbu, ale spíše zvuk a atmosféru alba jako celku. Měli jsme poměrně jasnou představu o tom, jaký chceme mít obal alba, co se týče motivů, barev atd., ale zároveň jsme nechtěli příliš omezovat autora. Chtěli jsme, aby mohl prostřednictvím obalu vyjádřit svůj vlastní styl, a Bahrull odvedl fantastickou práci na všech frontách. Jeho předchozí výtvarné práce a styl na nás opravdu zapůsobily, jeho díla mají velkou hloubku a strukturu, což je částečně to, co nás k němu v první řadě přitáhlo. S výsledkem jsme neuvěřitelně spokojeni.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Na nahrávání se podílela spousta skvělých lidí. Bicí nahrál Stephen Lockhart ve studiu Emissary, strunné nástroje a vokály nahrál Ingi Þórisson ve Windfyre Studios a celé to pak smíchal Haukur Hannes v Mastertape Studios a nakonec to zmasteroval Jóhann Ingi ve studiu Fossland. Během celého procesu jsme úzce spolupracovali se všemi zúčastněnými, abychom dosáhli naší představy o tom, jak má Úlfúð znít - výsledný produkt mluví sám za sebe.

Nové album vyšlo u amerických Dark Descent Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

O Dark Descent jsme věděli už jako fanoušci jejich tvorby, spolupracovali se spoustou skvělých kapel včetně Mannveira, se kterým máme společného člena. Proto jsme se s nimi na začátku dostali do spojení. Viděli v našem albu slibný potenciál a od toho se odvíjely další věci.


Historie kapely se datuje do roku 2015. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v death metal na Islandu?

Island je skvělé místo pro hraní jakéhokoli druhu metalu, místní scéna je fantastická a plná neuvěřitelných muzikantů. Jako většina kapel jsme začali, protože jsme chtěli hrát hudbu. Od začátku jsme se nerozhodli pro konkrétní druh zvuku nebo žánr, to se utvářelo až časem, ale věděli jsme, že chceme dělat extrémní hudbu.

Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Myslím, že každý člen kapely by na tuto otázku odpověděl trochu jinak, ale jako celek jsme docela spokojeni s tím, kde jsme. I když samozřejmě chceme, aby to, co děláme, oslovilo víc lidí, a součástí toho je mířit výš a dosáhnout nových břehů. Nakonec je Úlfúð entita, která se zrodila z našeho společného úsilí, a my ji dovedeme tak daleko, jak to jen půjde.

Breki Danielsen Imslande, na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky. Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?

Je to technika jako každá jiná, ale určitě je intenzivní. To je částečně důvod, proč je tak uspokojující. Před vystoupením se obvykle trochu rozcvičím. Také dbám na to, abych měl vždy po ruce vodu, nejlépe smíchanou s medem.


Jaké to vlastně je, hrát death metal na Islandu? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Island je malá země, takže islandská metalová scéna je přirozeně také malá. Je to různorodá a vstřícná komunita se spoustou zapálených lidí. Téměř vždy máte zaručeno, že se na koncertech objeví lidé.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Nevím, jestli bych to nazval životním stylem, ale rozhodně je to převažující část mého života. K uznání v hudbě je ale potřeba nějaká práce - technická praxe, psaní skladeb, nahrávání, propagace atd. Musíte si ten proces a své parťáky ve zbrani užívat, jinak to začne být opravdu zatuchlé, zvlášť pokud to není práce na plný úvazek. Pokud budu mluvit za sebe, určitě bych tu nebyl, kdyby mě to nebavilo.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají ULFUD v nejbližší době? Na co se můžeme těšit?

Po vydání máme naplánovanou řadu koncertů tady na Islandu a doufáme, že přidáme i několik zahraničních akcí. Kromě toho máme spoustu nového materiálu, na kterém pracujeme, ale zatím doufáme, že se lidem bude líbit „Of Existential Distortion“

Děkuji moc za rozhovor a přeji ULFUD spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Díky za rozhovor!

úterý 14. března 2023

Recenze/review - 71TONMAN - Of End Times (2023)


71TONMAN - Of End Times
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Procházím se prázdnými ulicemi a jediné, co mi zůstalo, jsou vzpomínky. Měl jsem štěstí nebo možná ne, že jsem spal v hlubokém sklepě. Poslouchal jsem v něm novou desku polských sludge doomařů 71TONMAN. Když jsem se probudil ze své hibernace, svět už nikdy nebyl takový jako dřív. Rozzuřený dav, rozdělený na dvě poloviny, vyhladil sám sebe. Zbylo nás jenom pár. Žijeme jako zvířata. Zůstal nám pouze strach, beznaděj a temnota. 

Z té museli Poláci vyjít, zrodit se v ní. Novinka je totiž velmi zdařilým dílem. Pokud máte tenhle pomalý a mokvající styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete prvotřídní, chladný a zcela podmanivý zážitek. Budete se po kolena bořit do močálů svých černých myšlenek. Pokládám kytky na svůj vlastní hrob. Tahle nahrávka má v sobě velkou sílu. 


Máte rádi smečky jako CONAN, PRIMITIVE MAN, GRIEF, COFFINS, SOOTHSAYER? Tak přidejte hlasitost a nechte se unášet na vlnách shnilých melodií. Přiznám se bez mučení, jsem v tomto stylu velmi vybíravý, jen tak něco mě nezaujme, ale Poláci dokázali vymáchat obličej v kaluži plné zkažené krve. Mají dar složit dobrou skladbu, talent pro záhrobní věci člověka. Cítím z jejich hudby obrovskou tíhu, jakoby mi někdo stál celou dobu ocelovou botou na prsou. Pozor! Tohle album může způsobovat deprese. Doporučuji poslouchat brzy ráno, až půjdete do práce temnými ulicemi a nad městem se bude vznášet smogový mrak. Základním atributem hudby je zde tma, nahrubo nasekaná černo černá tma. Jakoby mě někdo pohřbil zaživa. Povstanu z hrobu a na světě už nebude nic. Jenom myšlenky na sebevraždu. Ano, mám rád nahrávky, které ve mě probouzejí emoce, které mě chytí a nepustí. A to se povedlo 71TONMAN na výbornou. "Of End Times" je velmi syrovým, surovým albem, po kterém vám zůstane v hlavě hluboká krvavá rýha. Procházím se prázdnými ulicemi a jediné, co mi zůstalo, jsou vzpomínky. Měl jsem štěstí nebo možná ne, že jsem spal v hlubokém sklepě. Konec už dávno začal! Apokalyptický sludge doom metalový opus!


Asphyx says:

I walk through the empty streets and all I have left are memories. I was lucky, or maybe not, to be sleeping in a deep basement. I was listening to the new album by Polish sludge doomsters 71TONMAN. When I woke up from my hibernation, the world was never the same again. An angry mob, split in two, had annihilated itself. There were only a few of us left. We live like animals. All we have left is fear, hopelessness and darkness.

The Poles had to come out of it, to be born in it. The novelty is a very successful work. If you like this slow and dripping style, don't hesitate a moment. You will get a first class, cool and completely captivating experience. You'll be knee-deep in the swamps of your black thoughts. I'm laying flowers on my own grave. This record has a lot of power in it.


Do you like packs like CONAN, PRIMITIVE MAN, GRIEF, COFFINS, SOOTHSAYER? Then turn up the volume and let the waves of rotten tunes carry you away. I admit without torture, I'm very picky in this style, just anything doesn't appeal to me, but the Poles managed to wash their face in a puddle full of rotten blood. They have a gift for composing a good song, a knack for the underbelly of man. I feel a great weight from their music, as if someone was standing with a steel boot on my chest the whole time. Watch out! This album may cause depression. I recommend listening to it early in the morning as you walk to work through the dark streets and a smog cloud hovers over the city. The basic attribute of the music here is darkness, a coarsely chopped blackness. It's like someone buried me alive. I will rise from the grave and there will be nothing left in the world. Only thoughts of suicide. Yes, I like records that stir emotions, that grab me and don't let go. And 71TONMAN has done that to perfection. "Of End Times" is a very raw, raw album that will leave a deep bloody gash in your head. I walk through the empty streets and all I have left are memories. I was lucky, or maybe not, to be sleeping in a deep basement. The end has long since begun! An apocalyptic sludge doom metal opus!

Line up -
KK - Vocals & noise
TG&MZ - Guitars
JW - Bass
JJ - Drums

Artwork by CVSPE

Track listing -
1. Conquest
2. Plague
3. War
4. Famine

Info - Pigs Blood (US), Verbum (Chile), Goatcraft, Entrapped, Mörghuul - 19:00 Praha - Underdogs' - 6. dubna 2023


Pigs Blood (US), Verbum (Chile), Goatcraft, Entrapped, Mörghuul

6. dubna 2023, 19:00 Praha - Underdogs'

Temnota, temnota a zase temnota. 6. dubna 648 př.n.l. vnášejí kolegové z Řecka záznam úplného zatmění slunce do svých kronik a temnota rozpíná svá křídla, jež probouzí v lidech ty nejhrůznější pudy. Obětiny falešným bohům, vzájemná nenávist, kovová chuť krve a smrtelný dotyk plamene se stává novým řádem. Černočerný triumvirát Pigs Blood (US), Verbum (Chile) a Goatcraft (SK) se proženou jako morová nákaza jarní evropou aby stáhli všechny do nejhlubší propasti.

Tuzemským supportem budou jihočeští vítači švédska Entrapped a nejmladší oldschool na padesátý rovnoběžce Mörghuul.





------------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 13. března 2023

Info - Suppression (Chile), Miscreance (Ita), Brutally Deceased (Cz) - Modrá Vopice, Praha - 2. května 2023


Suppression (Chile)

Miscreance (Ita)

Brutally Deceased (Cz)

2. května 2023, Praha – Modrá Vopice

V úterý 2. 5. 2023 se v Praze v Modrý Vopici představí v rámci Secular Awakening Euro Tour mocní Suppression z Chile a italští Miscreance, které na jediném koncertu v ČR doplní domácí Brutally Deceased.

Techničtější devadesátkový death metal drtící Suppression vznikly již v roce 2012, aby následovali hudební kult kapel, jako jsou Pestilence, Death nebo Obituary. Tihle čerti se přiřítí do Prahy poprvé a moc dobře vědí, jak se death metal hraje. Hvězdy chilské death metalové scény přivezou do Vopice skvělou desku The Sorrow of Soul Through Flesh, která vyšla v loňském roce na Unspeakable Axe Records. Zajímavostí je, že v kapele aktuálně hrají i dva bývalí členové Ripper, kteří nahráli vynikající desku Experiment of Existence.

Další kapelou, která se tento večer ve Vopici předvede, jsou italští Miscreance, kteří zahrají v ČR poprvé. Můžeme se těšit na nekompromisní technický death metal ve stylu Death, Atheist nebo raných Cynic. Miscreance představí nový materiál z povedené a velmi dobře hodnocené desky Convergence, která v loňském roce vyšla na labelu Unspeakable Axe Records. Novinkou je, že se kapela dostala pod křídla labelu Season of Mist. Těšte se na uctívání Chucka Schuldinera po Italsku.

Celý večer jako support tohoto skvělého balíčku odstartuje léty prověřená death metalová smečka Brutally Deceased. Kapela v Praze delší dobu nehrála, a tak budete mít jedinečnou možnost je vidět opět naživo s aktualizovaným playlistem, který kromě klasických skladeb bude obsahovat novinky, které se objeví na další desce.


Running order:

20:00 – 20:40 Brutally Deceased

21:00 – 21:40 Miscreance

22:00 – 23:00 Suppression


fb událost:

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - PLAGUE BEARER - Summoning Apocalyptic Devastation (2023)


PLAGUE BEARER - Summoning Apocalyptic Devastation
CD 2023, Nameless Grave Records

for english please scroll down

Vždycky jsem rád trávil čas v katakombách. Četl jsem si ve starých okultních knihách, naslouchal démonům a rval do sebe muziku, kterou tvořili prokletí. Někdy na konci osmdesátých let jsem se poprvé setkal se Satanem a věrný jsem mu i nadále. Alespoň, co se týká hudby. PLAGUE BEARER je smečka, o které lze nalézt první zmínky v knize Smrti na počátku devadesátých let. Jedná se o kapelu tvořenou DRAWN AND QUARTERED, DRAGHKAR, kteří se letos poprvé ponořili do temnoty s dlouhohrajícím albem. Jinak totiž, i přesto, že hrají tak dlouho, nalezneme v jejich diskografii pouze demonahrávky a kompilace.

Kříže jsou obráceny směrem dolů a ze stěn stéká hnis. Hluboko v podzemí, hned vedle místa, kde studuji staré spisy, se nachází stará kobka. Jsou v ní na hromadě vyskládané kosti, lebky a smrdí sírou. Zde muselo nové album "Summoning Apocalyptic Devastation" vznikat. Je plné špíny, nenávisti, blasfemie a zaříkávání. Připomíná pradávné okultní rituály, které byly pořádány s jediným účelem. Zabít vás hudbou. 


Jestli se každé ráno, když uléháte do své rakve, modlíte ke kapelám typu BLASPHEMY, BEHERIT, SARCÓFAGO, MYSTIFIER, ARCHGOAT, REVENGE, IMPIETY, ANGELCORPSE, MARDUK, DARK FUNERAL, je pro vás nové album jednoznačně povinností. PLAGUE BEARER jsou opravdoví a ortodoxní. Útočí přímo, bez slitování. Pochválit musím chladný a řezající zvuk (Loïc.F - mastering, Andrew Lee - mixing, K.S. Kuciemba - engineering), který připomíná ty nejlepší švédské, americké a norské black metalové nahrávky i obal, pod kterým je podepsán Thomas Westphal. Při poslechu se nad městem objevují černé mraky a padají přímo k zemi. Po ulicích se toulají už nějaký čas lidé bez očí. Staré rány začnou znovu bolet a démoni se budou usmívat. Nahrávka je ozvěnou z nekonečných chodeb podsvětí. Absolutním undergroundem, u kterého několikrát zemřete. Skladby jsou napsány takovým způsobem, že vám vypálí cejch. Pokaždé, když "Summoning Apocalyptic Devastation" poslouchám, tak mám pocit, že se v místnosti ochladilo. Rakev, ve které jsou uloženy zvrácené modlitby napsané krví, byla znovu otevřena. Oheň zase jednou hoří jasným plamenem! Jakoby mě někdo nutil polykat nahrubo nasekanou tmu. Songy v sobě mají velké množství špatné, negativní energie, špíny a nenávisti. Kříže jsou obráceny směrem dolů a ze stěn stéká hnis. Vítejte v pekle! Bestiální black death metalová bestie se probudila a touží po krvi!  Inferno!


Asphyx says:

I've always loved spending time in the catacombs. I used to read in old occult books, listen to demons and blast the music that the curses made. Sometime in the late 80's I had my first encounter with Satan and I remain loyal to him. At least as far as the music is concerned. PLAGUE BEARER is a pack that can be found first mentioned in the Book of Death in the early nineties. They are a band made up of DRAWN AND QUARTERED, DRAGHKAR, who took their first dive into the darkness this year with a full-length album. Otherwise, despite playing for so long, we can only find demos and compilations in their discography.

The crosses are facing downwards and pus is dripping from the walls. Deep underground, right next to where I study old writings, there is an old dungeon. It's piled with bones, skulls and smells of sulphur. This must be where the new album "Summoning Apocalyptic Devastation" was made. It's full of filth, hatred, blasphemy and incantations. It's reminiscent of ancient occult rituals held for one purpose. To kill you with music.


If every morning when you lie down in your coffin you pray to bands like BLASPHEMY, BEHERIT, SARCÓFAGO, MYSTIFIER, ARCHGOAT, REVENGE, IMPIETY, ANGELCORPSE, MARDUK, DARK FUNERAL, the new album is definitely a must for you. PLAGUE BEARER are real and orthodox. They attack directly, without mercy. I have to praise the cold and cutting sound (Loïc.F - mastering, Andrew Lee - mixing, K.S. Kuciemba - engineering), which reminds the best Swedish, American and Norwegian black metal recordings, as well as the cover artwork signed by Thomas Westphal. As you listen, black clouds appear over the city and fall straight to the ground. People without eyes have been wandering the streets for some time. Old wounds will start to hurt again and demons will smile. The recording is an echo from the endless corridors of the underworld. An absolute underground that will make you die several times. The songs are written in such a way that they burn a mark on you. Every time I listen to "Summoning Apocalyptic Devastation" I feel like the room has gone cold. The coffin that holds the twisted prayers written in blood has been reopened. The fire burns brightly once more! It's as if someone forced me to swallow the coarsely chopped darkness. The songs have a lot of bad, negative energy, filth and hatred in them. The crosses are facing downwards and pus is dripping from the walls. Welcome to hell! The bestial black death metal beast has awakened and is out for blood! Inferno!


Tracklist:
01. Unholy Black Satanic War Metal 
02. Summoning Apocalyptic Devastation 
03. Defiled By Sodomy 
04. Decapitated Angels 
05. Antichristian Inquisition 
06. Under One Sign 
07. Rise Of The Goat 
08. Churches Are In Flames 
09. In Satan's Name 
10. Christbane

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine